Program
O NoDu
#divadlo #hudba #galerie #kavárna #vernisáž #přednášky #studio #ostatní #free mondays

Tomáš Bárta: Plán sedimentu

Tomáš Bárta se etabloval jako svébytný malíř, kreslíř a tvůrce prostorových objektů a instalací ve kterých tematizuje různé typy sedimentace zásahů do veřejného prostoru a architektury. Bárta zkoumá a volně dokumentuje různé stopy vědomé či nevědomé lidské činnosti v urbánním prostředí, hledá indexy zacházení s otevřeným prostorem nebo konkrétní historickou či současnou architekturou, které poté reflektuje ve své mediálně různorodé tvorbě. Jednotlivé způsoby zásahů se stávají Bártovi vzorem pro jeho volné uchopování v různých technikách malby a kresby, stejně tak jako vodítkem k používání konkrétních a specifických materiálů, které tvarují charakter proměny městské krajiny.

František Pecháček: Tekutý národ

Památník na Národce byl (pře)sazen, na piazzettě ND tají poslední kousky ledovce odkazu Láska a víra zvítězí laminátového srdce Kurta Gebauera. Varovné signály totalitních režimů straší nejen v médiích. Politici bičují svá ega v křečovitě podbízivé úsměvy. Je to fake, prázdná gesta, cesta do nikam - nebo cesta zpátky?  Projekt reflektuje aktuální dění na české politické scéně. Autor v projekci pracuje formou fluidní simulace. Syntéza obrazu založená na předloze patří mezi nové výzkumné směry oboru počítačové grafiky. Jejím cílem je vygenerovat obraz, který respektuje novou strukturu, ale v detailech je k nerozeznání od originální předlohy.proměny městské krajiny.

BE25 | Dušan Zahoranský: Small Talk

Objekt vytvořený pro exteriér Experimetálního prostoru NoD je třírozměrnou textovou definicí místa. Typografie, skladba slov a plastický tvar vytvoří společně krátký prostorový verš. Vznášející se mezi domy, nad hlavami chodců bude spouštět asociace související s pozorováním. Mikropříběh promítnutý do tvaru bude čitelný z různých stran. Objekt je poctou české experimentální poezii, která od 60. let objevně používá slova, typografii a použitím spíše výtvarných, než literárních prostředků, osvobozuje jazyk od nánosu klišé, frází. Navrací slovu jeho poetickou moc. Objekt je součástí dlouhodobé dramaturgie Galerie NoD pracovat s aktuálním uměním ve veřejném prostoru.

Linda Dušková & kolektiv: Sandman

Jak se vám v noci spí? Zdají se vám sny? Trpíte nočními můrami? Nemůžete se ráno probudit nebo raději nesp…

420PEOPLE: Královna víl / Fairy Queen

Jak funguje láska, které stojí v cestě tisíce kilometrů? Jak pevné pouto mezi námi musí být, abychom…

Osamělost komiksových hrdinů

Divadelní comiks-con.  American psychological society (APS) vydala v roce 2017 studii, která dokazuje, že cca 70% lidí sní o…

11:55: Hodní chlapci

Kolik agrese a puzení k násilnému chování v sobě musíme potlačit, abychom se stali „kultivovanými“…

NoD / Kviiiz

Další vydání vědomostního zápolení na vlnách vašich mozkových závitů. Postavte si…

Díra na trhu: Interdimenzionální čočka

Planeta Země. Daleká budoucnost. Lidstvo je na vrcholu evolučního vývoje. Průměrná lidská bytost využívá 85-95…

420PEOPLE: Královna víl / Fairy Queen

Jak funguje láska, které stojí v cestě tisíce kilometrů? Jak pevné pouto mezi námi musí být, abychom…

Kasha Jandáčková, kolektiv & NoD: Ve dne v noci

Jak se může v jediném okamžiku změnit celý váš život? Jaké důsledky může mít každé sebemenší…

IDDQD: GOON - Krvavá pomsta

Unikátní loutkové představení vzniklo jako magisterský projekt na Katedře alternativního a loutkového divadla…

