Inscenace Valentýn vychází z první scény divadelní hry Čekanky od současného španělského dramatika Carlose Be. Vypráví příběh o malém chlapci, který je svědkem bující prostituce a násilí páchaného na ženách, aby se později sám stal prostitutkou a obětí násilí. Tento silný příběh si ke svému zpracování vybrali dramaturgyně a režisérka Apolena Vanišová a Petr Krušelnický.

Petr Krušelnický, výrazný audiovizuální umělec, zakladatel divadelní skupiny Antena, mim, performer a držitel Ceny Alfreda Radoka za Talent roku 1998 se po delší době vrací k divadelní práci. Tentokrát se ovšem poprvé rozhodl pracovat s pevným textem:
,,Hledala jsem silný aktuální příběh, který by Petrovi sedl na míru. Po probrání všeho možného materiálu se mi vybavily Čekanky, krátká scénická skica od Carlose Be, se kterým nyní spolupracuji na své absolventské inscenaci. Kdyby Carlos Petra znal, když Čekanky psal, řekla bych, že to psal přímo pro něho”, vysvětluje Apolena Vanišová.

Dramaturgie Teatra NoD umístila tento projekt do nových prostor NoD Nudle pro divadlo jednoho herce, který příběhu o chlapci Valentýnovi dodá intimitu, ale i syrovou atmosféru a naléhavost. Petr Krušelnický během přípravy tohoto projektu sice hojně pracuje se slovem, přesto na inscenaci nemůžeme nahlížet jako na činoherní kus. Slovo jako vyjadřovací prostředek je zde stavěno na stejnou úroveň jako pohyb, zvuk, scéna, světlo.

Valentýn bude velmi komplexním divadelním tvarem, který využívá všechny možnosti, které Petr Krušenický jako mnohostranný talent ovládá. Přesto se bude jednat o velmi křehké a intimní drama. Stejně křehké, jako je Valentýnova duše. ,,Nejdůležitějším tématem hry je pro mne nesnesitelná lidská osamělost, která může bolet víc než cokoli jiného na tomto světě”, uzavírá Apolena Vanišová.

Představení Valentýn bude mít preméru v Teatru NoD Nudle ve dnech 29. a 30. května od 20:00. Vstupenky v ceně 160 Kč jsou v předprodeji v síti Ticketportal nebo ke koupi prostřednictvím služby SMS Ticket. Na každou vstupenku zakoupenou prostřednictvím služby SMS dostane divák slevu 30 Kč na každý lístek.

Pro více informací a novinářské akreditace kontaktujte:
Šárka Maroušková,
PR manažerka NoD 

Tel.: +420 723 706 249 

E-mail: sarka@roxy.cz 

www.nod.roxy.cz

Informace o tvůrcích
Antena a Petr "Krusha" Krušelnický
Nezávislá umělecká skupina Antena byla založena v roce 2001. Zpočátku se orientovala na nonverbální a experimentální divadlo. Zúčastnila se řady mezinárodních festivalů a site specific projektů po Evropě, často v kooperaci s jinými skupinami a umělci ze zahraničí (Grotest Maru, Big Art Group, Recto Verso). Postupně se zaměřila na nová média a technologie. Orientace Anteny se tak rozšířila na světelný design, VJ-ing, zvukové produkce a audiovizualní instalace. V letech 2003 - 2006 působila Antena v Berlíně, kde organizovala nepravidelná setkání umělců, zabývajících se experimentální hudbou, videem a zvukovými instalacemi. Společně s Mangrove Kipling zde založila skupinu TV Print a navázala aktivní spolupráci se skupinou Salon Bruit, se kterou pořádala noisová setkání Noise NoD v ČR.

Petr Krušelnický (1977) aka Antena absolvoval taneční konzervatoř Duncan Centre, dále pak studoval u prof. Ctibora Turby. Byl členem souboru Divadla mimů Alfred ve dvoře a divadelní skupiny Grotest Maru (DE). Podílel se například na vzniku představení s Minem Tanakou, projektu 3W Griftheater a mnoha dalších. Kromě experimentálního divadla se aktivně věnuje i audio-vizuálním projektům v prostředí analogových elektronických médií.

Apolena Vanišová
Apolena Vanišová (1986) studuje režii u prof. Karla Makonje na Katedře alternativního a loutkového divadla DAMU v Praze. V rámci studia pracovala na řadě autorských inscenací (Lanostory, Nachové plachty, Až nadejde čas, Legnavská divadelní pouť, Taysikuu) a zúčastnila se mezinárodního projektu In a Flash of Lightning za supervize Heinera Goebbelse. Intenzivně se věnuje především divadelní tvorbě v netradičních prostorách a divadelně-sociálním projektům.
Její práce je charakteristická výrazně imaginativním přístupem. Důraz neklade na samotný dramatický text, ale především na hledání dramatičnosti ve vrstvení scénických obrazů a hereckých akcí.

Carlos Be
Divadelní režisér a dramatik. Mimo jiné publikoval hry Zraněné dítě (2011), Pilčikova bedna (cena Serantes de Teatro 2008), Origami (cena Borne de Teatro 2006), Amen (2006), Neobyčejná smrt Ulriky M. (nominace na cenu Casa de América 2005) a Noel Road 25: a genius like us (cena Caja España de Teatro 2001). Jako režisér The Zombie Company inscenoval představení Exhumace (cena za nejlepší představení na VII. Indifestival de Teatro y Danza Independiente de Santander 2012), My favorite things, Turniket, Čekanky a Heloise a krotitel motýlů. Žije ve Španělsku a v Čechách.

Petr Gojda
Vystudoval hispanistiku a divadelní vědu FF UK, momentálně studuje DAMU.
Překládá ze španělštiny (uveden byl jeho překlad dramatu Mrtvý pes v
čistírně: Silní od Angéliky Liddell). Od Carlose Be přeložil divadelní hru Prší krávy a pracuje na dalším překladu.


Projekt DrumTrek Visual, s nímž Pavel Fajt a Vít Kraus koncertují nejen v České republice, ale i v zahraničí, je přibližně tři roky starý. Na jeho počátku bylo přátelství s Vítem Krausem, tehdy studentem Fakulty výtvarných umění v Brně, kde Pavel Fajt vyučoval akustiku a hudební produkci. Spojení bicích a elektronické hudby byl častý motiv v tvorbě Pavla Fajta a Vít Kraus do ní vnesl i silný vizuální prvek, čímž vznikla mimořádná audiovizuální show, která svou proměnlivostí vtáhne diváka do bubenických rytmů Fajtovy hudby.

,,Hudba projekt DrumTrek Visual nevychází přímo z mého dřívějšího alba DrumTrek. Samořejmě že využívám některé motivy, ale je to pro mě úplně nový a odlišný projekt, který zakládám na spolupráci s vynikajícím video performerem Vítem Krausem, který v průběhu koncertu snímá zvuk mých bubnů i mě samotného, a na základě toho vytváří v programu proměnlivou a dynamickou projekci, která žije v symbiotickém spojení s mou hudbou“, vysvětluje Pavel Fajt.

Aktivity Pavla Fajta, známého svou spoluprácí s další světově známou českou hudebnicí Ivou Bittovou, se nijak neomezují, ale spíš se vzájemně obohacují a v našich podmínkách je jejich pestrost opravdu obdivuhodná. V současné době spolupracuje s Oonou Kastner, originální německou zvukovou šansoniérkou, s níž dokončuje desku Gurdijeff Project, s rakouskou houslovou performerkou účinkuje v jejím projektu Mia Zabelka Trio. S hudebníkem Lubošem Holzerem mísí moravské písně s temnými šamanskými motivy a je jedním z organizátorů a ideových zakladatelů projektu Slet bubeníků.

Hudebně je Pavel Fajt nezařaditelnou, fascinující a uznávanou osobností, která se nebojí propojovat zdánlivě nepropojitelné hudební žánry, jako je elektronická hudba, lidové písně i šamanské bubenické rytmy. Koncert Pavla Fajta a Víta Krause DrumTrek Visual v pražském prostoru NoD bude jediným koncertem tohoto projektu v Praze do konce tohoto roku a slibuje neopakovatelnou a strhující audiovizuální show v rytmech Pavla Fajta, hudebníka, jehož tvůrčí záběr u nás nemá obdoby.

Koncert projektu DrumTrek Visual se uskuteční ve čtvrtek 17. května od 20 hodin v pražském prostoru NoD. Vstupenky v ceně 200 Kč jsou v předprodeji v síti Ticketportal nebo ke koupi prostřednictvím služby SMS Ticket.

Informace o účinkujících
Pavel Fajt
Bubeník, hudební skladatel, pedagog a producent. Host prestižních světových festivalů a scén v Evropě i zámoří. Autor hudby k celovečerním filmům i znělkám. Za hudbu k divadelnímu představení NoD Quijote byl nominován na cenu Alfreda Radoka. Nejvíce proslul spoluprací s Ivou Bittovou, jejichž společné album bylo hodnoceno jako jedno z nejlepších LP desetiletí. Další nahrávky Ivy Bittové hudebně produkoval. Spoluzaložil skupiny Dunaj a Pluto (cena za nejlepší album roku). Od roku 2001 leader mezinárodního projektu Slet Bubeniků. V současnosti hraje na bicí nástroje např. v mezinárodní jazzové formaci Mia Zabelka Trio. Ve svém sólovém projektu DrumTrek propojujícím žánry kombinuje bicí nástroje s elektronikou, hračkami i vlastním hlasem. 
Prezentace Pavla Fajta na brněnské konferenci TEDx

Vít Kraus
Videokosmonaut, enviromentalista, principál výtvarné sekty Blaze.cz, tvůrce Čáry, outsider z Vysočiny, lunatický básník, dirigent Pomalého Posunu, performer, proškolen surreálním Jiřím Veškrnou na Výtvarné škole Václava Hollara a postmoderním Tomášem Rullerem v ateliéru Video/Multimédia/Performance na Fakultě výtvarných umění v Brně. V současnosti vystavuje, provádí akce a koncerty.

Jak dlouho vznikalo představení Nespatřen / Unseen?

Poprvé jsme se o tom začali bavit na rezidenci v Tanzplan Dresden. Jediné, co tehdy bylo jasné, bylo že pohyb bude inspirován nočními zvířaty.

Je to Tvoje první spolupráce s choreografkou Věrou Ondrašíkovou?

Ano, já se sebou vždy začínam znovu od začátku.

Jaká je Tvá role/funkce v představení Nespatřen / Unseen?

Přicházím se základní témou a snažím se s ní oslovit ostatní v týmu.

Jak jste dospěli k názvu představení?

Název vycházel z anglického Unseen, což je takový překladatelský oříšek. Dále se to dotýká fotky Thomase Yorka z alba Amnesiac (dvě postavy, neslyší, nevidí...něco, jako kdybys přestala poslouchat sama sebe, přestala snít)… A pak je to moje slabost pro pana K. (postava z Kafkových povídek).

Kdo je režisérem tohoto představení?

Je to odlišný způsob práce, jiný než když pracuji s tanečníky ze souborů a dělám představení na zakázku. Tam většinou není žádný prostor pro nějaké diskuze a hledání. Těším se, až budeme všichni moct pracovat na nějaké zakázce.

O čem je toto představení?

O motivaci něco překonat, vydat se někam dál.

Chystáte se na nějaké zahraniční festivaly? Na jakém festivale byste rádi zahráli?

Situace na festivalech se stále více komplikuje. Pamatuju si, kdy jsme s mým prvním představením dali třicet repríz mimo ČR a myslím, že to bylo jenom tím, že to bylo technicky nenáročné a poměrně líbivé představení. Takže otázka zní - jak přesvědčit ředitele festivalů, že s námi to zahrajou také?

 Co chystáš do budoucna?

Ještě než se přestanu pohybovat, ráda bych spolupracovala s Franzem Treichlerem. Slibujeme si to posledních pět let a stále to necháváme zrát. Také bych ráda realizovala koncept workshopu - hledání - v přírodě. Prostě opustit na několik (i více) dní black box a pohybovat se v přírodě. Už se na tom pracuje.

Pracuješ někde? Kde?

Všude pořád. Když ne ve studiu, tak učím, cvičím, vyplňuji přihlášky na rezidenční pobyty.

Jakým způsobem si vybíráš tým lidí se kterými spolupracuješ? Dá se říct, že si vytváříš nějakou stálou skupinu spolupracovníků?

Ta skupinka se tak nějak přirozeně zformovala. A myslím, že i když si dáme třeba další rok pauzu, bude to spíš znamenat pokračovaní.

Nespatřen / Unseen je tvoje druhé autorské představení. V čem se liší od Loa 15 Steps?

Je to páté autorské představení. Druhé s tímto týmem. 15 Steps bylo intenzivnější, bylo méně času, muselo se jednat rychle. Byl to naprostý krok do neznáma, stejně jako teď. A to je super.

Jak vznikla spolupráce s Johanou Švarcovou?

Johana se tuším byla podívat na představení a nabídla, že by ráda pro další udělala hudbu. Jenomže to ještě nevěděla, že to nebude jen tak...

Zajímá tě práce kde je úzce propojen zvuk, světlo a pohyb i do budoucna? Jakým směrem bys toto spojení ráda rozvíjela?

Určitě. Jak, to ještě nevím.

Co pro tebe znamená Nespatřen?

