Rozhovor s Apolenou Vanišovou o projektu Valentýn30.05.2012

Jak vznikla tvá spolupráce s Petrem Krušelnickým?


Po roční spolupráci na několika projektech, které jsem režírovala, mne nyní Petr oslovil spíše jako dramaturga. Rozhodl se totiž pro práci s pevným textem, což je pro jeho tvorbu poněkud nezvyklé.

Proč jste si hru Čekanka vybrali a proč zrovna její část o Valentýnovi?

Hledala jsem silný aktuální příběh, který by Petrovi sedl na míru. Po probrání všeho možného materiálu se mi vybavily Čekanky, krátká scénická skica od Carlose Be, se kterým nyní spolupracuji na své absolventské inscenaci. Kdyby Carlos Krushu znal, když Čekanky psal, řekla bych, že to psal pro něho.

O čem je podle tebe Valentýn? Jaké téma je pro tebe nejdůležitější?

Valentýn, je o malém klukovi, který je svědkem bující prostituce a násilí páchaného na ženách, aby se přesmyčkou stal prostitutkou a obětí násilí. Nejdůležitějším tématem hry je pro mne nesnesitelná lidská osamělost, která může bolet víc než cokoli jiného na tomto světě.

Pro koho je inscenace určena?

Inscenace Valentýn je určena pro všechny bez rozdílu věku, pohlaví a sexuální orientace.

Řikala jsi, že Valentýn je činohra. Používá Valentýn i jiné vyjadřovací prostředky, než je slovo? 

Petr Krusha během přípravy tohoto projektu sice hojně pracuje se slovem, přesto na věc nemůžeme nahlížet jako na činoherní kus. Slovo jako vyjadřovací prostředek je zde totiž stavěno na stejnou úroveň jako pohyb, zvuk, scéna, světlo.

Jak zapadá Valentýn do tvorby Petra Krušelnického?

Petr Krušelnický se snaží každou svoji performance uchopit odjinud, vyzkoušet jiné techniky a ověřit jiné divadelní možnosti. Všechny jeho show, Valentýna nevyjímaje, mají však „krushovsky“ nelíbivou atmosféru, kterou určuje jeho specifické uchopení jednotlivých složek díla.