V nouzi se k němu modlíme. Pokládáme svíčky na divadelní oltář. Citujeme z paměti. Čapkovo - Jak se dělá…
Lenka Tyrpeklová se ve své intermediálně uchopené autorské tvorbě věnuje různým sociálním tématům. Mezi ně patří například tematika vězeňského systému, ženských věznic nebo přímo všeobjímající téma svobody, která má v současném kontextu velmi diverzifikovanou podobu. Výstavní projekt Mea Maxima Culpa Casino Abrakadabra představuje autorčin pohled na instituci soudní moci a justice jakožto „kasina“: tj. prostor náhody, nevyzpytatelnosti, štěstí a neštěstí, kde namísto spravedlnosti a objektivity je právní systém mnohdy postaven na paradoxech a rozporech. Lenka Tyrpeklová tak ohledává soudní proces jako takový, jeho specifický jazyk, styl a role justičních činitelů. Současně si všímá jak otázky času, který nás v případě obvinění paralyzuje nejen v osobním životě, tak i definitivnosti, nezvratnosti a devastujícím efektům vyřčení slova „Vinen“. --- Lenka Tyrpeklová (*1989) studovala na Fakultě umění a designu Ladislava Sutnara v Plzni v ateliéru Intermédií Doc. Mileny Dopitové. Ve své práci se snaží upozorňovat na slabiny a nefunkčnost českého vězeňského systému, všímá si širších společenských příčin i důsledků trestání. Primární sondu do této problematiky započala v roce 2017, a to v prostředí Věznice Plzeň Bory či následně ve Věznici Bělušice. Společenskokritické a aktivistické směřování samotného uměleckého výzkumu pak přenáší nejen do galerijního prostředí, ale i mimo uměleckou tvorbu. Ať už formou vzdělávacích programů ve Věznici Bělušice se zaměřením na výuku výtvarného umění, kde se snaží pozitivně ovlivňovat postoje a chování vězňů, tak i otevíráním diskuze o budoucí reformě vězeňského systému. Klíčovou byla pro Lenku Tyrpeklovou samostatná výstava DNO DEN v galerii HYB4 v Praze v roce 2023, která prezentovala spolupráci jak s věznicemi i vězni ve výkonu, tak s osobami po propuštění na svobodu.
Dokumentární performance s prvky vzdušné akrobacie. “Někdy mám pocit, že se z toho kruhu nedá vystoupit”…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Janek & Natálka & Divadlo NoD chystají novou inscenaci 27 LITRŮ UMĚLÝ KRVE. Pocta béčku, exploatačnímu umění…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Dva hosté. Jeden moderátor. A jejich vzájemná interakce. Bez konfliktu, ale s inspirací. Neobvyklé…
Autorský výstavní projekt Našikmo Daniely Baráčkové v Galerii NoD se soustřeďuje na reflexi…
Jejich stand-up známe z Comedy Clubu, známe je i z pořadu na Stream.cz, a teď vystupují pravidelně v NoDu. Dvouhodinová ultim…
Jaký je vztah heterosexuálního muže ke svému penisu? Co nutí chlapečky chovat se jak kokoti a ze všeho si ustří…
Jaký je vztah heterosexuálního muže ke svému penisu? Co nutí chlapečky chovat se jak kokoti a ze všeho si ustří…
ŠOK! Maso krůtí historicky poprvé uvádí inscenaci s hlavní mužskou postavou. Ale nenechte se zmást. Tento…
Každé dílo, co za něco stojí, má dvojku. Terminátor má dvojku a je lepší. Dvojky jsou dobrý.…
Každé dílo, co za něco stojí, má dvojku. Terminátor má dvojku a je lepší. Dvojky jsou dobrý.…
Každé dílo, co za něco stojí, má dvojku. Terminátor má dvojku a je lepší. Dvojky jsou dobrý.…
Hráli jste si jako malí na osamělý pistolníky, kteří se prohání rozlehlejma americkejma prériema,…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