Krok do neznáma. V tomto případě ne do tmy, ale ze tmy.

Koho ze svého týmu nejradši?

To se nedá říct… Pro všechny mám určitou slabost.

Rozhovor s Johanou Švarcovou

Jak dlouho vznikalo představení Nespatřen / Unseen?

Já jsem se do příprav na představení zapojila v únoru 2011…Takže z mého pohledu představení vzniká více než rok. Ostatní na představení nebo na jeho přípravě strávili o něco víc času. Zkoušeli různá technologická řešení.

Je to Tvoje první spolupráce s choreografkou Věrou Ondrašíkovou?

Ano. Věrka mě zaujala předchozím představením LOA 15 Steps. Když jsem ji viděla ,,tančit", tak jsem si říkala, že se pohybuje jako kočka nebo kamzík. Zaujala mě přesností, minimalismem - žádné cukrbliky a kudrlinky kolem. Nic, co by nebylo funkční. Její pohyb je funkční a zároveň ladný. Proto jsem s ní chtěla spolupracovat.

Jaká je Tvá role/funkce v představení Nespatřen / Unseen?

V představení funguju jako performer - herec a zároveň vytvářím hudbu přímo z pódia. Věrce jsem partnerem a ona mě, stejně jako mikrofon je prodloužená ruka mého hlasu.

Jak jste dospěli k názvu představení?

To vymyslela Věrka.

Kdo je režisérem tohoto představení?

Na představení se podílí kromě mě a Věrky také Michal Rydlo, který je programátor, ale zároveň funguje jako tzv. ,,třetí oko". Konzultujeme s ním i věci, které se netýkají pouze technologie. Pro mě je technologický systém, s jakým pracujeme, dalším partnerem. Není to pouze forma, je to forma, která je úzce spjatá s obsahem. Úzký tvůrčí tým jsem tedy já, Věra a Michal Rydlo. V širším, ale stálém okruhu jsou Michal Cáb, Patrik Sedlák a Standa Abrahám.

Chystáte se na nějaké zahraniční festivaly? Na jakém festivale byste rádi zahráli?

Nemám moc přehled ve festivalech pohybového divadla... Jediné, co vím, je že na podzim budeme hrát na jednom skvělém festivale (Věrka říkala) v Drážďanech. Tam se samozřejmě těším. Jsem zvědavá, kam budeme cestovat, je to pro mě celé nová příjemná věc.

Co chystáš do budoucna?

Dokončit třetí ročník na FAMU, kde studuji obor Centrum audiovizuálních studií…. :-) Vychovat našeho kocoura. Chci se pořád učit nové věci, stagnace mě ničí.

Pracuješ někde? Kde?

Já jsem zaměstnaná jako editor a šéfredaktor v internetové televizi Artyčok.TV. Zpracovávám reportáže z oblasti výtvarného umění, což je v okruhu mého zájmu. Jinak se živím jako herečka a hudebnice.

Je to Tvoje první zkušenost s pohybovým divadlem? V čem tě zajímá práce Věrky Ondrašíkové?

Ano, nikdy mě ani ve snu nenapadlo, že bych po zkušenosti s tanečním divadlem toužila. Ale když jsem se poznala s Věrkou, tak jsem se o taneční divadlo začala zlehla zajímat. Věrka je podle mě progresivní a odvážná. Způsob, jakým pracuje a jak přemýšlí o tanci, je mi blízký, i když se samotným tancem nemám přímou zkušenost. To jsem jí říkala od začátku spolupráce. Postupně jsem i měla velkou chuť nebýt jen ,,hlas", který zpívá a ona ,,tělo" které se pohybuje. Toto striktní rozdělení mě začalo dráždit. Věrka mě začala brát na tréninky a já jsem měla možnost se od ní učit. Ve výsledku je pro mě podstatné, že v představení to pak působí organicky.

Jakou funkci má v tomto představení hudba?

Když jsme se s Věrkou začali bavit o případné spolupráci, tak jsem říkala, že mě zajímají nové technologie - nová média (tak trochu zprofanovaný pojem bez vodítka). Zároveň témata, o kterých jsme mluvily, byla velmi jemná a intimní. Stál přede mnou zajímavý úkol - nenásilnou formou propojit technologie a niterný obsah. Proto jsem zvolila sice velmi technolicky náročný postup - syntetický, ale s tím, že jediný zdroj zvuku bude můj hlas. Hudba tedy stojí na mém hlasu. Hudební set-up mi programoval na míru v open source softwaru Michal Cáb. Potřebovala jsem aby hudba byla úzce spjata s tím, co se děje na pódiu. Jeviště je pro mě v tomto případě takový naddimenzovaný touchpad. Věrka je prst, který se po něm pohybuje, i když nezpívá, tak se mnou hudbu spoluvytváří.

Budeš chtít dále pracovat a rozvíjet to představení i po premiéře ? V rámci krátké rezidence v Drážďanech?

Premiérou pro mě nic nekončí :-) Těším se na to, že budeme dolaďovat. V kamenném divadle mě vyloženě trápilo to, že po premiéře se představení nikam nevyvíjelo, neměnilo se. Tak je ideální, že ostatní ze spolupracovníků, tento fakt berou s naprostou samozřejmostí.

Toto představení bude zřejmě v neustálém procesu. Jak se těšíš na jeho reprízovaní?

Čím víc ho budeme hrát, tím budu radši. Co by mě opravdu těšilo - kdyby toto představení proniklo i na hudební a audiovizuální festivaly, což nevím, jestli je možné z organizačních důvodů, ale myslím, že potenciál, aby to oslovovalo nejenom na divadlení půdě, tady je veliký.

Rozhovor s Michalem Rydlem

Jak dlouho vznikalo představení Nespatřen / Unseen?

Zatraceně. Myslím, že o něco déle než jeden rok. Je to dáno především tím, že ke zkoušení potřebujeme divadelní prostor, o které je nouze, takže mezi jednotlivými zkouškami byly velké pauzy.

Je to Tvoje první spolupráce s choreografkou Věrou Ondrašíkovou?

Ne, není. S Věrkou už jsem měl tu možnost spolupracovat nejprve na malém experimentu Roses a poté i na jejím minulém představení Loa 15 Steps.

Jaká je Tvá role/funkce v představení Nespatřen / Unseen?

Programátor a technik. Z kolektivního přemýšlení nad tím, jak by mohla vizuálně vypadat scéna nebo jak by se měla chovat, zkouším dávat dohromady software, který tyto představy ztvárňuje. Zároveň jej pak během představení a zkoušení ovládám.

Jak jste dospěli k názvu představení?

Unseen. Nespatřen. Tma. Tam kde je spousta věcí slyšet, málo vidět, a přesto je možné se tam smysluplně pohybovat, orientovat, žít.

Kdo je režisérem tohoto představení?

Nikdo. A všichni. Představení vzniká ve vzájemné spolupráci, především na zkouškách. Během procesu vzniku každý více či méně v různé chvíle přemýšlí o tom, kam se by se mohl tvar, který zatím je, dále posouvat a tyto nápady sdílí s ostatními. Mnoho momentů také vzniká přímo na zkouškách, kdy najednou všichni napojeni na stejné vlně a kolektivně vědí, co zrovna musí dále do představení přibýt.

O čem je představení Nespatřen / Unseen?

O tom, jak se pohybovat v symbolické tmě, neukazovat se, přitom poznávat, poslouchat, pozorovat a posouvat se a instinktivně vědět, že to má smysl.

Chystáte se na nějaké zahraniční festivaly? Popřípadě, na jakém festivale byste rádi zahráli?

Pokud vím, tak se chystáme v listopadu do Drážďan na festival CynetArt. Rád bych nás viděl jednou třeba na Transmediale, ale to je hodně z říše snů. V minulosti jsme naráželi na problém v tom, že pro multimediální festivaly jsme příliš divadelní či taneční a pro taneční festivaly jsme příliš technologičtí. Obávám se, že s tímto představením budeme navíc ještě příliš experimentální až ufounští.

Co chystáš do budoucna?

Jejda. Myslím, že pro nás práce premiérou rozhodně neskončí a představení se bude nadále vyvíjet, takže nějaké konkrétnější plány zatím nejsou. Jedině snad na léto, kdy jsem slíbil spolupráci na oživení robota, velké tiskárny, na což se dost těším.

Pracuješ někde? Kde?

Pracuju v softwarové firmě inSophy, kterou též spoluvlastním. Dělám tam (nejvíc ze všeho) vedoucího vývoje softwaru na plánování a optimalizaci výroby.

S jakou technologií v tomto představení pracujete? Proč pracujete zrovna s tím, s čím pracujete?

Tady to budu muset rozdělit na několik částí, protože různých technologií je v podstatě dost. Cílem je vytvořit ,,systém", ve kterém různé složky reagují na různé podněty. Podněty přicházejí především z pohybu na scéně, ale též z hlasu na scéně. Výstupem je pak projekce a změny parametrů zvukového systému.

Trackování osob na scéně: Používáme infračervenou kameru, jejíž obraz je analyzován v počítači a průběžně jsou z něj určovány pozice jednotlivých protagonistek. Historicky bylo poměrně obtížné si tuto technologii osvojit, protože zůstává skryta lidským smyslům a stála nás spoustu zkoušení a prozkoumávání slepých uliček. V současnosti už je ale její použití poměrně přímočaré. Nepříjemné omezení, které klade, je že zároveň s trackováním nelze použít tepelné světelné zdroje, což jsou téměř úplně všechna divadelní světla.

Pro vytváření obrazu v projekci a řízení všech ostatních částí systému je použit program Max. Je to nesmírně silný nástroj, vizuální programovací jazyk, prostředí, které umožňuje snadno propojovat různorodé vstupy a výstupy, nabízí velké množství hotové funkcionality a navíc umožňuje programy vytvořené v něm naživo měnit, což dává ohromný potenciál pro rychlé úpravy během zkoušení. Nabízí rozhraní pro další technologie, které jsou v představení použité, jako OpenGL, GLSL, OSC, MIDI či DMX. Výhodou Maxe je obrovská svoboda práce, za kterou se občas musí zaplatit větší složitostí a pracností.

Je podle vás možné v takto ,,technologickém” představení zpracovávat poetická témata?

Určitě. Záleží, jak se technologie použijí. Kdybychom sledovali jenom technologie a snažili se předvést, co všechno dokáží, tak bychom se poetickým tématům asi přibližovali jen těžko. Místo toho se snažíme technologie chápat jako nástroj, se kterým se dá pracovat téměř libovolně a použít jej pro ztvárňování myšlenek, které mohou být jakékoliv - i poetické. Vnímáme technologie jako prostředek, kterým lze komunikovat, předávat zprávy, sdělení. Napadá mě analogie třeba s tužkou, se kterou můžete dělat čáry. Ty čáry mohou tvořit technický výkres, nebo obraz. Záleží jenom, jak a za jakým účelem se použije.

----

Věra Ondrašíková i u tohoto nového projektu spolupracuje se svým stálým týmem spolupracovníků, do něhož nově přibyla mladá herečka a zpěvačka Johana Švarcová, která Věru oslovila na základě jejího posledního představení. ,,Věrka mě zaujala předchozím představením LOA 15 Steps. Když jsem ji viděla ,,tančit”, tak jsem si říkala, že se pohybuje jako kočka nebo kamzík. Zaujala mě přesností, minimalismem - žádné cukrbliky a kudrlinky kolem. Nic, co by nebylo funkční. Její pohyb je funkční a zároveň ladný. Proto jsem s ní chtěla spolupracovat”, vysvětluje Johana Švarcová.

Projekt Nespatřen je pro Věru Ondrašíkovou ne krokem do tmy, ale ze tmy. Jedním z důležitých témat, které toto veskrze intimní a osobní představení předkládá, je odvaha a vůle člověka vykročit někam jinam, do neznáma, do krajin, o nichž jsme zatím jen slyšeli. Hlas Johany Švarcové je pro Věru Ondrašíkovou průvodcem po těchto neznámých krajinách. Někdy pohyb na jevišti určuje a někdy ho pouze doprovází. Obě protagonistky jsou v symbiotickém spojení.

Třetím elementem je technologické řešení tohoto projektu, na němž pracovala dvojice dlouhodobých spolupracovníků Věry Ondrašíkové – programátoři Michal Rydlo a Michal Cáb. Oba společně vytvořili systém, v němž různé složky představení reagují na různé podněty přicházející z pohybu na scéně, ale i z hlasu. Výstupem této technologie jsou pak projekce a změny ve zvukové stránce, které tvoří rámec představení. Ovšem použitá technologie není jádrem projektu Nespatřen, jak dokládá Michal Rydlo:

,,Snažíme se technologie chápat jako nástroj, se kterým se dá pracovat téměř libovolně a použít jej pro ztvárňování myšlenek, které mohou být jakékoliv - i poetické. Vnímáme technologie jako prostředek, kterým lze komunikovat, předávat zprávy, sdělení. Napadá mě analogie třeba s tužkou, se kterou můžete dělat čáry. Ty čáry mohou tvořit technický výkres, nebo obraz. Záleží jenom, jak a za jakým účelem se použije.”

Představení Nespatřen bude mít preméru v Teatru NoD ve dnech 9. a 10. května od 20:00. Vstupenky v ceně 180 Kč a 120 Kč pro studenty jsou v předprodeji v síti Ticketportal nebo ke koupi prostřednictvím služby SMS Ticket. Na každou vstupenku zakoupenou prostřednictvím služby SMS dostane divák slevu 30 Kč na každý lístek.

