Program
O NoDu
#divadlo #hudba #galerie #kavárna #vernisáž #přednášky #ostatní #free mondays

Jan Pfeiffer: Dvojí pravidlo pro jednu věc

Jan Pfeiffer se etabloval jako umělec pracující s rozlišnými formáty vytváření komplexních…

Linda Dušková & kolektiv: Sandman

Jak se vám v noci spí? Zdají se vám sny? Trpíte nočními můrami? Nemůžete se ráno probudit nebo raději nesp…

Díra na trhu: Interdimenzionální čočka

Planeta Země. Daleká budoucnost. Lidstvo je na vrcholu evolučního vývoje. Průměrná lidská bytost využívá 85-95…

Timbre Timbre (CAN)

Od posledního a zároveň prvního pražského koncertu uplynuly tři roky. Letos se kanadská parta vrací, aby 26. zá…

And So I Watch You From Afar (NIR, Sargent House)

Severoirští And So I Watch You From Afar se 7.11.2017 po dvou letech vrací do Prahy! Opět zahrají v Experimentáln…

en
Divadlo

Archiv

2017 2016
#divadlo #hudba #galerie

Nebeský - Trmíková & NoD: Miluji tě jak po smrti

Do Experimentálního prostoru NoD se v další sezóně vrací režisér Jan Nebeský s premiérou nové činoherní inscenace Miluji tě jak po smrti. V hlavních rolích se představí Lucie Trmíková, která je zároveň autorkou scénáře, a Karel Dobrý v alternaci s Miloslavem Königem. Připravovaná divadelní inscenace je věnována pozoruhodné dvojici Gottfrieda Benna /1886 – 1956/ a Else Lasker-Schülerové /1869 – 1945/. Mladý muž z rodiny pastora a o sedmnáct let starší básnířka židovského původu se poznali v Berlíně před rokem 1912. Vzájemné citové vzplanutí nalezlo svůj výraz v poezii obou dvou. Jejich příběh ukazuje obtížnost německo - židovské symbiózy. Elsa Lasker- Schűlerová byla podle Karla Krause „nejsilnější a nejneschůdnější lyrický zjev moderního Německa.“Gottfried Benn byl mezinárodně uznávaným lyrikem, už za svého života pokládán za nejzajímavějšího a současně i nejskandálnějšího básníka své doby. Přestože citové vzplanutí Elsy a Gottfrieda v roce 1912 bylo krátké, poznamenalo je oba na celý život. „Jan Nebeský patří k těm tvůrcům, kteří jsou s NoDem neodmyslitelně spjati. Jsme velmi rádi, že po úspěchu inscenací Kabaret Shakerspeare, Peklo – Dantovské variace nebo Dvojí domov / z Čepa naše spolupráce dále pokračuje.“říká Natálie Preslová, dramaturg Experimentálního prostoru NoD a dodává: “ Inscenace Miluji tě jak po smrti vypráví o ničivé síle lásky, což je podle mne téma, které Nebeského dlouhodobě zajímá. Zároveň v ní sledujeme příběh lidí, kteří se potkali v nejhorší možné době, která nám může připomenout současný svět kolem nás, možná více, než bychom čekali.“ - - - - - - - - - - PRESS: "Inscenace Jana Nebeského má podobu až jakéhosi divokého dada kabaretu, v němž je řada pasáží zhudebněná a kde se oba hrdinové představují jako extrémní tvorové jdoucí vždy a za všech okolností na hranu, jejich láska je nekončící boj o to, kdo s koho. Výborná je živě reprodukovaná hudba – na této podobě díla se nečekaně sešly dvě výrazné osobnosti – Martin Dohnal a Emil Viklický." - Jana Machalická, Lidové noviny "... záleží na tom, nakolik je člověk ochoten přijmout rozporuplnost postav ve vysoké kabaretní nadsázce. Inscenace pokračuje ve stylu Nebeského obrazivých kontroverzních střetů nejrůznějších paradoxů, poutavých, ale mnohdy nesnesitelných charakterů, které se nechtějí a neumí zařadit do main-streamové společnosti. Z osobní zkušenosti si myslím, že nejlepší způsob, jak takové představení vnímat, je nechat se unášet na vlně obrazů a představ, a doslova si je prožít." - Jana Soprová, Scéna.cz

Díra na trhu: Interdimenzionální čočka

Planeta Země. Daleká budoucnost. Lidstvo je na vrcholu evolučního vývoje. Průměrná lidská bytost využívá 85-95% kapacity svého mozku. Lidé se zbavili veškerých závislostí a tzv. fyzických potřeb (hmotná strava, stárnutí, nemoce, emoce). Je běžné ovládat levitaci, telepatii a pohybovat se svobodně mimo hmotu. Naši dva hrdinové, patří mezi ty nejvyzrálejší zástupce lidské rasy na planetě. Snoubí se v nich veškerá moudrost lidstva. Zářící bytosti pevné ve svém středu. Jsou však přesto vyvrheli. Zabývají se totiž divadlem. 4 stěny, 3 herci, 2 dimenze, 1 jeviště. Divadelní badatelé z daleké budoucnosti se setkávají s herečkou z 20. st. Navzájem si předávají zkušenosti z jejich světů. Naleznou odpověď na otázku Života, Vesmíru a vůbec? 

Zdenka Josefi: Sofie

Tématem inscenace je povrchnost, izolovanost, snaha o vnější dokonalost v kontrastu s vnitřní prázdnotou a falešná představa o sobě samém.  Odříznutí od reality. Cesta oproštění se od hodnot, věcí, které již neexistují. Představení vypráví příběh ženy z bohaté, vzdělané rodiny, která žije v rezidenční lokalitě na okraji města. Jak tráví svůj čas? Žije ze vzpomínek? Nakupuje? Sleduje reklamy? Čeká?

Maso krůtí: Cirkusvobody

MASO KRŮTÍ přijíždí se svým Cirkusem do místa a doby, kdy se svoboda stala nadužívaným pojmem. Pod šapitó, které Krůty autorsky staví z osobních zkušeností a postojů, se tři herečky jako cvičená i divoká zvěř prohýbají pod bičem, který práská v rytmu prapodivných otázek. A protože se holky krůtí nerady berou moc vážně, naplní celou manéž nadsázkou. Jakkoliv se snaží přijít na to, co to ta svoboda vlastně je. Urputně hledají odpověď na generační otázku: Co vlastně chceš? A ve chvíli, kdy si naivně myslí, že jsou naprosto obnažené a mluví čistou pravdu, někdo zase jen roztáhne další oponu. 

David Greig: Evropa

Dva uprchlíci se ocitnou na nástupišti malého železničního nádraží v malém městě kdesi uprostřed blíže nepojmenované postkomunistické země v srdci Evropy. Jenomže tohle nádraží bylo právě uzavřeno, vlaky už tu nezastavují - ani pro ty, kteří by chtěli odsud pryč, ani pro ty, kteří sem míří. Dva špinaví, cize vypadající lidé městečko zneklidňují, jejich přítomnost se brzy stane katalyzátorem mezilidských vztahů jeho “slušných občanů”. Greigova Evropa je příběhem o touze mít nějaké místo, kam patřím a kde jsem doma, ale také o tom, jak rychle se z takového místa může stát vězení.  Česká premiéra hry současného britského dramatika Davida Greiga je druhou premiérou dramaturgické linie vlastních produkcí Divadla NoD, kterou pro divadlo zahájilo v sezóně 2016/2017. Cílem této dramaturgické linie je přinášet témata, odrážející aktuální dění kolem nás v českém i světovém kontextu. Sezóny 2016/17 a 2017/18 jsou tématicky zaměřeny na blížící se výročí vzniku Československé republiky.

Díra na trhu: Interdimenzionální čočka

Planeta Země. Daleká budoucnost. Lidstvo je na vrcholu evolučního vývoje. Průměrná lidská bytost využívá 85-95% kapacity svého mozku. Lidé se zbavili veškerých závislostí a tzv. fyzických potřeb (hmotná strava, stárnutí, nemoce, emoce). Je běžné ovládat levitaci, telepatii a pohybovat se svobodně mimo hmotu. Naši dva hrdinové, patří mezi ty nejvyzrálejší zástupce lidské rasy na planetě. Snoubí se v nich veškerá moudrost lidstva. Zářící bytosti pevné ve svém středu. Jsou však přesto vyvrheli. Zabývají se totiž divadlem. 4 stěny, 3 herci, 2 dimenze, 1 jeviště. Divadelní badatelé z daleké budoucnosti se setkávají s herečkou z 20. st. Navzájem si předávají zkušenosti z jejich světů. Naleznou odpověď na otázku Života, Vesmíru a vůbec? 

Linda Dušková & kolektiv: Sandman

Jak se vám v noci spí? Zdají se vám sny? Trpíte nočními můrami? Nemůžete se ráno probudit nebo raději nespíte vůbec? Sleep & Pain je tu pro vás. Pojďte dál, lehněte si. Zhluboka dýchejte. Teď zhasneme. "Některé věci nás zneklidňují. To ale není přesně to, o čem tu bude řeč. Jde spíše o ty představy, slova nebo myšlenky, které se pod námi náhle propadnou jako padací dveře a my se řítíme z našeho bezpečného, příčetného světa na jakési mnohem temnější a bezútěšnější místo. Temnoty je nevyčerpatelné množství. Začíná to ve tmě, tak jako my všichni." - N. Gaiman Autorská inscenace režisérky Lindy Duškové se zabývá spánkem a jeho poruchami. Vypráví příběh Sandmana, postavy, která prochází díly autorů N. Gaimana, E. T. A. Hoffmana nebo H. Ch. Andersena. Ale kdo je ve skutečnosti Sandman a jak ovlivňuje naše životy? 