V nouzi se k němu modlíme. Pokládáme svíčky na divadelní oltář. Citujeme z paměti. Čapkovo - Jak se dělá…
Podvod je umění. Byli tu s námi od počátku lidstva. Jsou všude kolem nás. A je jich čím dál víc.…
Podvod je umění. Byli tu s námi od počátku lidstva. Jsou všude kolem nás. A je jich čím dál víc.…
Guatemalská, v Mexiku usazená hudebnice Mabe Fratti se vrací do Prahy po třech letech s dvěmi novými alby a s kapelou. Již tahle…
ŠOK! Maso krůtí historicky poprvé uvádí inscenaci s hlavní mužskou postavou. Ale nenechte se zmást. Tento…
Jejich stand-up známe z Comedy Clubu, známe je i z pořadu na Stream.cz, a teď vystupují pravidelně v NoDu. Dvouhodinová ultim…
První společný projekt Divadla NoD a spolku StorytellingCZ ve kterém se živé vyprávění příběhů potkáv…
Jaký je vztah heterosexuálního muže ke svému penisu? Co nutí chlapečky chovat se jak kokoti a ze všeho si ustří…
Inscenace může obsahovat střelné zbraně, fyzické i verbální násilí, kouřové efekty, vulgární…
Jejich stand-up známe z Comedy Clubu, známe je i z pořadu na Stream.cz, a teď vystupují pravidelně v NoDu. Dvouhodinová ultim…
Každá se nakonec dočká svýho Kokota. Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si…
Každá se nakonec dočká svýho Kokota. Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Jejich stand-up známe z Comedy Clubu, známe je i z pořadu na Stream.cz, a teď vystupují pravidelně v NoDu. Dvouhodinová ultim…
Jaký je vztah heterosexuálního muže ke svému penisu? Co nutí chlapečky chovat se jak kokoti a ze všeho si ustří…
Inscenace může obsahovat střelné zbraně, fyzické i verbální násilí, kouřové efekty, vulgární…
„Letím a dopadám na prdel, lehám si na záda, držkou do bláta. Málokdo tenhle manévr umí…
Podvod je umění. Byli tu s námi od počátku lidstva. Jsou všude kolem nás. A je jich čím dál víc.…
Podvod je umění. Byli tu s námi od počátku lidstva. Jsou všude kolem nás. A je jich čím dál víc.…
První společný projekt Divadla NoD a spolku StorytellingCZ ve kterém se živé vyprávění příběhů potkáv…
V nouzi se k němu modlíme. Pokládáme svíčky na divadelní oltář. Citujeme z paměti. Čapkovo - Jak se dělá…
Každé dílo, co za něco stojí, má dvojku. Terminátor má dvojku a je lepší. Dvojky jsou dobrý.…
Každé dílo, co za něco stojí, má dvojku. Terminátor má dvojku a je lepší. Dvojky jsou dobrý.…
„Letím a dopadám na prdel, lehám si na záda, držkou do bláta. Málokdo tenhle manévr umí…
První společný projekt Divadla NoD a spolku StorytellingCZ ve kterém se živé vyprávění příběhů potkáv…
Jejich stand-up známe z Comedy Clubu, známe je i z pořadu na Stream.cz, a teď vystupují pravidelně v NoDu. Dvouhodinová ultim…
V nouzi se k němu modlíme. Pokládáme svíčky na divadelní oltář. Citujeme z paměti. Čapkovo - Jak se dělá…
Každé dílo, co za něco stojí, má dvojku. Terminátor má dvojku a je lepší. Dvojky jsou dobrý.…
Každé dílo, co za něco stojí, má dvojku. Terminátor má dvojku a je lepší. Dvojky jsou dobrý.…
Každé dílo, co za něco stojí, má dvojku. Terminátor má dvojku a je lepší. Dvojky jsou dobrý.…
Inscenace může obsahovat střelné zbraně, fyzické i verbální násilí, kouřové efekty, vulgární…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Podvod je umění. Byli tu s námi od počátku lidstva. Jsou všude kolem nás. A je jich čím dál víc.…
Podvod je umění. Byli tu s námi od počátku lidstva. Jsou všude kolem nás. A je jich čím dál víc.…