Trailer k představení Nespatřen

Rozhovory s Věrou Ondrašíkovou, Johanou Švarcovou a Michalem Rydlem

Pro více informací a novinářské akreditace kontaktujte:

Šárka Maroušková,

PR manažerka NoD 


Tel.: +420 723 706 249 


E-mail: sarka@roxy.cz 


www.nod.roxy.cz

Informace o tvůrcích

Věra Ondrašíková

Jako tanečnice se podílela na projektech českých i zahraničních choreografů (Clauda Brumachona, Verte Dance/Maya Lipsker, Isira Makuloluwe, Nir de Volffa). Její představení byla uvedena na festivalech Tanec Praha, Biennale de la danse v Lyonu, na festivalu Aerowaves v Londýně, Aerodance v Amsterdamu a Masdanza na Kanárských ostrovech (1. cena za skupinové dílo). V roce 2005 získala cenu The Most Outstanding Dancer na festivalu Masdanza. V současné době připravuje nový projekt pro soubor Tanztheater Vorpommern (Německo).

Od roku 2009 pracuje v týmu s lighdesignerem Patrikem Sedlákem, programátorem Michalem Rydlem a hudebníky Stanislavem Abrahámem a Michalem Cábem. Jejich první společný projekt 15 Steps byl oceněn na mnoha mezinárodních festivalech.

Webové stránky Věry Ondrašíkové

Johana Švarcová

Johana Švarcová se narodila v roce 1983 v Liberci. Herečka, hudebnice, performerka a studentka Centra audiovizuálních studií na FAMU. Je spoluautorkou řady audiovizuálních projektů; s kapelou Kazety byla v roce 2011 nominovaná na cenu Anděl za alternativní hudbu. Byla oceněna Cenou Sazky a Divadelních novin (2002) za alternativní přínos divadlu, cenou Next wave za objev roku (2007) a cenou Prix Bohemia radio (2009) s Rádiem IVO za hru Pane, měl byste 20 minut?

Jako filmová herečka dostala minulý rok zatím nejvýraznější příležitost ve filmu Roberta Sedláčka Největší z Čechů, kde ztvárnila jednu z hlavních rolí - zvukařku. V současné době ji můžete vidět s divadlem Rádio IVO, Láhor soundsystem, s kapelou Kazety, jako Dj Mirku v různých dýdžejských sestavách (Disjockejové, Holky v lese). V listopadu 2011 měl premiéru film Pavla Goebla Harila aneb čtyři z punku a pes, kde hraje jednu z hlavních rolí - Gorilu.

Ve svých projektech spolupracuje s nejrůznějšími umělci jako na příklad s Michalem Pěchoučkem, Jiřím Havlíčkem, Simonou Babčákovou, Dušanem Tománkem, Aničkou Polívkovou, Věrou Ondrašíkovou, Markétou Lisou či Davidem Doubkem.

Projekt Bruno Schulz: Pojednání o figurínách je projektem založeným na mezinárodní spolupráci za finanční podpory Visegradského fondu – vedle Maďarska se na jeho vzniku podílel režisér a několik herců a hudebníků z polského One Poem Theatre po boku herců a výtvarných umělců ze Slovenska. Jedná se o velmi komplexní dílo, které atakuje všechny divákovy smysly. Komplexnost je ostatně vlastní nejen tomuto představení, ale i samotné osobnosti Bruna Schulze, polského rodáka, který po sobě zanechal nám nepříliš známé výtvarné i literární dílo plné sentimentu, vzpomínek, ale i lascivnosti a dráždivé erotičnosti předválečných salónů.

 Představení souboru Kompánia slibuje být stejně takové jako je Schulzovo dílo. Početný soubor s sebou přiveze představení, které u nás nemá obdoby. Je lehké, poetické, plné dráždivých zvuků a situací, zároveň plné zašlého sentimentu po starých dobrých časech a vzpomínek na tradice chasidských Židů a středoevropského předválečného milieu intelektuální bohémy.

 Právě divácký zájem byl jedním z důvodů, proč se dramaturg Adam Halaš rozhodl soubor do Prahy pozvat:

,,Když jsme toto představení viděli poprvé, byli jsme si jisti, že ho chceme nabídnout i českým divákům. Z mnoha důvodů, ale pro mě jedním z těch hlavních je výsledný zážitek z představení, který si divák může vychutnat všemi svými smysly. Mimořádné je také, jakým způsobem celý soubor - čítající hudebníky, herce i výtvarné umělce - pracuje se scénou, která bude tvořena velkými haldami písku. Odvaha a ambicióznost celého projektu, který navíc divákova očekávání dokáže naplnit, mi imponovala a byla jedním z důvodů, proč jsem Kompánii k nám do Teatra NoD pozval.“

Pražské představení Bruno Schulz: Pojednání o figurínách se odehraje v sobotu 21. dubna od 20 hodin v prostorách Teatra NoD. Vstupenky v ceně 200 Kč jsou již v předprodeji v síti Ticketportal nebo ke koupi prostřednictvím služby SMS Ticket. Na každou vstupenku zakoupenou prostřednictvím služby SMS dostane divák slevu 30 Kč na každý lístek.

Podívejte se na trailer k představení!

Představení souboru Kompánia v Praze bylo podpořeno Maďarským kulturním institutem.

Teatro NoD je dlouhodobě jednou z nejvýraznějších pražských scén pro současné pohybové a činoherní divadlo. Její dramaturgie si neklade žádné hranice, ani omezení (jak napovídá anglický přepis NoD – No Dimension), ale zakládá si na originalitě, výjimečnosti a profesionalitě jednotlivých projektů, které nacházejí své zázemí v NoD. Vedle velkých a zaručeně kvalitních projektů jako jsou představení MANSON, NoD Quijote, Vejce či inscenace souborů Teatr Novogo Fronta a Farma v jeskyni se Teatro NoD rozhodlo podpořit i menší projekty prezentující hry pro jednoho herce. Nový prostor pro tento druh divadla se nazývá NoD Nudle.

 ,,Divadlo NoD Nudle jsme otevřeli z potřeby dát prostor i menším, intimnějším divadelním projektům, pro něž naše Teatro NoD bylo příliš velké. Dalším důvodem byl i pocit, že zejména mladí umělci postrádají v Praze platformu, která by prezentovala výhradně monodramata u nás známých i neznámých autorů a umělců, kteří odvážným a neotřelým způsobem vypovídají o fenoménech dnešní doby“, vysvětluje šéfdramaturg prostoru NoD Adam Halaš.

 První hrou v programu tohoto nového divadelního prostoru, která bude mít premiéru 11. dubna, bude hra současného autora Pavla Cmírala – Ekvipáž, jež je monodramatem mladé slovenské houslistky žijící v Praze, která se předčasně vzdává své nezdařené kariéry a započatého plnohodnotného života. O své motivaci hru zinscenovat vypráví režisérka Dana Račková:

 ,,Musím sa priznať, že najprv ma hra zaujala ako celok. Spôsob, akým je napísaná, slovník, ktorý používa, problémy, ktoré rieši... Až potom som sa začala hlbšie zaoberať samotnou postavou. Môj názor je, že každý umelec hovorí vo svojom diele o sebe. Hlavná postava je naivná umelkyňa s romantickými predstavami o kariérnom vzostupe, no nemá silu. To ma nesmierne provokuje. Hra mi ukazuje, čo by sa stalo, keby som ja tú svoju silu stratila.“

 Po Ekvipáži bude mít svou premiéru 29. a 30. května letošního roku hra Valentýn, jež vychází ze hry Čekanka od dramatika Carlose Be. Hra strhujícím způsobem nabízí výpověď malého chlapce – transvestity Valentýna. Připravovaná inscenace, kombinující techniky činoherního a nonverbálního divadla s audio-vizuální instalací, přitom směřuje především k otázce násilí páchaného na ženách. Hra bude velkým divadelním návratem vynikajícího herce a performera Petra Krušelnického, který roku 1998 získal cenu Alfreda Radoka za Talent Roku.

Služba SMS Ticket nabízí novou a pohodlnou možnost, jak si napevno rezervovat lístky na svá oblíbená představení. Odesláním SMS v ceně 39 Kč na číslo, které divák najde v odkazu u vybraného představení na webových stránkách NoD, si divák rezervuje jeden lístek na vybrané představení. Těsně před představením pak na pokladně doplatí zbytek ceny vstupenky.

 ,,Službou SMS Ticket jsme se rozhodli vyjít vstříct zaměstnaným jedincům, kteří nemají čas si lístek koupit v předprodeji, ale zároveň těm, kteří se nechtějí spoléhat na fronty u pokladen před představením, kdy je velké riziko, že představení bude vyprodané. Rezervace jsou bezplatné, a divák tak získá zdarma a pohodlně jistotu vstupu na jím vybrané představení,“ vysvětluje Jaroslav Stanko, generální manažer prostoru Roxy / NoD.

 Slevu ve výši 30 Kč na každou vstupenku zakoupenou pomocí služby SMS Ticket dostanou všichni diváci bez ohledu na to, zda kupují studentské či plné vstupné. V některých případech se jedná až o 30% slevu na vstupném.

 ,,Rádi bychom touto akcí zpříjemnili proces rezervací vstupného, zpřístupnili náš prostor lidem, kteří do něj ještě neměli příležitost zavítat, a zároveň ukázali náš rozmanitý program, který rozhodně není určen jen lidem se zájmem o úzkou oblast takzvaného alternativního umění a kultury. My tyto hranice neuznáváme; jediným měřítkem je pro nás kvalita představení, která je nezpochybnitelná,“ dodává dramaturg prostoru NoD Adam Halaš.

Zakoupené SMS Tickety a vstupenky bude samozřejmě možné vrátit.

Těšíme se na viděnou v našem divadle!

Tým NoD

Jedná se o práci na živnostenský list na bázi jednotlivých zakázek (tvorba měsíčních programů, bannerů a plakátů a design newsletterových šablon).

Hledáme člověka s nadšením a sympatiemi k našemu prostoru a dramaturgii, který je flexibilní a kreativní.

V případě zájmu nás kontaktujte na prnod@roxy.cz a do předmětu uveďte "GRAFIK". Zašlete nám do 31.3. 2012 vaše portfolio a CV.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Film i původní divadelní hra Smrt a dívka zachycují komorní drama tří postav – manželů Pauline a Gerarda Escobarových a lékaře Roberta Mirandy. Pauline v lékaři pozná vyšetřovatele, který ji před lety mučil a jehož nikdy nespatřila, a podaří se jí ho v domě zajmout.

,,Smrt a dívka je pro mě příběhem o pomstě a hledání odpuštění. Z filmu pro mě jednoznačně nevyplývá, jestli byl Robert Miranda skutečně tím krutým mučitelem, jehož v něm Pauline vidí. Tím vzniká v celém ději hutné a tíživé napětí, které celou otázku viny a pomsty relativizuje“, vysvětluje svoje rozhodnutí tuto hru zinscenovat režisérka Tamara Pomoriški.

Připravovaná inscenace stojí na silných hereckých výkonech. V hlavních rolích se objeví mladá herečka Hana Vagnerová, jíž mohou televizní diváci znát ze seriálu Expozitura, David Švehlík, a Jiří Ployhar známý z inscenací Městských divadel pražských.

,,Důležitou roli v této inscenaci hraje její hudební složka, která je postavena na hudbě Franze Schuberta. Na jevišti s námi budou hudebníci smyččového kvarteta, kteří budou dotvářet atmosféru celé inscenace“, doplňuje Pomoriški.

Představení Smrt a dívka bude uvedeno v premiéře 28. dubna 2012 v Teatru NoD od 20:00 a reprízy jsou plánované na 29. a 30. dubna.

Informace o tvůrcích

Tamara Pomoriški
Původem ze Srbska. Absolventka magisterského studia na Katedře alternativního a loutkového divadla DAMU. Tamara má mnoholeté zkušenosti s divadelní, ale i filmovou režií; spolupracovala na mnoha představeních v divadlech Ypsilon, Divadlo Disk, Palác Akropolis a NoD. Jejími posledními režijními úspěchy byly představení Nůžky na drůbež ve Studiu Ypsilon nebo Hana a Hana v Paláci Akropolis.

Hana Vagnerová
Po absolvování gymnázia byla přijata na DAMU, VŠE a Matematicko-fyzikální fakultu UK. Zpočátku studovala dvě vysoké školy současně, ale nakonec u ní herectví zvítězilo nad ekonomií. Hrála v divadlech Extrém, Disk, A studio Rubín, Divadlo ABC. V současnosti v Divadle ABC hostuje ve hře Anna Karenina. Známou se stala především díky seriálovým rolím (On je žena!, Horákovi, Vyprávěj, Expozitura), účinkovala také ve filmu Bathory.

David Švehlík
Po maturitě na akademickém gymnáziu v Praze absolvoval teologický konvikt, následně rok navštěvoval Lateránskou univerzitu v Římě. Poté byl přijat na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy na obor filozofie, který ukončil jako bakalář. Absolvoval DAMU v oboru divadelní režie. Od roku 2002 působí v Divadle Na zábradlí, hostuje v Divadle v Řeznické, ABC a Ungeltu. Vystupoval i na pražských Letních shakespearovských slavnostech.

