Program
O NoDu
#divadlo #hudba #galerie #kavárna #vernisáž #přednášky #ostatní #free mondays

Juliana Höschlová & Marta Antoniak: Bulimia Cocktail Party

V Praze a Krakově, 7. srpna 2017 „Chodili jsme na základku, když byly hračky z kindervajíček od Mikuláše vzácností a do mekáče se chodilo jenom za vysvědčení. Barevný artefakty začínajícího kapitalismu, jehož definici jsme začali chápat až tak o dekádu později, v nás vyvolávaly stavy excitovanýho vytržení. Sbírali jsme kelímky od jogurtů, tetovačky ze zvýkaček a pogy. A dneska? Dneska máme kocovinu. Hltáme věci, informace, emoce, požíráme data a polykáme vše, co nám přijde pod nos, s obalem i bez… A nestíháme trávit. Jako generace ,bulimiků z donucení‘ neustále intuitivně filtrujeme, abychom se neztratili pod nánosem odpadu. V hlavě nám tepe ten špatný typ kocoviny, který přináší světabol a nostalgii, jako po velkým večírku plným koktejlů a barevných paraplíček.“ ------- Výstava Bulimia Cocktail Party poprvé představí uměleckou spolupráci dvou umělkyň z nastupující generace polské a české umělecké scény, které sbližuje podobné kulturně-společenského zázemí: Julianu Höschlovou (CZ) a Martu Antoniak (PL). Juliana Höschlová (*1987), absolventka pražské AVU, je v českém prostředí známa díky svým intenzivním performancím a angažovanou konceptuální kresbou a videoartem, ve kterých se v posledních letech zabývá převážně kritikou masové kultury, mechanismů konzumní společnosti a obrazovou manipulací. V rámci příprav výstavy Bulimia Cocktail Party uspořádala Juliana sbírku igelitových tašek, jejichž spojením a smytím reklamních ploch vytvořila monumentální abstraktní malbu. Sbírka igelitek byla ztížena tím, že probíhala v Juliany přechodném působišti v „deplastujícím“ se Rakousku a většina tašek tak připutovala z Čech. Výstavu doplňuje také příběh z dystopického světa – z tzv. Whitelandu, kde teče černá ropná řeka a všichni lidé se prohýbají pod tíhou vlastních břich. Juliana Höschlová zprostředkovává příběh pomocí jednoduchých ilustrací promítaných v galerii skrze meotary. Marta Antoniak (*1986) je malířka, svůj doktorský titul získala nedávno na Krakovské Akademii výtvarných umění. Prezentovaná díla představují Martu jako umělkyni pečlivě zkoumající své médium, které získalo v posledních letech podobu jedinečného reliéfu. Pomocí roztavených plastových hraček, žvýkačkových tetování vytváří líbivé a přesto znepokojivé asambláže pohybující se na hranici kýče. Její malby-reliéfy často zobrazují parazity, které se šíří pod lidskou kůží a při pozorování probouzejí brnivý tělesný pocit: svádí ke zkoumání dotekem. Společná výstava aktuální tvorby Juliany a Marty vzniká se s přesvědčením, že jejich formální projevy dokáží ve vzájemném propojení vytvořit silný vizuální zážitek. Ve druhé rovině výstava reflektuje nostalgický pocit generace prožívající dětství v devadesátých letech v postkomunistické zemi, kdy byly nástrahy spotřební kultury v nedohlednu stejně jako svět dospělých, a aktuální rozšířený pocit hypersaturace i obavu z jeho ekologických důsledků. Pozn.: Juliana Höschlová sesbírala 246 plastových igelitek. Ze jejich zaslání děkujeme: Zuzana Belasová, Papaa Bermansu, Martin Bláha, Robert Čep, Hedvika Čepová, Jan Dytrych, Kristýna Dytrych Šormová,  Daniel Fabry, Veronika Hauer, Andreas Heller, Zuzana Kolouchová, Ivana Kremláčková, Anika Kronberger, Veronika Maděrová, Ingeborg Pock, Jakob Pock, Renáta Počinková, Veronika Quinn Novotná,  Eva Riebová, Petr Studnička, Šárka Studničková, Iva Škaloudová, Lucie Šplíchalová

