Nebeský - Trmíková - Prachař & Experimentální prostor NoD: DVOJÍ DOMOV / z Čepa

img-0164.jpg
„Jest kdesi sladké jádro, ale polámeme si ještě všechny nehty, než se k němu dostaneme.“ Prozaik a esejista Jan Čep ve svém díle často hovoří o druhém světě, který je našim očím skrytý, o druhém domovu, ve kterém, jak Čep věří „budou všechny věci přítomny zároveň a touha nebude utrpením, nýbrž slastí bez konce. Uvidíme se tam tváří v tvář, ne už jenom v zrcadle a podobenství, a jizvy našich srdcí zatřpytí se jako hvězdy“. Brány této druhé reality se skrze texty Jana Čepa v nové inscenaci s názvem Dvojí domov pokusí otevřít tvůrci Lucie Trmíková, David Prachař a Jan Nebeský, kteří se po několika úspěšných inscenacích (PEKLO – Dantovské variace, Kabaret Shakespeare, ad.) opět vrací do Experimentálního prostoru NoD. Tradiční tvůrčí trojlístek doplní herec Alois Švehlík. Všechny jemné pocity i bouřlivá dramata duše Čepových textů skrze hudbu zvnitřní Martin Dohnal. Výtvarně inscenaci oživí Igor Korpaczewski. Název Dvojí domov je též velmi výstižným pro Čepovu celoživotní situaci. V roce 1948 opustil komunistické Československo a až do své smrti žil ve svém druhém domově, ve Francii. Celý život ale nepřestal toužit po Čechách, svém prvním domově, do kterého se po své emigraci už nikdy nevrátil. Jeho dílo bylo po čtyřicet let komunismu jen velmi málo přístupné. Teprve v roce 1991, téměř dvacet let po jeho smrti v exilu ve Francii, vyšlo v Čechách jeho souborné vydání. „V dramaturgii NoDu chceme dát prostor i hlubším až metafyzickým námětům, kterým se právě Jan Čep ve své literatuře věnuje.“ říká Adam Halaš, umělecký šéf Experimentáního prostoru NoD a dodává: „Představení je pro mě především o umění se rozhodnout. Jedná se o zajímavou paralelu na téma krize středního věku, které již bylo v NoDu zpracováno v inscenaci Peklo – Dantovské variace. Intimní až básnické duševno může být jistým protipólem ke křiklavým soudobým tématům, která neustálým omíláním ztratila svůj obsah. Těším se na další spolupráci s triem Nebeský – Trmíková – Prachař, kteří díky své sehranosti a profesionalitě dokáží divákovi takový intimní zážitek zprostředkovat.“ - - - - - PRESS "Dvojí domov je stručně řečeno krásná a poetická inscenace. Má podobu divadelní eseje neokázale se zamýšlející nad životem a smrtí, setkáváním se a míjením, blízkostí i cizotou ... činí to jemně, nepateticky, a ještě s humorem ... " - Jana Machalická (Lidové noviny, 13.10.2015) " Jemnými, přitom divadelně bohatými a proměnlivými prostředky nás Jan Nebeský se svými kolegy dovedl k existenciálnímu ztišení, po němž by snad bylo příhodnější zážitek ještě dlouze dodýchat než ho okamžitě odměnit potleskem. Ten si ovšem tvůrci zaslouží." - Jan Kerbr (Divadelní noviny, 24.10.2015) "Druhý domov je intenzivní svět skrytý uvnitř. Chce se mi běžet přes pustá a neznámá pole, jako duchovně zaměřenému spisovateli, esejistovi, překladateli a českému emigrantovi ve Francii Janu Čepovi (1902 až 1974). Můžete běžet také ..." - Dana Benešová-Trčková (ČT24, 29.10.2015)

