Autorský sólo projekt umělecké dvojice Ester Geislerové a letošního finalisty Ceny Oskára Čepana Milana Maz…
20. narozeniny NoD Uvedení zbrusu nové site specific video intervence v prostoru Video NoD, která vznikala po dobu trvání měsíční Video NoD Rosidency. Jozef Mrva připravuje panoramatickou video esej, která navazuje na jeho aktivní teoretický výzkum proměn vnímání prostoru v fenomenálních strukturách pozdního kapitalismu jednadvacátého století.
20. narozeniny NoD V pořadí již osmá intervence ve veřejném prostoru, která ozvláštňuje prostor nad křižovatkou Rybná-Dlouhá. Julius Reichel ve své dřevěné, prostorově rozvinuté kresbě tematizuje aktuální krizi "lesů" v místním i globálním kontextu. Jeho instalace problematizuje vztah metropolitní environmentální slepoty a katastrofické situace odehrávající se za hranicemi města ve stínu všudypřítomné postfaktické politické rétoriky.
"Čistá improvizace, kde chyba je dárek." Konečně nastal čas povýšit otevřené improvizační tréninky…
Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si diváci projdou všema fázema svejch…
Rozhlasový zážitek na divadelních prknech. Soubor 11:55 pod hlavičkou rádia 23:55 každý měsíc vytváří…
Každé dílo, co za něco stojí, má dvojku. Terminátor má dvojku a je lepší. Dvojky jsou dobrý.…
Přijďte si zahrát největší rozšíření klasické táborové hry "městečko Palermo" v&scaron…
Moje děda tvoje děda je rekonstrukce příběhů našich rodin pomocí fotek, dokumentů a objektů. Vyprávění našich dědečků…
Jak najít sám sebe ve světě, který nechce, abychom se soustředili? Jak najít sám sebe ve světě, který vrní, p…
Přijďte si zahrát největší rozšíření klasické táborové hry "městečko Palermo" v&scaron…
Mají problémy, ale nikdo je neposlouchá. Mají pocit, že víc křičet nemůžou. Nechtějí si zničit hlásky, kter…
Příběh, odehrávající se ve vaší fantazii. Inscenace Divadla NoD kombinuje technologii binaurálního…
Jedno z dosud největších dobrodružství lidstva začalo 16. července 1969, kdy ze Země odstartovala raketa Saturn V a vynesla na oběžnou dr…
Mladý generační soubor 11:55 se rozhodl otevřít téma, které je v české společnosti zdánlivě vyře&scaron…
"Čistá improvizace, kde chyba je dárek." Konečně nastal čas povýšit otevřené improvizační tréninky…
Minulou sezónu vybojovali herci ze souboru 20 000 židů pod mořem v nelítostném formátu “12 úkolů pro židy”…
Divadelní comiks-con. American psychological society (APS) vydala v roce 2017 studii, která dokazuje, že cca 70% lidí sní o…
Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si diváci projdou všema fázema svejch…
Každé dílo, co za něco stojí, má dvojku. Terminátor má dvojku a je lepší. Dvojky jsou dobrý.…
Divadelní comiks-con. American psychological society (APS) vydala v roce 2017 studii, která dokazuje, že cca 70% lidí sní o…
Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si diváci projdou všema fázema svejch…
Minulou sezónu vybojovali herci ze souboru 20 000 židů pod mořem v nelítostném formátu “12 úkolů pro židy”…
Přijďte si zahrát největší rozšíření klasické táborové hry "městečko Palermo" v&scaron…
Kolik agrese a puzení k násilnému chování v sobě musíme potlačit, abychom se stali „kultivovanými“…
Z britské písničkářky Jade Bird se rychle stává jeden z nejdiskutovanějších ženských hlasů mladé…
Minulou sezónu vybojovali herci ze souboru 20 000 židů pod mořem v nelítostném formátu “12 úkolů pro židy”…
Kolik agrese a puzení k násilnému chování v sobě musíme potlačit, abychom se stali „kultivovanými“…
Minulou sezónu vybojovali herci ze souboru 20 000 židů pod mořem v nelítostném formátu “12 úkolů pro židy”…
Minulou sezónu vybojovali herci ze souboru 20 000 židů pod mořem v nelítostném formátu “12 úkolů pro židy”…
<p>Jak funguje láska, které stojí v cestě tisíce kilometrů? Jak pevné pouto mezi námi musí být, abychom toho druhého neztratili, i když jsme už tak dlouho necítili jeho vůni, nedrželi ho za ruku ani se nemohli schovat do jeho náruče? Na tyto otázky odpovídá inscenace tanečního souboru 420PEOPLE, která vychází z autentických osobních materiálů a reálných zkušeností účinkujících. </p> <p>Inscenaci bychom chtěli s láskou věnovat našim dětem, rodičům a partnerům, kterým začneme říkat, že je máme rádi, až ve chvíli, když už jsou od nás příliš daleko. <br /> <br /> <strong>Projekt je výsledkem spolupráce souboru 420PEOPLE, Experimentálního prostoru NoD a hudebního uskupení Zabelov.</strong></p>
<p>Moje děda tvoje děda je rekonstrukce příběhů našich rodin pomocí fotek, dokumentů a objektů. Vyprávění našich dědečků, kteří nosili uniformy, a dědečků, kteří byli lidmi v těchto uniformách biti. O mužích, z nichž jeden se léta schovával uvnitř svého gauče a druhý se střelil do vlastní nohy, aby mohl utéct z fronty. O ženách, které nad sporákem spálily cestovní pasy. Příběhy, které nám byly vyprávěny a u kterých není zřejmé, kde končí dějiny a kde začíná rodinný mýtus.</p> <p><strong>Kolektivní práce studentů Katedry alternativního a loutkového divadla DAMU a Katedry nonverbálního divadla HAMU.</strong></p>
<p>Mají problémy, ale nikdo je neposlouchá. Mají pocit, že víc křičet nemůžou. Nechtějí si zničit hlásky, které je aspoň trochu živí. Nezbývá, než si nekompromisně vzít to, co jim patří. Kapitalismus selhal. Všechno je v píči.</p> <p>Radikální autorská ironická politická féerie o tom, jak se čtyři pravdoláskaři rozhodnou bojovat divadlem. A i když pořádně nevědí, za co bojují, časem na to určitě přijdou.</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>„Jsou mladí, umělecky činní, progresivní levičáci, kteří mají na všechno názor. Co se ale stane, když je nikdo nebude poslouchat? Třeba zabarikádují scénu NoDu i s diváky, kde vyhlásí vlastní republiku ve jménu pravdy a lásky. Představení Všechno, co v nás zkurvili komunisti je hysterickou parodií na pokulhávající demokracii a chaotickou debatu polarizované společnosti.“ </em><strong>(Tamara Zubac, Informuji.cz)</strong></p> <p><em>Skvěle jsem se bavil, ale doslova úlevné bylo i to, že se neméně skvěle bavil celý sál NOD Roxy narvaný vrstevníky tvůrců... (...) Nakažlivou energii, chuť (a schopnost) provokovat ty, kteří mají ve všem jasno, i odvahu neplout s proudem a neříkat jen to, co se říkat má, tentokrát potvrzují ještě důrazněji. Vřele doporučuji. </em><strong>(Vladimír Mikulka, Nadivadlo.cz)</strong></p>
<p><strong>1989_TEMNÁ STRANA SÍLY / Adam Skala, Kryštof Pavelka<br /> od 18:00<br /> SCÉNICKÉ ČTENÍ</strong> Rok 1989 byl rokem, kdy se Československo vydalo cestou svobody. Svobody, která nyní umožňuje řadě tehdejších prorežimních protagonistů i jejich myšlenkových následovníků velmi slušné živobytí a především možnost, jak se znovu mocensky šikovat, byť pod přebarvenými prapory. Spisovatel Karel Pecka napsal, že komunismus je sen hrbatých duší. Autoři projektu souhlasí a dodávají, že každé totalitní či autoritářské myšlení světa pramení z této hrbatosti, bez ohledu na konkrétní ideologii. V projektu chceme propojit tehdejší hrbaté duše s těmi dnešními. Jejich sen se totiž příliš nezměnil. Pro lidskou svobodu v něm není místo.</p> <p> </p> <p><strong>VŠECHNO, CO V NÁS ZKURVILI KOMUNISTI / Divadlo MASO<br /> od 19:30<br /> DIVADLO</strong> Mají problémy, ale nikdo je neposlouchá. Mají pocit, že víc křičet nemůžou. Nechtějí si zničit hlásky, které je aspoň trochu živí. Nezbývá, než si nekompromisně vzít to, co jim patří. Kapitalismus selhal. Všechno je v píči. Radikální autorská ironická politická féerie o tom, jak se čtyři pravdoláskaři rozhodnou bojovat divadlem. A i když pořádně nevědí, za co bojují, časem na to určitě přijdou. Hrají: K. Bartoš, J. Dudziaková, M. Kuntová, V. Vodochodský. Režie: A. Skala. Dramaturgie: M. Satoranský, K. Krbcová.</p> <p> </p> <p><strong>DEMOKRACIE NENÍ BORDEL / 11:55<br /> od 21:15<br /> IMPRO</strong> Klasický improvizační formát souboru 11:55 na téma Divadlo a svoboda. Speciální vydání přímo pro Noc divadel.</p>
<p>Jak najít sám sebe ve světě, který nechce, abychom se soustředili? Jak najít sám sebe ve světě, který vrní, pípá a vibruje? Na hloubku a kvalitu není čas, doba je tak rychlá, že to nemá obdoby. </p> <p>Words of apology je v pořadí pátý autorský projekt progresivního českého souboru Ufftenživot (<a href="http://www.ufftenzivot.cz">www.ufftenzivot.cz</a>).</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>"Jiří vystupuje z každodennosti a reflektuje, co mu na současném chování společnosti přijde nesmyslné, směšné anebo naopak smutné. Převážně mluví a svou zpověď doprovází krátkými pohybovými vazbami, jež se opakují nebo variují. Pracuje s motivy a jeho existence na jevišti se proměňuje ve změť vět a pohybů. Nesnaží se pantomimicky znázornit, co vychází z jeho úst. Své tělo nechává promlouvat, energicky a bez cenzury. Právě jeho naléhavost diváka v některých chvílích až zahlcuje. Přehlcení je ale zároveň jedním z témat inscenace."</em> -<strong> Lenka Vořechovská, Taneční aktuality.cz</strong></p>
<p>Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si diváci projdou všema fázema svejch vlastních milostnejch příběhů. Herečky krůtí je s nima znova prožijou, jenom o dost intenzivnějš a bizarnějš. Bude to upřímný, pravdivý, vtipný, děsně patetický a totálně nesmyslný. Láska je přesně taková. Má zlomenou nožičku, je trochu rozladěná, ale nejvíc dojemná.</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>"Představení by se dalo shrnout jako koncentrované milostné selhání všeho druhu, hra je živá, vtipná, šťavnatá, a pokud se člověk do divadla přišel primárně pobavit, dostal vše, oč žádal."</em> <strong>- Natálie Máchová (Kulturio)</strong></p>
<p>Dron je válečný nástroj, který nám umožňuje zasáhnout, aniž bychom byli zasaženi, vidět, aniž bychom byli viděni, vzít život, aniž bychom riskovali ten svůj. Jak ale v takovém světě vypadá hrdinství? Je možné v takové armádě vést heroický boj a budovat úctu k valečníkovi?</p> <p> „Jsme ve válce. Dron je nejsofistikovanější, nejpřesnější a nejhumánnější způsob, jakým lze tuto válku vést.“– Jeff Hawkins, Ministerstvo zahraničí U.S.A.</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>"Hravost je přítomna v každé scéně. Ať už se jedná o dvojici vojáků simulující naživo hranou počítačovou střílečku, hromadný výcvik nebo souboj rytíře s postavou v burce. Dokonce i tak závažná pasáž, kterou jsou doslovné přepisy rádiových a kokpitových konverzací dronových operátorů, je podána s mírnou nadsázkou. Ovšem divák je přeci jen postupně připravován na finální vyznění celé inscenace. Tím je výstražně zvednutý prst upozorňující na zvýšené nebezpečí podobných zásahů, při nichž se oběti, a to samozřejmě i z řad civilistů, nejen nemohou de facto bránit, ale administrativní cestou se pomalu může ztrácet i možnost vnější kontroly nad podobnými operacemi a jejich dopady."</em> <strong>- Lukáš Holubec (i-Divadlo)</strong></p>
<p>Každé dílo, co za něco stojí, má dvojku. Terminátor má dvojku a je lepší. Dvojky jsou dobrý. Nová dogmata, noví hrdinové a čerstvá dávka toho, co nesmíte dělat nebo shoříte v pekle. </p> <p>Inspirováno komiksem Adventures of God.</p> <p>- - - - - - - - - - <br /> <br /> <strong>PRESS:</strong><br /> <br /> <em>„Novinka v pražském NoDu je dobrou ukázkou, že divadelní alternativa může být nejen duchaplná, ale také srozumitelná a komická. A námitka, co by tomu řekl skutečný Hospodin, že z něj někdo dělá pijana se sklony k depresi, má snadnou odpověď: jenom ješitní tyranové nesnesou legraci na svůj účet.“ </em><strong>(Magdalena Čechlovská, Aktuálně.cz)</strong></p> <p><em>“Tvůrci se inspirovali komiksem The Adventures of God, ale zjevně i dalšími kulturními, filosofickými i popkulturními odkazy všeho druhu. Díky této kombinaci se nejedná o pouhou studentskou legraci, jednoduše postavenou na hrubozrnné komice à la South Park – některým slovním i vizuálním fórkům se zasměje i člověk, kterého vzdělání neminulo.”</em> <strong>(Jana Soprová, Divadelní noviny) </strong></p> <p><em>“V NoDu pojali novinku jako sitkom s poutavou audiovizuální znělkou, jež uvádí čtyři epizody Bible 2. Ovšem už úvodní prolog, kdy k divákovi začne promlouvat podmanivý hlas Jana Přeučila, prozradí, že se nebude jednat o nějakou lehkou parodii na všelijaké seriály, ale promyšlenou a především nápady přetékající hru, která vás chytne a nepustí.”</em> <strong>(Lukáš Holubec, i-Divadlo.cz)</strong></p>
<p>Divadelní comiks-con. </p> <p>American psychological society (APS) vydala v roce 2017 studii, která dokazuje, že cca 70% lidí sní o tom, že jsou superhrdinové. Ze stejné studie vyplývá, že ještě vyšší procento superhrdinů sní o tom, že jsou vámi. </p> <p>Buď ve střehu. Nespi. Pracuj na sobě. Mysli na ostatní, ne na sebe. Sportuj a odpočívej. Zároveň! Čti. Studuj. Zdokonaluj se. Nikdy se nezastavuj. Zapomeň na bolest. Fyzickou i psychickou. Bolest pro tebe neexistuje. Protože když se svět řítí na pokraj zkázy, koho kurva zajímá, že Batmana bolí hlava?</p> <p>Časosběrná dokumentární inscenace otevírá třinácté komnaty nejslavnějších komixových hrdinů.</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS</strong></p> <p><em>Přestože nejsem příznivec americké odnože komiksového žánru, neměl jsem sebemenší obavy, že bych inscenaci neporozuměl, a také doufám, že případná neznalost nikoho od návštěvy NoDu neodradí. Byla by to nesmírná škoda, protože inscenace má nebývalý vtip, energii, tempo, a přesto se jedná o vykreslení zásadních soužení, jež prožívá velká část společnosti. </em></p> <p><strong>- Lukáš Holubec</strong></p> <p><em>Sečteno a podtrženo, byla by velká škoda vnímat Osamělost komiksových hrdinů jen coby ptákovinu sloužící k pobavení určitého typu diváka. Tuto funkci sice může též plnit (a to minimálně pro mě dosti zdařile), avšak vody pod touto hladinou jsou výrazně hlubší, než by se na první pohled mohlo zdát. Věřím, že jsem se s touto inscenací nesetkal naposledy, rozhodně mi stojí za opakované zhlédnutí. </em></p> <p><strong>- Jiří Koula</strong></p>
<p>Příběh, odehrávající se ve vaší fantazii. Inscenace Divadla NoD kombinuje technologii binaurálního zvuku - zvukové virtuální reality a tradičních principů ruchařské práce, aby vás teleportovala do samotného středu světa fantasy - do hlavy hlavního hrdiny. </p> <p>Nasaďte si sluchátka a zavřete oči. Proslýchá se, že Temnota znovu nabírá na síle...</p> <p>- - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>„Experimentální Prostor NoD tentokráte skutečně dostál svému názvu a nově nastavená dramaturgie, kterou reprezentuje umělecké vedení, jímž je režisér Janek Lesák a dramaturgyně Natálie Preslové (…) připravila netradiční výlet do světa fantasy.“</em> <strong>(Lukáš Holubec, i-Divadlo.cz)</strong></p> <p><em>„Po úspěších s Osamělostí komiksových hrdinů a Měsíční sonátou č. 11 přinášejí režisér Janek Lesák s dramaturgyní Natálií Preslovou do Experimentálního prostoru NoD experiment dosud největší: Divadlo, které uvidíte, když zavřete oči. Protentokrát opouštějí žánr sci-fi a uvádějí inscenaci s názvem Fantasy! – přitažlivou podívanou, schopnou přilákat mladé publikum, které do divadla třeba ani běžně nechodí. Já bych ji svým kamarádům – přes jisté výhrady – rozhodně doporučila.“</em><strong> (Kateřina Kykalová, Divadelní noviny)</strong></p> <p><em>“Připadalo mi fascinující sledovat herce, jak potichu našlapují, aby byly slyšet jen ty zvuky, které mají, a jak imitují dračí chrapot, podvodní hluk nebo pomocí loop station vytvoří elfský chorál, z něhož příjemně mrazilo.” </em><strong>(Soňa Hanušová, Kulturio.cz)</strong></p>
<p>Jedno z dosud největších dobrodružství lidstva začalo 16. července 1969, kdy ze Země odstartovala raketa Saturn V a vynesla na oběžnou dráhu Země vesmírnou loď Apollo 11. Posádku Apolla tvořili tři lidé - velitel Neil Armstrong, pilot řídícího modulu Michael Collins a pilot lunárního modulu Edwin “Buzz” Aldrin. O čtyři dny později potvrdil Armstrong tři čtvrtě miliardě lidí, kteří jeho výstup na Měsíc sledovali, že je to opravdu, opravdu velký skok pro lidstvo. Ještě ten samý den bylo ohlášeno předpokládané přistání člověka na Marsu v roce 2000. </p> <p>Místo toho je nám dnes vesmír ještě o něco vzdálenější než byl v roce 1969 - už jen kvůli pokroku astrofyziky, která zjistila, že toho jako lidstvo o vesmíru víme mnohem, ale mnohem méně, než jsme si kdy mysleli. </p> <p>Příběh možná největšího úspěchu v dějinách člověka a prvního dne, kdy se na sebe lidstvo mohlo podívat z pořádné výšky.</p> <p><strong>Věnováno všem, kdo někdy toužili stát se kosmonautem. </strong></p> <p><strong>- - - - - - - - - - </strong></p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>„Není tomu tak dávno, kdy jsme nadšeně jásali nad Osamělostí komiksových hrdinů, podle nás nejlepší divadelní inscenace roku 2017, a už tu máme další premiéru. Měsíční sonátou č. 11 experimentální prostor NoD už podruhé dokazuje, že je třeba jej bedlivě sledovat, protože o osobnostech stojících momentálně za touto divadelní scénou ještě hodně uslyšíme.“</em> <strong>(Soňa Hanušová, Kulturio)</strong></p> <p><em>„Pokud bych měl doporučit nějakou inscenaci pro teenagery, která by je zároveň i trochu vzdělala, vybral bych bez váhání Lesákovu Měsíční sonátu č. 11 v NoDu: vtipně totiž předvádí výpravu prvních astronautů na Měsíc jako hudební jízdu "fakt cool" dídžejů. NoD pod novým vedením dělá - hudební terminologií řečeno - moderní pop (proto, předpokládám, našel pod jeho střechou nové působiště i podobně orientovaný soubor 11:55), na který diváci, soudě podle mých zkušeností, velmi dobře slyší. </em><strong>(Martin Švejda, Nadivadlo.cz)</strong></p>
<p>Divadelní comiks-con. </p> <p>American psychological society (APS) vydala v roce 2017 studii, která dokazuje, že cca 70% lidí sní o tom, že jsou superhrdinové. Ze stejné studie vyplývá, že ještě vyšší procento superhrdinů sní o tom, že jsou vámi. </p> <p>Buď ve střehu. Nespi. Pracuj na sobě. Mysli na ostatní, ne na sebe. Sportuj a odpočívej. Zároveň! Čti. Studuj. Zdokonaluj se. Nikdy se nezastavuj. Zapomeň na bolest. Fyzickou i psychickou. Bolest pro tebe neexistuje. Protože když se svět řítí na pokraj zkázy, koho kurva zajímá, že Batmana bolí hlava?</p> <p>Časosběrná dokumentární inscenace otevírá třinácté komnaty nejslavnějších komixových hrdinů.</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS</strong></p> <p><em>Přestože nejsem příznivec americké odnože komiksového žánru, neměl jsem sebemenší obavy, že bych inscenaci neporozuměl, a také doufám, že případná neznalost nikoho od návštěvy NoDu neodradí. Byla by to nesmírná škoda, protože inscenace má nebývalý vtip, energii, tempo, a přesto se jedná o vykreslení zásadních soužení, jež prožívá velká část společnosti. </em></p> <p><strong>- Lukáš Holubec</strong></p> <p><em>Sečteno a podtrženo, byla by velká škoda vnímat Osamělost komiksových hrdinů jen coby ptákovinu sloužící k pobavení určitého typu diváka. Tuto funkci sice může též plnit (a to minimálně pro mě dosti zdařile), avšak vody pod touto hladinou jsou výrazně hlubší, než by se na první pohled mohlo zdát. Věřím, že jsem se s touto inscenací nesetkal naposledy, rozhodně mi stojí za opakované zhlédnutí. </em></p> <p><strong>- Jiří Koula</strong></p>
<p>Symbol splněného snu o moderním bydlení v zemích bývalého východního bloku je dějištěm křehkých příběhů všednosti tří bezejmenných sousedů. </p> <p>Komorní výtvarně zvuková inscenace <strong>na 30 minut pro sedm diváků.</strong> Od tvůrců oceňované inscenace pro jednoho diváka, MikroSputnik. </p>
<p>Každé dílo, co za něco stojí, má dvojku. Terminátor má dvojku a je lepší. Dvojky jsou dobrý. Nová dogmata, noví hrdinové a čerstvá dávka toho, co nesmíte dělat nebo shoříte v pekle. </p> <p>Inspirováno komiksem Adventures of God.</p> <p>- - - - - - - - - - <br /> <br /> <strong>PRESS:</strong><br /> <br /> <em>„Novinka v pražském NoDu je dobrou ukázkou, že divadelní alternativa může být nejen duchaplná, ale také srozumitelná a komická. A námitka, co by tomu řekl skutečný Hospodin, že z něj někdo dělá pijana se sklony k depresi, má snadnou odpověď: jenom ješitní tyranové nesnesou legraci na svůj účet.“ </em><strong>(Magdalena Čechlovská, Aktuálně.cz)</strong></p> <p><em>“Tvůrci se inspirovali komiksem The Adventures of God, ale zjevně i dalšími kulturními, filosofickými i popkulturními odkazy všeho druhu. Díky této kombinaci se nejedná o pouhou studentskou legraci, jednoduše postavenou na hrubozrnné komice à la South Park – některým slovním i vizuálním fórkům se zasměje i člověk, kterého vzdělání neminulo.”</em> <strong>(Jana Soprová, Divadelní noviny) </strong></p> <p><em>“V NoDu pojali novinku jako sitkom s poutavou audiovizuální znělkou, jež uvádí čtyři epizody Bible 2. Ovšem už úvodní prolog, kdy k divákovi začne promlouvat podmanivý hlas Jana Přeučila, prozradí, že se nebude jednat o nějakou lehkou parodii na všelijaké seriály, ale promyšlenou a především nápady přetékající hru, která vás chytne a nepustí.”</em> <strong>(Lukáš Holubec, i-Divadlo.cz)</strong></p>
<p>Symbol splněného snu o moderním bydlení v zemích bývalého východního bloku je dějištěm křehkých příběhů všednosti tří bezejmenných sousedů. </p> <p>Komorní výtvarně zvuková inscenace <strong>na 30 minut pro sedm diváků.</strong> Od tvůrců oceňované inscenace pro jednoho diváka, MikroSputnik. </p>
<p>V Divadle NoD a klubu Roxy se chystá lahůdka pro všechny fanoušky nemrtvých. Příběh zombie apokalypsy od dvou režisérů v jediný večer. </p> <p>Po rozšíření viru mladého experimentátora se ze světa stalo místo, kde se cesta na nákup rovná boji o holý život. 98% populace chodí sem a tam a hledá něco k snědku, a ti zbývající se prostě snaží nebýt sežráni. Dá se světové apokalypse ještě zabránit nebo už je pozdě? </p> <p>Projekt vzniká v koprodukci tří souborů, na které jste v NoDu zvyklí - 20 000 židů pod mořem, Maso Krůtí a Divadla NoD a ve spolupráci s klubem Roxy, který uvidíte tak, jak ho rozhodně neznáte. </p>
<p>V Divadle NoD a klubu Roxy se chystá lahůdka pro všechny fanoušky nemrtvých. Příběh zombie apokalypsy od dvou režisérů v jediný večer. </p> <p>Po rozšíření viru mladého experimentátora se ze světa stalo místo, kde se cesta na nákup rovná boji o holý život. 98% populace chodí sem a tam a hledá něco k snědku, a ti zbývající se prostě snaží nebýt sežráni. Dá se světové apokalypse ještě zabránit nebo už je pozdě? </p> <p>Projekt vzniká v koprodukci tří souborů, na které jste v NoDu zvyklí - 20 000 židů pod mořem, Maso Krůtí a Divadla NoD a ve spolupráci s klubem Roxy, který uvidíte tak, jak ho rozhodně neznáte. </p>
<p>Jak funguje láska, které stojí v cestě tisíce kilometrů? Jak pevné pouto mezi námi musí být, abychom toho druhého neztratili, i když jsme už tak dlouho necítili jeho vůni, nedrželi ho za ruku ani se nemohli schovat do jeho náruče? Na tyto otázky odpovídá inscenace tanečního souboru 420PEOPLE, která vychází z autentických osobních materiálů a reálných zkušeností účinkujících. </p> <p>Inscenaci bychom chtěli s láskou věnovat našim dětem, rodičům a partnerům, kterým začneme říkat, že je máme rádi, až ve chvíli, když už jsou od nás příliš daleko. <br /> <br /> <strong>Projekt je výsledkem spolupráce souboru 420PEOPLE, Experimentálního prostoru NoD a hudebního uskupení Zabelov.</strong></p>
<p>Moje děda tvoje děda je rekonstrukce příběhů našich rodin pomocí fotek, dokumentů a objektů. Vyprávění našich dědečků, kteří nosili uniformy, a dědečků, kteří byli lidmi v těchto uniformách biti. O mužích, z nichž jeden se léta schovával uvnitř svého gauče a druhý se střelil do vlastní nohy, aby mohl utéct z fronty. O ženách, které nad sporákem spálily cestovní pasy. Příběhy, které nám byly vyprávěny a u kterých není zřejmé, kde končí dějiny a kde začíná rodinný mýtus.</p> <p><strong>Kolektivní práce studentů Katedry alternativního a loutkového divadla DAMU a Katedry nonverbálního divadla HAMU.</strong></p>
<p>Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si diváci projdou všema fázema svejch vlastních milostnejch příběhů. Herečky krůtí je s nima znova prožijou, jenom o dost intenzivnějš a bizarnějš. Bude to upřímný, pravdivý, vtipný, děsně patetický a totálně nesmyslný. Láska je přesně taková. Má zlomenou nožičku, je trochu rozladěná, ale nejvíc dojemná.</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>"Představení by se dalo shrnout jako koncentrované milostné selhání všeho druhu, hra je živá, vtipná, šťavnatá, a pokud se člověk do divadla přišel primárně pobavit, dostal vše, oč žádal."</em> <strong>- Natálie Máchová (Kulturio)</strong></p>
<p>Pět režisérů, jedna inscenace. Zábavný náhled do divadelní zkoušky, kde se herci pokoušejí režírovat sami sebe i ostatní a kde hranice mezi realitou a hrou postupně mizí.</p> <p>Jak se z pravdy stane lež? Co na nás vyzradí řeč těla? Kolik používáme floskulí a co nám běží hlavou, když se nedokážeme vymáčknout? Bizarní hříčka na téma sociální komunikace.</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>"Herci 11:55 podali náhled na komunikaci, nikoli však novým, ale naprosto známým způsobem. Ukázali nám, co všichni dobře víme. Ale víme to ve skrytu nitra. Tato inscenace nám pomáhá si uvědomit, že komunikace není jen o slovech, ale i o výrazu a mnohém dalším."</em> <strong>- Soňa Hanušová (Kulturio)</strong></p> <p> </p>
<p>Jak najít sám sebe ve světě, který nechce, abychom se soustředili? Jak najít sám sebe ve světě, který vrní, pípá a vibruje? Na hloubku a kvalitu není čas, doba je tak rychlá, že to nemá obdoby. </p> <p>Words of apology je v pořadí pátý autorský projekt progresivního českého souboru Ufftenživot (<a href="http://www.ufftenzivot.cz">www.ufftenzivot.cz</a>).</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>"Jiří vystupuje z každodennosti a reflektuje, co mu na současném chování společnosti přijde nesmyslné, směšné anebo naopak smutné. Převážně mluví a svou zpověď doprovází krátkými pohybovými vazbami, jež se opakují nebo variují. Pracuje s motivy a jeho existence na jevišti se proměňuje ve změť vět a pohybů. Nesnaží se pantomimicky znázornit, co vychází z jeho úst. Své tělo nechává promlouvat, energicky a bez cenzury. Právě jeho naléhavost diváka v některých chvílích až zahlcuje. Přehlcení je ale zároveň jedním z témat inscenace."</em> -<strong> Lenka Vořechovská, Taneční aktuality.cz</strong></p>
<p>Mají problémy, ale nikdo je neposlouchá. Mají pocit, že víc křičet nemůžou. Nechtějí si zničit hlásky, které je aspoň trochu živí. Nezbývá, než si nekompromisně vzít to, co jim patří. Kapitalismus selhal. Všechno je v píči.</p> <p>Radikální autorská ironická politická féerie o tom, jak se čtyři pravdoláskaři rozhodnou bojovat divadlem. A i když pořádně nevědí, za co bojují, časem na to určitě přijdou.</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>„Jsou mladí, umělecky činní, progresivní levičáci, kteří mají na všechno názor. Co se ale stane, když je nikdo nebude poslouchat? Třeba zabarikádují scénu NoDu i s diváky, kde vyhlásí vlastní republiku ve jménu pravdy a lásky. Představení Všechno, co v nás zkurvili komunisti je hysterickou parodií na pokulhávající demokracii a chaotickou debatu polarizované společnosti.“ </em><strong>(Tamara Zubac, Informuji.cz)</strong></p> <p><em>Skvěle jsem se bavil, ale doslova úlevné bylo i to, že se neméně skvěle bavil celý sál NOD Roxy narvaný vrstevníky tvůrců... (...) Nakažlivou energii, chuť (a schopnost) provokovat ty, kteří mají ve všem jasno, i odvahu neplout s proudem a neříkat jen to, co se říkat má, tentokrát potvrzují ještě důrazněji. Vřele doporučuji. </em><strong>(Vladimír Mikulka, Nadivadlo.cz)</strong></p>
<p>Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si diváci projdou všema fázema svejch vlastních milostnejch příběhů. Herečky krůtí je s nima znova prožijou, jenom o dost intenzivnějš a bizarnějš. Bude to upřímný, pravdivý, vtipný, děsně patetický a totálně nesmyslný. Láska je přesně taková. Má zlomenou nožičku, je trochu rozladěná, ale nejvíc dojemná.</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>"Představení by se dalo shrnout jako koncentrované milostné selhání všeho druhu, hra je živá, vtipná, šťavnatá, a pokud se člověk do divadla přišel primárně pobavit, dostal vše, oč žádal."</em> <strong>- Natálie Máchová (Kulturio)</strong></p>
<p>Dron je válečný nástroj, který nám umožňuje zasáhnout, aniž bychom byli zasaženi, vidět, aniž bychom byli viděni, vzít život, aniž bychom riskovali ten svůj. Jak ale v takovém světě vypadá hrdinství? Je možné v takové armádě vést heroický boj a budovat úctu k valečníkovi?</p> <p> „Jsme ve válce. Dron je nejsofistikovanější, nejpřesnější a nejhumánnější způsob, jakým lze tuto válku vést.“– Jeff Hawkins, Ministerstvo zahraničí U.S.A.</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>"Hravost je přítomna v každé scéně. Ať už se jedná o dvojici vojáků simulující naživo hranou počítačovou střílečku, hromadný výcvik nebo souboj rytíře s postavou v burce. Dokonce i tak závažná pasáž, kterou jsou doslovné přepisy rádiových a kokpitových konverzací dronových operátorů, je podána s mírnou nadsázkou. Ovšem divák je přeci jen postupně připravován na finální vyznění celé inscenace. Tím je výstražně zvednutý prst upozorňující na zvýšené nebezpečí podobných zásahů, při nichž se oběti, a to samozřejmě i z řad civilistů, nejen nemohou de facto bránit, ale administrativní cestou se pomalu může ztrácet i možnost vnější kontroly nad podobnými operacemi a jejich dopady."</em> <strong>- Lukáš Holubec (i-Divadlo)</strong></p>
<p>Příběh, odehrávající se ve vaší fantazii. Inscenace Divadla NoD kombinuje technologii binaurálního zvuku - zvukové virtuální reality a tradičních principů ruchařské práce, aby vás teleportovala do samotného středu světa fantasy - do hlavy hlavního hrdiny. </p> <p>Nasaďte si sluchátka a zavřete oči. Proslýchá se, že Temnota znovu nabírá na síle...</p> <p>- - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>„Experimentální Prostor NoD tentokráte skutečně dostál svému názvu a nově nastavená dramaturgie, kterou reprezentuje umělecké vedení, jímž je režisér Janek Lesák a dramaturgyně Natálie Preslové (…) připravila netradiční výlet do světa fantasy.“</em> <strong>(Lukáš Holubec, i-Divadlo.cz)</strong></p> <p><em>„Po úspěších s Osamělostí komiksových hrdinů a Měsíční sonátou č. 11 přinášejí režisér Janek Lesák s dramaturgyní Natálií Preslovou do Experimentálního prostoru NoD experiment dosud největší: Divadlo, které uvidíte, když zavřete oči. Protentokrát opouštějí žánr sci-fi a uvádějí inscenaci s názvem Fantasy! – přitažlivou podívanou, schopnou přilákat mladé publikum, které do divadla třeba ani běžně nechodí. Já bych ji svým kamarádům – přes jisté výhrady – rozhodně doporučila.“</em><strong> (Kateřina Kykalová, Divadelní noviny)</strong></p> <p><em>“Připadalo mi fascinující sledovat herce, jak potichu našlapují, aby byly slyšet jen ty zvuky, které mají, a jak imitují dračí chrapot, podvodní hluk nebo pomocí loop station vytvoří elfský chorál, z něhož příjemně mrazilo.” </em><strong>(Soňa Hanušová, Kulturio.cz)</strong></p>
<p>Každé dílo, co za něco stojí, má dvojku. Terminátor má dvojku a je lepší. Dvojky jsou dobrý. Nová dogmata, noví hrdinové a čerstvá dávka toho, co nesmíte dělat nebo shoříte v pekle. </p> <p>Inspirováno komiksem Adventures of God.</p> <p>- - - - - - - - - - <br /> <br /> <strong>PRESS:</strong><br /> <br /> <em>„Novinka v pražském NoDu je dobrou ukázkou, že divadelní alternativa může být nejen duchaplná, ale také srozumitelná a komická. A námitka, co by tomu řekl skutečný Hospodin, že z něj někdo dělá pijana se sklony k depresi, má snadnou odpověď: jenom ješitní tyranové nesnesou legraci na svůj účet.“ </em><strong>(Magdalena Čechlovská, Aktuálně.cz)</strong></p> <p><em>“Tvůrci se inspirovali komiksem The Adventures of God, ale zjevně i dalšími kulturními, filosofickými i popkulturními odkazy všeho druhu. Díky této kombinaci se nejedná o pouhou studentskou legraci, jednoduše postavenou na hrubozrnné komice à la South Park – některým slovním i vizuálním fórkům se zasměje i člověk, kterého vzdělání neminulo.”</em> <strong>(Jana Soprová, Divadelní noviny) </strong></p> <p><em>“V NoDu pojali novinku jako sitkom s poutavou audiovizuální znělkou, jež uvádí čtyři epizody Bible 2. Ovšem už úvodní prolog, kdy k divákovi začne promlouvat podmanivý hlas Jana Přeučila, prozradí, že se nebude jednat o nějakou lehkou parodii na všelijaké seriály, ale promyšlenou a především nápady přetékající hru, která vás chytne a nepustí.”</em> <strong>(Lukáš Holubec, i-Divadlo.cz)</strong></p>
<p>Mladý generační soubor 11:55 se rozhodl otevřít téma, které je v české společnosti zdánlivě vyřešené, a tím uzavřít svou brakovou trilogii, která v průběhu let vznikla pod režijním vedením Petry Tejnorové. První díl s názvem Umění braku ON AIR vyprávěl příběh detektiva Johna Sinclaira, Syna Světla. Druhý díl přinesl brakovou klasiku – obraz viktoriánské Anglie, napadené nezemským morem a ohrožené zombie apokalypsou. Ve třetím díle se chceme obrátit k naší současnosti. Brak už totiž není potřeba vyhledávat v laciných paperbacích – máme pocit, že v něm žijeme; valí se na nás z novin, časopisů i obrazovek našich chytrých telefonů. Lidé, unavení složitými peripetiemi polistopadového vývoje naší země, začínají opět toužit po jednodušším, srozumitelnějším světě, který neklade otázky. Chceme se začít ptát dřív, než se jednoho dne probudíme a dostaneme odpovědi už hotové. Chceme se stát svými vlastními reportéry.</p> <p>- - - - - - - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS</strong></p> <p><em>Dvě mladé herečky a čtyři mladí herci – nesoudí, neříkají, na čí straně je ta nejopravdovější pravda, ani si nestěžují na ukradenou revoluci. Jen jim přijde nepatřičné, že by měli žít ve světě, kde se slova pravda a láska stávají sprostou nadávkou a kde je svobodné myšlení třeba zadupat do země.</em><strong> - Zdeněk A. Tichý, Artzóna</strong></p> <p><em>Domnívám se, že jde zřejmě o dosud nejpovedenější politickou satiru na divadelních prknech. (...) Každopádně je dobré, že se mladá generace takto probouzí, a že se inscenace, kteru můžete vidět v Experimentálním prostoru NoD, nezaměřuje jen na snadný a zasloužený terč – tedy Miloše Zemana. Upozorňuje totiž na daleko nebezpečnější fenomén dnešní doby: na všehoschopného trestně stíhaného oligarchu a někdejšího agenta StB, spojeného s komunisty a xenofobními okamurovci. Jsem totiž přesvědčen, že tohle může polistopadový vývoj zničit daleko víc než zkorumpovaný systém kmotrů a lobbistů, s nímž si svobodná a demokratická společnost vždy nějak poradí.</em> <strong>- Jaroslav Kmenta, Reportér Magazín</strong></p>
<p>Mladý generační soubor 11:55 se rozhodl otevřít téma, které je v české společnosti zdánlivě vyřešené, a tím uzavřít svou brakovou trilogii, která v průběhu let vznikla pod režijním vedením Petry Tejnorové. První díl s názvem Umění braku ON AIR vyprávěl příběh detektiva Johna Sinclaira, Syna Světla. Druhý díl přinesl brakovou klasiku – obraz viktoriánské Anglie, napadené nezemským morem a ohrožené zombie apokalypsou. Ve třetím díle se chceme obrátit k naší současnosti. Brak už totiž není potřeba vyhledávat v laciných paperbacích – máme pocit, že v něm žijeme; valí se na nás z novin, časopisů i obrazovek našich chytrých telefonů. Lidé, unavení složitými peripetiemi polistopadového vývoje naší země, začínají opět toužit po jednodušším, srozumitelnějším světě, který neklade otázky. Chceme se začít ptát dřív, než se jednoho dne probudíme a dostaneme odpovědi už hotové. Chceme se stát svými vlastními reportéry.</p> <p>- - - - - - - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS</strong></p> <p><em>Dvě mladé herečky a čtyři mladí herci – nesoudí, neříkají, na čí straně je ta nejopravdovější pravda, ani si nestěžují na ukradenou revoluci. Jen jim přijde nepatřičné, že by měli žít ve světě, kde se slova pravda a láska stávají sprostou nadávkou a kde je svobodné myšlení třeba zadupat do země.</em><strong> - Zdeněk A. Tichý, Artzóna</strong></p> <p><em>Domnívám se, že jde zřejmě o dosud nejpovedenější politickou satiru na divadelních prknech. (...) Každopádně je dobré, že se mladá generace takto probouzí, a že se inscenace, kteru můžete vidět v Experimentálním prostoru NoD, nezaměřuje jen na snadný a zasloužený terč – tedy Miloše Zemana. Upozorňuje totiž na daleko nebezpečnější fenomén dnešní doby: na všehoschopného trestně stíhaného oligarchu a někdejšího agenta StB, spojeného s komunisty a xenofobními okamurovci. Jsem totiž přesvědčen, že tohle může polistopadový vývoj zničit daleko víc než zkorumpovaný systém kmotrů a lobbistů, s nímž si svobodná a demokratická společnost vždy nějak poradí.</em> <strong>- Jaroslav Kmenta, Reportér Magazín</strong></p>
<p>Jak funguje láska, které stojí v cestě tisíce kilometrů? Jak pevné pouto mezi námi musí být, abychom toho druhého neztratili, i když jsme už tak dlouho necítili jeho vůni, nedrželi ho za ruku ani se nemohli schovat do jeho náruče? Na tyto otázky odpovídá inscenace tanečního souboru 420PEOPLE, která vychází z autentických osobních materiálů a reálných zkušeností účinkujících. </p> <p>Inscenaci bychom chtěli s láskou věnovat našim dětem, rodičům a partnerům, kterým začneme říkat, že je máme rádi, až ve chvíli, když už jsou od nás příliš daleko. <br /> <br /> <strong>Projekt je výsledkem spolupráce souboru 420PEOPLE, Experimentálního prostoru NoD a hudebního uskupení Zabelov.</strong></p>