Osamělost komiksových hrdinů

Divadelní comiks-con.  American psychological society (APS) vydala v roce 2017 studii, která dokazuje, že cca 70% lidí sní o…

11:55: Městečko Fake news

„Diano, je 8.15 ráno. Právě jsem přišel do kanceláře. Děkuji za pravidelný přísun kávy a koblih, vy v…

11:55: Pýcha a předsudek aneb láska voní po hnijícím mase

Příběh o mladých dívkách, které se poprvé v životě zamilují. Příběh plný lásky, nen…

Maso krůtí: Cirkusvobody

MASO KRŮTÍ přijíždí se svým Cirkusem do místa a doby, kdy se svoboda stala nadužívaným pojmem. Pod &scaron…

Linda Dušková & kolektiv: Sandman

Jak se vám v noci spí? Zdají se vám sny? Trpíte nočními můrami? Nemůžete se ráno probudit nebo raději nesp…

K. May, T. Volánková & kol.: Vinnetou

Příběh pro děti, kterým by se měli inspirovat i dospělí a humor pro dospělé, který pochopí i děti. Inscenace je volně…

Osamělost komiksových hrdinů

Divadelní comiks-con.  American psychological society (APS) vydala v roce 2017 studii, která dokazuje, že cca 70% lidí sní o…

11:55: Pýcha a předsudek aneb láska voní po hnijícím mase

Příběh o mladých dívkách, které se poprvé v životě zamilují. Příběh plný lásky, nen…

11:55: Já v žádném případě netvrdím, že jsem bůh

Pět režisérů, jedna inscenace. Zábavný náhled do divadelní zkoušky, kde se herci pokoušejí reží…

11:55: Městečko Fake news

„Diano, je 8.15 ráno. Právě jsem přišel do kanceláře. Děkuji za pravidelný přísun kávy a koblih, vy v…

420PEOPLE: Královna víl / Fairy Queen

Jak funguje láska, které stojí v cestě tisíce kilometrů? Jak pevné pouto mezi námi musí být, abychom…

Osamělost komiksových hrdinů

Divadelní comiks-con.  American psychological society (APS) vydala v roce 2017 studii, která dokazuje, že cca 70% lidí sní o…

Osamělost komiksových hrdinů

Divadelní comiks-con.  American psychological society (APS) vydala v roce 2017 studii, která dokazuje, že cca 70% lidí sní o…

Osamělost komiksových hrdinů

Divadelní comiks-con.  American psychological society (APS) vydala v roce 2017 studii, která dokazuje, že cca 70% lidí sní o…

en
Galerie

Archiv

2017 2016 0
#divadlo #hudba #galerie

Tomáš Bárta: Plán sedimentu

Tomáš Bárta se etabloval jako svébytný malíř, kreslíř a tvůrce prostorových objektů a instalací ve kterých tematizuje různé typy sedimentace zásahů do veřejného prostoru a architektury. Bárta zkoumá a volně dokumentuje různé stopy vědomé či nevědomé lidské činnosti v urbánním prostředí, hledá indexy zacházení s otevřeným prostorem nebo konkrétní historickou či současnou architekturou, které poté reflektuje ve své mediálně různorodé tvorbě. Jednotlivé způsoby zásahů se stávají Bártovi vzorem pro jeho volné uchopování v různých technikách malby a kresby, stejně tak jako vodítkem k používání konkrétních a specifických materiálů, které tvarují charakter proměny městské krajiny.

František Pecháček: Tekutý národ

Památník na Národce byl (pře)sazen, na piazzettě ND tají poslední kousky ledovce odkazu Láska a víra zvítězí laminátového srdce Kurta Gebauera. Varovné signály totalitních režimů straší nejen v médiích. Politici bičují svá ega v křečovitě podbízivé úsměvy. Je to fake, prázdná gesta, cesta do nikam - nebo cesta zpátky?  Projekt reflektuje aktuální dění na české politické scéně. Autor v projekci pracuje formou fluidní simulace. Syntéza obrazu založená na předloze patří mezi nové výzkumné směry oboru počítačové grafiky. Jejím cílem je vygenerovat obraz, který respektuje novou strukturu, ale v detailech je k nerozeznání od originální předlohy.proměny městské krajiny.