420PEOPLE: Královna víl / Fairy Queen

Jak funguje láska, které stojí v cestě tisíce kilometrů? Jak pevné pouto mezi námi musí být, abychom toho druhého neztratili, i když jsme už tak dlouho necítili jeho vůni, nedrželi ho za ruku ani se nemohli schovat do jeho náruče? Na tyto otázky odpovídá inscenace tanečního souboru 420PEOPLE, která vychází z autentických osobních materiálů a reálných zkušeností účinkujících.  Inscenaci bychom chtěli s láskou věnovat našim dětem, rodičům a partnerům, kterým začneme říkat, že je máme rádi, až ve chvíli, když už jsou od nás příliš daleko.  Projekt je výsledkem spolupráce souboru 420PEOPLE, Experimentálního prostoru NoD a hudebního uskupení Zabelov.

Kasha Jandáčková, kolektiv & NoD: Ve dne v noci

Jak se může v jediném okamžiku změnit celý váš život? Jaké důsledky může mít každé sebemenší rozhodnutí? Dám si na koncertě ještě pivo, nebo už pojedu domů? Pojedu metrem, nebo půjdu pěšky? Napíšu mu já, nebo počkám, jestli se ozve sám? Přáli byste znát svůj životní příběh v jeho dalších alternativách nebo je to něco, o čem bychom raději neměli přemýšlet? A kdybychom dostali šanci na druhý život, naplníme ho hrdinskými činy nebo strachem, abychom o něj zase nepřišli? Autorská inscenace režisérky Kashy Jandáčkové VE DNE V NOCI vypráví na základě dokumentárních materiálů, novinových článků, autentických výpovědí a videozáznamů příběhy skutečných obětí teroristických útoků. Životní osudy obyčejných hrdinů, kteří by se jimi raději nestali. V hlavních rolích Anna Linhartová, Karolína Vágnerová, Jan Meduna, Jiří Roskot a Killie Krankie. Inscenace Ve dne v noci je první z linie vlastních produkcí Divadla NoD, kterou pro divadlo připravuje dramaturgyně Natálie Preslová. Cílem této dramaturgické linie je přinášet témata, odrážející aktuální dění kolem nás v českém i světovém kontextu. Měla by poskytovat umělcům možnost svobodného vyjádření, a to skrze vlastní autorské divadelní projekty i na základě výrazných textů současné dramatiky. - - - - - - - - - - -  PRESS: "Představení nese mnoho hlubokých myšlenek, nutí diváka k přemýšlení, je nápadité, vtipné, jsou v něm určité momenty odlehčení celé tíhy, výborně zahrané, je skoro návodem, jak zpracovat tak smutné a těžké téma. I přesto, že cestou domů moji duši samozřejmě svírá smutek, který ještě dlouho nepřechází, říkám Kashe Jandáčkové – „Bravo“." - Eva Smolíková, Taneční magazín  "V NoDu se podařilo divadelní představení na aktuální téma, které premiérové publikum přijalo s velkým zájmem a bouřlivým ohlasem. K jeho kladům patří zapojení živé hudby dua Killiekrankie a scénografie kombinující vtipně projekci s hereckou akcí." - Radmila Hrdinová, zdroj Novinky.cz a Právo "Inscenace osciluje na hraně dnes stále rozšířenějšího žánru dokudramatu, je ovšem divadelně přitažlivá, temporytmicky zvládnutá a bohatá na řadu detailů, které se divákovi dostanou pod kůži. (...) Sto minut bez přestávky nenudilo ani chvilku." - Jan Kerbr, zdroj Kulturní magazín UNI

Linda Dušková & kolektiv: Sandman

Jak se vám v noci spí? Zdají se vám sny? Trpíte nočními můrami? Nemůžete se ráno probudit nebo raději nespíte vůbec? Sleep & Pain je tu pro vás. Pojďte dál, lehněte si. Zhluboka dýchejte. Teď zhasneme. "Některé věci nás zneklidňují. To ale není přesně to, o čem tu bude řeč. Jde spíše o ty představy, slova nebo myšlenky, které se pod námi náhle propadnou jako padací dveře a my se řítíme z našeho bezpečného, příčetného světa na jakési mnohem temnější a bezútěšnější místo. Temnoty je nevyčerpatelné množství. Začíná to ve tmě, tak jako my všichni." - N. Gaiman Autorská inscenace režisérky Lindy Duškové se zabývá spánkem a jeho poruchami. Vypráví příběh Sandmana, postavy, která prochází díly autorů N. Gaimana, E. T. A. Hoffmana nebo H. Ch. Andersena. Ale kdo je ve skutečnosti Sandman a jak ovlivňuje naše životy? 

Nebeský - Trmíková & NoD: Miluji tě jak po smrti

Do Experimentálního prostoru NoD se v další sezóně vrací režisér Jan Nebeský s premiérou nové činoherní inscenace Miluji tě jak po smrti. V hlavních rolích se představí Lucie Trmíková, která je zároveň autorkou scénáře, a Karel Dobrý v alternaci s Miloslavem Königem. Připravovaná divadelní inscenace je věnována pozoruhodné dvojici Gottfrieda Benna /1886 – 1956/ a Else Lasker-Schülerové /1869 – 1945/. Mladý muž z rodiny pastora a o sedmnáct let starší básnířka židovského původu se poznali v Berlíně před rokem 1912. Vzájemné citové vzplanutí nalezlo svůj výraz v poezii obou dvou. Jejich příběh ukazuje obtížnost německo - židovské symbiózy. Elsa Lasker- Schűlerová byla podle Karla Krause „nejsilnější a nejneschůdnější lyrický zjev moderního Německa.“Gottfried Benn byl mezinárodně uznávaným lyrikem, už za svého života pokládán za nejzajímavějšího a současně i nejskandálnějšího básníka své doby. Přestože citové vzplanutí Elsy a Gottfrieda v roce 1912 bylo krátké, poznamenalo je oba na celý život. „Jan Nebeský patří k těm tvůrcům, kteří jsou s NoDem neodmyslitelně spjati. Jsme velmi rádi, že po úspěchu inscenací Kabaret Shakerspeare, Peklo – Dantovské variace nebo Dvojí domov / z Čepa naše spolupráce dále pokračuje.“říká Natálie Preslová, dramaturg Experimentálního prostoru NoD a dodává: “ Inscenace Miluji tě jak po smrti vypráví o ničivé síle lásky, což je podle mne téma, které Nebeského dlouhodobě zajímá. Zároveň v ní sledujeme příběh lidí, kteří se potkali v nejhorší možné době, která nám může připomenout současný svět kolem nás, možná více, než bychom čekali.“ - - - - - - - - - - PRESS: "Inscenace Jana Nebeského má podobu až jakéhosi divokého dada kabaretu, v němž je řada pasáží zhudebněná a kde se oba hrdinové představují jako extrémní tvorové jdoucí vždy a za všech okolností na hranu, jejich láska je nekončící boj o to, kdo s koho. Výborná je živě reprodukovaná hudba – na této podobě díla se nečekaně sešly dvě výrazné osobnosti – Martin Dohnal a Emil Viklický." - Jana Machalická, Lidové noviny "... záleží na tom, nakolik je člověk ochoten přijmout rozporuplnost postav ve vysoké kabaretní nadsázce. Inscenace pokračuje ve stylu Nebeského obrazivých kontroverzních střetů nejrůznějších paradoxů, poutavých, ale mnohdy nesnesitelných charakterů, které se nechtějí a neumí zařadit do main-streamové společnosti. Z osobní zkušenosti si myslím, že nejlepší způsob, jak takové představení vnímat, je nechat se unášet na vlně obrazů a představ, a doslova si je prožít." - Jana Soprová, Scéna.cz

Jana Vrána & NoD: Resolution

„Změnila jsem sama sebe…“ Audiovizuální taneční show, která se zabývá příčinou, průběhem a výsledkem ZMĚNY. Inspirováno pravdivým příběhem hlavní postavy J.V., která se vědomě rozhodla ke ZMĚNĚ a ukončila destruktivní návyky, vybudované v minulosti. - - - - - PRESS Nejpřesvědčivěji a nejsilněji působí Jana Vrána svou fyzickou prezencí, svou silou, houževnatostí a charismatickým výrazem. Jejímu Odhodlání/Resolution věříme. Postava jí ztvárněná je silná; je jasné, že to dá. - Nina Vangeli (Tanenčí zóna) Jana Vrána a její tým vystačily s tvůrčím dechem až do konce. Jednotlivé obrazy a scény byly natolik poutavé, že neztratily během celého představení divákovu pozornost. Z velké části se jednalo o jakési futuristické vize, mnohdy doslova až neuvěřitelné vizuální výjevy a krajiny, nad kterými jste mohli jen žasnout. - Josef Bartoš (Taneční aktuality)

420PEOPLE: Královna víl / Fairy Queen

Jak funguje láska, které stojí v cestě tisíce kilometrů? Jak pevné pouto mezi námi musí být, abychom toho druhého neztratili, i když jsme už tak dlouho necítili jeho vůni, nedrželi ho za ruku ani se nemohli schovat do jeho náruče? Na tyto otázky odpovídá inscenace tanečního souboru 420PEOPLE, která vychází z autentických osobních materiálů a reálných zkušeností účinkujících.  Inscenaci bychom chtěli s láskou věnovat našim dětem, rodičům a partnerům, kterým začneme říkat, že je máme rádi, až ve chvíli, když už jsou od nás příliš daleko.  Projekt je výsledkem spolupráce souboru 420PEOPLE, Experimentálního prostoru NoD a hudebního uskupení Zabelov.