<p>Moje děda tvoje děda je rekonstrukce příběhů našich rodin pomocí fotek, dokumentů a objektů. Vyprávění našich dědečků, kteří nosili uniformy, a dědečků, kteří byli lidmi v těchto uniformách biti. O mužích, z nichž jeden se léta schovával uvnitř svého gauče a druhý se střelil do vlastní nohy, aby mohl utéct z fronty. O ženách, které nad sporákem spálily cestovní pasy. Příběhy, které nám byly vyprávěny a u kterých není zřejmé, kde končí dějiny a kde začíná rodinný mýtus.</p> <p><strong>Kolektivní práce studentů Katedry alternativního a loutkového divadla DAMU a Katedry nonverbálního divadla HAMU.</strong></p>
<p>V pátek si můžete užít pořádnou porci hudby v rytmu funky a následně Silent party. Druhý den bude probíhat celý den promítání filmů z Mezinárodního festivalu animovaných filmů Anifilm. Filmy jsou pro malé, větší i ty největší děti a po celý den zdarma. Během dne vás čeká ještě pohádka a Petr Nikl. Celý den je zakončen velkým JAM SESSION, k dispozici bude piano, spousta mikrofonů a zvukař.<br /> </p> <p><strong>Program pátek:</strong></p> <p>20:30 Vepřové komety</p> <p>22:00 Silent party</p> <p> </p> <p><strong>Program sobota:</strong></p> <p>14:00 Teatro Tyjátjátro</p> <p>15:00 Workshop animace</p> <p>17:00 Petr Nikl</p> <p>19:00 JAM SESSION</p>
<p>V pátek si můžete užít pořádnou porci hudby v rytmu funky a následně Silent party. Druhý den bude probíhat celý den promítání filmů z Mezinárodního festivalu animovaných filmů Anifilm. Filmy jsou pro malé, větší i ty největší děti a po celý den zdarma. Během dne vás čeká ještě pohádka a Petr Nikl. Celý den je zakončen velkým JAM SESSION, k dispozici bude piano, spousta mikrofonů a zvukař.<br /> </p> <p><strong>Program pátek:</strong></p> <p>20:30 Vepřové komety</p> <p>22:00 Silent party</p> <p> </p> <p><strong>Program sobota:</strong></p> <p>14:00 Teatro Tyjátjátro</p> <p>15:00 Workshop animace</p> <p>17:00 Petr Nikl</p> <p>19:00 JAM SESSION</p>
<p>Mají problémy, ale nikdo je neposlouchá. Mají pocit, že víc křičet nemůžou. Nechtějí si zničit hlásky, které je aspoň trochu živí. Nezbývá, než si nekompromisně vzít to, co jim patří. Kapitalismus selhal. Všechno je v píči.</p> <p>Radikální autorská ironická politická féerie o tom, jak se čtyři pravdoláskaři rozhodnou bojovat divadlem. A i když pořádně nevědí, za co bojují, časem na to určitě přijdou.</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>„Jsou mladí, umělecky činní, progresivní levičáci, kteří mají na všechno názor. Co se ale stane, když je nikdo nebude poslouchat? Třeba zabarikádují scénu NoDu i s diváky, kde vyhlásí vlastní republiku ve jménu pravdy a lásky. Představení Všechno, co v nás zkurvili komunisti je hysterickou parodií na pokulhávající demokracii a chaotickou debatu polarizované společnosti.“ </em><strong>(Tamara Zubac, Informuji.cz)</strong></p> <p><em>Skvěle jsem se bavil, ale doslova úlevné bylo i to, že se neméně skvěle bavil celý sál NOD Roxy narvaný vrstevníky tvůrců... (...) Nakažlivou energii, chuť (a schopnost) provokovat ty, kteří mají ve všem jasno, i odvahu neplout s proudem a neříkat jen to, co se říkat má, tentokrát potvrzují ještě důrazněji. Vřele doporučuji. </em><strong>(Vladimír Mikulka, Nadivadlo.cz)</strong></p>
<p>Sólová pohybovo-vizuálna performancia inšpirovaná dielom fotografky Francescy Woodman a pocitom pominuteľnosti, ktorý fenomén fotografie vyvoláva.</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p><em>Na fotografi</em><em>í pozorujeme </em><em>č</em><em>osi, </em><em>č</em><em>o u</em><em>ž pominulo, a</em> <em>to </em><em>č</em><em>o n</em><em>ás na tom zra</em><em>ňuje je pr</em><em>áve n</em><em>áznak na</em><em>šej vlastnej smrte</em><em>ľnosti. C</em><em>ítime, ako hovor</em><em>í </em><em>Roland Barthes </em><em>„mrazenie z</em><em> katastrofy, ktor</em><em>á u</em><em>ž nastala. Uprostred </em><em>života u</em><em>ž umierame.</em><em>“ </em>Miroslav Petříček</p>
<p>Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si diváci projdou všema fázema svejch vlastních milostnejch příběhů. Herečky krůtí je s nima znova prožijou, jenom o dost intenzivnějš a bizarnějš. Bude to upřímný, pravdivý, vtipný, děsně patetický a totálně nesmyslný. Láska je přesně taková. Má zlomenou nožičku, je trochu rozladěná, ale nejvíc dojemná.</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>"Představení by se dalo shrnout jako koncentrované milostné selhání všeho druhu, hra je živá, vtipná, šťavnatá, a pokud se člověk do divadla přišel primárně pobavit, dostal vše, oč žádal."</em> <strong>- Natálie Máchová (Kulturio)</strong></p>
<p>Divadelní comiks-con. </p> <p>American psychological society (APS) vydala v roce 2017 studii, která dokazuje, že cca 70% lidí sní o tom, že jsou superhrdinové. Ze stejné studie vyplývá, že ještě vyšší procento superhrdinů sní o tom, že jsou vámi. </p> <p>Buď ve střehu. Nespi. Pracuj na sobě. Mysli na ostatní, ne na sebe. Sportuj a odpočívej. Zároveň! Čti. Studuj. Zdokonaluj se. Nikdy se nezastavuj. Zapomeň na bolest. Fyzickou i psychickou. Bolest pro tebe neexistuje. Protože když se svět řítí na pokraj zkázy, koho kurva zajímá, že Batmana bolí hlava?</p> <p>Časosběrná dokumentární inscenace otevírá třinácté komnaty nejslavnějších komixových hrdinů.</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS</strong></p> <p><em>Přestože nejsem příznivec americké odnože komiksového žánru, neměl jsem sebemenší obavy, že bych inscenaci neporozuměl, a také doufám, že případná neznalost nikoho od návštěvy NoDu neodradí. Byla by to nesmírná škoda, protože inscenace má nebývalý vtip, energii, tempo, a přesto se jedná o vykreslení zásadních soužení, jež prožívá velká část společnosti. </em></p> <p><strong>- Lukáš Holubec</strong></p> <p><em>Sečteno a podtrženo, byla by velká škoda vnímat Osamělost komiksových hrdinů jen coby ptákovinu sloužící k pobavení určitého typu diváka. Tuto funkci sice může též plnit (a to minimálně pro mě dosti zdařile), avšak vody pod touto hladinou jsou výrazně hlubší, než by se na první pohled mohlo zdát. Věřím, že jsem se s touto inscenací nesetkal naposledy, rozhodně mi stojí za opakované zhlédnutí. </em></p> <p><strong>- Jiří Koula</strong></p>
<p>Autorská divadelní inscenace reflektující 100 let Česko(slovenské) hokejové republiky.</p> <p>Tak určitě ... Josef Gruss, Jan Palouš, Jaroslav Jirkovský, Otakar Vindyš, Josef Šroubek, Josef Maleček, Jiří Tožička, Jiří Lála, František Pácalt, Vladimír Zábrodský, Bohumil Modrý, Vilibald Šťovík, Stanislav Konopásek, Augustin Bubník, Jaroslav Drobný, Mike Buckna, Josef Trousílek, Miroslav Charoust, František Tikal, Karel Gut, Jiří Holeček, Ivan Hlinka, Jozef Golonka, Jaroslav Jiřík, Vladimír Růžička, Dominik Hašek, Jaromír Jágr, Petr Svoboda, František Kaberle ml., Robert Reichel, Karel Rachůnek, Josef Vašíček, Jan Marek, David Moravec, Tomáš Plekanec, ... </p>
<p>Mají problémy, ale nikdo je neposlouchá. Mají pocit, že víc křičet nemůžou. Nechtějí si zničit hlásky, které je aspoň trochu živí. Nezbývá, než si nekompromisně vzít to, co jim patří. Kapitalismus selhal. Všechno je v píči.</p> <p>Radikální autorská ironická politická féerie o tom, jak se čtyři pravdoláskaři rozhodnou bojovat divadlem. A i když pořádně nevědí, za co bojují, časem na to určitě přijdou.</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>„Jsou mladí, umělecky činní, progresivní levičáci, kteří mají na všechno názor. Co se ale stane, když je nikdo nebude poslouchat? Třeba zabarikádují scénu NoDu i s diváky, kde vyhlásí vlastní republiku ve jménu pravdy a lásky. Představení Všechno, co v nás zkurvili komunisti je hysterickou parodií na pokulhávající demokracii a chaotickou debatu polarizované společnosti.“ </em><strong>(Tamara Zubac, Informuji.cz)</strong></p> <p><em>Skvěle jsem se bavil, ale doslova úlevné bylo i to, že se neméně skvěle bavil celý sál NOD Roxy narvaný vrstevníky tvůrců... (...) Nakažlivou energii, chuť (a schopnost) provokovat ty, kteří mají ve všem jasno, i odvahu neplout s proudem a neříkat jen to, co se říkat má, tentokrát potvrzují ještě důrazněji. Vřele doporučuji. </em><strong>(Vladimír Mikulka, Nadivadlo.cz)</strong></p>
<p>Příběh, odehrávající se ve vaší fantazii. Inscenace Divadla NoD kombinuje technologii binaurálního zvuku - zvukové virtuální reality a tradičních principů ruchařské práce, aby vás teleportovala do samotného středu světa fantasy - do hlavy hlavního hrdiny. </p> <p>Nasaďte si sluchátka a zavřete oči. Proslýchá se, že Temnota znovu nabírá na síle...</p> <p>- - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>„Experimentální Prostor NoD tentokráte skutečně dostál svému názvu a nově nastavená dramaturgie, kterou reprezentuje umělecké vedení, jímž je režisér Janek Lesák a dramaturgyně Natálie Preslové (…) připravila netradiční výlet do světa fantasy.“</em> <strong>(Lukáš Holubec, i-Divadlo.cz)</strong></p> <p><em>„Po úspěších s Osamělostí komiksových hrdinů a Měsíční sonátou č. 11 přinášejí režisér Janek Lesák s dramaturgyní Natálií Preslovou do Experimentálního prostoru NoD experiment dosud největší: Divadlo, které uvidíte, když zavřete oči. Protentokrát opouštějí žánr sci-fi a uvádějí inscenaci s názvem Fantasy! – přitažlivou podívanou, schopnou přilákat mladé publikum, které do divadla třeba ani běžně nechodí. Já bych ji svým kamarádům – přes jisté výhrady – rozhodně doporučila.“</em><strong> (Kateřina Kykalová, Divadelní noviny)</strong></p> <p><em>“Připadalo mi fascinující sledovat herce, jak potichu našlapují, aby byly slyšet jen ty zvuky, které mají, a jak imitují dračí chrapot, podvodní hluk nebo pomocí loop station vytvoří elfský chorál, z něhož příjemně mrazilo.” </em><strong>(Soňa Hanušová, Kulturio.cz)</strong></p>
<p>Příběh pro děti, kterým by se měli inspirovat i dospělí a humor pro dospělé, který pochopí i děti. Inscenace je volně inspirována jedním z nejznámějších románů o přátelství mezi Vinnetouem a Old Shatterhandem. Velice naivním a záměrně groteskním způsobem podává velmi zkreslenou zprávu o světě indiánů, banditů a kovbojů ale především o přátelství, které je mnohdy víc než sama láska.</p> <p>Představení, které využívá na divadle tradiční filmové principy jako je střih, švenkování, kamerová jízda a zároveň pracuje s kombinací živých herců a loutek, které nahrazují u filmu běžnou změnu měřítka. Loutky i herci pak hrají ve výseči, která opět odkazuje k ohraničenému filmovému plátnu, aby z ní ve finále opět vystoupili do divadelního prostoru.</p> <p>V původní podobě vznikla tato inscenace v rámci workshopu Terezy Volánkové s 2. ročníkem herectví KALD DAMU.</p>
<p>Každé dílo, co za něco stojí, má dvojku. Terminátor má dvojku a je lepší. Dvojky jsou dobrý. Nová dogmata, noví hrdinové a čerstvá dávka toho, co nesmíte dělat nebo shoříte v pekle. </p> <p>Inspirováno komiksem Adventures of God.</p> <p>- - - - - - - - - - <br /> <br /> <strong>PRESS:</strong><br /> <br /> <em>„Novinka v pražském NoDu je dobrou ukázkou, že divadelní alternativa může být nejen duchaplná, ale také srozumitelná a komická. A námitka, co by tomu řekl skutečný Hospodin, že z něj někdo dělá pijana se sklony k depresi, má snadnou odpověď: jenom ješitní tyranové nesnesou legraci na svůj účet.“ </em><strong>(Magdalena Čechlovská, Aktuálně.cz)</strong></p> <p><em>“Tvůrci se inspirovali komiksem The Adventures of God, ale zjevně i dalšími kulturními, filosofickými i popkulturními odkazy všeho druhu. Díky této kombinaci se nejedná o pouhou studentskou legraci, jednoduše postavenou na hrubozrnné komice à la South Park – některým slovním i vizuálním fórkům se zasměje i člověk, kterého vzdělání neminulo.”</em> <strong>(Jana Soprová, Divadelní noviny) </strong></p> <p><em>“V NoDu pojali novinku jako sitkom s poutavou audiovizuální znělkou, jež uvádí čtyři epizody Bible 2. Ovšem už úvodní prolog, kdy k divákovi začne promlouvat podmanivý hlas Jana Přeučila, prozradí, že se nebude jednat o nějakou lehkou parodii na všelijaké seriály, ale promyšlenou a především nápady přetékající hru, která vás chytne a nepustí.”</em> <strong>(Lukáš Holubec, i-Divadlo.cz)</strong></p>
<p>Drama pro dva herce o povaze svobody, hrdinství a osobní zodpovědnosti.</p> <p>Kdy přichází vhodná doba na to začít bránit svobodu? A jak člověk zjistí, jestli se k tomu hodí? Nejhorší zlo, bez ohledu na to, jaký je rok, je plíživé zlo, takové, které roste potichu a nenápadně a když si konečně uvědomíme, jak je nebezpečné, už je příliš pozdě začít s ním bojovat. Příběh inspirovaný životem politického vězně, Josefa Černohorského, a našimi vlastními životy… </p> <p> </p> <p><em>„Víš co se dělo v padesátým třetím v Plzni? Nevíš!“</em></p> <p><strong>MUNDŮR – CHLEBA – SIRKY – HNUTÍ</strong></p> <p><em>„Se svobodou je to jako s klíčema… Začneš si jich vážit, až když je ztratíš.“</em></p> <p><strong>KAFE – HNÍZDO – KYTKA – YTONG</strong></p> <p><em>„A víš, co se děje teďka, vlastně?“</em></p> <p><strong>– HRNEK – GIBS – ČAJ A CUKR – SEDM KOSTEK PŘESNĚ</strong></p> <p> </p>
<p>Mladý generační soubor 11:55 se rozhodl otevřít téma, které je v české společnosti zdánlivě vyřešené, a tím uzavřít svou brakovou trilogii, která v průběhu let vznikla pod režijním vedením Petry Tejnorové. První díl s názvem Umění braku ON AIR vyprávěl příběh detektiva Johna Sinclaira, Syna Světla. Druhý díl přinesl brakovou klasiku – obraz viktoriánské Anglie, napadené nezemským morem a ohrožené zombie apokalypsou. Ve třetím díle se chceme obrátit k naší současnosti. Brak už totiž není potřeba vyhledávat v laciných paperbacích – máme pocit, že v něm žijeme; valí se na nás z novin, časopisů i obrazovek našich chytrých telefonů. Lidé, unavení složitými peripetiemi polistopadového vývoje naší země, začínají opět toužit po jednodušším, srozumitelnějším světě, který neklade otázky. Chceme se začít ptát dřív, než se jednoho dne probudíme a dostaneme odpovědi už hotové. Chceme se stát svými vlastními reportéry.</p> <p>- - - - - - - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS</strong></p> <p><em>Dvě mladé herečky a čtyři mladí herci – nesoudí, neříkají, na čí straně je ta nejopravdovější pravda, ani si nestěžují na ukradenou revoluci. Jen jim přijde nepatřičné, že by měli žít ve světě, kde se slova pravda a láska stávají sprostou nadávkou a kde je svobodné myšlení třeba zadupat do země.</em><strong> - Zdeněk A. Tichý, Artzóna</strong></p> <p><em>Domnívám se, že jde zřejmě o dosud nejpovedenější politickou satiru na divadelních prknech. (...) Každopádně je dobré, že se mladá generace takto probouzí, a že se inscenace, kteru můžete vidět v Experimentálním prostoru NoD, nezaměřuje jen na snadný a zasloužený terč – tedy Miloše Zemana. Upozorňuje totiž na daleko nebezpečnější fenomén dnešní doby: na všehoschopného trestně stíhaného oligarchu a někdejšího agenta StB, spojeného s komunisty a xenofobními okamurovci. Jsem totiž přesvědčen, že tohle může polistopadový vývoj zničit daleko víc než zkorumpovaný systém kmotrů a lobbistů, s nímž si svobodná a demokratická společnost vždy nějak poradí.</em> <strong>- Jaroslav Kmenta, Reportér Magazín</strong></p>
<p>Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si diváci projdou všema fázema svejch vlastních milostnejch příběhů. Herečky krůtí je s nima znova prožijou, jenom o dost intenzivnějš a bizarnějš. Bude to upřímný, pravdivý, vtipný, děsně patetický a totálně nesmyslný. Láska je přesně taková. Má zlomenou nožičku, je trochu rozladěná, ale nejvíc dojemná.</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>"Představení by se dalo shrnout jako koncentrované milostné selhání všeho druhu, hra je živá, vtipná, šťavnatá, a pokud se člověk do divadla přišel primárně pobavit, dostal vše, oč žádal."</em> <strong>- Natálie Máchová (Kulturio)</strong></p>
<p>Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si diváci projdou všema fázema svejch vlastních milostnejch příběhů. Herečky krůtí je s nima znova prožijou, jenom o dost intenzivnějš a bizarnějš. Bude to upřímný, pravdivý, vtipný, děsně patetický a totálně nesmyslný. Láska je přesně taková. Má zlomenou nožičku, je trochu rozladěná, ale nejvíc dojemná.</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>"Představení by se dalo shrnout jako koncentrované milostné selhání všeho druhu, hra je živá, vtipná, šťavnatá, a pokud se člověk do divadla přišel primárně pobavit, dostal vše, oč žádal."</em> <strong>- Natálie Máchová (Kulturio)</strong></p>
<p>Jak funguje láska, které stojí v cestě tisíce kilometrů? Jak pevné pouto mezi námi musí být, abychom toho druhého neztratili, i když jsme už tak dlouho necítili jeho vůni, nedrželi ho za ruku ani se nemohli schovat do jeho náruče? Na tyto otázky odpovídá inscenace tanečního souboru 420PEOPLE, která vychází z autentických osobních materiálů a reálných zkušeností účinkujících. </p> <p>Inscenaci bychom chtěli s láskou věnovat našim dětem, rodičům a partnerům, kterým začneme říkat, že je máme rádi, až ve chvíli, když už jsou od nás příliš daleko. <br /> <br /> <strong>Projekt je výsledkem spolupráce souboru 420PEOPLE, Experimentálního prostoru NoD a hudebního uskupení Zabelov.</strong></p>
<p>Divadelní comiks-con. </p> <p>American psychological society (APS) vydala v roce 2017 studii, která dokazuje, že cca 70% lidí sní o tom, že jsou superhrdinové. Ze stejné studie vyplývá, že ještě vyšší procento superhrdinů sní o tom, že jsou vámi. </p> <p>Buď ve střehu. Nespi. Pracuj na sobě. Mysli na ostatní, ne na sebe. Sportuj a odpočívej. Zároveň! Čti. Studuj. Zdokonaluj se. Nikdy se nezastavuj. Zapomeň na bolest. Fyzickou i psychickou. Bolest pro tebe neexistuje. Protože když se svět řítí na pokraj zkázy, koho kurva zajímá, že Batmana bolí hlava?</p> <p>Časosběrná dokumentární inscenace otevírá třinácté komnaty nejslavnějších komixových hrdinů.</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS</strong></p> <p><em>Přestože nejsem příznivec americké odnože komiksového žánru, neměl jsem sebemenší obavy, že bych inscenaci neporozuměl, a také doufám, že případná neznalost nikoho od návštěvy NoDu neodradí. Byla by to nesmírná škoda, protože inscenace má nebývalý vtip, energii, tempo, a přesto se jedná o vykreslení zásadních soužení, jež prožívá velká část společnosti. </em></p> <p><strong>- Lukáš Holubec</strong></p> <p><em>Sečteno a podtrženo, byla by velká škoda vnímat Osamělost komiksových hrdinů jen coby ptákovinu sloužící k pobavení určitého typu diváka. Tuto funkci sice může též plnit (a to minimálně pro mě dosti zdařile), avšak vody pod touto hladinou jsou výrazně hlubší, než by se na první pohled mohlo zdát. Věřím, že jsem se s touto inscenací nesetkal naposledy, rozhodně mi stojí za opakované zhlédnutí. </em></p> <p><strong>- Jiří Koula</strong></p>
<p>Dron je válečný nástroj, který nám umožňuje zasáhnout, aniž bychom byli zasaženi, vidět, aniž bychom byli viděni, vzít život, aniž bychom riskovali ten svůj. Jak ale v takovém světě vypadá hrdinství? Je možné v takové armádě vést heroický boj a budovat úctu k valečníkovi?</p> <p> „Jsme ve válce. Dron je nejsofistikovanější, nejpřesnější a nejhumánnější způsob, jakým lze tuto válku vést.“– Jeff Hawkins, Ministerstvo zahraničí U.S.A.</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>"Hravost je přítomna v každé scéně. Ať už se jedná o dvojici vojáků simulující naživo hranou počítačovou střílečku, hromadný výcvik nebo souboj rytíře s postavou v burce. Dokonce i tak závažná pasáž, kterou jsou doslovné přepisy rádiových a kokpitových konverzací dronových operátorů, je podána s mírnou nadsázkou. Ovšem divák je přeci jen postupně připravován na finální vyznění celé inscenace. Tím je výstražně zvednutý prst upozorňující na zvýšené nebezpečí podobných zásahů, při nichž se oběti, a to samozřejmě i z řad civilistů, nejen nemohou de facto bránit, ale administrativní cestou se pomalu může ztrácet i možnost vnější kontroly nad podobnými operacemi a jejich dopady."</em> <strong>- Lukáš Holubec (i-Divadlo)</strong></p>
<p>Dron je válečný nástroj, který nám umožňuje zasáhnout, aniž bychom byli zasaženi, vidět, aniž bychom byli viděni, vzít život, aniž bychom riskovali ten svůj. Jak ale v takovém světě vypadá hrdinství? Je možné v takové armádě vést heroický boj a budovat úctu k valečníkovi?</p> <p> „Jsme ve válce. Dron je nejsofistikovanější, nejpřesnější a nejhumánnější způsob, jakým lze tuto válku vést.“– Jeff Hawkins, Ministerstvo zahraničí U.S.A.</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>"Hravost je přítomna v každé scéně. Ať už se jedná o dvojici vojáků simulující naživo hranou počítačovou střílečku, hromadný výcvik nebo souboj rytíře s postavou v burce. Dokonce i tak závažná pasáž, kterou jsou doslovné přepisy rádiových a kokpitových konverzací dronových operátorů, je podána s mírnou nadsázkou. Ovšem divák je přeci jen postupně připravován na finální vyznění celé inscenace. Tím je výstražně zvednutý prst upozorňující na zvýšené nebezpečí podobných zásahů, při nichž se oběti, a to samozřejmě i z řad civilistů, nejen nemohou de facto bránit, ale administrativní cestou se pomalu může ztrácet i možnost vnější kontroly nad podobnými operacemi a jejich dopady."</em> <strong>- Lukáš Holubec (i-Divadlo)</strong></p>
<p>Unikátní loutkové představení vzniklo jako magisterský projekt na Katedře alternativního a loutkového divadla na DAMU. Autoři zvolili takové zpracování, které vychází vstříc nejen dospělému publiku, ale zejména adolescentům. Díky neotřelé kombinaci populárního komiksového námětu, originálních loutek, chytlavých dialogů a bryskního humoru vás tvůrci tohoto autorského představení snadno přesvědčí o tom, že loutkové divadlo není jen pro ty nejmenší diváky, ale že jde s dobou a především vstříc potřebám současného mladého publika.</p> <p>Tak vezměte své mladší sourozence a přijďte se podívat na to, co se stane, když se Goon krvavě pomstí. Dostane vás to taky!</p> <p>Představení je vhodné pro diváky od 14 let. Inscenace je volně inspirovaná komiksem Goon, který vytvořil Eric Powell. V inscenaci je použitý hudební motiv písně Funny Honey (Chicago musical) a melodie hry PacMan.</p>
<p>Jak se může v jediném okamžiku změnit celý váš život? Jaké důsledky může mít každé sebemenší rozhodnutí? Dám si na koncertě ještě pivo, nebo už pojedu domů? Pojedu metrem, nebo půjdu pěšky? Napíšu mu já, nebo počkám, jestli se ozve sám? Přáli byste znát svůj životní příběh v jeho dalších alternativách nebo je to něco, o čem bychom raději neměli přemýšlet? A kdybychom dostali šanci na druhý život, naplníme ho hrdinskými činy nebo strachem, abychom o něj zase nepřišli?</p> <p><strong>Autorská inscenace režisérky Kashy Jandáčkové VE DNE V NOCI vypráví na základě dokumentárních materiálů, novinových článků, autentických výpovědí a videozáznamů příběhy skutečných obětí teroristických útoků. Životní osudy obyčejných hrdinů, kteří by se jimi raději nestali. V hlavních rolích Anna Linhartová, Karolína Vágnerová, Jan Meduna, Jiří Roskot a Killiekrankie.</strong></p> <p>Inscenace Ve dne v noci je první z linie vlastních produkcí Divadla NoD, kterou pro divadlo připravuje <strong>dramaturgyně Natálie Preslová</strong>. Cílem této dramaturgické linie je přinášet témata, odrážející aktuální dění kolem nás v českém i světovém kontextu. Měla by poskytovat umělcům možnost svobodného vyjádření, a to skrze vlastní autorské divadelní projekty i na základě výrazných textů současné dramatiky.</p> <p>- - - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>"Představení nese mnoho hlubokých myšlenek, nutí diváka k přemýšlení, je nápadité, vtipné, jsou v něm určité momenty odlehčení celé tíhy, výborně zahrané, je skoro návodem, jak zpracovat tak smutné a těžké téma. I přesto, že cestou domů moji duši samozřejmě svírá smutek, který ještě dlouho nepřechází, říkám Kashe Jandáčkové – „Bravo“."</em> - <strong>Eva Smolíková, Taneční magazín </strong></p> <p><em>"V NoDu se podařilo divadelní představení na aktuální téma, které premiérové publikum přijalo s velkým zájmem a bouřlivým ohlasem. K jeho kladům patří zapojení živé hudby dua Killiekrankie a scénografie kombinující vtipně projekci s hereckou akcí."</em> - <strong>Radmila Hrdinová, zdroj Novinky.cz a Právo</strong></p> <p><em>"Inscenace osciluje na hraně dnes stále rozšířenějšího žánru dokudramatu, je ovšem divadelně přitažlivá, temporytmicky zvládnutá a bohatá na řadu detailů, které se divákovi dostanou pod kůži. (...) Sto minut bez přestávky nenudilo ani chvilku."</em> - <strong>Jan Kerbr, zdroj Kulturní magazín UNI</strong></p>
<p>Kolik agrese a puzení k násilnému chování v sobě musíme potlačit, abychom se stali „kultivovanými“ lidmi? Je to násilné v nás lidské, nebo nelidské? Jsme to skutečně my v momentech, kdy si myslíme, že jsme přirození? Jak vlastně vypadá ona přirozenost? Co všechno může být spouštěčem naší agresivity? Byli bychom schopni se podílet na násilí na druhých? A co v momentě, kdy bychom byli pod vlivem nějaké skupiny? Může být násilí na druhých určitý druh sportu, kterému lze propadnout? Opravdu jsme si jisti tím, jak se ve vypjatých a nepříjemných situacích zachováme? Můžeme o sobě říct, že v žádném případě nemáme sklon k násilí v jakékoli jeho podobě?</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>"Hodní chlapci jsou inscenací, která vás na začátku chytne a nepustí, ještě cestou z divadla na ni budete myslet a možná těsně před spaním se vymaníte z jejího objetí. Reflektuje současnost a je pravdivá. Je vtipná a děsivá zároveň. Protože násilí je nejen všude kolem nás, ale i v nás. Nebo vy si snad troufnete o sobě říct, že jste skutečně hodný chlapec (či dívka)?"</em><br /> <em>-</em><strong> Barbora Švarcová, Generace 21</strong></p>
<p>Autorská divadelní inscenace reflektující 100 let Česko(slovenské) hokejové republiky.</p> <p>Tak určitě ... Josef Gruss, Jan Palouš, Jaroslav Jirkovský, Otakar Vindyš, Josef Šroubek, Josef Maleček, Jiří Tožička, Jiří Lála, František Pácalt, Vladimír Zábrodský, Bohumil Modrý, Vilibald Šťovík, Stanislav Konopásek, Augustin Bubník, Jaroslav Drobný, Mike Buckna, Josef Trousílek, Miroslav Charoust, František Tikal, Karel Gut, Jiří Holeček, Ivan Hlinka, Jozef Golonka, Jaroslav Jiřík, Vladimír Růžička, Dominik Hašek, Jaromír Jágr, Petr Svoboda, František Kaberle ml., Robert Reichel, Karel Rachůnek, Josef Vašíček, Jan Marek, David Moravec, Tomáš Plekanec, ... </p>
<p>Příběh, odehrávající se ve vaší fantazii. Inscenace Divadla NoD kombinuje technologii binaurálního zvuku - zvukové virtuální reality a tradičních principů ruchařské práce, aby vás teleportovala do samotného středu světa fantasy - do hlavy hlavního hrdiny. </p> <p>Nasaďte si sluchátka a zavřete oči. Proslýchá se, že Temnota znovu nabírá na síle...</p> <p>- - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>„Experimentální Prostor NoD tentokráte skutečně dostál svému názvu a nově nastavená dramaturgie, kterou reprezentuje umělecké vedení, jímž je režisér Janek Lesák a dramaturgyně Natálie Preslové (…) připravila netradiční výlet do světa fantasy.“</em> <strong>(Lukáš Holubec, i-Divadlo.cz)</strong></p> <p><em>„Po úspěších s Osamělostí komiksových hrdinů a Měsíční sonátou č. 11 přinášejí režisér Janek Lesák s dramaturgyní Natálií Preslovou do Experimentálního prostoru NoD experiment dosud největší: Divadlo, které uvidíte, když zavřete oči. Protentokrát opouštějí žánr sci-fi a uvádějí inscenaci s názvem Fantasy! – přitažlivou podívanou, schopnou přilákat mladé publikum, které do divadla třeba ani běžně nechodí. Já bych ji svým kamarádům – přes jisté výhrady – rozhodně doporučila.“</em><strong> (Kateřina Kykalová, Divadelní noviny)</strong></p> <p><em>“Připadalo mi fascinující sledovat herce, jak potichu našlapují, aby byly slyšet jen ty zvuky, které mají, a jak imitují dračí chrapot, podvodní hluk nebo pomocí loop station vytvoří elfský chorál, z něhož příjemně mrazilo.” </em><strong>(Soňa Hanušová, Kulturio.cz)</strong></p>
<p>Každé dílo, co za něco stojí, má dvojku. Terminátor má dvojku a je lepší. Dvojky jsou dobrý. Nová dogmata, noví hrdinové a čerstvá dávka toho, co nesmíte dělat nebo shoříte v pekle. </p> <p>Inspirováno komiksem Adventures of God.</p> <p>- - - - - - - - - - <br /> <br /> <strong>PRESS:</strong><br /> <br /> <em>„Novinka v pražském NoDu je dobrou ukázkou, že divadelní alternativa může být nejen duchaplná, ale také srozumitelná a komická. A námitka, co by tomu řekl skutečný Hospodin, že z něj někdo dělá pijana se sklony k depresi, má snadnou odpověď: jenom ješitní tyranové nesnesou legraci na svůj účet.“ </em><strong>(Magdalena Čechlovská, Aktuálně.cz)</strong></p> <p><em>“Tvůrci se inspirovali komiksem The Adventures of God, ale zjevně i dalšími kulturními, filosofickými i popkulturními odkazy všeho druhu. Díky této kombinaci se nejedná o pouhou studentskou legraci, jednoduše postavenou na hrubozrnné komice à la South Park – některým slovním i vizuálním fórkům se zasměje i člověk, kterého vzdělání neminulo.”</em> <strong>(Jana Soprová, Divadelní noviny) </strong></p> <p><em>“V NoDu pojali novinku jako sitkom s poutavou audiovizuální znělkou, jež uvádí čtyři epizody Bible 2. Ovšem už úvodní prolog, kdy k divákovi začne promlouvat podmanivý hlas Jana Přeučila, prozradí, že se nebude jednat o nějakou lehkou parodii na všelijaké seriály, ale promyšlenou a především nápady přetékající hru, která vás chytne a nepustí.”</em> <strong>(Lukáš Holubec, i-Divadlo.cz)</strong></p>
<p>Jak funguje láska, které stojí v cestě tisíce kilometrů? Jak pevné pouto mezi námi musí být, abychom toho druhého neztratili, i když jsme už tak dlouho necítili jeho vůni, nedrželi ho za ruku ani se nemohli schovat do jeho náruče? Na tyto otázky odpovídá inscenace tanečního souboru 420PEOPLE, která vychází z autentických osobních materiálů a reálných zkušeností účinkujících. </p> <p>Inscenaci bychom chtěli s láskou věnovat našim dětem, rodičům a partnerům, kterým začneme říkat, že je máme rádi, až ve chvíli, když už jsou od nás příliš daleko. <br /> <br /> <strong>Projekt je výsledkem spolupráce souboru 420PEOPLE, Experimentálního prostoru NoD a hudebního uskupení Zabelov.</strong></p>
<p>Divadelní comiks-con. </p> <p>American psychological society (APS) vydala v roce 2017 studii, která dokazuje, že cca 70% lidí sní o tom, že jsou superhrdinové. Ze stejné studie vyplývá, že ještě vyšší procento superhrdinů sní o tom, že jsou vámi. </p> <p>Buď ve střehu. Nespi. Pracuj na sobě. Mysli na ostatní, ne na sebe. Sportuj a odpočívej. Zároveň! Čti. Studuj. Zdokonaluj se. Nikdy se nezastavuj. Zapomeň na bolest. Fyzickou i psychickou. Bolest pro tebe neexistuje. Protože když se svět řítí na pokraj zkázy, koho kurva zajímá, že Batmana bolí hlava?</p> <p>Časosběrná dokumentární inscenace otevírá třinácté komnaty nejslavnějších komixových hrdinů.</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS</strong></p> <p><em>Přestože nejsem příznivec americké odnože komiksového žánru, neměl jsem sebemenší obavy, že bych inscenaci neporozuměl, a také doufám, že případná neznalost nikoho od návštěvy NoDu neodradí. Byla by to nesmírná škoda, protože inscenace má nebývalý vtip, energii, tempo, a přesto se jedná o vykreslení zásadních soužení, jež prožívá velká část společnosti. </em></p> <p><strong>- Lukáš Holubec</strong></p> <p><em>Sečteno a podtrženo, byla by velká škoda vnímat Osamělost komiksových hrdinů jen coby ptákovinu sloužící k pobavení určitého typu diváka. Tuto funkci sice může též plnit (a to minimálně pro mě dosti zdařile), avšak vody pod touto hladinou jsou výrazně hlubší, než by se na první pohled mohlo zdát. Věřím, že jsem se s touto inscenací nesetkal naposledy, rozhodně mi stojí za opakované zhlédnutí. </em></p> <p><strong>- Jiří Koula</strong></p>
<p>Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si diváci projdou všema fázema svejch vlastních milostnejch příběhů. Herečky krůtí je s nima znova prožijou, jenom o dost intenzivnějš a bizarnějš. Bude to upřímný, pravdivý, vtipný, děsně patetický a totálně nesmyslný. Láska je přesně taková. Má zlomenou nožičku, je trochu rozladěná, ale nejvíc dojemná.</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>"Představení by se dalo shrnout jako koncentrované milostné selhání všeho druhu, hra je živá, vtipná, šťavnatá, a pokud se člověk do divadla přišel primárně pobavit, dostal vše, oč žádal."</em> <strong>- Natálie Máchová (Kulturio)</strong></p>
<p>Dron je válečný nástroj, který nám umožňuje zasáhnout, aniž bychom byli zasaženi, vidět, aniž bychom byli viděni, vzít život, aniž bychom riskovali ten svůj. Jak ale v takovém světě vypadá hrdinství? Je možné v takové armádě vést heroický boj a budovat úctu k valečníkovi?</p> <p> „Jsme ve válce. Dron je nejsofistikovanější, nejpřesnější a nejhumánnější způsob, jakým lze tuto válku vést.“– Jeff Hawkins, Ministerstvo zahraničí U.S.A.</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>"Hravost je přítomna v každé scéně. Ať už se jedná o dvojici vojáků simulující naživo hranou počítačovou střílečku, hromadný výcvik nebo souboj rytíře s postavou v burce. Dokonce i tak závažná pasáž, kterou jsou doslovné přepisy rádiových a kokpitových konverzací dronových operátorů, je podána s mírnou nadsázkou. Ovšem divák je přeci jen postupně připravován na finální vyznění celé inscenace. Tím je výstražně zvednutý prst upozorňující na zvýšené nebezpečí podobných zásahů, při nichž se oběti, a to samozřejmě i z řad civilistů, nejen nemohou de facto bránit, ale administrativní cestou se pomalu může ztrácet i možnost vnější kontroly nad podobnými operacemi a jejich dopady."</em> <strong>- Lukáš Holubec (i-Divadlo)</strong></p>
<p>Dron je válečný nástroj, který nám umožňuje zasáhnout, aniž bychom byli zasaženi, vidět, aniž bychom byli viděni, vzít život, aniž bychom riskovali ten svůj. Jak ale v takovém světě vypadá hrdinství? Je možné v takové armádě vést heroický boj a budovat úctu k valečníkovi?</p> <p> „Jsme ve válce. Dron je nejsofistikovanější, nejpřesnější a nejhumánnější způsob, jakým lze tuto válku vést.“– Jeff Hawkins, Ministerstvo zahraničí U.S.A.</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>"Hravost je přítomna v každé scéně. Ať už se jedná o dvojici vojáků simulující naživo hranou počítačovou střílečku, hromadný výcvik nebo souboj rytíře s postavou v burce. Dokonce i tak závažná pasáž, kterou jsou doslovné přepisy rádiových a kokpitových konverzací dronových operátorů, je podána s mírnou nadsázkou. Ovšem divák je přeci jen postupně připravován na finální vyznění celé inscenace. Tím je výstražně zvednutý prst upozorňující na zvýšené nebezpečí podobných zásahů, při nichž se oběti, a to samozřejmě i z řad civilistů, nejen nemohou de facto bránit, ale administrativní cestou se pomalu může ztrácet i možnost vnější kontroly nad podobnými operacemi a jejich dopady."</em> <strong>- Lukáš Holubec (i-Divadlo)</strong></p>
<p>20 000 židů pod mořem je soubor zkoumající hranice improvizačního divadla. <br /> Divadlo NoD je prostor, kde působí jen opravdoví profesionálové. </p> <p>“Židi” mají 4 večery na to, aby dokázali, že takovými profesionály jsou. Jejich úkolem bude odehrát bez jakékoli přípravy 4 celovečerní představení a tým Divadla NoD jim připraví 12 překážek, které jim to pořádně znesnadní. O jaké překážky půjde ovšem nebude nikdo z herců dopředu vědět. Protože kdyby to věděli, nikdy by do toho dobrovolně nešli. </p> <p>Pokud se jim podaří i přes všechny překážky dohrát představení do úplného konce, stane se Divadlo NoD jejich domovskou scénou. Pokud ne, už si tu nikdy ani neškrtnou. </p> <p>Konkurz, který ještě žádný divadelní soubor nezažil. </p>
<p>Každé dílo, co za něco stojí, má dvojku. Terminátor má dvojku a je lepší. Dvojky jsou dobrý. Nová dogmata, noví hrdinové a čerstvá dávka toho, co nesmíte dělat nebo shoříte v pekle. </p> <p>Inspirováno komiksem Adventures of God.</p> <p>- - - - - - - - - - <br /> <br /> <strong>PRESS:</strong><br /> <br /> <em>„Novinka v pražském NoDu je dobrou ukázkou, že divadelní alternativa může být nejen duchaplná, ale také srozumitelná a komická. A námitka, co by tomu řekl skutečný Hospodin, že z něj někdo dělá pijana se sklony k depresi, má snadnou odpověď: jenom ješitní tyranové nesnesou legraci na svůj účet.“ </em><strong>(Magdalena Čechlovská, Aktuálně.cz)</strong></p> <p><em>“Tvůrci se inspirovali komiksem The Adventures of God, ale zjevně i dalšími kulturními, filosofickými i popkulturními odkazy všeho druhu. Díky této kombinaci se nejedná o pouhou studentskou legraci, jednoduše postavenou na hrubozrnné komice à la South Park – některým slovním i vizuálním fórkům se zasměje i člověk, kterého vzdělání neminulo.”</em> <strong>(Jana Soprová, Divadelní noviny) </strong></p> <p><em>“V NoDu pojali novinku jako sitkom s poutavou audiovizuální znělkou, jež uvádí čtyři epizody Bible 2. Ovšem už úvodní prolog, kdy k divákovi začne promlouvat podmanivý hlas Jana Přeučila, prozradí, že se nebude jednat o nějakou lehkou parodii na všelijaké seriály, ale promyšlenou a především nápady přetékající hru, která vás chytne a nepustí.”</em> <strong>(Lukáš Holubec, i-Divadlo.cz)</strong></p>
<p>Jak funguje láska, které stojí v cestě tisíce kilometrů? Jak pevné pouto mezi námi musí být, abychom toho druhého neztratili, i když jsme už tak dlouho necítili jeho vůni, nedrželi ho za ruku ani se nemohli schovat do jeho náruče? Na tyto otázky odpovídá inscenace tanečního souboru 420PEOPLE, která vychází z autentických osobních materiálů a reálných zkušeností účinkujících. </p> <p>Inscenaci bychom chtěli s láskou věnovat našim dětem, rodičům a partnerům, kterým začneme říkat, že je máme rádi, až ve chvíli, když už jsou od nás příliš daleko. <br /> <br /> <strong>Projekt je výsledkem spolupráce souboru 420PEOPLE, Experimentálního prostoru NoD a hudebního uskupení Zabelov.</strong></p>