Každá se nakonec dočká svýho Kokota. Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si…
Každá se nakonec dočká svýho Kokota. Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si…
Každá se nakonec dočká svýho Kokota. Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si…
„Letím a dopadám na prdel, lehám si na záda, držkou do bláta. Málokdo tenhle manévr umí…
V nouzi se k němu modlíme. Pokládáme svíčky na divadelní oltář. Citujeme z paměti. Čapkovo - Jak se dělá…
Inscenace může obsahovat střelné zbraně, fyzické i verbální násilí, kouřové efekty, vulgární…
První společný projekt Divadla NoD a spolku StorytellingCZ ve kterém se živé vyprávění příběhů potkáv…
Jejich stand-up známe z Comedy Clubu, známe je i z pořadu na Stream.cz, a teď vystupují pravidelně v NoDu. Dvouhodinová ultim…
ŠOK! Maso krůtí historicky poprvé uvádí inscenaci s hlavní mužskou postavou. Ale nenechte se zmást. Tento…
ŠOK! Maso krůtí historicky poprvé uvádí inscenaci s hlavní mužskou postavou. Ale nenechte se zmást. Tento…
Jaký je vztah heterosexuálního muže ke svému penisu? Co nutí chlapečky chovat se jak kokoti a ze všeho si ustří…
<p>Projekt holandského malíře a umělce Roela van der Lindena pro Galerii NoD rozvíjí strategie, které umělec kontinuálně rozvíjí ve svých nedávných výstavních projektech a uměleckých akcích, založených na malířské práci ve veřejném prostoru či participativních postupech. V rámci těchto malířských intervencí expanduje malířské médium do širšího prostorového kontextu. Hledá hranice vypověditelného a symbolického skrze redukci malířského slovníku na základní výrazové prostředky barvy, tvaru a jejich symbolických možností v omezených vizuálních symbolech jako je ikon či emotikon.</p> <p>V prostoru Galerie NoD posouvá Roel van der Linden svou malířskou akci směrem k ryze intuitivní, procesuální a automatické malbě, v níž prostřednictvím site-specific intervence proměňuje prostor galerie v monumentální malířské plátno. V popředí jeho akce stojí performativní malířský akt, který na jednu stranu zpřítomňuje, na druhou stranu současně i konzervuje malířovu fyzikalitu a exekutivitu jeho vlastního těla. Prostřednictvím "bytí teď a tady" neotevírá ROEL skrze svou tělesnost cesty jen k volné, nekonvenční malířské hře, ale skrze neupozaditelné procesy podvědomí nechává ve své malbě promlouvat také abstrahované stopy aktuálního společenského dění, ať už zjevného, tak i podprahového.</p> <p><strong>Roel Van der Linden</strong> (*1982) je holandský malíř, který ohledává různé aktuální polohy současné malby od klasického závěsného obrazu po monumentální malířské projekty, gesta a malířské strategie v rozšířeném poli. Ve své tvorbě balancuje mezi hyperrealistickými, mírně či více postsurrealistickými kompozicemi, plné různě zjevných významů a současnou abstraktní malbou v jejích variacích silného trendu „zombie formalismu“. V jeho tvorbě se kloubí modernismus, postmodernismus, ale také obdiv a úcta ke klasickým polohám malby, zprostředkované tradicí holandských mistrů. Ta do van der Lindenovy tvorby vnáší prvky krajinomalby (vermeerovského, van goyenovského či rembrandtovského střihu), kterou rozvíjí v sériích malých impresivně expresivních kompozic.</p> <p>V roce 2022 vytvořil největší český obraz na plátno, který má bez přerušení délku 1 kilometr a 67,7 metrů.</p>