Jiří Ployhar
Narozen v Praze v roce 1976. Vystupuje převážně v Městských Divadlech Pražských, a to např. ve hrách Charleyova teta, Miláček Ornifle, Veselé paničky windsorské, Jak je důležité míti Filipa, Tři muži ve člunu a pes, Na východ od ráje.

Více informací poskytne:

Šárka Maroušková, PR manažerka NoD
Tel.: +420 723 706 249
E-mail: sarka@roxy.cz
www.nod.roxy.cz

 Adam Halaš, umělecký šéf NoD
Tel.: +420 731 845 833
E-mail: nod@roxy.cz

24.2. 20:00 MANSON 

Premiéra 22. února od 20:00, druhá premiéra 23. února v NoD.
Šílenec nebo vysoce inteligentní manipulátor? I po třiceti letech je Charles Manson, jeden z nejznámějších zločinců, stále ve středu pozornosti. Co se odehrává v hlavě tohoto člověka? Nové představení souboru DOT 504 a Teatr Novogo Fronta v režii Aleše Janáka.

27.2. 18:00 Lenka Bartůňková: VRRh ženy kamenem

Taneční divadlo s jednoduchou a hravou scénografií, ve které je divák aktivně zapojen.
 Šachovnice s devíti poli, pod kterými se skrývá devět různých tanečních celků a situací.

28.2. 22:00 Spitfire Company: Nedotknutelní
                    

Cesta do hlubin podvědomí tří postav, které touží být spolu. A přesto v tom jediném červnovém nedělním odpoledne, v čase záplav se všichni tři ocitají za dveřmi samoty.

Rezervace jsou možné e-mailem na prnod@roxy.cz nebo přes SMS či v síti Ticketportal.

Experimentální prostor Roxy / NoD je provozován za podpory Hlavního města Prahy a za podpory Ministerstva kultury České republiky.

Tanečníci ze souboru DOT 504, kteří zaznamenali mimořádný úspěch s předešlým představením Mah Hunt, za něž byla Lenka Vágnerová nominována na cenu Thálie za tanec a oba tanečníci byli oceněni i Cenou diváků na festivalu Česká taneční platforma 2011, přizvali ke spolupráci jednu z legend českého fyzického divadla – Teatr Novogo Fronta. Režijně se nového projektu ujal Aleš Janák, který s sebou přinesl několik témat, nakonec však společně vybrali příběh a postavu Charlese Mansona, který i po desítkách let svými činy děsí a zároveň fascinuje a inspiruje světovou populární kulturu.

,,Téma Charlese Mansona jsme našli společně. Pro nás je to příběh, který všichni znají, každý se k němu nějak staví. V lidech jeho činy, s nimiž bývá spojován, ale které mu paradoxně dosud nebyli dokázány, vyvolávají odpor, ale na druhou stranu se jeho osobnost stala i inspirací pro mnoho celebrit a popkulturních idolů. Charles Manson je pro nás i osobou mediální a silně medializovanou, která už několik desítek let tančí před televizními kamerami“, dokládá režisér Aleš Janák.

Své útočiště našel tento projekt v prostoru NoD, kde zapadl do celkové dramaturgie Teatro NoD, jež se snaží pomáhat na svět ojedinělým a originálním profesionálním projektům. Umělecký šéf Teatro NoD Adam Halaš si toto představení vybral pro jeho odvážnost a souvztažnost k současné době. Zároveň v jeho rozhodování hrála důležitou roli důvěra k oběma souborům, které vytvářejí mimořádné projekty v našich, ale i v mezinárodních podmínkách. ,,Jsme rádi na to, že projekty tak mimořádných uměleckých osobností můžeme veřejnosti představovat zde u nás v Teatru NoD“, uzavírá Halaš.

Představení MANSON se vztahuje k letošnímu roku a otevírá věčné otázky viny a pokání a spravedlnosti ve světě, v němž žijeme. Aleš Janák připomíná, že ,,letošní rok je rokem, kdy Charles Manson, který téměř celý svůj život tráví dobře zajištěn v americké věznici, může opět požádat o osvobození. Přijde nám paradoxní – a to je i námětem našeho představení – s jakými hrůzostrašnými zločiny je spojován, za něž nikdy nebyl odsouzen, protože mu nikdy nebyla prokázána přímá vina. Ptáme se, zda tento člověk může za své činy cítit vinu a jak s těmito lidmi nakládá i právní systém, který je vlastně není schopen potrestat. Ačkoli je naše představení nabito paradoxy, sympatie k Charlesovi Mansonovi necítíme.“

Premiéra představení MANSON se odehraje 22. února od 20:00 v divadelním sále NoD (Dlouhá 33, Praha 1) a vstupenky jsou již v prodeji přes SMS Ticket nebo v síti Ticketportal za 200 Kč a 150 Kč pro studenty. Veřejná generálka se uskuteční 21. února a reprízy 23. února a 24. února v rámci festivalu Malá inventura.

Více informací poskytne:

Šárka Maroušková, PR manažerka NoD

Tel.: +420 723 706 249

E-mail: sarka@roxy.cz

www.nod.roxy.cz

Adam Halaš, umělecký šéf NoD

Tel.: +420 731 845 833

E-mail: nod@roxy.cz

MANSON

Šílenec nebo vysoce inteligentní manipulátor? I po třiceti letech je Charles Manson ve středu pozornosti. Sám sebe označuje za zákeřného zlého člověka, ale i v roce 2012 se chystá podat žádost o podmínečné propuštění na svobodu. Co se odehrává v hlavě tohoto člověka? Dodnes mu nebyl dokázán žádný ze zrůdných zločinů kromě padělání kreditních karet a krádeží aut. Tančí před kamerami, poskytuje rozhovory jak časopisům tak televizím. Pro mnoho lidí je to kultovní vůdce, pro jiné obyčejný vrah, který nestojí ani za zmínku a je lépe ho vymazat ze světa. Co si o něm myslí pozůstalí obětí, které nechal bez milosti popravit? Má svědomí? Je vůbec možné zlo potrestat, zavřít do vězení? Existuje pokání, které by smylo takovou hrůzu nad kterou zůstává rozum stát? Toto jsou otázky, které čekají na odpovědi. Kde však tyto odpovědi hledat?

Koncept a režie: Aleš Janák

Účinkují: DOT504 Dance Company - Lenka Vágnerová, Pavel Mašek - a Irina Andreeva (Teatr Novogo Fronta)

Umělecké vedení: Lenka Ottová

Scéna: Jakub Kopecký

Světelný design: Aleš Janák, Michal Kříž

Zvuk: Jan Středa

Produkce: Šárka Pavelková

Grafika, fotografie: Petr Otta

Aleš Janák

Režisér, performer a pedagog. Je jedním z vedoucích a zakládajících osobností souboru Teatr Novogo Fronta. Vystudoval DAMU. Teatr Novogo Fronta pochází ze St. Peterburgu v Rusku, kde byla tato divadelní společnost založena v roce 1993.

Lenka Vágnerová
Studovala Hudební akademii múzických umění v Praze (HAMU), obor taneční pedagogika pod vedením Doc. Ivanky Kubicové. V současné době je členkou souboru DOT504, účinkuje v inscenaci La Putyka souboru Cirk La Putyka a ve francouzském souboru Brumachon-Lamarche CCNN v Nantes. Získala ocenění za interpretaci na festivalu Tanec Praha 2005, Nokia Dance Award 2003, nominaci na Cenu Thálie v roce 2003 , 2005 a 2010. Jako choreograf vytvořila pro taneční soubor DOT504 inscenaci „Mah Hunt“, která získala cenu diváka na České taneční platformě 2011, „Perfektní den“ a „Proposition“. Vytvořila i řadu choreografií a pohybových spoluprací pro činoherní divadla, na přiklad: Shakespearovské slavnosti, Národní divadlo, Městská divadla pražská, Klicperovo divadlo, Jihočeské divadlo, Divadlo Kladno, atd.

Pavel Mašek
Pavel Mašek vystudoval sociální a kulturní antropologii na Filozofické fakultě Západočeské univerzity v Plzni. Jako tanečník Pavel spolupracoval s Jozefem Fručkem a Lindou Kapetaneou, Thomasem Steyaertem, Antonem Lachkým, s maďarským choreografem Puttó - Isztvan Juhos, s Liz King, se skupinou nového cirkusu Cirk La Putyka a dalšími. Věnoval se capoeiře pod vedením profesora Pacocy. Pavel byl nominován na cenu za nejlepšího tanečníka roku 2009, v rámci festivalu Tanec Praha a v roce 2011 na festivalu Česká taneční platforma.

Irina Andreeva (RU) 

Jedna ze dvou zakládajících a stálých členů divadelního souboru Teatr Novogo Fronta.
Spolupracovala se soubory Do-Theatre, Derevo, Nude Ants. Od roku 1999 se věnuje také vedení workshopů fyzického divadla Underground Rivers v Praze, Bologni, Amsterdamu, Berlíně (Mime Centrum / Die Etage), Philadelphii, New Yorku.

Manson

Šílenec nebo vysoce inteligentní manipulátor? I po třiceti letech je Charles Manson ve středu pozornosti. Sám sebe označuje za zákeřného zlého člověka, ale i v roce 2012 se chystá podat žádost o podmínečné propuštění na svobodu. Co se odehrává v hlavě tohoto člověka? Dodnes mu nebyl dokázán žádný ze zrůdných zločinů kromě padělání kreditních karet a krádeží aut. Tančí před kamerami, poskytuje rozhovory jak časopisům tak televizím. Pro mnoho lidí je to kultovní vůdce, pro jiné obyčejný vrah, který nestojí ani za zmínku a je lépe ho vymazat ze světa. Co si o něm myslí pozůstalí obětí, které nechal bez milosti popravit? Má svědomí? Je vůbec možné zlo potrestat, zavřít do vězení? Existuje pokání, které by smylo takovou hrůzu nad kterou zůstává rozum stát? Toto jsou otázky, které čekají na odpovědi. Kde však tyto odpovědi hledat?

Koncept a režie: Aleš Janák

Účinkují: DOT504 Dance Company ve spolupráci s Teatrem Novogo Fronta

- Lenka Vágnerová, Pavel Mašek a Irina Andreeva jako host

Umělecké vedení: Lenka Ottová

Scéna: Jakub Kopecký

Světelný design: Aleš Janák, Michal Kříž

Zvuk: Jan Středa

Produkce: Šárka Pavelková

Grafika, fotografie: Petr Otta

Aleš Janák

Režisér, performer a pedagog. Je jedním z vedoucích a zakládajících osobností souboru Teatr Novogo Fronta. Vystudoval DAMU. Teatr Novogo Fronta pochází ze St. Peterburgu v Rusku, kde byla tato divadelní společnost založena v roce 1993

Lenka Vágnerová

Studovala Hudební akademii múzických umění v Praze (HAMU), obor taneční pedagogika pod vedením Doc. Ivanky Kubicové. V současné době je členkou souboru DOT504, účinkuje v inscenaci La Putyka souboru Cirk La Putyka a ve francouzském souboru Brumachon-Lamarche CCNN v Nantes. Získala ocenění za interpretaci na festivalu TanecPraha 2005, Nokia Dance Award 2003, nominaci na Cenu Thalie v roce 2003 , 2005 a 2010. Jako choreograf vytvořila pro taneční soubor DOT504 inscenace „Mah Hunt“ která získala cenu diváka na České taneční platformě 2011, „Perfektní den“ a „Proposition“. Vytvořila i řadu choreografíí a pohybových spoluprací pro činoherní divadla, napřiklad: Shakespearovské slavnosti, Národní divadlo, Městská divadla pražská, Klicperovo divadlo, Jihočeské divadlo, Divadlo Kladno, atd.

Pavel Mašek

Pavel Mašek vystudoval sociální a kulturní antropologii na Filosofické fakultě Západočeské univerzity v Plzni. Jako tanečník Pavel spolupracoval s Jozefem Fručkem a Lindou Kapetaneou, Thomasem Steyaertem, Antonem Lachkým, s maďarským choreografem Puttó - Isztvan Juhos, s Liz King, se skupinou nového cirkusu Cirk La Putyka a dalšími. Věnoval se capoeiře pod vedením profesora Pacocy. Pavel byl nominován na cenu za nejlepšího tanečníka roku 2009, v rámci festivalu Tanec Praha a v roce 2011 na festivalu Česká taneční platforma.

Irina Andreeva (RU)

Jedna ze dvou zakládajících a stálých členů divadelního souboru Teatr Novogo Fronta.
Spolupracovala se soubory Do-Theatre, Derevo, Nude Ants. Od roku 1999 se věnuje také vedení workshopů fyzického divadla Underground Rivers v Praze, Bologne, Amsterdamu, Berlíně (Mime Centrum / Die Etage), Philadelphii, New Yorku.

Veřejná generálka 21. února od 20:00.

Premiéry 22. a 23. února od 20:00 hodin v teatro NoD.

Repríza 24. února od 20:00 v rámci festivalu Malá inventura.

Poté, co byl dům prodán, byl před začátkem rozsáhlé rekonstrukce postupně vybydlen a odsouzen k proměně až zániku své původní architektonické podoby. Poslední obyvatelé domu Golubovič a Dragin v něm zůstali až do rekonstrukce a spolu se skupinou herců, tanečníků a hudebníků zpracovali témata DŮM a domov. Ze sloučení života a uměleckého činu vznikla performance, film, fotografický seriál a kniha. Vše tak mapuje vývoj DOMU i loučení se s ním během 617 dnů.