<p>Divadelní comiks-con. </p> <p>American psychological society (APS) vydala v roce 2017 studii, která dokazuje, že cca 70% lidí sní o tom, že jsou superhrdinové. Ze stejné studie vyplývá, že ještě vyšší procento superhrdinů sní o tom, že jsou vámi. </p> <p>Buď ve střehu. Nespi. Pracuj na sobě. Mysli na ostatní, ne na sebe. Sportuj a odpočívej. Zároveň! Čti. Studuj. Zdokonaluj se. Nikdy se nezastavuj. Zapomeň na bolest. Fyzickou i psychickou. Bolest pro tebe neexistuje. Protože když se svět řítí na pokraj zkázy, koho kurva zajímá, že Batmana bolí hlava?</p> <p>Časosběrná dokumentární inscenace otevírá třinácté komnaty nejslavnějších komixových hrdinů.</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS</strong></p> <p><em>Přestože nejsem příznivec americké odnože komiksového žánru, neměl jsem sebemenší obavy, že bych inscenaci neporozuměl, a také doufám, že případná neznalost nikoho od návštěvy NoDu neodradí. Byla by to nesmírná škoda, protože inscenace má nebývalý vtip, energii, tempo, a přesto se jedná o vykreslení zásadních soužení, jež prožívá velká část společnosti. </em></p> <p><strong>- Lukáš Holubec</strong></p> <p><em>Sečteno a podtrženo, byla by velká škoda vnímat Osamělost komiksových hrdinů jen coby ptákovinu sloužící k pobavení určitého typu diváka. Tuto funkci sice může též plnit (a to minimálně pro mě dosti zdařile), avšak vody pod touto hladinou jsou výrazně hlubší, než by se na první pohled mohlo zdát. Věřím, že jsem se s touto inscenací nesetkal naposledy, rozhodně mi stojí za opakované zhlédnutí. </em></p> <p><strong>- Jiří Koula</strong></p>
<p>Autorská divadelní inscenace reflektující 100 let Česko(slovenské) hokejové republiky.</p> <p>Tak určitě ... Josef Gruss, Jan Palouš, Jaroslav Jirkovský, Otakar Vindyš, Josef Šroubek, Josef Maleček, Jiří Tožička, Jiří Lála, František Pácalt, Vladimír Zábrodský, Bohumil Modrý, Vilibald Šťovík, Stanislav Konopásek, Augustin Bubník, Jaroslav Drobný, Mike Buckna, Josef Trousílek, Miroslav Charoust, František Tikal, Karel Gut, Jiří Holeček, Ivan Hlinka, Jozef Golonka, Jaroslav Jiřík, Vladimír Růžička, Dominik Hašek, Jaromír Jágr, Petr Svoboda, František Kaberle ml., Robert Reichel, Karel Rachůnek, Josef Vašíček, Jan Marek, David Moravec, Tomáš Plekanec, ... </p>
<p>Příběh, odehrávající se ve vaší fantazii. Inscenace Divadla NoD kombinuje technologii binaurálního zvuku - zvukové virtuální reality a tradičních principů ruchařské práce, aby vás teleportovala do samotného středu světa fantasy - do hlavy hlavního hrdiny. </p> <p>Nasaďte si sluchátka a zavřete oči. Proslýchá se, že Temnota znovu nabírá na síle...</p> <p>- - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>„Experimentální Prostor NoD tentokráte skutečně dostál svému názvu a nově nastavená dramaturgie, kterou reprezentuje umělecké vedení, jímž je režisér Janek Lesák a dramaturgyně Natálie Preslové (…) připravila netradiční výlet do světa fantasy.“</em> <strong>(Lukáš Holubec, i-Divadlo.cz)</strong></p> <p><em>„Po úspěších s Osamělostí komiksových hrdinů a Měsíční sonátou č. 11 přinášejí režisér Janek Lesák s dramaturgyní Natálií Preslovou do Experimentálního prostoru NoD experiment dosud největší: Divadlo, které uvidíte, když zavřete oči. Protentokrát opouštějí žánr sci-fi a uvádějí inscenaci s názvem Fantasy! – přitažlivou podívanou, schopnou přilákat mladé publikum, které do divadla třeba ani běžně nechodí. Já bych ji svým kamarádům – přes jisté výhrady – rozhodně doporučila.“</em><strong> (Kateřina Kykalová, Divadelní noviny)</strong></p> <p><em>“Připadalo mi fascinující sledovat herce, jak potichu našlapují, aby byly slyšet jen ty zvuky, které mají, a jak imitují dračí chrapot, podvodní hluk nebo pomocí loop station vytvoří elfský chorál, z něhož příjemně mrazilo.” </em><strong>(Soňa Hanušová, Kulturio.cz)</strong></p>
<p>Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si diváci projdou všema fázema svejch vlastních milostnejch příběhů. Herečky krůtí je s nima znova prožijou, jenom o dost intenzivnějš a bizarnějš. Bude to upřímný, pravdivý, vtipný, děsně patetický a totálně nesmyslný. Láska je přesně taková. Má zlomenou nožičku, je trochu rozladěná, ale nejvíc dojemná.</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>"Představení by se dalo shrnout jako koncentrované milostné selhání všeho druhu, hra je živá, vtipná, šťavnatá, a pokud se člověk do divadla přišel primárně pobavit, dostal vše, oč žádal."</em> <strong>- Natálie Máchová (Kulturio)</strong></p>
<p>Tohle není divadlo, tohle je hra. Žádné hlediště, žádné jeviště. Příběh, který můžete vidět jen očima jedné z postav. GAME je participační divadlo postavené na principech LARPu (Live Action Role Playing Game) - hraní za fiktivní postavu v reálném čase a prostoru. Je to jako hrát deskovou hru na hracím plánu velikosti tenisového kurtu. Figurku nepotřebujete - tou jste vy sami. V přesný čas začátku buďte připraveni v Divadle NoD. Neexistuje záchranné heslo. Musíte hru hrát a dohrát. Pravidla se dozvíte na místě. Hru prožijete v kůži jedné z 50 postav příběhu. Abyste zvítězili, budete muset řešit její problémy a plnit její přání. Vývoj hry budete moci kdykoli ovlivnit, ať už svým rozhodnutím, slovy nebo činy. Jak váš příběh dopadne, bude jen a jen na vás. Nevyužijete dovednosti herce, ale dovednosti hráče. Hra vyžaduje schopnost aktivního pohybu a vykonávání herních úkolů (fyzické aktivity, logické úkoly, aktivní komunikace se spoluhráči). Všichni, kdo se GAME zúčastní, se musí aktivně podílet na průběhu hry, není možné se “jen dívat”. Během hry mohou být použity světelné efekty, výstřely, absolutní tma a scény zobrazující explicitní násilí. Hra není vhodná po osoby mladší 15 let. Pro účast ve hře platí dresscode ve stylu 30. let 20. století. (<a href="https://www.google.cz/search?biw=1536&bih=734&tbm=isch&sa=1&ei=PhigWr3VOYm0sAeywbvACQ&q=fashion+of+30s&oq=fashion+of+30&gs_l=psy-ab.1.0.0.64084.65571.0.66854.6.5.0.1.1.0.120.465.3j2.5.0....0...1c.1.64.psy-ab..0.6.466...0i30k1j0i19k1.0.tMMoAG8DIz0#cns=0">Google vám napoví.</a>) Nákupem lístku hra začíná.</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p><strong>JIŽNÍ SPOJKA - divadelní přehlídka Jihočeského divadla v Praze.</strong></p> <p>Jihočeské divadlo jede za vámi! Směr Budějovice - Praha. Vezeme s sebou to nejlepší ze své produkce. Jihočechům hrajeme už 100 let a chceme to naše jubileum oslavit také s vámi. Přijďte do Disku, NODu, ABC a Fora Karlín, kde celý festival zakončíme.</p> <p>A pozor vezmeme vás i k nám na jih! Proč? Protože v “Budějovicích by chtěl žít každý”. Pojedete autem, busem, vlakem nebo přijdete pěšky? Prostě přidejte plyn a dorazte. Jihočeské divadlo je čtyřsouborové profesionální divadlo. Ano i my na jihu máme profíky, které každé léto vidí 60 000 z vás na Otáčivém hledišti v Českém Krumlově. Vy máte jedinečnou příležitost vidět je v rozmezí dvou týdnů i ve vašich divadlech. To je výzva, nemyslíte?</p> <p><strong>Více <a href="http://https://www.jihoceskedivadlo.cz/divadlo/novinky/1672-jihoceske-divadlo-v-praze">zde.</a></strong></p> <p> </p>
<p>Jedno z dosud největších dobrodružství lidstva začalo 16. července 1969, kdy ze Země odstartovala raketa Saturn V a vynesla na oběžnou dráhu Země vesmírnou loď Apollo 11. Posádku Apolla tvořili tři lidé - velitel Neil Armstrong, pilot řídícího modulu Michael Collins a pilot lunárního modulu Edwin “Buzz” Aldrin. O čtyři dny později potvrdil Armstrong tři čtvrtě miliardě lidí, kteří jeho výstup na Měsíc sledovali, že je to opravdu, opravdu velký skok pro lidstvo. Ještě ten samý den bylo ohlášeno předpokládané přistání člověka na Marsu v roce 2000. </p> <p>Místo toho je nám dnes vesmír ještě o něco vzdálenější než byl v roce 1969 - už jen kvůli pokroku astrofyziky, která zjistila, že toho jako lidstvo o vesmíru víme mnohem, ale mnohem méně, než jsme si kdy mysleli. </p> <p>Příběh možná největšího úspěchu v dějinách člověka a prvního dne, kdy se na sebe lidstvo mohlo podívat z pořádné výšky.</p> <p><strong>Věnováno všem, kdo někdy toužili stát se kosmonautem. </strong></p> <p><strong>- - - - - - - - - - </strong></p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>„Není tomu tak dávno, kdy jsme nadšeně jásali nad Osamělostí komiksových hrdinů, podle nás nejlepší divadelní inscenace roku 2017, a už tu máme další premiéru. Měsíční sonátou č. 11 experimentální prostor NoD už podruhé dokazuje, že je třeba jej bedlivě sledovat, protože o osobnostech stojících momentálně za touto divadelní scénou ještě hodně uslyšíme.“</em> <strong>(Soňa Hanušová, Kulturio)</strong></p> <p><em>„Pokud bych měl doporučit nějakou inscenaci pro teenagery, která by je zároveň i trochu vzdělala, vybral bych bez váhání Lesákovu Měsíční sonátu č. 11 v NoDu: vtipně totiž předvádí výpravu prvních astronautů na Měsíc jako hudební jízdu "fakt cool" dídžejů. NoD pod novým vedením dělá - hudební terminologií řečeno - moderní pop (proto, předpokládám, našel pod jeho střechou nové působiště i podobně orientovaný soubor 11:55), na který diváci, soudě podle mých zkušeností, velmi dobře slyší. </em><strong>(Martin Švejda, Nadivadlo.cz)</strong></p>
<p>Mladý generační soubor 11:55 se rozhodl otevřít téma, které je v české společnosti zdánlivě vyřešené, a tím uzavřít svou brakovou trilogii, která v průběhu let vznikla pod režijním vedením Petry Tejnorové. První díl s názvem Umění braku ON AIR vyprávěl příběh detektiva Johna Sinclaira, Syna Světla. Druhý díl přinesl brakovou klasiku – obraz viktoriánské Anglie, napadené nezemským morem a ohrožené zombie apokalypsou. Ve třetím díle se chceme obrátit k naší současnosti. Brak už totiž není potřeba vyhledávat v laciných paperbacích – máme pocit, že v něm žijeme; valí se na nás z novin, časopisů i obrazovek našich chytrých telefonů. Lidé, unavení složitými peripetiemi polistopadového vývoje naší země, začínají opět toužit po jednodušším, srozumitelnějším světě, který neklade otázky. Chceme se začít ptát dřív, než se jednoho dne probudíme a dostaneme odpovědi už hotové. Chceme se stát svými vlastními reportéry.</p> <p>- - - - - - - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS</strong></p> <p><em>Dvě mladé herečky a čtyři mladí herci – nesoudí, neříkají, na čí straně je ta nejopravdovější pravda, ani si nestěžují na ukradenou revoluci. Jen jim přijde nepatřičné, že by měli žít ve světě, kde se slova pravda a láska stávají sprostou nadávkou a kde je svobodné myšlení třeba zadupat do země.</em><strong> - Zdeněk A. Tichý, Artzóna</strong></p> <p><em>Domnívám se, že jde zřejmě o dosud nejpovedenější politickou satiru na divadelních prknech. (...) Každopádně je dobré, že se mladá generace takto probouzí, a že se inscenace, kteru můžete vidět v Experimentálním prostoru NoD, nezaměřuje jen na snadný a zasloužený terč – tedy Miloše Zemana. Upozorňuje totiž na daleko nebezpečnější fenomén dnešní doby: na všehoschopného trestně stíhaného oligarchu a někdejšího agenta StB, spojeného s komunisty a xenofobními okamurovci. Jsem totiž přesvědčen, že tohle může polistopadový vývoj zničit daleko víc než zkorumpovaný systém kmotrů a lobbistů, s nímž si svobodná a demokratická společnost vždy nějak poradí.</em> <strong>- Jaroslav Kmenta, Reportér Magazín</strong></p>
<p>20 000 židů pod mořem je soubor zkoumající hranice improvizačního divadla. <br /> Divadlo NoD je prostor, kde působí jen opravdoví profesionálové. </p> <p>“Židi” mají 4 večery na to, aby dokázali, že takovými profesionály jsou. Jejich úkolem bude odehrát bez jakékoli přípravy 4 celovečerní představení a tým Divadla NoD jim připraví 12 překážek, které jim to pořádně znesnadní. O jaké překážky půjde ovšem nebude nikdo z herců dopředu vědět. Protože kdyby to věděli, nikdy by do toho dobrovolně nešli. </p> <p>Pokud se jim podaří i přes všechny překážky dohrát představení do úplného konce, stane se Divadlo NoD jejich domovskou scénou. Pokud ne, už si tu nikdy ani neškrtnou. </p> <p>Konkurz, který ještě žádný divadelní soubor nezažil. </p>
<p>Kolik agrese a puzení k násilnému chování v sobě musíme potlačit, abychom se stali „kultivovanými“ lidmi? Je to násilné v nás lidské, nebo nelidské? Jsme to skutečně my v momentech, kdy si myslíme, že jsme přirození? Jak vlastně vypadá ona přirozenost? Co všechno může být spouštěčem naší agresivity? Byli bychom schopni se podílet na násilí na druhých? A co v momentě, kdy bychom byli pod vlivem nějaké skupiny? Může být násilí na druhých určitý druh sportu, kterému lze propadnout? Opravdu jsme si jisti tím, jak se ve vypjatých a nepříjemných situacích zachováme? Můžeme o sobě říct, že v žádném případě nemáme sklon k násilí v jakékoli jeho podobě?</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>"Hodní chlapci jsou inscenací, která vás na začátku chytne a nepustí, ještě cestou z divadla na ni budete myslet a možná těsně před spaním se vymaníte z jejího objetí. Reflektuje současnost a je pravdivá. Je vtipná a děsivá zároveň. Protože násilí je nejen všude kolem nás, ale i v nás. Nebo vy si snad troufnete o sobě říct, že jste skutečně hodný chlapec (či dívka)?"</em><br /> <em>-</em><strong> Barbora Švarcová, Generace 21</strong></p>
<p>Každé dílo, co za něco stojí, má dvojku. Terminátor má dvojku a je lepší. Dvojky jsou dobrý. Nová dogmata, noví hrdinové a čerstvá dávka toho, co nesmíte dělat nebo shoříte v pekle. </p> <p>Inspirováno komiksem Adventures of God.</p> <p>- - - - - - - - - - <br /> <br /> <strong>PRESS:</strong><br /> <br /> <em>„Novinka v pražském NoDu je dobrou ukázkou, že divadelní alternativa může být nejen duchaplná, ale také srozumitelná a komická. A námitka, co by tomu řekl skutečný Hospodin, že z něj někdo dělá pijana se sklony k depresi, má snadnou odpověď: jenom ješitní tyranové nesnesou legraci na svůj účet.“ </em><strong>(Magdalena Čechlovská, Aktuálně.cz)</strong></p> <p><em>“Tvůrci se inspirovali komiksem The Adventures of God, ale zjevně i dalšími kulturními, filosofickými i popkulturními odkazy všeho druhu. Díky této kombinaci se nejedná o pouhou studentskou legraci, jednoduše postavenou na hrubozrnné komice à la South Park – některým slovním i vizuálním fórkům se zasměje i člověk, kterého vzdělání neminulo.”</em> <strong>(Jana Soprová, Divadelní noviny) </strong></p> <p><em>“V NoDu pojali novinku jako sitkom s poutavou audiovizuální znělkou, jež uvádí čtyři epizody Bible 2. Ovšem už úvodní prolog, kdy k divákovi začne promlouvat podmanivý hlas Jana Přeučila, prozradí, že se nebude jednat o nějakou lehkou parodii na všelijaké seriály, ale promyšlenou a především nápady přetékající hru, která vás chytne a nepustí.”</em> <strong>(Lukáš Holubec, i-Divadlo.cz)</strong></p>
<p>Autorská divadelní inscenace reflektující 100 let Česko(slovenské) hokejové republiky.</p> <p>Tak určitě ... Josef Gruss, Jan Palouš, Jaroslav Jirkovský, Otakar Vindyš, Josef Šroubek, Josef Maleček, Jiří Tožička, Jiří Lála, František Pácalt, Vladimír Zábrodský, Bohumil Modrý, Vilibald Šťovík, Stanislav Konopásek, Augustin Bubník, Jaroslav Drobný, Mike Buckna, Josef Trousílek, Miroslav Charoust, František Tikal, Karel Gut, Jiří Holeček, Ivan Hlinka, Jozef Golonka, Jaroslav Jiřík, Vladimír Růžička, Dominik Hašek, Jaromír Jágr, Petr Svoboda, František Kaberle ml., Robert Reichel, Karel Rachůnek, Josef Vašíček, Jan Marek, David Moravec, Tomáš Plekanec, ... </p>
<p>Drama pro dva herce o povaze svobody, hrdinství a osobní zodpovědnosti.</p> <p>Kdy přichází vhodná doba na to začít bránit svobodu? A jak člověk zjistí, jestli se k tomu hodí? Nejhorší zlo, bez ohledu na to, jaký je rok, je plíživé zlo, takové, které roste potichu a nenápadně a když si konečně uvědomíme, jak je nebezpečné, už je příliš pozdě začít s ním bojovat. Příběh inspirovaný životem politického vězně, Josefa Černohorského, a našimi vlastními životy… </p> <p> </p> <p><em>„Víš co se dělo v padesátým třetím v Plzni? Nevíš!“</em></p> <p><strong>MUNDŮR – CHLEBA – SIRKY – HNUTÍ</strong></p> <p><em>„Se svobodou je to jako s klíčema… Začneš si jich vážit, až když je ztratíš.“</em></p> <p><strong>KAFE – HNÍZDO – KYTKA – YTONG</strong></p> <p><em>„A víš, co se děje teďka, vlastně?“</em></p> <p><strong>– HRNEK – GIBS – ČAJ A CUKR – SEDM KOSTEK PŘESNĚ</strong></p> <p> </p>
<p>Divadelní comiks-con. </p> <p>American psychological society (APS) vydala v roce 2017 studii, která dokazuje, že cca 70% lidí sní o tom, že jsou superhrdinové. Ze stejné studie vyplývá, že ještě vyšší procento superhrdinů sní o tom, že jsou vámi. </p> <p>Buď ve střehu. Nespi. Pracuj na sobě. Mysli na ostatní, ne na sebe. Sportuj a odpočívej. Zároveň! Čti. Studuj. Zdokonaluj se. Nikdy se nezastavuj. Zapomeň na bolest. Fyzickou i psychickou. Bolest pro tebe neexistuje. Protože když se svět řítí na pokraj zkázy, koho kurva zajímá, že Batmana bolí hlava?</p> <p>Časosběrná dokumentární inscenace otevírá třinácté komnaty nejslavnějších komixových hrdinů.</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS</strong></p> <p><em>Přestože nejsem příznivec americké odnože komiksového žánru, neměl jsem sebemenší obavy, že bych inscenaci neporozuměl, a také doufám, že případná neznalost nikoho od návštěvy NoDu neodradí. Byla by to nesmírná škoda, protože inscenace má nebývalý vtip, energii, tempo, a přesto se jedná o vykreslení zásadních soužení, jež prožívá velká část společnosti. </em></p> <p><strong>- Lukáš Holubec</strong></p> <p><em>Sečteno a podtrženo, byla by velká škoda vnímat Osamělost komiksových hrdinů jen coby ptákovinu sloužící k pobavení určitého typu diváka. Tuto funkci sice může též plnit (a to minimálně pro mě dosti zdařile), avšak vody pod touto hladinou jsou výrazně hlubší, než by se na první pohled mohlo zdát. Věřím, že jsem se s touto inscenací nesetkal naposledy, rozhodně mi stojí za opakované zhlédnutí. </em></p> <p><strong>- Jiří Koula</strong></p>
<p>Jak funguje láska, které stojí v cestě tisíce kilometrů? Jak pevné pouto mezi námi musí být, abychom toho druhého neztratili, i když jsme už tak dlouho necítili jeho vůni, nedrželi ho za ruku ani se nemohli schovat do jeho náruče? Na tyto otázky odpovídá inscenace tanečního souboru 420PEOPLE, která vychází z autentických osobních materiálů a reálných zkušeností účinkujících. </p> <p>Inscenaci bychom chtěli s láskou věnovat našim dětem, rodičům a partnerům, kterým začneme říkat, že je máme rádi, až ve chvíli, když už jsou od nás příliš daleko. <br /> <br /> <strong>Projekt je výsledkem spolupráce souboru 420PEOPLE, Experimentálního prostoru NoD a hudebního uskupení Zabelov.</strong></p>
<p>Unikátní loutkové představení vzniklo jako magisterský projekt na Katedře alternativního a loutkového divadla na DAMU. Autoři zvolili takové zpracování, které vychází vstříc nejen dospělému publiku, ale zejména adolescentům. Díky neotřelé kombinaci populárního komiksového námětu, originálních loutek, chytlavých dialogů a bryskního humoru vás tvůrci tohoto autorského představení snadno přesvědčí o tom, že loutkové divadlo není jen pro ty nejmenší diváky, ale že jde s dobou a především vstříc potřebám současného mladého publika.</p> <p>Tak vezměte své mladší sourozence a přijďte se podívat na to, co se stane, když se Goon krvavě pomstí. Dostane vás to taky!</p> <p>Představení je vhodné pro diváky od 14 let. Inscenace je volně inspirovaná komiksem Goon, který vytvořil Eric Powell. V inscenaci je použitý hudební motiv písně Funny Honey (Chicago musical) a melodie hry PacMan.</p>
<p>Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si diváci projdou všema fázema svejch vlastních milostnejch příběhů. Herečky krůtí je s nima znova prožijou, jenom o dost intenzivnějš a bizarnějš. Bude to upřímný, pravdivý, vtipný, děsně patetický a totálně nesmyslný. Láska je přesně taková. Má zlomenou nožičku, je trochu rozladěná, ale nejvíc dojemná.</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>"Představení by se dalo shrnout jako koncentrované milostné selhání všeho druhu, hra je živá, vtipná, šťavnatá, a pokud se člověk do divadla přišel primárně pobavit, dostal vše, oč žádal."</em> <strong>- Natálie Máchová (Kulturio)</strong></p>
<p>Příběh, odehrávající se ve vaší fantazii. Inscenace Divadla NoD kombinuje technologii binaurálního zvuku - zvukové virtuální reality a tradičních principů ruchařské práce, aby vás teleportovala do samotného středu světa fantasy - do hlavy hlavního hrdiny. </p> <p>Nasaďte si sluchátka a zavřete oči. Proslýchá se, že Temnota znovu nabírá na síle...</p> <p>- - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>„Experimentální Prostor NoD tentokráte skutečně dostál svému názvu a nově nastavená dramaturgie, kterou reprezentuje umělecké vedení, jímž je režisér Janek Lesák a dramaturgyně Natálie Preslové (…) připravila netradiční výlet do světa fantasy.“</em> <strong>(Lukáš Holubec, i-Divadlo.cz)</strong></p> <p><em>„Po úspěších s Osamělostí komiksových hrdinů a Měsíční sonátou č. 11 přinášejí režisér Janek Lesák s dramaturgyní Natálií Preslovou do Experimentálního prostoru NoD experiment dosud největší: Divadlo, které uvidíte, když zavřete oči. Protentokrát opouštějí žánr sci-fi a uvádějí inscenaci s názvem Fantasy! – přitažlivou podívanou, schopnou přilákat mladé publikum, které do divadla třeba ani běžně nechodí. Já bych ji svým kamarádům – přes jisté výhrady – rozhodně doporučila.“</em><strong> (Kateřina Kykalová, Divadelní noviny)</strong></p> <p><em>“Připadalo mi fascinující sledovat herce, jak potichu našlapují, aby byly slyšet jen ty zvuky, které mají, a jak imitují dračí chrapot, podvodní hluk nebo pomocí loop station vytvoří elfský chorál, z něhož příjemně mrazilo.” </em><strong>(Soňa Hanušová, Kulturio.cz)</strong></p>
<p>Jaký je obraz doby, ve které žijeme, v očích dnešní mladé generace? Co o nás vypovídají kauzy, které se v posledních letech objevily na titulních stránkách novin? Sedm lidí, sedm pohledů na věc. Bulvár i závažná témata dostávají stejný prostor. Výsledkem je bizarní svědectví o Češích a České republice. Vezmi si chlebíček a připoj se k naší oslavě češství! Proslav se životem!</p> <p>- - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>"I když hra zdaleka nezodpoví vše, co si v úvodu klade za cíl, vyznívá jako povedené představení. Může za to jednak Mikuláškova režie, která citlivě pracuje s hereckou improvizací, povedená scéna se zavěšenými lustry a vzorovanou stěnou, která dobře kontrastuje s velkorysým prostorem Jatek78, a hlavně skvělé výkony osmičky herců, což je velký příslib do budoucnosti souboru."</em> <strong>- Tomáš Šťástka (iDNES.cz)</strong></p>
<p>„Diano, je 8.15 ráno. Právě jsem přišel do kanceláře. Děkuji za pravidelný přísun kávy a koblih, vy víte, jak mne ráno nastartovat a bůh ví, že teď je to opravdu potřeba. Na stole mi totiž přistál nový případ. S něčím takovým jsem se dosud nesetkal. Z materiálů vyplývá, že bylo vyvražděno celé město. Naskakuje mi z toho husí kůže.</p> <p>Diano, vyzvedněte si v kanceláři klíče od mého bytu, zabalte mi pár nejnutnějších věcí, a ty zašlete na určenou adresu. Vydávám se neprodleně na cestu do Fake news… „</p> <p> </p> <p> </p>
<p>Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si diváci projdou všema fázema svejch vlastních milostnejch příběhů. Herečky krůtí je s nima znova prožijou, jenom o dost intenzivnějš a bizarnějš. Bude to upřímný, pravdivý, vtipný, děsně patetický a totálně nesmyslný. Láska je přesně taková. Má zlomenou nožičku, je trochu rozladěná, ale nejvíc dojemná.</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>"Představení by se dalo shrnout jako koncentrované milostné selhání všeho druhu, hra je živá, vtipná, šťavnatá, a pokud se člověk do divadla přišel primárně pobavit, dostal vše, oč žádal."</em> <strong>- Natálie Máchová (Kulturio)</strong></p>
<p>Divadelní comiks-con. </p> <p>American psychological society (APS) vydala v roce 2017 studii, která dokazuje, že cca 70% lidí sní o tom, že jsou superhrdinové. Ze stejné studie vyplývá, že ještě vyšší procento superhrdinů sní o tom, že jsou vámi. </p> <p>Buď ve střehu. Nespi. Pracuj na sobě. Mysli na ostatní, ne na sebe. Sportuj a odpočívej. Zároveň! Čti. Studuj. Zdokonaluj se. Nikdy se nezastavuj. Zapomeň na bolest. Fyzickou i psychickou. Bolest pro tebe neexistuje. Protože když se svět řítí na pokraj zkázy, koho kurva zajímá, že Batmana bolí hlava?</p> <p>Časosběrná dokumentární inscenace otevírá třinácté komnaty nejslavnějších komixových hrdinů.</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS</strong></p> <p><em>Přestože nejsem příznivec americké odnože komiksového žánru, neměl jsem sebemenší obavy, že bych inscenaci neporozuměl, a také doufám, že případná neznalost nikoho od návštěvy NoDu neodradí. Byla by to nesmírná škoda, protože inscenace má nebývalý vtip, energii, tempo, a přesto se jedná o vykreslení zásadních soužení, jež prožívá velká část společnosti. </em></p> <p><strong>- Lukáš Holubec</strong></p> <p><em>Sečteno a podtrženo, byla by velká škoda vnímat Osamělost komiksových hrdinů jen coby ptákovinu sloužící k pobavení určitého typu diváka. Tuto funkci sice může též plnit (a to minimálně pro mě dosti zdařile), avšak vody pod touto hladinou jsou výrazně hlubší, než by se na první pohled mohlo zdát. Věřím, že jsem se s touto inscenací nesetkal naposledy, rozhodně mi stojí za opakované zhlédnutí. </em></p> <p><strong>- Jiří Koula</strong></p>
<p>Pět režisérů, jedna inscenace. Zábavný náhled do divadelní zkoušky, kde se herci pokoušejí režírovat sami sebe i ostatní a kde hranice mezi realitou a hrou postupně mizí.</p> <p>Jak se z pravdy stane lež? Co na nás vyzradí řeč těla? Kolik používáme floskulí a co nám běží hlavou, když se nedokážeme vymáčknout? Bizarní hříčka na téma sociální komunikace.</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>"Herci 11:55 podali náhled na komunikaci, nikoli však novým, ale naprosto známým způsobem. Ukázali nám, co všichni dobře víme. Ale víme to ve skrytu nitra. Tato inscenace nám pomáhá si uvědomit, že komunikace není jen o slovech, ale i o výrazu a mnohém dalším."</em> <strong>- Soňa Hanušová (Kulturio)</strong></p> <p> </p>
<p>20 000 židů pod mořem je soubor zkoumající hranice improvizačního divadla. <br /> Divadlo NoD je prostor, kde působí jen opravdoví profesionálové. </p> <p>“Židi” mají 4 večery na to, aby dokázali, že takovými profesionály jsou. Jejich úkolem bude odehrát bez jakékoli přípravy 4 celovečerní představení a tým Divadla NoD jim připraví 12 překážek, které jim to pořádně znesnadní. O jaké překážky půjde ovšem nebude nikdo z herců dopředu vědět. Protože kdyby to věděli, nikdy by do toho dobrovolně nešli. </p> <p>Pokud se jim podaří i přes všechny překážky dohrát představení do úplného konce, stane se Divadlo NoD jejich domovskou scénou. Pokud ne, už si tu nikdy ani neškrtnou. </p> <p>Konkurz, který ještě žádný divadelní soubor nezažil. </p>
<p>Jedno z dosud největších dobrodružství lidstva začalo 16. července 1969, kdy ze Země odstartovala raketa Saturn V a vynesla na oběžnou dráhu Země vesmírnou loď Apollo 11. Posádku Apolla tvořili tři lidé - velitel Neil Armstrong, pilot řídícího modulu Michael Collins a pilot lunárního modulu Edwin “Buzz” Aldrin. O čtyři dny později potvrdil Armstrong tři čtvrtě miliardě lidí, kteří jeho výstup na Měsíc sledovali, že je to opravdu, opravdu velký skok pro lidstvo. Ještě ten samý den bylo ohlášeno předpokládané přistání člověka na Marsu v roce 2000. </p> <p>Místo toho je nám dnes vesmír ještě o něco vzdálenější než byl v roce 1969 - už jen kvůli pokroku astrofyziky, která zjistila, že toho jako lidstvo o vesmíru víme mnohem, ale mnohem méně, než jsme si kdy mysleli. </p> <p>Příběh možná největšího úspěchu v dějinách člověka a prvního dne, kdy se na sebe lidstvo mohlo podívat z pořádné výšky.</p> <p><strong>Věnováno všem, kdo někdy toužili stát se kosmonautem. </strong></p> <p><strong>- - - - - - - - - - </strong></p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>„Není tomu tak dávno, kdy jsme nadšeně jásali nad Osamělostí komiksových hrdinů, podle nás nejlepší divadelní inscenace roku 2017, a už tu máme další premiéru. Měsíční sonátou č. 11 experimentální prostor NoD už podruhé dokazuje, že je třeba jej bedlivě sledovat, protože o osobnostech stojících momentálně za touto divadelní scénou ještě hodně uslyšíme.“</em> <strong>(Soňa Hanušová, Kulturio)</strong></p> <p><em>„Pokud bych měl doporučit nějakou inscenaci pro teenagery, která by je zároveň i trochu vzdělala, vybral bych bez váhání Lesákovu Měsíční sonátu č. 11 v NoDu: vtipně totiž předvádí výpravu prvních astronautů na Měsíc jako hudební jízdu "fakt cool" dídžejů. NoD pod novým vedením dělá - hudební terminologií řečeno - moderní pop (proto, předpokládám, našel pod jeho střechou nové působiště i podobně orientovaný soubor 11:55), na který diváci, soudě podle mých zkušeností, velmi dobře slyší. </em><strong>(Martin Švejda, Nadivadlo.cz)</strong></p>
<p>Příběh, odehrávající se ve vaší fantazii. Inscenace Divadla NoD kombinuje technologii binaurálního zvuku - zvukové virtuální reality a tradičních principů ruchařské práce, aby vás teleportovala do samotného středu světa fantasy - do hlavy hlavního hrdiny. </p> <p>Nasaďte si sluchátka a zavřete oči. Proslýchá se, že Temnota znovu nabírá na síle...</p> <p>- - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>„Experimentální Prostor NoD tentokráte skutečně dostál svému názvu a nově nastavená dramaturgie, kterou reprezentuje umělecké vedení, jímž je režisér Janek Lesák a dramaturgyně Natálie Preslové (…) připravila netradiční výlet do světa fantasy.“</em> <strong>(Lukáš Holubec, i-Divadlo.cz)</strong></p> <p><em>„Po úspěších s Osamělostí komiksových hrdinů a Měsíční sonátou č. 11 přinášejí režisér Janek Lesák s dramaturgyní Natálií Preslovou do Experimentálního prostoru NoD experiment dosud největší: Divadlo, které uvidíte, když zavřete oči. Protentokrát opouštějí žánr sci-fi a uvádějí inscenaci s názvem Fantasy! – přitažlivou podívanou, schopnou přilákat mladé publikum, které do divadla třeba ani běžně nechodí. Já bych ji svým kamarádům – přes jisté výhrady – rozhodně doporučila.“</em><strong> (Kateřina Kykalová, Divadelní noviny)</strong></p> <p><em>“Připadalo mi fascinující sledovat herce, jak potichu našlapují, aby byly slyšet jen ty zvuky, které mají, a jak imitují dračí chrapot, podvodní hluk nebo pomocí loop station vytvoří elfský chorál, z něhož příjemně mrazilo.” </em><strong>(Soňa Hanušová, Kulturio.cz)</strong></p>
<p>Autorská divadelní inscenace reflektující 100 let Česko(slovenské) hokejové republiky.</p> <p>Tak určitě ... Josef Gruss, Jan Palouš, Jaroslav Jirkovský, Otakar Vindyš, Josef Šroubek, Josef Maleček, Jiří Tožička, Jiří Lála, František Pácalt, Vladimír Zábrodský, Bohumil Modrý, Vilibald Šťovík, Stanislav Konopásek, Augustin Bubník, Jaroslav Drobný, Mike Buckna, Josef Trousílek, Miroslav Charoust, František Tikal, Karel Gut, Jiří Holeček, Ivan Hlinka, Jozef Golonka, Jaroslav Jiřík, Vladimír Růžička, Dominik Hašek, Jaromír Jágr, Petr Svoboda, František Kaberle ml., Robert Reichel, Karel Rachůnek, Josef Vašíček, Jan Marek, David Moravec, Tomáš Plekanec, ... </p>
<p>Jak se může v jediném okamžiku změnit celý váš život? Jaké důsledky může mít každé sebemenší rozhodnutí? Dám si na koncertě ještě pivo, nebo už pojedu domů? Pojedu metrem, nebo půjdu pěšky? Napíšu mu já, nebo počkám, jestli se ozve sám? Přáli byste znát svůj životní příběh v jeho dalších alternativách nebo je to něco, o čem bychom raději neměli přemýšlet? A kdybychom dostali šanci na druhý život, naplníme ho hrdinskými činy nebo strachem, abychom o něj zase nepřišli?</p> <p><strong>Autorská inscenace režisérky Kashy Jandáčkové VE DNE V NOCI vypráví na základě dokumentárních materiálů, novinových článků, autentických výpovědí a videozáznamů příběhy skutečných obětí teroristických útoků. Životní osudy obyčejných hrdinů, kteří by se jimi raději nestali. V hlavních rolích Anna Linhartová, Karolína Vágnerová, Jan Meduna, Jiří Roskot a Killiekrankie.</strong></p> <p>Inscenace Ve dne v noci je první z linie vlastních produkcí Divadla NoD, kterou pro divadlo připravuje <strong>dramaturgyně Natálie Preslová</strong>. Cílem této dramaturgické linie je přinášet témata, odrážející aktuální dění kolem nás v českém i světovém kontextu. Měla by poskytovat umělcům možnost svobodného vyjádření, a to skrze vlastní autorské divadelní projekty i na základě výrazných textů současné dramatiky.</p> <p>- - - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>"Představení nese mnoho hlubokých myšlenek, nutí diváka k přemýšlení, je nápadité, vtipné, jsou v něm určité momenty odlehčení celé tíhy, výborně zahrané, je skoro návodem, jak zpracovat tak smutné a těžké téma. I přesto, že cestou domů moji duši samozřejmě svírá smutek, který ještě dlouho nepřechází, říkám Kashe Jandáčkové – „Bravo“."</em> - <strong>Eva Smolíková, Taneční magazín </strong></p> <p><em>"V NoDu se podařilo divadelní představení na aktuální téma, které premiérové publikum přijalo s velkým zájmem a bouřlivým ohlasem. K jeho kladům patří zapojení živé hudby dua Killiekrankie a scénografie kombinující vtipně projekci s hereckou akcí."</em> - <strong>Radmila Hrdinová, zdroj Novinky.cz a Právo</strong></p> <p><em>"Inscenace osciluje na hraně dnes stále rozšířenějšího žánru dokudramatu, je ovšem divadelně přitažlivá, temporytmicky zvládnutá a bohatá na řadu detailů, které se divákovi dostanou pod kůži. (...) Sto minut bez přestávky nenudilo ani chvilku."</em> - <strong>Jan Kerbr, zdroj Kulturní magazín UNI</strong></p>
<p>Drama pro dva herce o povaze svobody, hrdinství a osobní zodpovědnosti.</p> <p>Kdy přichází vhodná doba na to začít bránit svobodu? A jak člověk zjistí, jestli se k tomu hodí? Nejhorší zlo, bez ohledu na to, jaký je rok, je plíživé zlo, takové, které roste potichu a nenápadně a když si konečně uvědomíme, jak je nebezpečné, už je příliš pozdě začít s ním bojovat. Příběh inspirovaný životem politického vězně, Josefa Černohorského, a našimi vlastními životy… </p> <p> </p> <p><em>„Víš co se dělo v padesátým třetím v Plzni? Nevíš!“</em></p> <p><strong>MUNDŮR – CHLEBA – SIRKY – HNUTÍ</strong></p> <p><em>„Se svobodou je to jako s klíčema… Začneš si jich vážit, až když je ztratíš.“</em></p> <p><strong>KAFE – HNÍZDO – KYTKA – YTONG</strong></p> <p><em>„A víš, co se děje teďka, vlastně?“</em></p> <p><strong>– HRNEK – GIBS – ČAJ A CUKR – SEDM KOSTEK PŘESNĚ</strong></p> <p> </p>
<p>Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si diváci projdou všema fázema svejch vlastních milostnejch příběhů. Herečky krůtí je s nima znova prožijou, jenom o dost intenzivnějš a bizarnějš. Bude to upřímný, pravdivý, vtipný, děsně patetický a totálně nesmyslný. Láska je přesně taková. Má zlomenou nožičku, je trochu rozladěná, ale nejvíc dojemná.</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>"Představení by se dalo shrnout jako koncentrované milostné selhání všeho druhu, hra je živá, vtipná, šťavnatá, a pokud se člověk do divadla přišel primárně pobavit, dostal vše, oč žádal."</em> <strong>- Natálie Máchová (Kulturio)</strong></p>
<p>Příběh o mladých dívkách, které se poprvé v životě zamilují. Příběh plný lásky, nenávisti a oživlých mrtvol. Příběh o touze po krvi a čerstvém lidském mase. Béčková romantická klasika.</p> <p><em>Představení je uváděno s anglickými titulky, jejichž vznik a překlad byl možný díky podpoře IDU (Institut uměni – Divadelní ústav) v Praze.</em></p>
<p>Jak funguje láska, které stojí v cestě tisíce kilometrů? Jak pevné pouto mezi námi musí být, abychom toho druhého neztratili, i když jsme už tak dlouho necítili jeho vůni, nedrželi ho za ruku ani se nemohli schovat do jeho náruče? Na tyto otázky odpovídá inscenace tanečního souboru 420PEOPLE, která vychází z autentických osobních materiálů a reálných zkušeností účinkujících. </p> <p>Inscenaci bychom chtěli s láskou věnovat našim dětem, rodičům a partnerům, kterým začneme říkat, že je máme rádi, až ve chvíli, když už jsou od nás příliš daleko. <br /> <br /> <strong>Projekt je výsledkem spolupráce souboru 420PEOPLE, Experimentálního prostoru NoD a hudebního uskupení Zabelov.</strong></p>
<p>Mladý generační soubor 11:55 se rozhodl otevřít téma, které je v české společnosti zdánlivě vyřešené, a tím uzavřít svou brakovou trilogii, která v průběhu let vznikla pod režijním vedením Petry Tejnorové. První díl s názvem Umění braku ON AIR vyprávěl příběh detektiva Johna Sinclaira, Syna Světla. Druhý díl přinesl brakovou klasiku – obraz viktoriánské Anglie, napadené nezemským morem a ohrožené zombie apokalypsou. Ve třetím díle se chceme obrátit k naší současnosti. Brak už totiž není potřeba vyhledávat v laciných paperbacích – máme pocit, že v něm žijeme; valí se na nás z novin, časopisů i obrazovek našich chytrých telefonů. Lidé, unavení složitými peripetiemi polistopadového vývoje naší země, začínají opět toužit po jednodušším, srozumitelnějším světě, který neklade otázky. Chceme se začít ptát dřív, než se jednoho dne probudíme a dostaneme odpovědi už hotové. Chceme se stát svými vlastními reportéry.</p> <p>- - - - - - - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS</strong></p> <p><em>Dvě mladé herečky a čtyři mladí herci – nesoudí, neříkají, na čí straně je ta nejopravdovější pravda, ani si nestěžují na ukradenou revoluci. Jen jim přijde nepatřičné, že by měli žít ve světě, kde se slova pravda a láska stávají sprostou nadávkou a kde je svobodné myšlení třeba zadupat do země.</em><strong> - Zdeněk A. Tichý, Artzóna</strong></p> <p><em>Domnívám se, že jde zřejmě o dosud nejpovedenější politickou satiru na divadelních prknech. (...) Každopádně je dobré, že se mladá generace takto probouzí, a že se inscenace, kteru můžete vidět v Experimentálním prostoru NoD, nezaměřuje jen na snadný a zasloužený terč – tedy Miloše Zemana. Upozorňuje totiž na daleko nebezpečnější fenomén dnešní doby: na všehoschopného trestně stíhaného oligarchu a někdejšího agenta StB, spojeného s komunisty a xenofobními okamurovci. Jsem totiž přesvědčen, že tohle může polistopadový vývoj zničit daleko víc než zkorumpovaný systém kmotrů a lobbistů, s nímž si svobodná a demokratická společnost vždy nějak poradí.</em> <strong>- Jaroslav Kmenta, Reportér Magazín</strong></p>