FREE MONDAYS|The Elwins (CAN) / support Steakhouse Orchestra

elwins1.jpg
The Elwins přijíždějí až z Kanady, aby tě rozveselili. Tahle indie-rocková kapela se cítí být ovlivněna The Beach Boys. Něco na tom bude, ale i tak mají kluci dost originality. U některých songů by se dalo říct "trochu 80’s", ale určitě v dobrém slova smyslu. Navíc i tak, 100% současné! Matthew, Travis, Feurd a Frankie jsou postavičky, kteří si už díky svému vzhledu získají tvé sympatie. Jejich skladby někdy působí jako říkanky ve školce, ale určitě jejich hudba není dětinská. Je slyšet jasná myšlenka a propracovanost. Název poslední desky o tom také vypovídá “Play for Keeps” (dělat věci vážně, s trvalým efektem, ne jen pro srandu). Slyšel si u nás Kid Astray? Nebo máš rád kapely jako Urban Cone, Two Door Cinema Club, Foster the People, Bombay Bicycle Club nebo třeba Capital Cities. Asi tušíš, že The Elwins si tě získají taky. Takže obleč džísku, nasaď růžové brýle a zapomeň, že je pondělí! Support: Steakhouse Orchestra

Nebeský - Trmíková - Prachař & 420PEOPLE & Experimentální prostor NoD: Peklo - Dantovské variace

web-vizual-peklo.jpg
David Prachař a 420PEOPLE v tragikomedii o souboji se životem mírně za zenitem. Hudba a tanec v kolotoči nudy, lenosti a apatie. Peklo není místo, je to stav duše. Osvědčené tvůrčí trio Nebeský – Trmíková – Prachař se vrací do Experimentálního prostoru NoD. Ve spolupráci s výjimečným souborem současného tance 420PEOPLE zde zinscenují Peklo, představení inspirované Božskou komedií Dante Alighieriho a tématem krize středního věku. V hlavní roli tragikomického podobenství o souboji se smutkem, nudou a leností, které se vkrádají do lidského života po uplynutí jeho první poloviny, se představí David Prachař. Jedná se již o druhé představení, kde se na divadelní scéně setká se souborem 420PEOPLE , který má za sebou spolupráci se světově uznávanými choreografy, jako je například Ohad Naharin. Brilantní herecké mistrovství, prvotřídní taneční výkony v osobité choreografii, nevšedně pojatý klasický námět, genius loci výjimečného místa… Peklo - Dantovské variace slibuje mimořádný divácký zážitek! Máte dotaz? Po každém uvedení následuje krátká moderovaná diskuze zdarma. Rozhovor (nejenom) o Pekle a krizi středního věku s Natašou Novotnou a Davidem Prachařem. PRESS Ač napsal Dante Alighieri Božskou komedii už ve 14. století, v pražském prostoru NoD dokazují, že jeho verše neztratily nic na kráse ani v dnešní době. Představení Peklo se může pochlubit skvělou hudbou, tanečními výkony a hlavně Davidem Prachařem. Tomáš Šťástka, iDnes.cz Pohybová stránka inscenace je překvapivě odlehčená a překvapivě krásná. Pravá hrůza čiší ze slov, nikoli z jevištních obrazů, které soubor před námi zpodobuje. V tomhle pekle bychom se nakonec tolik nebáli, je totiž záludně příjemné (ale ne nadarmo se říká, že cesta do něj je rovná a přímá). Lucie Kocourková, Taneční aktuality ... Divoká rozjívenost, matná bezbřehost a nuda, extravagantnost, extáze zdivočelých smyslů se násobí a simultánně zmnožují ve „výronech“ lidské mysli a představivosti. Marcela Benoniová, Opera PLUS --- Představení vzniká v koprodukční spolupráci Jedl o.s., Experimentálního prostoru NoD a 420PEOPLE. Partnerem inscenace je Činohra Divadla X. F. Šaldy a Národní divadlo. Představení vzniká za finanční podpory Ministerstva kultury ČR, Hlavního města Prahy, Nadace Život umělce, Nadace Český literární fond, Státního fondu kultury ČR, Fondation BNP Paribas.

Trumpet'n'Bass: DJ Theya feat. Chris Vern

nod-172-01.jpg
Příjemná fúze Liquid Drum'n'Bassu s živou trumpetou potěší naše uši opět v Experimentálním prostoru NoD. Přijďte si poslechnout set talentované Djky Theyi, za doprovodu trumpetisty Chrise Verna, který ve své hudbě používá převážně prvky nu-jazzu, funku ale také acid-jazzu.