V projektu účinkuji : Březina Jan, Benešovská Hana, Broum Pavel, Caunerová Anka, Císařovska Anna, Genot Jacques, Gautron Mathie, Helebrandtova Marketa, Sara Helebrandtova, Placha Karolina, Konečná Osaro, Sedlická Natalie, Serrano Hose, Svoboda Tomaš, Švec Jan, Zembok Ewa, Žurakovska Ewa, Vozniak Ewa,Vesela Natalie, Wojtkowiak Uršula, Zelinka David.

DŮM

Na přelomu roku 2008/2009 vzniklo z iniciativy zakladatelů divadelního sdružení BART v secesním domě na Malé Straně divadlo v domě a doma. Inspirovalo se skutečným životním příběhem a tvůrčím způsobem zkoušelo denně odpovídat na otázku: jak se rozloučit s domem, který musíme po dlouhých letech obývání opustit z důvodu jeho prodeje? Dům prý vlastnila rodina Wichterlových. Během sametové revoluce se v podkrovním bytě scházeli vůdčí členové studentského hnutí. Zakladatelé BART, divadelní režisérka a autorka dokumentů o přechodových rituálech Biljana Golubovič a fotograf Dragan Dragin, zde žili a tvořili od doby, než v devadesátých letech emigrovali z bývalé Jugoslávie do Čech.

Později se k Biljaně a Draganovi přidala mezinárodní skupina herců, tanečníků, hudebníků a dobrovolníků. Dohromady hledali v prostorech domu tvůrčí odpověď na otázku „Co je to domov?” z různých úhlů pohledu. Vytvořili v domě interaktivní performanci pod názvem Dočasně v provozu, kde byl divák-spoluobčan pozván jako host. Tak do paměti domu vepsali další kapitolu jeho dějin. Performance měla formu divadelního rituálu, který je inspirován přechodovým rituálem loučení se s umírajícím a zesnulým. V různých podobách se odehrávala po dalších 617 dnů, ovlivněna každodenní realitou, dokud i poslední původní prostor v domě, byt iniciátorů a sídlo skupiny, nebyl rozzbourán v zájmu rekonstrukce.

O PROJEKTU

Celý život by se dal popsat jako příběh dveří, které jsme zavřeli, a těch, které jsme otevřeli. (Bachelard)

Performance pod názvem DŮM DOM DOMOV

Interaktivní performance je inspirována tématem domova, svědectvím o tom,

co jsme v reálnem čase a prostoru domu na Malé Straně zažili a co všechno

jsme se jako jednotlivci a jako umělecká komunita na téma domova díky tomu

dozvěděli. Projektu se zůčastní umělci z Čech, Slovenska, Polska, Francie, Španělska, Černé Hory a Srbska. Dramaturgie performance propojí tři podoby narace: filmový příběh, divadelní hru a ústní svědectví účastníků.

Film pod názvem 97 KROKŮ (110 min)

Film o domě vznikl jako kompozice časosběrného dokumentárního materiálu natočeného v průběhu dvouletého loučení se s domem. Sled mikropříběhů ze života skupiny, performance a fiktivního filmového přiběhu, ve kterém se setkaváme s reminiscencí z různých období paměti domu.

Kamera : Darko Štulič, Dragan Dragin, Biljana Golubovic

Střih: Pavel Kolaja

Režie a scenář: Biljana Golubovič

Fotografická výstava

Fotograf Dragan Dragin od začátku zaznamenával vývoj „loučení se s domem“.

Dragin se zvlášť zaměřil na vztah mezi prostorem a člověkem, mezi prostorem

intimním, soukromým – tj. domovem a prostorem veřejným, významem

prazdného a neobydleného a obydleného „zaplněného“ prostoru. Vytvořil konceptuální cyklus, který se skládá z vytvárných diptychů vypovídajících o proměně v člověku, prostoru a čase. Na výstavě bude k vidění i instalace Biljany Golubovič.

Projekt DŮM bude k vidění 20. a 21. ledna od 19 h v NOD

Projekt DŮM vzniknul za laskavé podpory Magistrátu hl. m. Prahy

Cafe NoD se tak vrací k původnímu účelu, tedy poskytovat příjemné a útulné zázemí pro studenty, umělce nebo prostě pro ty, kteří ocení kvalitní obsluhu, přátelskou atmosféru kulturního centra a výborný servis. Očekávat můžete skvěle připravenou kávu, výběrová vína, dobře načepované pivo i něco malého k snědku. Novinkou bude také přeměna interiéru, která by měla více korespondovat s uměleckým zaměřením celého prostoru NoD.

Jelikož si nemůžeme z důvodu plánovaných akcí dovolit zavřít kavárnu na několik dní, úpravy budou probíhat postupně a ze začátku nejspíš budeme fungovat s trochu omezeným provozem. Buďte tedy prosím shovívaví. Plánujeme vrátit Cafe NoD uměleckou tvář a ducha, a to vzhledem k necitlivým zásahům minulých majitelů bude chvíli trvat. I tak ale doufáme, že pocítíte naši snahu vytvořit přátelštější, kvalitnější a vlídnější místo k posezení.

Otevřeno bude dnes 1., 2. a 3. od 17.00, v neděli 4. prosince bude zavřeno. Od pondělí 5. prosince už bude fungovat provoz normálně.

Děkujeme a přijďte nás podpořit!

N o D

No dimension venu

Divadla HoME připravilo pro teatro NoD novou existenciální sci-fi inscenaci s názvem S.K.R.Z. v režii Howarda Lotkera. Uvidíte v ní Philippa Schenkera, Moniku Černoškovou, Doru Bouzkovou, Martu Ljubkovou, Howarda Lotkera a Sodju Lotker. Premiéra se uskuteční 2. a 3. prosince od 20 hodin v teatro NoD.

S.K.R.Z.

Experimentální činoherní sci-fi o konci světa. Pilíř, hlavní hrdina příběhu S.K.R.Z., uvízl ve světě, kde se jeden snadno ztratí v prostoru a čase. Když udělám správnou věc v nesprávnou chvíli, je to pořád ta správná věc?

Měl bys u toho být. Měl bys to vědět. Měl by si vzpomenout. Měl bys nás zachránit. Měl bys. Mohl bys. Bys. Je to osobní sci-fi.

Režie: Howard Lotker

Text: Sodja Lotker

Dramaturgie: Marta Ljubková, Sodja Lotker

Herci/ spolutvůrci: Philipp Schenker, Monika Černošková, Dora Bouzková, Marta Ljubková, Howard Lotker, Sodja Lotker.

Scéna/ kostýmy: Dragan Stojčevski

Zvukový design: Tomáš Procházka

Světelný design: Tomáš Morávek

Video: Cristina Maldonado

Produkce: Olga Plchová

Howard Lotker

Americký performer, režisér, pedagog a překladatel, který žije v Praze. Nedávno dokončil magisterské studium na Katedře autorské tvorby a pedagogiky na pražské DAMU pod vedením prof. Ivana Vyskočila. Zde nyní také vyučuje dialogické jednání, improvizaci, performanci v site-specific a herectví. Titul bakaláře získal v oboru herectví na Kalifornské universitě v Santa Barbaře. V současnosti vyučuje kurs Site-specific tvorba na DAMU - DTNP (Divadelní tvorba v netradičních prostorech), novém experimentálním studijním programu zabývajícím se divadlem v nedivadelních prostorech. Na přelomu února a března roku 2008 vedl workshop na téma divadlo a site-specific v Izraeli v Jeruzalémě na divadelní akademii (School of Visual Theater), který vyústil v představení v historické čtvrti v centru města. V Praze Lotker rovněž spolupracoval s nejrůznějšími českými divadelníky (jako režisér, herec, nebo obé), jako jsou KREPSKO, Miroslav Bambušek, Nora Sopková, Krištof Kintera, Čtyři dny v pohybu, Tomáš Žižka, Jan Nebeský, Stage Code či Misery Loves Company

Sodja Zupanc-Lotker

Umělecká ředitelka Pražského Quadriennale scénografie a divadelního prostoru, kde pracuje od roku 1999. Dále také působí jako dramaturgyně nezávislých divadelních, tanečních a site specific projektů v České republice, USA, Brazílii, atd., například u CIA Dani Lima, Farmy v jeskyni a Lhotáková / Soukup tanečního souboru.

HoME

Lotker je zakladatel a umělecký vedoucí HoME, divadla a nezávislé společnosti, která se zabývá současným životem skrze divadlo. Skupina vznikla roku 2005 spoluprací českých a zahraničních umělců. HoME, o. s. je nezávislá divadelní a umělecká skupina, která zkoumá současný život prostřednictvím divadla a performance. Ve své tvorbě mísí žánry, formy a prostředky: instalaci, site-specific, interaktivitu, tradiční činohru, tanec, performanci, intervenci, akci, happeningy, workshopy, fyzické divadlo, video art, pouliční divadlo atd. - aby zkoumali místa a témata novými způsoby. Nepravděpodobné míšení žánru, místa a tématu má často nesmírně působivý účinek.

"Howard Lotker a jeho společníci ukazují, že domov je tam, kde se tvoří
Je to fascinující divadelní nápad, svou úžasnou jednoduchostí vzbuzující otázku "Proč mě to samotného nenapadlo?" Je to takové divadlo, jak říká spisovatelka Edna O´Brienová o beletrii, které nám "umožňuje ochutnat osudy druhých". Je to tak trochu archeologie, taky antropologie...chaotické, šílené a velmi příjemné" (Steffen Silvis, The Prague Post)

Více na www.nod.roxy.cz nebo na http://divadlohome.net/

Premiéra 2. a 3. prosince od 20 hodin v teatro NoD.

Bližší informace zveřejníme s blížící se premiérou na konci ledna 2012.

Lamento/ Z tance v prach a opět do tance

6. listopadu od 20:00 hodin

Děj se odehrává v průběhu jednoho dne a jedné noci v útulku pro umírající Nirmal Hridaj, který v Kalkatě, hned vedle chrámu bohyně Kálí, založila Matka Tereza. Inscenace hledá odpovědi na otázky jako Existuje vůbec Bůh? Je duše? Máme nějakou naději? Má to všechno nějaký smysl?...
A dá se v Kalkatě do hodiny sehnat mandolína?

Scénář: Lucie Trmíková
Hudba: Miloš Orson Štědroň
Režie: Jan Nebeský
Hrají:

Matka Tereza: Jan Mikušek
Rinzai: Miloslav Mejzlík
Andrea: Lucie Trmíková
Lakšmí: Jiří Waňka

Miloš Orson Štědroň byl nominován na cenu Alfréda Radoka 2010 za hudbu k této inscenace.

http://www.divadelni-noviny.cz/zmatky-matky-t/

Běžná cena 250 / 150 Kč

Studio DAMÚZA: NoD Quijote

7. listopadu od 20:00 hodin

"NoD Quijote je malý divadelní zázrak, který se podařil nesourodým umělcům“ (IHNED.cz)

Inspirace vychází z quijotovského tématu, veršů a života Bohuslava Reynka a také z osobních zkušeností všech zúčastněných. Nejde tu o nic menšího než o lidský čas, jak plyne mezi zrozením a smrtí, plný důležitých i směšných každodenních rituálů a quijotovské touhy vyrvat svůj život všednosti. Vypráví se tu o velikých činech stvořených fantazií, o stáří, síle poezie, hudby a smíchu.

Napsal: Egon Tobiáš na základě textů Miquela de Cervantese a skutečné události

Režie: Jan Nebeský

Hudba: Pavel Fajt

Hrají: David Prachař, Lucie Trmíková, Pavel Fajt, Joe Karafiát

„Každé šílenství ještě nutně neznamená pro člověka zlo.“

Běžná cena: 250 / 150 Kč

Výhodný balíček si můžete objednat přes síť Ticketportal.

Za dobu svého působení si DOT504 vytvořil svou nezaměnitelnou tvář tanečního fyzického divadla. Jeho dva kmenoví tanečníci - Lenka Vágnerová a Pavel Mašek - se rozhodli oslovit známou autorskou dvojici SKUTRu Lukáše Trpišovského a Martina Kukučku, kteří tak budou pokračovat ve stylu a specifičnosti žánru, který DOT504 představuje. Jako host se dále představí Petr Vančura. Projekt by měl ukázat splétání lidských osudů v současné společnosti, které s sebou nesou humorné i smutné příběhy našeho života. Na scéně budeme moci vidět nevšední až absurdní scény, které nás během života provázejí, a s kterými se snažíme vyrovnávat, řešit je, a nebo je přímo vytěsnit ze své mysli.

Tvůrce: SKUTR – Lukáš Trpišovský a Martin Kukučka

Účinkují: Lenka Vágnerová, Pavel Mašek a Petr Vančura j.h.