<p>Uvedení nové knihy Pavly Scerankové "<strong><em>Vesmír v hlavě</em></strong>" proběhne v rámci výstavy <strong><em><a href="https://nod.roxy.cz/gallery/exhibitions-detail/885/pavla-scerankova-hlava-ktera-se-budi-ve-4-rano">Hlava, která se budí ve 4 ráno</a></em></strong> v pražské Galerii NoD. Události bude předcházet komentovaná prohlídka aktuální výstavy za přítomnosti samotné umělkyně od 17.00. Nová publikace dokumentuje tvorbu Pavly Scerankové v posledním desetiletí. Je doprovázena texty britské kritičky Chloe Stead a českého kurátora Jana Zálešáka. Autorkou grafického designu je Adéla Svobodová.</p> <p>Publikace vznikla díky podpoře Akademie výtvarných umění, Státního fondu kultury a Lucie Drdova Gallery. Naše poděkování za podporu dále patří Josefu Maixnerovi.</p> <p>Více <strong><a href="https://nod.roxy.cz/gallery/exhibitions-detail/885/pavla-scerankova-hlava-ktera-se-budi-ve-4-rano">ZDE</a></strong>.</p> <p>---</p> <p><em>Výstava a veškerý program Galerie NoD vzniká za kontinuální grantové podpory Magistrátu hlavního města Prahy a Ministerstva kultury České republiky.</em></p> <p> </p>
<p>Ve svém nejnovějším výstavním projektu "<strong><em>Hlava, která se budí ve 4 ráno</em></strong>" se <strong>Pavla Sceranková</strong> věnuje možnostem, jak prostřednictvím objektu a objektové instalace vytvořit intimní svědectví o situacích a běžných traumatech, kterými si člověk v 21. století prochází, ať už ve vzájemných interakcích, tak i čistě ve svém vnitřním světě. Prostřednictví série maloformátových objektů, materiálově úsporných, minimalistických a výrazově intimně pojatých portrétů hlav, chce zpřístupnit rozličné tíživé a bolestivé momenty života každého z nás.</p> <p>Pavla Sceranková (*1980) přináší do oblasti sochařské a objektové tvorby nový autorský jazyk a výraz, novou koncepci, navazující na silný odkaz postmoderního, ale zároveň i neokonceptuálního prostorového umění. Vytváří sochařské objekty a instalace vyznačující se minimalistickou čistotou a citlivým vztahem k danému místu. Jinou polohou její tvorby je vytváření objektů, v nichž je zakomponován prvek akce, které vyzývají diváka k interakci. Někdy nabývají podoby videa, či spíše videosochy, která stojí na pomezí performance, animované sochy a autonomního videa. Vyjadřují existenciální vztah člověka k prostředí, ve kterém žije a se kterým se konfrontuje. V obsahové rovině se Pavla Sceranková intenzivně zabývá reflexí lidského vnímání, pamětí a individuálním prožíváním okolního světa. Vychází z osobního prožitku a zkoumá způsob, jak se tento prožitek uchoval v paměti respektive jaký tvar nabyl. Autorka tematizuje fenomén vnímání, prožívání aktu vnímání, vztah vnímání ke vnímanému světu a vědomí aktu vnímání. Studovala v letech 2000–2006 na Akademii výtvarných umění v Praze, kde v roce 2011 úspěšně ukončila doktorské studium. V rámci stipendijních pobytů absolvovala roční stáž u prof. Tony Cragga v Berlíně. V letech 2010–2015 působila jako akademický pracovník na Katedře výtvarné výchovy a textilní tvorby Univerzity Hradec Králové. V současné době vede s Dušanem Zahoranským vlastní Ateliér intermediální tvorby na pražské Akademii výtvarných umění.</p> <p>---</p> <p><em>Výstava a veškerý program Galerie NoD vzniká za kontinuální grantové podpory Magistrátu hlavního města Prahy a Ministerstva kultury České republiky.</em></p>
