Urban Beats

Urban_Beats_po_web.jpg
Pravidelný mejdan se věnuje urban music, tzn. hudbě ulice od Kingstonu přes New York a Barcelonu až třeba po senegalský Dakar. Rozšiřte si obzory, rezidenty těchto večerů jsou ostřílení DJs Admirál Kolíbal, Ed Bass a jejich hosté.

Anton Eliaš, Lukáš Šimon: Robo Erectus

lukas-simon.JPG
Nekouřím, nepiju, nestárnu, nevyžaduji pozornost, nemám city. Jsem robot. A nukleární bomba mi změnila život… Je ticho. Všude jen prach, trosky a holá krajina. Okolí nejeví žádné známky života. V továrně na roboty jsou dva poslední přeživší. Čeká je dlouhá cesta. Bez emocí. Bez cíle. Bez pomoci. Cesta do světa, ve kterém ještě nebyli. Cesta plná objevování, poznávání… a přemýšlení. Kam se vydat, když není kdo by jim ukázal směr? Na tuto a další otázky odpoví autorské pohybové představení Lukáše Šimona a Antona Eliaše.

Studio DAMÚZA: Kabaret Shakespeare (DERNIÉRA)

kabaret_sh2_small.jpg
Stárnoucí básník Shakespeare, mladý šlechtic a jejich záhadná femme fatale Černá dáma. Shakespearovy sonety v novém, dekadentním světle. Nekonečná show s živou hudbou Emila Viklického. Poetický, zábavný i lascivní kabaret. Nekonvenční módní přehlídka. To vše najdete v nové inscenaci Jana Nebeského. Přijďte si s Prachařem, Königem, Dobrým a Trmíkovou zabruslit po vazelíně!

Krása dneška – Cyklus moderní a soudobé hudby | Matematika a hudba

pkf.jpg
V úterý 28. dubna 2015 uvede PKF - Prague Philharmonia pro tuto sezonu poslední koncert soudobé hudby, na kterém zazní díla řeckého hudebního skladatele, architekta a matematika Iannise Xenakise. Závěrečný koncert cyklu Krása dneška pro sezonu 2014/2015 bude také posledním vystoupením pro jeho tradičního dramaturga a moderátora Petra Kofroně, kterého si návštěvníci v Experimentálním prostoru NoD zvykli vídat v posledních třech sezónách. Jako obvykle se i tentokrát představí v průběhu večera zvláštní host - reprezentant některého ze společenskovědních či exaktních oborů, který promluví k danému tématu. Tím bude tentokrát proděkan pro matematiku MFF UK a též hudebník Mirko Rokyta, který bude hovořit na téma Matematika a hudba. Iannis Xenakis Akea pro klavír a smyčcový kvartet (1986) Iannis Xenakis Mikka pro sólové housle (1971) Iannis Xenakis Mikka "S" pro sólové housle (1976) Iannis Xenakis Evryali pro sólový klavír (1973) Iannis Xenakis Hunem-Iduhey pro housle a violoncello (1996) Skladby zazní v podání muzikantů z Fama Quartet.

LANUGO koncert a křest alba

lng-lp2015-promo-poster.jpg
Indie - popová formace Lanugo dokončila nahrávání bonusových skladeb, které se objeví na rozšířené edici alba Lanugo, 2014 na dvou vynilových deskách. Lanugo vydává vysněný dvou-vinyl. Spojuje v něm nedávno vydané album 2014 se zbrusu novými bonusovými skladbami. Tuto gramofonou desku uvede skupina na trh koncertním křtem 29. dubna v experimentálním prostoru NoD. "...Experimentální prostor NoD je v srdci Prahy, líbí se nám jak to tu žije a tepe. A mimo to část našeho klipu Nad Městem vznikala na střeše tohoto prostoru. Volba pro křest LP byla jasná." vysvětluje zpěvačka Markéta Foukalová. Čtveřice nových skladeb se nahrávala ve známém nahrávacím studiu Sono po boku Milana Cimfeho. Kapela nahrávala všechny nástroje dohromady a konečnou podobu písniček dotvořil hudební producent a zároveň klavírista kapely, Viliam Béreš. Lanugo tentokrát "sáhli" nejen ke svým osvědčeným textařům, ale vybrali si také dva texty známého českého básníka Antonína Sovy. “Antonín Sova měl výročí 150 let od svého narození. Někteří z nás na něm vyrostli, a tak jsme to oslavili po svém. Zhudebnili jsme jednu jeho báseň a zahráli ji na jeho počest v jeho rodném Pacově na festivalu Pacovský poledník. Líbílo se nám uvádět sto let starý text do současnosti. Bylo to jak cestovat ve stroji času. Proto jsme udělali ještě jednu písničku. Máme z nich radost a teď je obě nabízíme na vinylu." dodává Markéta. Bonusové skladby strany C – Sára 2, Nůžky a Rozhovor - desky Lanugo, LP 2015, včetně několika skladeb z alba Lanugo, 2014, nabízíme v premiéře k poslechu na www.soundcloud.com/lanugo2015 LANUGO LP 2015 – nové skladby 1. Nůžky 2. Rozhovor 3. Smutná vášeň 4. Sára, 2  Bandzone Facebook kapely Album LANUGO, 2014 bylo zařazeno do TOP 10 českých alb roku 2014