Kasha Jandáčková, kolektiv & NoD: Ve dne v noci

Jak se může v jediném okamžiku změnit celý váš život? Jaké důsledky může mít každé sebemenší rozhodnutí? Dám si na koncertě ještě pivo, nebo už pojedu domů? Pojedu metrem, nebo půjdu pěšky? Napíšu mu já, nebo počkám, jestli se ozve sám? Přáli byste znát svůj životní příběh v jeho dalších alternativách nebo je to něco, o čem bychom raději neměli přemýšlet? A kdybychom dostali šanci na druhý život, naplníme ho hrdinskými činy nebo strachem, abychom o něj zase nepřišli? Autorská inscenace režisérky Kashy Jandáčkové VE DNE V NOCI vypráví na základě dokumentárních materiálů, novinových článků, autentických výpovědí a videozáznamů příběhy skutečných obětí teroristických útoků. Životní osudy obyčejných hrdinů, kteří by se jimi raději nestali. V hlavních rolích Anna Linhartová, Karolína Vágnerová, Jan Meduna, Jiří Roskot a Killie Krankie. Inscenace Ve dne v noci je první z linie vlastních produkcí Divadla NoD, kterou pro divadlo připravuje dramaturgyně Natálie Preslová. Cílem této dramaturgické linie je přinášet témata, odrážející aktuální dění kolem nás v českém i světovém kontextu. Měla by poskytovat umělcům možnost svobodného vyjádření, a to skrze vlastní autorské divadelní projekty i na základě výrazných textů současné dramatiky. - - - - - - - - - - -  PRESS: "Představení nese mnoho hlubokých myšlenek, nutí diváka k přemýšlení, je nápadité, vtipné, jsou v něm určité momenty odlehčení celé tíhy, výborně zahrané, je skoro návodem, jak zpracovat tak smutné a těžké téma. I přesto, že cestou domů moji duši samozřejmě svírá smutek, který ještě dlouho nepřechází, říkám Kashe Jandáčkové – „Bravo“." - Eva Smolíková, Taneční magazín  "V NoDu se podařilo divadelní představení na aktuální téma, které premiérové publikum přijalo s velkým zájmem a bouřlivým ohlasem. K jeho kladům patří zapojení živé hudby dua Killiekrankie a scénografie kombinující vtipně projekci s hereckou akcí." - Radmila Hrdinová, zdroj Novinky.cz a Právo "Inscenace osciluje na hraně dnes stále rozšířenějšího žánru dokudramatu, je ovšem divadelně přitažlivá, temporytmicky zvládnutá a bohatá na řadu detailů, které se divákovi dostanou pod kůži. (...) Sto minut bez přestávky nenudilo ani chvilku." - Jan Kerbr, zdroj Kulturní magazín UNI

Kasha Jandáčková: K smrti štastní

Naučili nás věřit v to, že všechno dobře dopadne, že dobro zvítězí nad zlem a že za naše problémy vždy může někdo jiný. Co ale dělat ve světě, kde jsme všichni tak nějak sami? Grimmovská inscenace ze světa, v němž šťastným koncem zdaleka nic nekončí. Režisérka Kateřina Jandáčková se rozhodla ve své autorské inscenaci podrobit klasické pohádky střetu se světem dneška. Na jevišti se objeví známé postavy, jako je například Popelka, Šípková Růženka, Sněhurka nebo Karkulka, které ale budou nuceny objevovat i to, co je čeká v období mezi „šťastným koncem“ a smrtí. Právě relativizace šťastných konců je stěžejním tématem inscenace. „Od malička nám vyprávějí příběhy se šťastnými konci. Vyrůstáme tak nepřipravení na selhání a životní prohry. V inscenaci se společně s herci snažíme postihnout pocit generace, která je od malička ujišťována o tom, že je vše možné, a která tak zákonitě spěje k deziluzi ve střetu s realitou, především proto, že věří v něco nebo v někoho, kdo je zachrání a vyřeší jejich trápení. Ale i když v životě uspějeme, stále chceme víc, a proto je otázkou, co skutečně můžeme považovat za onen šťastný konec.“ vysvětluje režisérka Kateřina Jandáčková, která je i autorkou scénáře. Jednou z dominantních složek inscenace je pohyb. Kateřina Jandáčková ke své absolventské inscenaci přizvala tanečníka a choreografa Petra Šavela. Premiéra 18. prosince 2015 v divadle Disk Obnovená premiéra 18. září 2016 v Experimentálním prostoru NoD.

Tereza Hradilková: Švihla / Swish

Nápad na nové taneční sólo Terezy Hradilkové vznikl při práci na tanečním filmu Beating, natáčeném v pražském boxerském spolku Palaestra: „Fascinovalo mě, jak boxeři skáčou přes švihadlo. Líbila se mi lehkost, se kterou se pohybovali, rytmus, který střídali, pohyb rukou a nohou, který byl sám o sobě tancem. Nadchly mě i různé varianty skoků a přeskoků; perlou navíc byl pro mě zvuk švihadla, který tento pohyb doprovází,“ vysvětluje autorka projektu Tereza Hradilková. Taneční představení Švihla dokazuje, že skákání přes švihadlo není jen dětská hra; symbolizuje i ambici, touhu po výkonu, snahu o sebezdokonalování. „Přeskakuješ sám sebe, překračuješ své hranice, nebo jsi naopak uvězněn v opakujícím se kruhu, ze kterého nelze vystoupit?,“ ptá se choreografka a tanečnice, jejíž inscenace Promenná/Variable (společně s izraelskou choreografkou Einat Ganz) byla ve světové premiéře uvedena na Festivalu 4 + 4 dny před sedmi lety a následně slavila úspěchy na mnoha prestižních tanečních přehlídkách v zahraničí.

David Greig: Evropa

Dva uprchlíci se ocitnou na nástupišti malého železničního nádraží v malém městě kdesi uprostřed blíže nepojmenované postkomunistické země v srdci Evropy. Jenomže tohle nádraží bylo právě uzavřeno, vlaky už tu nezastavují - ani pro ty, kteří by chtěli odsud pryč, ani pro ty, kteří sem míří. Dva špinaví, cize vypadající lidé městečko zneklidňují, jejich přítomnost se brzy stane katalyzátorem mezilidských vztahů jeho “slušných občanů”. Greigova Evropa je příběhem o touze mít nějaké místo, kam patřím a kde jsem doma, ale také o tom, jak rychle se z takového místa může stát vězení.  Česká premiéra hry současného britského dramatika Davida Greiga je druhou premiérou dramaturgické linie vlastních produkcí Divadla NoD, kterou pro divadlo zahájilo v sezóně 2016/2017. Cílem této dramaturgické linie je přinášet témata, odrážející aktuální dění kolem nás v českém i světovém kontextu. Sezóny 2016/17 a 2017/18 jsou tématicky zaměřeny na blížící se výročí vzniku Československé republiky.

Maso krůtí: Cirkusvobody

MASO KRŮTÍ přijíždí se svým Cirkusem do místa a doby, kdy se svoboda stala nadužívaným pojmem. Pod šapitó, které Krůty autorsky staví z osobních zkušeností a postojů, se tři herečky jako cvičená i divoká zvěř prohýbají pod bičem, který práská v rytmu prapodivných otázek. A protože se holky krůtí nerady berou moc vážně, naplní celou manéž nadsázkou. Jakkoliv se snaží přijít na to, co to ta svoboda vlastně je. Urputně hledají odpověď na generační otázku: Co vlastně chceš? A ve chvíli, kdy si naivně myslí, že jsou naprosto obnažené a mluví čistou pravdu, někdo zase jen roztáhne další oponu. 

Anna Kukuczková: O tom se nemluví

Jmenuji se Inna. Nikdy mě nenapadlo, že by se mi něco takového mohlo stát. Neznám nikoho ze svého okolí, komu se to stalo. Ale já to přece taky nikomu neřekla. O tom se prostě asi nemluví. Autorské představení o znásilnění, o krutém zásahu do života člověka, který poznamená lidskou duši na celý život. Ale jak zapomenout? Jak dál žít? Může člověk v takové situaci odpustit? Inscenace je inspirovaná autentickými výpověďmi a příběhy žen, které se staly oběťmi znásilnění. Bakalářské představení Anny Kukuczkové, studentky katedry pantomimy HAMU

Nebeský - Trmíková & NoD: Miluji tě jak po smrti

Do Experimentálního prostoru NoD se v další sezóně vrací režisér Jan Nebeský s premiérou nové činoherní inscenace Miluji tě jak po smrti. V hlavních rolích se představí Lucie Trmíková, která je zároveň autorkou scénáře, a Karel Dobrý v alternaci s Miloslavem Königem. Připravovaná divadelní inscenace je věnována pozoruhodné dvojici Gottfrieda Benna /1886 – 1956/ a Else Lasker-Schülerové /1869 – 1945/. Mladý muž z rodiny pastora a o sedmnáct let starší básnířka židovského původu se poznali v Berlíně před rokem 1912. Vzájemné citové vzplanutí nalezlo svůj výraz v poezii obou dvou. Jejich příběh ukazuje obtížnost německo - židovské symbiózy. Elsa Lasker- Schűlerová byla podle Karla Krause „nejsilnější a nejneschůdnější lyrický zjev moderního Německa.“Gottfried Benn byl mezinárodně uznávaným lyrikem, už za svého života pokládán za nejzajímavějšího a současně i nejskandálnějšího básníka své doby. Přestože citové vzplanutí Elsy a Gottfrieda v roce 1912 bylo krátké, poznamenalo je oba na celý život. „Jan Nebeský patří k těm tvůrcům, kteří jsou s NoDem neodmyslitelně spjati. Jsme velmi rádi, že po úspěchu inscenací Kabaret Shakerspeare, Peklo – Dantovské variace nebo Dvojí domov / z Čepa naše spolupráce dále pokračuje.“říká Natálie Preslová, dramaturg Experimentálního prostoru NoD a dodává: “ Inscenace Miluji tě jak po smrti vypráví o ničivé síle lásky, což je podle mne téma, které Nebeského dlouhodobě zajímá. Zároveň v ní sledujeme příběh lidí, kteří se potkali v nejhorší možné době, která nám může připomenout současný svět kolem nás, možná více, než bychom čekali.“ - - - - - - - - - - PRESS: "Inscenace Jana Nebeského má podobu až jakéhosi divokého dada kabaretu, v němž je řada pasáží zhudebněná a kde se oba hrdinové představují jako extrémní tvorové jdoucí vždy a za všech okolností na hranu, jejich láska je nekončící boj o to, kdo s koho. Výborná je živě reprodukovaná hudba – na této podobě díla se nečekaně sešly dvě výrazné osobnosti – Martin Dohnal a Emil Viklický." - Jana Machalická, Lidové noviny "... záleží na tom, nakolik je člověk ochoten přijmout rozporuplnost postav ve vysoké kabaretní nadsázce. Inscenace pokračuje ve stylu Nebeského obrazivých kontroverzních střetů nejrůznějších paradoxů, poutavých, ale mnohdy nesnesitelných charakterů, které se nechtějí a neumí zařadit do main-streamové společnosti. Z osobní zkušenosti si myslím, že nejlepší způsob, jak takové představení vnímat, je nechat se unášet na vlně obrazů a představ, a doslova si je prožít." - Jana Soprová, Scéna.cz