<p><strong>Alex Selmeci & Tomáš Kocka Jusko</strong> jsou slovenská umělecká dvojice, aktuálně žijící v Praze. Vytváří komplexní intermediální instalace a prostředí, které balancují na pomezí volného umění, designu a architektury. Při vytváření objektů často pracují s konkrétním obrazem či metaforou, obvykle je pro ně vstupním bodem nástroj (“tool”) a jeho využití v určité situaci (“motive”).</p> <p>Výstava v Galerii NoD navazuje na jejich diplomovou práci, ve které se sjednocujícím nástrojem stává přepravní nádoba a motivem jakýsi princip “stohování”. Stěžejní částí bude opět architektura výstavy, jejíž podoba vychází z využití odpadového materiálu tiskárenské společnosti, konkrétně velkoformátových krabic původně sloužících na převoz světlocitlivých folií.</p> <p>Projekt "Images With Objects To Indicate Scale" pro Galerio NoD je koncipován jako prezentace několika dlouhodobých sérií děl, které navazují na diplomovou práci této umělecké dvojice na Akademii výtvarných umění v Praze v letošním roce.</p> <p>Jednotlivé série pracují s objektovou formou, podpořenou osobitým řešením architektury výstavy a již naznačenou tematickou dvojicí "nástroj-motiv". Autory zajímají obrazy jako "ruka držící svitek", "kytice vytahující se z rukávu" či "pohyb rolety ve větru" a jejich možné významové metafory. Zkoumají, jak výběr nástroje (konkrétně jeho fyzické formy) a ohlédnutí se za jeho funkcí, ať už zapomenutou, nebo současnou, lze aplikovat na všechny lidské činnosti a přemýšlet o jejich přínosu a hodnotě.</p> <p>Jejich tvůrčí myšlení a postup je inspirován americkou spisovartelkou Ursulou K. Le Guinovou a její myšlenkou, že náš technologický vývoj je založen na vývoji nástrojů určených k boji nebo demonstraci moci. Práce tak dávají do souvislosti potřebu tento stav změnit a navrhují vnímat vědu a technologie jako nástroje pro uchovávání a zachovávání zdrojů.</p>
<p>Komentovanou prohlídkou mezinárodního kurátorského projektu NICHE CONSTRUCTION provedou návštěvníky jeho autoři, umělec Adam Vačkář a biolog Jindřich Brejcha. Výstava představuje obsáhlou kolekci uměleckých videí renomovaných mezinárodbních umělců a odborných esejů řady předních současných českých biologů v prostorové galerijní mozaice věnované tématu "nik".</p> <p>Teorie konstrukce nik je v současné chvíli jedním z ohnisek zájmu evoluční ekologie. Výstava NICHE CONSTRUCTION se tak soustředí na mezioborový dialog mezi uměním a biologií, dvou diametrálně odlišných systémů poznání, stějně jako platforma Transparent Eyeball kurátorů výstavy, umělce Adama Vačkáře a biologa Jindřicha Brejchy. Zájem o mezioborovou spolupráci vzešel vzájemně od obou z potřeby přibližovat hlubší biologické procesy utvářející nejen lidskou podstatu a podstatu námi obývaného bližšího i vzdáleného prostředí široké veřejnosti. Výstava se zabývá fenomény, které jsou v biologii dobře zmapované, nicméně v současném romantizujícím či naopak apokalypticky orientovaném uměleckém diskurzu zůstávají nepovšimnuté. Považujeme za důležité diskutovat o konkrétních ne-lidských perspektivách.</p> <p>---</p> <p>Galerie NoD<br /> Niche Construction<br /> 25. 7. – 13. 9. 2023<br /> Umělci: Gerard Ortin Castellvi, Shezad Dawood, Pilar Mata Dupont, Andro Eradze, Martin Netočný, Andrey Shental, Adam Vačkář<br /> Biologové: Vojtěch Abrahám, Martin Adámek, Jindřich Brejcha, Kristýna Eliášová, Roman Figura, Petr Tureček, Martin Weiser<br /> Kurátoři: Adam Vačkář a Jindřich Brejcha / Transparent Eyeball</p>