<p>Mladý generační soubor 11:55 se rozhodl otevřít téma, které je v české společnosti zdánlivě vyřešené, a tím uzavřít svou brakovou trilogii, která v průběhu let vznikla pod režijním vedením Petry Tejnorové. První díl s názvem Umění braku ON AIR vyprávěl příběh detektiva Johna Sinclaira, Syna Světla. Druhý díl přinesl brakovou klasiku – obraz viktoriánské Anglie, napadené nezemským morem a ohrožené zombie apokalypsou. Ve třetím díle se chceme obrátit k naší současnosti. Brak už totiž není potřeba vyhledávat v laciných paperbacích – máme pocit, že v něm žijeme; valí se na nás z novin, časopisů i obrazovek našich chytrých telefonů. Lidé, unavení složitými peripetiemi polistopadového vývoje naší země, začínají opět toužit po jednodušším, srozumitelnějším světě, který neklade otázky. Chceme se začít ptát dřív, než se jednoho dne probudíme a dostaneme odpovědi už hotové. Chceme se stát svými vlastními reportéry.</p> <p>- - - - - - - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS</strong></p> <p><em>Dvě mladé herečky a čtyři mladí herci – nesoudí, neříkají, na čí straně je ta nejopravdovější pravda, ani si nestěžují na ukradenou revoluci. Jen jim přijde nepatřičné, že by měli žít ve světě, kde se slova pravda a láska stávají sprostou nadávkou a kde je svobodné myšlení třeba zadupat do země.</em><strong> - Zdeněk A. Tichý, Artzóna</strong></p> <p><em>Domnívám se, že jde zřejmě o dosud nejpovedenější politickou satiru na divadelních prknech. (...) Každopádně je dobré, že se mladá generace takto probouzí, a že se inscenace, kteru můžete vidět v Experimentálním prostoru NoD, nezaměřuje jen na snadný a zasloužený terč – tedy Miloše Zemana. Upozorňuje totiž na daleko nebezpečnější fenomén dnešní doby: na všehoschopného trestně stíhaného oligarchu a někdejšího agenta StB, spojeného s komunisty a xenofobními okamurovci. Jsem totiž přesvědčen, že tohle může polistopadový vývoj zničit daleko víc než zkorumpovaný systém kmotrů a lobbistů, s nímž si svobodná a demokratická společnost vždy nějak poradí.</em> <strong>- Jaroslav Kmenta, Reportér Magazín</strong></p>
<p>Příběh, odehrávající se ve vaší fantazii. Inscenace Divadla NoD kombinuje technologii binaurálního zvuku - zvukové virtuální reality a tradičních principů ruchařské práce, aby vás teleportovala do samotného středu světa fantasy - do hlavy hlavního hrdiny. </p> <p>Nasaďte si sluchátka a zavřete oči. Proslýchá se, že Temnota znovu nabírá na síle...</p> <p>- - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>„Experimentální Prostor NoD tentokráte skutečně dostál svému názvu a nově nastavená dramaturgie, kterou reprezentuje umělecké vedení, jímž je režisér Janek Lesák a dramaturgyně Natálie Preslové (…) připravila netradiční výlet do světa fantasy.“</em> <strong>(Lukáš Holubec, i-Divadlo.cz)</strong></p> <p><em>„Po úspěších s Osamělostí komiksových hrdinů a Měsíční sonátou č. 11 přinášejí režisér Janek Lesák s dramaturgyní Natálií Preslovou do Experimentálního prostoru NoD experiment dosud největší: Divadlo, které uvidíte, když zavřete oči. Protentokrát opouštějí žánr sci-fi a uvádějí inscenaci s názvem Fantasy! – přitažlivou podívanou, schopnou přilákat mladé publikum, které do divadla třeba ani běžně nechodí. Já bych ji svým kamarádům – přes jisté výhrady – rozhodně doporučila.“</em><strong> (Kateřina Kykalová, Divadelní noviny)</strong></p> <p><em>“Připadalo mi fascinující sledovat herce, jak potichu našlapují, aby byly slyšet jen ty zvuky, které mají, a jak imitují dračí chrapot, podvodní hluk nebo pomocí loop station vytvoří elfský chorál, z něhož příjemně mrazilo.” </em><strong>(Soňa Hanušová, Kulturio.cz)</strong></p>
<p>Autorská divadelní inscenace reflektující 100 let Česko(slovenské) hokejové republiky.</p> <p>Tak určitě ... Josef Gruss, Jan Palouš, Jaroslav Jirkovský, Otakar Vindyš, Josef Šroubek, Josef Maleček, Jiří Tožička, Jiří Lála, František Pácalt, Vladimír Zábrodský, Bohumil Modrý, Vilibald Šťovík, Stanislav Konopásek, Augustin Bubník, Jaroslav Drobný, Mike Buckna, Josef Trousílek, Miroslav Charoust, František Tikal, Karel Gut, Jiří Holeček, Ivan Hlinka, Jozef Golonka, Jaroslav Jiřík, Vladimír Růžička, Dominik Hašek, Jaromír Jágr, Petr Svoboda, František Kaberle ml., Robert Reichel, Karel Rachůnek, Josef Vašíček, Jan Marek, David Moravec, Tomáš Plekanec, ... </p>
<p>Divadelní comiks-con. </p> <p>American psychological society (APS) vydala v roce 2017 studii, která dokazuje, že cca 70% lidí sní o tom, že jsou superhrdinové. Ze stejné studie vyplývá, že ještě vyšší procento superhrdinů sní o tom, že jsou vámi. </p> <p>Buď ve střehu. Nespi. Pracuj na sobě. Mysli na ostatní, ne na sebe. Sportuj a odpočívej. Zároveň! Čti. Studuj. Zdokonaluj se. Nikdy se nezastavuj. Zapomeň na bolest. Fyzickou i psychickou. Bolest pro tebe neexistuje. Protože když se svět řítí na pokraj zkázy, koho kurva zajímá, že Batmana bolí hlava?</p> <p>Časosběrná dokumentární inscenace otevírá třinácté komnaty nejslavnějších komixových hrdinů.</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS</strong></p> <p><em>Přestože nejsem příznivec americké odnože komiksového žánru, neměl jsem sebemenší obavy, že bych inscenaci neporozuměl, a také doufám, že případná neznalost nikoho od návštěvy NoDu neodradí. Byla by to nesmírná škoda, protože inscenace má nebývalý vtip, energii, tempo, a přesto se jedná o vykreslení zásadních soužení, jež prožívá velká část společnosti. </em></p> <p><strong>- Lukáš Holubec</strong></p> <p><em>Sečteno a podtrženo, byla by velká škoda vnímat Osamělost komiksových hrdinů jen coby ptákovinu sloužící k pobavení určitého typu diváka. Tuto funkci sice může též plnit (a to minimálně pro mě dosti zdařile), avšak vody pod touto hladinou jsou výrazně hlubší, než by se na první pohled mohlo zdát. Věřím, že jsem se s touto inscenací nesetkal naposledy, rozhodně mi stojí za opakované zhlédnutí. </em></p> <p><strong>- Jiří Koula</strong></p>
<p>Jedno z dosud největších dobrodružství lidstva začalo 16. července 1969, kdy ze Země odstartovala raketa Saturn V a vynesla na oběžnou dráhu Země vesmírnou loď Apollo 11. Posádku Apolla tvořili tři lidé - velitel Neil Armstrong, pilot řídícího modulu Michael Collins a pilot lunárního modulu Edwin “Buzz” Aldrin. O čtyři dny později potvrdil Armstrong tři čtvrtě miliardě lidí, kteří jeho výstup na Měsíc sledovali, že je to opravdu, opravdu velký skok pro lidstvo. Ještě ten samý den bylo ohlášeno předpokládané přistání člověka na Marsu v roce 2000. </p> <p>Místo toho je nám dnes vesmír ještě o něco vzdálenější než byl v roce 1969 - už jen kvůli pokroku astrofyziky, která zjistila, že toho jako lidstvo o vesmíru víme mnohem, ale mnohem méně, než jsme si kdy mysleli. </p> <p>Příběh možná největšího úspěchu v dějinách člověka a prvního dne, kdy se na sebe lidstvo mohlo podívat z pořádné výšky.</p> <p><strong>Věnováno všem, kdo někdy toužili stát se kosmonautem. </strong></p> <p><strong>- - - - - - - - - - </strong></p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>„Není tomu tak dávno, kdy jsme nadšeně jásali nad Osamělostí komiksových hrdinů, podle nás nejlepší divadelní inscenace roku 2017, a už tu máme další premiéru. Měsíční sonátou č. 11 experimentální prostor NoD už podruhé dokazuje, že je třeba jej bedlivě sledovat, protože o osobnostech stojících momentálně za touto divadelní scénou ještě hodně uslyšíme.“</em> <strong>(Soňa Hanušová, Kulturio)</strong></p> <p><em>„Pokud bych měl doporučit nějakou inscenaci pro teenagery, která by je zároveň i trochu vzdělala, vybral bych bez váhání Lesákovu Měsíční sonátu č. 11 v NoDu: vtipně totiž předvádí výpravu prvních astronautů na Měsíc jako hudební jízdu "fakt cool" dídžejů. NoD pod novým vedením dělá - hudební terminologií řečeno - moderní pop (proto, předpokládám, našel pod jeho střechou nové působiště i podobně orientovaný soubor 11:55), na který diváci, soudě podle mých zkušeností, velmi dobře slyší. </em><strong>(Martin Švejda, Nadivadlo.cz)</strong></p>
<p>Drama pro dva herce o povaze svobody, hrdinství a osobní zodpovědnosti.</p> <p>Kdy přichází vhodná doba na to začít bránit svobodu? A jak člověk zjistí, jestli se k tomu hodí? Nejhorší zlo, bez ohledu na to, jaký je rok, je plíživé zlo, takové, které roste potichu a nenápadně a když si konečně uvědomíme, jak je nebezpečné, už je příliš pozdě začít s ním bojovat. Příběh inspirovaný životem politického vězně, Josefa Černohorského, a našimi vlastními životy… </p> <p> </p> <p><em>„Víš co se dělo v padesátým třetím v Plzni? Nevíš!“</em></p> <p><strong>MUNDŮR – CHLEBA – SIRKY – HNUTÍ</strong></p> <p><em>„Se svobodou je to jako s klíčema… Začneš si jich vážit, až když je ztratíš.“</em></p> <p><strong>KAFE – HNÍZDO – KYTKA – YTONG</strong></p> <p><em>„A víš, co se děje teďka, vlastně?“</em></p> <p><strong>– HRNEK – GIBS – ČAJ A CUKR – SEDM KOSTEK PŘESNĚ</strong></p> <p> </p>
<p>Jaký je obraz doby, ve které žijeme, v očích dnešní mladé generace? Co o nás vypovídají kauzy, které se v posledních letech objevily na titulních stránkách novin? Sedm lidí, sedm pohledů na věc. Bulvár i závažná témata dostávají stejný prostor. Výsledkem je bizarní svědectví o Češích a České republice. Vezmi si chlebíček a připoj se k naší oslavě češství! Proslav se životem!</p> <p>- - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>"I když hra zdaleka nezodpoví vše, co si v úvodu klade za cíl, vyznívá jako povedené představení. Může za to jednak Mikuláškova režie, která citlivě pracuje s hereckou improvizací, povedená scéna se zavěšenými lustry a vzorovanou stěnou, která dobře kontrastuje s velkorysým prostorem Jatek78, a hlavně skvělé výkony osmičky herců, což je velký příslib do budoucnosti souboru."</em> <strong>- Tomáš Šťástka (iDNES.cz)</strong></p>
<p>Unikátní loutkové představení vzniklo jako magisterský projekt na Katedře alternativního a loutkového divadla na DAMU. Autoři zvolili takové zpracování, které vychází vstříc nejen dospělému publiku, ale zejména adolescentům. Díky neotřelé kombinaci populárního komiksového námětu, originálních loutek, chytlavých dialogů a bryskního humoru vás tvůrci tohoto autorského představení snadno přesvědčí o tom, že loutkové divadlo není jen pro ty nejmenší diváky, ale že jde s dobou a především vstříc potřebám současného mladého publika.</p> <p>Tak vezměte své mladší sourozence a přijďte se podívat na to, co se stane, když se Goon krvavě pomstí. Dostane vás to taky!</p> <p>Představení je vhodné pro diváky od 14 let. Inscenace je volně inspirovaná komiksem Goon, který vytvořil Eric Powell. V inscenaci je použitý hudební motiv písně Funny Honey (Chicago musical) a melodie hry PacMan.</p>
<p>Autorská divadelní inscenace reflektující 100 let Česko(slovenské) hokejové republiky.</p> <p>Tak určitě ... Josef Gruss, Jan Palouš, Jaroslav Jirkovský, Otakar Vindyš, Josef Šroubek, Josef Maleček, Jiří Tožička, Jiří Lála, František Pácalt, Vladimír Zábrodský, Bohumil Modrý, Vilibald Šťovík, Stanislav Konopásek, Augustin Bubník, Jaroslav Drobný, Mike Buckna, Josef Trousílek, Miroslav Charoust, František Tikal, Karel Gut, Jiří Holeček, Ivan Hlinka, Jozef Golonka, Jaroslav Jiřík, Vladimír Růžička, Dominik Hašek, Jaromír Jágr, Petr Svoboda, František Kaberle ml., Robert Reichel, Karel Rachůnek, Josef Vašíček, Jan Marek, David Moravec, Tomáš Plekanec, ... </p>
<p>20 000 židů pod mořem je soubor zkoumající hranice improvizačního divadla. <br /> Divadlo NoD je prostor, kde působí jen opravdoví profesionálové. </p> <p>“Židi” mají 4 večery na to, aby dokázali, že takovými profesionály jsou. Jejich úkolem bude odehrát bez jakékoli přípravy 4 celovečerní představení a tým Divadla NoD jim připraví 12 překážek, které jim to pořádně znesnadní. O jaké překážky půjde ovšem nebude nikdo z herců dopředu vědět. Protože kdyby to věděli, nikdy by do toho dobrovolně nešli. </p> <p>Pokud se jim podaří i přes všechny překážky dohrát představení do úplného konce, stane se Divadlo NoD jejich domovskou scénou. Pokud ne, už si tu nikdy ani neškrtnou. </p> <p>Konkurz, který ještě žádný divadelní soubor nezažil. </p>
<p>Kolik agrese a puzení k násilnému chování v sobě musíme potlačit, abychom se stali „kultivovanými“ lidmi? Je to násilné v nás lidské, nebo nelidské? Jsme to skutečně my v momentech, kdy si myslíme, že jsme přirození? Jak vlastně vypadá ona přirozenost? Co všechno může být spouštěčem naší agresivity? Byli bychom schopni se podílet na násilí na druhých? A co v momentě, kdy bychom byli pod vlivem nějaké skupiny? Může být násilí na druhých určitý druh sportu, kterému lze propadnout? Opravdu jsme si jisti tím, jak se ve vypjatých a nepříjemných situacích zachováme? Můžeme o sobě říct, že v žádném případě nemáme sklon k násilí v jakékoli jeho podobě?</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>"Hodní chlapci jsou inscenací, která vás na začátku chytne a nepustí, ještě cestou z divadla na ni budete myslet a možná těsně před spaním se vymaníte z jejího objetí. Reflektuje současnost a je pravdivá. Je vtipná a děsivá zároveň. Protože násilí je nejen všude kolem nás, ale i v nás. Nebo vy si snad troufnete o sobě říct, že jste skutečně hodný chlapec (či dívka)?"</em><br /> <em>-</em><strong> Barbora Švarcová, Generace 21</strong></p>
<p>Kolik agrese a puzení k násilnému chování v sobě musíme potlačit, abychom se stali „kultivovanými“ lidmi? Je to násilné v nás lidské, nebo nelidské? Jsme to skutečně my v momentech, kdy si myslíme, že jsme přirození? Jak vlastně vypadá ona přirozenost? Co všechno může být spouštěčem naší agresivity? Byli bychom schopni se podílet na násilí na druhých? A co v momentě, kdy bychom byli pod vlivem nějaké skupiny? Může být násilí na druhých určitý druh sportu, kterému lze propadnout? Opravdu jsme si jisti tím, jak se ve vypjatých a nepříjemných situacích zachováme? Můžeme o sobě říct, že v žádném případě nemáme sklon k násilí v jakékoli jeho podobě?</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>"Hodní chlapci jsou inscenací, která vás na začátku chytne a nepustí, ještě cestou z divadla na ni budete myslet a možná těsně před spaním se vymaníte z jejího objetí. Reflektuje současnost a je pravdivá. Je vtipná a děsivá zároveň. Protože násilí je nejen všude kolem nás, ale i v nás. Nebo vy si snad troufnete o sobě říct, že jste skutečně hodný chlapec (či dívka)?"</em><br /> <em>-</em><strong> Barbora Švarcová, Generace 21</strong></p>
<p>Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si diváci projdou všema fázema svejch vlastních milostnejch příběhů. Herečky krůtí je s nima znova prožijou, jenom o dost intenzivnějš a bizarnějš. Bude to upřímný, pravdivý, vtipný, děsně patetický a totálně nesmyslný. Láska je přesně taková. Má zlomenou nožičku, je trochu rozladěná, ale nejvíc dojemná.</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>"Představení by se dalo shrnout jako koncentrované milostné selhání všeho druhu, hra je živá, vtipná, šťavnatá, a pokud se člověk do divadla přišel primárně pobavit, dostal vše, oč žádal."</em> <strong>- Natálie Máchová (Kulturio)</strong></p>
<p>Teleskop prošel drastickou proměnou, při které byly jeho čočky a zrcadla nezvratně předělány. Již nebylo možné říct jestli se skrze něj díváme na povrch neznámé vzdálené planety nebo přímo dovnitř oka pozorovatele. Přesto byl tento nový svět důkladně prozkoumán. </p> <p>Pohled přes rozbitý teleskop na svět, který je odrazem pozorovatele, a který ví, že je pozorován. Pod mikroskopem se odehrává série magnetických a chemických dobrodružství, které jsou živě přenášeny na plátno jako dokument o jedné neznámé krajině. </p> <p><strong>Koncept, režie, hraje: Tim Spooner<br /> Produkce: Ania Ololewicz</strong></p>
<p>Teleskop prošel drastickou proměnou, při které byly jeho čočky a zrcadla nezvratně předělány. Již nebylo možné říct jestli se skrze něj díváme na povrch neznámé vzdálené planety nebo přímo dovnitř oka pozorovatele. Přesto byl tento nový svět důkladně prozkoumán. </p> <p>Pohled přes rozbitý teleskop na svět, který je odrazem pozorovatele, a který ví, že je pozorován. Pod mikroskopem se odehrává série magnetických a chemických dobrodružství, které jsou živě přenášeny na plátno jako dokument o jedné neznámé krajině. </p> <p><strong>Koncept, režie, hraje: Tim Spooner<br /> Produkce: Ania Ololewicz</strong></p>
<p>Divadelní comiks-con. </p> <p>American psychological society (APS) vydala v roce 2017 studii, která dokazuje, že cca 70% lidí sní o tom, že jsou superhrdinové. Ze stejné studie vyplývá, že ještě vyšší procento superhrdinů sní o tom, že jsou vámi. </p> <p>Buď ve střehu. Nespi. Pracuj na sobě. Mysli na ostatní, ne na sebe. Sportuj a odpočívej. Zároveň! Čti. Studuj. Zdokonaluj se. Nikdy se nezastavuj. Zapomeň na bolest. Fyzickou i psychickou. Bolest pro tebe neexistuje. Protože když se svět řítí na pokraj zkázy, koho kurva zajímá, že Batmana bolí hlava?</p> <p>Časosběrná dokumentární inscenace otevírá třinácté komnaty nejslavnějších komixových hrdinů.</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS</strong></p> <p><em>Přestože nejsem příznivec americké odnože komiksového žánru, neměl jsem sebemenší obavy, že bych inscenaci neporozuměl, a také doufám, že případná neznalost nikoho od návštěvy NoDu neodradí. Byla by to nesmírná škoda, protože inscenace má nebývalý vtip, energii, tempo, a přesto se jedná o vykreslení zásadních soužení, jež prožívá velká část společnosti. </em></p> <p><strong>- Lukáš Holubec</strong></p> <p><em>Sečteno a podtrženo, byla by velká škoda vnímat Osamělost komiksových hrdinů jen coby ptákovinu sloužící k pobavení určitého typu diváka. Tuto funkci sice může též plnit (a to minimálně pro mě dosti zdařile), avšak vody pod touto hladinou jsou výrazně hlubší, než by se na první pohled mohlo zdát. Věřím, že jsem se s touto inscenací nesetkal naposledy, rozhodně mi stojí za opakované zhlédnutí. </em></p> <p><strong>- Jiří Koula</strong></p>
<p>Jak funguje láska, které stojí v cestě tisíce kilometrů? Jak pevné pouto mezi námi musí být, abychom toho druhého neztratili, i když jsme už tak dlouho necítili jeho vůni, nedrželi ho za ruku ani se nemohli schovat do jeho náruče? Na tyto otázky odpovídá inscenace tanečního souboru 420PEOPLE, která vychází z autentických osobních materiálů a reálných zkušeností účinkujících. </p> <p>Inscenaci bychom chtěli s láskou věnovat našim dětem, rodičům a partnerům, kterým začneme říkat, že je máme rádi, až ve chvíli, když už jsou od nás příliš daleko. <br /> <br /> <strong>Projekt je výsledkem spolupráce souboru 420PEOPLE, Experimentálního prostoru NoD a hudebního uskupení Zabelov.</strong></p>
<p>MASO KRŮTÍ přijíždí se svým Cirkusem do místa a doby, kdy se svoboda stala nadužívaným pojmem. Pod šapitó, které Krůty autorsky staví z osobních zkušeností a postojů, se tři herečky jako cvičená i divoká zvěř prohýbají pod bičem, který práská v rytmu prapodivných otázek. A protože se holky krůtí nerady berou moc vážně, naplní celou manéž nadsázkou. Jakkoliv se snaží přijít na to, co to ta svoboda vlastně je. Urputně hledají odpověď na generační otázku: Co vlastně chceš? A ve chvíli, kdy si naivně myslí, že jsou naprosto obnažené a mluví čistou pravdu, někdo zase jen roztáhne další oponu. </p>
<p>Drama pro dva herce o povaze svobody, hrdinství a osobní zodpovědnosti.</p> <p>Kdy přichází vhodná doba na to začít bránit svobodu? A jak člověk zjistí, jestli se k tomu hodí? Nejhorší zlo, bez ohledu na to, jaký je rok, je plíživé zlo, takové, které roste potichu a nenápadně a když si konečně uvědomíme, jak je nebezpečné, už je příliš pozdě začít s ním bojovat. Příběh inspirovaný životem politického vězně, Josefa Černohorského, a našimi vlastními životy… <br /> </p> <p><em>„Víš co se dělo v padesátým třetím v Plzni? Nevíš!“</em></p> <p>MUNDŮR – CHLEBA – SIRKY – HNUTÍ</p> <p><em>„Se svobodou je to jako s klíčema… Začneš si jich vážit, až když je ztratíš.“</em></p> <p>KAFE – HNÍZDO – KYTKA – YTONG</p> <p><em>„A víš, co se děje teďka, vlastně?“</em></p> <p>– HRNEK – GIBS – ČAJ A CUKR – SEDM KOSTEK PŘESNĚ</p>
<p>Čistá improvizace - proces který doprovází každé zkoušení souboru 11:55! Představení pouze teď a tady pro vás. Speciální politický díl - uvádíme v rámci festivalu BE26</p>
<p>Scénická kompozice o moskevské demonstraci proti okupaci ČSSR v roce 1968 vychází zejména z knihy Natalie Gorbaněvské Poledne a ze sborníku dokumentů a rozhovorů Za vaši a naši svobodu editora Adama Hradilka.</p>
<p>Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si diváci projdou všema fázema svejch vlastních milostnejch příběhů. Herečky krůtí je s nima znova prožijou, jenom o dost intenzivnějš a bizarnějš. Bude to upřímný, pravdivý, vtipný, děsně patetický a totálně nesmyslný. Láska je přesně taková. Má zlomenou nožičku, je trochu rozladěná, ale nejvíc dojemná.</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>"Představení by se dalo shrnout jako koncentrované milostné selhání všeho druhu, hra je živá, vtipná, šťavnatá, a pokud se člověk do divadla přišel primárně pobavit, dostal vše, oč žádal."</em> <strong>- Natálie Máchová (Kulturio)</strong></p>
<p>Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si diváci projdou všema fázema svejch vlastních milostnejch příběhů. Herečky krůtí je s nima znova prožijou, jenom o dost intenzivnějš a bizarnějš. Bude to upřímný, pravdivý, vtipný, děsně patetický a totálně nesmyslný. Láska je přesně taková. Má zlomenou nožičku, je trochu rozladěná, ale nejvíc dojemná.</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>"Představení by se dalo shrnout jako koncentrované milostné selhání všeho druhu, hra je živá, vtipná, šťavnatá, a pokud se člověk do divadla přišel primárně pobavit, dostal vše, oč žádal."</em> <strong>- Natálie Máchová (Kulturio)</strong></p>
<p>Mladý generační soubor 11:55 se rozhodl otevřít téma, které je v české společnosti zdánlivě vyřešené, a tím uzavřít svou brakovou trilogii, která v průběhu let vznikla pod režijním vedením Petry Tejnorové. První díl s názvem Umění braku ON AIR vyprávěl příběh detektiva Johna Sinclaira, Syna Světla. Druhý díl přinesl brakovou klasiku – obraz viktoriánské Anglie, napadené nezemským morem a ohrožené zombie apokalypsou. Ve třetím díle se chceme obrátit k naší současnosti. Brak už totiž není potřeba vyhledávat v laciných paperbacích – máme pocit, že v něm žijeme; valí se na nás z novin, časopisů i obrazovek našich chytrých telefonů. Lidé, unavení složitými peripetiemi polistopadového vývoje naší země, začínají opět toužit po jednodušším, srozumitelnějším světě, který neklade otázky. Chceme se začít ptát dřív, než se jednoho dne probudíme a dostaneme odpovědi už hotové. Chceme se stát svými vlastními reportéry.</p> <p>- - - - - - - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS</strong></p> <p><em>Dvě mladé herečky a čtyři mladí herci – nesoudí, neříkají, na čí straně je ta nejopravdovější pravda, ani si nestěžují na ukradenou revoluci. Jen jim přijde nepatřičné, že by měli žít ve světě, kde se slova pravda a láska stávají sprostou nadávkou a kde je svobodné myšlení třeba zadupat do země.</em><strong> - Zdeněk A. Tichý, Artzóna</strong></p> <p><em>Domnívám se, že jde zřejmě o dosud nejpovedenější politickou satiru na divadelních prknech. (...) Každopádně je dobré, že se mladá generace takto probouzí, a že se inscenace, kteru můžete vidět v Experimentálním prostoru NoD, nezaměřuje jen na snadný a zasloužený terč – tedy Miloše Zemana. Upozorňuje totiž na daleko nebezpečnější fenomén dnešní doby: na všehoschopného trestně stíhaného oligarchu a někdejšího agenta StB, spojeného s komunisty a xenofobními okamurovci. Jsem totiž přesvědčen, že tohle může polistopadový vývoj zničit daleko víc než zkorumpovaný systém kmotrů a lobbistů, s nímž si svobodná a demokratická společnost vždy nějak poradí.</em> <strong>- Jaroslav Kmenta, Reportér Magazín</strong></p>
<p>Jaký je obraz doby, ve které žijeme, v očích dnešní mladé generace? Co o nás vypovídají kauzy, které se v posledních letech objevily na titulních stránkách novin? Sedm lidí, sedm pohledů na věc. Bulvár i závažná témata dostávají stejný prostor. Výsledkem je bizarní svědectví o Češích a České republice. Vezmi si chlebíček a připoj se k naší oslavě češství! Proslav se životem!</p> <p>- - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>"I když hra zdaleka nezodpoví vše, co si v úvodu klade za cíl, vyznívá jako povedené představení. Může za to jednak Mikuláškova režie, která citlivě pracuje s hereckou improvizací, povedená scéna se zavěšenými lustry a vzorovanou stěnou, která dobře kontrastuje s velkorysým prostorem Jatek78, a hlavně skvělé výkony osmičky herců, což je velký příslib do budoucnosti souboru."</em> <strong>- Tomáš Šťástka (iDNES.cz)</strong></p>
<p>Jak se může v jediném okamžiku změnit celý váš život? Jaké důsledky může mít každé sebemenší rozhodnutí? Dám si na koncertě ještě pivo, nebo už pojedu domů? Pojedu metrem, nebo půjdu pěšky? Napíšu mu já, nebo počkám, jestli se ozve sám? Přáli byste znát svůj životní příběh v jeho dalších alternativách nebo je to něco, o čem bychom raději neměli přemýšlet? A kdybychom dostali šanci na druhý život, naplníme ho hrdinskými činy nebo strachem, abychom o něj zase nepřišli?</p> <p><strong>Autorská inscenace režisérky Kashy Jandáčkové VE DNE V NOCI vypráví na základě dokumentárních materiálů, novinových článků, autentických výpovědí a videozáznamů příběhy skutečných obětí teroristických útoků. Životní osudy obyčejných hrdinů, kteří by se jimi raději nestali. V hlavních rolích Anna Linhartová, Karolína Vágnerová, Jan Meduna, Jiří Roskot a Killiekrankie.</strong></p> <p>Inscenace Ve dne v noci je první z linie vlastních produkcí Divadla NoD, kterou pro divadlo připravuje <strong>dramaturgyně Natálie Preslová</strong>. Cílem této dramaturgické linie je přinášet témata, odrážející aktuální dění kolem nás v českém i světovém kontextu. Měla by poskytovat umělcům možnost svobodného vyjádření, a to skrze vlastní autorské divadelní projekty i na základě výrazných textů současné dramatiky.</p> <p>- - - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>"Představení nese mnoho hlubokých myšlenek, nutí diváka k přemýšlení, je nápadité, vtipné, jsou v něm určité momenty odlehčení celé tíhy, výborně zahrané, je skoro návodem, jak zpracovat tak smutné a těžké téma. I přesto, že cestou domů moji duši samozřejmě svírá smutek, který ještě dlouho nepřechází, říkám Kashe Jandáčkové – „Bravo“."</em> - <strong>Eva Smolíková, Taneční magazín </strong></p> <p><em>"V NoDu se podařilo divadelní představení na aktuální téma, které premiérové publikum přijalo s velkým zájmem a bouřlivým ohlasem. K jeho kladům patří zapojení živé hudby dua Killiekrankie a scénografie kombinující vtipně projekci s hereckou akcí."</em> - <strong>Radmila Hrdinová, zdroj Novinky.cz a Právo</strong></p> <p><em>"Inscenace osciluje na hraně dnes stále rozšířenějšího žánru dokudramatu, je ovšem divadelně přitažlivá, temporytmicky zvládnutá a bohatá na řadu detailů, které se divákovi dostanou pod kůži. (...) Sto minut bez přestávky nenudilo ani chvilku."</em> - <strong>Jan Kerbr, zdroj Kulturní magazín UNI</strong></p>
<p><strong>Inscenace Přicházíme z daleka byla oceněna prestižní cennou Hedda Award za nejlepší představení pro mládež v Norsku v roce 2017.</strong> </p> <p>Uvnitř velkého stanu je ještě jeden menší stan a v něm sedí chlapec. Má za sebou dlouhou cestu. Většinu času cestoval sám. Ukáže vám, co si vzal s sebou, poví vám, proč se na cestu vydal, a popíše, kudy putoval. Nemůže ale říct, jak jeho příběh skončí…</p> <p>We Come from Far, Far Away je inscenace, která vychází z příběhů uprchlíků. Vznikla ve spolupráci s uprchlickým centrem v Askeru, zajišťujícím přijímání mladých běženců ve věku 13-18 let, kteří přicestovali sami, aby v Norsku požádali o azyl. Diváci usazení v jurtě sledují mladíky Omara a AbduluRezana na jejich cestě ze syrského Aleppa až na Hlavní nádraží v Oslu. Rozdíl mezi hledištěm a jevištěm se stírá, hraje se i přímo mezi diváky. Materiál, na jehož podkladu tvůrci z NIE tuto inscenaci vystavěli, má dokumentární charakter a soubor jej získal prostřednictvím rozhovorů a workshopů, které pro mladé uprchlíky pořádal. Osudy těchto uprchlíků jsou jen těžko představitelné, oni sami jsou však, jako většina mladých lidí, plní energie, života a naděje na lepší budoucnost. V inscenaci We Come from Far, Far Away vypráví NIE jeden z těchto příběhů prostým a zároveň podmanivým způsobem za použití živé hudby, vyprávění i stínového divadla. Diváci sedí těsně u sebe v důvěrném, malém prostoru mongolské jurty.</p> <p>Po každém představení následuje krátká diskuse. Představení vzniklo za podpory Norského Ministerstva kultury a Norského Ministerstva zahraničí.</p>
<p>Divadelní comiks-con. </p> <p>American psychological society (APS) vydala v roce 2017 studii, která dokazuje, že cca 70% lidí sní o tom, že jsou superhrdinové. Ze stejné studie vyplývá, že ještě vyšší procento superhrdinů sní o tom, že jsou vámi. </p> <p>Buď ve střehu. Nespi. Pracuj na sobě. Mysli na ostatní, ne na sebe. Sportuj a odpočívej. Zároveň! Čti. Studuj. Zdokonaluj se. Nikdy se nezastavuj. Zapomeň na bolest. Fyzickou i psychickou. Bolest pro tebe neexistuje. Protože když se svět řítí na pokraj zkázy, koho kurva zajímá, že Batmana bolí hlava?</p> <p>Časosběrná dokumentární inscenace otevírá třinácté komnaty nejslavnějších komixových hrdinů.</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS</strong></p> <p><em>Přestože nejsem příznivec americké odnože komiksového žánru, neměl jsem sebemenší obavy, že bych inscenaci neporozuměl, a také doufám, že případná neznalost nikoho od návštěvy NoDu neodradí. Byla by to nesmírná škoda, protože inscenace má nebývalý vtip, energii, tempo, a přesto se jedná o vykreslení zásadních soužení, jež prožívá velká část společnosti. </em></p> <p><strong>- Lukáš Holubec</strong></p> <p><em>Sečteno a podtrženo, byla by velká škoda vnímat Osamělost komiksových hrdinů jen coby ptákovinu sloužící k pobavení určitého typu diváka. Tuto funkci sice může též plnit (a to minimálně pro mě dosti zdařile), avšak vody pod touto hladinou jsou výrazně hlubší, než by se na první pohled mohlo zdát. Věřím, že jsem se s touto inscenací nesetkal naposledy, rozhodně mi stojí za opakované zhlédnutí. </em></p> <p><strong>- Jiří Koula</strong></p>
<p>Inscenace se neodehrává v divadelních budovách, nýbrž ve veřejném prostoru měst. Vzniká vždy nová, původní verze, která pracuje s charakterem veřejného prostoru daného místa. Stejně tak vždy znovu připravujeme sekundární textové a audiovizuální materiály, hledáme takové, které souvisejí s osobou a dílem Václava Havla v kontextu místa či města.</p> <p>Na základě vydání Charty 77 je Václav Havel vzat do vazby, najejíž podmínky, jak sám později doznává, nebyl připraven. Přesvšechny snahy udržet svoje tělo i duši v kondici (z diářevyplývá, že Havel hodně cvičí, učí se anglicky a čte) v němvazba stále více vyvolává paniku a úzkost.</p> <p>Své situaci vězně nerozumí, je znát, že variantu odebrání svobody a pobytu ve vězeňském zařízení dříve dostatečně nepromýšlel.</p> <p>Kritický moment přichází 6. dubna 1977, kdy ve stresu nabízí prokurátorovi výměnou za propuštění záruky „slušného chování“.</p> <p>Selhání, jehož se dopustil, popření svých dosavadních zásad a principů, jež artikuloval, nastartovaly v Havlově svědomí energii, která jej přinutila k zevrubné reflexi, k hlubokému promyšlení disidentství a krizové existenciální situace, do níž ho postavil samopohyb politického systému. Pokoušel se uvažovat nad možnostmi bezmocného jedince, rozhodne-li se svému zotročení vzepřít. Zároveň byl skutečně rychle z vazby propuštěn.</p> <p>Z potřeby vykoupit se, znovu se narovnat, vypořádat se se systémem znovu a lépe, použije Havel pracovní text pro plánovaný česko-polský sborník jako záminku k vytvoření rozsáhlé eseje o možnostech bezmocných.</p>
<p>Autorská divadelní inscenace reflektující 100 let Česko(slovenské) hokejové republiky.</p> <p>Tak určitě ... Josef Gruss, Jan Palouš, Jaroslav Jirkovský, Otakar Vindyš, Josef Šroubek, Josef Maleček, Jiří Tožička, Jiří Lála, František Pácalt, Vladimír Zábrodský, Bohumil Modrý, Vilibald Šťovík, Stanislav Konopásek, Augustin Bubník, Jaroslav Drobný, Mike Buckna, Josef Trousílek, Miroslav Charoust, František Tikal, Karel Gut, Jiří Holeček, Ivan Hlinka, Jozef Golonka, Jaroslav Jiřík, Vladimír Růžička, Dominik Hašek, Jaromír Jágr, Petr Svoboda, František Kaberle ml., Robert Reichel, Karel Rachůnek, Josef Vašíček, Jan Marek, David Moravec, Tomáš Plekanec, ... </p>
<p>Jak funguje láska, které stojí v cestě tisíce kilometrů? Jak pevné pouto mezi námi musí být, abychom toho druhého neztratili, i když jsme už tak dlouho necítili jeho vůni, nedrželi ho za ruku ani se nemohli schovat do jeho náruče? Na tyto otázky odpovídá inscenace tanečního souboru 420PEOPLE, která vychází z autentických osobních materiálů a reálných zkušeností účinkujících. </p> <p>Inscenaci bychom chtěli s láskou věnovat našim dětem, rodičům a partnerům, kterým začneme říkat, že je máme rádi, až ve chvíli, když už jsou od nás příliš daleko. <br /> <br /> <strong>Projekt je výsledkem spolupráce souboru 420PEOPLE, Experimentálního prostoru NoD a hudebního uskupení Zabelov.</strong></p>
<p>Unikátní loutkové představení vzniklo jako magisterský projekt na Katedře alternativního a loutkového divadla na DAMU. Autoři zvolili takové zpracování, které vychází vstříc nejen dospělému publiku, ale zejména adolescentům. Díky neotřelé kombinaci populárního komiksového námětu, originálních loutek, chytlavých dialogů a bryskního humoru vás tvůrci tohoto autorského představení snadno přesvědčí o tom, že loutkové divadlo není jen pro ty nejmenší diváky, ale že jde s dobou a především vstříc potřebám současného mladého publika.</p> <p>Tak vezměte své mladší sourozence a přijďte se podívat na to, co se stane, když se Goon krvavě pomstí. Dostane vás to taky!</p> <p>Představení je vhodné pro diváky od 14 let. Inscenace je volně inspirovaná komiksem Goon, který vytvořil Eric Powell. V inscenaci je použitý hudební motiv písně Funny Honey (Chicago musical) a melodie hry PacMan.</p>
<p>Jedno z dosud největších dobrodružství lidstva začalo 16. července 1969, kdy ze Země odstartovala raketa Saturn V a vynesla na oběžnou dráhu Země vesmírnou loď Apollo 11. Posádku Apolla tvořili tři lidé - velitel Neil Armstrong, pilot řídícího modulu Michael Collins a pilot lunárního modulu Edwin “Buzz” Aldrin. O čtyři dny později potvrdil Armstrong tři čtvrtě miliardě lidí, kteří jeho výstup na Měsíc sledovali, že je to opravdu, opravdu velký skok pro lidstvo. Ještě ten samý den bylo ohlášeno předpokládané přistání člověka na Marsu v roce 2000. </p> <p>Místo toho je nám dnes vesmír ještě o něco vzdálenější než byl v roce 1969 - už jen kvůli pokroku astrofyziky, která zjistila, že toho jako lidstvo o vesmíru víme mnohem, ale mnohem méně, než jsme si kdy mysleli. </p> <p>Příběh možná největšího úspěchu v dějinách člověka a prvního dne, kdy se na sebe lidstvo mohlo podívat z pořádné výšky.</p> <p><strong>Věnováno všem, kdo někdy toužili stát se kosmonautem. </strong></p> <p><strong>- - - - - - - - - - </strong></p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>„Není tomu tak dávno, kdy jsme nadšeně jásali nad Osamělostí komiksových hrdinů, podle nás nejlepší divadelní inscenace roku 2017, a už tu máme další premiéru. Měsíční sonátou č. 11 experimentální prostor NoD už podruhé dokazuje, že je třeba jej bedlivě sledovat, protože o osobnostech stojících momentálně za touto divadelní scénou ještě hodně uslyšíme.“</em> <strong>(Soňa Hanušová, Kulturio)</strong></p> <p><em>„Pokud bych měl doporučit nějakou inscenaci pro teenagery, která by je zároveň i trochu vzdělala, vybral bych bez váhání Lesákovu Měsíční sonátu č. 11 v NoDu: vtipně totiž předvádí výpravu prvních astronautů na Měsíc jako hudební jízdu "fakt cool" dídžejů. NoD pod novým vedením dělá - hudební terminologií řečeno - moderní pop (proto, předpokládám, našel pod jeho střechou nové působiště i podobně orientovaný soubor 11:55), na který diváci, soudě podle mých zkušeností, velmi dobře slyší. </em><strong>(Martin Švejda, Nadivadlo.cz)</strong></p>
<p>Autorská divadelní inscenace reflektující 100 let Česko(slovenské) hokejové republiky.</p> <p>Tak určitě ... Josef Gruss, Jan Palouš, Jaroslav Jirkovský, Otakar Vindyš, Josef Šroubek, Josef Maleček, Jiří Tožička, Jiří Lála, František Pácalt, Vladimír Zábrodský, Bohumil Modrý, Vilibald Šťovík, Stanislav Konopásek, Augustin Bubník, Jaroslav Drobný, Mike Buckna, Josef Trousílek, Miroslav Charoust, František Tikal, Karel Gut, Jiří Holeček, Ivan Hlinka, Jozef Golonka, Jaroslav Jiřík, Vladimír Růžička, Dominik Hašek, Jaromír Jágr, Petr Svoboda, František Kaberle ml., Robert Reichel, Karel Rachůnek, Josef Vašíček, Jan Marek, David Moravec, Tomáš Plekanec, ... </p>