BE25 | Indiánek s Vladimírem Kokoliou a Kateřinou Šedou

Galerie NoD a Linhartova nadace a spolupráci s Artedu.cz pro vás připravily další zákusek. Tentokrát s Vladimírem Kokoliou a Kateřinou Šedou ochutnáte indiánka. A co se dozvíte? Kateřina Šedá u Kokolii šest let studovala. On tvrdí, že ji nikdy neučil. Katčiny deníkové záznamy z té doby ukazují dilema dobře známé mladým umělcům: nenechat se ovlivnit – a nezanedbat žádný vliv. Necháte se ovlivnit? 22. 10. v NoDu. Učitel a student, dva umělci světového formátu, dva přátelé se setkají a poví něco o tom, čemu věří, co pro to dělají a jestli je to jen jejich problém. A proč sepsali každý svůj „Slovník“, který právě společně vydávají v Nakladatelství AVU. Moderovat bude Jana Bernartová. Připravená bude káva, čaj a další výběr dobrot. Přijďte s námi ochutnat výtvarné umění a hudbu do galerie se sladkou tečkou. Vstup 80 Kč

BE25 | Dušan Zahoranský: Small Talk

Objekt vytvořený pro exteriér Experimetálního prostoru NoD je třírozměrnou textovou definicí místa. Typografie, skladba slov a plastický tvar vytvoří společně krátký prostorový verš. Vznášející se mezi domy, nad hlavami chodců bude spouštět asociace související s pozorováním. Mikropříběh promítnutý do tvaru bude čitelný z různých stran. Objekt je poctou české experimentální poezii, která od 60. let objevně používá slova, typografii a použitím spíše výtvarných, než literárních prostředků, osvobozuje jazyk od nánosu klišé, frází. Navrací slovu jeho poetickou moc. Objekt je součástí dlouhodobé dramaturgie Galerie NoD pracovat s aktuálním uměním ve veřejném prostoru.

BE25 | Vladimír Kokolia: Obraz podle podoby

Dvě strany téhož se potkaly a slíbily si věrnost. Více se již nikdy nespatřily. Obraz jednoho žil v obraze druhého. Když už byl velký, vydal se na zpáteční cestu do světa. Ve světě bylo spousta světla a obraz začal být vidět. Každý se v něm mohl uvidět. Kdo se ale díval déle, mohl v sobě zahlédnout i k nepoznání změněnou věrnou podobu druhé strany. Vladimír Kokolia (*1956) patří k nejosobitějším českým umělcům generace 80. let 20. století. V roce 1990 se stal prvním laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého, nejprestižnějšího ocenění pro umělce do 35 let, od roku 1992 je pedagogem ateliéru experimentální grafiky na Akademii výtvarných umění v Praze. V roce 2012 obdržel Cenu od Dalibora Chatrného, kterou uděluje mladá umělecká scéna výrazným osobnostem českého umění, které mají stálý vliv na její formování a charakter. Výstava Obraz podle podoby je dalším pokusem Kokolii vyrovnat se prostřednictvím malířského uvažování s principem a časem dívání. Kokoliu zajímají možnosti znázornění samotného procesu pohledu probíhajícího v čase a prostoru. Vladimír Kokolia tematizuje vztah diváka a obrazu prostřednictvím stereoskopických obrazů, které jistým způsobem narušují standardizovaný způsob pozorování. Kokolia svými intervencemi a zásahy do prostoru galerie s pomocí různých obrazových formátů (malby, kresby, instalace) otevírá a vizualizuje jakési silové pole obrazu, prostor utváření podoby. „Maluji, co vidím. To ale neznamená pouze pozorované věci, ale také i to, jak samotný proces dívání vypadá.  (…) Ve výsledku to není nic komplikovaného. Jedná se pouze o věc záznamu pole vidění, o malování zorného pole,“ říká. Stereoskopická malba vyžaduje po divákovi proměnu zažitého způsobu dívání. Pozorovatel do jisté míry vstupuje do obrazu, otevírá svým pohledem vnitřní prostorové dimenze, které se stávají v podstatě námětem, jediným předmětem zobrazení, byť jsou jen prázdným ideálním prostorem hloubky viditelného pole. Tento prázdný prostor nic nepřipomíná, nenese žádné významové konotace. „Kokoliovi jde o sjednocení divácké percepce, o semknutí masy pod jednou identickou zrakovou zkušeností, o sdílený vjem. Jednotnost této percepce je zaručena kombinací fyziologických podmínek zraku a současně i záměrnou, až silovou stimulací takového typu vědomí a vnímání, které není kontaminováno nánosy kulturně podmíněných interpretací viděného. Kokolia bojuje zobrazením prázdné hloubky pole za osvobození vidění,“ říká kurátor výstavy Pavel Kubesa. Výstava Obraz podle podoby je po dlouhých letech první sólovou výstavou Vladimíra Kokolii v Praze.

