Program
O NoDu
#divadlo #hudba #galerie #kavárna #vernisáž #přednášky #ostatní #free mondays

Juliana Höschlová & Marta Antoniak: Bulimia Cocktail Party

Výstava Bulimia Cocktail Party poprvé představí uměleckou spolupráci dvou umělkyň z nastupující generace polské a české umělecké scény, které sbližuje podobné kulturně-společenského zázemí: Julianu Höschlovou (CZ) a Martu Antoniak (PL). Juliana Höschlová (*1987) je v českém prostředí známa díky svým intenzivním performancím a angažovanou konceptuální kresbou a videoartem, ve kterých se v posledních letech zabývá převážně kritikou masové kultury, mechanismů konzumní společnosti a obrazovou manipulací. Marta Antoniak (*1986) je malířka a v současné době doktorandka na Krakovské Akademii výtvarných umění. Její dílo získalo v posledních letech podobu jedinečného reliéfu; pomocí roztavených plastových hraček z kolekcí Kinder Surprise, žvýkačkových tetování a dalších artefaktů dobře známých generaci vyrůstající v 90. letech v postkomunistické Evropě, vytváří líbivé a přesto znepokojivé asambláže pohybující se na hranici kýče. Společná výstava Juliany a Marty odkazuje k závislosti na konzumaci (materiální, informační, emocionální, atd.) a následnému neodbytnému pocitu „přesycení“, který nás nutí zvracet.

Linda Dušková & kolektiv: Sandman

Jak se vám v noci spí? Zdají se vám sny? Trpíte nočními můrami? Nemůžete se ráno probudit nebo raději nesp…

Aleš Zapletal: Permakultura

Permakultura, filosofie dlouhodobě udržitelného přírodního hospodaření, byla široce popularizována od sedmdesá…

Milan Mazúr: Kapitola ÓCUKA - Epilog

Projekt Ócuka je časově sběrným projektem, jehož různé podoby budou vznikat v průběhu roku 2018. Jednotlivé části na sebe…

Kasha Jandáčková: K smrti štastní

Naučili nás věřit v to, že všechno dobře dopadne, že dobro zvítězí nad zlem a že za naše problémy vždy může…

Tvůrčí skupina Díra na trhu: Plešatá zpěvačka (Ionesco, Jánová, Valerián)

Inscenace Plešatá zpěvačka 2015 vychází z původního dramatu od Eugèna Ionesca z roku 1950. Autor se…

NoD / Kviiiz

Další vydání vědomostního zápolení na vlnách vašich mozkových závitů. Postavte si…

Díra na trhu: Interdimenzionální čočka

Planeta Země. Daleká budoucnost. Lidstvo je na vrcholu evolučního vývoje. Průměrná lidská bytost využívá 85-95…

Timbre Timbre (CAN), supprt: Chris Cundy (UK)

Od posledního a zároveň prvního pražského koncertu uplynuly tři roky. Letos se kanadská parta vrací, aby 26. zá…

Tereza Zelenková: Had, který zmizel v díře ve stěně

Londýnská fotografka českého původu Tereza Zelenková se v britském prostředí díky vítězství v…

Kasha Jandáčková, kolektiv & NoD: Ve dne v noci

Jak se může v jediném okamžiku změnit celý váš život? Jaké důsledky může mít každé sebemenší…

THE IMPRO BIG BAND (Omar Argentino Galvan feat. IMPROvariace)

„Sound painting“ je znakový jazyk, který se využívá k vytváření zcela improvizovaných sc…

BE25 | Prokletí rodu Gordonů

Prokletí rodu Gordonů je interaktivní detektivní příběh, ve kterém se hlavní hrdina – potomek starobylé…

BE25 | GOON: Krvavá pomsta

Unikátní loutkové představení vzniklo jako magisterský projekt na Katedře alternativního a loutkového divadla…

BE25 | VINNETOU

Příběh pro děti, kterým by se měli inspirovat i dospělí a humor pro dospělé, který pochopí i děti. Inscenace je volně…

BE25 | SANDMAN

Jak se vám v noci spí? Zdají se vám sny? Trpíte nočními můrami? Nemůžete se ráno probudit nebo raději nesp…

And So I Watch You From Afar (NIR, Sargent House)

Severoirští And So I Watch You From Afar se 7.11.2017 po dvou letech vrací do Prahy! Opět zahrají v Experimentáln…

Michael Malarkey (US) - PŘESUNUTO

Koncert Michaela Malarkeyho se pro velký zájem přesouvá z NoD do většího prostoru klubu Roxy v Praze. Datum koncertu zůst…

en

Štěpán Kubík: SCN/GRP

Video NoD
Štěpán Kubík: SCN/GRP
panoramic 360°projection
Kurátorka: Veronika Zajačiková
27. 4. - 26. 5. 2017

