V nouzi se k němu modlíme. Pokládáme svíčky na divadelní oltář. Citujeme z paměti. Čapkovo - Jak se dělá…
Lenka Tyrpeklová se ve své intermediálně uchopené autorské tvorbě věnuje různým sociálním tématům. Mezi ně patří například tematika vězeňského systému, ženských věznic nebo přímo všeobjímající téma svobody, která má v současném kontextu velmi diverzifikovanou podobu. Výstavní projekt Mea Maxima Culpa Casino Abrakadabra představuje autorčin pohled na instituci soudní moci a justice jakožto „kasina“: tj. prostor náhody, nevyzpytatelnosti, štěstí a neštěstí, kde namísto spravedlnosti a objektivity je právní systém mnohdy postaven na paradoxech a rozporech. Lenka Tyrpeklová tak ohledává soudní proces jako takový, jeho specifický jazyk, styl a role justičních činitelů. Současně si všímá jak otázky času, který nás v případě obvinění paralyzuje nejen v osobním životě, tak i definitivnosti, nezvratnosti a devastujícím efektům vyřčení slova „Vinen“. --- Lenka Tyrpeklová (*1989) studovala na Fakultě umění a designu Ladislava Sutnara v Plzni v ateliéru Intermédií Doc. Mileny Dopitové. Ve své práci se snaží upozorňovat na slabiny a nefunkčnost českého vězeňského systému, všímá si širších společenských příčin i důsledků trestání. Primární sondu do této problematiky započala v roce 2017, a to v prostředí Věznice Plzeň Bory či následně ve Věznici Bělušice. Společenskokritické a aktivistické směřování samotného uměleckého výzkumu pak přenáší nejen do galerijního prostředí, ale i mimo uměleckou tvorbu. Ať už formou vzdělávacích programů ve Věznici Bělušice se zaměřením na výuku výtvarného umění, kde se snaží pozitivně ovlivňovat postoje a chování vězňů, tak i otevíráním diskuze o budoucí reformě vězeňského systému. Klíčovou byla pro Lenku Tyrpeklovou samostatná výstava DNO DEN v galerii HYB4 v Praze v roce 2023, která prezentovala spolupráci jak s věznicemi i vězni ve výkonu, tak s osobami po propuštění na svobodu.
Dokumentární performance s prvky vzdušné akrobacie. “Někdy mám pocit, že se z toho kruhu nedá vystoupit”…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Janek & Natálka & Divadlo NoD chystají novou inscenaci 27 LITRŮ UMĚLÝ KRVE. Pocta béčku, exploatačnímu umění…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Dva hosté. Jeden moderátor. A jejich vzájemná interakce. Bez konfliktu, ale s inspirací. Neobvyklé…
Autorský výstavní projekt Našikmo Daniely Baráčkové v Galerii NoD se soustřeďuje na reflexi…
Jejich stand-up známe z Comedy Clubu, známe je i z pořadu na Stream.cz, a teď vystupují pravidelně v NoDu. Dvouhodinová ultim…
Jaký je vztah heterosexuálního muže ke svému penisu? Co nutí chlapečky chovat se jak kokoti a ze všeho si ustří…
Jaký je vztah heterosexuálního muže ke svému penisu? Co nutí chlapečky chovat se jak kokoti a ze všeho si ustří…
ŠOK! Maso krůtí historicky poprvé uvádí inscenaci s hlavní mužskou postavou. Ale nenechte se zmást. Tento…
Každé dílo, co za něco stojí, má dvojku. Terminátor má dvojku a je lepší. Dvojky jsou dobrý.…
Každé dílo, co za něco stojí, má dvojku. Terminátor má dvojku a je lepší. Dvojky jsou dobrý.…
Každé dílo, co za něco stojí, má dvojku. Terminátor má dvojku a je lepší. Dvojky jsou dobrý.…
Hráli jste si jako malí na osamělý pistolníky, kteří se prohání rozlehlejma americkejma prériema,…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
V nouzi se k němu modlíme. Pokládáme svíčky na divadelní oltář. Citujeme z paměti. Čapkovo - Jak se dělá…
Podvod je umění. Byli tu s námi od počátku lidstva. Jsou všude kolem nás. A je jich čím dál víc.…
Podvod je umění. Byli tu s námi od počátku lidstva. Jsou všude kolem nás. A je jich čím dál víc.…