Linda Dušková & kolektiv: Sandman

Jak se vám v noci spí? Zdají se vám sny? Trpíte nočními můrami? Nemůžete se ráno probudit nebo raději nesp…

Aleš Zapletal: Permakultura

Permakultura, filosofie dlouhodobě udržitelného přírodního hospodaření, byla široce popularizována od sedmdesá…

Milan Mazúr: Kapitola ÓCUKA - Epilog

Projekt Ócuka je časově sběrným projektem, jehož různé podoby budou vznikat v průběhu roku 2018. Jednotlivé části na sebe…

Kasha Jandáčková: K smrti štastní

Naučili nás věřit v to, že všechno dobře dopadne, že dobro zvítězí nad zlem a že za naše problémy vždy může…

Tvůrčí skupina Díra na trhu: Plešatá zpěvačka (Ionesco, Jánová, Valerián)

Inscenace Plešatá zpěvačka 2015 vychází z původního dramatu od Eugèna Ionesca z roku 1950. Autor se…

NoD / Kviiiz

Další vydání vědomostního zápolení na vlnách vašich mozkových závitů. Postavte si…

Díra na trhu: Interdimenzionální čočka

Planeta Země. Daleká budoucnost. Lidstvo je na vrcholu evolučního vývoje. Průměrná lidská bytost využívá 85-95…

Timbre Timbre (CAN), supprt: Chris Cundy (UK)

Od posledního a zároveň prvního pražského koncertu uplynuly tři roky. Letos se kanadská parta vrací, aby 26. zá…

Tereza Zelenková: Had, který zmizel v díře ve stěně

Londýnská fotografka českého původu Tereza Zelenková se v britském prostředí díky vítězství v…

Kasha Jandáčková, kolektiv & NoD: Ve dne v noci

Jak se může v jediném okamžiku změnit celý váš život? Jaké důsledky může mít každé sebemenší…

THE IMPRO BIG BAND (Omar Argentino Galvan feat. IMPROvariace)

„Sound painting“ je znakový jazyk, který se využívá k vytváření zcela improvizovaných sc…

Díra na trhu: Interdimenzionální čočka

Planeta Země. Daleká budoucnost. Lidstvo je na vrcholu evolučního vývoje. Průměrná lidská bytost využívá 85-95…

BE25 | μSputnik

μSputnik je první inscenace uvedená v μMikro. Společně se Sputnikem, první umělou družicí Země, cestujeme vesmírem a…

BE25 | μSputnik

μSputnik je první inscenace uvedená v μMikro. Společně se Sputnikem, první umělou družicí Země, cestujeme vesmírem a…

BE25 | Loutky a cigára

České loutkářství se dostalo 1.12.2016 na seznam UNESCO. Od té doby se s čeští loutkáři rozutekli po světě a…

BE25 | Prokletí rodu Gordonů

Prokletí rodu Gordonů je interaktivní detektivní příběh, ve kterém se hlavní hrdina – potomek starobylé…

BE25 | GOON: Krvavá pomsta

Unikátní loutkové představení vzniklo jako magisterský projekt na Katedře alternativního a loutkového divadla…

BE25 | VINNETOU

Příběh pro děti, kterým by se měli inspirovat i dospělí a humor pro dospělé, který pochopí i děti. Inscenace je volně…

BE25 | SANDMAN

Jak se vám v noci spí? Zdají se vám sny? Trpíte nočními můrami? Nemůžete se ráno probudit nebo raději nesp…

Maso krůtí: Cirkusvobody

MASO KRŮTÍ přijíždí se svým Cirkusem do místa a doby, kdy se svoboda stala nadužívaným pojmem. Pod &scaron…

And So I Watch You From Afar (NIR, Sargent House)

Severoirští And So I Watch You From Afar se 7.11.2017 po dvou letech vrací do Prahy! Opět zahrají v Experimentáln…

Michael Malarkey (US) - PŘESUNUTO

Koncert Michaela Malarkeyho se pro velký zájem přesouvá z NoD do většího prostoru klubu Roxy v Praze. Datum koncertu zůst…

en

Daniel Vlček: Okem mechanické reprodukce

Daniel Vlček:  Okem mechanické reprodukce
Kurátor: Jiří Machalický
23. 3. - 21. 4. 2017