Tvůrčí skupina Díra na trhu: Plešatá zpěvačka (Ionesco, Jánová, Valerián)

Inscenace Plešatá zpěvačka 2015 vychází z původního dramatu od Eugèna Ionesca z roku 1950. Autor se inspiroval slovníkem rumunsko-anglické konverzace a ze všech nesmyslných a strohých frází, které v učebnici našel, dal dohromady dialogy pro dva anglické manželské páry. Na formální a nezáživné návštěvě u jednoho z nich řeší naprosté nesmysly, neposlouchají se a do krve se hádají o banálních problémech. Ionesco tak absurdním způsobem poukazoval na problémy mezilidské komunikace a vzájemného neporozumnění. Vznikla tím absurdní komedie, která svou nadčasovostí a aktuálností inspirovala zase nás. Naše “falešná zpěvačka” nastavuje zrcadlo téhle úžasné době, ve které všichni žijeme. Ionescův námět jsme přenesli do současné nekompromisní doby a prostředí, které je blízké mladým lidem. Ocitáme se v pražském dekadentním baru, kde vidíme dekadentní obrazy a dekadentní instalace. Sraz tu má pražská dekadentní mládež. Všichni hlásají svůj dekadentní názor a zároveň se dekadentně neposlouchají. Nezajímá je nikdo, kromě jich samotných. Nerespektují nikoho, kromě vlastního ega. Ničeho a nikoho se nebojí… snad kromě Velitele Požárníků… a režiséra.

Kasha Jandáčková: K smrti štastní

Naučili nás věřit v to, že všechno dobře dopadne, že dobro zvítězí nad zlem a že za naše problémy vždy může někdo jiný. Co ale dělat ve světě, kde jsme všichni tak nějak sami? Grimmovská inscenace ze světa, v němž šťastným koncem zdaleka nic nekončí. Režisérka Kateřina Jandáčková se rozhodla ve své autorské inscenaci podrobit klasické pohádky střetu se světem dneška. Na jevišti se objeví známé postavy, jako je například Popelka, Šípková Růženka, Sněhurka nebo Karkulka, které ale budou nuceny objevovat i to, co je čeká v období mezi „šťastným koncem“ a smrtí. Právě relativizace šťastných konců je stěžejním tématem inscenace. „Od malička nám vyprávějí příběhy se šťastnými konci. Vyrůstáme tak nepřipravení na selhání a životní prohry. V inscenaci se společně s herci snažíme postihnout pocit generace, která je od malička ujišťována o tom, že je vše možné, a která tak zákonitě spěje k deziluzi ve střetu s realitou, především proto, že věří v něco nebo v někoho, kdo je zachrání a vyřeší jejich trápení. Ale i když v životě uspějeme, stále chceme víc, a proto je otázkou, co skutečně můžeme považovat za onen šťastný konec.“ vysvětluje režisérka Kateřina Jandáčková, která je i autorkou scénáře. Jednou z dominantních složek inscenace je pohyb. Kateřina Jandáčková ke své absolventské inscenaci přizvala tanečníka a choreografa Petra Šavela. Premiéra 18. prosince 2015 v divadle Disk Obnovená premiéra 18. září 2016 v Experimentálním prostoru NoD.

Kasha Jandáčková, kolektiv & NoD: Ve dne v noci

Jak se může v jediném okamžiku změnit celý váš život? Jaké důsledky může mít každé sebemenší rozhodnutí? Dám si na koncertě ještě pivo, nebo už pojedu domů? Pojedu metrem, nebo půjdu pěšky? Napíšu mu já, nebo počkám, jestli se ozve sám? Přáli byste znát svůj životní příběh v jeho dalších alternativách nebo je to něco, o čem bychom raději neměli přemýšlet? A kdybychom dostali šanci na druhý život, naplníme ho hrdinskými činy nebo strachem, abychom o něj zase nepřišli? Autorská inscenace režisérky Kashy Jandáčkové VE DNE V NOCI vypráví na základě dokumentárních materiálů, novinových článků, autentických výpovědí a videozáznamů příběhy skutečných obětí teroristických útoků. Životní osudy obyčejných hrdinů, kteří by se jimi raději nestali. V hlavních rolích Anna Linhartová, Karolína Vágnerová, Jan Meduna, Jiří Roskot a Killie Krankie. Inscenace Ve dne v noci je první z linie vlastních produkcí Divadla NoD, kterou pro divadlo připravuje dramaturgyně Natálie Preslová. Cílem této dramaturgické linie je přinášet témata, odrážející aktuální dění kolem nás v českém i světovém kontextu. Měla by poskytovat umělcům možnost svobodného vyjádření, a to skrze vlastní autorské divadelní projekty i na základě výrazných textů současné dramatiky. - - - - - - - - - - -  PRESS: "Představení nese mnoho hlubokých myšlenek, nutí diváka k přemýšlení, je nápadité, vtipné, jsou v něm určité momenty odlehčení celé tíhy, výborně zahrané, je skoro návodem, jak zpracovat tak smutné a těžké téma. I přesto, že cestou domů moji duši samozřejmě svírá smutek, který ještě dlouho nepřechází, říkám Kashe Jandáčkové – „Bravo“." - Eva Smolíková, Taneční magazín  "V NoDu se podařilo divadelní představení na aktuální téma, které premiérové publikum přijalo s velkým zájmem a bouřlivým ohlasem. K jeho kladům patří zapojení živé hudby dua Killiekrankie a scénografie kombinující vtipně projekci s hereckou akcí." - Radmila Hrdinová, zdroj Novinky.cz a Právo "Inscenace osciluje na hraně dnes stále rozšířenějšího žánru dokudramatu, je ovšem divadelně přitažlivá, temporytmicky zvládnutá a bohatá na řadu detailů, které se divákovi dostanou pod kůži. (...) Sto minut bez přestávky nenudilo ani chvilku." - Jan Kerbr, zdroj Kulturní magazín UNI

David Greig: Evropa

Dva uprchlíci se ocitnou na nástupišti malého železničního nádraží v malém městě kdesi uprostřed blíže nepojmenované postkomunistické země v srdci Evropy. Jenomže tohle nádraží bylo právě uzavřeno, vlaky už tu nezastavují - ani pro ty, kteří by chtěli odsud pryč, ani pro ty, kteří sem míří. Dva špinaví, cize vypadající lidé městečko zneklidňují, jejich přítomnost se brzy stane katalyzátorem mezilidských vztahů jeho “slušných občanů”. Greigova Evropa je příběhem o touze mít nějaké místo, kam patřím a kde jsem doma, ale také o tom, jak rychle se z takového místa může stát vězení.  Česká premiéra hry současného britského dramatika Davida Greiga je druhou premiérou dramaturgické linie vlastních produkcí Divadla NoD, kterou pro divadlo zahájilo v sezóně 2016/2017. Cílem této dramaturgické linie je přinášet témata, odrážející aktuální dění kolem nás v českém i světovém kontextu. Sezóny 2016/17 a 2017/18 jsou tématicky zaměřeny na blížící se výročí vzniku Československé republiky.

Maso krůtí: Cirkusvobody

MASO KRŮTÍ přijíždí se svým Cirkusem do místa a doby, kdy se svoboda stala nadužívaným pojmem. Pod šapitó, které Krůty autorsky staví z osobních zkušeností a postojů, se tři herečky jako cvičená i divoká zvěř prohýbají pod bičem, který práská v rytmu prapodivných otázek. A protože se holky krůtí nerady berou moc vážně, naplní celou manéž nadsázkou. Jakkoliv se snaží přijít na to, co to ta svoboda vlastně je. Urputně hledají odpověď na generační otázku: Co vlastně chceš? A ve chvíli, kdy si naivně myslí, že jsou naprosto obnažené a mluví čistou pravdu, někdo zase jen roztáhne další oponu. 

David Greig: Evropa

Dva uprchlíci se ocitnou na nástupišti malého železničního nádraží v malém městě kdesi uprostřed blíže nepojmenované postkomunistické země v srdci Evropy. Jenomže tohle nádraží bylo právě uzavřeno, vlaky už tu nezastavují - ani pro ty, kteří by chtěli odsud pryč, ani pro ty, kteří sem míří. Dva špinaví, cize vypadající lidé městečko zneklidňují, jejich přítomnost se brzy stane katalyzátorem mezilidských vztahů jeho “slušných občanů”. Greigova Evropa je příběhem o touze mít nějaké místo, kam patřím a kde jsem doma, ale také o tom, jak rychle se z takového místa může stát vězení.  Česká premiéra hry současného britského dramatika Davida Greiga je druhou premiérou dramaturgické linie vlastních produkcí Divadla NoD, kterou pro divadlo zahájilo v sezóně 2016/2017. Cílem této dramaturgické linie je přinášet témata, odrážející aktuální dění kolem nás v českém i světovém kontextu. Sezóny 2016/17 a 2017/18 jsou tématicky zaměřeny na blížící se výročí vzniku Československé republiky.