Guatemalská, v Mexiku usazená hudebnice Mabe Fratti se vrací do Prahy po třech letech s dvěmi novými alby a s kapelou. Již tahle…
ŠOK! Maso krůtí historicky poprvé uvádí inscenaci s hlavní mužskou postavou. Ale nenechte se zmást. Tento…
Jejich stand-up známe z Comedy Clubu, známe je i z pořadu na Stream.cz, a teď vystupují pravidelně v NoDu. Dvouhodinová ultim…
První společný projekt Divadla NoD a spolku StorytellingCZ ve kterém se živé vyprávění příběhů potkáv…
Jaký je vztah heterosexuálního muže ke svému penisu? Co nutí chlapečky chovat se jak kokoti a ze všeho si ustří…
Inscenace může obsahovat střelné zbraně, fyzické i verbální násilí, kouřové efekty, vulgární…
Jejich stand-up známe z Comedy Clubu, známe je i z pořadu na Stream.cz, a teď vystupují pravidelně v NoDu. Dvouhodinová ultim…
Každá se nakonec dočká svýho Kokota. Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si…
Každá se nakonec dočká svýho Kokota. Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Jejich stand-up známe z Comedy Clubu, známe je i z pořadu na Stream.cz, a teď vystupují pravidelně v NoDu. Dvouhodinová ultim…
Jaký je vztah heterosexuálního muže ke svému penisu? Co nutí chlapečky chovat se jak kokoti a ze všeho si ustří…
Inscenace může obsahovat střelné zbraně, fyzické i verbální násilí, kouřové efekty, vulgární…
„Letím a dopadám na prdel, lehám si na záda, držkou do bláta. Málokdo tenhle manévr umí…
Podvod je umění. Byli tu s námi od počátku lidstva. Jsou všude kolem nás. A je jich čím dál víc.…
Podvod je umění. Byli tu s námi od počátku lidstva. Jsou všude kolem nás. A je jich čím dál víc.…
První společný projekt Divadla NoD a spolku StorytellingCZ ve kterém se živé vyprávění příběhů potkáv…
V nouzi se k němu modlíme. Pokládáme svíčky na divadelní oltář. Citujeme z paměti. Čapkovo - Jak se dělá…
Každé dílo, co za něco stojí, má dvojku. Terminátor má dvojku a je lepší. Dvojky jsou dobrý.…
Každé dílo, co za něco stojí, má dvojku. Terminátor má dvojku a je lepší. Dvojky jsou dobrý.…
„Letím a dopadám na prdel, lehám si na záda, držkou do bláta. Málokdo tenhle manévr umí…
První společný projekt Divadla NoD a spolku StorytellingCZ ve kterém se živé vyprávění příběhů potkáv…
Jejich stand-up známe z Comedy Clubu, známe je i z pořadu na Stream.cz, a teď vystupují pravidelně v NoDu. Dvouhodinová ultim…
V nouzi se k němu modlíme. Pokládáme svíčky na divadelní oltář. Citujeme z paměti. Čapkovo - Jak se dělá…
Každé dílo, co za něco stojí, má dvojku. Terminátor má dvojku a je lepší. Dvojky jsou dobrý.…
Každé dílo, co za něco stojí, má dvojku. Terminátor má dvojku a je lepší. Dvojky jsou dobrý.…
Každé dílo, co za něco stojí, má dvojku. Terminátor má dvojku a je lepší. Dvojky jsou dobrý.…
Inscenace může obsahovat střelné zbraně, fyzické i verbální násilí, kouřové efekty, vulgární…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Podvod je umění. Byli tu s námi od počátku lidstva. Jsou všude kolem nás. A je jich čím dál víc.…
Podvod je umění. Byli tu s námi od počátku lidstva. Jsou všude kolem nás. A je jich čím dál víc.…
Každá se nakonec dočká svýho Kokota. Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si…
Každá se nakonec dočká svýho Kokota. Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si…
Každá se nakonec dočká svýho Kokota. Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si…
„Letím a dopadám na prdel, lehám si na záda, držkou do bláta. Málokdo tenhle manévr umí…
V nouzi se k němu modlíme. Pokládáme svíčky na divadelní oltář. Citujeme z paměti. Čapkovo - Jak se dělá…
Inscenace může obsahovat střelné zbraně, fyzické i verbální násilí, kouřové efekty, vulgární…
První společný projekt Divadla NoD a spolku StorytellingCZ ve kterém se živé vyprávění příběhů potkáv…