<p>Jak se může v jediném okamžiku změnit celý váš život? Jaké důsledky může mít každé sebemenší rozhodnutí? Dám si na koncertě ještě pivo, nebo už pojedu domů? Pojedu metrem, nebo půjdu pěšky? Napíšu mu já, nebo počkám, jestli se ozve sám? Přáli byste znát svůj životní příběh v jeho dalších alternativách nebo je to něco, o čem bychom raději neměli přemýšlet? A kdybychom dostali šanci na druhý život, naplníme ho hrdinskými činy nebo strachem, abychom o něj zase nepřišli?</p> <p><strong>Autorská inscenace režisérky Kashy Jandáčkové VE DNE V NOCI vypráví na základě dokumentárních materiálů, novinových článků, autentických výpovědí a videozáznamů příběhy skutečných obětí teroristických útoků. Životní osudy obyčejných hrdinů, kteří by se jimi raději nestali. V hlavních rolích Anna Linhartová, Karolína Vágnerová, Jan Meduna, Jiří Roskot a Killiekrankie.</strong></p> <p>Inscenace Ve dne v noci je první z linie vlastních produkcí Divadla NoD, kterou pro divadlo připravuje <strong>dramaturgyně Natálie Preslová</strong>. Cílem této dramaturgické linie je přinášet témata, odrážející aktuální dění kolem nás v českém i světovém kontextu. Měla by poskytovat umělcům možnost svobodného vyjádření, a to skrze vlastní autorské divadelní projekty i na základě výrazných textů současné dramatiky.</p> <p>- - - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>"Představení nese mnoho hlubokých myšlenek, nutí diváka k přemýšlení, je nápadité, vtipné, jsou v něm určité momenty odlehčení celé tíhy, výborně zahrané, je skoro návodem, jak zpracovat tak smutné a těžké téma. I přesto, že cestou domů moji duši samozřejmě svírá smutek, který ještě dlouho nepřechází, říkám Kashe Jandáčkové – „Bravo“."</em> - <strong>Eva Smolíková, Taneční magazín </strong></p> <p><em>"V NoDu se podařilo divadelní představení na aktuální téma, které premiérové publikum přijalo s velkým zájmem a bouřlivým ohlasem. K jeho kladům patří zapojení živé hudby dua Killiekrankie a scénografie kombinující vtipně projekci s hereckou akcí."</em> - <strong>Radmila Hrdinová, zdroj Novinky.cz a Právo</strong></p> <p><em>"Inscenace osciluje na hraně dnes stále rozšířenějšího žánru dokudramatu, je ovšem divadelně přitažlivá, temporytmicky zvládnutá a bohatá na řadu detailů, které se divákovi dostanou pod kůži. (...) Sto minut bez přestávky nenudilo ani chvilku."</em> - <strong>Jan Kerbr, zdroj Kulturní magazín UNI</strong></p>
<p>„Diano, je 8.15 ráno. Právě jsem přišel do kanceláře. Děkuji za pravidelný přísun kávy a koblih, vy víte, jak mne ráno nastartovat a bůh ví, že teď je to opravdu potřeba. Na stole mi totiž přistál nový případ. S něčím takovým jsem se dosud nesetkal. Z materiálů vyplývá, že bylo vyvražděno celé město. Naskakuje mi z toho husí kůže.</p> <p>Diano, vyzvedněte si v kanceláři klíče od mého bytu, zabalte mi pár nejnutnějších věcí, a ty zašlete na určenou adresu. Vydávám se neprodleně na cestu do Fake news… „</p> <p> </p> <p> </p>
<p>Příběh o mladých dívkách, které se poprvé v životě zamilují. Příběh plný lásky, nenávisti a oživlých mrtvol. Příběh o touze po krvi a čerstvém lidském mase. Béčková romantická klasika.</p> <p><em>Představení je uváděno s anglickými titulky, jejichž vznik a překlad byl možný díky podpoře IDU (Institut uměni – Divadelní ústav) v Praze.</em></p>
<p>Divadelní comiks-con. </p> <p>American psychological society (APS) vydala v roce 2017 studii, která dokazuje, že cca 70% lidí sní o tom, že jsou superhrdinové. Ze stejné studie vyplývá, že ještě vyšší procento superhrdinů sní o tom, že jsou vámi. </p> <p>Buď ve střehu. Nespi. Pracuj na sobě. Mysli na ostatní, ne na sebe. Sportuj a odpočívej. Zároveň! Čti. Studuj. Zdokonaluj se. Nikdy se nezastavuj. Zapomeň na bolest. Fyzickou i psychickou. Bolest pro tebe neexistuje. Protože když se svět řítí na pokraj zkázy, koho kurva zajímá, že Batmana bolí hlava?</p> <p>Časosběrná dokumentární inscenace otevírá třinácté komnaty nejslavnějších komixových hrdinů.</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS</strong></p> <p><em>Přestože nejsem příznivec americké odnože komiksového žánru, neměl jsem sebemenší obavy, že bych inscenaci neporozuměl, a také doufám, že případná neznalost nikoho od návštěvy NoDu neodradí. Byla by to nesmírná škoda, protože inscenace má nebývalý vtip, energii, tempo, a přesto se jedná o vykreslení zásadních soužení, jež prožívá velká část společnosti. </em></p> <p><strong>- Lukáš Holubec</strong></p> <p><em>Sečteno a podtrženo, byla by velká škoda vnímat Osamělost komiksových hrdinů jen coby ptákovinu sloužící k pobavení určitého typu diváka. Tuto funkci sice může též plnit (a to minimálně pro mě dosti zdařile), avšak vody pod touto hladinou jsou výrazně hlubší, než by se na první pohled mohlo zdát. Věřím, že jsem se s touto inscenací nesetkal naposledy, rozhodně mi stojí za opakované zhlédnutí. </em></p> <p><strong>- Jiří Koula</strong></p>
<p>Mladý generační soubor 11:55 se rozhodl otevřít téma, které je v české společnosti zdánlivě vyřešené, a tím uzavřít svou brakovou trilogii, která v průběhu let vznikla pod režijním vedením Petry Tejnorové. První díl s názvem Umění braku ON AIR vyprávěl příběh detektiva Johna Sinclaira, Syna Světla. Druhý díl přinesl brakovou klasiku – obraz viktoriánské Anglie, napadené nezemským morem a ohrožené zombie apokalypsou. Ve třetím díle se chceme obrátit k naší současnosti. Brak už totiž není potřeba vyhledávat v laciných paperbacích – máme pocit, že v něm žijeme; valí se na nás z novin, časopisů i obrazovek našich chytrých telefonů. Lidé, unavení složitými peripetiemi polistopadového vývoje naší země, začínají opět toužit po jednodušším, srozumitelnějším světě, který neklade otázky. Chceme se začít ptát dřív, než se jednoho dne probudíme a dostaneme odpovědi už hotové. Chceme se stát svými vlastními reportéry.</p> <p>- - - - - - - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS</strong></p> <p><em>Dvě mladé herečky a čtyři mladí herci – nesoudí, neříkají, na čí straně je ta nejopravdovější pravda, ani si nestěžují na ukradenou revoluci. Jen jim přijde nepatřičné, že by měli žít ve světě, kde se slova pravda a láska stávají sprostou nadávkou a kde je svobodné myšlení třeba zadupat do země.</em><strong> - Zdeněk A. Tichý, Artzóna</strong></p> <p><em>Domnívám se, že jde zřejmě o dosud nejpovedenější politickou satiru na divadelních prknech. (...) Každopádně je dobré, že se mladá generace takto probouzí, a že se inscenace, kteru můžete vidět v Experimentálním prostoru NoD, nezaměřuje jen na snadný a zasloužený terč – tedy Miloše Zemana. Upozorňuje totiž na daleko nebezpečnější fenomén dnešní doby: na všehoschopného trestně stíhaného oligarchu a někdejšího agenta StB, spojeného s komunisty a xenofobními okamurovci. Jsem totiž přesvědčen, že tohle může polistopadový vývoj zničit daleko víc než zkorumpovaný systém kmotrů a lobbistů, s nímž si svobodná a demokratická společnost vždy nějak poradí.</em> <strong>- Jaroslav Kmenta, Reportér Magazín</strong></p>
<p>Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si diváci projdou všema fázema svejch vlastních milostnejch příběhů. Herečky krůtí je s nima znova prožijou, jenom o dost intenzivnějš a bizarnějš. Bude to upřímný, pravdivý, vtipný, děsně patetický a totálně nesmyslný. Láska je přesně taková. Má zlomenou nožičku, je trochu rozladěná, ale nejvíc dojemná.</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>"Představení by se dalo shrnout jako koncentrované milostné selhání všeho druhu, hra je živá, vtipná, šťavnatá, a pokud se člověk do divadla přišel primárně pobavit, dostal vše, oč žádal."</em> <strong>- Natálie Máchová (Kulturio)</strong></p>
<p>Mladý generační soubor 11:55 se rozhodl otevřít téma, které je v české společnosti zdánlivě vyřešené, a tím uzavřít svou brakovou trilogii, která v průběhu let vznikla pod režijním vedením Petry Tejnorové. První díl s názvem Umění braku ON AIR vyprávěl příběh detektiva Johna Sinclaira, Syna Světla. Druhý díl přinesl brakovou klasiku – obraz viktoriánské Anglie, napadené nezemským morem a ohrožené zombie apokalypsou. Ve třetím díle se chceme obrátit k naší současnosti. Brak už totiž není potřeba vyhledávat v laciných paperbacích – máme pocit, že v něm žijeme; valí se na nás z novin, časopisů i obrazovek našich chytrých telefonů. Lidé, unavení složitými peripetiemi polistopadového vývoje naší země, začínají opět toužit po jednodušším, srozumitelnějším světě, který neklade otázky. Chceme se začít ptát dřív, než se jednoho dne probudíme a dostaneme odpovědi už hotové. Chceme se stát svými vlastními reportéry.</p> <p>- - - - - - - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS</strong></p> <p><em>Dvě mladé herečky a čtyři mladí herci – nesoudí, neříkají, na čí straně je ta nejopravdovější pravda, ani si nestěžují na ukradenou revoluci. Jen jim přijde nepatřičné, že by měli žít ve světě, kde se slova pravda a láska stávají sprostou nadávkou a kde je svobodné myšlení třeba zadupat do země.</em><strong> - Zdeněk A. Tichý, Artzóna</strong></p> <p><em>Domnívám se, že jde zřejmě o dosud nejpovedenější politickou satiru na divadelních prknech. (...) Každopádně je dobré, že se mladá generace takto probouzí, a že se inscenace, kteru můžete vidět v Experimentálním prostoru NoD, nezaměřuje jen na snadný a zasloužený terč – tedy Miloše Zemana. Upozorňuje totiž na daleko nebezpečnější fenomén dnešní doby: na všehoschopného trestně stíhaného oligarchu a někdejšího agenta StB, spojeného s komunisty a xenofobními okamurovci. Jsem totiž přesvědčen, že tohle může polistopadový vývoj zničit daleko víc než zkorumpovaný systém kmotrů a lobbistů, s nímž si svobodná a demokratická společnost vždy nějak poradí.</em> <strong>- Jaroslav Kmenta, Reportér Magazín</strong></p>
<p>Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si diváci projdou všema fázema svejch vlastních milostnejch příběhů. Herečky krůtí je s nima znova prožijou, jenom o dost intenzivnějš a bizarnějš. Bude to upřímný, pravdivý, vtipný, děsně patetický a totálně nesmyslný. Láska je přesně taková. Má zlomenou nožičku, je trochu rozladěná, ale nejvíc dojemná.</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>"Představení by se dalo shrnout jako koncentrované milostné selhání všeho druhu, hra je živá, vtipná, šťavnatá, a pokud se člověk do divadla přišel primárně pobavit, dostal vše, oč žádal."</em> <strong>- Natálie Máchová (Kulturio)</strong></p>
<p>Divadelní comiks-con. </p> <p>American psychological society (APS) vydala v roce 2017 studii, která dokazuje, že cca 70% lidí sní o tom, že jsou superhrdinové. Ze stejné studie vyplývá, že ještě vyšší procento superhrdinů sní o tom, že jsou vámi. </p> <p>Buď ve střehu. Nespi. Pracuj na sobě. Mysli na ostatní, ne na sebe. Sportuj a odpočívej. Zároveň! Čti. Studuj. Zdokonaluj se. Nikdy se nezastavuj. Zapomeň na bolest. Fyzickou i psychickou. Bolest pro tebe neexistuje. Protože když se svět řítí na pokraj zkázy, koho kurva zajímá, že Batmana bolí hlava?</p> <p>Časosběrná dokumentární inscenace otevírá třinácté komnaty nejslavnějších komixových hrdinů.</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS</strong></p> <p><em>Přestože nejsem příznivec americké odnože komiksového žánru, neměl jsem sebemenší obavy, že bych inscenaci neporozuměl, a také doufám, že případná neznalost nikoho od návštěvy NoDu neodradí. Byla by to nesmírná škoda, protože inscenace má nebývalý vtip, energii, tempo, a přesto se jedná o vykreslení zásadních soužení, jež prožívá velká část společnosti. </em></p> <p><strong>- Lukáš Holubec</strong></p> <p><em>Sečteno a podtrženo, byla by velká škoda vnímat Osamělost komiksových hrdinů jen coby ptákovinu sloužící k pobavení určitého typu diváka. Tuto funkci sice může též plnit (a to minimálně pro mě dosti zdařile), avšak vody pod touto hladinou jsou výrazně hlubší, než by se na první pohled mohlo zdát. Věřím, že jsem se s touto inscenací nesetkal naposledy, rozhodně mi stojí za opakované zhlédnutí. </em></p> <p><strong>- Jiří Koula</strong></p>
<p>Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si diváci projdou všema fázema svejch vlastních milostnejch příběhů. Herečky krůtí je s nima znova prožijou, jenom o dost intenzivnějš a bizarnějš. Bude to upřímný, pravdivý, vtipný, děsně patetický a totálně nesmyslný. Láska je přesně taková. Má zlomenou nožičku, je trochu rozladěná, ale nejvíc dojemná.</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>"Představení by se dalo shrnout jako koncentrované milostné selhání všeho druhu, hra je živá, vtipná, šťavnatá, a pokud se člověk do divadla přišel primárně pobavit, dostal vše, oč žádal."</em> <strong>- Natálie Máchová (Kulturio)</strong></p>
<p>Jak se vám v noci spí? Zdají se vám sny? Trpíte nočními můrami? Nemůžete se ráno probudit nebo raději nespíte vůbec? Sleep & Pain je tu pro vás. Pojďte dál, lehněte si. Zhluboka dýchejte. Teď zhasneme.</p> <p><em>"Některé věci nás zneklidňují. To ale není přesně to, o čem tu bude řeč. Jde spíše o ty představy, slova nebo myšlenky, které se pod námi náhle propadnou jako padací dveře a my se řítíme z našeho bezpečného, příčetného světa na jakési mnohem temnější a bezútěšnější místo. Temnoty je nevyčerpatelné množství. Začíná to ve tmě, tak jako my všichni."</em></p> <p><strong>- N. Gaiman</strong></p> <p>Autorská inscenace režisérky Lindy Duškové se zabývá spánkem a jeho poruchami. Vypráví příběh Sandmana, postavy, která prochází díly autorů N. Gaimana, E. T. A. Hoffmana nebo H. Ch. Andersena. Ale kdo je ve skutečnosti Sandman a jak ovlivňuje naše životy? </p>
<p>Mladý generační soubor 11:55 se rozhodl otevřít téma, které je v české společnosti zdánlivě vyřešené, a tím uzavřít svou brakovou trilogii, která v průběhu let vznikla pod režijním vedením Petry Tejnorové. První díl s názvem Umění braku ON AIR vyprávěl příběh detektiva Johna Sinclaira, Syna Světla. Druhý díl přinesl brakovou klasiku – obraz viktoriánské Anglie, napadené nezemským morem a ohrožené zombie apokalypsou. Ve třetím díle se chceme obrátit k naší současnosti. Brak už totiž není potřeba vyhledávat v laciných paperbacích – máme pocit, že v něm žijeme; valí se na nás z novin, časopisů i obrazovek našich chytrých telefonů. Lidé, unavení složitými peripetiemi polistopadového vývoje naší země, začínají opět toužit po jednodušším, srozumitelnějším světě, který neklade otázky. Chceme se začít ptát dřív, než se jednoho dne probudíme a dostaneme odpovědi už hotové. Chceme se stát svými vlastními reportéry.</p> <p>- - - - - - - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS</strong></p> <p><em>Dvě mladé herečky a čtyři mladí herci – nesoudí, neříkají, na čí straně je ta nejopravdovější pravda, ani si nestěžují na ukradenou revoluci. Jen jim přijde nepatřičné, že by měli žít ve světě, kde se slova pravda a láska stávají sprostou nadávkou a kde je svobodné myšlení třeba zadupat do země.</em><strong> - Zdeněk A. Tichý, Artzóna</strong></p> <p><em>Domnívám se, že jde zřejmě o dosud nejpovedenější politickou satiru na divadelních prknech. (...) Každopádně je dobré, že se mladá generace takto probouzí, a že se inscenace, kteru můžete vidět v Experimentálním prostoru NoD, nezaměřuje jen na snadný a zasloužený terč – tedy Miloše Zemana. Upozorňuje totiž na daleko nebezpečnější fenomén dnešní doby: na všehoschopného trestně stíhaného oligarchu a někdejšího agenta StB, spojeného s komunisty a xenofobními okamurovci. Jsem totiž přesvědčen, že tohle může polistopadový vývoj zničit daleko víc než zkorumpovaný systém kmotrů a lobbistů, s nímž si svobodná a demokratická společnost vždy nějak poradí.</em> <strong>- Jaroslav Kmenta, Reportér Magazín</strong></p>
<p>Jedno z dosud největších dobrodružství lidstva začalo 16. července 1969, kdy ze Země odstartovala raketa Saturn V a vynesla na oběžnou dráhu Země vesmírnou loď Apollo 11. Posádku Apolla tvořili tři lidé - velitel Neil Armstrong, pilot řídícího modulu Michael Collins a pilot lunárního modulu Edwin “Buzz” Aldrin. O čtyři dny později potvrdil Armstrong tři čtvrtě miliardě lidí, kteří jeho výstup na Měsíc sledovali, že je to opravdu, opravdu velký skok pro lidstvo. Ještě ten samý den bylo ohlášeno předpokládané přistání člověka na Marsu v roce 2000. </p> <p>Místo toho je nám dnes vesmír ještě o něco vzdálenější než byl v roce 1969 - už jen kvůli pokroku astrofyziky, která zjistila, že toho jako lidstvo o vesmíru víme mnohem, ale mnohem méně, než jsme si kdy mysleli. </p> <p>Příběh možná největšího úspěchu v dějinách člověka a prvního dne, kdy se na sebe lidstvo mohlo podívat z pořádné výšky.</p> <p><strong>Věnováno všem, kdo někdy toužili stát se kosmonautem. </strong></p> <p><strong>- - - - - - - - - - </strong></p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>„Není tomu tak dávno, kdy jsme nadšeně jásali nad Osamělostí komiksových hrdinů, podle nás nejlepší divadelní inscenace roku 2017, a už tu máme další premiéru. Měsíční sonátou č. 11 experimentální prostor NoD už podruhé dokazuje, že je třeba jej bedlivě sledovat, protože o osobnostech stojících momentálně za touto divadelní scénou ještě hodně uslyšíme.“</em> <strong>(Soňa Hanušová, Kulturio)</strong></p> <p><em>„Pokud bych měl doporučit nějakou inscenaci pro teenagery, která by je zároveň i trochu vzdělala, vybral bych bez váhání Lesákovu Měsíční sonátu č. 11 v NoDu: vtipně totiž předvádí výpravu prvních astronautů na Měsíc jako hudební jízdu "fakt cool" dídžejů. NoD pod novým vedením dělá - hudební terminologií řečeno - moderní pop (proto, předpokládám, našel pod jeho střechou nové působiště i podobně orientovaný soubor 11:55), na který diváci, soudě podle mých zkušeností, velmi dobře slyší. </em><strong>(Martin Švejda, Nadivadlo.cz)</strong></p>
<p><strong>Inscenace Přicházíme z daleka byla oceněna prestižní cennou Hedda Award za nejlepší představení pro mládež v Norsku v roce 2017.</strong> </p> <p>Uvnitř velkého stanu je ještě jeden menší stan a v něm sedí chlapec. Má za sebou dlouhou cestu. Většinu času cestoval sám. Ukáže vám, co si vzal s sebou, poví vám, proč se na cestu vydal, a popíše, kudy putoval. Nemůže ale říct, jak jeho příběh skončí…</p> <p>We Come from Far, Far Away je inscenace, která vychází z příběhů uprchlíků. Vznikla ve spolupráci s uprchlickým centrem v Askeru, zajišťujícím přijímání mladých běženců ve věku 13-18 let, kteří přicestovali sami, aby v Norsku požádali o azyl. Diváci usazení v jurtě sledují mladíky Omara a AbduluRezana na jejich cestě ze syrského Aleppa až na Hlavní nádraží v Oslu. Rozdíl mezi hledištěm a jevištěm se stírá, hraje se i přímo mezi diváky. Materiál, na jehož podkladu tvůrci z NIE tuto inscenaci vystavěli, má dokumentární charakter a soubor jej získal prostřednictvím rozhovorů a workshopů, které pro mladé uprchlíky pořádal. Osudy těchto uprchlíků jsou jen těžko představitelné, oni sami jsou však, jako většina mladých lidí, plní energie, života a naděje na lepší budoucnost. V inscenaci We Come from Far, Far Away vypráví NIE jeden z těchto příběhů prostým a zároveň podmanivým způsobem za použití živé hudby, vyprávění i stínového divadla. Diváci sedí těsně u sebe v důvěrném, malém prostoru mongolské jurty.</p> <p>Po každém představení následuje krátká diskuse. Představení vzniklo za podpory Norského Ministerstva kultury a Norského Ministerstva zahraničí.</p>
<p><strong>Inscenace Přicházíme z daleka byla oceněna prestižní cennou Hedda Award za nejlepší představení pro mládež v Norsku v roce 2017.</strong> </p> <p>Uvnitř velkého stanu je ještě jeden menší stan a v něm sedí chlapec. Má za sebou dlouhou cestu. Většinu času cestoval sám. Ukáže vám, co si vzal s sebou, poví vám, proč se na cestu vydal, a popíše, kudy putoval. Nemůže ale říct, jak jeho příběh skončí…</p> <p>We Come from Far, Far Away je inscenace, která vychází z příběhů uprchlíků. Vznikla ve spolupráci s uprchlickým centrem v Askeru, zajišťujícím přijímání mladých běženců ve věku 13-18 let, kteří přicestovali sami, aby v Norsku požádali o azyl. Diváci usazení v jurtě sledují mladíky Omara a AbduluRezana na jejich cestě ze syrského Aleppa až na Hlavní nádraží v Oslu. Rozdíl mezi hledištěm a jevištěm se stírá, hraje se i přímo mezi diváky. Materiál, na jehož podkladu tvůrci z NIE tuto inscenaci vystavěli, má dokumentární charakter a soubor jej získal prostřednictvím rozhovorů a workshopů, které pro mladé uprchlíky pořádal. Osudy těchto uprchlíků jsou jen těžko představitelné, oni sami jsou však, jako většina mladých lidí, plní energie, života a naděje na lepší budoucnost. V inscenaci We Come from Far, Far Away vypráví NIE jeden z těchto příběhů prostým a zároveň podmanivým způsobem za použití živé hudby, vyprávění i stínového divadla. Diváci sedí těsně u sebe v důvěrném, malém prostoru mongolské jurty.</p> <p>Po každém představení následuje krátká diskuse. Představení vzniklo za podpory Norského Ministerstva kultury a Norského Ministerstva zahraničí.</p>
<p>MASO KRŮTÍ přijíždí se svým Cirkusem do místa a doby, kdy se svoboda stala nadužívaným pojmem. Pod šapitó, které Krůty autorsky staví z osobních zkušeností a postojů, se tři herečky jako cvičená i divoká zvěř prohýbají pod bičem, který práská v rytmu prapodivných otázek. A protože se holky krůtí nerady berou moc vážně, naplní celou manéž nadsázkou. Jakkoliv se snaží přijít na to, co to ta svoboda vlastně je. Urputně hledají odpověď na generační otázku: Co vlastně chceš? A ve chvíli, kdy si naivně myslí, že jsou naprosto obnažené a mluví čistou pravdu, někdo zase jen roztáhne další oponu. </p>
<p>„Diano, je 8.15 ráno. Právě jsem přišel do kanceláře. Děkuji za pravidelný přísun kávy a koblih, vy víte, jak mne ráno nastartovat a bůh ví, že teď je to opravdu potřeba. Na stole mi totiž přistál nový případ. S něčím takovým jsem se dosud nesetkal. Z materiálů vyplývá, že bylo vyvražděno celé město. Naskakuje mi z toho husí kůže.</p> <p>Diano, vyzvedněte si v kanceláři klíče od mého bytu, zabalte mi pár nejnutnějších věcí, a ty zašlete na určenou adresu. Vydávám se neprodleně na cestu do Fake news… „</p> <p> </p> <p> </p>
<p>Drama pro dva herce o povaze svobody, hrdinství a osobní zodpovědnosti.</p> <p>Kdy přichází vhodná doba na to začít bránit svobodu? A jak člověk zjistí, jestli se k tomu hodí? Nejhorší zlo, bez ohledu na to, jaký je rok, je plíživé zlo, takové, které roste potichu a nenápadně a když si konečně uvědomíme, jak je nebezpečné, už je příliš pozdě začít s ním bojovat. Příběh inspirovaný životem politického vězně, Josefa Černohorského, a našimi vlastními životy… </p> <p> </p> <p><em>„Víš co se dělo v padesátým třetím v Plzni? Nevíš!“</em></p> <p><strong>MUNDŮR – CHLEBA – SIRKY – HNUTÍ</strong></p> <p><em>„Se svobodou je to jako s klíčema… Začneš si jich vážit, až když je ztratíš.“</em></p> <p><strong>KAFE – HNÍZDO – KYTKA – YTONG</strong></p> <p><em>„A víš, co se děje teďka, vlastně?“</em></p> <p><strong>– HRNEK – GIBS – ČAJ A CUKR – SEDM KOSTEK PŘESNĚ</strong></p> <p> </p>
<p>Divadelní comiks-con. </p> <p>American psychological society (APS) vydala v roce 2017 studii, která dokazuje, že cca 70% lidí sní o tom, že jsou superhrdinové. Ze stejné studie vyplývá, že ještě vyšší procento superhrdinů sní o tom, že jsou vámi. </p> <p>Buď ve střehu. Nespi. Pracuj na sobě. Mysli na ostatní, ne na sebe. Sportuj a odpočívej. Zároveň! Čti. Studuj. Zdokonaluj se. Nikdy se nezastavuj. Zapomeň na bolest. Fyzickou i psychickou. Bolest pro tebe neexistuje. Protože když se svět řítí na pokraj zkázy, koho kurva zajímá, že Batmana bolí hlava?</p> <p>Časosběrná dokumentární inscenace otevírá třinácté komnaty nejslavnějších komixových hrdinů.</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS</strong></p> <p><em>Přestože nejsem příznivec americké odnože komiksového žánru, neměl jsem sebemenší obavy, že bych inscenaci neporozuměl, a také doufám, že případná neznalost nikoho od návštěvy NoDu neodradí. Byla by to nesmírná škoda, protože inscenace má nebývalý vtip, energii, tempo, a přesto se jedná o vykreslení zásadních soužení, jež prožívá velká část společnosti. </em></p> <p><strong>- Lukáš Holubec</strong></p> <p><em>Sečteno a podtrženo, byla by velká škoda vnímat Osamělost komiksových hrdinů jen coby ptákovinu sloužící k pobavení určitého typu diváka. Tuto funkci sice může též plnit (a to minimálně pro mě dosti zdařile), avšak vody pod touto hladinou jsou výrazně hlubší, než by se na první pohled mohlo zdát. Věřím, že jsem se s touto inscenací nesetkal naposledy, rozhodně mi stojí za opakované zhlédnutí. </em></p> <p><strong>- Jiří Koula</strong></p>
<p>Kde je průsečík divadla a hokeje, můžete vidět 8/5/20:00 (začátek zápasu 20:15) v Experimentálním prostoru NoD.</p> <p>Jste zvyklí na Zárubu?! Jasně!!! Ale tohle bude naprosto jedinečný zážitek, tak nebuďte konzervy. Navíc je to jen skupina.</p> <p>Nabízíme zážitek vhodný pro milovníky hokeje i milovníky divadla. Nejvíc se v něm samozřejmě mohou najít milovníci obojího.</p> <p>Zábavu v přestávkách i při zápase zajišťuje soubor 11:55.<br /> A 8. květen je přece Den vítězství, tak buďte u toho!<br /> <br /> BAR BUDE SAMOZŘEJMĚ OTEVŘEN!</p>
<p>Drama pro dva herce o povaze svobody, hrdinství a osobní zodpovědnosti.</p> <p>Kdy přichází vhodná doba na to začít bránit svobodu? A jak člověk zjistí, jestli se k tomu hodí? Nejhorší zlo, bez ohledu na to, jaký je rok, je plíživé zlo, takové, které roste potichu a nenápadně a když si konečně uvědomíme, jak je nebezpečné, už je příliš pozdě začít s ním bojovat. Příběh inspirovaný životem politického vězně, Josefa Černohorského, a našimi vlastními životy… </p> <p> </p> <p><em>„Víš co se dělo v padesátým třetím v Plzni? Nevíš!“</em></p> <p><strong>MUNDŮR – CHLEBA – SIRKY – HNUTÍ</strong></p> <p><em>„Se svobodou je to jako s klíčema… Začneš si jich vážit, až když je ztratíš.“</em></p> <p><strong>KAFE – HNÍZDO – KYTKA – YTONG</strong></p> <p><em>„A víš, co se děje teďka, vlastně?“</em></p> <p><strong>– HRNEK – GIBS – ČAJ A CUKR – SEDM KOSTEK PŘESNĚ</strong></p> <p> </p>
<p>Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si diváci projdou všema fázema svejch vlastních milostnejch příběhů. Herečky krůtí je s nima znova prožijou, jenom o dost intenzivnějš a bizarnějš. Bude to upřímný, pravdivý, vtipný, děsně patetický a totálně nesmyslný. Láska je přesně taková. Má zlomenou nožičku, je trochu rozladěná, ale nejvíc dojemná.</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>"Představení by se dalo shrnout jako koncentrované milostné selhání všeho druhu, hra je živá, vtipná, šťavnatá, a pokud se člověk do divadla přišel primárně pobavit, dostal vše, oč žádal."</em> <strong>- Natálie Máchová (Kulturio)</strong></p>
<p>Kolik agrese a puzení k násilnému chování v sobě musíme potlačit, abychom se stali „kultivovanými“ lidmi? Je to násilné v nás lidské, nebo nelidské? Jsme to skutečně my v momentech, kdy si myslíme, že jsme přirození? Jak vlastně vypadá ona přirozenost? Co všechno může být spouštěčem naší agresivity? Byli bychom schopni se podílet na násilí na druhých? A co v momentě, kdy bychom byli pod vlivem nějaké skupiny? Může být násilí na druhých určitý druh sportu, kterému lze propadnout? Opravdu jsme si jisti tím, jak se ve vypjatých a nepříjemných situacích zachováme? Můžeme o sobě říct, že v žádném případě nemáme sklon k násilí v jakékoli jeho podobě?</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>"Hodní chlapci jsou inscenací, která vás na začátku chytne a nepustí, ještě cestou z divadla na ni budete myslet a možná těsně před spaním se vymaníte z jejího objetí. Reflektuje současnost a je pravdivá. Je vtipná a děsivá zároveň. Protože násilí je nejen všude kolem nás, ale i v nás. Nebo vy si snad troufnete o sobě říct, že jste skutečně hodný chlapec (či dívka)?"</em><br /> <em>-</em><strong> Barbora Švarcová, Generace 21</strong></p>
<p>„Diano, je 8.15 ráno. Právě jsem přišel do kanceláře. Děkuji za pravidelný přísun kávy a koblih, vy víte, jak mne ráno nastartovat a bůh ví, že teď je to opravdu potřeba. Na stole mi totiž přistál nový případ. S něčím takovým jsem se dosud nesetkal. Z materiálů vyplývá, že bylo vyvražděno celé město. Naskakuje mi z toho husí kůže.</p> <p>Diano, vyzvedněte si v kanceláři klíče od mého bytu, zabalte mi pár nejnutnějších věcí, a ty zašlete na určenou adresu. Vydávám se neprodleně na cestu do Fake news… „</p> <p> </p> <p> </p>
<p>Jak se může v jediném okamžiku změnit celý váš život? Jaké důsledky může mít každé sebemenší rozhodnutí? Dám si na koncertě ještě pivo, nebo už pojedu domů? Pojedu metrem, nebo půjdu pěšky? Napíšu mu já, nebo počkám, jestli se ozve sám? Přáli byste znát svůj životní příběh v jeho dalších alternativách nebo je to něco, o čem bychom raději neměli přemýšlet? A kdybychom dostali šanci na druhý život, naplníme ho hrdinskými činy nebo strachem, abychom o něj zase nepřišli?</p> <p><strong>Autorská inscenace režisérky Kashy Jandáčkové VE DNE V NOCI vypráví na základě dokumentárních materiálů, novinových článků, autentických výpovědí a videozáznamů příběhy skutečných obětí teroristických útoků. Životní osudy obyčejných hrdinů, kteří by se jimi raději nestali. V hlavních rolích Anna Linhartová, Karolína Vágnerová, Jan Meduna, Jiří Roskot a Killiekrankie.</strong></p> <p>Inscenace Ve dne v noci je první z linie vlastních produkcí Divadla NoD, kterou pro divadlo připravuje <strong>dramaturgyně Natálie Preslová</strong>. Cílem této dramaturgické linie je přinášet témata, odrážející aktuální dění kolem nás v českém i světovém kontextu. Měla by poskytovat umělcům možnost svobodného vyjádření, a to skrze vlastní autorské divadelní projekty i na základě výrazných textů současné dramatiky.</p> <p>- - - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>"Představení nese mnoho hlubokých myšlenek, nutí diváka k přemýšlení, je nápadité, vtipné, jsou v něm určité momenty odlehčení celé tíhy, výborně zahrané, je skoro návodem, jak zpracovat tak smutné a těžké téma. I přesto, že cestou domů moji duši samozřejmě svírá smutek, který ještě dlouho nepřechází, říkám Kashe Jandáčkové – „Bravo“."</em> - <strong>Eva Smolíková, Taneční magazín </strong></p> <p><em>"V NoDu se podařilo divadelní představení na aktuální téma, které premiérové publikum přijalo s velkým zájmem a bouřlivým ohlasem. K jeho kladům patří zapojení živé hudby dua Killiekrankie a scénografie kombinující vtipně projekci s hereckou akcí."</em> - <strong>Radmila Hrdinová, zdroj Novinky.cz a Právo</strong></p> <p><em>"Inscenace osciluje na hraně dnes stále rozšířenějšího žánru dokudramatu, je ovšem divadelně přitažlivá, temporytmicky zvládnutá a bohatá na řadu detailů, které se divákovi dostanou pod kůži. (...) Sto minut bez přestávky nenudilo ani chvilku."</em> - <strong>Jan Kerbr, zdroj Kulturní magazín UNI</strong></p>
<p>Jedno z dosud největších dobrodružství lidstva začalo 16. července 1969, kdy ze Země odstartovala raketa Saturn V a vynesla na oběžnou dráhu Země vesmírnou loď Apollo 11. Posádku Apolla tvořili tři lidé - velitel Neil Armstrong, pilot řídícího modulu Michael Collins a pilot lunárního modulu Edwin “Buzz” Aldrin. O čtyři dny později potvrdil Armstrong tři čtvrtě miliardě lidí, kteří jeho výstup na Měsíc sledovali, že je to opravdu, opravdu velký skok pro lidstvo. Ještě ten samý den bylo ohlášeno předpokládané přistání člověka na Marsu v roce 2000. </p> <p>Místo toho je nám dnes vesmír ještě o něco vzdálenější než byl v roce 1969 - už jen kvůli pokroku astrofyziky, která zjistila, že toho jako lidstvo o vesmíru víme mnohem, ale mnohem méně, než jsme si kdy mysleli. </p> <p>Příběh možná největšího úspěchu v dějinách člověka a prvního dne, kdy se na sebe lidstvo mohlo podívat z pořádné výšky.</p> <p><strong>Věnováno všem, kdo někdy toužili stát se kosmonautem. </strong></p> <p><strong>- - - - - - - - - - </strong></p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>„Není tomu tak dávno, kdy jsme nadšeně jásali nad Osamělostí komiksových hrdinů, podle nás nejlepší divadelní inscenace roku 2017, a už tu máme další premiéru. Měsíční sonátou č. 11 experimentální prostor NoD už podruhé dokazuje, že je třeba jej bedlivě sledovat, protože o osobnostech stojících momentálně za touto divadelní scénou ještě hodně uslyšíme.“</em> <strong>(Soňa Hanušová, Kulturio)</strong></p> <p><em>„Pokud bych měl doporučit nějakou inscenaci pro teenagery, která by je zároveň i trochu vzdělala, vybral bych bez váhání Lesákovu Měsíční sonátu č. 11 v NoDu: vtipně totiž předvádí výpravu prvních astronautů na Měsíc jako hudební jízdu "fakt cool" dídžejů. NoD pod novým vedením dělá - hudební terminologií řečeno - moderní pop (proto, předpokládám, našel pod jeho střechou nové působiště i podobně orientovaný soubor 11:55), na který diváci, soudě podle mých zkušeností, velmi dobře slyší. </em><strong>(Martin Švejda, Nadivadlo.cz)</strong></p>
<p>Jak funguje láska, které stojí v cestě tisíce kilometrů? Jak pevné pouto mezi námi musí být, abychom toho druhého neztratili, i když jsme už tak dlouho necítili jeho vůni, nedrželi ho za ruku ani se nemohli schovat do jeho náruče? Na tyto otázky odpovídá inscenace tanečního souboru 420PEOPLE, která vychází z autentických osobních materiálů a reálných zkušeností účinkujících. </p> <p>Inscenaci bychom chtěli s láskou věnovat našim dětem, rodičům a partnerům, kterým začneme říkat, že je máme rádi, až ve chvíli, když už jsou od nás příliš daleko. <br /> <br /> <strong>Projekt je výsledkem spolupráce souboru 420PEOPLE, Experimentálního prostoru NoD a hudebního uskupení Zabelov.</strong></p>
<p>Mladý generační soubor 11:55 se rozhodl otevřít téma, které je v české společnosti zdánlivě vyřešené, a tím uzavřít svou brakovou trilogii, která v průběhu let vznikla pod režijním vedením Petry Tejnorové. První díl s názvem Umění braku ON AIR vyprávěl příběh detektiva Johna Sinclaira, Syna Světla. Druhý díl přinesl brakovou klasiku – obraz viktoriánské Anglie, napadené nezemským morem a ohrožené zombie apokalypsou. Ve třetím díle se chceme obrátit k naší současnosti. Brak už totiž není potřeba vyhledávat v laciných paperbacích – máme pocit, že v něm žijeme; valí se na nás z novin, časopisů i obrazovek našich chytrých telefonů. Lidé, unavení složitými peripetiemi polistopadového vývoje naší země, začínají opět toužit po jednodušším, srozumitelnějším světě, který neklade otázky. Chceme se začít ptát dřív, než se jednoho dne probudíme a dostaneme odpovědi už hotové. Chceme se stát svými vlastními reportéry.</p> <p>- - - - - - - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS</strong></p> <p><em>Dvě mladé herečky a čtyři mladí herci – nesoudí, neříkají, na čí straně je ta nejopravdovější pravda, ani si nestěžují na ukradenou revoluci. Jen jim přijde nepatřičné, že by měli žít ve světě, kde se slova pravda a láska stávají sprostou nadávkou a kde je svobodné myšlení třeba zadupat do země.</em><strong> - Zdeněk A. Tichý, Artzóna</strong></p> <p><em>Domnívám se, že jde zřejmě o dosud nejpovedenější politickou satiru na divadelních prknech. (...) Každopádně je dobré, že se mladá generace takto probouzí, a že se inscenace, kteru můžete vidět v Experimentálním prostoru NoD, nezaměřuje jen na snadný a zasloužený terč – tedy Miloše Zemana. Upozorňuje totiž na daleko nebezpečnější fenomén dnešní doby: na všehoschopného trestně stíhaného oligarchu a někdejšího agenta StB, spojeného s komunisty a xenofobními okamurovci. Jsem totiž přesvědčen, že tohle může polistopadový vývoj zničit daleko víc než zkorumpovaný systém kmotrů a lobbistů, s nímž si svobodná a demokratická společnost vždy nějak poradí.</em> <strong>- Jaroslav Kmenta, Reportér Magazín</strong></p>
<p>Divadelní comiks-con. </p> <p>American psychological society (APS) vydala v roce 2017 studii, která dokazuje, že cca 70% lidí sní o tom, že jsou superhrdinové. Ze stejné studie vyplývá, že ještě vyšší procento superhrdinů sní o tom, že jsou vámi. </p> <p>Buď ve střehu. Nespi. Pracuj na sobě. Mysli na ostatní, ne na sebe. Sportuj a odpočívej. Zároveň! Čti. Studuj. Zdokonaluj se. Nikdy se nezastavuj. Zapomeň na bolest. Fyzickou i psychickou. Bolest pro tebe neexistuje. Protože když se svět řítí na pokraj zkázy, koho kurva zajímá, že Batmana bolí hlava?</p> <p>Časosběrná dokumentární inscenace otevírá třinácté komnaty nejslavnějších komixových hrdinů.</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS</strong></p> <p><em>Přestože nejsem příznivec americké odnože komiksového žánru, neměl jsem sebemenší obavy, že bych inscenaci neporozuměl, a také doufám, že případná neznalost nikoho od návštěvy NoDu neodradí. Byla by to nesmírná škoda, protože inscenace má nebývalý vtip, energii, tempo, a přesto se jedná o vykreslení zásadních soužení, jež prožívá velká část společnosti. </em></p> <p><strong>- Lukáš Holubec</strong></p> <p><em>Sečteno a podtrženo, byla by velká škoda vnímat Osamělost komiksových hrdinů jen coby ptákovinu sloužící k pobavení určitého typu diváka. Tuto funkci sice může též plnit (a to minimálně pro mě dosti zdařile), avšak vody pod touto hladinou jsou výrazně hlubší, než by se na první pohled mohlo zdát. Věřím, že jsem se s touto inscenací nesetkal naposledy, rozhodně mi stojí za opakované zhlédnutí. </em></p> <p><strong>- Jiří Koula</strong></p>