Markéta Vacovská, Lenka Dusilová & Spitfire Company & DAMÚZA: One Step Before the Fall

Jiri_Strebl_boxer-119.jpg
Opět se setkáme v ringu. Markéta Vacovská v roli boxera Muhammada Aliho a zpěvačka Lenka Dusilová mají energii, která bourá NoD. Oceňované představení o síle a chuti bojovat, o prohrách i vítězstvích. Červenou nití tanečního příběhu je Parkinsonova choroba a možná vize konce našich životů. Hypnotická hlasová a zvuková vlna v podání zpěvačky Lenky Dusilové a silový tanec Markéty Vacovské se v jediném momentu střetávají uprostřed boxerské arény. Multižánrový projekt vysoce oceňované umělecké skupiny Spitfire Company tematizuje motiv boje, vyčerpanosti, projevů Parkinsonovy choroby a kolapsu. Je možné najít poetiku na místě, jako je boxerský ring? Boxer přece v ringu taky tančí, ovšem s cílem svého partnera položit na lopatky, zničit jej. Sám Muhammad Ali o sobě prohlásil: „Létám jako motýl, bodám jako včela. Tvoje pěsti nemohou zasáhnout to, co tvoje oči neuvidí.“ Ali šel od vítězství k vítězství, koho však nedokázal porazit, bylo jeho vlastní tělo a nemoc. A tento okamžik, onen moment pádu, tvoří nejsilnější část celého představení. Zápas v ringu umocňuje hlas a hudba Lenky Dusilové, která v některých okamžicích tvoří dokonce dominantní složku celého prožitku. To hlavní se potom odehrává v rovině střetu tance a hudby. Přijďte se podívat na příběh jednoho zápasu a najít bojovníka, který je v každém z nás. Ocenění: Nominace na Cenu Thálie za mimořádný jevištní výkon, Divadelní události 2012 (Vladimír Hulec: Divadelní noviny) Ceny České taneční platformy 2013 - Markéta Vacovská - Tanečnice roku a Martin Špetlík - Světelný design roku Ceny divadelních novin 2012/13 - Petr Boháč – Režie a koncept projektu, v kategorii Alternativní divadlo a Markéta Vacovská – Choreografie, v oboru Tanec a balet Herald Angel Award a nominace Total Theatre Award - Edinburgh Fringe 2013 "Inscenace je vystavená rovněž jako taneční sólo, nemohla by ovšem existovat bez hudební složky, kterou je živě vznikající hudba Lenky Dusilové, jde tedy vlastně o dvě prolínající se sólové exhibice v jednom. Může křehká tanečnice věrohodně zobrazit na jevišti představitele tak výsostně mužské sportovní disciplíny, jakou je box? Stoprocentně! A dokazuje to již druhé obsazení této inscenace. Na premiéře v roce 2012 tančila roli v ringu choreografka celého kusu Markéta Vacovská, která za svůj výkon získala titul Tanečnice roku v rámci cen České taneční platformy 2013 a jako choreografka získala v téže sezoně Cenu Divadelních novin (Petr Boháč byl oceněn jako režisér). Nyní roli nastudovala Veronika Kotlíková z taneční skupiny VerTeDance a podává rovněž naprosto strhující výkon." Lucie Kocourková, OperaPlus, 23. 2. 2014 „Nejde o žádný instantní taneček na krásu, doplněný boxerskými prvky, ale o silový tanec (neplést s křečovitým), sebevědomou a jasně vedenou performanci, v níž je znát práce každého svalu a kde je každý pohyb proveden tak, jako kdyby byl hlavním nositelem výrazu právě on a žádný jiný.“ 
(Jakub Novák, Aktualne.cz, 5.12. 2012) „Spojení obou osobností, napůl improvizované zvukové plochy vytvářené na syntezátor a zpěv Lenky Dusilové spolu s extrémně náročným fyzickým výkonem Markéty Vacovské plným pohybové fantazie a abstraktních obrazů odkrývajících existenciální roviny lidského těla i duše.” (Vladimír Hulec, Divadení události 2012, Divadení noviny) „Tanec Markéty Vacovské má v sobě výbušné momenty, tak jako byla výbušná Aliho osobnost i rétorika a přesto má vždy blízko k pádu na zem, tak jako když nejednou sám inkasoval k.o.” (Tomáš Kůs, Aliho pěsti ve tmě (CityOutPrague) „Na scéně jsou jen dvě ženy a neskutečná energie. Jen tanec a zpěv, hudba, zvuk, žádná slova a přece vysloveno vše, co mělo.” Domonik Melichar, Ztracené tělo (Divadení noviny) „Dusilová osciluje mezi kytarovými melodiemi indie stylu s přídechem naděje a synchronizovanými válečnickými pokřiky. Její hlas a hudba jsou dokonalým doprovodem agresivní, manické energii a bojovnému tanci Markéty Vacovské." (Rachael Collins, Prague Film and Theatre Centre) Herald* "a gut-wrenching tour-de-force" The Skinny** “a powerful piece” ThreeWeeks** "A performance which well deserved the standing ovation it received from this audience." Délka: 43 min