Divadlo NIE: Muzeum Vzpomínek

Na své vzpomínky se nemůžeme zcela spoléhat, zároveň však neexistuje žádná jiná skutečnost než ta, kterou si neseme právě v nich. Každý okamžik, který prožijeme, získává na důležitosti jedině díky minulosti. Kdyby z našeho vědomí někdo vymazal minulost, ztratily by přítomnost a budoucnost veškerý význam. Od nicoty nás odděluje jen naše schopnost uchovávat věci v paměti . NIE zbudovalo vlastní „přenosné“ muzeum vytvořené ze 70 m2 rezavých kartoték. Pět postav v tomto prostoru znovu skládá dohromady život, který skončil. Dva bratři, soused, učitelka a přítelkyně.   S něhou, humorem a s živou hudbou vyprávějí příběhy o člověku, jehož ztratili. O bratrovi, chlapci ze sousedství, první lásce. Diváci sedí těsně u sebe v důvěrném, malém prostoru připomínajícím archiv a herce i příběhy mají doslova na dosah ruky. Po představení se rezavé zásuvky otevřou a z předmětů, jež v sobě skrývají, tak vznikne výstava. Místo se promění v malé muzeum, prostor, který jitří smysly a podněcuje k úvahám o našich vlastních životech a vzpomínkách.   Představení Muzeum vzpomínek bude v Praze slavit svou 400 reprízu! Během posledních 4 let navštívilo divadlo NIE s tímto představením deset zemí světa, kromě Evropy zavítalo i na scénu New Victory Theatre, Off Broadway, New York. Divadlo NIE vzniklo v Čechách v roce 2001. Od svého vzniku NIE vytvořilo 32 představení a zájezdovalo ve 34 zemích. Kromě představení mohou v NoDu návštěvníci také shlédnout krátkou výstavu fotografií mapující práci divadla NIE během posledních 16-ti let. Tato výstava bude mít v NoDu premiéru. Poté se vydá ve stopách divadla NIE a bude prezentována u příležitosti jejich vystupování v Čechách i ve světě. Divadlo NIE je v Evropě považováno za průkopníka divadla pro mládež a dospělé. Představení Muzeum vzpomínek sklidilo několik mezinárodních ocenění. Hrálo se nejen na festivalech a v divadlech, ale i ve školách. Na 18 000 mladých lidí ve věku 15 - 20 let v Evropě a v Americe dodnes shlédli představení. 

Divadlo NIE: Muzeum Vzpomínek

Na své vzpomínky se nemůžeme zcela spoléhat, zároveň však neexistuje žádná jiná skutečnost než ta, kterou si neseme právě v nich. Každý okamžik, který prožijeme, získává na důležitosti jedině díky minulosti. Kdyby z našeho vědomí někdo vymazal minulost, ztratily by přítomnost a budoucnost veškerý význam. Od nicoty nás odděluje jen naše schopnost uchovávat věci v paměti . NIE zbudovalo vlastní „přenosné“ muzeum vytvořené ze 70 m2 rezavých kartoték. Pět postav v tomto prostoru znovu skládá dohromady život, který skončil. Dva bratři, soused, učitelka a přítelkyně.   S něhou, humorem a s živou hudbou vyprávějí příběhy o člověku, jehož ztratili. O bratrovi, chlapci ze sousedství, první lásce. Diváci sedí těsně u sebe v důvěrném, malém prostoru připomínajícím archiv a herce i příběhy mají doslova na dosah ruky. Po představení se rezavé zásuvky otevřou a z předmětů, jež v sobě skrývají, tak vznikne výstava. Místo se promění v malé muzeum, prostor, který jitří smysly a podněcuje k úvahám o našich vlastních životech a vzpomínkách.   Představení Muzeum vzpomínek bude v Praze slavit svou 400 reprízu! Během posledních 4 let navštívilo divadlo NIE s tímto představením deset zemí světa, kromě Evropy zavítalo i na scénu New Victory Theatre, Off Broadway, New York. Divadlo NIE vzniklo v Čechách v roce 2001. Od svého vzniku NIE vytvořilo 32 představení a zájezdovalo ve 34 zemích. Kromě představení mohou v NoDu návštěvníci také shlédnout krátkou výstavu fotografií mapující práci divadla NIE během posledních 16-ti let. Tato výstava bude mít v NoDu premiéru. Poté se vydá ve stopách divadla NIE a bude prezentována u příležitosti jejich vystupování v Čechách i ve světě. Divadlo NIE je v Evropě považováno za průkopníka divadla pro mládež a dospělé. Představení Muzeum vzpomínek sklidilo několik mezinárodních ocenění. Hrálo se nejen na festivalech a v divadlech, ale i ve školách. Na 18 000 mladých lidí ve věku 15 - 20 let v Evropě a v Americe dodnes shlédli představení. 

Divadlo NIE - Muzeum Vzpomínek

Na své vzpomínky se nemůžeme zcela spoléhat, zároveň však neexistuje žádná jiná skutečnost než ta, kterou si neseme právě v nich. Každý okamžik, který prožijeme, získává na důležitosti jedině díky minulosti. Kdyby z našeho vědomí někdo vymazal minulost, ztratily by přítomnost a budoucnost veškerý význam. Od nicoty nás odděluje jen naše schopnost uchovávat věci v paměti . NIE zbudovalo vlastní „přenosné“ muzeum vytvořené ze 70 m2 rezavých kartoték. Pět postav v tomto prostoru znovu skládá dohromady život, který skončil. Dva bratři, soused, učitelka a přítelkyně.   S něhou, humorem a s živou hudbou vyprávějí příběhy o člověku, jehož ztratili. O bratrovi, chlapci ze sousedství, první lásce. Diváci sedí těsně u sebe v důvěrném, malém prostoru připomínajícím archiv a herce i příběhy mají doslova na dosah ruky. Po představení se rezavé zásuvky otevřou a z předmětů, jež v sobě skrývají, tak vznikne výstava. Místo se promění v malé muzeum, prostor, který jitří smysly a podněcuje k úvahám o našich vlastních životech a vzpomínkách.   Představení Muzeum vzpomínek bude v Praze slavit svou 400 reprízu! Během posledních 4 let navštívilo divadlo NIE s tímto představením deset zemí světa, kromě Evropy zavítalo i na scénu New Victory Theatre, Off Broadway, New York. Divadlo NIE vzniklo v Čechách v roce 2001. Od svého vzniku NIE vytvořilo 32 představení a zájezdovalo ve 34 zemích. Kromě představení mohou v NoDu návštěvníci také shlédnout krátkou výstavu fotografií mapující práci divadla NIE během posledních 16-ti let. Tato výstava bude mít v NoDu premiéru. Poté se vydá ve stopách divadla NIE a bude prezentována u příležitosti jejich vystupování v Čechách i ve světě. Divadlo NIE je v Evropě považováno za průkopníka divadla pro mládež a dospělé. Představení Muzeum vzpomínek sklidilo několik mezinárodních ocenění. Hrálo se nejen na festivalech a v divadlech, ale i ve školách. Na 18 000 mladých lidí ve věku 15 - 20 let v Evropě a v Americe dodnes shlédli představení. 

Tvůrčí skupina Díra na trhu: Plešatá zpěvačka (Ionesco, Jánová, Valerián)

Inscenace Plešatá zpěvačka 2015 vychází z původního dramatu od Eugèna Ionesca z roku 1950. Autor se inspiroval slovníkem rumunsko-anglické konverzace a ze všech nesmyslných a strohých frází, které v učebnici našel, dal dohromady dialogy pro dva anglické manželské páry. Na formální a nezáživné návštěvě u jednoho z nich řeší naprosté nesmysly, neposlouchají se a do krve se hádají o banálních problémech. Ionesco tak absurdním způsobem poukazoval na problémy mezilidské komunikace a vzájemného neporozumnění. Vznikla tím absurdní komedie, která svou nadčasovostí a aktuálností inspirovala zase nás. Naše “falešná zpěvačka” nastavuje zrcadlo téhle úžasné době, ve které všichni žijeme. Ionescův námět jsme přenesli do současné nekompromisní doby a prostředí, které je blízké mladým lidem. Ocitáme se v pražském dekadentním baru, kde vidíme dekadentní obrazy a dekadentní instalace. Sraz tu má pražská dekadentní mládež. Všichni hlásají svůj dekadentní názor a zároveň se dekadentně neposlouchají. Nezajímá je nikdo, kromě jich samotných. Nerespektují nikoho, kromě vlastního ega. Ničeho a nikoho se nebojí… snad kromě Velitele Požárníků… a režiséra.

420PEOPLE: Královna víl / Fairy Queen

Jak funguje láska, které stojí v cestě tisíce kilometrů? Jak pevné pouto mezi námi musí být, abychom toho druhého neztratili, i když jsme už tak dlouho necítili jeho vůni, nedrželi ho za ruku ani se nemohli schovat do jeho náruče? Na tyto otázky odpovídá inscenace tanečního souboru 420PEOPLE, která vychází z autentických osobních materiálů a reálných zkušeností účinkujících.  Inscenaci bychom chtěli s láskou věnovat našim dětem, rodičům a partnerům, kterým začneme říkat, že je máme rádi, až ve chvíli, když už jsou od nás příliš daleko.  Projekt je výsledkem spolupráce souboru 420PEOPLE, Experimentálního prostoru NoD a hudebního uskupení Zabelov.

