Program
O NoDu
#divadlo #hudba #galerie #kavárna #vernisáž #přednášky #ostatní #free mondays

Pavla Malinová & Pavel Dvořák: Šikana očí, kolo se točí

Pavla Malinová citlivě zachází s barevnými vztahy, vyjadřuje se zjednodušenými, někdy záměrně deformovanými tvary, pracuje s nadsázkou a ironií. Má smysl pro vyváženou kompozici, střídá a kombinuje reálné prvky s abstraktními. Jejím obrazům nechybí vnitřní napětí. Vychází z odkazu některých avantgardních směrů minulého století, ale se v jejím projevu zrcadlí současnost. Pavel Dvořák má cit pro monumentální vyjádření, jeho obrazy působí odvážně jak zvolenými motivy, tak výtvarným řešením, ve kterém volí výraznou zkratku. Tvorba obou umělců má společné rysy, působí expresivně, projevuje se v ní smysl pro zdůraznění podstatných rysů a zároveň cit pro detail obohacující výraz. Oba představí soubory obrazů z poslední doby.

Štěpán Kubík: SCN/GRP

Generovaná geometrická kompozice inspirovaná prvními abstraktními filmy 20. let (Oskar Fischinger, Hans Richter, Man Ray, Viking Eggeling). Štěpán Kubík je studentem druhého ročníku ateliéru Vizuální komunikace pod vedením docenta Stanislava Zippeho na Technické univerzitě v Liberci.  

Jana Vrána & NoD: Resolution

„Změnila jsem sama sebe…“ Audiovizuální taneční show, která se zabývá příčinou, průběhem a…

Nebeský - Trmíková & NoD: Miluji tě jak po smrti

Do Experimentálního prostoru NoD se v další sezóně vrací režisér Jan Nebeský s premié…

PKF - Prague Philharmonia: Krása dneška / Petr Wajsar x Milan Svoboda

PETR WAJSAR (1978) X MILAN SVOBODA (1951)   Pátý večer PKF věnovaný soudobé hudbě přivítá Petra Wajsara &ndash…

Linda Dušková & kolektiv: Sandman

Jak se vám v noci spí? Zdají se vám sny? Trpíte nočními můrami? Nemůžete se ráno probudit nebo raději nesp…

Kasha Jandáčková, kolektiv & NoD: Ve dne v noci

Jak se může v jediném okamžiku změnit celý váš život? Jaké důsledky může mít každé sebemenší…

Nedělní větrník s Pavlou Malinovou a Pavlem Dvořákem

Přijďte v neděli na oblíbený zákusek a kus řeči o umění, hudbě a životě přímo mezi obrazy v galerii. Linhartova nadace a…

420PEOPLE: Královna víl / Fairy Queen

Jak funguje láska, které stojí v cestě tisíce kilometrů? Jak pevné pouto mezi námi musí být, abychom…

Linda Dušková & kolektiv: Sandman

Jak se vám v noci spí? Zdají se vám sny? Trpíte nočními můrami? Nemůžete se ráno probudit nebo raději nesp…

PhilHarmonia Octet: křest CD

  PhilHarmonia Octet slaví 10 let své existence s novým CD, které představí posluchačům 23. května 2017 v …

Díra na trhu: Interdimenzionální čočka

Planeta Země. Daleká budoucnost. Lidstvo je na vrcholu evolučního vývoje. Průměrná lidská bytost využívá 85-95…

David Greig: Evropa

Dva uprchlíci se ocitnou na nástupišti malého železničního nádraží v malém městě kdesi uprostřed bl…

FREE MONDAYS | The MICRONAUT (GER, 3000°) / support: TMA (CZ)

Do Prahy se vrací německý producent Stefan Streck aka The Micronaut. Multižánrový umělec, který tvoří chytlavé…

PKF - Prague Philharmonia: Krása dneška / Miroslav Srnka x Milan Slavický

MIROSLAV SRNKA (1975) X MILAN SLAVICKÝ (1947–2009) Díla jednoho z nejúspěšnějších českých…

Tomáš Absolon & Jan Horčík: Plakaat

Tomáš Absolon platí za jednoho z výrazných představitelů současné mladé nefigurativní malby, je mal…

Stanislava Benešová, David Kolovratník, Václav Kostohryz: Mezi námi

Trojice autorů se schází v tématicky uchopené výstavě. Vedle výtvarných postupů autory spojuje zájem o…

Tvůrčí skupina Díra na trhu: Plešatá zpěvačka (Ionesco, Jánová, Valerián)

Inscenace Plešatá zpěvačka 2015 vychází z původního dramatu od Eugèna Ionesca z roku 1950. Autor se…

Díra na trhu: Interdimenzionální čočka

Planeta Země. Daleká budoucnost. Lidstvo je na vrcholu evolučního vývoje. Průměrná lidská bytost využívá 85-95…

Nebeský - Trmíková & NoD: Miluji tě jak po smrti

Do Experimentálního prostoru NoD se v další sezóně vrací režisér Jan Nebeský s premié…

And So I Watch You From Afar (NIR, Sargent House)

Severoirští And So I Watch You From Afar se 7.11.2017 po dvou letech vrací do Prahy! Opět zahrají v Experimentáln…

en

Tomáš Predka & David Postl: Muž, který se nebral příliš vážně

Tomáš Predka & David Postl: Muž, který se nebral příliš vážně
29. 11. – 30. 12. 2016
Kurátor: Pavel Kubesa

Čas malby

Výstava Muž, který se nebral příliš vážně představuje dva malíře, kteří se systematicky věnují nefigurativní malbě, která je zakotvena v reálné, vnější skutečnosti a funguje jako vizuální převypravování subjektivních či kolektivních pamětí a kulturních struktur. 