<p>Mladý generační soubor 11:55 se rozhodl otevřít téma, které je v české společnosti zdánlivě vyřešené, a tím uzavřít svou brakovou trilogii, která v průběhu let vznikla pod režijním vedením Petry Tejnorové. První díl s názvem Umění braku ON AIR vyprávěl příběh detektiva Johna Sinclaira, Syna Světla. Druhý díl přinesl brakovou klasiku – obraz viktoriánské Anglie, napadené nezemským morem a ohrožené zombie apokalypsou. Ve třetím díle se chceme obrátit k naší současnosti. Brak už totiž není potřeba vyhledávat v laciných paperbacích – máme pocit, že v něm žijeme; valí se na nás z novin, časopisů i obrazovek našich chytrých telefonů. Lidé, unavení složitými peripetiemi polistopadového vývoje naší země, začínají opět toužit po jednodušším, srozumitelnějším světě, který neklade otázky. Chceme se začít ptát dřív, než se jednoho dne probudíme a dostaneme odpovědi už hotové. Chceme se stát svými vlastními reportéry.</p> <p>- - - - - - - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS</strong></p> <p><em>Dvě mladé herečky a čtyři mladí herci – nesoudí, neříkají, na čí straně je ta nejopravdovější pravda, ani si nestěžují na ukradenou revoluci. Jen jim přijde nepatřičné, že by měli žít ve světě, kde se slova pravda a láska stávají sprostou nadávkou a kde je svobodné myšlení třeba zadupat do země.</em><strong> - Zdeněk A. Tichý, Artzóna</strong></p> <p><em>Domnívám se, že jde zřejmě o dosud nejpovedenější politickou satiru na divadelních prknech. (...) Každopádně je dobré, že se mladá generace takto probouzí, a že se inscenace, kteru můžete vidět v Experimentálním prostoru NoD, nezaměřuje jen na snadný a zasloužený terč – tedy Miloše Zemana. Upozorňuje totiž na daleko nebezpečnější fenomén dnešní doby: na všehoschopného trestně stíhaného oligarchu a někdejšího agenta StB, spojeného s komunisty a xenofobními okamurovci. Jsem totiž přesvědčen, že tohle může polistopadový vývoj zničit daleko víc než zkorumpovaný systém kmotrů a lobbistů, s nímž si svobodná a demokratická společnost vždy nějak poradí.</em> <strong>- Jaroslav Kmenta, Reportér Magazín</strong></p>
<p>Mladý generační soubor 11:55 se rozhodl otevřít téma, které je v české společnosti zdánlivě vyřešené, a tím uzavřít svou brakovou trilogii, která v průběhu let vznikla pod režijním vedením Petry Tejnorové. První díl s názvem Umění braku ON AIR vyprávěl příběh detektiva Johna Sinclaira, Syna Světla. Druhý díl přinesl brakovou klasiku – obraz viktoriánské Anglie, napadené nezemským morem a ohrožené zombie apokalypsou. Ve třetím díle se chceme obrátit k naší současnosti. Brak už totiž není potřeba vyhledávat v laciných paperbacích – máme pocit, že v něm žijeme; valí se na nás z novin, časopisů i obrazovek našich chytrých telefonů. Lidé, unavení složitými peripetiemi polistopadového vývoje naší země, začínají opět toužit po jednodušším, srozumitelnějším světě, který neklade otázky. Chceme se začít ptát dřív, než se jednoho dne probudíme a dostaneme odpovědi už hotové. Chceme se stát svými vlastními reportéry.</p> <p>- - - - - - - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS</strong></p> <p><em>Dvě mladé herečky a čtyři mladí herci – nesoudí, neříkají, na čí straně je ta nejopravdovější pravda, ani si nestěžují na ukradenou revoluci. Jen jim přijde nepatřičné, že by měli žít ve světě, kde se slova pravda a láska stávají sprostou nadávkou a kde je svobodné myšlení třeba zadupat do země.</em><strong> - Zdeněk A. Tichý, Artzóna</strong></p> <p><em>Domnívám se, že jde zřejmě o dosud nejpovedenější politickou satiru na divadelních prknech. (...) Každopádně je dobré, že se mladá generace takto probouzí, a že se inscenace, kteru můžete vidět v Experimentálním prostoru NoD, nezaměřuje jen na snadný a zasloužený terč – tedy Miloše Zemana. Upozorňuje totiž na daleko nebezpečnější fenomén dnešní doby: na všehoschopného trestně stíhaného oligarchu a někdejšího agenta StB, spojeného s komunisty a xenofobními okamurovci. Jsem totiž přesvědčen, že tohle může polistopadový vývoj zničit daleko víc než zkorumpovaný systém kmotrů a lobbistů, s nímž si svobodná a demokratická společnost vždy nějak poradí.</em> <strong>- Jaroslav Kmenta, Reportér Magazín</strong></p>
<p>Unikátní loutkové představení vzniklo jako magisterský projekt na Katedře alternativního a loutkového divadla na DAMU. Autoři zvolili takové zpracování, které vychází vstříc nejen dospělému publiku, ale zejména adolescentům. Díky neotřelé kombinaci populárního komiksového námětu, originálních loutek, chytlavých dialogů a bryskního humoru vás tvůrci tohoto autorského představení snadno přesvědčí o tom, že loutkové divadlo není jen pro ty nejmenší diváky, ale že jde s dobou a především vstříc potřebám současného mladého publika.</p> <p>Tak vezměte své mladší sourozence a přijďte se podívat na to, co se stane, když se Goon krvavě pomstí. Dostane vás to taky!</p> <p>Představení je vhodné pro diváky od 14 let. Inscenace je volně inspirovaná komiksem Goon, který vytvořil Eric Powell. V inscenaci je použitý hudební motiv písně Funny Honey (Chicago musical) a melodie hry PacMan.</p>
<p>Jak funguje láska, které stojí v cestě tisíce kilometrů? Jak pevné pouto mezi námi musí být, abychom toho druhého neztratili, i když jsme už tak dlouho necítili jeho vůni, nedrželi ho za ruku ani se nemohli schovat do jeho náruče? Na tyto otázky odpovídá inscenace tanečního souboru 420PEOPLE, která vychází z autentických osobních materiálů a reálných zkušeností účinkujících. </p> <p>Inscenaci bychom chtěli s láskou věnovat našim dětem, rodičům a partnerům, kterým začneme říkat, že je máme rádi, až ve chvíli, když už jsou od nás příliš daleko. <br /> <br /> <strong>Projekt je výsledkem spolupráce souboru 420PEOPLE, Experimentálního prostoru NoD a hudebního uskupení Zabelov.</strong></p>
<p>MASO KRŮTÍ přijíždí se svým Cirkusem do místa a doby, kdy se svoboda stala nadužívaným pojmem. Pod šapitó, které Krůty autorsky staví z osobních zkušeností a postojů, se tři herečky jako cvičená i divoká zvěř prohýbají pod bičem, který práská v rytmu prapodivných otázek. A protože se holky krůtí nerady berou moc vážně, naplní celou manéž nadsázkou. Jakkoliv se snaží přijít na to, co to ta svoboda vlastně je. Urputně hledají odpověď na generační otázku: Co vlastně chceš? A ve chvíli, kdy si naivně myslí, že jsou naprosto obnažené a mluví čistou pravdu, někdo zase jen roztáhne další oponu. </p>
<p>Divadelní comiks-con. </p> <p>American psychological society (APS) vydala v roce 2017 studii, která dokazuje, že cca 70% lidí sní o tom, že jsou superhrdinové. Ze stejné studie vyplývá, že ještě vyšší procento superhrdinů sní o tom, že jsou vámi. </p> <p>Buď ve střehu. Nespi. Pracuj na sobě. Mysli na ostatní, ne na sebe. Sportuj a odpočívej. Zároveň! Čti. Studuj. Zdokonaluj se. Nikdy se nezastavuj. Zapomeň na bolest. Fyzickou i psychickou. Bolest pro tebe neexistuje. Protože když se svět řítí na pokraj zkázy, koho kurva zajímá, že Batmana bolí hlava?</p> <p>Časosběrná dokumentární inscenace otevírá třinácté komnaty nejslavnějších komixových hrdinů.</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS</strong></p> <p><em>Přestože nejsem příznivec americké odnože komiksového žánru, neměl jsem sebemenší obavy, že bych inscenaci neporozuměl, a také doufám, že případná neznalost nikoho od návštěvy NoDu neodradí. Byla by to nesmírná škoda, protože inscenace má nebývalý vtip, energii, tempo, a přesto se jedná o vykreslení zásadních soužení, jež prožívá velká část společnosti. </em></p> <p><strong>- Lukáš Holubec</strong></p> <p><em>Sečteno a podtrženo, byla by velká škoda vnímat Osamělost komiksových hrdinů jen coby ptákovinu sloužící k pobavení určitého typu diváka. Tuto funkci sice může též plnit (a to minimálně pro mě dosti zdařile), avšak vody pod touto hladinou jsou výrazně hlubší, než by se na první pohled mohlo zdát. Věřím, že jsem se s touto inscenací nesetkal naposledy, rozhodně mi stojí za opakované zhlédnutí. </em></p> <p><strong>- Jiří Koula</strong></p>
<p>Příběh pro děti, kterým by se měli inspirovat i dospělí a humor pro dospělé, který pochopí i děti. Inscenace je volně inspirována jedním z nejznámějších románů o přátelství mezi Vinnetouem a Old Shatterhandem. Velice naivním a záměrně groteskním způsobem podává velmi zkreslenou zprávu o světě indiánů, banditů a kovbojů ale především o přátelství, které je mnohdy víc než sama láska.</p> <p>Představení, které využívá na divadle tradiční filmové principy jako je střih, švenkování, kamerová jízda a zároveň pracuje s kombinací živých herců a loutek, které nahrazují u filmu běžnou změnu měřítka. Loutky i herci pak hrají ve výseči, která opět odkazuje k ohraničenému filmovému plátnu, aby z ní ve finále opět vystoupili do divadelního prostoru.</p> <p>V původní podobě vznikla tato inscenace v rámci workshopu Terezy Volánkové s 2. ročníkem herectví KALD DAMU.</p>
<p>Jedno z dosud největších dobrodružství lidstva začalo 16. července 1969, kdy ze Země odstartovala raketa Saturn V a vynesla na oběžnou dráhu Země vesmírnou loď Apollo 11. Posádku Apolla tvořili tři lidé - velitel Neil Armstrong, pilot řídícího modulu Michael Collins a pilot lunárního modulu Edwin “Buzz” Aldrin. O čtyři dny později potvrdil Armstrong tři čtvrtě miliardě lidí, kteří jeho výstup na Měsíc sledovali, že je to opravdu, opravdu velký skok pro lidstvo. Ještě ten samý den bylo ohlášeno předpokládané přistání člověka na Marsu v roce 2000. </p> <p>Místo toho je nám dnes vesmír ještě o něco vzdálenější než byl v roce 1969 - už jen kvůli pokroku astrofyziky, která zjistila, že toho jako lidstvo o vesmíru víme mnohem, ale mnohem méně, než jsme si kdy mysleli. </p> <p>Příběh možná největšího úspěchu v dějinách člověka a prvního dne, kdy se na sebe lidstvo mohlo podívat z pořádné výšky.</p> <p><strong>Věnováno všem, kdo někdy toužili stát se kosmonautem. </strong></p> <p><strong>- - - - - - - - - - </strong></p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>„Není tomu tak dávno, kdy jsme nadšeně jásali nad Osamělostí komiksových hrdinů, podle nás nejlepší divadelní inscenace roku 2017, a už tu máme další premiéru. Měsíční sonátou č. 11 experimentální prostor NoD už podruhé dokazuje, že je třeba jej bedlivě sledovat, protože o osobnostech stojících momentálně za touto divadelní scénou ještě hodně uslyšíme.“</em> <strong>(Soňa Hanušová, Kulturio)</strong></p> <p><em>„Pokud bych měl doporučit nějakou inscenaci pro teenagery, která by je zároveň i trochu vzdělala, vybral bych bez váhání Lesákovu Měsíční sonátu č. 11 v NoDu: vtipně totiž předvádí výpravu prvních astronautů na Měsíc jako hudební jízdu "fakt cool" dídžejů. NoD pod novým vedením dělá - hudební terminologií řečeno - moderní pop (proto, předpokládám, našel pod jeho střechou nové působiště i podobně orientovaný soubor 11:55), na který diváci, soudě podle mých zkušeností, velmi dobře slyší. </em><strong>(Martin Švejda, Nadivadlo.cz)</strong></p>
<p>Jak se může v jediném okamžiku změnit celý váš život? Jaké důsledky může mít každé sebemenší rozhodnutí? Dám si na koncertě ještě pivo, nebo už pojedu domů? Pojedu metrem, nebo půjdu pěšky? Napíšu mu já, nebo počkám, jestli se ozve sám? Přáli byste znát svůj životní příběh v jeho dalších alternativách nebo je to něco, o čem bychom raději neměli přemýšlet? A kdybychom dostali šanci na druhý život, naplníme ho hrdinskými činy nebo strachem, abychom o něj zase nepřišli?</p> <p><strong>Autorská inscenace režisérky Kashy Jandáčkové VE DNE V NOCI vypráví na základě dokumentárních materiálů, novinových článků, autentických výpovědí a videozáznamů příběhy skutečných obětí teroristických útoků. Životní osudy obyčejných hrdinů, kteří by se jimi raději nestali. V hlavních rolích Anna Linhartová, Karolína Vágnerová, Jan Meduna, Jiří Roskot a Killiekrankie.</strong></p> <p>Inscenace Ve dne v noci je první z linie vlastních produkcí Divadla NoD, kterou pro divadlo připravuje <strong>dramaturgyně Natálie Preslová</strong>. Cílem této dramaturgické linie je přinášet témata, odrážející aktuální dění kolem nás v českém i světovém kontextu. Měla by poskytovat umělcům možnost svobodného vyjádření, a to skrze vlastní autorské divadelní projekty i na základě výrazných textů současné dramatiky.</p> <p>- - - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>"Představení nese mnoho hlubokých myšlenek, nutí diváka k přemýšlení, je nápadité, vtipné, jsou v něm určité momenty odlehčení celé tíhy, výborně zahrané, je skoro návodem, jak zpracovat tak smutné a těžké téma. I přesto, že cestou domů moji duši samozřejmě svírá smutek, který ještě dlouho nepřechází, říkám Kashe Jandáčkové – „Bravo“."</em> - <strong>Eva Smolíková, Taneční magazín </strong></p> <p><em>"V NoDu se podařilo divadelní představení na aktuální téma, které premiérové publikum přijalo s velkým zájmem a bouřlivým ohlasem. K jeho kladům patří zapojení živé hudby dua Killiekrankie a scénografie kombinující vtipně projekci s hereckou akcí."</em> - <strong>Radmila Hrdinová, zdroj Novinky.cz a Právo</strong></p> <p><em>"Inscenace osciluje na hraně dnes stále rozšířenějšího žánru dokudramatu, je ovšem divadelně přitažlivá, temporytmicky zvládnutá a bohatá na řadu detailů, které se divákovi dostanou pod kůži. (...) Sto minut bez přestávky nenudilo ani chvilku."</em> - <strong>Jan Kerbr, zdroj Kulturní magazín UNI</strong></p>
<p>Divadelní comiks-con. </p> <p>American psychological society (APS) vydala v roce 2017 studii, která dokazuje, že cca 70% lidí sní o tom, že jsou superhrdinové. Ze stejné studie vyplývá, že ještě vyšší procento superhrdinů sní o tom, že jsou vámi. </p> <p>Buď ve střehu. Nespi. Pracuj na sobě. Mysli na ostatní, ne na sebe. Sportuj a odpočívej. Zároveň! Čti. Studuj. Zdokonaluj se. Nikdy se nezastavuj. Zapomeň na bolest. Fyzickou i psychickou. Bolest pro tebe neexistuje. Protože když se svět řítí na pokraj zkázy, koho kurva zajímá, že Batmana bolí hlava?</p> <p>Časosběrná dokumentární inscenace otevírá třinácté komnaty nejslavnějších komixových hrdinů.</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS</strong></p> <p><em>Přestože nejsem příznivec americké odnože komiksového žánru, neměl jsem sebemenší obavy, že bych inscenaci neporozuměl, a také doufám, že případná neznalost nikoho od návštěvy NoDu neodradí. Byla by to nesmírná škoda, protože inscenace má nebývalý vtip, energii, tempo, a přesto se jedná o vykreslení zásadních soužení, jež prožívá velká část společnosti. </em></p> <p><strong>- Lukáš Holubec</strong></p> <p><em>Sečteno a podtrženo, byla by velká škoda vnímat Osamělost komiksových hrdinů jen coby ptákovinu sloužící k pobavení určitého typu diváka. Tuto funkci sice může též plnit (a to minimálně pro mě dosti zdařile), avšak vody pod touto hladinou jsou výrazně hlubší, než by se na první pohled mohlo zdát. Věřím, že jsem se s touto inscenací nesetkal naposledy, rozhodně mi stojí za opakované zhlédnutí. </em></p> <p><strong>- Jiří Koula</strong></p>
<p>Skupina 20 000 židů pod mořem zkoumá vliv prostředí pro vznik samotné performance. Dopředu nemají nic domluvené, využívají techniku improvizace. Vstupují do cizí scénografie a berou tento prostor, jako inspiraci. V NoDu to vyzkouší ve scénografii představení Osamělost komiksových hrdinů.</p> <p> </p>
<p>Jak funguje láska, které stojí v cestě tisíce kilometrů? Jak pevné pouto mezi námi musí být, abychom toho druhého neztratili, i když jsme už tak dlouho necítili jeho vůni, nedrželi ho za ruku ani se nemohli schovat do jeho náruče? Na tyto otázky odpovídá inscenace tanečního souboru 420PEOPLE, která vychází z autentických osobních materiálů a reálných zkušeností účinkujících. </p> <p>Inscenaci bychom chtěli s láskou věnovat našim dětem, rodičům a partnerům, kterým začneme říkat, že je máme rádi, až ve chvíli, když už jsou od nás příliš daleko. <br /> <br /> <strong>Projekt je výsledkem spolupráce souboru 420PEOPLE, Experimentálního prostoru NoD a hudebního uskupení Zabelov.</strong></p>
<p>„Diano, je 8.15 ráno. Právě jsem přišel do kanceláře. Děkuji za pravidelný přísun kávy a koblih, vy víte, jak mne ráno nastartovat a bůh ví, že teď je to opravdu potřeba. Na stole mi totiž přistál nový případ. S něčím takovým jsem se dosud nesetkal. Z materiálů vyplývá, že bylo vyvražděno celé město. Naskakuje mi z toho husí kůže.</p> <p>Diano, vyzvedněte si v kanceláři klíče od mého bytu, zabalte mi pár nejnutnějších věcí, a ty zašlete na určenou adresu. Vydávám se neprodleně na cestu do Fake news… „</p> <p> </p> <p> </p>
<p>Pět režisérů, jedna inscenace. Zábavný náhled do divadelní zkoušky, kde se herci pokoušejí režírovat sami sebe i ostatní a kde hranice mezi realitou a hrou postupně mizí.</p> <p>Jak se z pravdy stane lež? Co na nás vyzradí řeč těla? Kolik používáme floskulí a co nám běží hlavou, když se nedokážeme vymáčknout? Bizarní hříčka na téma sociální komunikace.</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>"Herci 11:55 podali náhled na komunikaci, nikoli však novým, ale naprosto známým způsobem. Ukázali nám, co všichni dobře víme. Ale víme to ve skrytu nitra. Tato inscenace nám pomáhá si uvědomit, že komunikace není jen o slovech, ale i o výrazu a mnohém dalším."</em> <strong>- Soňa Hanušová (Kulturio)</strong></p> <p> </p>
<p>Příběh o mladých dívkách, které se poprvé v životě zamilují. Příběh plný lásky, nenávisti a oživlých mrtvol. Příběh o touze po krvi a čerstvém lidském mase. Béčková romantická klasika.</p> <p><em>Představení je uváděno s anglickými titulky, jejichž vznik a překlad byl možný díky podpoře IDU (Institut uměni – Divadelní ústav) v Praze.</em></p>
<p>Jedno z dosud největších dobrodružství lidstva začalo 16. července 1969, kdy ze Země odstartovala raketa Saturn V a vynesla na oběžnou dráhu Země vesmírnou loď Apollo 11. Posádku Apolla tvořili tři lidé - velitel Neil Armstrong, pilot řídícího modulu Michael Collins a pilot lunárního modulu Edwin “Buzz” Aldrin. O čtyři dny později potvrdil Armstrong tři čtvrtě miliardě lidí, kteří jeho výstup na Měsíc sledovali, že je to opravdu, opravdu velký skok pro lidstvo. Ještě ten samý den bylo ohlášeno předpokládané přistání člověka na Marsu v roce 2000. </p> <p>Místo toho je nám dnes vesmír ještě o něco vzdálenější než byl v roce 1969 - už jen kvůli pokroku astrofyziky, která zjistila, že toho jako lidstvo o vesmíru víme mnohem, ale mnohem méně, než jsme si kdy mysleli. </p> <p>Příběh možná největšího úspěchu v dějinách člověka a prvního dne, kdy se na sebe lidstvo mohlo podívat z pořádné výšky.</p> <p><strong>Věnováno všem, kdo někdy toužili stát se kosmonautem. </strong></p> <p><strong>- - - - - - - - - - </strong></p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>„Není tomu tak dávno, kdy jsme nadšeně jásali nad Osamělostí komiksových hrdinů, podle nás nejlepší divadelní inscenace roku 2017, a už tu máme další premiéru. Měsíční sonátou č. 11 experimentální prostor NoD už podruhé dokazuje, že je třeba jej bedlivě sledovat, protože o osobnostech stojících momentálně za touto divadelní scénou ještě hodně uslyšíme.“</em> <strong>(Soňa Hanušová, Kulturio)</strong></p> <p><em>„Pokud bych měl doporučit nějakou inscenaci pro teenagery, která by je zároveň i trochu vzdělala, vybral bych bez váhání Lesákovu Měsíční sonátu č. 11 v NoDu: vtipně totiž předvádí výpravu prvních astronautů na Měsíc jako hudební jízdu "fakt cool" dídžejů. NoD pod novým vedením dělá - hudební terminologií řečeno - moderní pop (proto, předpokládám, našel pod jeho střechou nové působiště i podobně orientovaný soubor 11:55), na který diváci, soudě podle mých zkušeností, velmi dobře slyší. </em><strong>(Martin Švejda, Nadivadlo.cz)</strong></p>
<p>Příběh pro děti, kterým by se měli inspirovat i dospělí a humor pro dospělé, který pochopí i děti. Inscenace je volně inspirována jedním z nejznámějších románů o přátelství mezi Vinnetouem a Old Shatterhandem. Velice naivním a záměrně groteskním způsobem podává velmi zkreslenou zprávu o světě indiánů, banditů a kovbojů ale především o přátelství, které je mnohdy víc než sama láska.</p> <p>Představení, které využívá na divadle tradiční filmové principy jako je střih, švenkování, kamerová jízda a zároveň pracuje s kombinací živých herců a loutek, které nahrazují u filmu běžnou změnu měřítka. Loutky i herci pak hrají ve výseči, která opět odkazuje k ohraničenému filmovému plátnu, aby z ní ve finále opět vystoupili do divadelního prostoru.</p> <p>V původní podobě vznikla tato inscenace v rámci workshopu Terezy Volánkové s 2. ročníkem herectví KALD DAMU.</p>
<p>Divadelní comiks-con. </p> <p>American psychological society (APS) vydala v roce 2017 studii, která dokazuje, že cca 70% lidí sní o tom, že jsou superhrdinové. Ze stejné studie vyplývá, že ještě vyšší procento superhrdinů sní o tom, že jsou vámi. </p> <p>Buď ve střehu. Nespi. Pracuj na sobě. Mysli na ostatní, ne na sebe. Sportuj a odpočívej. Zároveň! Čti. Studuj. Zdokonaluj se. Nikdy se nezastavuj. Zapomeň na bolest. Fyzickou i psychickou. Bolest pro tebe neexistuje. Protože když se svět řítí na pokraj zkázy, koho kurva zajímá, že Batmana bolí hlava?</p> <p>Časosběrná dokumentární inscenace otevírá třinácté komnaty nejslavnějších komixových hrdinů.</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS</strong></p> <p><em>Přestože nejsem příznivec americké odnože komiksového žánru, neměl jsem sebemenší obavy, že bych inscenaci neporozuměl, a také doufám, že případná neznalost nikoho od návštěvy NoDu neodradí. Byla by to nesmírná škoda, protože inscenace má nebývalý vtip, energii, tempo, a přesto se jedná o vykreslení zásadních soužení, jež prožívá velká část společnosti. </em></p> <p><strong>- Lukáš Holubec</strong></p> <p><em>Sečteno a podtrženo, byla by velká škoda vnímat Osamělost komiksových hrdinů jen coby ptákovinu sloužící k pobavení určitého typu diváka. Tuto funkci sice může též plnit (a to minimálně pro mě dosti zdařile), avšak vody pod touto hladinou jsou výrazně hlubší, než by se na první pohled mohlo zdát. Věřím, že jsem se s touto inscenací nesetkal naposledy, rozhodně mi stojí za opakované zhlédnutí. </em></p> <p><strong>- Jiří Koula</strong></p>
<p>Příběh pro děti, kterým by se měli inspirovat i dospělí a humor pro dospělé, který pochopí i děti. Inscenace je volně inspirována jedním z nejznámějších románů o přátelství mezi Vinnetouem a Old Shatterhandem. Velice naivním a záměrně groteskním způsobem podává velmi zkreslenou zprávu o světě indiánů, banditů a kovbojů ale především o přátelství, které je mnohdy víc než sama láska.</p> <p>Představení, které využívá na divadle tradiční filmové principy jako je střih, švenkování, kamerová jízda a zároveň pracuje s kombinací živých herců a loutek, které nahrazují u filmu běžnou změnu měřítka. Loutky i herci pak hrají ve výseči, která opět odkazuje k ohraničenému filmovému plátnu, aby z ní ve finále opět vystoupili do divadelního prostoru.</p> <p>V původní podobě vznikla tato inscenace v rámci workshopu Terezy Volánkové s 2. ročníkem herectví KALD DAMU.</p>
<p>Jak se vám v noci spí? Zdají se vám sny? Trpíte nočními můrami? Nemůžete se ráno probudit nebo raději nespíte vůbec? Sleep & Pain je tu pro vás. Pojďte dál, lehněte si. Zhluboka dýchejte. Teď zhasneme.</p> <p><em>"Některé věci nás zneklidňují. To ale není přesně to, o čem tu bude řeč. Jde spíše o ty představy, slova nebo myšlenky, které se pod námi náhle propadnou jako padací dveře a my se řítíme z našeho bezpečného, příčetného světa na jakési mnohem temnější a bezútěšnější místo. Temnoty je nevyčerpatelné množství. Začíná to ve tmě, tak jako my všichni."</em></p> <p><strong>- N. Gaiman</strong></p> <p>Autorská inscenace režisérky Lindy Duškové se zabývá spánkem a jeho poruchami. Vypráví příběh Sandmana, postavy, která prochází díly autorů N. Gaimana, E. T. A. Hoffmana nebo H. Ch. Andersena. Ale kdo je ve skutečnosti Sandman a jak ovlivňuje naše životy? </p>
<p>MASO KRŮTÍ přijíždí se svým Cirkusem do místa a doby, kdy se svoboda stala nadužívaným pojmem. Pod šapitó, které Krůty autorsky staví z osobních zkušeností a postojů, se tři herečky jako cvičená i divoká zvěř prohýbají pod bičem, který práská v rytmu prapodivných otázek. A protože se holky krůtí nerady berou moc vážně, naplní celou manéž nadsázkou. Jakkoliv se snaží přijít na to, co to ta svoboda vlastně je. Urputně hledají odpověď na generační otázku: Co vlastně chceš? A ve chvíli, kdy si naivně myslí, že jsou naprosto obnažené a mluví čistou pravdu, někdo zase jen roztáhne další oponu. </p>
<p>Příběh o mladých dívkách, které se poprvé v životě zamilují. Příběh plný lásky, nenávisti a oživlých mrtvol. Příběh o touze po krvi a čerstvém lidském mase. Béčková romantická klasika.</p> <p><em>Představení je uváděno s anglickými titulky, jejichž vznik a překlad byl možný díky podpoře IDU (Institut uměni – Divadelní ústav) v Praze.</em></p>
<p>„Diano, je 8.15 ráno. Právě jsem přišel do kanceláře. Děkuji za pravidelný přísun kávy a koblih, vy víte, jak mne ráno nastartovat a bůh ví, že teď je to opravdu potřeba. Na stole mi totiž přistál nový případ. S něčím takovým jsem se dosud nesetkal. Z materiálů vyplývá, že bylo vyvražděno celé město. Naskakuje mi z toho husí kůže.</p> <p>Diano, vyzvedněte si v kanceláři klíče od mého bytu, zabalte mi pár nejnutnějších věcí, a ty zašlete na určenou adresu. Vydávám se neprodleně na cestu do Fake news… „</p> <p> </p> <p> </p>
<p>Divadelní comiks-con. </p> <p>American psychological society (APS) vydala v roce 2017 studii, která dokazuje, že cca 70% lidí sní o tom, že jsou superhrdinové. Ze stejné studie vyplývá, že ještě vyšší procento superhrdinů sní o tom, že jsou vámi. </p> <p>Buď ve střehu. Nespi. Pracuj na sobě. Mysli na ostatní, ne na sebe. Sportuj a odpočívej. Zároveň! Čti. Studuj. Zdokonaluj se. Nikdy se nezastavuj. Zapomeň na bolest. Fyzickou i psychickou. Bolest pro tebe neexistuje. Protože když se svět řítí na pokraj zkázy, koho kurva zajímá, že Batmana bolí hlava?</p> <p>Časosběrná dokumentární inscenace otevírá třinácté komnaty nejslavnějších komixových hrdinů.</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS</strong></p> <p><em>Přestože nejsem příznivec americké odnože komiksového žánru, neměl jsem sebemenší obavy, že bych inscenaci neporozuměl, a také doufám, že případná neznalost nikoho od návštěvy NoDu neodradí. Byla by to nesmírná škoda, protože inscenace má nebývalý vtip, energii, tempo, a přesto se jedná o vykreslení zásadních soužení, jež prožívá velká část společnosti. </em></p> <p><strong>- Lukáš Holubec</strong></p> <p><em>Sečteno a podtrženo, byla by velká škoda vnímat Osamělost komiksových hrdinů jen coby ptákovinu sloužící k pobavení určitého typu diváka. Tuto funkci sice může též plnit (a to minimálně pro mě dosti zdařile), avšak vody pod touto hladinou jsou výrazně hlubší, než by se na první pohled mohlo zdát. Věřím, že jsem se s touto inscenací nesetkal naposledy, rozhodně mi stojí za opakované zhlédnutí. </em></p> <p><strong>- Jiří Koula</strong></p>
<p>Unikátní loutkové představení vzniklo jako magisterský projekt na Katedře alternativního a loutkového divadla na DAMU. Autoři zvolili takové zpracování, které vychází vstříc nejen dospělému publiku, ale zejména adolescentům. Díky neotřelé kombinaci populárního komiksového námětu, originálních loutek, chytlavých dialogů a bryskního humoru vás tvůrci tohoto autorského představení snadno přesvědčí o tom, že loutkové divadlo není jen pro ty nejmenší diváky, ale že jde s dobou a především vstříc potřebám současného mladého publika.</p> <p>Tak vezměte své mladší sourozence a přijďte se podívat na to, co se stane, když se Goon krvavě pomstí. Dostane vás to taky!</p> <p>Představení je vhodné pro diváky od 14 let. Inscenace je volně inspirovaná komiksem Goon, který vytvořil Eric Powell. V inscenaci je použitý hudební motiv písně Funny Honey (Chicago musical) a melodie hry PacMan.</p>
<p>Jak se může v jediném okamžiku změnit celý váš život? Jaké důsledky může mít každé sebemenší rozhodnutí? Dám si na koncertě ještě pivo, nebo už pojedu domů? Pojedu metrem, nebo půjdu pěšky? Napíšu mu já, nebo počkám, jestli se ozve sám? Přáli byste znát svůj životní příběh v jeho dalších alternativách nebo je to něco, o čem bychom raději neměli přemýšlet? A kdybychom dostali šanci na druhý život, naplníme ho hrdinskými činy nebo strachem, abychom o něj zase nepřišli?</p> <p><strong>Autorská inscenace režisérky Kashy Jandáčkové VE DNE V NOCI vypráví na základě dokumentárních materiálů, novinových článků, autentických výpovědí a videozáznamů příběhy skutečných obětí teroristických útoků. Životní osudy obyčejných hrdinů, kteří by se jimi raději nestali. V hlavních rolích Anna Linhartová, Karolína Vágnerová, Jan Meduna, Jiří Roskot a Killiekrankie.</strong></p> <p>Inscenace Ve dne v noci je první z linie vlastních produkcí Divadla NoD, kterou pro divadlo připravuje <strong>dramaturgyně Natálie Preslová</strong>. Cílem této dramaturgické linie je přinášet témata, odrážející aktuální dění kolem nás v českém i světovém kontextu. Měla by poskytovat umělcům možnost svobodného vyjádření, a to skrze vlastní autorské divadelní projekty i na základě výrazných textů současné dramatiky.</p> <p>- - - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>"Představení nese mnoho hlubokých myšlenek, nutí diváka k přemýšlení, je nápadité, vtipné, jsou v něm určité momenty odlehčení celé tíhy, výborně zahrané, je skoro návodem, jak zpracovat tak smutné a těžké téma. I přesto, že cestou domů moji duši samozřejmě svírá smutek, který ještě dlouho nepřechází, říkám Kashe Jandáčkové – „Bravo“."</em> - <strong>Eva Smolíková, Taneční magazín </strong></p> <p><em>"V NoDu se podařilo divadelní představení na aktuální téma, které premiérové publikum přijalo s velkým zájmem a bouřlivým ohlasem. K jeho kladům patří zapojení živé hudby dua Killiekrankie a scénografie kombinující vtipně projekci s hereckou akcí."</em> - <strong>Radmila Hrdinová, zdroj Novinky.cz a Právo</strong></p> <p><em>"Inscenace osciluje na hraně dnes stále rozšířenějšího žánru dokudramatu, je ovšem divadelně přitažlivá, temporytmicky zvládnutá a bohatá na řadu detailů, které se divákovi dostanou pod kůži. (...) Sto minut bez přestávky nenudilo ani chvilku."</em> - <strong>Jan Kerbr, zdroj Kulturní magazín UNI</strong></p>
<p>Jak funguje láska, které stojí v cestě tisíce kilometrů? Jak pevné pouto mezi námi musí být, abychom toho druhého neztratili, i když jsme už tak dlouho necítili jeho vůni, nedrželi ho za ruku ani se nemohli schovat do jeho náruče? Na tyto otázky odpovídá inscenace tanečního souboru 420PEOPLE, která vychází z autentických osobních materiálů a reálných zkušeností účinkujících. </p> <p>Inscenaci bychom chtěli s láskou věnovat našim dětem, rodičům a partnerům, kterým začneme říkat, že je máme rádi, až ve chvíli, když už jsou od nás příliš daleko. <br /> <br /> <strong>Projekt je výsledkem spolupráce souboru 420PEOPLE, Experimentálního prostoru NoD a hudebního uskupení Zabelov.</strong></p>
<p>Planeta Země. Daleká budoucnost. Lidstvo je na vrcholu evolučního vývoje. Průměrná lidská bytost využívá 85-95% kapacity svého mozku. Lidé se zbavili veškerých závislostí a tzv. fyzických potřeb (hmotná strava, stárnutí, nemoce, emoce). Je běžné ovládat levitaci, telepatii a pohybovat se svobodně mimo hmotu. Naši dva hrdinové, patří mezi ty nejvyzrálejší zástupce lidské rasy na planetě. Snoubí se v nich veškerá moudrost lidstva. Zářící bytosti pevné ve svém středu. Jsou však přesto vyvrheli. Zabývají se totiž divadlem.</p> <p>4 stěny, 3 herci, 2 dimenze, 1 jeviště. Divadelní badatelé z daleké budoucnosti se setkávají s herečkou z 20. st. Navzájem si předávají zkušenosti z jejich světů. Naleznou odpověď na otázku Života, Vesmíru a vůbec? </p>
<p>Kolik agrese a puzení k násilnému chování v sobě musíme potlačit, abychom se stali „kultivovanými“ lidmi? Je to násilné v nás lidské, nebo nelidské? Jsme to skutečně my v momentech, kdy si myslíme, že jsme přirození? Jak vlastně vypadá ona přirozenost? Co všechno může být spouštěčem naší agresivity? Byli bychom schopni se podílet na násilí na druhých? A co v momentě, kdy bychom byli pod vlivem nějaké skupiny? Může být násilí na druhých určitý druh sportu, kterému lze propadnout? Opravdu jsme si jisti tím, jak se ve vypjatých a nepříjemných situacích zachováme? Můžeme o sobě říct, že v žádném případě nemáme sklon k násilí v jakékoli jeho podobě?</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>"Hodní chlapci jsou inscenací, která vás na začátku chytne a nepustí, ještě cestou z divadla na ni budete myslet a možná těsně před spaním se vymaníte z jejího objetí. Reflektuje současnost a je pravdivá. Je vtipná a děsivá zároveň. Protože násilí je nejen všude kolem nás, ale i v nás. Nebo vy si snad troufnete o sobě říct, že jste skutečně hodný chlapec (či dívka)?"</em><br /> <em>-</em><strong> Barbora Švarcová, Generace 21</strong></p>
<p>Divadelní comiks-con. </p> <p>American psychological society (APS) vydala v roce 2017 studii, která dokazuje, že cca 70% lidí sní o tom, že jsou superhrdinové. Ze stejné studie vyplývá, že ještě vyšší procento superhrdinů sní o tom, že jsou vámi. </p> <p>Buď ve střehu. Nespi. Pracuj na sobě. Mysli na ostatní, ne na sebe. Sportuj a odpočívej. Zároveň! Čti. Studuj. Zdokonaluj se. Nikdy se nezastavuj. Zapomeň na bolest. Fyzickou i psychickou. Bolest pro tebe neexistuje. Protože když se svět řítí na pokraj zkázy, koho kurva zajímá, že Batmana bolí hlava?</p> <p>Časosběrná dokumentární inscenace otevírá třinácté komnaty nejslavnějších komixových hrdinů.</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS</strong></p> <p><em>Přestože nejsem příznivec americké odnože komiksového žánru, neměl jsem sebemenší obavy, že bych inscenaci neporozuměl, a také doufám, že případná neznalost nikoho od návštěvy NoDu neodradí. Byla by to nesmírná škoda, protože inscenace má nebývalý vtip, energii, tempo, a přesto se jedná o vykreslení zásadních soužení, jež prožívá velká část společnosti. </em></p> <p><strong>- Lukáš Holubec</strong></p> <p><em>Sečteno a podtrženo, byla by velká škoda vnímat Osamělost komiksových hrdinů jen coby ptákovinu sloužící k pobavení určitého typu diváka. Tuto funkci sice může též plnit (a to minimálně pro mě dosti zdařile), avšak vody pod touto hladinou jsou výrazně hlubší, než by se na první pohled mohlo zdát. Věřím, že jsem se s touto inscenací nesetkal naposledy, rozhodně mi stojí za opakované zhlédnutí. </em></p> <p><strong>- Jiří Koula</strong></p>
<p>Jak funguje láska, které stojí v cestě tisíce kilometrů? Jak pevné pouto mezi námi musí být, abychom toho druhého neztratili, i když jsme už tak dlouho necítili jeho vůni, nedrželi ho za ruku ani se nemohli schovat do jeho náruče? Na tyto otázky odpovídá inscenace tanečního souboru 420PEOPLE, která vychází z autentických osobních materiálů a reálných zkušeností účinkujících. </p> <p>Inscenaci bychom chtěli s láskou věnovat našim dětem, rodičům a partnerům, kterým začneme říkat, že je máme rádi, až ve chvíli, když už jsou od nás příliš daleko. <br /> <br /> <strong>Projekt je výsledkem spolupráce souboru 420PEOPLE, Experimentálního prostoru NoD a hudebního uskupení Zabelov.</strong></p>
<p>Jak se vám v noci spí? Zdají se vám sny? Trpíte nočními můrami? Nemůžete se ráno probudit nebo raději nespíte vůbec? Sleep & Pain je tu pro vás. Pojďte dál, lehněte si. Zhluboka dýchejte. Teď zhasneme.</p> <p><em>"Některé věci nás zneklidňují. To ale není přesně to, o čem tu bude řeč. Jde spíše o ty představy, slova nebo myšlenky, které se pod námi náhle propadnou jako padací dveře a my se řítíme z našeho bezpečného, příčetného světa na jakési mnohem temnější a bezútěšnější místo. Temnoty je nevyčerpatelné množství. Začíná to ve tmě, tak jako my všichni."</em></p> <p><strong>- N. Gaiman</strong></p> <p>Autorská inscenace režisérky Lindy Duškové se zabývá spánkem a jeho poruchami. Vypráví příběh Sandmana, postavy, která prochází díly autorů N. Gaimana, E. T. A. Hoffmana nebo H. Ch. Andersena. Ale kdo je ve skutečnosti Sandman a jak ovlivňuje naše životy? </p>
<p>Divadelní comiks-con. </p> <p>American psychological society (APS) vydala v roce 2017 studii, která dokazuje, že cca 70% lidí sní o tom, že jsou superhrdinové. Ze stejné studie vyplývá, že ještě vyšší procento superhrdinů sní o tom, že jsou vámi. </p> <p>Buď ve střehu. Nespi. Pracuj na sobě. Mysli na ostatní, ne na sebe. Sportuj a odpočívej. Zároveň! Čti. Studuj. Zdokonaluj se. Nikdy se nezastavuj. Zapomeň na bolest. Fyzickou i psychickou. Bolest pro tebe neexistuje. Protože když se svět řítí na pokraj zkázy, koho kurva zajímá, že Batmana bolí hlava?</p> <p>Časosběrná dokumentární inscenace otevírá třinácté komnaty nejslavnějších komixových hrdinů.</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS</strong></p> <p><em>Přestože nejsem příznivec americké odnože komiksového žánru, neměl jsem sebemenší obavy, že bych inscenaci neporozuměl, a také doufám, že případná neznalost nikoho od návštěvy NoDu neodradí. Byla by to nesmírná škoda, protože inscenace má nebývalý vtip, energii, tempo, a přesto se jedná o vykreslení zásadních soužení, jež prožívá velká část společnosti. </em></p> <p><strong>- Lukáš Holubec</strong></p> <p><em>Sečteno a podtrženo, byla by velká škoda vnímat Osamělost komiksových hrdinů jen coby ptákovinu sloužící k pobavení určitého typu diváka. Tuto funkci sice může též plnit (a to minimálně pro mě dosti zdařile), avšak vody pod touto hladinou jsou výrazně hlubší, než by se na první pohled mohlo zdát. Věřím, že jsem se s touto inscenací nesetkal naposledy, rozhodně mi stojí za opakované zhlédnutí. </em></p> <p><strong>- Jiří Koula</strong></p>