Daniela Vlčka zajímá souvislost mezi uměleckým ztvárněním a industriální výrobou. Zabývá se vztahem mezi zvukem a jeho vizuálním vyjádřením. Přebírá určité formáty z průmyslové oblasti. Pracuje s tématem smyčky, s opakováním motivů. Původně odvozoval charakter svých obrazů z vinylových desek, které užíval i jako DJ. Představovaly pro něj určitý typ šablon, do kterých se zaznamenává paměť. Snažil se přenést hudební prvky na plátno, výtvarně vystihnout hudební postupy. Vycházel z vizualizace zvuku, která se stala impulzem k jeho kresbám a obrazům. Chtěl až konstruktivistickým způsobem vykrývat plochu, zaznamenat rytmus ubíhající v čase, který lze vyjádřit jako spirálu, vycházející právě z principu gramofonové desky. Metodou opakování podle šablony dospívá k vlastní abstraktní struktuře. Narušuje mechanickou produkci a odhaluje tak non-mechanický charakter svého projevu.

V současnosti užívá ve své tvorbě skenované motivy z archivních fotografií. Kompozice a barva snímků naznačuje dobu jejich vzniku. Tyto objekty mají specifické vlastnosti, nemohou uniknout principům mechanické reprodukce. Prvky originality zde smazává druh média, což navíc posiluje současná digitální a virtuální reprodukce. Vlček tiskne tyto kompozice laserovou tiskárnou na papír. Pak je přenáší na plátno, zabývá se strukturami, jejichž vrstvy postupně odkrývá. Kopíruje tak záznamy paměti, vybavuje si vzpomínky na místa v krajině, které však přecházejí do abstraktní podoby. Dospěl k metodě odvozené z otisků v paměti, z vybavování střípků minulosti. Vrací se k architektuře osmdesátých let, v nichž vyrůstal. Zabývá se vlastnostmi digitální a virtuální paměti, která se naplní a pak je nutné ji pročistit. Se zvětšujícím se časovým odstupem sice postupně mizí osobní vizuální paměť, ale nastupuje nová “pochybná” forma závisející na fyzikálních a vizuálních prvcích, které mohou být více než kdy jindy manipulované. Autor pracuje ve svých obrazech s vrstvami, v nichž se kříží osobní pameť s historickou v nekonečných proměnách, čímž se utváří nová frekvence a rytmus.

Daniel Vlček převádí zvukové záznamy do vizuální podoby prostřednictvím počítačových programů, kdy dochází k manipulaci s digitální formou zvuku. Zajímá ho motiv času, který nelze zastavit. Vychází i z určitých symbolů souvisejících se současným životním stylem a s dnešním způsobem práce s počítači, který otevírá stále nové možnosti propojení zdánlivě nesouvisejících významů, nečekané a nezvyklé způsoby vyjádření představ.

Inspiruje se i tvůrčími principy polyfonie užívanými v baroku, kdy se v hudbě prostupují úzce související linie, které pak tvoří „nekonečnou melodii“ . V architektuře zase vzniká nedělitelný celek za užití odvážných, dosud neověřených konstrukcí, v nichž se zároveň uplatňuje až exaltovaný výraz. Obdobný proces se odehrává v sériích Vlčkových kresebných studií, v nichž lze sledovat, jak se téma postupně vyvíjí. Jak se prolínají navršené či zase strhávané vrstvy, jak se propojují až mechanicky řazené přímky a křivky, jakou strukturu může vytvořit nepatrně změněný sklon linií. Autor přirozeně využívá i náhodu, která je samozřejmou součástí každého systému a která může kompozici ozvláštnit a způsobit vznik mnohdy až nečekaně účinných efektů.

Pro prostor Galerie NoD vytvořil Daniel Vlček řadu nových obrazů, v nichž dochází k jakési destrukci a mutaci původních motivů, ze kterých se odvíjejí nové znaky či moduly. Instalaci oživují soubory studií, v nichž lze sledovat vývoj představ a nápadů. Koncepci dotváří zvuková instalace, úzce související s vizuální složkou, v níž se dvě zvukové vrstvy v prostoru prolínají. Vzniká tak komplexní řešení vymyšlené pro dané místo, ve kterém mají všechny prvky svůj smysl a zároveň se podřizují celkovému uměleckému záměru.