Scéna a kostýmy: Jakub Kopecký

SKUTR

Autorská představení SKUTRu kombinují tanec, pohyb, akrobacii, loutky, projekce, lightdesign, text a zvuk a dala by se jedním slovem označit za multižánrová či cross-over. Jsou inspirována buď daným tématem nebo místem vzniku a nebo lidmi, kteří na něm pracují. Vznikla tak představení inspirovaná internetovou komunikací, představení, která čerpala z andersenovských témat, představení o tradicích nebo inspirovaná novým cirkusem apod (mj. Nickname, Understand, Malá smrt, La Putyka). Kromě volné autorské tvorby režírovali Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský také na předních českých scénách (Národní divadlo v Praze, Divadlo Na zábradlí, Švandovo divadlo, Divadlo Petra Bezruče či HaDivadlo) a v zahraničí - Pozoriště FDU v Bělehradě (Srbsko) (Neograničené linije/ Borderless Lines, 2008) a Lubuski Teatr im. Leona Kruczkowskiego w Zielonej Górze (Polsko) (Teraz Na Zawsze, 2009 a Spigel im Spigel, 2010), Mezinárodní festival Miasto v polské Legnici (Wojskowy Dom Kultury, 2009)

Lenka Vágnerová

Studovala Hudební akademii múzických umění v Praze (HAMU), obor taneční pedagogika pod vedením Doc. Ivanky Kubicové. V současné době je členkou souboru DOT504, účinkuje v inscenaci La Putyka souboru Cirk La Putyka a ve francouzském souboru Brumachon-Lamarche CCNN v Nantes.Spolupracovala s mnoha choreografy a působila v souborech u nás i v zahraničí jako například: Claude Brumachon-Benjamin Lamarche CCNN Nantes (Francie), Liz King D.I.D. Dance Company (Rakousko), Veronika Riz (Itálie), Jan Kodet (Česká Republika), Barbora Krýslová-Grainer (Německo), Bratislavské divadlo tanca – Daniel Ezralow, Bill Young (USA), Norman Douglas (UK), Torzo Ballet (Slovensko), atd. Pedagogicky působila a působí v různých tanečních souborech, na workshopech, školách, festivalech u nás i v zahraničí např.: Norrdans (Švédsko), Laterna Magika, HAMU,Taneční konzervatoř v Brně, Praze i Ostravě, Elledanse (Slovensko), Dance Perfect, Pro Art Festival, Taneční centrum Praha, Pražský komorní balet, Gdanski Festival Tanca (Polsko), atd.

Získala ocenění za interpretaci na festivalu TanecPraha 2005, Nokia Dance Award 2003, nominaci na Cenu Thalie v roce 2003 , 2005 a 2010.

Jako choreograf vytvořila pro taneční soubor DOT504 inscenace „Mah Hunt“ která získala cenu diváka na České taneční platformě 2011, „Perfektní den“ a „Proposition“. Dále vytvořila choreografii pro projekt „Quadrans“ souboru Elledanse v Bratislavě a „Nikdy krásný zpěv“ pro taneční skupinu ME-SA,atd. Vytvořila i řadu choreografíí a pohybových spoluprací pro činoherní divadla, napřiklad: Shakespearovské slavnosti, Národní divadlo, Městská divadla pražská, Klicperovo divadlo, Jihočeské divadlo, Divadlo Kladno, atd.

Pavel Mašek

Pavel Mašek vystudoval sociální a kulturní antropologii na Filosofické fakultě Západočeské univerzity v Plzni. Jako tanečník Pavel spolupracoval s Jozefem Fručkem a Lindou Kapetaneou, Thomasem Steyaertem, Antonem Lachkým, s maďarským choreografem Puttó - Isztvan Juhos, s Liz King, se skupinou nového cirkusu Cirk La Putyka a dalšími. Věnoval se capoeiře pod vedením profesora Pacocy. Pavel byl nominován na cenu za nejlepšího tanečníka roku 2009, v rámci festivalu Tanec Praha a v roce 2011 na festivalu Česká taneční platforma.

Petr Vančura

Herec Petr Vančura stanul na profesionálním jevišti v čase studia pražské Divadelní akademie múzických umění, neboť na jeho scéně, divadla Disk hrál v Erbenově Kytici nebo v představeních jakými byli původní Havlíkův a Suchého muzikál Elektrická puma nebo Balada o velkém kostlivci, v němž dostal příležitost zahrát si titulní postavu. P. Vančuru ale bylo vidět i na jiných divadelních jevištích, než je studentská scéna, a tak vystupoval na prknech Klubu Roxy či Studia Ypsiolon. P. Vančura není obsazován jenom do alternativních divadelních rolí, ale občas je vidět i v dramatičtějších a pro divadlo klasičtějších rolích, k nimž lze zařadit Ivana z Dostojevského Bratrů Karamazových či postavu detektiva Hercula Poirota z představení Orient Expres. V současné době je P. Vančura členem pražského alternativního divadla Alfred ve dvoře, kde jej můžeme vidět například v autorském představení Zlatý Diviš, v němž exceluje v roli profesionálního v.i.p..

Veřejná generálka 23. listopadu od 20:00. Premiéra 24. listopadu od 20:00 hodin. Repríza 25. listopadu od 20:00.

Adamu Halašovi

promotéru a propagátorovi české pantomimy a nonverbálního divadla, který od prosince 1998 aktivizuje celou tuto oblast svým Festiválkem Jsem spokojenej v pražském kině Aero, od r. 2008 jako umělecký šéf výrazně profiluje program Teatro Roxy/NoD, zaměřeného na široké žánrové spektrum nezávislého umění s důrazem na divadlo a performance art, a svou vášeň pro obor prokázal tento rok i jako nově jmenovaný vedoucí Katedry pantomimy HAMU.

Gratulujeme!

Jak na to?

U každé akce na našem webu najdete nahoře v záhlaví ikonku „sms rezevace“. Ta vás po kliknutí přesměruje přímo do rezervačního systému vybrané akce. Zde se dozvíte požadovaný formát sms i číslo, na které ji následně pošlete. Obratem vám příjde potvrzovací textová zpráva obsahující kód vašeho Sms ticketu. Sms si uschovejte a ukažte na naší pokladně v NoD. Poté stačí jen doplatit zbývající částku za vstupenku.

Co je SMS Ticket?

Díky Sms ticketu si zcela jednoduše zarezervujete jakoukoliv akci konající se v NoD. Po odeslání krátkého textu vám příjde zpátky na váš mobil Sms ticket. Ten obsahuje unikátní kód, podle kterého poznáme, že je vaše rezervace platná. Vaši rezervaci máte tedy pohodlně v mobilu a o nic se už nemusíte starat. A co když se vám Sms ticket smaže? Pokud jste z nějakého důvodu přišli o váš Sms ticket, nezoufejte - v den konání akce vám příjde znovu jako upomínka!

Cena Sms ticketu je 39 Kč.

Srdečně vás zvu na premiéru inscenace "VRRh ženy kamenem" talentované tanečnice Lenky Bartůňkové. A stejně jako název inscenace je i samotné představení netradiční a plné překvapení.

VRRh ženy kamenem je taneční divadlo s jednoduchou a hravou scénografií, ve které je divák aktivně zapojen. Šachovnice s devíti poli, pod kterými se skrývá devět různých tanečních celků a situací. Sami budete mít jedinečnou šanci rozhodnout o posloupnosti večera a vybrat tak směr představení.

Určit chod celé inscenace máte šanci už 21. září od 20:00 hodin v teatro NoD!

Tisková zpráva: Vrrh ženy kamenem

 Choreografie: Lenka Bartůňková / FARO o.s.

Lenka Bartůňková uvede v úvodu sezóny 2011/2012 v Experimentálním prostoru ROXY/NoD premiéru svého nového tanečně komediálního představení VRRH ŽENY KAMENEM, ve které je divák navíc aktivně zapojen. Premiéra se uskuteční 21.září 2011 od 20:00.

Představení VRRH ŽENY KAMENEM vzniklo již za studia Lenky Bartůňkové na konzervatoři Duncan Centre pro závěrečnou zkoušku v oboru choreografie. V rámci plánované premiéry však bude představení probíhat v nové podobě a s novými umělci, kteří přislíbili svoji účast. Vedle Lenky Bartůňkové v hlavní roli se můžete těšit i na Johanu Matouškovou, která se představí jako „pomocná asistentka“.

Lenka se sama na premiéru velmi těší a dodává: „Představení Vrrh ženy kamenem je velmi jedinečné. Člověk, který přijde na představení si sám zvolí, co se bude odehrávat. Vše záleží na divácích.“

Vstupenky jsou k dispozici v den konání představení na pokladně teatro NoD nebo v v předprodeji v sítích Ticketpro a Ticketstream a to za jednotné vstupné 200 Kč.

Choreografie, režie: Lenka Bartůňková

Interpretace: Lenka Bartůňková, Johana Matoušková

Světelný design:

Hudební koláž: Michal Konvalinka

Produkce: Matěj Halaš

Více o autorce

Lenka Bartůňková, původem z České republiky, se poprvé střetla s výukou pohybu v pěti letech, kdy navštěvovala hodiny moderní gymnastiky. Při studiu na Základní škole na Praze 6, se poprvé začala zabývat tancem pod vedením P. Velety a ve stejném období současně navštěvovala kurzy Tanečního centra na Petřinách A. Schneidera. Poté začala studovat šestiletou taneční konzervatoř Duncan Centre na Praze 4, kde studovala pod vedením Evy Blažíčkové a jiných českých i zahraničních profesorů. Po jeho ukončení se rozhodla své zkušenosti obohatit na vysoké taneční škole Folkwang Hochschule v Německu, kterou po čtyřech letech úspěšně dokončila. Pět let žila v Německu, kde čtyři roky studovala pod vedením profesorů a tanečníků slavné německé choreografky Piny Bausch. Tři roky spolupracovala s německou skupinou Renegade Theater, která se zabývá propojením současného a pouličního tance - break dance a visual art, se kterou se účastnila mnohých festivalů po celém světě.

Dva roky žila ve Španělsku, kde se zabývala tvorbou i pedagogickou činností a kde také působila v projektu katalánského choreografa Roberta Olivana.

Spolupracovala s mnohými českými i zahraničními choreografy jako například: Lorca Renoux, Samir Akika, La fura dels baus, Norbert Steinwartz, Ioana Mona Popovici, Chikako Kaido, Marcus Michalowsky, Maya Lipsker, Ben Riepe, Eva van de Rakt, Chiara Girolomini, Petra Hauerová, Kristýna Celbová …atd.

Účastnila se tvorby tanečních filmů jako například: Face to face, Four letters, My name is Luisa, The stories of milkmans wife.

V roce 2006 získala dvoutýdenní stipendium v New Yorku, kde navštěvovala taneční kurzy v Perry Dance, Dance theater a Movement Research. V roce 2008 obdržela stipendium do Barcelony, kde navštěvovala hodiny v tanečním centru La Caldera a kde v uměleckém centru Area tangent vytvořila choreografii El puente přímo pro festival Temporada alta.

V roce 2005 získala první cenu v choreografické soutěži Jarmila Jeřábková. Dvakrát byla nominována pro hlavní cenu za objev v tanci choreografické soutěže Cena Sazky, kterou v roce 2008 získala za choreografii Knihovna. V roce 2010 prezentovala Českou republiku na mezinárodní výstavě EXPO v Šanghaji.

Lenka Bartůňková působí jako tanečnice, pedagog a choreograf po celém světě a jejím cílem je nadále pokračovat na mezinárodní výměně a rozšiřování zkušeností v tanečním a uměleckém světě. Z tohoto důvodu založila v lednu 2010 občanské sdružení FARO o.s.

Tvorba Vladimíra Merty je poměrně široká, zasahuje do různých oblastí (kresba, malba, instalace, video, ...). Tentokrát autor připravil pro Galerii NoD koncept nazvaný Malby větrem, který rozvíjí v posledních čtyřech letech. Realizoval je na několika místech, kde zavěsil nad papírem nebo plátnem štětce a nechal vítr„tvořit“. Každá kresba či malba je úplně jiná, záleží jenom na síle, rychlosti a změnách směru větru. Vznikají tak pozoruhodné záznamy, které se od sebe mohou výrazně lišit. Součástí výstavy je video, které proces zaznamenává.

Kurátor: Jiří Machalický                                                                                  

Výstava potrvá od 2. do 25. září 2011

nod.roxy.cz/galerieNoD

teatro NoD

TISKOVÁ ZPRÁVA

Petr Kolečko: VEJCE

V úvodu sezóny 2011/2012 uvede Experimentální prostor ROXY/NoD ve světové premiéře novou inscenaci tandemu Kolečko - Svoboda s názvem Vejce. Hra Vejce byla napsána už před dvěma lety jako zakázka pro Divadlo Na Vinohradech, kde měla být uvedena v režii tehdejšího kmenového režiséra vinohradské scény Daniela Špinara. Umělecké vedení však projekt těsně před první čtenou zkouškou zastavilo z uměleckých důvodů, které se týkaly jeho výhrad k textu. Po dvou letech se černá komedie o rakovině dočká v režii Tomáše Svobody uvedení na scéně, která se nachází vůči vinohradskému divadlu na protipólu pomyslného divadelního spektra.

„Hra Petra Kolečka 'Vejce' trefně zapadá do naší experimentální dramaturgie teatra NoD. Bude to absurdní kaleidoskop podivných komunikací, vztahů a konfliktů v současném pachtění se po jistém řádu, vše v minimalistickém ražení. Divadlo NoD se také těší na skvělé obsazení : Ondřej Pavelka, Jana Stryková, Alena Štréblová a další. Děkuji Tomáši Svobodovi, že se ujal režie a také uměleckému vedení Vinohradského divadla, že tento projekt pohřbilo, i když ho nechalo vzniknout. Absurdita této situace a obava ze změny je totiž téměř identická s posláním Kolečkova 'Vejce', “ komentuje Adam Halaš, umělecký šéf Experimentálního prostoru ROXY/NoD.