420PEOPLE: Královna víl / Fairy Queen

Jak funguje láska, které stojí v cestě tisíce kilometrů? Jak pevné pouto mezi námi musí být, abychom toho druhého neztratili, i když jsme už tak dlouho necítili jeho vůni, nedrželi ho za ruku ani se nemohli schovat do jeho náruče? Na tyto otázky odpovídá inscenace tanečního souboru 420PEOPLE, která vychází z autentických osobních materiálů a reálných zkušeností účinkujících.  Inscenaci bychom chtěli s láskou věnovat našim dětem, rodičům a partnerům, kterým začneme říkat, že je máme rádi, až ve chvíli, když už jsou od nás příliš daleko.  Projekt je výsledkem spolupráce souboru 420PEOPLE, Experimentálního prostoru NoD a hudebního uskupení Zabelov.

Kasha Jandáčková, kolektiv & NoD: Ve dne v noci

Jak se může v jediném okamžiku změnit celý váš život? Jaké důsledky může mít každé sebemenší rozhodnutí? Dám si na koncertě ještě pivo, nebo už pojedu domů? Pojedu metrem, nebo půjdu pěšky? Napíšu mu já, nebo počkám, jestli se ozve sám? Přáli byste znát svůj životní příběh v jeho dalších alternativách nebo je to něco, o čem bychom raději neměli přemýšlet? A kdybychom dostali šanci na druhý život, naplníme ho hrdinskými činy nebo strachem, abychom o něj zase nepřišli? Autorská inscenace režisérky Kashy Jandáčkové VE DNE V NOCI vypráví na základě dokumentárních materiálů, novinových článků, autentických výpovědí a videozáznamů příběhy skutečných obětí teroristických útoků. Životní osudy obyčejných hrdinů, kteří by se jimi raději nestali. V hlavních rolích Anna Linhartová, Karolína Vágnerová, Jan Meduna, Jiří Roskot a Killie Krankie. Inscenace Ve dne v noci je první z linie vlastních produkcí Divadla NoD, kterou pro divadlo připravuje dramaturgyně Natálie Preslová. Cílem této dramaturgické linie je přinášet témata, odrážející aktuální dění kolem nás v českém i světovém kontextu. Měla by poskytovat umělcům možnost svobodného vyjádření, a to skrze vlastní autorské divadelní projekty i na základě výrazných textů současné dramatiky. - - - - - - - - - - -  PRESS: "Představení nese mnoho hlubokých myšlenek, nutí diváka k přemýšlení, je nápadité, vtipné, jsou v něm určité momenty odlehčení celé tíhy, výborně zahrané, je skoro návodem, jak zpracovat tak smutné a těžké téma. I přesto, že cestou domů moji duši samozřejmě svírá smutek, který ještě dlouho nepřechází, říkám Kashe Jandáčkové – „Bravo“." - Eva Smolíková, Taneční magazín  "V NoDu se podařilo divadelní představení na aktuální téma, které premiérové publikum přijalo s velkým zájmem a bouřlivým ohlasem. K jeho kladům patří zapojení živé hudby dua Killiekrankie a scénografie kombinující vtipně projekci s hereckou akcí." - Radmila Hrdinová, zdroj Novinky.cz a Právo "Inscenace osciluje na hraně dnes stále rozšířenějšího žánru dokudramatu, je ovšem divadelně přitažlivá, temporytmicky zvládnutá a bohatá na řadu detailů, které se divákovi dostanou pod kůži. (...) Sto minut bez přestávky nenudilo ani chvilku." - Jan Kerbr, zdroj Kulturní magazín UNI

Nebeský - Trmíková - Prachař & 420PEOPLE: PEKLO - Dantovské variace

David Prachař a 420PEOPLE v tragikomedii o souboji se životem mírně za zenitem. Hudba a tanec v kolotoči nudy, lenosti a apatie. Osvědčené tvůrčí trio Nebeský – Trmíková – Prachař se vrací do Experimentálního prostoru NoD. Ve spolupráci s výjimečným souborem současného tance 420PEOPLE zde zinscenují Peklo, představení inspirované Božskou komedií Dante Alighieriho a tématem krize středního věku. V hlavní roli tragikomického podobenství o souboji se smutkem, nudou a leností, které se vkrádají do lidského života po uplynutí jeho první poloviny, se představí David Prachař. Jedná se již o druhé představení, kde se na divadelní scéně setká se souborem 420PEOPLE , který má za sebou spolupráci se světově uznávanými choreografy, jako je například Ohad Naharin. Brilantní herecké mistrovství, prvotřídní taneční výkony v osobité choreografii, nevšedně pojatý klasický námět, genius loci výjimečného místa… Peklo - Dantovské variace slibuje mimořádný divácký zážitek! PRESS Ač napsal Dante Alighieri Božskou komedii už ve 14. století, v pražském prostoru NoD dokazují, že jeho verše neztratily nic na kráse ani v dnešní době. Představení Peklo se může pochlubit skvělou hudbou, tanečními výkony a hlavně Davidem Prachařem. Tomáš Šťástka, iDnes.cz Pohybová stránka inscenace je překvapivě odlehčená a překvapivě krásná. Pravá hrůza čiší ze slov, nikoli z jevištních obrazů, které soubor před námi zpodobuje. V tomhle pekle bychom se nakonec tolik nebáli, je totiž záludně příjemné (ale ne nadarmo se říká, že cesta do něj je rovná a přímá). Lucie Kocourková, Taneční aktuality ... Divoká rozjívenost, matná bezbřehost a nuda, extravagantnost, extáze zdivočelých smyslů se násobí a simultánně zmnožují ve „výronech“ lidské mysli a představivosti. Marcela Benoniová, Opera PLUS 

Jana Vrána & NoD: Resolution

„Změnila jsem sama sebe…“ Audiovizuální taneční show, která se zabývá příčinou, průběhem a výsledkem ZMĚNY. Inspirováno pravdivým příběhem hlavní postavy J.V., která se vědomě rozhodla ke ZMĚNĚ a ukončila destruktivní návyky, vybudované v minulosti. - - - - - PRESS Nejpřesvědčivěji a nejsilněji působí Jana Vrána svou fyzickou prezencí, svou silou, houževnatostí a charismatickým výrazem. Jejímu Odhodlání/Resolution věříme. Postava jí ztvárněná je silná; je jasné, že to dá. - Nina Vangeli (Tanenčí zóna) Jana Vrána a její tým vystačily s tvůrčím dechem až do konce. Jednotlivé obrazy a scény byly natolik poutavé, že neztratily během celého představení divákovu pozornost. Z velké části se jednalo o jakési futuristické vize, mnohdy doslova až neuvěřitelné vizuální výjevy a krajiny, nad kterými jste mohli jen žasnout. - Josef Bartoš (Taneční aktuality)

Nebeský - Trmíková & NoD: Miluji tě jak po smrti

Do Experimentálního prostoru NoD se v další sezóně vrací režisér Jan Nebeský s premiérou nové činoherní inscenace Miluji tě jak po smrti. V hlavních rolích se představí Lucie Trmíková, která je zároveň autorkou scénáře, a Karel Dobrý v alternaci s Miloslavem Königem. Připravovaná divadelní inscenace je věnována pozoruhodné dvojici Gottfrieda Benna /1886 – 1956/ a Else Lasker-Schülerové /1869 – 1945/. Mladý muž z rodiny pastora a o sedmnáct let starší básnířka židovského původu se poznali v Berlíně před rokem 1912. Vzájemné citové vzplanutí nalezlo svůj výraz v poezii obou dvou. Jejich příběh ukazuje obtížnost německo - židovské symbiózy. Elsa Lasker- Schűlerová byla podle Karla Krause „nejsilnější a nejneschůdnější lyrický zjev moderního Německa.“Gottfried Benn byl mezinárodně uznávaným lyrikem, už za svého života pokládán za nejzajímavějšího a současně i nejskandálnějšího básníka své doby. Přestože citové vzplanutí Elsy a Gottfrieda v roce 1912 bylo krátké, poznamenalo je oba na celý život. „Jan Nebeský patří k těm tvůrcům, kteří jsou s NoDem neodmyslitelně spjati. Jsme velmi rádi, že po úspěchu inscenací Kabaret Shakerspeare, Peklo – Dantovské variace nebo Dvojí domov / z Čepa naše spolupráce dále pokračuje.“říká Natálie Preslová, dramaturg Experimentálního prostoru NoD a dodává: “ Inscenace Miluji tě jak po smrti vypráví o ničivé síle lásky, což je podle mne téma, které Nebeského dlouhodobě zajímá. Zároveň v ní sledujeme příběh lidí, kteří se potkali v nejhorší možné době, která nám může připomenout současný svět kolem nás, možná více, než bychom čekali.“ - - - - - - - - - - PRESS: "Inscenace Jana Nebeského má podobu až jakéhosi divokého dada kabaretu, v němž je řada pasáží zhudebněná a kde se oba hrdinové představují jako extrémní tvorové jdoucí vždy a za všech okolností na hranu, jejich láska je nekončící boj o to, kdo s koho. Výborná je živě reprodukovaná hudba – na této podobě díla se nečekaně sešly dvě výrazné osobnosti – Martin Dohnal a Emil Viklický." - Jana Machalická, Lidové noviny "... záleží na tom, nakolik je člověk ochoten přijmout rozporuplnost postav ve vysoké kabaretní nadsázce. Inscenace pokračuje ve stylu Nebeského obrazivých kontroverzních střetů nejrůznějších paradoxů, poutavých, ale mnohdy nesnesitelných charakterů, které se nechtějí a neumí zařadit do main-streamové společnosti. Z osobní zkušenosti si myslím, že nejlepší způsob, jak takové představení vnímat, je nechat se unášet na vlně obrazů a představ, a doslova si je prožít." - Jana Soprová, Scéna.cz

David Greig: Evropa

Dva uprchlíci se ocitnou na nástupišti malého železničního nádraží v malém městě kdesi uprostřed blíže nepojmenované postkomunistické země v srdci Evropy. Jenomže tohle nádraží bylo právě uzavřeno, vlaky už tu nezastavují - ani pro ty, kteří by chtěli odsud pryč, ani pro ty, kteří sem míří. Dva špinaví, cize vypadající lidé městečko zneklidňují, jejich přítomnost se brzy stane katalyzátorem mezilidských vztahů jeho “slušných občanů”. Greigova Evropa je příběhem o touze mít nějaké místo, kam patřím a kde jsem doma, ale také o tom, jak rychle se z takového místa může stát vězení.  Česká premiéra hry současného britského dramatika Davida Greiga je druhou premiérou dramaturgické linie vlastních produkcí Divadla NoD, kterou pro divadlo zahájilo v sezóně 2016/2017. Cílem této dramaturgické linie je přinášet témata, odrážející aktuální dění kolem nás v českém i světovém kontextu. Sezóny 2016/17 a 2017/18 jsou tématicky zaměřeny na blížící se výročí vzniku Československé republiky.