Tomáš Predka a David Postl se coby vycházející osobnosti současné scény vizuálního umění potkali v ateliéru experimentální malby uznávaného umělce Daniela Richtera na vídeňské Akademie der bildenden Künste Wien, v němž vstřebávali nejaktuálnější a kritické přístupy k malířskému obrazovému médiu. Jejich díla se pohybují na hraně malby, koláže a dekoláže upomínající na českou tradici Koláře či Štýrského, tisku, kresby a kaligrafie. Vizualitu zakotvenou v dějinách moderního malířství pak ozvláštňují použitím nejnovějších materiálů a technologických postupů jako je vlepování reflexních folií nebo aplikace hedvábného papíru, pigmentů a barviv na malířské plátno. Oba autoři tak vytvářejí nekonvenční, materiálově inovativní obrazy, které v atraktivní podobě nově tvarují obrysy toho, co se dá vnímat jako současná nefigurativní malba.

V centru Predkovy tvorby figuruje zájem o zkoumání možností rekonstruování komplexních vzpomínek (osobní či kolektivní pamětí) pomocí nástrojů vizuální (respektive malířské) reprezentace. Tomáš Predka vychází z fragmentárností současného světa (tj. světa post/modernity), který je přehlcen obrazy, znaky a informacemi a lidský zrak je v něm stále více zkoušen náporem vizuálních vjemů. „Pokud nejsou oči slepé, dívají se. A když zavřeme oči, opět se nám vyjevují obrazy, tentokrát zevnitř, protože právě vizuální vzpomínka je pro většinu z nás tou nejintenzivnější – i když je většinou zkreslená či nedokonalá,“ dodává Predka. Jeho plátna jsou pak právě přesně takovýmto zpodobněním, záznamem vnitřního, imaginujícího rozvzpomínání se na zážitky ukotvené v minulosti, situace či jejich rekvizity, které je ve vědomí definují. Výsledný obraz je vždy možné chápat jako „prodloužení“ vědomě vyvolávaného vnitřního zrakového vjemu, jako nástroj uchovávání minulosti ve vizuálním po(d)vědomí který nese stopy „šumu“, „chyb“ uchovávání a archivace informací.

V práci Davida Postla je mnohem zřejmější důraz na materiálové řešení obrazů, které samo o sobě působí jako prostředek artikulace jejich témat. Do pláten zpravidla vlepuje hedvábný papír, pracuje s šepsem a na plátno jemně aplikuje různá barviva a pigmenty. Výsledek se osciluje mezi malbou, tiskem a (de)koláží. Postlův odkaz k širšímu kulturnímu rámci pak spočívá v častém balancování na hranici mezi čistou kaligrafií coby estetizující výtvarnou formou písma a hrou s designem různých liter, s „typografií bez zábran“ jakožto principem ozvláštňujícím atomární prvky psaného jazyka. Podstatným momentem je však práce s barvou. Postl zachází s barvou dvěma způsoby: barvivo se aplikuje buď ryze náhodně, nebo naopak zcela záměrnými, vědomými postupy, které vytváří tvary a formy, které svými pregnantními obrysy odkazují na elementy ilustrace a komiksové estetiky. Jemnost používaných barviv pak zase přispívají k dojmu, že malba se „jakoby“ ztrácí před očima, bledne. Ve skutečnosti se tak i s postupem času s Postlovými obrazy skutečně děje. Do jejich percepce se tak vkrádá pocit, že barva „přeci kdysi musela býti intenzivnější“. Toto přesvědčení však nezamezuje vnímání jejich zvláštní a v jistém smyslu nejisté přítomnosti. Postlovy obrazy tak v sobě koncentrují stopy minulosti s proměňujícím se „tady a teď“ a předpokladem budoucího pohybu, změny.

Oba autory tak spojuje jistý zájem o čas, o časovost zrakového vnímání a proměny jeho derivátů v lidské paměti. Čas a jeho běh, neustálá změna však nejsou žádným garantem nějakého metafyzického či ontologického relativismu. Predka se svými obrazy obrací do minulosti, která v našich vzpomínkách uvadá a snaží se znovu zavádět vláhu do jejích nejelementárnějších prvků. Postl zase narušuje integritu našich očekávání toho, co by jak v jaký čas mělo vypadat. Oba se oddávají rafinované hře, která jen manipuluje naše představy a reprezentace pevně dané apriorní („předzkušenostní“) reality. A zde možná spočívá i samotné jádro satirického názvu celé výstavy: člověku, který si povšiml autonomního „světa tam venku“ a současně došel k rozpoznání naší neschopnosti uchopit tento svět lidskými smysly a nástroji v jeho nezávislé totalitě, tedy tomu, komu byla otupena suverenita „pána tvorstva“, jakožto subjektu utvářejícího tento Svět, asi nezbývá nic jiného než se jednoduše nebrat příliš vážně.