Jejich stand-up známe z Comedy Clubu, známe je i z pořadu na Stream.cz, a teď vystupují pravidelně v NoDu. Dvouhodinová ultim…
ŠOK! Maso krůtí historicky poprvé uvádí inscenaci s hlavní mužskou postavou. Ale nenechte se zmást. Tento…
ŠOK! Maso krůtí historicky poprvé uvádí inscenaci s hlavní mužskou postavou. Ale nenechte se zmást. Tento…
Jaký je vztah heterosexuálního muže ke svému penisu? Co nutí chlapečky chovat se jak kokoti a ze všeho si ustří…
<p><strong>Lenka Tyrpeklová</strong> se ve své intermediálně uchopené autorské tvorbě věnuje různým sociálním tématům. Mezi ně patří například tematika vězeňského systému, ženských věznic nebo přímo všeobjímající téma svobody, která má v současném kontextu velmi diverzifikovanou podobu. Výstavní projekt <em><strong>Mea Maxima Culpa Casino Abrakadabra</strong></em> představuje autorčin pohled na instituci soudní moci a justice jakožto „kasina“: tj. prostor náhody, nevyzpytatelnosti, štěstí a neštěstí, kde namísto spravedlnosti a objektivity je právní systém mnohdy postaven na paradoxech a rozporech. Lenka Tyrpeklová tak ohledává soudní proces jako takový, jeho specifický jazyk, styl a role justičních činitelů. Současně si všímá jak otázky času, který nás v případě obvinění paralyzuje nejen v osobním životě, tak i definitivnosti, nezvratnosti a devastujícím efektům vyřčení slova „Vinen“.</p> <p>---</p> <p><strong>Lenka Tyrpeklová </strong>(*1989) studovala na Fakultě umění a designu Ladislava Sutnara v Plzni v ateliéru Intermédií Doc. Mileny Dopitové. Ve své práci se snaží upozorňovat na slabiny a nefunkčnost českého vězeňského systému, všímá si širších společenských příčin i důsledků trestání. Primární sondu do této problematiky započala v roce 2017, a to v prostředí Věznice Plzeň Bory či následně ve Věznici Bělušice. Společenskokritické a aktivistické směřování samotného uměleckého výzkumu pak přenáší nejen do galerijního prostředí, ale i mimo uměleckou tvorbu. Ať už formou vzdělávacích programů ve Věznici Bělušice se zaměřením na výuku výtvarného umění, kde se snaží pozitivně ovlivňovat postoje a chování vězňů, tak i otevíráním diskuze o budoucí reformě vězeňského systému. Klíčovou byla pro Lenku Tyrpeklovou samostatná výstava<em><strong> DNO DEN </strong></em>v galerii HYB4 v Praze v roce 2023, která prezentovala spolupráci jak s věznicemi i vězni ve výkonu, tak s osobami po propuštění na svobodu.</p>
<p>Oficiální zahájení výstavy Kořist, která běží v Galerii NoD od 26. 7., proběhne v průběhu výstavy dne 14. 8. 2024 od 19:00.</p> <p>---</p> <p><strong>Tomáš Roubal</strong> platí za etablovaného tvůrce nejen v domácím, ale i mezinárodním kontextu, který si své renomé vybudoval nejen prostřednictvím rozpoznatelného autorského rukopisu kovových soch a objektů balancujících na pomezí figury a abstrakce, ale také současnou tematikou ohledávající sociální a antropologická témata člověka ve světě podmínek pozdního kapitalismu a probíhající digitální revoluce.</p> <p>—-</p> <p>Galerie NoD<br /> Tomáš Roubal<br /> Kořist<br /> Kurátor / Curated by: Pavel Kubesa<br /> Vernisáž / Opening: 14. 8. 2024, 19:00</p> <p>---</p> <p>Výstava je přístupná již od 26. 7. 2024.<br /> Otevírací doba: Středa-Sobota 20:00-24:00<br /> V případě zájmu možno dohodnout individuální prohlídky v jiných časech na telefonu 606 889 236.</p>