Kasha Jandáčková, kolektiv & NoD: Ve dne v noci

Jak se může v jediném okamžiku změnit celý váš život? Jaké důsledky může mít každé sebemenší rozhodnutí? Dám si na koncertě ještě pivo, nebo už pojedu domů? Pojedu metrem, nebo půjdu pěšky? Napíšu mu já, nebo počkám, jestli se ozve sám? Přáli byste znát svůj životní příběh v jeho dalších alternativách nebo je to něco, o čem bychom raději neměli přemýšlet? A kdybychom dostali šanci na druhý život, naplníme ho hrdinskými činy nebo strachem, abychom o něj zase nepřišli? Autorská inscenace režisérky Kashy Jandáčkové VE DNE V NOCI vypráví na základě dokumentárních materiálů, novinových článků, autentických výpovědí a videozáznamů příběhy skutečných obětí teroristických útoků. Životní osudy obyčejných hrdinů, kteří by se jimi raději nestali. V hlavních rolích Anna Linhartová, Karolína Vágnerová, Jan Meduna, Jiří Roskot a Killie Krankie. Inscenace Ve dne v noci je první z linie vlastních produkcí Divadla NoD, kterou pro divadlo připravuje dramaturgyně Natálie Preslová. Cílem této dramaturgické linie je přinášet témata, odrážející aktuální dění kolem nás v českém i světovém kontextu. Měla by poskytovat umělcům možnost svobodného vyjádření, a to skrze vlastní autorské divadelní projekty i na základě výrazných textů současné dramatiky. - - - - - - - - - - -  PRESS: "Představení nese mnoho hlubokých myšlenek, nutí diváka k přemýšlení, je nápadité, vtipné, jsou v něm určité momenty odlehčení celé tíhy, výborně zahrané, je skoro návodem, jak zpracovat tak smutné a těžké téma. I přesto, že cestou domů moji duši samozřejmě svírá smutek, který ještě dlouho nepřechází, říkám Kashe Jandáčkové – „Bravo“." - Eva Smolíková, Taneční magazín  "V NoDu se podařilo divadelní představení na aktuální téma, které premiérové publikum přijalo s velkým zájmem a bouřlivým ohlasem. K jeho kladům patří zapojení živé hudby dua Killiekrankie a scénografie kombinující vtipně projekci s hereckou akcí." - Radmila Hrdinová, zdroj Novinky.cz a Právo "Inscenace osciluje na hraně dnes stále rozšířenějšího žánru dokudramatu, je ovšem divadelně přitažlivá, temporytmicky zvládnutá a bohatá na řadu detailů, které se divákovi dostanou pod kůži. (...) Sto minut bez přestávky nenudilo ani chvilku." - Jan Kerbr, zdroj Kulturní magazín UNI

Maso krůtí: Cirkusvobody

MASO KRŮTÍ přijíždí se svým Cirkusem do místa a doby, kdy se svoboda stala nadužívaným pojmem. Pod šapitó, které Krůty autorsky staví z osobních zkušeností a postojů, se tři herečky jako cvičená i divoká zvěř prohýbají pod bičem, který práská v rytmu prapodivných otázek. A protože se holky krůtí nerady berou moc vážně, naplní celou manéž nadsázkou. Jakkoliv se snaží přijít na to, co to ta svoboda vlastně je. Urputně hledají odpověď na generační otázku: Co vlastně chceš? A ve chvíli, kdy si naivně myslí, že jsou naprosto obnažené a mluví čistou pravdu, někdo zase jen roztáhne další oponu. 

Kasha Jandáčková, kolektiv & NoD: Ve dne v noci

Jak se může v jediném okamžiku změnit celý váš život? Jaké důsledky může mít každé sebemenší rozhodnutí? Dám si na koncertě ještě pivo, nebo už pojedu domů? Pojedu metrem, nebo půjdu pěšky? Napíšu mu já, nebo počkám, jestli se ozve sám? Přáli byste znát svůj životní příběh v jeho dalších alternativách nebo je to něco, o čem bychom raději neměli přemýšlet? A kdybychom dostali šanci na druhý život, naplníme ho hrdinskými činy nebo strachem, abychom o něj zase nepřišli? Autorská inscenace režisérky Kashy Jandáčkové VE DNE V NOCI vypráví na základě dokumentárních materiálů, novinových článků, autentických výpovědí a videozáznamů příběhy skutečných obětí teroristických útoků. Životní osudy obyčejných hrdinů, kteří by se jimi raději nestali. V hlavních rolích Anna Linhartová, Karolína Vágnerová, Jan Meduna, Jiří Roskot a Killie Krankie. Inscenace Ve dne v noci je první z linie vlastních produkcí Divadla NoD, kterou pro divadlo připravuje dramaturgyně Natálie Preslová. Cílem této dramaturgické linie je přinášet témata, odrážející aktuální dění kolem nás v českém i světovém kontextu. Měla by poskytovat umělcům možnost svobodného vyjádření, a to skrze vlastní autorské divadelní projekty i na základě výrazných textů současné dramatiky. - - - - - - - - - - -  PRESS: "Představení nese mnoho hlubokých myšlenek, nutí diváka k přemýšlení, je nápadité, vtipné, jsou v něm určité momenty odlehčení celé tíhy, výborně zahrané, je skoro návodem, jak zpracovat tak smutné a těžké téma. I přesto, že cestou domů moji duši samozřejmě svírá smutek, který ještě dlouho nepřechází, říkám Kashe Jandáčkové – „Bravo“." - Eva Smolíková, Taneční magazín  "V NoDu se podařilo divadelní představení na aktuální téma, které premiérové publikum přijalo s velkým zájmem a bouřlivým ohlasem. K jeho kladům patří zapojení živé hudby dua Killiekrankie a scénografie kombinující vtipně projekci s hereckou akcí." - Radmila Hrdinová, zdroj Novinky.cz a Právo "Inscenace osciluje na hraně dnes stále rozšířenějšího žánru dokudramatu, je ovšem divadelně přitažlivá, temporytmicky zvládnutá a bohatá na řadu detailů, které se divákovi dostanou pod kůži. (...) Sto minut bez přestávky nenudilo ani chvilku." - Jan Kerbr, zdroj Kulturní magazín UNI

Jana Vrána & NoD: Resolution

„Změnila jsem sama sebe…“ Audiovizuální taneční show, která se zabývá příčinou, průběhem a výsledkem ZMĚNY. Inspirováno pravdivým příběhem hlavní postavy J.V., která se vědomě rozhodla ke ZMĚNĚ a ukončila destruktivní návyky, vybudované v minulosti. - - - - - PRESS Nejpřesvědčivěji a nejsilněji působí Jana Vrána svou fyzickou prezencí, svou silou, houževnatostí a charismatickým výrazem. Jejímu Odhodlání/Resolution věříme. Postava jí ztvárněná je silná; je jasné, že to dá. - Nina Vangeli (Tanenčí zóna) Jana Vrána a její tým vystačily s tvůrčím dechem až do konce. Jednotlivé obrazy a scény byly natolik poutavé, že neztratily během celého představení divákovu pozornost. Z velké části se jednalo o jakési futuristické vize, mnohdy doslova až neuvěřitelné vizuální výjevy a krajiny, nad kterými jste mohli jen žasnout. - Josef Bartoš (Taneční aktuality)

Nebeský - Trmíková & NoD: Miluji tě jak po smrti

Do Experimentálního prostoru NoD se v další sezóně vrací režisér Jan Nebeský s premiérou nové činoherní inscenace Miluji tě jak po smrti. V hlavních rolích se představí Lucie Trmíková, která je zároveň autorkou scénáře, a Karel Dobrý v alternaci s Miloslavem Königem. Připravovaná divadelní inscenace je věnována pozoruhodné dvojici Gottfrieda Benna /1886 – 1956/ a Else Lasker-Schülerové /1869 – 1945/. Mladý muž z rodiny pastora a o sedmnáct let starší básnířka židovského původu se poznali v Berlíně před rokem 1912. Vzájemné citové vzplanutí nalezlo svůj výraz v poezii obou dvou. Jejich příběh ukazuje obtížnost německo - židovské symbiózy. Elsa Lasker- Schűlerová byla podle Karla Krause „nejsilnější a nejneschůdnější lyrický zjev moderního Německa.“Gottfried Benn byl mezinárodně uznávaným lyrikem, už za svého života pokládán za nejzajímavějšího a současně i nejskandálnějšího básníka své doby. Přestože citové vzplanutí Elsy a Gottfrieda v roce 1912 bylo krátké, poznamenalo je oba na celý život. „Jan Nebeský patří k těm tvůrcům, kteří jsou s NoDem neodmyslitelně spjati. Jsme velmi rádi, že po úspěchu inscenací Kabaret Shakerspeare, Peklo – Dantovské variace nebo Dvojí domov / z Čepa naše spolupráce dále pokračuje.“říká Natálie Preslová, dramaturg Experimentálního prostoru NoD a dodává: “ Inscenace Miluji tě jak po smrti vypráví o ničivé síle lásky, což je podle mne téma, které Nebeského dlouhodobě zajímá. Zároveň v ní sledujeme příběh lidí, kteří se potkali v nejhorší možné době, která nám může připomenout současný svět kolem nás, možná více, než bychom čekali.“ - - - - - - - - - - PRESS: "Inscenace Jana Nebeského má podobu až jakéhosi divokého dada kabaretu, v němž je řada pasáží zhudebněná a kde se oba hrdinové představují jako extrémní tvorové jdoucí vždy a za všech okolností na hranu, jejich láska je nekončící boj o to, kdo s koho. Výborná je živě reprodukovaná hudba – na této podobě díla se nečekaně sešly dvě výrazné osobnosti – Martin Dohnal a Emil Viklický." - Jana Machalická, Lidové noviny "... záleží na tom, nakolik je člověk ochoten přijmout rozporuplnost postav ve vysoké kabaretní nadsázce. Inscenace pokračuje ve stylu Nebeského obrazivých kontroverzních střetů nejrůznějších paradoxů, poutavých, ale mnohdy nesnesitelných charakterů, které se nechtějí a neumí zařadit do main-streamové společnosti. Z osobní zkušenosti si myslím, že nejlepší způsob, jak takové představení vnímat, je nechat se unášet na vlně obrazů a představ, a doslova si je prožít." - Jana Soprová, Scéna.cz