NoD / Kviiiz

900x900-web.jpg
Vědomostní kavárenský kvíz. Další vydání vědomostního zápolení na vlnách vašich mozkových závitů. Postavte si tým o maximálně 4 lidech a pojďte vyzkoušet nakolik se orientujete v učivu středních škol, populárních tématech i v makabrózních zákoutích divna. Pravidla: - dvě kola po patnácti otázkách - v každém týmu maximálně 4 osoby - zákaz používání chytrofónů a internetů - vítězný tým má milou povinnost vytvořit následující kvíz - první tým v pořadí vyhrává vstupenky na libovolné divadelní představení v NoD - druhý a třetí tým získávají bonus ke spotřebě u nás na baru Café NoD Pro překvapivě velkou účast v minulém kole omezujeme počet týmů na 15. Týmy se budou registrovat od 19:30 do 19:50. Vstup zdarma

Malá inventura | Tantehorse & Jiří Bartovanec & Experimentální prostor NoD: Lessons of Touch

mala-inventura-2016.jpg
Lessons of Touch Manifestace těla v jeho krajních podobách Zrak diskriminuje, hmat a dotyk osvobozuje. Ohledávání tématu intimity a zjišťování, kam až sahá naše vnitřní tolerance. Režisérka Miřenka Čechová, společně s choreografem Jiřím Bartovancem si kladou otázky, proč máme strach z dotyku, z cizího těla, z vlastního těla, těla druhého a kam až sahá naše vnitřní tolerance. Divácká exkurze do tématu intimity. Průvodcem a zároveň objektem vlastního zkoumání se stává performer Radim Vizváry, který nejprve sám, pak v intimním duetu s Ninou Vangeli a nakonec s diváky samotnými podstupuje zkoušku sebe vystavení. Představení proběhne v rámci festivalu Malá inventura. Festival Malá inventura je přehlídkou nejvýraznějších projektů na poli nového divadla v Praze. Cílem festivalu je podpořit cirkulaci těchto projektů, prezentaci české kultury v zahraničí, networking a navázaní další spolupráce. Část první: Já a mé tělo, se všemi svými záhyby, křivkami, dutinami, jež se plní a vyprazdňují, rezonují, prohlubují se a smršťují, skládají, natahují a rozevírají. Část druhá: Já a on, který se ke mně přibližuje, voní ke mně, dotýká se mě prsty, jazykem, myje mi vlasy, smýká se mnou po podlaze, škrtí mě a olizuje, jsem jeho materiál, jeho tělo je mé tělo, vniká do mě až na hranici extáze a pak hryže, škrábe, zarývá do mě nehty. A já mu vše dovoluji, protože vím, že jsem to já, kdo to vše řídí a žene dál. Část třetí: Já a oni, ti nejprve cizí. Jak se stane, že někdo je cizí a pak už cizí není? Co proto musí udělat? Dát mi pocítit bezpečí? Dát mi nahlédnout do svého nitra? Nechat mě dotknout se jeho ran a jizev a těla, které až doposud mlčelo? Proč mám strach z cizího? Na představení navazuje zvuková instalace WHITE ROOM/Lessons of Touch - Trenažér vnitřního zraku a vytěsněné krajiny nevědomí, ve které Matouš Hekela s Miřenkou Čechovou zkoumají propojení zvuku a imaginace, dotyku v akustické formě a jeho působení na diváckou percepci. PRESS "V jednu chvíli se otevře železná zadní brána a oba společně vstupují do jiného, modře nasvíceného prostoru, v němž z jedné strany duje vichr. Jako by se ocitli v nekonečném proudu Vesmíru, v životě po životě. Drží se za ruce, spojeni spolu letí vstříc Neznámu." - Vladimír Hulec, Divadelní noviny