BE25 | Kent Hugo: A Very Cool Shade Of Hot

Filmový tvůrce a režisér kanadského původu Kent Hugo v říjnu umělecky ztvární panoramatickou 360° projekci v galerii NoD. Použitím jedinečného hravého stylu animace a střihu pomohl vytvořit identitu kanadské MTV (MTV Canadian Blood, 2005). Je autorem videoklipů, krátkých filmů. Komerčně pracoval také se světovými klienty, jako je SEAT, Warp Records and Vice. Jeho projekt pro Video NoD je založen na specifickém animačním stylu. Video panorama se změní v pohyblivou 3D "gif" koláž. http://www.hugonought.com

Tereza Zelenková: Had, který zmizel v díře ve stěně

Londýnská fotografka českého původu Tereza Zelenková se v britském prostředí díky vítězství v British Jerwood Photoworks Award (2015) etablovala jako zralá umělkyně tematizující jak různé inspirace napříč literaturou, moderní filosofií či různých forem mysticismu (otázkami smrti počínaje a posvátného konče), tak svým systematickým a dlouhodobým mapováním a dokumentováním konkrétních míst kulturní krajiny spjatých s různými lokálními mytologiemi a mysteriózními historickými událostmi. V uplynylých dvou letech se pravidleně navracela do krajin rodné České republiky, v níž objevovala řadu často mizejících historických a folklórních míst. Zelenková svůj fotografický výzkum zahaluje pod charakteristickou vizuální imaginací, která historické či mytologické fakty rozvíjí ve volnějších, intimnějších symbolických obrazech. 

Aleš Zapletal: Permakultura

Permakultura, filosofie dlouhodobě udržitelného přírodního hospodaření, byla široce popularizována od sedmdesátých let dvacátého století. Hlavní projev tohoto hnutí, zemědělská plocha, obývaná současně různými rostlinnými a živočišnými druhy, se autorovi výstavy stala ústředním principem, který metaforicky uplatňuje na obrazové ploše. Jednotlivé stavební prvky nově tvořených „ekosystémů“ zastupují místo přírodních společenství lidské artefakty, tedy objekty obecně považované za produkt „kultury“, nikoliv „přírody“. Nově vzniklé struktury jsou spekulací nad permakulturou proklamovaným „návratem k přirozenosti“. Představa přirozenosti je ve vnitřně provázaném cyklu obrazů opakovaně exponována, ať už formou malířské stylizace, výběrem „organických“ motivů, nebo naopak odkazy k virtuální realitě počítačových her. 