Studio DAMÚZA, kolektiv a Jiří Havelka: Já, hrdina

ja-hrdina-1.jpg
Česká (mašín)érie Holá rekonstrukce. Nic než fakta. Udělej si názor. A pak ho změň. Žádné divadlo, pouze holá rekonstrukce. Autorský projekt je rekonstrukcí činů bratří Mašínů a poskytuje maximálně objektivní prostředí pro rozřešení jednoduché, ale vyhrocené otázky: VRAH nebo HRDINA? Připadáme si, že víme dost. Ale víme jen tolik, kolik informací máme zrovna k dispozici. Mašínové hájili svobodu. Možná jen svou vlastní. Díky odvaze a přesvědčení o vlastní pravdě se jim podařilo uprchnout přes přísně střežené hranice a o několik desítek let později získat několik vyznamenání. Při jejich akcích však zemřeli lidé. Připadáte si objektivní? A na čí straně stojíte? Autorská inscenace čerpá z policejních záznamů, autentických rozhovorů a internetových diskuzí k tématu bratří Mašínů. Inscenace vznikla jako absolvenstké představení studentů KALD DAMU, premiéra 27. října 2011 Divadlo DISK. --- Havelka nestraní nikomu, jen skládá fakta a stanoviska otáčí ze všech možných úhlů. A protože má smysl pro humor, nechybí tu ani rozmanité komické detaily. Ty jsou více přítomné v další tematické linii, kterou je nekončící vzrušení nad případem stále probíhající napříč celou naší společností. jmc, Lidové noviny Princip sběrné metody informací, které se v průběhu zkoušek postupně skládají do definitivního tvaru, nabízí mladým hercům neobvyklý, dle mého velmi inspirativní způsob práce. Princip, kdy herci spíše nežli konkrétní postavy ztvárňují obecnější charaktery, je v tomto případě ještě posunut - jednotlivci jsou v pravém slova smyslu figuranty, kteří nemají hrát, naopak si zachovat odstup. Tato neosobnost má své zvláštní kouzlo, je chvílemi až detektivně napínavá. Jana Soprová, Český rozhlas 3 – Mozaika Studenti přesto svou rekonstrukcí (pravděpodobně záměrně) dokazují, že objektivita ani v jejich podání není možná – že samotná montáž pramenů, jejich výběr, řazení a skladba, s sebou vždy ponesou nějak tendenční stanovisko. A tak jen podtrhují snadnost manipulace v obecném společenském mínění a upozorňují na mnohdy banální názorovou vyhraněnost, která se odvíjí od míry (ne)informovanosti každého z nás. Magdalena Pantáková, www.kulturissimo.cz

Křest knihy Ivo Pospíšila: Příliš pozdě zamřít mladý

ivo-perex.jpg
Křest knihy Ivo Pospíšila: Příliš pozdě zemřít mladý Jestli má někdo právo nezatíženě sepsat vzpomínky na český předrevoluční underground, nástup nové vlny i překotné kulturní a celospolečenské změny kolem roku 1989, pak je to právě Ivo Pospíšil. Ten společně s Vladimírem Juráskem sestavil více než třísetstránkovou knihu, která bude pod příznačným názvem „Příliš pozdě zemřít mladý“ uvedena na knižní pulty již 6. května tohoto roku. Vedle obsáhlé obrazové přílohy složené z často doposud nepublikovaných fotografií budou mít čtenáři možnost nahlédnout za oponu legendárních skupin jako The Plastic People of the Universe, DG 307, nebo Garáž a setkat se s nezaměnitelnými osobnostmi typu Ivana Martina Jirouse, Pavla Zajíčka, Mejly Hlavsy, Ester Krumbachové, Jiřího Muchy či Ivana Krále. Jak dodává sám Ivo Pospíšil: „Už je to hodně dávno, co mi Honza Šulc řekl, že jsem asi poslední, kdo ještě nesepsal paměti. Také říkal, že by ty moje mohly to, co se tehdy dělo, ukázat z mého pohledu, že by nemusely být zas až tak moc vážné a vlastně by mohly být dost jiné. Dalo to dost práce, trvalo to dlouho, ale tady jsou.“ Pro nakladatelství Bigg Boss je to po úspěšné publikaci Kmeny 0 již druhá výprava do české nezávislé kultury před rokem 1989. Křest knihy proběhne ve středu 6. května 2015 v 18 hodin v NoD (Experimentální prostor NoD, Dlouhá 33, Praha 1)

I Love 69 Popgejů // Piča z Hoven: LIDUMIL HERETIK - koncerty kapel a křest společného alba

1467350-10151815156975662-784910834-n.jpg
I Love 69 Popgejů // Piča z Hoven: LIDUMIL HERETIK - koncerty kapel a křest společného alba (2015, split MC by Vole Love + Flesh&Brain) IL69PGŮ existují od roku 2001. Reprezentují vysoké a nízké. Pro jednoho apokalyptický dance, pro druhého disaster nuDisco, stále však maják v bahně. V roce 2011 vydali debutový vinyl Let’s Gold Corridor, který shrnoval jejich předchozí činnost. „Electropunkoví teroristé I Love 69 Popgejů na svém debutu stvořili jednu z nejoriginálnějších domácích desek za poslední dobu. Je ale celkem pravděpodobné, že první setkání s ní by mohlo nepřipravenému posluchači přivodit menší duševní šok.“ (Karel Veselý, Nový prostor, 2011). „Nejlepší česká kapela, která ještě nedostala žádnou cenu. Popgejové se kymácejí někde na vratké hranici mezi špatně skrývaným šílenstvím, nezapíraným podléháním hypnotizačnímu efektu mainstreamu a punkovým „fuck off!“ vmeteným do tváře všem, jejichž mozky kolonizoval fiktivní předobraz globální hvězdy.“ (z pozvánky na koncert PGŮ organizovaný pražskou A2, 2012). Teď jsou Popgejů zpátky v plné síle s novými skladbami, po kterých je začnete brát vážně. Konceptuální a, i přes název, slušná kapela ◊►≈ vydala své první album Doom na kraji lesa v roce 2012. „Ačkoli to z názvu kapely, který by se hodil spíš na křupanskou zábavovku, není patrné, debut PzH zní mimořádně seriózně, koncentrovaně a na úrovni. Zásadní plus, které PzH povyšuje nad zástupy internetové produkce, jsou české texty. Zranitelným dívčím hláskem podané brutality.“ (Pavel Turek, Respekt, 2012). A wiki doplňuje: „… značný ohlas vzbudila zejména jejich cover verze slovenské státní hymny s českým textem, která jim přinesla slávu ve východním zahraničí.“ Svou temnou elektroniku sami označují jako doom pop. „V rádiach je nehrávajú, možno preto, že si myslia, že budú prekliatí“, (z pozvánky na koncert PzH v bratislavské A4). Oběma skupinám je společný přesah z audia do vizuálu resp. jejich prolínání, stírání hranic ironie, absurdu, dramatu a patosu, smysl pro nadstavbu a to, že v určitých kruzích československé scénky vyvolají nelibost či pohrdání.

MIME FATALE - Balkán (PREMIÉRA)

02.jpg
Již 11. května uvede pět zkušených mimek ze skupiny Mime Fatale novou inscenaci Balkán. Představení inspirované kočovným cikánským životem a balkánskými rytmy odpremiérují v Teatru NoD, kde nebudou hrát samy – živý hudební doprovod pro ně vytvoří Circus Problem. „Zvědavost, živost, temperament, tyto prvky balkánského života se v našem představení neustále točí,“ říká Irina Andreeva, režisérka inscenace. „Pro Mime Fatale je to výzva posunout pantomimu více k herectví a najít novou dynamiku a energii, kterou by přenesly i na diváky.“ Možnosti, jak inovovat pantomimu hledají členky této skupiny neustále. Obohatit žánr se jim podařilo v jejich posledním úspěšném představení Push the Button, kde v živém doprovodu beat-boxu vytvořili na jevišti virtuální realitu počítačových her, a bavily jako jejich bojující hrdinky. Tentokrát se však rozhodly inspirovat Balkánem, a to doslova. Projekt je totiž založený na přímé zkušenosti s balkánskými a cikánskými tématy. Dívky získaly rezidenční podporu Visegradského fondu a na několik týdnů jedou zkoušet do Budapešti, kde spolu s cikánskými hudebníky z maďarského a rumunského prostředí vytvoří jedinečnou podobu představení, kterou tam odehrají 30. dubna. Po obohacení Balkánu o tuto zkušenost uvedou premiéru inscenace v pražském NoDu, kde poslední dva roky hrály i zmíněné Push the Button. „Pro dramaturgii NoD je ženská pantomimická skupina oživením. Baví mě na nich, jak dokáží pracovat s pantomimou, zvuky, hudbou a originálním pohybovým vyjádřením,“ říká o  představení dramaturg divadla Adam Halaš. Balkán se dotýká také důležitého sociálního tématu, je o životě menšin, izolaci a jinakosti. Hlavně je však oslavou: života, jeho možností. Je rejem rytmů, tanců a situací tak jako v opravdovém cikánském životě: nepřetržitě od začátku do konce. Nechte se také od začátku do konce vtáhnout do premiéry a přijďte už 11. května do NoDu. Představení vzniklo za podpory Visegradského fondu, Ministerstva kultury ČR, Nadace život umělce a Mime Club o.s. Partnery projektu jsou Taneční aktuality, České centrum Budapešť a Teatro NoD.

Queer Eye / Jiný pohled 2015

queer.jpg
Festival Queer Eye se zaměřuje na alternativní hudbu, přednášky, diskuze, workshopy a vizuální umění. Mottem letošního festivalu budou Proměny, smrt a výšivky. Čekají vás trans debaty a workshopy. V rámci festivalu vystoupí slovenská Katarzia a francouzské elektro duo Andromakers. Světoznámá česká fotografka Dita Pepe zde představí novou sérii fotografií nazvanou „Intimita.“ Program festivalu sestavují čtyři organizátorky, které během festivalu představí, co je v poslední době inspirovalo na české a mezinárodní (nejen) queer scéně. Pepa Lubojacki z organizačního týmu říká: „Mottem letošního festivalu budou Proměny, smrt a výšivky, to znamená, že v programu divačky a diváci najdou debatu o výchově trans* dětí v režii nově vzniklé organizace Trans*parent, o netradičním přístupu ke smrti nebo workshop radikálního vyšívání.“ Festival je otevřen nejen queer lidem, ale všem příznivcům nevšedních kulturních zážitků a dobré hudby. Vstupné: na celý den 150 Kč, vstupné na přednášky (14:00-19:30) 100 Kč Více informací na www.queereye.cz
design by various