Tantehorse & Jiří Bartovanec & Experimentální prostor NoD: Lessons of Touch

20151006-7850.JPG
Lessons of Touch Manifestace těla v jeho krajních podobách Zrak diskriminuje, hmat a dotyk osvobozuje. Ohledávání tématu intimity a zjišťování, kam až sahá naše vnitřní tolerance. Režisérka Miřenka Čechová, společně s choreografem Jiřím Bartovancem si kladou otázky, proč máme strach z dotyku, z cizího těla, z vlastního těla, těla druhého a kam až sahá naše vnitřní tolerance. Divácká exkurze do tématu intimity. Průvodcem a zároveň objektem vlastního zkoumání se stává performer Radim Vizváry, který nejprve sám, pak v intimním duetu s Ninou Vangeli a nakonec s diváky samotnými podstupuje zkoušku sebe vystavení. Část první: Já a mé tělo, se všemi svými záhyby, křivkami, dutinami, jež se plní a vyprazdňují, rezonují, prohlubují se a smršťují, skládají, natahují a rozevírají. Část druhá: Já a on, který se ke mně přibližuje, voní ke mně, dotýká se mě prsty, jazykem, myje mi vlasy, smýká se mnou po podlaze, škrtí mě a olizuje, jsem jeho materiál, jeho tělo je mé tělo, vniká do mě až na hranici extáze a pak hryže, škrábe, zarývá do mě nehty. A já mu vše dovoluji, protože vím, že jsem to já, kdo to vše řídí a žene dál. Část třetí: Já a oni, ti nejprve cizí. Jak se stane, že někdo je cizí a pak už cizí není? Co proto musí udělat? Dát mi pocítit bezpečí? Dát mi nahlédnout do svého nitra? Nechat mě dotknout se jeho ran a jizev a těla, které až doposud mlčelo? Proč mám strach z cizího? Na představení navazuje zvuková instalace WHITE ROOM/Lessons of Touch - Trenažér vnitřního zraku a vytěsněné krajiny nevědomí, ve které Matouš Hekela s Miřenkou Čechovou zkoumají propojení zvuku a imaginace, dotyku v akustické formě a jeho působení na diváckou percepci. PRESS "V jednu chvíli se otevře železná zadní brána a oba společně vstupují do jiného, modře nasvíceného prostoru, v němž z jedné strany duje vichr. Jako by se ocitli v nekonečném proudu Vesmíru, v životě po životě. Drží se za ruce, spojeni spolu letí vstříc Neznámu." - Vladimír Hulec, Divadelní noviny

Nebeský - Trmíková - Prachař & Experimentální prostor NoD: DVOJÍ DOMOV / z Čepa

img-0164.jpg
„Jest kdesi sladké jádro, ale polámeme si ještě všechny nehty, než se k němu dostaneme.“ Prozaik a esejista Jan Čep ve svém díle často hovoří o druhém světě, který je našim očím skrytý, o druhém domovu, ve kterém, jak Čep věří „budou všechny věci přítomny zároveň a touha nebude utrpením, nýbrž slastí bez konce. Uvidíme se tam tváří v tvář, ne už jenom v zrcadle a podobenství, a jizvy našich srdcí zatřpytí se jako hvězdy“. Brány této druhé reality se skrze texty Jana Čepa v nové inscenaci s názvem Dvojí domov pokusí otevřít tvůrci Lucie Trmíková, David Prachař a Jan Nebeský, kteří se po několika úspěšných inscenacích (PEKLO – Dantovské variace, Kabaret Shakespeare, ad.) opět vrací do Experimentálního prostoru NoD. Tradiční tvůrčí trojlístek doplní herec Alois Švehlík. Všechny jemné pocity i bouřlivá dramata duše Čepových textů skrze hudbu zvnitřní Martin Dohnal. Výtvarně inscenaci oživí Igor Korpaczewski. Název Dvojí domov je též velmi výstižným pro Čepovu celoživotní situaci. V roce 1948 opustil komunistické Československo a až do své smrti žil ve svém druhém domově, ve Francii. Celý život ale nepřestal toužit po Čechách, svém prvním domově, do kterého se po své emigraci už nikdy nevrátil. Jeho dílo bylo po čtyřicet let komunismu jen velmi málo přístupné. Teprve v roce 1991, téměř dvacet let po jeho smrti v exilu ve Francii, vyšlo v Čechách jeho souborné vydání. „V dramaturgii NoDu chceme dát prostor i hlubším až metafyzickým námětům, kterým se právě Jan Čep ve své literatuře věnuje.“ říká Adam Halaš, umělecký šéf Experimentáního prostoru NoD a dodává: „Představení je pro mě především o umění se rozhodnout. Jedná se o zajímavou paralelu na téma krize středního věku, které již bylo v NoDu zpracováno v inscenaci Peklo – Dantovské variace. Intimní až básnické duševno může být jistým protipólem ke křiklavým soudobým tématům, která neustálým omíláním ztratila svůj obsah. Těším se na další spolupráci s triem Nebeský – Trmíková – Prachař, kteří díky své sehranosti a profesionalitě dokáží divákovi takový intimní zážitek zprostředkovat.“ - - - - - PRESS "Dvojí domov je stručně řečeno krásná a poetická inscenace. Má podobu divadelní eseje neokázale se zamýšlející nad životem a smrtí, setkáváním se a míjením, blízkostí i cizotou ... činí to jemně, nepateticky, a ještě s humorem ... " - Jana Machalická (Lidové noviny, 13.10.2015) " Jemnými, přitom divadelně bohatými a proměnlivými prostředky nás Jan Nebeský se svými kolegy dovedl k existenciálnímu ztišení, po němž by snad bylo příhodnější zážitek ještě dlouze dodýchat než ho okamžitě odměnit potleskem. Ten si ovšem tvůrci zaslouží." - Jan Kerbr (Divadelní noviny, 24.10.2015) "Druhý domov je intenzivní svět skrytý uvnitř. Chce se mi běžet přes pustá a neznámá pole, jako duchovně zaměřenému spisovateli, esejistovi, překladateli a českému emigrantovi ve Francii Janu Čepovi (1902 až 1974). Můžete běžet také ..." - Dana Benešová-Trčková (ČT24, 29.10.2015)