Milan Mazúr: Kapitola ÓCUKA - Epilog

Projekt Ócuka je časově sběrným projektem, jehož různé podoby budou vznikat v průběhu roku 2018. Jednotlivé části na sebe navazují a vznikají jako kapitoly knihy. Tematicky zachovávají koncepční linku s hlavními motivy jako spánek, určitý nepokoj, konzum či hedonismus. Vizuální podoba jednotlivých celků se mění zasazením do konkrétního galerijní prostředí.  Ócuka je fiktivní ''postava'' z románu Harukiho Murakamiho.  Základem projektu je řada tematických videí doplněných site specific videem natočeným v místě konkrétní galerie - nyní v galerii Video NoD. V krátkém videu se daný prostor stane filmovým prostředím a získá zcela nový charakter. S takto koncepčně transformovaným prostředím budou z dalších krátkých videí určitým způsobem komunikovat zpomalené lidské postavy.  Jedním z ústředních videí je Night travel, které reaguje na událost, kdy se ztratil let Malaysia Airlines 370 a dosud nebylo objasněno co za udalostí stálo. Noční let, noční spánek, pohodlná sedadla, příjemný personál, pocit relaxu - to jsou spojení, které jsou ve videu zobrazené. Za tímto vizuálem je ale událost, která mění charakter viděného.

Juliana Höschlová & Marta Antoniak: Bulimia Cocktail Party

V Praze a Krakově, 7. srpna 2017 „Chodili jsme na základku, když byly hračky z kindervajíček od Mikuláše vzácností a do mekáče se chodilo jenom za vysvědčení. Barevný artefakty začínajícího kapitalismu, jehož definici jsme začali chápat až tak o dekádu později, v nás vyvolávaly stavy excitovanýho vytržení. Sbírali jsme kelímky od jogurtů, tetovačky ze zvýkaček a pogy. A dneska? Dneska máme kocovinu. Hltáme věci, informace, emoce, požíráme data a polykáme vše, co nám přijde pod nos, s obalem i bez… A nestíháme trávit. Jako generace ,bulimiků z donucení‘ neustále intuitivně filtrujeme, abychom se neztratili pod nánosem odpadu. V hlavě nám tepe ten špatný typ kocoviny, který přináší světabol a nostalgii, jako po velkým večírku plným koktejlů a barevných paraplíček.“ ------- Výstava Bulimia Cocktail Party poprvé představí uměleckou spolupráci dvou umělkyň z nastupující generace polské a české umělecké scény, které sbližuje podobné kulturně-společenského zázemí: Julianu Höschlovou (CZ) a Martu Antoniak (PL). Juliana Höschlová (*1987), absolventka pražské AVU, je v českém prostředí známa díky svým intenzivním performancím a angažovanou konceptuální kresbou a videoartem, ve kterých se v posledních letech zabývá převážně kritikou masové kultury, mechanismů konzumní společnosti a obrazovou manipulací. V rámci příprav výstavy Bulimia Cocktail Party uspořádala Juliana sbírku igelitových tašek, jejichž spojením a smytím reklamních ploch vytvořila monumentální abstraktní malbu. Sbírka igelitek byla ztížena tím, že probíhala v Juliany přechodném působišti v „deplastujícím“ se Rakousku a většina tašek tak připutovala z Čech. Výstavu doplňuje také příběh z dystopického světa – z tzv. Whitelandu, kde teče černá ropná řeka a všichni lidé se prohýbají pod tíhou vlastních břich. Juliana Höschlová zprostředkovává příběh pomocí jednoduchých ilustrací promítaných v galerii skrze meotary. Marta Antoniak (*1986) je malířka, svůj doktorský titul získala nedávno na Krakovské Akademii výtvarných umění. Prezentovaná díla představují Martu jako umělkyni pečlivě zkoumající své médium, které získalo v posledních letech podobu jedinečného reliéfu. Pomocí roztavených plastových hraček, žvýkačkových tetování vytváří líbivé a přesto znepokojivé asambláže pohybující se na hranici kýče. Její malby-reliéfy často zobrazují parazity, které se šíří pod lidskou kůží a při pozorování probouzejí brnivý tělesný pocit: svádí ke zkoumání dotekem. Společná výstava aktuální tvorby Juliany a Marty vzniká se s přesvědčením, že jejich formální projevy dokáží ve vzájemném propojení vytvořit silný vizuální zážitek. Ve druhé rovině výstava reflektuje nostalgický pocit generace prožívající dětství v devadesátých letech v postkomunistické zemi, kdy byly nástrahy spotřební kultury v nedohlednu stejně jako svět dospělých, a aktuální rozšířený pocit hypersaturace i obavu z jeho ekologických důsledků. Pozn.: Juliana Höschlová sesbírala 246 plastových igelitek. Ze jejich zaslání děkujeme: Zuzana Belasová, Papaa Bermansu, Martin Bláha, Robert Čep, Hedvika Čepová, Jan Dytrych, Kristýna Dytrych Šormová,  Daniel Fabry, Veronika Hauer, Andreas Heller, Zuzana Kolouchová, Ivana Kremláčková, Anika Kronberger, Veronika Maděrová, Ingeborg Pock, Jakob Pock, Renáta Počinková, Veronika Quinn Novotná,  Eva Riebová, Petr Studnička, Šárka Studničková, Iva Škaloudová, Lucie Šplíchalová