<p>Oficiální zahájení výstavy proběhne v průběhu výstavy 14. 8. 2024.</p> <p>Výstava je přístupná již od 26. 7. 2024.<br /> Otevírací doba: Středa-Sobota 20:00-24:00<br /> V případě zájmu možno dohodnout individuální prohlídky v jiných časech na telefonu 606 889 236.</p> <p>---</p> <p>Tomáš Roubal platí za etablovaného tvůrce nejen v domácím, ale i mezinárodním kontextu, který si své renomé vybudoval nejen prostřednictvím rozpoznatelného autorského rukopisu kovových soch a objektů balancujících na pomezí figury a abstrakce, ale také současnou tematikou ohledávající sociální a antropologická témata člověka ve světě podmínek pozdního kapitalismu a probíhající digitální revoluce.</p> <p>—-</p> <p>Galerie NoD<br /> Tomáš Roubal<br /> Kořist<br /> Kurátor / Curated by: Pavel Kubesa<br /> Vernisáž / Opening: 14. 8. 2024, 19:00</p>
<p>Výstavní projekt "<strong><em>JJáássaajjííccíí hhřřbbiittoovv</em></strong>" Vladimira 518 formálně i obsahově čerpá z několika tématických linií, které dlouhodobě formují oblast autorova zájmu. Jednou z nich je tématika hierarchie, kterou nevnímá pouze v kontextu mezilidských vztahů či celých sociálních struktur, ale především i v otázce pozice člověka a okolního světa. Vladimir 518 si pokládá otázky "Kdo je nad kým, čí zájmy a potřeby převažují nad potřebami ostatních bytostí či organismů?", "Jakým způsobem si vytváříme koncepci sebe sama, naší civilizace, a jakou metodikou tyto informace uchováváme a předáváme dál?"</p> <p>Výstava "JJáássaajjííccíí hhřřbbiittoovv" prezentuje autorovo rozvažování těchto témat v široké škále uměleckých médii. Výrazný ucelený korpus tvoří obsáhlá série tušových kresebných zásahů do autorových litografických tisků s názvem "Kráčející vědomí". Prostorovým protipólem pracím na papíře je sekvence objektů vychazejících z nasbíraného recyklovaného stavebního materiálu, který vznikal při demoličních zásazích v urbánním prostředí pražského Smíchova. Plechové vrata, dvířka od rozvodných stanic, trámky z vrat autodílen, prkna z chodeb vedoucích ke kancelářím z Nádražní ulice figurují v autorových objetech jako preganntní fragmenty minulosti, do jejichž povrchů se vrývaly momenty obyčejného života, který momentálně ustupuje nové, ekonomicky atraktivnější budoucnosti.</p> <p>Součástí expozice je i série videí, které vycházejí ze skulpturální estetiky hrubě štípaných kamenů. Na jejich povrchu se v sekvenčním pořadí odvíjejí drobné vzkazy, osobní prosby či modlitby, ilustrující subjektivně-existencionální napětí současné doby.</p> <p>"<em>Bylo by možné upgradovat na verzi života bez reklam?</em>"</p> <p>---</p> <p><strong>Vladimir 518</strong> (*1978) je vizuální umělec, hudebník, knižní editor a zakladatel vydavatelství BiggBoss. Dlouhodobě se věnuje teorii české poválečné architektury, s akcentem na období mezi lety 1958 a 1989. Zároveň působí jako intermediální vizuální umělec, jehož tvorba je ukotvena v kresbě a jejím manifestacím v klasické malbě. V minulosti se věnoval tvorbě komiksů, knih, ilustrací a grafického designu. Stál u vzniku kulturního prostoru MeetFactory, kde má dodnes svůj výtvarný ateliér. V roce 2005 tvořil cyklus komiksů Výlety s ČSSA pro časopis Era 21, který se věnoval předrevoluční architektuře. Společně s Davidem Vrbíkem a Ondřejem Anděrou ze skupiny WWW tvoří audiovizuální projekt SPAM. Ten má za sebou několik multižánrových představení, za všechny je možné jmenovat například Karel Gott Prager (2009), projekt BIT (2010) vytvořený speciálně pro fasádu Nové scény, Interpretace černobílých struktur Zdeňka Sýkory (2013) či SMRT (2014). V letech 2014 a 2015 pracoval na převedení knihy Kmeny do šestnáctidílné dokumentární série pro Českou televizi. V roce 2016 pak vyšel třetí díl publikace Kmeny, a to Kmeny 90, mapující subkultury v 90. letech 20. století. V letech 2011 až 2014 společně s Davidem Böhmem, Jiřím Frantou a Jaroslavem Plachým kreslil a vydával nezávislé komiksové noviny KIX. V roce 2022 po 10-ti leté práci vydal pod hlavičkou Bigg Boss svůj zatím největší knižní počin Architektura 58-89, ke kterému byla uspořádána i série výstav, a to v Čechách i v zahraničí.</p>