Tantehorse & Jiří Bartovanec & Experimentální prostor NoD: Lessons of Touch

20151006-7850.JPG
Lessons of Touch Manifestace těla v jeho krajních podobách Zrak diskriminuje, hmat a dotyk osvobozuje. Ohledávání tématu intimity a zjišťování, kam až sahá naše vnitřní tolerance. Režisérka Miřenka Čechová, společně s choreografem Jiřím Bartovancem si kladou otázky, proč máme strach z dotyku, z cizího těla, z vlastního těla, těla druhého a kam až sahá naše vnitřní tolerance. Divácká exkurze do tématu intimity. Průvodcem a zároveň objektem vlastního zkoumání se stává performer Radim Vizváry, který nejprve sám, pak v intimním duetu s Ninou Vangeli a nakonec s diváky samotnými podstupuje zkoušku sebe vystavení. Část první: Já a mé tělo, se všemi svými záhyby, křivkami, dutinami, jež se plní a vyprazdňují, rezonují, prohlubují se a smršťují, skládají, natahují a rozevírají. Část druhá: Já a on, který se ke mně přibližuje, voní ke mně, dotýká se mě prsty, jazykem, myje mi vlasy, smýká se mnou po podlaze, škrtí mě a olizuje, jsem jeho materiál, jeho tělo je mé tělo, vniká do mě až na hranici extáze a pak hryže, škrábe, zarývá do mě nehty. A já mu vše dovoluji, protože vím, že jsem to já, kdo to vše řídí a žene dál. Část třetí: Já a oni, ti nejprve cizí. Jak se stane, že někdo je cizí a pak už cizí není? Co proto musí udělat? Dát mi pocítit bezpečí? Dát mi nahlédnout do svého nitra? Nechat mě dotknout se jeho ran a jizev a těla, které až doposud mlčelo? Proč mám strach z cizího? Na představení navazuje zvuková instalace WHITE ROOM/Lessons of Touch - Trenažér vnitřního zraku a vytěsněné krajiny nevědomí, ve které Matouš Hekela s Miřenkou Čechovou zkoumají propojení zvuku a imaginace, dotyku v akustické formě a jeho působení na diváckou percepci. PRESS "V jednu chvíli se otevře železná zadní brána a oba společně vstupují do jiného, modře nasvíceného prostoru, v němž z jedné strany duje vichr. Jako by se ocitli v nekonečném proudu Vesmíru, v životě po životě. Drží se za ruce, spojeni spolu letí vstříc Neznámu." - Vladimír Hulec, Divadelní noviny