Jan Pfeiffer: Dvojí pravidlo pro jednu věc

Jan Pfeiffer se etabloval jako umělec pracující s rozlišnými formáty vytváření komplexních symbolických situací, které tematizují různé symbolické kontexty. Jeho práce jsou naplněny historickými, mytologickými, náboženskými či kulturními konotacemi jak konkrétních míst, tak ryze abstraktních, až antropologických motivů. Projekt Dvojí pravidlo pro jednu věc je rozsáhlým inscenačním a situačním celkem, který se rozprostírá mezi medii performance, krátkého filmu, scénografie a architektury. 

Olga Krykun: 720/027

Olga Krykun: 720/027 Nenáročná vizuální hra v době informačního smogu. Projekt uchopuje každodennost, ve které člověk čím dál víc pochybuje o informacích a vjemech. Zvykli jsme si pochybovat, tento pocit by se mohl rozšířit i na běžné vnímání reality. Olga Krykun studuje v Ateliéru Supermédia pražské UMPRUM, pracuje s reálným i mediálním obrazem a prostorem. 

Tomáš Absolon & Jan Horčík: Plakaat

Tomáš Absolon platí za jednoho z výrazných představitelů současné mladé nefigurativní malby, je malířem, který rozvíjí vlastní úsporný vizuální jazyk v inspiračním toku malířského modernismu a intuitivního vnímání různých zákonitostí na hranicích matematiky, fyziky a širšího kulturního vědomí světa „sítě“. Absolonovy obrazy jsou vícevrstevnaté, v nekonečných plochých prostorách pozadí se objevují malířsky jinak pojatá gesta či ostré linie, reminiscence jakési plakátové estetiky. Jan Horčík se zase etabloval jako již nepřehlédnutelný typograf, který zásobuje mezinárodní prostředí současného grafického designu elegantními a "šťavnatými" designy nových písem, která rozvíjí svou rafinovanost především v "headlineových" nápisech či logotypech.  Výstava Plakaat je dialogem mezi médiem malby a typografií, v níž oba autoři zpracovávají vzájemné estetické impulsy vlastními výrazovými prostředky.  

Stanislava Benešová, David Kolovratník, Václav Kostohryz: Mezi námi

Trojice autorů se schází v tématicky uchopené výstavě. Vedle výtvarných postupů autory spojuje zájem o člověka či živočicha (zvíře) zachyceného ve svém specifickém mnohdy zcela individuálním prostředí. Autoři vedou tichý dialog napříč žánry. Stanislava Benešová ve svých rozměrných plátnech zpracovává čistě malířským jazykem téma příběhů dětských představitelů. David Kolovratník se ve své práci nově zajímá o nepoznanou minulost části své rodiny. Zpracovává zděděný foto archiv, jehož fragmenty jsou mu předlohou k rozměrným plátnům. Obrazy pro výstavu "Mezi námi" doplňuje videoprojekcí složenou z pásů kinofilmů. Jejich autentickým poškozením vznikly nové abstraktní obrazce mísící se s postavami a deformující původní, již nečitelnou informaci. Václav Kostohryz připravil bronzové odlitky precizně ručně modelovaných figur kaloňů, chameleonů či kiwi bird. Autoři jsou finalisté loňského ročníku Samorostů. 