<p>Sólová výstava UGLY NOW představuje jednu z předních postav současné české postkonceptuální fotografie. Jiří Thýn v rámci projektu UGLY NOW dále rozvíjí svou subjektivní reflexi světa na pozadí současných globálních událostí a inter/subjektivního ideového terénu a navazuje na nedávný projekt "<em>Miluj život</em>" v brněnské FAIT Gallery.</p> <p><strong>Jiří Thýn</strong> (*1977) je považován za předního českého post-konceptuálního fotografa střední generace. V uplynulých dvaceti letech prošel cestou zkoumání fotografického média a jeho vztahů k jiným uměleckým oblastem: objektu, instalaci, pohyblivému obrazu, poezii, kresbě nebo malbě. Skrze tato „ostatní média“ však vždy primárně spěl k použití fotografie coby nástroje, který mu umožní empatický, emocionálně zabarvený a zákonitě subjektivní vhled do problému, který si před sebe postavil.</p>
<p>Eva Rybářová a Marie Tučková se ve své nejnovější společné výstavě zabývají archetypem stínu. Téma zkoumají skrze obsáhlý soubor klasických analogových černobílých fotografií a fotogramů, které v úhrnu vytváří příběh, který se vyznačuje dvěmi možnými směry čtení. Na pozadí literárních a filosofických textů pak autorky inspiruje jednoduchá úvaha: "<em><strong>Jestliže stín potřebuje ke své existenci světlo, může samo světlo existovat i bez stínu?</strong></em>"</p> <p><strong>Eva Rybářová</strong> (*1991) je fotografka a intermediální umělkyně. Absolvovala fotografii na Střední škole umění a designu v Brně. Následovalo bakalářské studium na pražské UMPRUM v ateliéru Fotografie, pak magisterské studium na vídeňské Die Angewandte (Universität für angewandte Kunst Wien) v ateliéru TransArts. Během studia se Rybářová účastnila stáže v ateliéru Fotografie rovněž na vídeňské Die Angewandte. Ve své tvorbě zkoumá různé identity, svět sociálních sítí a možnosti zobrazení. Její tvorbu lze řadit k hnutí postinternetu, které se zabývá společností vpletenou do globálních počítačových sítí. Spolu s Marií Tučkovou vystupuje jako tvůrčí hudební duo Cloudy Babies. Žije a pracuje v Praze a v Brně. </p> <p><strong>Marie Tučková</strong> (*1994) a. k. a. Ursula Uwe získala bakalářský titul na UMPRUM v Praze (ateliér fotografie Aleksandry Vajd a Martina Kohouta), magisterský titul získala na Dutch Art Institute Art Praxis v nizozemském Arnhemu. Absolvovala stáž na Bezalel Academy v Jeruzalémě. V roce 2020 byla laureátkou Ceny Jindřicha Chalupeckého. Ve své tvorbě se věnuje otázkám lidského vnímání, možnostem komunikace a naslouchání. Její práce tematicky souvisí s novými technologiemi a sociálními sítěmi a táže se, jak tyto proměňují lidské vnímání, komunikaci a jazyk. Zajímá se zejména o to, jak ovlivňují prožívání a vyjadřování emocí. Práce Marie Tučkové je převážně autobiografická, ve svých projektech se nicméně často vyjadřuje prostřednictvím alter ega, díky čemuž dokáže objektivizovat zkoumané situace nebo hledat jiné způsoby citlivosti, rozvíjení empatie a přejmenování pocitů. Pracuje obvykle v médiu instalace skládající se ze zvukových, performativních a vizuálních prvků. Tyto sféry propojuje pomocí textu, který se často transformuje na texty písní, voiceover k videu, zvukový příběh nebo scénář pro performance. Svou tvorbu Tučková představila v řadě nezávislých galerií i institucí v České republice, ale také v zahraničí, například na Bienále mladého umění Academiae v italském Bolzanu. V letech 2016–2018 byla součástí kolektivu Ateliér bez vedoucího. V roce 2017 se stala laureátkou ceny EXIT. Společně s Evou Rybářovou tvoří autorské audiovizuální duo Cloudy Babies.</p>