<p>Mezinárodní kurátorský projekt <strong><em>NICHE CONSTRUCTION</em></strong> umělce Adama Vačkáře a biologa Jindřicha Brejchy představuje obsáhlou kolekci uměleckých videí a odborných esejů řady předních současných českých biologů v prostorové galerijní mozaice věnované tématu "nik".</p> <p>Teorie konstrukce nik je v současné chvíli jedním z ohnisek zájmu evoluční ekologie. Výstava <strong><em>NICHE CONSTRUCTION</em></strong> se tak soustředí na mezioborový dialog mezi uměním a biologií, dvou diametrálně odlišných systémů poznání, stějně jako platforma <em>Transparent Eyeball</em> kurátorů výstavy, umělce Adama Vačkáře a biologa Jindřicha Brejchy. Zájem o mezioborovou spolupráci vzešel vzájemně od obou z potřeby přibližovat hlubší biologické procesy utvářející nejen lidskou podstatu a podstatu námi obývaného bližšího i vzdáleného prostředí široké veřejnosti. Výstava se zabývá fenomény, které jsou v biologii dobře zmapované, nicméně v současném romantizujícím či naopak apokalypticky orientovaném uměleckém diskurzu zůstávají nepovšimnuté. Považujeme za důležité diskutovat o konkrétních ne-lidských perspektivách.</p>
<p>Připravovaná výstava <strong><em>Reálné vize orákula</em></strong> je obsáhlou multimediální instalací skládající se z série fantasmagorických kreseb a utopistických návrhů, 3D generovaných videí komentujících globální geopolitické dění posledních let, textilních objektů, živé akce a současně téměř nepostřehnutelných instalačních intervencí, které v prostoru galerie simulují přírodní jevy. Tematicky se výstava zaměřuje na zkoumání podprahových motivů moci, odkrývá bizarnost praktik manipulace a šarlatánství. Jiří Černický tyto patogenní společenské projevy zkoumá napříč dějinami lidské civilizace až po současnost a nabízí jejich rozmanité spekulativní interpretace a alternativní varianty.</p> <p><strong>Jiří Černický</strong> (*1966) studoval na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové v ateliéru Adély Matasové a poté od roku 1993 na Akademii výtvarných umění v ateliéru Miloše Šejna a Jiřího Davida. Ve své rozmanité tvorbě se pohybuje napříč celou škálou různých médií a uměleckých postupů od malby, instalace a objektové tvorby až po performance a nová média. Je autorem konceptuálních projektů, v nichž pracuje se sociálními tématy a na základě přirozených lidských emocí. Je schopen přesně a s břitkým humorem pojmenovat současné společenské problémy a zprostředkovat divákovi úplně nový pohled na jeho zavedené vnímání světa. Komentuje a podrývá roli nadnárodních korporací a kriticky se vyjadřuje ke konzumu, který ovládá naši realitu. Velkou část jeho díla tvoří utopické, nikdy nerealizované architektonické a jiné projekty, které - ač zůstávají pouhými návrhy - mají schopnost trefně pojmenovat sociální či ekologické problémy dneška. Kromě Ceny Jindřicha Chalupeckého je Černický držitelem Sorosovy ceny a bělehradské 48th October Salon Award. Je autorem samostatné retrospektivní výstavy v Galerii Rudolfinum, svá díla prezentoval například ve SPACE Gallery v Clevelandu, v Artsdepot Gallery v Londýně nebo ve vídeňské Steinek Gallery. Působí jako vedoucí Ateliéru malby na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.</p>