Štěpán Kubík: SCN/GRP

Generovaná geometrická kompozice inspirovaná prvními abstraktními filmy 20. let (Oskar Fischinger, Hans Richter, Man Ray, Viking Eggeling). Štěpán Kubík je studentem druhého ročníku ateliéru Vizuální komunikace pod vedením docenta Stanislava Zippeho na Technické univerzitě v Liberci.  

Pavla Malinová & Pavel Dvořák: Šikana očí, kolo se točí

Pavla Malinová citlivě zachází s barevnými vztahy, vyjadřuje se zjednodušenými, někdy záměrně deformovanými tvary, pracuje s nadsázkou a ironií. Má smysl pro vyváženou kompozici, střídá a kombinuje reálné prvky s abstraktními. Jejím obrazům nechybí vnitřní napětí. Vychází z odkazu některých avantgardních směrů minulého století, ale se v jejím projevu zrcadlí současnost. Pavel Dvořák má cit pro monumentální vyjádření, jeho obrazy působí odvážně jak zvolenými motivy, tak výtvarným řešením, ve kterém volí výraznou zkratku. Tvorba obou umělců má společné rysy, působí expresivně, projevuje se v ní smysl pro zdůraznění podstatných rysů a zároveň cit pro detail obohacující výraz. Oba představí soubory obrazů z poslední doby.

Daniel Vlček: Okem mechanické reprodukce

Daniela Vlčka zajímá souvislost mezi uměleckým ztvárněním a industriální výrobou. Zabývá se vztahem mezi zvukem a jeho vizuálním vyjádřením. Přebírá určité formáty z průmyslové oblasti. Pracuje s tématem smyčky, s opakováním motivů. Původně odvozoval charakter svých obrazů z vinylových desek, které užíval i jako DJ. Představovaly pro něj určitý typ šablon, do kterých se zaznamenává paměť. Snažil se přenést hudební prvky na plátno, výtvarně vystihnout hudební postupy. Vycházel z vizualizace zvuku, která se stala impulzem k jeho kresbám a obrazům. Chtěl až konstruktivistickým způsobem vykrývat plochu, zaznamenat rytmus ubíhající v čase. Ten lze vyjádřit jako spirálu, vycházející právě z principu gramofonové desky. Touto metodou mechanického opakovaní podle šablony dospívá k vlastní abstraktní struktuře. Vysledek však podvrací mechanickou produkci a odhaluje non-mechanický charakter Vlčkovi práce.

Pavel Karafiát: Objects On Horizon - Hic Sunt Dragones

Pojem "Hic sunt dracones" (zde jsou draci) byl používán některými starými kartografy pro označení neznámých území, která dosud nebyla odkrtyta ani zmapována. Označovali tak místa, která jsou na horizontu našeho známého světa. Místa na okraji mapy se ve všech  dobách stávají projekčním plátnem našich fantazií, obav, objevitelských obsesí, strachů  z neznámých bytostí a zhustěných mytologických představ. Pavel Karafiát vytváří digitální realtime 3d grafiky pomocí generativních, parametrických i ručních postupů. Pro Video Nod připravil speciální sérii velkoformátových animací - obrazů. www.pavelkarafiat.cz

Pavel Příkaský & Miroslava Večeřová: Images That Occupy Thoughts

Výstava Pavla Příkaského a Miroslavy Večeřové se zabývá „pohybem z plochy obrazu do prostoru“. Malíř Pavel Příkaský a fotografka Miroslava Večeřová působící mezi Prahou a Londýnem spolu spolupracují již dlouhodobě. Jasně rozpoznatelný rukopis vycházející z Příkaského specifické malby a fotografické vidění světa Večeřové se prolínají v různých typech instalačních zásahů a uzpůsobování si fyzického či imateriálního prostoru galerie. Výstava Images That Occupy Thoughts rozvíjí tvůrčí koncept této autorské spolupráce a volně navazuje na jejich dřívější projekty Relief (Galerie 35m, 2016), Inner Monologue (Galerie SPZ, 2016), Dream That Money Can Buy (Drdova Gallery, 2016), Fake Breathing (Galerie KIV - Karlín Studios, 2015) či Příkaského sólový projekt Subtropical Climate v Entrance Gallery (2015) a Večeřové Girlfriend ve Veletržním Paláci (2016).   Výstavu Images That Occupy Thoughts rámuje médium malby, které přesahuje svůj standardní formát závěsného obrazu a infikuje charakter přítomné fotografie, živého těla, videa a povahu prostorové instalace. Obraz (image) je prostředkem k pochopení předpojmového světa, cestou k navození pocitu, snahou o zpřítomnění doteku, je něčím, co spojuje kognitivní tělo s iracionální stránkou jeho bytí.