Tvůrčí skupina Díra na trhu: Plešatá zpěvačka (Ionesco, Jánová, Valerián)

plesata-zpevacka-13.jpg
DÍRA NA TRHU uvádí PLEŠATÁ ZPĚVAČKA 2015 (Ionesco, Jánová, Valerián) Inscenace Plešatá zpěvačka 2015 vychází z původního dramatu od Eugèna Ionesca z roku 1950. Autor se inspiroval slovníkem rumunsko-anglické konverzace a ze všech nesmyslných a strohých frází, které v učebnici našel, dal dohromady dialogy pro dva anglické manželské páry. Na formální a nezáživné návštěvě u jednoho z nich řeší naprosté nesmysly, neposlouchají se a do krve se hádají o banálních problémech. Ionesco tak absurdním způsobem poukazoval na problémy mezilidské komunikace a vzájemného neporozumnění. Vznikla tím absurdní komedie, která svou nadčasovostí a aktuálností inspirovala zase nás. Naše “falešná zpěvačka” nastavuje zrcadlo téhle úžasné době, ve které všichni žijeme. Ionescův námět jsme přenesli do současné nekompromisní doby a prostředí, které je blízké mladým lidem. Ocitáme se v pražském dekadentním baru, kde vidíme dekadentní obrazy a dekadentní instalace. Sraz tu má pražská dekadentní mládež. Všichni hlásají svůj dekadentní názor a zároveň se dekadentně neposlouchají. Nezajímá je nikdo, kromě jich samotných. Nerespektují nikoho, kromě vlastního ega. Ničeho a nikoho se nebojí… snad kromě Velitele Požárníků… a režiséra.

Nebeský - Trmíková - Prachař & Experimentální prostor NoD: DVOJÍ DOMOV / z Čepa

img-0164.jpg
„Jest kdesi sladké jádro, ale polámeme si ještě všechny nehty, než se k němu dostaneme.“ Prozaik a esejista Jan Čep ve svém díle často hovoří o druhém světě, který je našim očím skrytý, o druhém domovu, ve kterém, jak Čep věří „budou všechny věci přítomny zároveň a touha nebude utrpením, nýbrž slastí bez konce. Uvidíme se tam tváří v tvář, ne už jenom v zrcadle a podobenství, a jizvy našich srdcí zatřpytí se jako hvězdy“. Brány této druhé reality se skrze texty Jana Čepa v nové inscenaci s názvem Dvojí domov pokusí otevřít tvůrci Lucie Trmíková, David Prachař a Jan Nebeský, kteří se po několika úspěšných inscenacích (PEKLO – Dantovské variace, Kabaret Shakespeare, ad.) opět vrací do Experimentálního prostoru NoD. Tradiční tvůrčí trojlístek doplní herec Alois Švehlík. Všechny jemné pocity i bouřlivá dramata duše Čepových textů skrze hudbu zvnitřní Martin Dohnal. Výtvarně inscenaci oživí Igor Korpaczewski. Název Dvojí domov je též velmi výstižným pro Čepovu celoživotní situaci. V roce 1948 opustil komunistické Československo a až do své smrti žil ve svém druhém domově, ve Francii. Celý život ale nepřestal toužit po Čechách, svém prvním domově, do kterého se po své emigraci už nikdy nevrátil. Jeho dílo bylo po čtyřicet let komunismu jen velmi málo přístupné. Teprve v roce 1991, téměř dvacet let po jeho smrti v exilu ve Francii, vyšlo v Čechách jeho souborné vydání. „V dramaturgii NoDu chceme dát prostor i hlubším až metafyzickým námětům, kterým se právě Jan Čep ve své literatuře věnuje.“ říká Adam Halaš, umělecký šéf Experimentáního prostoru NoD a dodává: „Představení je pro mě především o umění se rozhodnout. Jedná se o zajímavou paralelu na téma krize středního věku, které již bylo v NoDu zpracováno v inscenaci Peklo – Dantovské variace. Intimní až básnické duševno může být jistým protipólem ke křiklavým soudobým tématům, která neustálým omíláním ztratila svůj obsah. Těším se na další spolupráci s triem Nebeský – Trmíková – Prachař, kteří díky své sehranosti a profesionalitě dokáží divákovi takový intimní zážitek zprostředkovat.“ - - - - - PRESS "Dvojí domov je stručně řečeno krásná a poetická inscenace. Má podobu divadelní eseje neokázale se zamýšlející nad životem a smrtí, setkáváním se a míjením, blízkostí i cizotou ... činí to jemně, nepateticky, a ještě s humorem ... " - Jana Machalická (Lidové noviny, 13.10.2015) " Jemnými, přitom divadelně bohatými a proměnlivými prostředky nás Jan Nebeský se svými kolegy dovedl k existenciálnímu ztišení, po němž by snad bylo příhodnější zážitek ještě dlouze dodýchat než ho okamžitě odměnit potleskem. Ten si ovšem tvůrci zaslouží." - Jan Kerbr (Divadelní noviny, 24.10.2015) "Druhý domov je intenzivní svět skrytý uvnitř. Chce se mi běžet přes pustá a neznámá pole, jako duchovně zaměřenému spisovateli, esejistovi, překladateli a českému emigrantovi ve Francii Janu Čepovi (1902 až 1974). Můžete běžet také ..." - Dana Benešová-Trčková (ČT24, 29.10.2015)