Kasha Jandáčková: K smrti štastní

Naučili nás věřit v to, že všechno dobře dopadne, že dobro zvítězí nad zlem a že za naše problémy vždy může někdo jiný. Co ale dělat ve světě, kde jsme všichni tak nějak sami? Grimmovská inscenace ze světa, v němž šťastným koncem zdaleka nic nekončí. Režisérka Kateřina Jandáčková se rozhodla ve své autorské inscenaci podrobit klasické pohádky střetu se světem dneška. Na jevišti se objeví známé postavy, jako je například Popelka, Šípková Růženka, Sněhurka nebo Karkulka, které ale budou nuceny objevovat i to, co je čeká v období mezi „šťastným koncem“ a smrtí. Právě relativizace šťastných konců je stěžejním tématem inscenace. „Od malička nám vyprávějí příběhy se šťastnými konci. Vyrůstáme tak nepřipravení na selhání a životní prohry. V inscenaci se společně s herci snažíme postihnout pocit generace, která je od malička ujišťována o tom, že je vše možné, a která tak zákonitě spěje k deziluzi ve střetu s realitou, především proto, že věří v něco nebo v někoho, kdo je zachrání a vyřeší jejich trápení. Ale i když v životě uspějeme, stále chceme víc, a proto je otázkou, co skutečně můžeme považovat za onen šťastný konec.“ vysvětluje režisérka Kateřina Jandáčková, která je i autorkou scénáře. Jednou z dominantních složek inscenace je pohyb. Kateřina Jandáčková ke své absolventské inscenaci přizvala tanečníka a choreografa Petra Šavela. Premiéra 18. prosince 2015 v divadle Disk Obnovená premiéra 18. září 2016 v Experimentálním prostoru NoD.

Nebeský-Trmíková-Prachař & NoD: Dvojí domov / z Čepa

Prozaik a esejista Jan Čep ve svém díle často hovoří o druhém světě, který je našim očím skrytý, o druhém domovu, ve kterém, jak Čep věří „budou všechny věci přítomny zároveň a touha nebude utrpením, nýbrž slastí bez konce. Uvidíme se tam tváří v tvář, ne už jenom v zrcadle a podobenství, a jizvy našich srdcí zatřpytí se jako hvězdy“. Brány této druhé reality se skrze texty Jana Čepa v nové inscenaci s názvem Dvojí domov pokusí otevřít tvůrci Lucie Trmíková, David Prachař a Jan Nebeský, kteří se po několika úspěšných inscenacích (PEKLO – Dantovské variace, Kabaret Shakespeare, ad.) opět vrací do Experimentálního prostoru NoD. Tradiční tvůrčí trojlístek doplní nově od září 2016 herec Ondřej Pavelka. Všechny jemné pocity i bouřlivá dramata duše Čepových textů skrze hudbu zvnitřní Martin Dohnal. Výtvarně inscenaci oživí Igor Korpaczewski. Název Dvojí domov je též velmi výstižným pro Čepovu celoživotní situaci. V roce 1948 opustil komunistické Československo a až do své smrti žil ve svém druhém domově, ve Francii. Celý život ale nepřestal toužit po Čechách, svém prvním domově, do kterého se po své emigraci už nikdy nevrátil. Jeho dílo bylo po čtyřicet let komunismu jen velmi málo přístupné. Teprve v roce 1991, téměř dvacet let po jeho smrti v exilu ve Francii, vyšlo v Čechách jeho souborné vydání. „V dramaturgii NoDu chceme dát prostor i hlubším až metafyzickým námětům, kterým se právě Jan Čep ve své literatuře věnuje.“ říká Adam Halaš, umělecký šéf Experimentáního prostoru NoD a dodává: „Představení je pro mě především o umění se rozhodnout. Jedná se o zajímavou paralelu na téma krize středního věku, které již bylo v NoDu zpracováno v inscenaci Peklo – Dantovské variace. Intimní až básnické duševno může být jistým protipólem ke křiklavým soudobým tématům, která neustálým omíláním ztratila svůj obsah. Těším se na další spolupráci s triem Nebeský – Trmíková – Prachař, kteří díky své sehranosti a profesionalitě dokáží divákovi takový intimní zážitek zprostředkovat.“ - - - - - PRESS "Dvojí domov je stručně řečeno krásná a poetická inscenace. Má podobu divadelní eseje neokázale se zamýšlející nad životem a smrtí, setkáváním se a míjením, blízkostí i cizotou ... činí to jemně, nepateticky, a ještě s humorem ... " - Jana Machalická (Lidové noviny, 13.10.2015) " Jemnými, přitom divadelně bohatými a proměnlivými prostředky nás Jan Nebeský se svými kolegy dovedl k existenciálnímu ztišení, po němž by snad bylo příhodnější zážitek ještě dlouze dodýchat než ho okamžitě odměnit potleskem. Ten si ovšem tvůrci zaslouží." - Jan Kerbr (Divadelní noviny, 24.10.2015) "Druhý domov je intenzivní svět skrytý uvnitř. Chce se mi běžet přes pustá a neznámá pole, jako duchovně zaměřenému spisovateli, esejistovi, překladateli a českému emigrantovi ve Francii Janu Čepovi (1902 až 1974). Můžete běžet také ..." - Dana Benešová-Trčková (ČT24, 29.10.2015)

Maso krůtí: Cirkusvobody

MASO KRŮTÍ přijíždí se svým Cirkusem do místa a doby, kdy se svoboda stala nadužívaným pojmem. Pod šapitó, které Krůty autorsky staví z osobních zkušeností a postojů, se tři herečky jako cvičená i divoká zvěř prohýbají pod bičem, který práská v rytmu prapodivných otázek. A protože se holky krůtí nerady berou moc vážně, naplní celou manéž nadsázkou. Jakkoliv se snaží přijít na to, co to ta svoboda vlastně je. Urputně hledají odpověď na generační otázku: Co vlastně chceš? A ve chvíli, kdy si naivně myslí, že jsou naprosto obnažené a mluví čistou pravdu, někdo zase jen roztáhne další oponu. 

Kasha Jandáčková, kolektiv & NoD: Ve dne v noci

Jak se může v jediném okamžiku změnit celý váš život? Jaké důsledky může mít každé sebemenší rozhodnutí? Dám si na koncertě ještě pivo, nebo už pojedu domů? Pojedu metrem, nebo půjdu pěšky? Napíšu mu já, nebo počkám, jestli se ozve sám? Přáli byste znát svůj životní příběh v jeho dalších alternativách nebo je to něco, o čem bychom raději neměli přemýšlet? A kdybychom dostali šanci na druhý život, naplníme ho hrdinskými činy nebo strachem, abychom o něj zase nepřišli? Autorská inscenace režisérky Kashy Jandáčkové VE DNE V NOCI vypráví na základě dokumentárních materiálů, novinových článků, autentických výpovědí a videozáznamů příběhy skutečných obětí teroristických útoků. Životní osudy obyčejných hrdinů, kteří by se jimi raději nestali. V hlavních rolích Anna Linhartová, Karolína Vágnerová, Jan Meduna, Jiří Roskot a Killie Krankie. Inscenace Ve dne v noci je první z linie vlastních produkcí Divadla NoD, kterou pro divadlo připravuje dramaturgyně Natálie Preslová. Cílem této dramaturgické linie je přinášet témata, odrážející aktuální dění kolem nás v českém i světovém kontextu. Měla by poskytovat umělcům možnost svobodného vyjádření, a to skrze vlastní autorské divadelní projekty i na základě výrazných textů současné dramatiky. - - - - - - - - - - -  PRESS: "Představení nese mnoho hlubokých myšlenek, nutí diváka k přemýšlení, je nápadité, vtipné, jsou v něm určité momenty odlehčení celé tíhy, výborně zahrané, je skoro návodem, jak zpracovat tak smutné a těžké téma. I přesto, že cestou domů moji duši samozřejmě svírá smutek, který ještě dlouho nepřechází, říkám Kashe Jandáčkové – „Bravo“." - Eva Smolíková, Taneční magazín  "V NoDu se podařilo divadelní představení na aktuální téma, které premiérové publikum přijalo s velkým zájmem a bouřlivým ohlasem. K jeho kladům patří zapojení živé hudby dua Killiekrankie a scénografie kombinující vtipně projekci s hereckou akcí." - Radmila Hrdinová, zdroj Novinky.cz a Právo "Inscenace osciluje na hraně dnes stále rozšířenějšího žánru dokudramatu, je ovšem divadelně přitažlivá, temporytmicky zvládnutá a bohatá na řadu detailů, které se divákovi dostanou pod kůži. (...) Sto minut bez přestávky nenudilo ani chvilku." - Jan Kerbr, zdroj Kulturní magazín UNI