Ladislav Tejml: Everything’s Gonna Be Alright 3

Spěje svět k temným zítřkům, nebo se jen opájíme vzrušující katastrofickou fikcí. Dokážeme se vysoukat ze sevření virtuální anakondy, nebo si stačí povolit opasek. Jsou ty návleky skutečné, nebo trochu větší příliv metainformací. Píše tento text člověk, nebo jsem si pořídil nové boty.  Ladislav Tejml v loňském roce představil pražskému publiku projekt autorských webových stránek Click by click. V připravované panoramatické projekci pro galerii Video NoD rozvíjí specifickou vizuální koláž 3D animací.

Mr. Tomka: Obrazy odjinud (Vietnam a Bali)

Projekt pro galerii Video NoD přenese diváka skrze velkoformátové projekce do exotického prostředí Vietnamu a Bali. Romantická vidina pozemského ráje se rozplývá při setkání s autentickými záběry filmařsky zpracovaného materiálu z cest po lákavých destinacích. Jan Vyčichlo vystudoval Audiovizuální tvorbu Fakulty multimediálních komunikací na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Specializuje se na kameru, střihovou a zvukovou kompozici.

TRIKADELIA aneb Tři strany jedné mince

Civilizace si za staletí vybudovala uměle vytvořený svět, který žije svým vlastním životem a samospádem paralelně s přírodními cykly. Jak je to v případě lidské společnosti, která je označována termínem kultura a jak je to s vnímáním světa z pohledu jedince? Autoři ve svém díle nejenže realitu popisují, karikují, parodují či jinak modelují, ale také se snaží s ní splynout. Nachází jiné dimenze, skrytá místa i principy, systémy a řády.  Kolik neobjeveného se, i přes desítky let zkoumání lidského vědomí, skrývá pod povrchem běžně vnímané skutečnosti? Kolektivní výstava se zabývá polohami vnímání světa s důrazem na vizuálně vnímanou skutečnost pod vlivem mentálních pochodů v hlavě člověka, a to v základě ze tří úhlů pohledu jakými je: běžně chápaná realita, jsoucno (vytržení z reality, satori) či moment odvlastnění (poblouznění a snění). Téma výstavy se váže také k odkazu tzv. posvátné geometrie a obrazci metatronovy kostky, která je základním vzorcem přírodních jevů a energií. Jaký by byl vzorec pro život v současné technologicky vyspělé společnosti?     

Tomáš Predka & David Postl: Muž, který se nebral příliš vážně

Listopadový program galerie vyplní společná výstava malíře Tomáše Predky a jeho rakouského kolegy Davida Postla, která bude odkývat vztah abstraktní či konceptuální malby se společenskou satirou. Tomáš Predka se své práci zabývá fragmentárností současného světa, a jeho vizuálními stopami v lidském vědomí a paměti. Predka zpracovává informace z vizuální paměti a přenáší do abstraktní obrazové polohy. Projekt bude formálně navazovat na Predkovu eponymní obrazovou sérii Flashback a současně sestávat se z velkoformátových koláží a obrazů Davida Postla (AT). Konceptem výstavy je jakási satirická instalace s pracovním názvem "Muž který se nebral vážně". Kombinací plastických kreseb "uvězněných" ve vrstvě pryskyřice a plošností papírových obrazů a objektů chtějí autoři postihnout současný fenomén kulturních proměn ve společnosti zejména v rovině idejí a soupeřících ideologiích.