Nebeský - Trmíková - Prachař & 420PEOPLE & Experimentální prostor NoD: Peklo - Dantovské variace

web-vizual-peklo.jpg
David Prachař a 420PEOPLE v tragikomedii o souboji se životem mírně za zenitem. Hudba a tanec v kolotoči nudy, lenosti a apatie. Peklo není místo, je to stav duše. Osvědčené tvůrčí trio Nebeský – Trmíková – Prachař se vrací do Experimentálního prostoru NoD. Ve spolupráci s výjimečným souborem současného tance 420PEOPLE zde zinscenují Peklo, představení inspirované Božskou komedií Dante Alighieriho a tématem krize středního věku. V hlavní roli tragikomického podobenství o souboji se smutkem, nudou a leností, které se vkrádají do lidského života po uplynutí jeho první poloviny, se představí David Prachař. Jedná se již o druhé představení, kde se na divadelní scéně setká se souborem 420PEOPLE , který má za sebou spolupráci se světově uznávanými choreografy, jako je například Ohad Naharin. Brilantní herecké mistrovství, prvotřídní taneční výkony v osobité choreografii, nevšedně pojatý klasický námět, genius loci výjimečného místa… Peklo - Dantovské variace slibuje mimořádný divácký zážitek! Máte dotaz? Po každém uvedení následuje krátká moderovaná diskuze zdarma. Rozhovor (nejenom) o Pekle a krizi středního věku s Natašou Novotnou a Davidem Prachařem. PRESS Ač napsal Dante Alighieri Božskou komedii už ve 14. století, v pražském prostoru NoD dokazují, že jeho verše neztratily nic na kráse ani v dnešní době. Představení Peklo se může pochlubit skvělou hudbou, tanečními výkony a hlavně Davidem Prachařem. Tomáš Šťástka, iDnes.cz Pohybová stránka inscenace je překvapivě odlehčená a překvapivě krásná. Pravá hrůza čiší ze slov, nikoli z jevištních obrazů, které soubor před námi zpodobuje. V tomhle pekle bychom se nakonec tolik nebáli, je totiž záludně příjemné (ale ne nadarmo se říká, že cesta do něj je rovná a přímá). Lucie Kocourková, Taneční aktuality ... Divoká rozjívenost, matná bezbřehost a nuda, extravagantnost, extáze zdivočelých smyslů se násobí a simultánně zmnožují ve „výronech“ lidské mysli a představivosti. Marcela Benoniová, Opera PLUS --- Představení vzniká v koprodukční spolupráci Jedl o.s., Experimentálního prostoru NoD a 420PEOPLE. Partnerem inscenace je Činohra Divadla X. F. Šaldy a Národní divadlo. Představení vzniká za finanční podpory Ministerstva kultury ČR, Hlavního města Prahy, Nadace Život umělce, Nadace Český literární fond, Státního fondu kultury ČR, Fondation BNP Paribas.
design by various