K novému elementarismu

Jedním z nejzřejmějších rysů poslední práce Štěpána Kubíka, nazvané SCN GRP, je pohybující se bod, jehož bílá dráha se rýsuje na černém pozadí. Je tak základní, že jej již nelze více zúžit. Zjevuje se bez začátku a konce po čtyřech stěnách galerie jako nepřetržitě se vynořující dění, přinášející rozvahu o geometrických tvarech – trojúhelníku, čtverci a kruhu, k nimž se bílá linie snaží dospět. Kubík stáhl svou výpověď na mez únosnosti, připouštějící jen obecné znakosloví, téměř jako by chtěl znova obrodit dosavadní, zahlcenou řeč bezbřehého digitálního obrazu, a očistit ji na její nejprostší dřeň, a tím i pro ni nalézt nová východiska. Potlačil iluzi, vyloučil barvu, odmítl vyprávění, zrušil jakékoli odkazy mimo předem daný abstraktní jazyk. Ocitl se na pokraji prázdna, z nějž pronikají prosté geometrické tvary, dočasně svázané se svým místem, na němž nastává očekávané scelování.  Jejich velikost, síla, rychlost, směr určení, délka trvání je náhodná, závislá na autonomním generování, probíhajícím bez jakéhokoli vnějšího zásahu. Důležitým rysem práce SCN GRP je nepřetržitá proměna. Jakmile se zastaví v určitém okamžiku, vznikne bezděčná kompozice, nesoucí případně až náznaky jakéhosi řádu, jemuž se autor snaží vyhnout tím, že zdůrazňuje vlastní tok plynoucích obrazců.  Je mu bližší proudící svět linií, setrvávající uvnitř svých hranic, daných z vnějšího hlediska rozpětím galerie, ale přesto spustitelný i v mnoha dalších možných projekcích. Kubík proniká do oblastí, ve kterých se ještě neustálily významy, do jakéhosi předsémantického vakua, na něž tvůrci digitálních obrazů rychle zapomněli. Vrací se k elementární výrazové abecedě jako nosnému zdroji, obnovuje zrakové dojmy, přeplněné smogem okolního prostředí. Za volný inspirační podnět si vzal počátky abstraktního filmu z dvacátých let minulého století, rozvíjejícího jednoduché, rytmicky se střídající linie a plochy, omezené na základní geometrické tvary.  

Temný prostor nynější Kubíkovy instalace zvolna zaplňují trojúhelníky, čtverce a kruhy. Očekávaný celistvý tvar je mezí, ohraničující jejich existenci. Jakmile dospějí ke své cílové podobě, ztrácejí ji, mění se v rohy, výseče, přímky, rozpadají se a mizí, aby se objevily na jiném místě v jiné velikosti a síle. Kubíka přitahuje jedinečnost chvíle, neopakovatelnost dojmu, okamžitost samovolně vznikající sestavy, jež se nevrací podruhé, ale vždy nabízí nová „konfigurativní“ spojení, jež lidské vědomí nemůže předvídat. Kubík setrvává na hraně ikonoklasmu. Prostřednictvím digitálního obrazu obnovuje účinek a sílu elementárních forem, jež již téměř pozbyly svého platónského charakteru. Zabýval se potlačenými zkušenostními oblastmi, souvisejícími s prvotností smyslového zážitku.   

Kubíkova práce SCN GRP sice setrvává uzavřena sama v sobě, jako by žádného příjemce nepotřebovala, avšak zároveň není jen hermetickým kosmem vnitřních proměnných. Vztahuje se přeneseně k lidskému tělu.  Spojení s divákovou pocitovostí naznačuje její název, jenž není tak libovolně vybraný, jak by se mohlo zdát podle autorova výkladu. Týká se vztahu mozkové činnosti ke smyslům, zejména oblastem ovlivňujícím naši bezprostřední tělesnou pocitovost. SCN je lékařská zkratka pro strukturu suprachiasmatického jádra nukleus hypothalamu, jehož buňky uvolňují chemické látky zvané GRP, jež v těle vyvolávají určité prchavé pocity jako například svědění. Kubíka oslovuje přenos, téměř jako by volně připomínal známého českého průkopníka „vzruchové teorie“, Viléma Laufbergera, jenž svou dnes pozapomenutou „učebnici fyziologie jednání na základě nové teorie paměti“ vydal již v roce 1947. I když SCN GRP překvapuje výraznými sestavami, nejde jen o bezzájmovou a bezúčelnou hru tvarů, pojednávajících čtyři stěny, ale o snahu po jejich zakotvení v nevědomí diváka, s jehož pocity se snaží spojit nekončícím křížením částí, naplňujících svůj předem vytyčený úděl, k jehož scelení dochází až v mysli. Práce SCN GRP tkví v otevřenosti vlastního průběhu, její nedokončitelná „stavba“ se stále děje.

Karel Srp