<p>Jak se může v jediném okamžiku změnit celý váš život? Jaké důsledky může mít každé sebemenší rozhodnutí? Dám si na koncertě ještě pivo, nebo už pojedu domů? Pojedu metrem, nebo půjdu pěšky? Napíšu mu já, nebo počkám, jestli se ozve sám? Přáli byste znát svůj životní příběh v jeho dalších alternativách nebo je to něco, o čem bychom raději neměli přemýšlet? A kdybychom dostali šanci na druhý život, naplníme ho hrdinskými činy nebo strachem, abychom o něj zase nepřišli?</p> <p><strong>Autorská inscenace režisérky Kashy Jandáčkové VE DNE V NOCI vypráví na základě dokumentárních materiálů, novinových článků, autentických výpovědí a videozáznamů příběhy skutečných obětí teroristických útoků. Životní osudy obyčejných hrdinů, kteří by se jimi raději nestali. V hlavních rolích Anna Linhartová, Karolína Vágnerová, Jan Meduna, Jiří Roskot a Killiekrankie.</strong></p> <p>Inscenace Ve dne v noci je první z linie vlastních produkcí Divadla NoD, kterou pro divadlo připravuje <strong>dramaturgyně Natálie Preslová</strong>. Cílem této dramaturgické linie je přinášet témata, odrážející aktuální dění kolem nás v českém i světovém kontextu. Měla by poskytovat umělcům možnost svobodného vyjádření, a to skrze vlastní autorské divadelní projekty i na základě výrazných textů současné dramatiky.</p> <p>- - - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>"Představení nese mnoho hlubokých myšlenek, nutí diváka k přemýšlení, je nápadité, vtipné, jsou v něm určité momenty odlehčení celé tíhy, výborně zahrané, je skoro návodem, jak zpracovat tak smutné a těžké téma. I přesto, že cestou domů moji duši samozřejmě svírá smutek, který ještě dlouho nepřechází, říkám Kashe Jandáčkové – „Bravo“."</em> - <strong>Eva Smolíková, Taneční magazín </strong></p> <p><em>"V NoDu se podařilo divadelní představení na aktuální téma, které premiérové publikum přijalo s velkým zájmem a bouřlivým ohlasem. K jeho kladům patří zapojení živé hudby dua Killiekrankie a scénografie kombinující vtipně projekci s hereckou akcí."</em> - <strong>Radmila Hrdinová, zdroj Novinky.cz a Právo</strong></p> <p><em>"Inscenace osciluje na hraně dnes stále rozšířenějšího žánru dokudramatu, je ovšem divadelně přitažlivá, temporytmicky zvládnutá a bohatá na řadu detailů, které se divákovi dostanou pod kůži. (...) Sto minut bez přestávky nenudilo ani chvilku."</em> - <strong>Jan Kerbr, zdroj Kulturní magazín UNI</strong></p>
<p>Unikátní loutkové představení vzniklo jako magisterský projekt na Katedře alternativního a loutkového divadla na DAMU. Autoři zvolili takové zpracování, které vychází vstříc nejen dospělému publiku, ale zejména adolescentům. Díky neotřelé kombinaci populárního komiksového námětu, originálních loutek, chytlavých dialogů a bryskního humoru vás tvůrci tohoto autorského představení snadno přesvědčí o tom, že loutkové divadlo není jen pro ty nejmenší diváky, ale že jde s dobou a především vstříc potřebám současného mladého publika.</p> <p>Tak vezměte své mladší sourozence a přijďte se podívat na to, co se stane, když se Goon krvavě pomstí. Dostane vás to taky!</p> <p>Představení je vhodné pro diváky od 14 let. Inscenace je volně inspirovaná komiksem Goon, který vytvořil Eric Powell. V inscenaci je použitý hudební motiv písně Funny Honey (Chicago musical) a melodie hry PacMan.</p>
<p>Příběh pro děti, kterým by se měli inspirovat i dospělí a humor pro dospělé, který pochopí i děti. Inscenace je volně inspirována jedním z nejznámějších románů o přátelství mezi Vinnetouem a Old Shatterhandem. Velice naivním a záměrně groteskním způsobem podává velmi zkreslenou zprávu o světě indiánů, banditů a kovbojů ale především o přátelství, které je mnohdy víc než sama láska.</p> <p>Představení, které využívá na divadle tradiční filmové principy jako je střih, švenkování, kamerová jízda a zároveň pracuje s kombinací živých herců a loutek, které nahrazují u filmu běžnou změnu měřítka. Loutky i herci pak hrají ve výseči, která opět odkazuje k ohraničenému filmovému plátnu, aby z ní ve finále opět vystoupili do divadelního prostoru.</p> <p>V původní podobě vznikla tato inscenace v rámci workshopu Terezy Volánkové s 2. ročníkem herectví KALD DAMU.</p>
<p>Jak funguje láska, které stojí v cestě tisíce kilometrů? Jak pevné pouto mezi námi musí být, abychom toho druhého neztratili, i když jsme už tak dlouho necítili jeho vůni, nedrželi ho za ruku ani se nemohli schovat do jeho náruče? Na tyto otázky odpovídá inscenace tanečního souboru 420PEOPLE, která vychází z autentických osobních materiálů a reálných zkušeností účinkujících. </p> <p>Inscenaci bychom chtěli s láskou věnovat našim dětem, rodičům a partnerům, kterým začneme říkat, že je máme rádi, až ve chvíli, když už jsou od nás příliš daleko. <br /> <br /> <strong>Projekt je výsledkem spolupráce souboru 420PEOPLE, Experimentálního prostoru NoD a hudebního uskupení Zabelov.</strong></p>
<p><strong>od 17:00 - 20 000 židů pod mořem: Pýcha a předsudek aneb láska voní po hnijícím mase THEATERip.impr (VYPRODÁNO)</strong></p> <p>Skupina 20 000 židů pod mořem zkoumá vliv prostředí pro vznik samotné performance. Dopředu nemají nic domluvené, využívají techniku improvizace. Vstupují do cizí scénografie a berou tento prostor, jako inspiraci. V NoDu to vyzkouší ve scénografii představení souboru 11:55 – Pýcha a předsudek aneb láska voní po hnijícím mase. Hrají: E. Jeřábek, L. Karda, A. Nováková, P. Sedláčková, J. Sůra, T. Yankova a V. Zimmermann.<strong> -> VSTUP ZDARMA</strong></p>
<p>Jak se vám v noci spí? Zdají se vám sny? Trpíte nočními můrami? Nemůžete se ráno probudit nebo raději nespíte vůbec? Sleep & Pain je tu pro vás. Pojďte dál, lehněte si. Zhluboka dýchejte. Teď zhasneme.</p> <p><em>"Některé věci nás zneklidňují. To ale není přesně to, o čem tu bude řeč. Jde spíše o ty představy, slova nebo myšlenky, které se pod námi náhle propadnou jako padací dveře a my se řítíme z našeho bezpečného, příčetného světa na jakési mnohem temnější a bezútěšnější místo. Temnoty je nevyčerpatelné množství. Začíná to ve tmě, tak jako my všichni."</em></p> <p><strong>- N. Gaiman</strong></p> <p>Autorská inscenace režisérky Lindy Duškové se zabývá spánkem a jeho poruchami. Vypráví příběh Sandmana, postavy, která prochází díly autorů N. Gaimana, E. T. A. Hoffmana nebo H. Ch. Andersena. Ale kdo je ve skutečnosti Sandman a jak ovlivňuje naše životy? </p>
<p>MASO KRŮTÍ přijíždí se svým Cirkusem do místa a doby, kdy se svoboda stala nadužívaným pojmem. Pod šapitó, které Krůty autorsky staví z osobních zkušeností a postojů, se tři herečky jako cvičená i divoká zvěř prohýbají pod bičem, který práská v rytmu prapodivných otázek. A protože se holky krůtí nerady berou moc vážně, naplní celou manéž nadsázkou. Jakkoliv se snaží přijít na to, co to ta svoboda vlastně je. Urputně hledají odpověď na generační otázku: Co vlastně chceš? A ve chvíli, kdy si naivně myslí, že jsou naprosto obnažené a mluví čistou pravdu, někdo zase jen roztáhne další oponu. </p>
<p>Naučili nás věřit v to, že všechno dobře dopadne, že dobro zvítězí nad zlem a že za naše problémy vždy může někdo jiný. Co ale dělat ve světě, kde jsme všichni tak nějak sami?<br /> Grimmovská inscenace ze světa, v němž šťastným koncem zdaleka nic nekončí.</p> <p>Režisérka <strong>Kateřina Jandáčková</strong> se rozhodla ve své autorské inscenaci podrobit klasické pohádky střetu se světem dneška. Na jevišti se objeví známé postavy, jako je například Popelka, Šípková Růženka, Sněhurka nebo Karkulka, které ale budou nuceny objevovat i to, co je čeká v období mezi „šťastným koncem“ a smrtí. Právě relativizace šťastných konců je stěžejním tématem inscenace.</p> <p><em>„Od malička nám vyprávějí příběhy se šťastnými konci. Vyrůstáme tak nepřipravení na selhání a životní prohry. V inscenaci se společně s herci snažíme postihnout pocit generace, která je od malička ujišťována o tom, že je vše možné, a která tak zákonitě spěje k deziluzi ve střetu s realitou, především proto, že věří v něco nebo v někoho, kdo je zachrání a vyřeší jejich trápení. Ale i když v životě uspějeme, stále chceme víc, a proto je otázkou, co skutečně můžeme považovat za onen šťastný konec.“</em> vysvětluje režisérka Kateřina Jandáčková, která je i autorkou scénáře.</p> <p>Jednou z dominantních složek inscenace je pohyb. Kateřina Jandáčková ke své absolventské inscenaci přizvala tanečníka a choreografa Petra Šavela.</p> <p>Premiéra 18. prosince 2015 v divadle Disk<br /> <strong>Obnovená premiéra 18. září 2016 v Experimentálním prostoru NoD.</strong></p>
<p>Planeta Země. Daleká budoucnost. Lidstvo je na vrcholu evolučního vývoje. Průměrná lidská bytost využívá 85-95% kapacity svého mozku. Lidé se zbavili veškerých závislostí a tzv. fyzických potřeb (hmotná strava, stárnutí, nemoce, emoce). Je běžné ovládat levitaci, telepatii a pohybovat se svobodně mimo hmotu. Naši dva hrdinové, patří mezi ty nejvyzrálejší zástupce lidské rasy na planetě. Snoubí se v nich veškerá moudrost lidstva. Zářící bytosti pevné ve svém středu. Jsou však přesto vyvrheli. Zabývají se totiž divadlem.</p> <p>4 stěny, 3 herci, 2 dimenze, 1 jeviště. Divadelní badatelé z daleké budoucnosti se setkávají s herečkou z 20. st. Navzájem si předávají zkušenosti z jejich světů. Naleznou odpověď na otázku Života, Vesmíru a vůbec? </p>
<p>MASO KRŮTÍ přijíždí se svým Cirkusem do místa a doby, kdy se svoboda stala nadužívaným pojmem. Pod šapitó, které Krůty autorsky staví z osobních zkušeností a postojů, se tři herečky jako cvičená i divoká zvěř prohýbají pod bičem, který práská v rytmu prapodivných otázek. A protože se holky krůtí nerady berou moc vážně, naplní celou manéž nadsázkou. Jakkoliv se snaží přijít na to, co to ta svoboda vlastně je. Urputně hledají odpověď na generační otázku: Co vlastně chceš? A ve chvíli, kdy si naivně myslí, že jsou naprosto obnažené a mluví čistou pravdu, někdo zase jen roztáhne další oponu. </p>
<p>Skupina 20 000 židů pod mořem zkoumá vliv prostředí pro vznik samotné performance. Dopředu nemají nic domluvené, využívají techniku improvizace. Vstupují do cizí scénografie a berou tento prostor, jako inspiraci. V NoDu to vyzkouší ve scénografii představení Sandman. </p>
<p>Jak se vám v noci spí? Zdají se vám sny? Trpíte nočními můrami? Nemůžete se ráno probudit nebo raději nespíte vůbec? Sleep & Pain je tu pro vás. Pojďte dál, lehněte si. Zhluboka dýchejte. Teď zhasneme.</p> <p><em>"Některé věci nás zneklidňují. To ale není přesně to, o čem tu bude řeč. Jde spíše o ty představy, slova nebo myšlenky, které se pod námi náhle propadnou jako padací dveře a my se řítíme z našeho bezpečného, příčetného světa na jakési mnohem temnější a bezútěšnější místo. Temnoty je nevyčerpatelné množství. Začíná to ve tmě, tak jako my všichni."</em></p> <p><strong>- N. Gaiman</strong></p> <p>Autorská inscenace režisérky Lindy Duškové se zabývá spánkem a jeho poruchami. Vypráví příběh Sandmana, postavy, která prochází díly autorů N. Gaimana, E. T. A. Hoffmana nebo H. Ch. Andersena. Ale kdo je ve skutečnosti Sandman a jak ovlivňuje naše životy? </p>
<p>Jak se může v jediném okamžiku změnit celý váš život? Jaké důsledky může mít každé sebemenší rozhodnutí? Dám si na koncertě ještě pivo, nebo už pojedu domů? Pojedu metrem, nebo půjdu pěšky? Napíšu mu já, nebo počkám, jestli se ozve sám? Přáli byste znát svůj životní příběh v jeho dalších alternativách nebo je to něco, o čem bychom raději neměli přemýšlet? A kdybychom dostali šanci na druhý život, naplníme ho hrdinskými činy nebo strachem, abychom o něj zase nepřišli?</p> <p><strong>Autorská inscenace režisérky Kashy Jandáčkové VE DNE V NOCI vypráví na základě dokumentárních materiálů, novinových článků, autentických výpovědí a videozáznamů příběhy skutečných obětí teroristických útoků. Životní osudy obyčejných hrdinů, kteří by se jimi raději nestali. V hlavních rolích Anna Linhartová, Karolína Vágnerová, Jan Meduna, Jiří Roskot a Killie Krankie.</strong></p> <p>Inscenace Ve dne v noci je první z linie vlastních produkcí Divadla NoD, kterou pro divadlo připravuje <strong>dramaturgyně Natálie Preslová</strong>. Cílem této dramaturgické linie je přinášet témata, odrážející aktuální dění kolem nás v českém i světovém kontextu. Měla by poskytovat umělcům možnost svobodného vyjádření, a to skrze vlastní autorské divadelní projekty i na základě výrazných textů současné dramatiky.</p> <p>- - - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>"Představení nese mnoho hlubokých myšlenek, nutí diváka k přemýšlení, je nápadité, vtipné, jsou v něm určité momenty odlehčení celé tíhy, výborně zahrané, je skoro návodem, jak zpracovat tak smutné a těžké téma. I přesto, že cestou domů moji duši samozřejmě svírá smutek, který ještě dlouho nepřechází, říkám Kashe Jandáčkové – „Bravo“."</em> - <strong>Eva Smolíková, Taneční magazín </strong></p> <p><em>"V NoDu se podařilo divadelní představení na aktuální téma, které premiérové publikum přijalo s velkým zájmem a bouřlivým ohlasem. K jeho kladům patří zapojení živé hudby dua Killiekrankie a scénografie kombinující vtipně projekci s hereckou akcí."</em> - <strong>Radmila Hrdinová, zdroj Novinky.cz a Právo</strong></p> <p><em>"Inscenace osciluje na hraně dnes stále rozšířenějšího žánru dokudramatu, je ovšem divadelně přitažlivá, temporytmicky zvládnutá a bohatá na řadu detailů, které se divákovi dostanou pod kůži. (...) Sto minut bez přestávky nenudilo ani chvilku."</em> - <strong>Jan Kerbr, zdroj Kulturní magazín UNI</strong></p>
<p>Příběh pro děti, kterým by se měli inspirovat i dospělí a humor pro dospělé, který pochopí i děti. Inscenace je volně inspirována jedním z nejznámějších románů o přátelství mezi Vinnetouem a Old Shatterhandem. Velice naivním a záměrně groteskním způsobem podává velmi zkreslenou zprávu o světě indiánů, banditů a kovbojů ale především o přátelství, které je mnohdy víc než sama láska.</p> <p>Představení, které využívá na divadle tradiční filmové principy jako je střih, švenkování, kamerová jízda a zároveň pracuje s kombinací živých herců a loutek, které nahrazují u filmu běžnou změnu měřítka. Loutky i herci pak hrají ve výseči, která opět odkazuje k ohraničenému filmovému plátnu, aby z ní ve finále opět vystoupili do divadelního prostoru.</p> <p>V původní podobě vznikla tato inscenace v rámci workshopu Terezy Volánkové s 2. ročníkem herectví KALD DAMU.</p>
<p>Unikátní loutkové představení vzniklo jako magisterský projekt na Katedře alternativního a loutkového divadla na DAMU. Autoři zvolili takové zpracování, které vychází vstříc nejen dospělému publiku, ale zejména adolescentům. Díky neotřelé kombinaci populárního komiksového námětu, originálních loutek, chytlavých dialogů a bryskního humoru vás tvůrci tohoto autorského představení snadno přesvědčí o tom, že loutkové divadlo není jen pro ty nejmenší diváky, ale že jde s dobou a především vstříc potřebám současného mladého publika.</p> <p>Tak vezměte své mladší sourozence a přijďte se podívat na to, co se stane, když se Goon krvavě pomstí. Dostane vás to taky!</p> <p>Představení je vhodné pro diváky od 14 let. Inscenace je volně inspirovaná komiksem Goon, který vytvořil Eric Powell. V inscenaci je použitý hudební motiv písně Funny Honey (Chicago musical) a melodie hry PacMan.</p>
<p>Prokletí rodu Gordonů je interaktivní detektivní příběh, ve kterém se hlavní hrdina – potomek starobylého rodu – vrací, stíhán podivnými sny, na rodinné panství, kde došlo k několika záhadným vraždám. Ty vyšetřuje místní detektiv, ale hlavní hrdina mu nevěří a vyšetřuje vše na vlastní pěst. Jak celé představení dopadne je zčásti na divácích, protože mají možnost na několika místech do děje vstoupit a ovlivnit jeho směřování, podle dostupných indícií.</p>
<p>μSputnik je první inscenace uvedená v μMikro. Společně se Sputnikem, první umělou družicí Země, cestujeme vesmírem a zažíváme dobrodružství spojená se závody o dobytí vesmíru a studenou válkou.<br /> <br /> Autorská inscenace o dobrodružství, které ve vesmíru zažívá Sputnik, první umělá družice planety Země. Zároveň je to první inscenace v novém miniaturním divadelním prostoru μMikro – transportní divadelní scéna pro jednoho diváka a dva herce. Divák pozoruje představení průzorem 4‚4 × 7 cm, ve kterém se na principu filmového střihu střídají jednotlivé kazety s různými scénami. Technologie představení je postavena na principu papírových mechanických automat a pop-up knížek.</p>
<p>Strhující show o legendárním vynálezu, plnění životních snů a osudové lásce. Vrcholně úspěšný off brodwayský muzikál Gutenberg! The musical! v jednom z prvních evropských nastudování poprvé přijíždí do Prahy. </p> <p>Show plná živé hudby autorů Scotta Browna a Anthony Kinga, (jinak např. členové skupiny Improve Everywhere) s originální výpravou a vtipnými texty, vypráví příběh o člověku, který změnil svět tím, že přidělal písmenka na svůj lis na víno. Všechny role tohoto unikátního hudebního díla hrají, tančí a zpívají Philippe d’Avilla a Sébastien Valter. </p> <p>Max a Sam napsali muzikál. Je to epický příběh se všemi prology, epilogy, sólovými výstupy a masovými davovými scénami, prostě se vším, co k pořádnému muzikálu patří. A doufají, že se jim podaří realizovat svůj největší sen ... Uvést tohle představení na Broadwayi!!!</p> <p>Muzikál vznikl v roce 2005 v rámci rezidence v new yorském kabaretu UCBT. Poprvé byl uveden v Londýně v lednu 2006 a následně v září 2006 v rámci New york musical theatre festival, kde získal tři různá ocenění včetně Ceny za nejlepší libreto. Po tomto úspěchu byl hrán na různých scénách Off-Brodwaye, poté ve 40 dalších městech USA a zanedlouho také v zahraničí (Kanada, Finsko, Austrálie). Toto uvedení je prvním v rámci Francie, kde měl Gutenberg, le musical premiéru v roce 2015 v Aktéon théâtre v Paříži.</p>
<p>České loutkářství se dostalo 1.12.2016 na seznam UNESCO. Od té doby se s čeští loutkáři rozutekli po světě a snaží se pod nálepkou kulturního dědictví reprezentovat českou kulturu. Pro nevalné kvality těchto produkcí uspořádalo české ministerstvo kultury na tyto loutkáře hon. Je to ale boj s větrnými mlýny.</p>
<p>μSputnik je první inscenace uvedená v μMikro. Společně se Sputnikem, první umělou družicí Země, cestujeme vesmírem a zažíváme dobrodružství spojená se závody o dobytí vesmíru a studenou válkou.<br /> <br /> Autorská inscenace o dobrodružství, které ve vesmíru zažívá Sputnik, první umělá družice planety Země. Zároveň je to první inscenace v novém miniaturním divadelním prostoru μMikro – transportní divadelní scéna pro jednoho diváka a dva herce. Divák pozoruje představení průzorem 4‚4 × 7 cm, ve kterém se na principu filmového střihu střídají jednotlivé kazety s různými scénami. Technologie představení je postavena na principu papírových mechanických automat a pop-up knížek.</p>
<p>Než budete od ledna moci navštívit všechny inscenace souboru 11:55 v prostoru NoD, necháme vás nakouknout do jejich kuchyně. V rámci zahájení narozenin BE25 představí svou IMPROVIZACI - proces, který doprovází každé jejich zkoušení. Neopakovatelné představení, které už víckrát neuvidíte.</p> <p>Později k tanci a poslechu zahrají všechny kapely souboru 11:55, dokonce i žijící legenda Hovada z Ruprechtic.<strong> </strong></p> <p><strong>19:30 IMPROVIZACE</strong></p> <p><strong>21:00 KONCERT</strong></p>
<p>Planeta Země. Daleká budoucnost. Lidstvo je na vrcholu evolučního vývoje. Průměrná lidská bytost využívá 85-95% kapacity svého mozku. Lidé se zbavili veškerých závislostí a tzv. fyzických potřeb (hmotná strava, stárnutí, nemoce, emoce). Je běžné ovládat levitaci, telepatii a pohybovat se svobodně mimo hmotu. Naši dva hrdinové, patří mezi ty nejvyzrálejší zástupce lidské rasy na planetě. Snoubí se v nich veškerá moudrost lidstva. Zářící bytosti pevné ve svém středu. Jsou však přesto vyvrheli. Zabývají se totiž divadlem.</p> <p>4 stěny, 3 herci, 2 dimenze, 1 jeviště. Divadelní badatelé z daleké budoucnosti se setkávají s herečkou z 20. st. Navzájem si předávají zkušenosti z jejich světů. Naleznou odpověď na otázku Života, Vesmíru a vůbec? </p>
<p>„<em>Sound painting</em>“ je znakový jazyk, který se využívá k vytváření zcela improvizovaných scén v reálném čase a který kombinuje různé umělecké disciplíny. „Dirigent“ má k dispozici různé znaky, kterými řídí skupinu umělců, a jejichž prostřednictvím vytváří a skládá příběh. Tuto improvizační techniku vytvořil <em>Walter Thompson</em> a následně ji rozšířil po celém světě. IMPROV BIG BAND show později vznikla upravením původního Thompsonova formátu a s velkým úspěchem byla uvedena v Mexiku, na ostrově Reunion, v Portoriku, ve Španělsku a na mnoha dalších místech. IMPROV BIG BAND si hraje s různými uměleckými formami (herectvím, hudbou, poezií, tancem atd.) a pod vedením „dirigenta“ vytváří neopakovatelnou improvizační show.</p> <p>V říjnu 2017 tuto show v Praze představí improvizátor a učitel techniky sound painting – Omar Argentino Galvan. Několik dní povede workshop sound paintingu pro místní improvizační skupinu IMPROvariace, který bude zakončen prvním živým vystoupením IMPROV BIG BAND v České republice.</p> <p><strong>IMPRO BIG BAND live show se uskuteční v neděli 8. října v 19:30 v Divadle NoD (Dlouhá 33, Praha 1). Vstupenky budou k dispozici přes GoOut. Cena 200 Kč (dospělí) / 150 Kč (studenti).</strong></p>
<p>Jak se může v jediném okamžiku změnit celý váš život? Jaké důsledky může mít každé sebemenší rozhodnutí? Dám si na koncertě ještě pivo, nebo už pojedu domů? Pojedu metrem, nebo půjdu pěšky? Napíšu mu já, nebo počkám, jestli se ozve sám? Přáli byste znát svůj životní příběh v jeho dalších alternativách nebo je to něco, o čem bychom raději neměli přemýšlet? A kdybychom dostali šanci na druhý život, naplníme ho hrdinskými činy nebo strachem, abychom o něj zase nepřišli?</p> <p><strong>Autorská inscenace režisérky Kashy Jandáčkové VE DNE V NOCI vypráví na základě dokumentárních materiálů, novinových článků, autentických výpovědí a videozáznamů příběhy skutečných obětí teroristických útoků. Životní osudy obyčejných hrdinů, kteří by se jimi raději nestali. V hlavních rolích Anna Linhartová, Karolína Vágnerová, Jan Meduna, Jiří Roskot a Killiekrankie.</strong></p> <p>Inscenace Ve dne v noci je první z linie vlastních produkcí Divadla NoD, kterou pro divadlo připravuje <strong>dramaturgyně Natálie Preslová</strong>. Cílem této dramaturgické linie je přinášet témata, odrážející aktuální dění kolem nás v českém i světovém kontextu. Měla by poskytovat umělcům možnost svobodného vyjádření, a to skrze vlastní autorské divadelní projekty i na základě výrazných textů současné dramatiky.</p> <p>- - - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>"Představení nese mnoho hlubokých myšlenek, nutí diváka k přemýšlení, je nápadité, vtipné, jsou v něm určité momenty odlehčení celé tíhy, výborně zahrané, je skoro návodem, jak zpracovat tak smutné a těžké téma. I přesto, že cestou domů moji duši samozřejmě svírá smutek, který ještě dlouho nepřechází, říkám Kashe Jandáčkové – „Bravo“."</em> - <strong>Eva Smolíková, Taneční magazín </strong></p> <p><em>"V NoDu se podařilo divadelní představení na aktuální téma, které premiérové publikum přijalo s velkým zájmem a bouřlivým ohlasem. K jeho kladům patří zapojení živé hudby dua Killiekrankie a scénografie kombinující vtipně projekci s hereckou akcí."</em> - <strong>Radmila Hrdinová, zdroj Novinky.cz a Právo</strong></p> <p><em>"Inscenace osciluje na hraně dnes stále rozšířenějšího žánru dokudramatu, je ovšem divadelně přitažlivá, temporytmicky zvládnutá a bohatá na řadu detailů, které se divákovi dostanou pod kůži. (...) Sto minut bez přestávky nenudilo ani chvilku."</em> - <strong>Jan Kerbr, zdroj Kulturní magazín UNI</strong></p>
<p>Planeta Země. Daleká budoucnost. Lidstvo je na vrcholu evolučního vývoje. Průměrná lidská bytost využívá 85-95% kapacity svého mozku. Lidé se zbavili veškerých závislostí a tzv. fyzických potřeb (hmotná strava, stárnutí, nemoce, emoce). Je běžné ovládat levitaci, telepatii a pohybovat se svobodně mimo hmotu. Naši dva hrdinové, patří mezi ty nejvyzrálejší zástupce lidské rasy na planetě. Snoubí se v nich veškerá moudrost lidstva. Zářící bytosti pevné ve svém středu. Jsou však přesto vyvrheli. Zabývají se totiž divadlem.</p> <p>4 stěny, 3 herci, 2 dimenze, 1 jeviště. Divadelní badatelé z daleké budoucnosti se setkávají s herečkou z 20. st. Navzájem si předávají zkušenosti z jejich světů. Naleznou odpověď na otázku Života, Vesmíru a vůbec? </p>
<p>Inscenace Plešatá zpěvačka 2015 vychází z původního dramatu od Eugèna Ionesca z roku 1950. Autor se inspiroval slovníkem rumunsko-anglické konverzace a ze všech nesmyslných a strohých frází, které v učebnici našel, dal dohromady dialogy pro dva anglické manželské páry. Na formální a nezáživné návštěvě u jednoho z nich řeší naprosté nesmysly, neposlouchají se a do krve se hádají o banálních problémech. Ionesco tak absurdním způsobem poukazoval na problémy mezilidské komunikace a vzájemného neporozumnění. Vznikla tím absurdní komedie, která svou nadčasovostí a aktuálností inspirovala zase nás.</p> <p>Naše “falešná zpěvačka” nastavuje zrcadlo téhle úžasné době, ve které všichni žijeme. Ionescův námět jsme přenesli do současné nekompromisní doby a prostředí, které je blízké mladým lidem. Ocitáme se v pražském dekadentním baru, kde vidíme dekadentní obrazy a dekadentní instalace. Sraz tu má pražská dekadentní mládež. Všichni hlásají svůj dekadentní názor a zároveň se dekadentně neposlouchají. Nezajímá je nikdo, kromě jich samotných. Nerespektují nikoho, kromě vlastního ega. Ničeho a nikoho se nebojí… snad kromě Velitele Požárníků… a režiséra.</p>
<p>Naučili nás věřit v to, že všechno dobře dopadne, že dobro zvítězí nad zlem a že za naše problémy vždy může někdo jiný. Co ale dělat ve světě, kde jsme všichni tak nějak sami?<br /> Grimmovská inscenace ze světa, v němž šťastným koncem zdaleka nic nekončí.</p> <p>Režisérka <strong>Kateřina Jandáčková</strong> se rozhodla ve své autorské inscenaci podrobit klasické pohádky střetu se světem dneška. Na jevišti se objeví známé postavy, jako je například Popelka, Šípková Růženka, Sněhurka nebo Karkulka, které ale budou nuceny objevovat i to, co je čeká v období mezi „šťastným koncem“ a smrtí. Právě relativizace šťastných konců je stěžejním tématem inscenace.</p> <p><em>„Od malička nám vyprávějí příběhy se šťastnými konci. Vyrůstáme tak nepřipravení na selhání a životní prohry. V inscenaci se společně s herci snažíme postihnout pocit generace, která je od malička ujišťována o tom, že je vše možné, a která tak zákonitě spěje k deziluzi ve střetu s realitou, především proto, že věří v něco nebo v někoho, kdo je zachrání a vyřeší jejich trápení. Ale i když v životě uspějeme, stále chceme víc, a proto je otázkou, co skutečně můžeme považovat za onen šťastný konec.“</em> vysvětluje režisérka Kateřina Jandáčková, která je i autorkou scénáře.</p> <p>Jednou z dominantních složek inscenace je pohyb. Kateřina Jandáčková ke své absolventské inscenaci přizvala tanečníka a choreografa Petra Šavela.</p> <p>Premiéra 18. prosince 2015 v divadle Disk<br /> <strong>Obnovená premiéra 18. září 2016 v Experimentálním prostoru NoD.</strong></p>
<p>Jak se vám v noci spí? Zdají se vám sny? Trpíte nočními můrami? Nemůžete se ráno probudit nebo raději nespíte vůbec? Sleep & Pain je tu pro vás. Pojďte dál, lehněte si. Zhluboka dýchejte. Teď zhasneme.</p> <p><em>"Některé věci nás zneklidňují. To ale není přesně to, o čem tu bude řeč. Jde spíše o ty představy, slova nebo myšlenky, které se pod námi náhle propadnou jako padací dveře a my se řítíme z našeho bezpečného, příčetného světa na jakési mnohem temnější a bezútěšnější místo. Temnoty je nevyčerpatelné množství. Začíná to ve tmě, tak jako my všichni."</em></p> <p><strong>- N. Gaiman</strong></p> <p>Autorská inscenace režisérky Lindy Duškové se zabývá spánkem a jeho poruchami. Vypráví příběh Sandmana, postavy, která prochází díly autorů N. Gaimana, E. T. A. Hoffmana nebo H. Ch. Andersena. Ale kdo je ve skutečnosti Sandman a jak ovlivňuje naše životy? </p>
<p><strong>Do Experimentálního prostoru NoD se v další sezóně vrací režisér Jan Nebeský s premiérou nové činoherní inscenace Miluji tě jak po smrti. V hlavních rolích se představí Lucie Trmíková, která je zároveň autorkou scénáře, a Karel Dobrý v alternaci s Miloslavem Königem.</strong></p> <p>Připravovaná divadelní inscenace je věnována pozoruhodné dvojici <strong>Gottfrieda Benna</strong> /1886 – 1956/ a <strong>Else Lasker-Schülerové</strong> /1869 – 1945/. Mladý muž z rodiny pastora a o sedmnáct let starší básnířka židovského původu se poznali v Berlíně před rokem 1912. Vzájemné citové vzplanutí nalezlo svůj výraz v poezii obou dvou. Jejich příběh ukazuje obtížnost německo - židovské symbiózy.</p> <p>Elsa Lasker- Schűlerová byla podle Karla Krause <em>„nejsilnější a nejneschůdnější lyrický zjev moderního Německa.“</em>Gottfried Benn byl mezinárodně uznávaným lyrikem, už za svého života pokládán za nejzajímavějšího a současně i nejskandálnějšího básníka své doby. Přestože citové vzplanutí Elsy a Gottfrieda v roce 1912 bylo krátké, poznamenalo je oba na celý život.</p> <p><em>„Jan Nebeský patří k těm tvůrcům, kteří jsou s NoDem neodmyslitelně spjati. Jsme velmi rádi, že po úspěchu inscenací Kabaret Shakerspeare, Peklo – Dantovské variace nebo Dvojí domov / z Čepa naše spolupráce dále pokračuje.“</em>říká Natálie Preslová, dramaturg Experimentálního prostoru NoD a dodává: “ Inscenace Miluji tě jak po smrti vypráví o ničivé síle lásky, což je podle mne téma, které Nebeského dlouhodobě zajímá. Zároveň v ní sledujeme příběh lidí, kteří se potkali v nejhorší možné době, která nám může připomenout současný svět kolem nás, možná více, než bychom čekali.“</p> <p>- - - - - - - - - -</p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>"Inscenace Jana Nebeského má podobu až jakéhosi divokého dada kabaretu, v němž je řada pasáží zhudebněná a kde se oba hrdinové představují jako extrémní tvorové jdoucí vždy a za všech okolností na hranu, jejich láska je nekončící boj o to, kdo s koho. Výborná je živě reprodukovaná hudba – na této podobě díla se nečekaně sešly dvě výrazné osobnosti – Martin Dohnal a Emil Viklický."</em> - Jana Machalická, Lidové noviny</p> <p><em>"... záleží na tom, nakolik je člověk ochoten přijmout rozporuplnost postav ve vysoké kabaretní nadsázce. Inscenace pokračuje ve stylu Nebeského obrazivých kontroverzních střetů nejrůznějších paradoxů, poutavých, ale mnohdy nesnesitelných charakterů, které se nechtějí a neumí zařadit do main-streamové společnosti. Z osobní zkušenosti si myslím, že nejlepší způsob, jak takové představení vnímat, je nechat se unášet na vlně obrazů a představ, a doslova si je prožít."</em> - Jana Soprová, Scéna.cz</p>
<p>Planeta Země. Daleká budoucnost. Lidstvo je na vrcholu evolučního vývoje. Průměrná lidská bytost využívá 85-95% kapacity svého mozku. Lidé se zbavili veškerých závislostí a tzv. fyzických potřeb (hmotná strava, stárnutí, nemoce, emoce). Je běžné ovládat levitaci, telepatii a pohybovat se svobodně mimo hmotu. Naši dva hrdinové, patří mezi ty nejvyzrálejší zástupce lidské rasy na planetě. Snoubí se v nich veškerá moudrost lidstva. Zářící bytosti pevné ve svém středu. Jsou však přesto vyvrheli. Zabývají se totiž divadlem.</p> <p>4 stěny, 3 herci, 2 dimenze, 1 jeviště. Divadelní badatelé z daleké budoucnosti se setkávají s herečkou z 20. st. Navzájem si předávají zkušenosti z jejich světů. Naleznou odpověď na otázku Života, Vesmíru a vůbec? </p>
<p>Tématem inscenace je povrchnost, izolovanost, snaha o vnější dokonalost v kontrastu s vnitřní prázdnotou a falešná představa o sobě samém. <br /> Odříznutí od reality. Cesta oproštění se od hodnot, věcí, které již neexistují.<br /> <br /> Představení vypráví příběh ženy z bohaté, vzdělané rodiny, která žije v rezidenční lokalitě na okraji města. Jak tráví svůj čas? Žije ze vzpomínek? Nakupuje? Sleduje reklamy? Čeká?</p>
<p>MASO KRŮTÍ přijíždí se svým Cirkusem do místa a doby, kdy se svoboda stala nadužívaným pojmem. Pod šapitó, které Krůty autorsky staví z osobních zkušeností a postojů, se tři herečky jako cvičená i divoká zvěř prohýbají pod bičem, který práská v rytmu prapodivných otázek. A protože se holky krůtí nerady berou moc vážně, naplní celou manéž nadsázkou. Jakkoliv se snaží přijít na to, co to ta svoboda vlastně je. Urputně hledají odpověď na generační otázku: Co vlastně chceš? A ve chvíli, kdy si naivně myslí, že jsou naprosto obnažené a mluví čistou pravdu, někdo zase jen roztáhne další oponu. </p>
<p>Dva uprchlíci se ocitnou na nástupišti malého železničního nádraží v malém městě kdesi uprostřed blíže nepojmenované postkomunistické země v srdci Evropy. Jenomže tohle nádraží bylo právě uzavřeno, vlaky už tu nezastavují - ani pro ty, kteří by chtěli odsud pryč, ani pro ty, kteří sem míří. Dva špinaví, cize vypadající lidé městečko zneklidňují, jejich přítomnost se brzy stane katalyzátorem mezilidských vztahů jeho “slušných občanů”. <strong>Greigova Evropa je příběhem o touze mít nějaké místo, kam patřím a kde jsem doma, ale také o tom, jak rychle se z takového místa může stát vězení. </strong></p> <p>Česká premiéra hry současného britského dramatika Davida Greiga je druhou premiérou dramaturgické linie vlastních produkcí Divadla NoD, kterou pro divadlo zahájilo v sezóně 2016/2017. Cílem této dramaturgické linie je přinášet témata, odrážející aktuální dění kolem nás v českém i světovém kontextu. Sezóny 2016/17 a 2017/18 jsou tématicky zaměřeny na blížící se výročí vzniku Československé republiky.</p>
<p>Planeta Země. Daleká budoucnost. Lidstvo je na vrcholu evolučního vývoje. Průměrná lidská bytost využívá 85-95% kapacity svého mozku. Lidé se zbavili veškerých závislostí a tzv. fyzických potřeb (hmotná strava, stárnutí, nemoce, emoce). Je běžné ovládat levitaci, telepatii a pohybovat se svobodně mimo hmotu. Naši dva hrdinové, patří mezi ty nejvyzrálejší zástupce lidské rasy na planetě. Snoubí se v nich veškerá moudrost lidstva. Zářící bytosti pevné ve svém středu. Jsou však přesto vyvrheli. Zabývají se totiž divadlem.</p> <p>4 stěny, 3 herci, 2 dimenze, 1 jeviště. Divadelní badatelé z daleké budoucnosti se setkávají s herečkou z 20. st. Navzájem si předávají zkušenosti z jejich světů. Naleznou odpověď na otázku Života, Vesmíru a vůbec? </p>
<p>Jak se vám v noci spí? Zdají se vám sny? Trpíte nočními můrami? Nemůžete se ráno probudit nebo raději nespíte vůbec? Sleep & Pain je tu pro vás. Pojďte dál, lehněte si. Zhluboka dýchejte. Teď zhasneme.</p> <p><em>"Některé věci nás zneklidňují. To ale není přesně to, o čem tu bude řeč. Jde spíše o ty představy, slova nebo myšlenky, které se pod námi náhle propadnou jako padací dveře a my se řítíme z našeho bezpečného, příčetného světa na jakési mnohem temnější a bezútěšnější místo. Temnoty je nevyčerpatelné množství. Začíná to ve tmě, tak jako my všichni."</em></p> <p><strong>- N. Gaiman</strong></p> <p>Autorská inscenace režisérky Lindy Duškové se zabývá spánkem a jeho poruchami. Vypráví příběh Sandmana, postavy, která prochází díly autorů N. Gaimana, E. T. A. Hoffmana nebo H. Ch. Andersena. Ale kdo je ve skutečnosti Sandman a jak ovlivňuje naše životy? </p>
<p>Jak funguje láska, které stojí v cestě tisíce kilometrů? Jak pevné pouto mezi námi musí být, abychom toho druhého neztratili, i když jsme už tak dlouho necítili jeho vůni, nedrželi ho za ruku ani se nemohli schovat do jeho náruče? Na tyto otázky odpovídá inscenace tanečního souboru 420PEOPLE, která vychází z autentických osobních materiálů a reálných zkušeností účinkujících. </p> <p>Inscenaci bychom chtěli s láskou věnovat našim dětem, rodičům a partnerům, kterým začneme říkat, že je máme rádi, až ve chvíli, když už jsou od nás příliš daleko. <br /> <br /> <strong>Projekt je výsledkem spolupráce souboru 420PEOPLE, Experimentálního prostoru NoD a hudebního uskupení Zabelov.</strong></p>
<p>Jak se může v jediném okamžiku změnit celý váš život? Jaké důsledky může mít každé sebemenší rozhodnutí? Dám si na koncertě ještě pivo, nebo už pojedu domů? Pojedu metrem, nebo půjdu pěšky? Napíšu mu já, nebo počkám, jestli se ozve sám? Přáli byste znát svůj životní příběh v jeho dalších alternativách nebo je to něco, o čem bychom raději neměli přemýšlet? A kdybychom dostali šanci na druhý život, naplníme ho hrdinskými činy nebo strachem, abychom o něj zase nepřišli?</p> <p><strong>Autorská inscenace režisérky Kashy Jandáčkové VE DNE V NOCI vypráví na základě dokumentárních materiálů, novinových článků, autentických výpovědí a videozáznamů příběhy skutečných obětí teroristických útoků. Životní osudy obyčejných hrdinů, kteří by se jimi raději nestali. V hlavních rolích Anna Linhartová, Karolína Vágnerová, Jan Meduna, Jiří Roskot a Killiekrankie.</strong></p> <p>Inscenace Ve dne v noci je první z linie vlastních produkcí Divadla NoD, kterou pro divadlo připravuje <strong>dramaturgyně Natálie Preslová</strong>. Cílem této dramaturgické linie je přinášet témata, odrážející aktuální dění kolem nás v českém i světovém kontextu. Měla by poskytovat umělcům možnost svobodného vyjádření, a to skrze vlastní autorské divadelní projekty i na základě výrazných textů současné dramatiky.</p> <p>- - - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>"Představení nese mnoho hlubokých myšlenek, nutí diváka k přemýšlení, je nápadité, vtipné, jsou v něm určité momenty odlehčení celé tíhy, výborně zahrané, je skoro návodem, jak zpracovat tak smutné a těžké téma. I přesto, že cestou domů moji duši samozřejmě svírá smutek, který ještě dlouho nepřechází, říkám Kashe Jandáčkové – „Bravo“."</em> - <strong>Eva Smolíková, Taneční magazín </strong></p> <p><em>"V NoDu se podařilo divadelní představení na aktuální téma, které premiérové publikum přijalo s velkým zájmem a bouřlivým ohlasem. K jeho kladům patří zapojení živé hudby dua Killiekrankie a scénografie kombinující vtipně projekci s hereckou akcí."</em> - <strong>Radmila Hrdinová, zdroj Novinky.cz a Právo</strong></p> <p><em>"Inscenace osciluje na hraně dnes stále rozšířenějšího žánru dokudramatu, je ovšem divadelně přitažlivá, temporytmicky zvládnutá a bohatá na řadu detailů, které se divákovi dostanou pod kůži. (...) Sto minut bez přestávky nenudilo ani chvilku."</em> - <strong>Jan Kerbr, zdroj Kulturní magazín UNI</strong></p>