Komedie, jejímž hlavním hrdinou je český vynálezce léku na rakovinu, je původně inspirována úspěchy české vědy. Nakonec se však jejím základním stavebním kamenem stává konflikt superúspěšného českého vědce ověnčeného Nobelovou cenou a zhýralého bývalého divadelního režiséra, který se objeví u sousedky na zahradě, protože ho tato žena přitahuje svými obrovskými úspěchy v pěstování afrikánů.

Žánrově se hra dá označit jako existenciální taškařice. Vzhledem k místu, kde se bude inscenace odehrávat – nekonvenční ROXY/NoD – a tvůrčímu týmu inscenace, se dá očekávat dosti divoká jízda. Diváci se dále mohou těšit na herecké výkony Ondřeje Pavelky, Petra Pěknice či Svobodových dvorních hereček Jany Strykové a Aleny Štréblové.

Premiéra je naplánována na 30. října, reprízy na 1. a 2. listopadu 2011.

KONTAKT

Petr Kolečko – autor: gsm: +420 777 051 668, e-mail: petr.kolecko@post.cz

Adam Halaš – umělecký šéf NoD : gsm: +420 731 845 833, e-mail: nod@roxy.cz

Tereza Přibylová – PR a propagace NoD : gsm: +420 731 222 277, e-mail: tereza@roxy.cz

Tam se třeba dozvíte informace o chystané divadelní premiéře a události podzimu s tajuplným názvem "Vejce". Inscenace, za kterou nestojí nikdo menší než svérázné duo Kolečko - Svoboda. Termíny premiéry jsou již potvrzeny!

A o čem že bude vlastně řeč? Transsexualita je dle Mezinárodní klasifikace nemocí jednou z poruch pohlavní identity, a to „touhou žít a být vnímán jako člen opačného pohlaví, doprovázenou přáním vytvořit pomocí chirurgické a hormonální léčby své tělo co nejvíce podobné tělu preferovaného pohlaví“. Co ale znamená transsexuální identita? Jaké je to být transsexuální v každodenním životě? Jak se k transsexualitě staví okolí? A jak transsexualitu vnímáte vy? Na tyto otázky zkusíme najít odpovědi v komponovaném večírku s názvem Transgender Me.

11. srpna 2011 v ROXY/NoD (Dlouhá 33, Praha 1), vstup zdarma

Program:
16.00 Site specific event v okolí ROXY/NoD (Drag Addicts a další)
17.00 Koncert (Trio: Petra Gelbart, Markéta Skočovská, František Kostlán)
17.30 Diskuse (Dita Jahodová, Olga Pechová, Maty Dio a Vlasta Nomenu)
19.00 Vernisáž kolektivní výstavy Transgender Me (11.–28. srpna)
Vystavující umělci: Michal Šiml, Lukáš Houdek, Darina Alster, Jan Přibyslký, Josef Rabara, Tamara Moyzes, Lenka Klodová a Marek Ther
20.00 Představení Virtual Therapy (Drag Addicts)
21.00 Autorské čtení (Mike Perry)
22.30 Transgender Me Afterparty v klubu Friends (Bartolomějská 11, Praha 1)

Prague Pride 2001 probíhá pod záštitou primátora hlavního města Prahy Bohuslava Svobody.

Více informací na www.praguepride.com.

Aktuální výstavu Citace a interpretace tedy můžete opět shlédnout od 15. července.

Děkujeme za pochopení a přejeme pěkné léto!

Nový projekt Hlas NoDu - „otevřené diskuzní fórum NoD“

Hlas NoDu je vedle galerie NoD, teatro NoD a NoLab další dramaturgickou linkou Experimentálního prostoru Roxy/NoD, která se bude soustředit zejména na projekty seminární a diskuzní povahy. Diskuzní fóra budou reflektovat aktuální témata, týkající se zejména dění v kultuře, občanské společnosti, perspektivy neziskového sektoru, kulturního dědictví, současných trendů v architektuře a v neposlední řadě vzájemných česko–německých vztahů.

Cílem nového dramaturgického plánu Roxy/NoD je vytvořit širokou diskuzní platformu, kde se budou moci společně stýkat jak aktivní umělci, tak organizátoři projektů, institucí či kluturních prostorů spolu s dalšími zájemci i širokou veřejností. Dalším důležitým úkolem tohoto projektu je vytvoření pravidelných seminářů a konferencí věnující se vizi pro občanskou společnost a roli v neziskovém sektoru.

Hlavní strukturu Hlas NoDu budou tvořit 4 diskusní programy:

1. Hlas NoDu :

Diskuzní fórum pořádané přímo tvůrčím týmem Roxy/NoD, vedené moderátorem a spoluautorem těchto seminářů a diskusí Martinem Zbrožkem. Témata budou věnovaná zejména současnému kulturnímu dění, klubové hudební scéně, současnému výtvarnému a akčnímu umění, grantové problematice a dalším zásadním otázkám aktuální kulturně – společenské sféry. Projekt Hlas NoDu má ambici být hlavním a pravidelným otevřeným diskuzním fórem, který pořádá přímo umělecký tým Roxy/NoD a vytvořit tak do budoucna místo setkávání umělců, organizátorů a dramaturgů kulturních center a dalších v umění činných osobností s uměleckou i širokou veřejností.

2. KRUH :

Pravidelné měsíční přednášky a semináře pro zájemce o kulturní dědictví a aktuální trendy v současné architektuře. Projekt pořádá občanské sdružení KRUH ve spolupráci s Experimentálním prostorem Roxy/NoD. Mezi přednášejícími byli a jsou v tomto roce například David Kraus, Hiroki Matsuura, Kamiel Klaasse a další. V Roxy/Nod se uskutečnil minulý rok také ojedinělý projekt Kruhu, a to nepřetržitý 24 hodinový maratón seminářů a přednášek ve všech prostorách Roxy/NoD.

3. Vize pro občanskou společnost a roli neziskového sektoru :

Stávající politická a ekonomická situace v České republice vede ke znovuotevření otázky o podstatě občanské společnosti, možném vývoji demokracie, míře individuální svobody jednotlivce a dalších klíčových tématech moderní společnosti. Občanská společnost byla ideálem na počátku devadesátých let, ale vývoj zejména v posledních deseti letech v České republice tento ideál zcela upozadil a způsobil, že teorie s praxí se diametrálně rozcházejí.

Ve spolupráci partnerských organizací vzniká program diskusí, seminářů a konferencí, který se bude věnovat klíčovým a prioritním tématům rozvoje občanské společnosti a posilování role neziskových organizací, neformálních skupin a participace občanů v tvůrčích a rozhodovacích procesech. Program sestává částečně z témat legislativních a praktických, řešících existenční a provozní záležitosti neziskového sektoru, částečně z témat filozofických a názorových, zaměřující se na vizi občanské společnosti a roli neziskových organizací v jejím rámci.

4. PRAGKONTAKT:

Projekt Pagkontakt se bude konat ve spolupráci Roxy/NoD s Nadací Brucke/Most, s Goethe Institutem a Českým centrem v Berlíně. Pravidelná měsíční otevřená diskuzní fóra budou určena zejména pro studenty a zájemce o česko-německá kulturní, sociální a historická témata. Semináře budou probíhat v češtině nebo v němčině vždy s tlumočníkem a mohou se ho účastnit i německy mluvící skupiny. Tento dílčí projekt si klade za cíl rozšířit vzájemné česko–německé historické a kulturní vědomí a prohloubit spolupráci zejména v oblasti kulturní sféry.

Probíhá od 23.06.2011 od 19:00 do neděle 7. srpna

 

Vystavující umělci:

Jiří Kolář, Dalibor Chatrný, Josef Hampl, Václav Stratil, Jiří Kovanda, Barbora Klímová, Tomáš Vaněk, Jiří Thýn, Dominik Lang, Matěj Smetana, Ondřej Brody a Kristofer Paetau

Kurátor:

Jiří Machalický

 

Citace a interpretace

Citace je téma, kterým se již dlouho zabývají různí teoretici výtvarného umění i dalších uměleckých oblastí a zkoumají je z nejrůznějších úhlů pohledu. V každém případě úzce souvisí s pojmem interpretace. Každá citace je přirozeně zároveň interpretací původního motivu. Nikdy vlastně nemůže jít o čistou citaci, už jenom přenesením motivu do jiného času a prostoru vznikají nové a často nečekané souvislosti. Také se motiv samozřejmě proměňuje posunutým způsobem vnímání a chápání, a to nejen těch, kteří se tématem zabývají, ale i těch, kteří s ním nemají nic společného. Citace i interpretace jsou již dávno vyzkoušené a zavedené pojmy v přírodních i humanitních vědách, ale v oblasti umění je jejich užití mnohem spornější. Někdy mohou být citace dokonce považovány za eklektismus či obyčejné kopírování.

Tímto výstavním projektem jsem chtěl naznačit, že citace či interpretace se objevují v nejrůznějších podobách, že lze dokonce citovat již citované, takže se významy motivů neustále proměňují. Oba pojmy se však pohybují na hraně, je snadno možné nepřiznanou citací zneužít myšlenku či nápad, který se uplatnil jinde a v jiných souvislostech, ale třeba neoprávněně zapadl. Někdy je dokonce obtížné posoudit, zda jde o citaci nebo odcizení, takže se takto vzniklá díla mohou stát předmětem sporů.

NoD Quijote je malý divadelní zázrak!

Poslední inscenace tria Nebeský – Prachař – Fajt je inspirovaná cervantesovým Donem Quijotem a životem grafika Bohuslava Reynka. NoD Quijote je projekt na pomezí pohybového divadla, činohry, výtvarné a hudební performance. Hýří originálními nápady, improvizacemi, rozličnými extempore.

“Trio Nebeský - Prachař - Fajt opět dokázalo, že výsostné místo v českém divadle jim nepatří náhodou.” (Vojtěch Varyš, Týden.cz)

NoD Quijote už vedle kladných recenzí stačil získat i dvě nominace – tou první je nominace na cenu Alfréda Radoka za originální hudbu, o kterou se kromě Pavla Fajta zasluhuje i Joe Karafiát z The Plastic People of the Universe, zpívající Lucie Trmíková, David Prachař hrající na saxofon a v neposlední řadě i železný kůň!

Dalším úspěchem je pak nominace na novou cenu Marka Ravenhilla za nejlepší inscenaci s původním textem. NoD Quijote se tak dostal mezi deset vůbec nejlepších inscenací za rok 2010!

Tereza Přibylová

PR a propagace ROXY/NoD

gsm: 731 222 277

e-mail: tereza@roxy.cz

Anna Polívková, Jan Lstibůrek a Robin Král: Blázinec

Šílená orchestrální revue se zpěvy a tancem.

Jste v pohodě? Žádná depka? Žádná schíza? A nevyhýbáte se takhle náhodou výškám nebo výtahům? Ať už odpovíte jakkoliv, věřte, že v tom nejste sami. U příležitosti představení s názvem Blázinec se tu sejde spousta těch, kteří tak úplně v pohodě nejsou, spousta bláznivých postav v podání herců, zpěváků, tanečníků a muzikantů, jež se stali obětí nového autorského projektu Anny Polívkové (režie), Jana Lstibůrka (hudba) a Robina Krále (texty písní). Nový hudebně-divadelní projekt Blázinec bude mít premiéru 18. dubna od 20:00 hodiv v teatro NoD.

Autoři slibují divákům balancování nejen na pomezí bláznovství a normálu, ale také uměleckých žánrů od děsivého muzikálu po maniooperu a disco. Můžete se těšit na nové české písničky s tématy nejrůznějších psychických poruch v podání Tomáše Kluse, Lucie Polišenské, Petry Páchové, Vandy Šípové, J.K. Mejstříka, J.X. Bara, Petra Pazoura, Tomáše Reindla a dalších, na bláznivé tanečníky a neméně bláznivý dvanáctihlavý orchestr.

Představení nechce zesměšňovat blázny, ani ty druhé, spíše se pokouší bláznovství detabuizovat a otevřeně ukazovat jeho barevnost, bohatost i temná zákoutí. Pozornost autorů se zaměřila na obsedantně kompulsivní poruchu, klaustrofobii, bulimii, maniodepresi ale i narcistní poruchu osobnosti, pedofilii nebo autismus. Kořínky šílenství ostatně raší všude kolem nás, respektive především uvnitř nás. Takový Obsedant například je na první pohled docela obyčejný člověk, jen neustále úzkostně kontroluje, jestli náhodou nezapomněl vypnout plyn, zamknout, zhasnout a tak dále a dále, až mu z toho jde hlava kolem a z kruhu strachů a obav najednou není úniku. Stupňující se vnitřní napětí postav podporuje hudba a specifický psychoaktivní prostor - dva hlavní spouštěče všemožných abnormalit. Vstup do Blázince je tedy pouze na vlastní nebezpečí. Pokud byste se chtěli dozvědět více o tvůrcích a vzniku celého projektu, pomůžou vám na stránkách www.doblazince.cz.