<p>Výstava Ester Paraskové představuje nejnovější práce, které se vyznačují prvky sériovosti, repetitivností motivů, mechaničností reprodukování téhož. Aktuální výstavní projekt zachycuje její autorskou tvorbu v okamžiku signifikantní proměny: Ester se od kritiky institucí, jakými jsou škola či rodina, formulované z hloubky osobní prožité perspektivy, přes politickou satiru přesouvá k záměrně „tematicky bezobsažné“ formální hře s machistickými atributy západní civilizace. Současně se ve své imaginaci nechává inspirovat aspekty westernové estetiky.</p> <p>V plátnech rozšířená kresba s prvky spontaneity či automatismu, ale i vědomě naučených vizuálních zkratek, konfrontuje diváka s různými prvoplánovými symboly, fabuluje spletité nejednoznačné narativy a vytváří řadu kognitivních pastí. Nejnovější série se obrací k problematice a tématu boje, konfliktu, machismu, v oblasti jejího zájmu stojí také komplexita industrializovaných strojů. Ester deformuje jednoduchou a prvoplánovou symboliku, gestickou a syrovou malbu doplňuje osobitou rebelující lyrikou. Proces své tvorby připodobňuje „performativnímu obdělávání kusu špinavého ubrusu“.</p> <p>Ester Parasková (* 1993) je vycházející českou umělkyní, v jejímž centru zájmu stojí tvorba na pomezí malby a kresby. Její práce na první pohled zaujme svým nekonvenčním, stále se vyvíjejícím se dynamickým stylem malířské exprese a figurativní zkratky. Mimo techniky kresby a inklinace k olejomalbě, základními formálními aspekty jejího autorského rukopisu je balancování na hranici hmoty, tíhy a lehkosti, současně ji zajímá určitý princip nedbalosti v přísném kontrastu s precizností, hraje si na hranicích "vysokého a nízkého", rozvíjí tenzi na úrovních jako "špína" vs elegance, křehkost vs. drsnost. Její vizualita upomínající na "dětskou kresbu", "automatické psaní" či fragmenty komiksové figurace nese v plátnech současně i silný narativní potenciál. Obrazy Ester Paráskové tak podávají výpověď o světě, v němž žijeme, o vnitřních krajinách našich životů či paměti, jež ztrácíme a znovu nalézáme.</p>
<p>Nizozemský malíř a umělec <strong>Roel van der Linden</strong> vytvořil v prosinci 2023 v <strong>Galerii NoD</strong> jako svou sólovou výstavu monumentální abstraktní malířskou fresku přímo na stěny galerie, která se stala doslova jediným dílem celé výstavy. Výstava s názvem <strong><em>ROEL</em></strong> pak divákovi umožňuje vstupovat do umělcovy malby, pohybovat se nitrem malířova díla, prozkoumávat jej z různých stran a pohledů. Malba se tak pro návštěvníky stala určitým domovem, ve kterém se může každý z nás bezpečně a bezstarostně zabydlet.</p> <p>Uvědomujeme si však, že ne každý tuto jistotu jakéhokoli "domova" v dnešní době má. Denně se nejen v centru metropole setkáváme s lidmi bez domova. S přicházející zimou a mrazy, které se k nám v nejbližších dnech blíží, jsme se proto rozhodli uspořádat v prostoru výstavy nejen umělecký experiment, ale především benefiční akci s charitativním účelem právě pro lidi, kteří bezpečí vlastního domova nemají. Pozvali jsme proto řadu předních českých umělců, aby do prostoru pomalované Galerie NoD přinesli svá díla a vytvořili tak na pozadí nástěnné malby Roela van der Lindena živelnou mozaiku uměleckých děl. Jednotlivá díla budou nabízena k prodeji a <strong>výtěžek z prodejů děl bude následně věnován na nákup</strong> akutně potřebných "<strong>nocleženek</strong>" pro lidi bez domova.</p> <p>Jako umělci cítíme potřebu být nápomocni i v situacích, kdy je pomoci zapotřebí také v lokálním kontextu, v místech, kde se každodenně pohybujeme a vůči lidem, na které by se nemělo zapomínat, přesto bývají často "nevidění".</p>