<p>Připravovaná výstava <strong><em>Damage Decoding: Archeology of the Future</em></strong> mezinárodní trojice umělců - <strong>Sophie Hundbiss, Ivana Pavlíčková, Patrik Kriššák</strong> - provede diváky třemi imaginárními kapitolami. Výstava se zamýšlí nad tím, jaké environmentální, ekologické či společenské škody byly v průběhu historie naší civilizací již způsobeny, nebo nás možná ještě čekají. Výstava a umělecké intervence jednotlivých autorů se o to pokouší prostřednictvím řady uměleckých médií jako je film, socha a malba, pomocí kterých vytvářejí v prostoru galerie souvislý narativ.</p> <p>Po celou dobu výstavy se toto společné vyprávění všech autorů rozvíjí v prostoru galerie prostřednictvím postupného světelného konceptu a stříbrných závěsů odkazujících na architekturu Galerie NoD. Do výstavy se vstupuje za tmy a na plátně se promítá film Sophie Hundbiss Index of Lilith, který seznamuje návštěvníky se základní myšlenkou a tématem "destrukce" jakožto motivu cyklicky se objevujícího jak v historických, tak současných filosofických úvahách.</p> <p>Efeméry filmu dále vedou diváka do prostředního prostoru galerie a druhé kapitoly výstavy, kde je instalována série keramických talířů Ivany Pavlíčkové. Jednotlivé keramické objekty na pomezí sochy a reliéfu jsou uspořádány do kompozic odkazujících na hráčskou estetiku. Talíře jsou záměrně podobné fiktivním relikviím, které by v budoucnosti mohly zobrazovat antikvovanou herní kulturu.</p> <p>V poslední, nejsvětlejší části výstavy a koncovém prostoru galerie se rozprostírají tmavé a kontrastní obrazy Patrika Kriššáka. Jednotlivé obrazy se v této kapitole zabývají ekologickými škodami a ptají se po možném konci vyprávění.</p>
<p>Připravovaná výstava pro Galerii NoD prezentuje nejnovější sérii 10 velkoformátových obrazů Martina Lukáče (180x145cm, olej na plátně), které se pohybují na pomezí recyklace a dokončování malířem rozpracovávaných kresebných a grafických motivů. Lukáč se v nové série <strong><em>BATTLEFIELD</em></strong> navrací k řadě nedokončených skic a propojuje je jednak se svým zájmem o zkoumání problematiky malířského uchopení portrétu, současně ale i s příznačnými expresivními abstraktními gesty. K jednotlivých skicám přistupuje postprodukčními strategiemi, mechanicky je strojově reprodukuje a následně aktualizuje své původní motivy v rámci aktuálního malířského kontextu a vývoje vlastního rukopisu. Lukáčovy malby tak otevírají téma paměti, téma vzpomínky, ale též možnosti jejich manipulace či změny. Námětově se Lukáč vrací ke svým ikonickým figurám "ninja bojovníků", které postupně proměňuje směrem k dalším postavám literárních a popkulturních fikcí. Sérii <em>BATTLEFIELD</em> tak v konečném důsledku můžeme číst i jako sérii autorvých autoportrétů.</p> <p><strong>Martin Lukáč (*1989) </strong>patří mezi výrazné představitele současné malířské abstrakce. Lukáčovy práce pracují jednou s ikonickými vizuálními symboly, podruhé zase s uvolněnou, barevně dominantní expresivní malbou, přesto zůstávají obrazy rozpoznatelné díky charakteristickému vizuálnímu tvarosloví, které derivuje ze současné lifestylové globální vizuality. Jako malíř se však Martin Lukáč neomezuje na možnosti jediného média. Lukáčovy autorské přesahy se projevují hojným využíváním kresby a jejím volným kombinováním s malbou, vrstvením a přecházením hmotou obrazu do prostoru, ale také autorskými instalacemi, které dvourozměrná díla staví do role objektů. V roce 2016 byla jeho tvorba oceněna Cenou kritiky za mladou malbu.</p>