Cena vstupenek: 150.00 Kč (student) / 250.00 Kč (plné)

Předprodej přes síť Ticketportal

Rezervace na rezervace@roxy.cz

KONTAKT:

Experimentální prostor Roxy / NoD Tereza Přibylová

Dlouhá 33 PR a propagace NoD

110 00, Praha 1 +420 731 222 277

http://nod.roxy.cz/ tereza@roxy.cz

„Toužíme po něčem neuchopitelném, naplňujícím, a jakmile k tomu přičichneme, chceme to zavřít.

Ale co nás naplňuje je žijící, pulzující, třepotající se.

A všemu co uzavřeme, vezmeme život. Sami zadusíme, pro co toužíme žít.

A tak chci mít sílu žít jen z věcí, které nemůžu nikdy zavřít, které jsou darem okamžiku, třepotáním ve vzduchu…“

Kristýna Liška Boková

Představení ve zcela jedinečné a netradiční formě, jehož autorkou je talentovaná tanečnice a herečka Kristýna Liška Boková, má premiéru 11. listopadu v alternativním prostoru divadla N.o.D.

Autorské dílo NEZAVÍRAT, které vznikalo déle než dva roky, je unikátní a pro diváky zajímavé taneční divadlo ukotvené na provazech, balancující na hranici tance a akrobacie.

Téma, jež je light motivem tohoto doposud nevídaného špektáklu, je lidské pouto. Ať už jde o vztah matky k dítěti, ženy k muži, ale třeba i pouto k určitému prostředí, ke vzpomínkám…

„Dlouho jsem přemýšlela, jak toto pouto, lidské spojení co nejvíce symbolicky pohybově ztvárnit. Zpočátku se nám nejideálnější zdálo využití akrobatických šál. Ty nám ale nakonec přišly příliš elegantní a k tématu moc poetické. Z toho důvodu jsme se definitivně rozhodli pro klasická lana.

V další fázi realizace představení jsme hledali nejlepší a nejefektnější způsob, jak provazy používat. Což jak se později ukázalo, bylo nakonec to nejtěžší. Když jsme totiž nějakou cestu a způsob nalezli a začali ji všemi cestami zdokonalovat, posléze jsme si uvědomili, že přílišná snaha o estetiku a ladnost pohybu, okrádá představení o vnitřní pocity a symboly, které jsou pro nás podstatnější než pouhá krása pohybu. A tak jsme začali okrádat představení o trochu té ladnosti,“ popisuje zrod originálního představení autorka Kristýna Liška Boková, jež si ke spolupráci vybrala osoby, které jsou blízké jejímu srdci a vzájemně je spojuje společné umělecké smýšlení.

Hlavním cílem mladých umělců je divákům představit netradiční formy divadelního představení a alespoň trochu na ně přenést  svou neutuchající radost a vášeň z krásy pohybu.

Obsazení :

koncepta a choreografie: Kristýna Liška Boková

choreografie: Petra Brabcová

tančí: Kristýna Liška Boková, Petra Brabcová, Johana Matoušková, Miroslav Kochánek a Milan Loviška

hudba: Lukáš Kalivoda

světla: Tomáš Morávek

projekce, scéna: Johana Střížková

Kostýmy: Lucie Fricová

Kristýna Liška Boková

Tato půvabná žena mnoha talentů se narodila 23. července 1981 v Hradci Králové Johnovi a Jitce Bokovým. Vášeň pro tanec a pohyb ji provází již od raného mládí. Proto se rozhodla pro studium na Duncan Centru v Praze. V pátém ročníku vyhrála první cenu v Soutěži Jarmily Jeřábkové, absolvovala taneční seminář v New Yorku a několikrát se objevila v hrách japonského tanečníka Mina Tanaky. Po návratu do České Republiky účinkovala v HaDivadle, divadle Barka a zatančila si i ve hře bratrů Formanů Kráska a Zvíře. Je autorkou i několika vlastních tanečních představení.

Do širšího podvědomí diváků se dostala v roce 2004 díky filmu režiséra Jana Hřebejka Horem Pádem. Následně se objevila v roli aranžérky květin v Menzelově velkofilmu Obsluhoval jsem anglického krále, jako zdravotní sestřička ve snímku Medvídek, s manželem Pavlem Liškou si zahrála ve filmu Abelův černý pes. V současnosti je Kristýna k vidění ve filmové novince Občanský průkaz režiséra Ondřeje Trojana.

Cena vstupenek: 120.00 Kč (student) / 200.00 Kč (plné)

Předprodej přes síť Ticketportal

Rezervace na rezervace@roxy.cz

KONTAKT:

Experimentální prostor Roxy / NoD Tereza Přibylová

Dlouhá 33 PR a propagace NoD

110 00, Praha 1 +420 731 222 277

http://nod.roxy.cz/ tereza@roxy.cz

Farma v jeskyni - nejlepší fyzické divadlo v Čechách - představuje své kultovní představení Čekárna. Inscenace získala cenu týdeníku Respekt za nejsilnější taneční dílo!

Čekárna
Paměť versus současnost místa – železniční stanice Žilina–Záriečie, ze které byli během druhé světové války deportováni Židé ze Slovenského státu. V čekárně jako v meziprostoru se potkávají „náhodní“ cestující a nenáhodně se tam vracejí mrtví. V banálním vztahovém trojúhelníku se kumuluje privátní násilí evokující nezhojené historické trauma, ze kterého pořád roste tichý nacionalizmus. Jsme na místě svědomí střední Evropy, kde se za tónů slovenského tanga setkáváme s přízraky těch, s nimiž jsme se nerozloučili.

Režie: Viliam Dočolomanský
Asistent režie: Marek Godovič
Hudba (s užitím různých motivů): Dan Kyzling, Viliam Dočolomanský
Hudební režie a dramaturgie: Viliam Dočolomanský
Dramaturgie: Jana Pilátová
Scéna a kostýmy: Markéta Sládečková
Pohybová asistence: Ioana Mona Popovici
Světlo: Pavel Kotlík
Fundraising: Irena Swiecicki
Produkce: Alena Baňáková, Roman Horák a Farma v jeskyni
Účinkují: Hana Varadzinová, Zuzana Pavúková, Róbert Nižník, Patricie Poráková, Roman Horak, Cécile da Costa, David Jánský, Lukáš Kuta, Tomáš Fingerland nebo Petr Janek

Děkujeme za pochopení!

vernisáž 8. 3. 2011 v 19 hodin

9. 3. - 31. 3. 2011

Výstava představí několik umělců různých generací, kteří se zabývají vztahem mezi světlem a stínem, kteří přitom využívají nejrůznější postupy. Zasahují do odlišných oblastí. Jde například o záznamy stínů kresbou, o systematické fotografování stínů s až minimalistickou úsporností, o kinetické objekty s otáčejícími se nasvětlenými předměty. Instalace s barevným nebo černobílým stínem, tvořícím jemné přechody. Do tohoto kontextu patří také instalace dotvářející stínem charakter interiérů. Jde o díla vznikající v různých obdobích od osmdesátých let až do současnosti, aby byl vidět posun v užití různých médií.

Vystavující umělci

Milan Maur – kresby vycházející z pohybu stínu

Margita Titlová – kresby zaznamenávající stín, kresby vznikající ve tmě, fotografie stínu

Jiří Šigut – fotografické záznamy světla v časovém úseku

Dalibor Chatrný – projekty se stínem

Milan Houser – kinetický objekt

Václav Krůček – instalace

Barbora Klímová – objekty

Michal Cimala – světelný objekt

Petr Písařík - objekt

kurátor Jiří Machalický

Náhradím představením bude taneční projekttalentované tanečnice a choreografky Jany Vrány s názvem SFINGA.

Jana Vrána: SFINGA - 22. února od 22.00 hod v tearo NoD!

více na: http://www.novinky.cz/kultura/225415-malkova-winterova-a-stepnicka-maji-nominaci-na-radokovu-cenu.html?ref=boxA

V rozhodnutí nám jsou vytýkány nepovolené stavební úpravy a drobné nedostatky z hlediska požárního zabezpečení. Konkrétní výtky v rozhodnutí se týkají především nových toalet a zázemí umělců. Nalezené nedostatky však v žádném případě nemohly ohrozit bezpečnost našich návštěvníků, jak o tom informovala některá média.

Spekulovat o konkrétním termínu znovuotevření Klubu Roxy a kavárny NoD je zatím předčasné. V současnosti celý náš tým intenzivně usiluje o co nejrychlejší odstranění všech technických nedostatků a zárovaň kompletuje stavební dokumentaci, kterou od nás úřady vyžadují. V následujících dnech nás čeká další řada jednání s příslušnými orgány státní správy, které - jak doufáme - povedou k urychlenému obnovení našeho provozu.

Jsme přesvědčeni, že tento akt nebyl vyjádřením nepřátelství ze strany Městské části Praha 1 a že jeho cílem bylo pouze uklidnění situace po opakovaných stížnostech na hluk od obyvatel domů v Rybné ulici. Učiníme veškerá organizační a technická opatření, abychom naše spoluobčany žádným způsobem v budoucnu neobtěžovali. Věříme, že není v zájmu zainteresovaných orgánů tuto situaci protahovat, už jen s ohledem na skutečnost, že naše kulturní zařízení vytváří až 50 pracovních míst, která jsou v tuto chvíli ohrožena.

Za veškerou vyjádřenou podporu a sympatie děkujeme.

Za tým Roxy a NoD,

Jaroslav Stanko

jednatel

10:15 Management s.r.o.

ROXY

Dlouhá 33

110 00 Praha1

Vzhledem k dočasnému celkovému uzavření klubu Roxy a tím pádem i galerie NoD se všem návštěvníkům omlouváme za znemožnění přístupu na aktuální výstavu.

Program galerie bude opět spuštěn za standardních podmínek počátkem následujícího měsíce února.

Děkujeme za pochopení.

NoD Roxy

Dj Franill - pověstný freak do veškeré techniky a programů firmy Apple - tráví dny v nenápadné práci a po večerech napojen na světová online rádia tříbí svůj hudební arzenal, aby po nocích mohl v klubech hrát ty nejčerstvější záležitosti. Neméně nadšený Dj Ponyk, stále student ZČU, neváhá za pořádnými decibely vycestovat i stovky kilometrů, aby udržel tempo s okolní scénou.

Spolu s nimi si na Super Smart Selection Time-based:360 zahraje i speciálního host - MC a DJ SMACK. V NoDu se staví upustit pár bomb cestou do radia Spin na svou pravidelnou čtvrteční Iscream Show, která láme rekordy, co do počtu posluchačů a při které pod tíhou live-diskusí občas padají servery. Ponyk i Franill již v tomtu pořadu vystoupili jako hosté.

Dj Ponyk - http://soundcloud.com/ponyk1

Dj Franill - http://soundcloud.com/franill

dj franill                                   dj ponyk                mc a dj smack

Na co speciálního a “super chytrého” se můžeme těšit ve vašich čtvrtečních setech?

F: U mě na tradiční porci deep dnb, nějakej autonomic a taky něco z dubstepu.

P: Já se hlavně těším na ty vizualizace, který budou našemu setu předcházet. Uvidím, co zajímavýho mě do tý doby ještě napadne...

Jak dlouho hrajete, jakým hudebním vývojem jste za tu dobu prošli a co vás v současnosti nejvíc baví pouštět?

P: Hraju asi tak rok, ze začátku jsem hrál spíš elektro a trochu dubstep, ale postupně se to úplně obrátilo a teď pouštím hlavně dubstep. Poslední dobou taky pouštím čím dál tím víc drumstepu a trošku i dnb, kterej celkově poslouchám už hodně dlouho.

F: Myslím, že hraju pátým rokem a o dubstep se zajímám od roku 2006-7. Aktuálně mě hodně baví deep dnb, umělci jako Icicle, Rockwell a samozřejmě sleduju vlnu Autonomic. 

Odkud pochází vaše Dj jména? :)

P: Je to moje přezdívka už od dob, kdy jsem se snažil dělat graffity. :)

F: Brácha mi tak začal říkat, už hodně dávno :)

Momentálně jste rezidenti noci Bublanina v žižkovském klubu Central Station. Je možné si vás poslechnout i někde jinde?

P: Jasně, občas nás někdo někam pozve, nebo něco vymyslíme sami. Je toho čim dál tím víc. Mám z toho radost a doufám, že to bude fungovat i dál. Hodně se teď těším za fellama do Děčína 28. ledna.

F: Jo, hrajeme i na dalších akcích. Bublanina je naše pravidelná noc, kterou pořádáme jednou do měsíce v Centralu.

Tématem čtvrteční party je "Time-based - 360 vteřin", tedy ČAS. Stalo se Vám někdy, že by se vam změnil život během 360 vteřin? Jak zvládáte svůj osobní "time management" - chodíte všude a odevzdáváte všechno včas, na poslední chvíli, nebo "5 minut po dvanácté" ?

P: Myslím, že se mi tak změnil několikrát, ale vždycky tomu předcházelo něco časově mnohem delšího. Jinak jsem samozřejmě hrozně nedochvilnej a všechno většinou nechávám na poslední chvíli. Tenhle přístup se mi zdá v mým okolí dost rozšířenej, takže se vždycky utěšuju tím, že nejsem sám. Funguje to ale jen do chvíle, než sám jsem. :)

F: ...Dva dny po dvanáctý, tradičně...

přípravy

text: PR NoD/Roxy

foto: archiv umělců

o filmu zde

a 22. a 23. ledna pemiéru tanečního projekty Jany Vrány SFINGA: