Program
O NoDu
#divadlo #hudba #galerie #kavárna #vernisáž #přednášky #studio #ostatní #free mondays

TRANSGENIC MYTH / Pavel Příkaský

Sólová výstava jednoho z nejzajímavějších malířů mladé generace. Příkaský připravuje pro Galerii NoD novou sérii hybridních maleb vycházející z jeho pokračujícího zájmu o lidské tělo, tematiku medicínského zkoumání lidského těla a prozkoumávání možností obohacování malířského média o principy vědecko-technologických či laboratorních zobrazovacích metod.

Frutti di Mare / Vladimír Turner

Vladimír Turner svou tvorbu nepojímá jako typicky individuální autorské umělecké projekty, ale spíše jako společenskou situaci či sdílenou zkušenost. Přestože se častokrát v tvůrčím procesu ocitá zcela sám, tak jak klasicky chápané umělecké dílo, tak například aktivistická akce jsou pro něj vždy svým způsobem utvářením sociálních struktur a aplikací společensko-analitických, kritických či environmentálních strategií. V posledních letech se jeho zájem posouvá od dříve akcentované urbánní tematiky spojené s problematikou městské kultury a společnosti k tématům krajiny mimo městké prostředí. "Defekty antropocénu" pozoruje, zkoumá a komentuje prostředky současného vizuálního umění či prostřednictvím filmového jazyka. Logiku své práce obohacuje o strategie mezioborové spolupráce a všímá si například toho, jak mohou být enviromentalistické pozice inspirovány sociální a kulturní ekologií.  Přestože jednotlivé teoretické a praktické vědy a zájmy formující oblast a zacílení Turnerovy činnosti využívají odlišné metody výzkumu a aplikací, pojí je s jeho uměleckými aktivitami společný zájem. Vladimír Turner se mimo svou volnou (i tak převážně environmentálně a kriticky orientovanou) tvorbu věnuje práci na několika ekologických projektech různých neziskových organizací (viz například kampaň recyklujbezjedu.cz pro sdružení Arnika) . Připravovaný projekt zavěšeného objektu nad křižovatkou Dlouhá-Rybná chce vytvářet určitou strukturovanou situaci, v níž se nám před zraky diváká, návštěvníků Experimentálního prostoru NoD a náhodných kolemjdoucích zhmotní v monumentální instalaci plastové "plody moře 21.stoleti", gigantický úlovek spotřebního obalového materiálu v protrhané rybářské síti.  Samotná instalace "Frutti di Mare" se má stát součástí rozsáhlé kampaně artikulující aktuální "plastovou krizi", problémy recyklace a téma lidské zodpovědnosti a vztahu vůči krajině a nerostným zdrojům obživy a energie. Projekt vzniká ve spolupráci s iniciativou Keep It Clean.

PICTURE BINAURALE + DJ Yukimura / SILENT PARTY

Nechte se pohltit 360° projekcí a binaurálním zvukem. O vizuální stránku a rozhýbání vlastn…

KRÁLOVNA VÍL / FAIRY QUEEN / 420people

Jak funguje láska, které stojí v cestě tisíce kilometrů? Jak pevné pouto mezi námi musí být, abychom…

11:55: PRAVDA O 17/11

Mladý generační soubor 11:55 se rozhodl otevřít téma, které je v české společnosti zdánlivě vyře&scaron…

11:55: PRAVDA O 17/11

Mladý generační soubor 11:55 se rozhodl otevřít téma, které je v české společnosti zdánlivě vyře&scaron…

BIBLE 2 / Janek Lesák & kol.

Každé dílo, co za něco stojí, má dvojku. Terminátor má dvojku a je lepší. Dvojky jsou dobrý.…

FANTASY! / Janek Lesák & kol.

Příběh, odehrávající se ve vaší fantazii. Inscenace Divadla NoD kombinuje technologii binaurálního…

O KRÁSÁCH BEZPILOTNÍHO BOMBARDOVÁNÍ/ 11:55

Dron je válečný nástroj, který nám umožňuje zasáhnout, aniž bychom byli zasaženi, vidět, aniž bychom byli viděni, vz…

ČEKÁNÍ NA KOKOTA / Maso Krůtí

Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si diváci projdou všema fázema svejch…

Charlie Cunningham | Colours Selection

Londýnský songwriter požehnaný okouzlujícím hlasem, dávající přednost křehkým, zvolna rozkv…

KRÁLOVNA VÍL / FAIRY QUEEN / 420people

Jak funguje láska, které stojí v cestě tisíce kilometrů? Jak pevné pouto mezi námi musí být, abychom…

KRÁLOVNA VÍL / FAIRY QUEEN / 420people

Jak funguje láska, které stojí v cestě tisíce kilometrů? Jak pevné pouto mezi námi musí být, abychom…

JADE BIRD (UK)

Z britské písničkářky Jade Bird se rychle stává jeden z nejdiskutovanějších ženských hlasů mladé…

Přihlaste se do newsletteru

en

Jan Pfeiffer: Dvojí pravidlo pro jednu věc

Galerie NoD
Jan Pfeiffer: Dvojí pravidlo pro jednu věc

Kurátor: Pavel Kubesa

Jan Pfeiffer se etabloval jako umělec pracující s rozlišnými formáty vytváření komplexních znakových situací, které tematizují různé významové kontexty. Jeho práce jsou naplněny historickými, mytologickými, náboženskými či kulturními konotacemi jak konkrétních míst, tak ryze abstraktních, až antropologických, archetypálních motivů. Pfeifferovo vizuální tvarosloví rozpracovává významotvorné možnosti sad základních geometrických tvarů a rozvíjí je směrem k jejich širšímu interpretačnímu potenciálu a dramatizaci symbolických narativů. Společným jmenovatelem Pfeifferových prací je určitá sdílená, charakteristická nálada, zvnějšněná osobní citlivost, která determinuje povahu a jazyk zpracování jednotlivých témat. Pfeifferovy příběhy tak navozují pocit jakoby jemného a zároveň pevného stisku ruky, doteku hraničícího s pohlazením a hnětením (sochařské či divácké) hmoty zároveň.

Projekt Dvojí pravidlo pro jednu věc rozehrává v typicky pfeifferovských intencích vztah vůle, objektu, tvaru a omezení jeho užívání. V rozvinutém prostorovém vyprávění se základním komunikačním instrumentem stává repetitivně se opakující motiv sinusové křivky. Jeho variující se užívání pomáhá artikulovat spletitou síť úvah utvářejících metaforu lidského rozhodovaní.

Jádrem Pfeifferovy situace je chápání člověka jako bytosti jednající, která je konfrontována s vnějšími či vnitřními pravidly, stejně tak jako se svými touhami a možnostmi pravidla – za účelem uchopování věcí – i přímo utvářet. Modelem takovéto situace je pro Pfeiffera vstupování do krajiny a její rozvrhování prostřednictvím individuální či kolektivní choreografie lidského pohybu. Téma pohybu chápe jak v rovině vnitřního pohybu (tj. rozhodování, volby a jednání), tak jako skutečná prostorová určení směru či omezení. Různé strategie a různé instituce konstruují krajinu prostřednictvím rozličných prostředků mobility. Povrch krajiny-věci, skrývající usazené vrstvy hornin a půdy, překrývají sedimenty vůle a moci v podobě příkazů, zákazů, kontroly. Prostor pro manifestaci (převážně fyzického) pohybu se zužuje: pravidla utvářejí jednosměrné koridory jednání. V jak úzkých koridorech rozvrhujeme své jednání záleží na volbě hry, kterou jsme se odhodlali hrát, nebo: která nám byla dána hrát.

Pfeiffer však inscenačním a scénografickým řešením privileguje otázku individuálního, vnitřního jednání a to prostřednictvím animování pohybu diváka fyzickým prostorem galerie. Direktivní opakování křivky (tj. pravidla) v podobě krajinných skic morfologie kopcovitých reliéfů na černobílých tušových kresbách (variujících toto tvarové omezení různým obsahem) v první části galerie staví diváka před potřebu vykonat určité rozhodnutí: prostoupit dál tímto tvarem v podobě rozměrného objektu vklíněněného mezi okrajové stěny galerie či nikoli? Naznačení takovéto formální otevřenosti, potřeby vstoupit fyzicky do díla, napomáhá Pfeifferovi rozehrát jakýsi simulační akt procesu rozhodování, vůle a vykročení. S přispěním fyzické zkušenosti sklonění, potřebné k prostoupení objektem, vizualizuje tak jakousi metaforu pokory před tímto „přechodových rituálem prožití pravidla“.

V druhé části se pak divákovi otevírá volnější kompozice různých variací a plurality, spolubytí různých pravidel (formálních či obsahových) aplikovaných na jednu věc. Zajímavou roli hraje dvojice fotografií rukou, které coby metafory „uchopování“ poukazují na kognitivní skutečnost, že samotný tvar může být nápomocen v rozhodování, nabízí se sám jakožto „vnímaná možnost“, ukazuje cestu. Podobně tak i původně zpola nepřístupná krajina je poprvé viděna i z druhé strany jako traktovaná zcela jiným způsobem. V závěrečné místnosti je původní věc rozdělena, odpoutána od pravidla tvaru, převrácena naruby, její odvrácené strany nyní spoluutváří nový krajinný útvar: koridor, soutěsku, která na svém konci rozpohybovává hru pravidel dialogickým způsobem prostřednictvím krátkého, šestiminutového filmu rekonstruujícího pohyb a neuskutečněný rozhovor dvou aktérů stojících na „témže“ místě, kteří se však nikdy nepotkají. Může se zdát, že ústí instalace tak naznačuje představu sjednoceného, vespolného užití téhož prostoru, touhu jednoty, která však není prozatím možná.