<p>Jak se vám v noci spí? Zdají se vám sny? Trpíte nočními můrami? Nemůžete se ráno probudit nebo raději nespíte vůbec? Sleep & Pain je tu pro vás. Pojďte dál, lehněte si. Zhluboka dýchejte. Teď zhasneme.</p> <p><em>"Některé věci nás zneklidňují. To ale není přesně to, o čem tu bude řeč. Jde spíše o ty představy, slova nebo myšlenky, které se pod námi náhle propadnou jako padací dveře a my se řítíme z našeho bezpečného, příčetného světa na jakési mnohem temnější a bezútěšnější místo. Temnoty je nevyčerpatelné množství. Začíná to ve tmě, tak jako my všichni."</em></p> <p><strong>- N. Gaiman</strong></p> <p>Autorská inscenace režisérky Lindy Duškové se zabývá spánkem a jeho poruchami. Vypráví příběh Sandmana, postavy, která prochází díly autorů N. Gaimana, E. T. A. Hoffmana nebo H. Ch. Andersena. Ale kdo je ve skutečnosti Sandman a jak ovlivňuje naše životy? </p>
<p><strong>Do Experimentálního prostoru NoD se v další sezóně vrací režisér Jan Nebeský s premiérou nové činoherní inscenace Miluji tě jak po smrti. V hlavních rolích se představí Lucie Trmíková, která je zároveň autorkou scénáře, a Karel Dobrý v alternaci s Miloslavem Königem.</strong></p> <p>Připravovaná divadelní inscenace je věnována pozoruhodné dvojici <strong>Gottfrieda Benna</strong> /1886 – 1956/ a <strong>Else Lasker-Schülerové</strong> /1869 – 1945/. Mladý muž z rodiny pastora a o sedmnáct let starší básnířka židovského původu se poznali v Berlíně před rokem 1912. Vzájemné citové vzplanutí nalezlo svůj výraz v poezii obou dvou. Jejich příběh ukazuje obtížnost německo - židovské symbiózy.</p> <p>Elsa Lasker- Schűlerová byla podle Karla Krause <em>„nejsilnější a nejneschůdnější lyrický zjev moderního Německa.“</em>Gottfried Benn byl mezinárodně uznávaným lyrikem, už za svého života pokládán za nejzajímavějšího a současně i nejskandálnějšího básníka své doby. Přestože citové vzplanutí Elsy a Gottfrieda v roce 1912 bylo krátké, poznamenalo je oba na celý život.</p> <p><em>„Jan Nebeský patří k těm tvůrcům, kteří jsou s NoDem neodmyslitelně spjati. Jsme velmi rádi, že po úspěchu inscenací Kabaret Shakerspeare, Peklo – Dantovské variace nebo Dvojí domov / z Čepa naše spolupráce dále pokračuje.“</em>říká Natálie Preslová, dramaturg Experimentálního prostoru NoD a dodává: “ Inscenace Miluji tě jak po smrti vypráví o ničivé síle lásky, což je podle mne téma, které Nebeského dlouhodobě zajímá. Zároveň v ní sledujeme příběh lidí, kteří se potkali v nejhorší možné době, která nám může připomenout současný svět kolem nás, možná více, než bychom čekali.“</p> <p>- - - - - - - - - -</p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>"Inscenace Jana Nebeského má podobu až jakéhosi divokého dada kabaretu, v němž je řada pasáží zhudebněná a kde se oba hrdinové představují jako extrémní tvorové jdoucí vždy a za všech okolností na hranu, jejich láska je nekončící boj o to, kdo s koho. Výborná je živě reprodukovaná hudba – na této podobě díla se nečekaně sešly dvě výrazné osobnosti – Martin Dohnal a Emil Viklický."</em> - Jana Machalická, Lidové noviny</p> <p><em>"... záleží na tom, nakolik je člověk ochoten přijmout rozporuplnost postav ve vysoké kabaretní nadsázce. Inscenace pokračuje ve stylu Nebeského obrazivých kontroverzních střetů nejrůznějších paradoxů, poutavých, ale mnohdy nesnesitelných charakterů, které se nechtějí a neumí zařadit do main-streamové společnosti. Z osobní zkušenosti si myslím, že nejlepší způsob, jak takové představení vnímat, je nechat se unášet na vlně obrazů a představ, a doslova si je prožít."</em> - Jana Soprová, Scéna.cz</p>
<p>„Změnila jsem sama sebe…“ Audiovizuální taneční show, která se zabývá příčinou, průběhem a výsledkem ZMĚNY. Inspirováno pravdivým příběhem hlavní postavy J.V., která se vědomě rozhodla ke ZMĚNĚ a ukončila destruktivní návyky, vybudované v minulosti.</p> <p>- - - - -<br /> <strong>PRESS</strong></p> <p><em>Nejpřesvědčivěji a nejsilněji působí Jana Vrána svou fyzickou prezencí, svou silou, houževnatostí a charismatickým výrazem. Jejímu Odhodlání/Resolution věříme. Postava jí ztvárněná je silná; je jasné, že to dá.</em> - Nina Vangeli (Tanenčí zóna)</p> <p><em>Jana Vrána a její tým vystačily s tvůrčím dechem až do konce. Jednotlivé obrazy a scény byly natolik poutavé, že neztratily během celého představení divákovu pozornost. Z velké části se jednalo o jakési futuristické vize, mnohdy doslova až neuvěřitelné vizuální výjevy a krajiny, nad kterými jste mohli jen žasnout.</em> - Josef Bartoš (Taneční aktuality)</p>
<p>Jak funguje láska, které stojí v cestě tisíce kilometrů? Jak pevné pouto mezi námi musí být, abychom toho druhého neztratili, i když jsme už tak dlouho necítili jeho vůni, nedrželi ho za ruku ani se nemohli schovat do jeho náruče? Na tyto otázky odpovídá inscenace tanečního souboru 420PEOPLE, která vychází z autentických osobních materiálů a reálných zkušeností účinkujících. </p> <p>Inscenaci bychom chtěli s láskou věnovat našim dětem, rodičům a partnerům, kterým začneme říkat, že je máme rádi, až ve chvíli, když už jsou od nás příliš daleko. <br /> <br /> <strong>Projekt je výsledkem spolupráce souboru 420PEOPLE, Experimentálního prostoru NoD a hudebního uskupení Zabelov.</strong></p>
<p>Jak se může v jediném okamžiku změnit celý váš život? Jaké důsledky může mít každé sebemenší rozhodnutí? Dám si na koncertě ještě pivo, nebo už pojedu domů? Pojedu metrem, nebo půjdu pěšky? Napíšu mu já, nebo počkám, jestli se ozve sám? Přáli byste znát svůj životní příběh v jeho dalších alternativách nebo je to něco, o čem bychom raději neměli přemýšlet? A kdybychom dostali šanci na druhý život, naplníme ho hrdinskými činy nebo strachem, abychom o něj zase nepřišli?</p> <p><strong>Autorská inscenace režisérky Kashy Jandáčkové VE DNE V NOCI vypráví na základě dokumentárních materiálů, novinových článků, autentických výpovědí a videozáznamů příběhy skutečných obětí teroristických útoků. Životní osudy obyčejných hrdinů, kteří by se jimi raději nestali. V hlavních rolích Anna Linhartová, Karolína Vágnerová, Jan Meduna, Jiří Roskot a Killiekrankie.</strong></p> <p>Inscenace Ve dne v noci je první z linie vlastních produkcí Divadla NoD, kterou pro divadlo připravuje <strong>dramaturgyně Natálie Preslová</strong>. Cílem této dramaturgické linie je přinášet témata, odrážející aktuální dění kolem nás v českém i světovém kontextu. Měla by poskytovat umělcům možnost svobodného vyjádření, a to skrze vlastní autorské divadelní projekty i na základě výrazných textů současné dramatiky.</p> <p>- - - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>"Představení nese mnoho hlubokých myšlenek, nutí diváka k přemýšlení, je nápadité, vtipné, jsou v něm určité momenty odlehčení celé tíhy, výborně zahrané, je skoro návodem, jak zpracovat tak smutné a těžké téma. I přesto, že cestou domů moji duši samozřejmě svírá smutek, který ještě dlouho nepřechází, říkám Kashe Jandáčkové – „Bravo“."</em> - <strong>Eva Smolíková, Taneční magazín </strong></p> <p><em>"V NoDu se podařilo divadelní představení na aktuální téma, které premiérové publikum přijalo s velkým zájmem a bouřlivým ohlasem. K jeho kladům patří zapojení živé hudby dua Killiekrankie a scénografie kombinující vtipně projekci s hereckou akcí."</em> - <strong>Radmila Hrdinová, zdroj Novinky.cz a Právo</strong></p> <p><em>"Inscenace osciluje na hraně dnes stále rozšířenějšího žánru dokudramatu, je ovšem divadelně přitažlivá, temporytmicky zvládnutá a bohatá na řadu detailů, které se divákovi dostanou pod kůži. (...) Sto minut bez přestávky nenudilo ani chvilku."</em> - <strong>Jan Kerbr, zdroj Kulturní magazín UNI</strong></p>
<p>Naučili nás věřit v to, že všechno dobře dopadne, že dobro zvítězí nad zlem a že za naše problémy vždy může někdo jiný. Co ale dělat ve světě, kde jsme všichni tak nějak sami?<br /> Grimmovská inscenace ze světa, v němž šťastným koncem zdaleka nic nekončí.</p> <p>Režisérka <strong>Kateřina Jandáčková</strong> se rozhodla ve své autorské inscenaci podrobit klasické pohádky střetu se světem dneška. Na jevišti se objeví známé postavy, jako je například Popelka, Šípková Růženka, Sněhurka nebo Karkulka, které ale budou nuceny objevovat i to, co je čeká v období mezi „šťastným koncem“ a smrtí. Právě relativizace šťastných konců je stěžejním tématem inscenace.</p> <p><em>„Od malička nám vyprávějí příběhy se šťastnými konci. Vyrůstáme tak nepřipravení na selhání a životní prohry. V inscenaci se společně s herci snažíme postihnout pocit generace, která je od malička ujišťována o tom, že je vše možné, a která tak zákonitě spěje k deziluzi ve střetu s realitou, především proto, že věří v něco nebo v někoho, kdo je zachrání a vyřeší jejich trápení. Ale i když v životě uspějeme, stále chceme víc, a proto je otázkou, co skutečně můžeme považovat za onen šťastný konec.“</em> vysvětluje režisérka Kateřina Jandáčková, která je i autorkou scénáře.</p> <p>Jednou z dominantních složek inscenace je pohyb. Kateřina Jandáčková ke své absolventské inscenaci přizvala tanečníka a choreografa Petra Šavela.</p> <p>Premiéra 18. prosince 2015 v divadle Disk<br /> <strong>Obnovená premiéra 18. září 2016 v Experimentálním prostoru NoD.</strong></p>
<p>Nápad na nové taneční sólo Terezy Hradilkové vznikl při práci na tanečním filmu Beating, natáčeném v pražském boxerském spolku Palaestra: „Fascinovalo mě, jak boxeři skáčou přes švihadlo. Líbila se mi lehkost, se kterou se pohybovali, rytmus, který střídali, pohyb rukou a nohou, který byl sám o sobě tancem. Nadchly mě i různé varianty skoků a přeskoků; perlou navíc byl pro mě zvuk švihadla, který tento pohyb doprovází,“ vysvětluje autorka projektu Tereza Hradilková.</p> <p>Taneční představení Švihla dokazuje, že skákání přes švihadlo není jen dětská hra; symbolizuje i ambici, touhu po výkonu, snahu o sebezdokonalování. „Přeskakuješ sám sebe, překračuješ své hranice, nebo jsi naopak uvězněn v opakujícím se kruhu, ze kterého nelze vystoupit?,“ ptá se choreografka a tanečnice, jejíž inscenace Promenná/Variable (společně s izraelskou choreografkou Einat Ganz) byla ve světové premiéře uvedena na Festivalu 4 + 4 dny před sedmi lety a následně slavila úspěchy na mnoha prestižních tanečních přehlídkách v zahraničí.</p>
<p>Dva uprchlíci se ocitnou na nástupišti malého železničního nádraží v malém městě kdesi uprostřed blíže nepojmenované postkomunistické země v srdci Evropy. Jenomže tohle nádraží bylo právě uzavřeno, vlaky už tu nezastavují - ani pro ty, kteří by chtěli odsud pryč, ani pro ty, kteří sem míří. Dva špinaví, cize vypadající lidé městečko zneklidňují, jejich přítomnost se brzy stane katalyzátorem mezilidských vztahů jeho “slušných občanů”. <strong>Greigova Evropa je příběhem o touze mít nějaké místo, kam patřím a kde jsem doma, ale také o tom, jak rychle se z takového místa může stát vězení. </strong></p> <p>Česká premiéra hry současného britského dramatika Davida Greiga je druhou premiérou dramaturgické linie vlastních produkcí Divadla NoD, kterou pro divadlo zahájilo v sezóně 2016/2017. Cílem této dramaturgické linie je přinášet témata, odrážející aktuální dění kolem nás v českém i světovém kontextu. Sezóny 2016/17 a 2017/18 jsou tématicky zaměřeny na blížící se výročí vzniku Československé republiky.</p>
<p>MASO KRŮTÍ přijíždí se svým Cirkusem do místa a doby, kdy se svoboda stala nadužívaným pojmem. Pod šapitó, které Krůty autorsky staví z osobních zkušeností a postojů, se tři herečky jako cvičená i divoká zvěř prohýbají pod bičem, který práská v rytmu prapodivných otázek. A protože se holky krůtí nerady berou moc vážně, naplní celou manéž nadsázkou. Jakkoliv se snaží přijít na to, co to ta svoboda vlastně je. Urputně hledají odpověď na generační otázku: Co vlastně chceš? A ve chvíli, kdy si naivně myslí, že jsou naprosto obnažené a mluví čistou pravdu, někdo zase jen roztáhne další oponu. </p>
<p><strong>Jmenuji se Inna. Nikdy mě nenapadlo, že by se mi něco takového mohlo stát. Neznám nikoho ze svého okolí, komu se to stalo. Ale já to přece taky nikomu neřekla. O tom se prostě asi nemluví.</strong></p> <p>Autorské představení o znásilnění, o krutém zásahu do života člověka, který poznamená lidskou duši na celý život. Ale jak zapomenout? Jak dál žít? Může člověk v takové situaci odpustit?</p> <p>Inscenace je inspirovaná autentickými výpověďmi a příběhy žen, které se staly oběťmi znásilnění.</p> <p>Bakalářské představení Anny Kukuczkové, studentky katedry pantomimy HAMU</p>
<p><strong>Do Experimentálního prostoru NoD se v další sezóně vrací režisér Jan Nebeský s premiérou nové činoherní inscenace Miluji tě jak po smrti. V hlavních rolích se představí Lucie Trmíková, která je zároveň autorkou scénáře, a Karel Dobrý v alternaci s Miloslavem Königem.</strong></p> <p>Připravovaná divadelní inscenace je věnována pozoruhodné dvojici <strong>Gottfrieda Benna</strong> /1886 – 1956/ a <strong>Else Lasker-Schülerové</strong> /1869 – 1945/. Mladý muž z rodiny pastora a o sedmnáct let starší básnířka židovského původu se poznali v Berlíně před rokem 1912. Vzájemné citové vzplanutí nalezlo svůj výraz v poezii obou dvou. Jejich příběh ukazuje obtížnost německo - židovské symbiózy.</p> <p>Elsa Lasker- Schűlerová byla podle Karla Krause <em>„nejsilnější a nejneschůdnější lyrický zjev moderního Německa.“</em>Gottfried Benn byl mezinárodně uznávaným lyrikem, už za svého života pokládán za nejzajímavějšího a současně i nejskandálnějšího básníka své doby. Přestože citové vzplanutí Elsy a Gottfrieda v roce 1912 bylo krátké, poznamenalo je oba na celý život.</p> <p><em>„Jan Nebeský patří k těm tvůrcům, kteří jsou s NoDem neodmyslitelně spjati. Jsme velmi rádi, že po úspěchu inscenací Kabaret Shakerspeare, Peklo – Dantovské variace nebo Dvojí domov / z Čepa naše spolupráce dále pokračuje.“</em>říká Natálie Preslová, dramaturg Experimentálního prostoru NoD a dodává: “ Inscenace Miluji tě jak po smrti vypráví o ničivé síle lásky, což je podle mne téma, které Nebeského dlouhodobě zajímá. Zároveň v ní sledujeme příběh lidí, kteří se potkali v nejhorší možné době, která nám může připomenout současný svět kolem nás, možná více, než bychom čekali.“</p> <p>- - - - - - - - - -</p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>"Inscenace Jana Nebeského má podobu až jakéhosi divokého dada kabaretu, v němž je řada pasáží zhudebněná a kde se oba hrdinové představují jako extrémní tvorové jdoucí vždy a za všech okolností na hranu, jejich láska je nekončící boj o to, kdo s koho. Výborná je živě reprodukovaná hudba – na této podobě díla se nečekaně sešly dvě výrazné osobnosti – Martin Dohnal a Emil Viklický."</em> - Jana Machalická, Lidové noviny</p> <p><em>"... záleží na tom, nakolik je člověk ochoten přijmout rozporuplnost postav ve vysoké kabaretní nadsázce. Inscenace pokračuje ve stylu Nebeského obrazivých kontroverzních střetů nejrůznějších paradoxů, poutavých, ale mnohdy nesnesitelných charakterů, které se nechtějí a neumí zařadit do main-streamové společnosti. Z osobní zkušenosti si myslím, že nejlepší způsob, jak takové představení vnímat, je nechat se unášet na vlně obrazů a představ, a doslova si je prožít."</em> - Jana Soprová, Scéna.cz</p>
<p>Inscenace Plešatá zpěvačka 2015 vychází z původního dramatu od Eugèna Ionesca z roku 1950. Autor se inspiroval slovníkem rumunsko-anglické konverzace a ze všech nesmyslných a strohých frází, které v učebnici našel, dal dohromady dialogy pro dva anglické manželské páry. Na formální a nezáživné návštěvě u jednoho z nich řeší naprosté nesmysly, neposlouchají se a do krve se hádají o banálních problémech. Ionesco tak absurdním způsobem poukazoval na problémy mezilidské komunikace a vzájemného neporozumnění. Vznikla tím absurdní komedie, která svou nadčasovostí a aktuálností inspirovala zase nás.</p> <p>Naše “falešná zpěvačka” nastavuje zrcadlo téhle úžasné době, ve které všichni žijeme. Ionescův námět jsme přenesli do současné nekompromisní doby a prostředí, které je blízké mladým lidem. Ocitáme se v pražském dekadentním baru, kde vidíme dekadentní obrazy a dekadentní instalace. Sraz tu má pražská dekadentní mládež. Všichni hlásají svůj dekadentní názor a zároveň se dekadentně neposlouchají. Nezajímá je nikdo, kromě jich samotných. Nerespektují nikoho, kromě vlastního ega. Ničeho a nikoho se nebojí… snad kromě Velitele Požárníků… a režiséra.</p>
<p>Naučili nás věřit v to, že všechno dobře dopadne, že dobro zvítězí nad zlem a že za naše problémy vždy může někdo jiný. Co ale dělat ve světě, kde jsme všichni tak nějak sami?<br /> Grimmovská inscenace ze světa, v němž šťastným koncem zdaleka nic nekončí.</p> <p>Režisérka <strong>Kateřina Jandáčková</strong> se rozhodla ve své autorské inscenaci podrobit klasické pohádky střetu se světem dneška. Na jevišti se objeví známé postavy, jako je například Popelka, Šípková Růženka, Sněhurka nebo Karkulka, které ale budou nuceny objevovat i to, co je čeká v období mezi „šťastným koncem“ a smrtí. Právě relativizace šťastných konců je stěžejním tématem inscenace.</p> <p><em>„Od malička nám vyprávějí příběhy se šťastnými konci. Vyrůstáme tak nepřipravení na selhání a životní prohry. V inscenaci se společně s herci snažíme postihnout pocit generace, která je od malička ujišťována o tom, že je vše možné, a která tak zákonitě spěje k deziluzi ve střetu s realitou, především proto, že věří v něco nebo v někoho, kdo je zachrání a vyřeší jejich trápení. Ale i když v životě uspějeme, stále chceme víc, a proto je otázkou, co skutečně můžeme považovat za onen šťastný konec.“</em> vysvětluje režisérka Kateřina Jandáčková, která je i autorkou scénáře.</p> <p>Jednou z dominantních složek inscenace je pohyb. Kateřina Jandáčková ke své absolventské inscenaci přizvala tanečníka a choreografa Petra Šavela.</p> <p>Premiéra 18. prosince 2015 v divadle Disk<br /> <strong>Obnovená premiéra 18. září 2016 v Experimentálním prostoru NoD.</strong></p>
<p>Jak se může v jediném okamžiku změnit celý váš život? Jaké důsledky může mít každé sebemenší rozhodnutí? Dám si na koncertě ještě pivo, nebo už pojedu domů? Pojedu metrem, nebo půjdu pěšky? Napíšu mu já, nebo počkám, jestli se ozve sám? Přáli byste znát svůj životní příběh v jeho dalších alternativách nebo je to něco, o čem bychom raději neměli přemýšlet? A kdybychom dostali šanci na druhý život, naplníme ho hrdinskými činy nebo strachem, abychom o něj zase nepřišli?</p> <p><strong>Autorská inscenace režisérky Kashy Jandáčkové VE DNE V NOCI vypráví na základě dokumentárních materiálů, novinových článků, autentických výpovědí a videozáznamů příběhy skutečných obětí teroristických útoků. Životní osudy obyčejných hrdinů, kteří by se jimi raději nestali. V hlavních rolích Anna Linhartová, Karolína Vágnerová, Jan Meduna, Jiří Roskot a Killiekrankie.</strong></p> <p>Inscenace Ve dne v noci je první z linie vlastních produkcí Divadla NoD, kterou pro divadlo připravuje <strong>dramaturgyně Natálie Preslová</strong>. Cílem této dramaturgické linie je přinášet témata, odrážející aktuální dění kolem nás v českém i světovém kontextu. Měla by poskytovat umělcům možnost svobodného vyjádření, a to skrze vlastní autorské divadelní projekty i na základě výrazných textů současné dramatiky.</p> <p>- - - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>"Představení nese mnoho hlubokých myšlenek, nutí diváka k přemýšlení, je nápadité, vtipné, jsou v něm určité momenty odlehčení celé tíhy, výborně zahrané, je skoro návodem, jak zpracovat tak smutné a těžké téma. I přesto, že cestou domů moji duši samozřejmě svírá smutek, který ještě dlouho nepřechází, říkám Kashe Jandáčkové – „Bravo“."</em> - <strong>Eva Smolíková, Taneční magazín </strong></p> <p><em>"V NoDu se podařilo divadelní představení na aktuální téma, které premiérové publikum přijalo s velkým zájmem a bouřlivým ohlasem. K jeho kladům patří zapojení živé hudby dua Killiekrankie a scénografie kombinující vtipně projekci s hereckou akcí."</em> - <strong>Radmila Hrdinová, zdroj Novinky.cz a Právo</strong></p> <p><em>"Inscenace osciluje na hraně dnes stále rozšířenějšího žánru dokudramatu, je ovšem divadelně přitažlivá, temporytmicky zvládnutá a bohatá na řadu detailů, které se divákovi dostanou pod kůži. (...) Sto minut bez přestávky nenudilo ani chvilku."</em> - <strong>Jan Kerbr, zdroj Kulturní magazín UNI</strong></p>
<p>Dva uprchlíci se ocitnou na nástupišti malého železničního nádraží v malém městě kdesi uprostřed blíže nepojmenované postkomunistické země v srdci Evropy. Jenomže tohle nádraží bylo právě uzavřeno, vlaky už tu nezastavují - ani pro ty, kteří by chtěli odsud pryč, ani pro ty, kteří sem míří. Dva špinaví, cize vypadající lidé městečko zneklidňují, jejich přítomnost se brzy stane katalyzátorem mezilidských vztahů jeho “slušných občanů”. <strong>Greigova Evropa je příběhem o touze mít nějaké místo, kam patřím a kde jsem doma, ale také o tom, jak rychle se z takového místa může stát vězení. </strong></p> <p>Česká premiéra hry současného britského dramatika Davida Greiga je druhou premiérou dramaturgické linie vlastních produkcí Divadla NoD, kterou pro divadlo zahájilo v sezóně 2016/2017. Cílem této dramaturgické linie je přinášet témata, odrážející aktuální dění kolem nás v českém i světovém kontextu. Sezóny 2016/17 a 2017/18 jsou tématicky zaměřeny na blížící se výročí vzniku Československé republiky.</p>
<p>MASO KRŮTÍ přijíždí se svým Cirkusem do místa a doby, kdy se svoboda stala nadužívaným pojmem. Pod šapitó, které Krůty autorsky staví z osobních zkušeností a postojů, se tři herečky jako cvičená i divoká zvěř prohýbají pod bičem, který práská v rytmu prapodivných otázek. A protože se holky krůtí nerady berou moc vážně, naplní celou manéž nadsázkou. Jakkoliv se snaží přijít na to, co to ta svoboda vlastně je. Urputně hledají odpověď na generační otázku: Co vlastně chceš? A ve chvíli, kdy si naivně myslí, že jsou naprosto obnažené a mluví čistou pravdu, někdo zase jen roztáhne další oponu. </p>
<p>Dva uprchlíci se ocitnou na nástupišti malého železničního nádraží v malém městě kdesi uprostřed blíže nepojmenované postkomunistické země v srdci Evropy. Jenomže tohle nádraží bylo právě uzavřeno, vlaky už tu nezastavují - ani pro ty, kteří by chtěli odsud pryč, ani pro ty, kteří sem míří. Dva špinaví, cize vypadající lidé městečko zneklidňují, jejich přítomnost se brzy stane katalyzátorem mezilidských vztahů jeho “slušných občanů”. <strong>Greigova Evropa je příběhem o touze mít nějaké místo, kam patřím a kde jsem doma, ale také o tom, jak rychle se z takového místa může stát vězení. </strong></p> <p>Česká premiéra hry současného britského dramatika Davida Greiga je druhou premiérou dramaturgické linie vlastních produkcí Divadla NoD, kterou pro divadlo zahájilo v sezóně 2016/2017. Cílem této dramaturgické linie je přinášet témata, odrážející aktuální dění kolem nás v českém i světovém kontextu. Sezóny 2016/17 a 2017/18 jsou tématicky zaměřeny na blížící se výročí vzniku Československé republiky.</p>
<p>Na své vzpomínky se nemůžeme zcela spoléhat, zároveň však neexistuje žádná jiná skutečnost než ta, kterou si neseme právě v nich. Každý okamžik, který prožijeme, získává na důležitosti jedině díky minulosti. Kdyby z našeho vědomí někdo vymazal minulost, ztratily by přítomnost a budoucnost veškerý význam. Od nicoty nás odděluje jen naše schopnost uchovávat věci v paměti .</p> <p>NIE zbudovalo vlastní „přenosné“ muzeum vytvořené ze 70 m2 rezavých kartoték. Pět postav v tomto prostoru znovu skládá dohromady život, který skončil. Dva bratři, soused, učitelka a přítelkyně. S něhou, humorem a s živou hudbou vyprávějí příběhy o člověku, jehož ztratili. O bratrovi, chlapci ze sousedství, první lásce.</p> <p>Diváci sedí těsně u sebe v důvěrném, malém prostoru připomínajícím archiv a herce i příběhy mají doslova na dosah ruky. Po představení se rezavé zásuvky otevřou a z předmětů, jež v sobě skrývají, tak vznikne výstava. Místo se promění v malé muzeum, prostor, který jitří smysly a podněcuje k úvahám o našich vlastních životech a vzpomínkách.</p> <p> </p> <p>Představení Muzeum vzpomínek bude v Praze slavit svou 400 reprízu! Během posledních 4 let navštívilo divadlo NIE s tímto představením deset zemí světa, kromě Evropy zavítalo i na scénu New Victory Theatre, Off Broadway, New York.</p> <p>Divadlo NIE vzniklo v Čechách v roce 2001. Od svého vzniku NIE vytvořilo 32 představení a zájezdovalo ve 34 zemích. Kromě představení mohou v NoDu návštěvníci také shlédnout krátkou výstavu fotografií mapující práci divadla NIE během posledních 16-ti let. Tato výstava bude mít v NoDu premiéru. Poté se vydá ve stopách divadla NIE a bude prezentována u příležitosti jejich vystupování v Čechách i ve světě.</p> <p>Divadlo NIE je v Evropě považováno za průkopníka divadla pro mládež a dospělé. Představení Muzeum vzpomínek sklidilo několik mezinárodních ocenění. Hrálo se nejen na festivalech a v divadlech, ale i ve školách. Na 18 000 mladých lidí ve věku 15 - 20 let v Evropě a v Americe dodnes shlédli představení. </p>
<p>Na své vzpomínky se nemůžeme zcela spoléhat, zároveň však neexistuje žádná jiná skutečnost než ta, kterou si neseme právě v nich. Každý okamžik, který prožijeme, získává na důležitosti jedině díky minulosti. Kdyby z našeho vědomí někdo vymazal minulost, ztratily by přítomnost a budoucnost veškerý význam. Od nicoty nás odděluje jen naše schopnost uchovávat věci v paměti .</p> <p>NIE zbudovalo vlastní „přenosné“ muzeum vytvořené ze 70 m2 rezavých kartoték. Pět postav v tomto prostoru znovu skládá dohromady život, který skončil. Dva bratři, soused, učitelka a přítelkyně. S něhou, humorem a s živou hudbou vyprávějí příběhy o člověku, jehož ztratili. O bratrovi, chlapci ze sousedství, první lásce.</p> <p>Diváci sedí těsně u sebe v důvěrném, malém prostoru připomínajícím archiv a herce i příběhy mají doslova na dosah ruky. Po představení se rezavé zásuvky otevřou a z předmětů, jež v sobě skrývají, tak vznikne výstava. Místo se promění v malé muzeum, prostor, který jitří smysly a podněcuje k úvahám o našich vlastních životech a vzpomínkách.</p> <p> </p> <p>Představení Muzeum vzpomínek bude v Praze slavit svou 400 reprízu! Během posledních 4 let navštívilo divadlo NIE s tímto představením deset zemí světa, kromě Evropy zavítalo i na scénu New Victory Theatre, Off Broadway, New York.</p> <p>Divadlo NIE vzniklo v Čechách v roce 2001. Od svého vzniku NIE vytvořilo 32 představení a zájezdovalo ve 34 zemích. Kromě představení mohou v NoDu návštěvníci také shlédnout krátkou výstavu fotografií mapující práci divadla NIE během posledních 16-ti let. Tato výstava bude mít v NoDu premiéru. Poté se vydá ve stopách divadla NIE a bude prezentována u příležitosti jejich vystupování v Čechách i ve světě.</p> <p>Divadlo NIE je v Evropě považováno za průkopníka divadla pro mládež a dospělé. Představení Muzeum vzpomínek sklidilo několik mezinárodních ocenění. Hrálo se nejen na festivalech a v divadlech, ale i ve školách. Na 18 000 mladých lidí ve věku 15 - 20 let v Evropě a v Americe dodnes shlédli představení. </p>
<p>Na své vzpomínky se nemůžeme zcela spoléhat, zároveň však neexistuje žádná jiná skutečnost než ta, kterou si neseme právě v nich. Každý okamžik, který prožijeme, získává na důležitosti jedině díky minulosti. Kdyby z našeho vědomí někdo vymazal minulost, ztratily by přítomnost a budoucnost veškerý význam. Od nicoty nás odděluje jen naše schopnost uchovávat věci v paměti .</p> <p>NIE zbudovalo vlastní „přenosné“ muzeum vytvořené ze 70 m2 rezavých kartoték. Pět postav v tomto prostoru znovu skládá dohromady život, který skončil. Dva bratři, soused, učitelka a přítelkyně. S něhou, humorem a s živou hudbou vyprávějí příběhy o člověku, jehož ztratili. O bratrovi, chlapci ze sousedství, první lásce.</p> <p>Diváci sedí těsně u sebe v důvěrném, malém prostoru připomínajícím archiv a herce i příběhy mají doslova na dosah ruky. Po představení se rezavé zásuvky otevřou a z předmětů, jež v sobě skrývají, tak vznikne výstava. Místo se promění v malé muzeum, prostor, který jitří smysly a podněcuje k úvahám o našich vlastních životech a vzpomínkách.</p> <p> </p> <p>Představení Muzeum vzpomínek bude v Praze slavit svou 400 reprízu! Během posledních 4 let navštívilo divadlo NIE s tímto představením deset zemí světa, kromě Evropy zavítalo i na scénu New Victory Theatre, Off Broadway, New York.</p> <p>Divadlo NIE vzniklo v Čechách v roce 2001. Od svého vzniku NIE vytvořilo 32 představení a zájezdovalo ve 34 zemích. Kromě představení mohou v NoDu návštěvníci také shlédnout krátkou výstavu fotografií mapující práci divadla NIE během posledních 16-ti let. Tato výstava bude mít v NoDu premiéru. Poté se vydá ve stopách divadla NIE a bude prezentována u příležitosti jejich vystupování v Čechách i ve světě.</p> <p>Divadlo NIE je v Evropě považováno za průkopníka divadla pro mládež a dospělé. Představení Muzeum vzpomínek sklidilo několik mezinárodních ocenění. Hrálo se nejen na festivalech a v divadlech, ale i ve školách. Na 18 000 mladých lidí ve věku 15 - 20 let v Evropě a v Americe dodnes shlédli představení. </p>
<p>Inscenace Plešatá zpěvačka 2015 vychází z původního dramatu od Eugèna Ionesca z roku 1950. Autor se inspiroval slovníkem rumunsko-anglické konverzace a ze všech nesmyslných a strohých frází, které v učebnici našel, dal dohromady dialogy pro dva anglické manželské páry. Na formální a nezáživné návštěvě u jednoho z nich řeší naprosté nesmysly, neposlouchají se a do krve se hádají o banálních problémech. Ionesco tak absurdním způsobem poukazoval na problémy mezilidské komunikace a vzájemného neporozumnění. Vznikla tím absurdní komedie, která svou nadčasovostí a aktuálností inspirovala zase nás.</p> <p>Naše “falešná zpěvačka” nastavuje zrcadlo téhle úžasné době, ve které všichni žijeme. Ionescův námět jsme přenesli do současné nekompromisní doby a prostředí, které je blízké mladým lidem. Ocitáme se v pražském dekadentním baru, kde vidíme dekadentní obrazy a dekadentní instalace. Sraz tu má pražská dekadentní mládež. Všichni hlásají svůj dekadentní názor a zároveň se dekadentně neposlouchají. Nezajímá je nikdo, kromě jich samotných. Nerespektují nikoho, kromě vlastního ega. Ničeho a nikoho se nebojí… snad kromě Velitele Požárníků… a režiséra.</p>
<p>Jak funguje láska, které stojí v cestě tisíce kilometrů? Jak pevné pouto mezi námi musí být, abychom toho druhého neztratili, i když jsme už tak dlouho necítili jeho vůni, nedrželi ho za ruku ani se nemohli schovat do jeho náruče? Na tyto otázky odpovídá inscenace tanečního souboru 420PEOPLE, která vychází z autentických osobních materiálů a reálných zkušeností účinkujících. </p> <p>Inscenaci bychom chtěli s láskou věnovat našim dětem, rodičům a partnerům, kterým začneme říkat, že je máme rádi, až ve chvíli, když už jsou od nás příliš daleko. <br /> <br /> <strong>Projekt je výsledkem spolupráce souboru 420PEOPLE, Experimentálního prostoru NoD a hudebního uskupení Zabelov.</strong></p>
<p>Jak funguje láska, které stojí v cestě tisíce kilometrů? Jak pevné pouto mezi námi musí být, abychom toho druhého neztratili, i když jsme už tak dlouho necítili jeho vůni, nedrželi ho za ruku ani se nemohli schovat do jeho náruče? Na tyto otázky odpovídá inscenace tanečního souboru 420PEOPLE, která vychází z autentických osobních materiálů a reálných zkušeností účinkujících. </p> <p>Inscenaci bychom chtěli s láskou věnovat našim dětem, rodičům a partnerům, kterým začneme říkat, že je máme rádi, až ve chvíli, když už jsou od nás příliš daleko. <br /> <br /> <strong>Projekt je výsledkem spolupráce souboru 420PEOPLE, Experimentálního prostoru NoD a hudebního uskupení Zabelov.</strong></p>
<p>Jak se může v jediném okamžiku změnit celý váš život? Jaké důsledky může mít každé sebemenší rozhodnutí? Dám si na koncertě ještě pivo, nebo už pojedu domů? Pojedu metrem, nebo půjdu pěšky? Napíšu mu já, nebo počkám, jestli se ozve sám? Přáli byste znát svůj životní příběh v jeho dalších alternativách nebo je to něco, o čem bychom raději neměli přemýšlet? A kdybychom dostali šanci na druhý život, naplníme ho hrdinskými činy nebo strachem, abychom o něj zase nepřišli?</p> <p><strong>Autorská inscenace režisérky Kashy Jandáčkové VE DNE V NOCI vypráví na základě dokumentárních materiálů, novinových článků, autentických výpovědí a videozáznamů příběhy skutečných obětí teroristických útoků. Životní osudy obyčejných hrdinů, kteří by se jimi raději nestali. V hlavních rolích Anna Linhartová, Karolína Vágnerová, Jan Meduna, Jiří Roskot a Killiekrankie.</strong></p> <p>Inscenace Ve dne v noci je první z linie vlastních produkcí Divadla NoD, kterou pro divadlo připravuje <strong>dramaturgyně Natálie Preslová</strong>. Cílem této dramaturgické linie je přinášet témata, odrážející aktuální dění kolem nás v českém i světovém kontextu. Měla by poskytovat umělcům možnost svobodného vyjádření, a to skrze vlastní autorské divadelní projekty i na základě výrazných textů současné dramatiky.</p> <p>- - - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>"Představení nese mnoho hlubokých myšlenek, nutí diváka k přemýšlení, je nápadité, vtipné, jsou v něm určité momenty odlehčení celé tíhy, výborně zahrané, je skoro návodem, jak zpracovat tak smutné a těžké téma. I přesto, že cestou domů moji duši samozřejmě svírá smutek, který ještě dlouho nepřechází, říkám Kashe Jandáčkové – „Bravo“."</em> - <strong>Eva Smolíková, Taneční magazín </strong></p> <p><em>"V NoDu se podařilo divadelní představení na aktuální téma, které premiérové publikum přijalo s velkým zájmem a bouřlivým ohlasem. K jeho kladům patří zapojení živé hudby dua Killiekrankie a scénografie kombinující vtipně projekci s hereckou akcí."</em> - <strong>Radmila Hrdinová, zdroj Novinky.cz a Právo</strong></p> <p><em>"Inscenace osciluje na hraně dnes stále rozšířenějšího žánru dokudramatu, je ovšem divadelně přitažlivá, temporytmicky zvládnutá a bohatá na řadu detailů, které se divákovi dostanou pod kůži. (...) Sto minut bez přestávky nenudilo ani chvilku."</em> - <strong>Jan Kerbr, zdroj Kulturní magazín UNI</strong></p>
<p>David Prachař a 420PEOPLE v tragikomedii o souboji se životem mírně za zenitem. Hudba a tanec v kolotoči nudy, lenosti a apatie.</p> <p>Osvědčené tvůrčí trio Nebeský – Trmíková – Prachař se vrací do Experimentálního prostoru NoD. Ve spolupráci s výjimečným souborem současného tance 420PEOPLE zde zinscenují Peklo, představení inspirované Božskou komedií Dante Alighieriho a tématem krize středního věku.</p> <p>V hlavní roli tragikomického podobenství o souboji se smutkem, nudou a leností, které se vkrádají do lidského života po uplynutí jeho první poloviny, se představí David Prachař. Jedná se již o druhé představení, kde se na divadelní scéně setká se souborem <a href="http://www.420people.org/" rel="external" style="box-sizing: border-box; transition: color 0.5s; color: rgb(25, 25, 25);">420PEOPLE </a>, který má za sebou spolupráci se světově uznávanými choreografy, jako je například Ohad Naharin.</p> <p>Brilantní herecké mistrovství, prvotřídní taneční výkony v osobité choreografii, nevšedně pojatý klasický námět, genius loci výjimečného místa… Peklo - Dantovské variace slibuje mimořádný divácký zážitek!</p> <p><strong>PRESS</strong></p> <p>Ač napsal Dante Alighieri Božskou komedii už ve 14. století, v pražském prostoru NoD dokazují, že jeho verše neztratily nic na kráse ani v dnešní době. Představení Peklo se může pochlubit skvělou hudbou, tanečními výkony a hlavně Davidem Prachařem.<br /> <a href="http://kultura.idnes.cz/recenze-peklo-0d2-/divadlo.aspx?c=A141003_123009_divadlo_ts" rel="external" style="box-sizing: border-box; transition: color 0.5s; color: rgb(25, 25, 25);">Tomáš Šťástka, iDnes.cz</a></p> <p>Pohybová stránka inscenace je překvapivě odlehčená a překvapivě krásná. Pravá hrůza čiší ze slov, nikoli z jevištních obrazů, které soubor před námi zpodobuje. V tomhle pekle bychom se nakonec tolik nebáli, je totiž záludně příjemné (ale ne nadarmo se říká, že cesta do něj je rovná a přímá).<br /> <a href="http://www.tanecniaktuality.cz/do-pekla-se-420people-proc-ne/" rel="external" style="box-sizing: border-box; transition: color 0.5s; color: rgb(25, 25, 25);">Lucie Kocourková, Taneční aktuality</a></p> <p>... Divoká rozjívenost, matná bezbřehost a nuda, extravagantnost, extáze zdivočelých smyslů se násobí a simultánně zmnožují ve „výronech“ lidské mysli a představivosti.<br /> <a href="http://operaplus.cz/maji-peklo-v-dusi/" rel="external" style="box-sizing: border-box; transition: color 0.5s; color: rgb(25, 25, 25);">Marcela Benoniová, Opera PLUS </a></p>
<p>„Změnila jsem sama sebe…“ Audiovizuální taneční show, která se zabývá příčinou, průběhem a výsledkem ZMĚNY. Inspirováno pravdivým příběhem hlavní postavy J.V., která se vědomě rozhodla ke ZMĚNĚ a ukončila destruktivní návyky, vybudované v minulosti.</p> <p>- - - - -<br /> <strong>PRESS</strong></p> <p><em>Nejpřesvědčivěji a nejsilněji působí Jana Vrána svou fyzickou prezencí, svou silou, houževnatostí a charismatickým výrazem. Jejímu Odhodlání/Resolution věříme. Postava jí ztvárněná je silná; je jasné, že to dá.</em> - Nina Vangeli (Tanenčí zóna)</p> <p><em>Jana Vrána a její tým vystačily s tvůrčím dechem až do konce. Jednotlivé obrazy a scény byly natolik poutavé, že neztratily během celého představení divákovu pozornost. Z velké části se jednalo o jakési futuristické vize, mnohdy doslova až neuvěřitelné vizuální výjevy a krajiny, nad kterými jste mohli jen žasnout.</em> - Josef Bartoš (Taneční aktuality)</p>
<p><strong>Do Experimentálního prostoru NoD se v další sezóně vrací režisér Jan Nebeský s premiérou nové činoherní inscenace Miluji tě jak po smrti. V hlavních rolích se představí Lucie Trmíková, která je zároveň autorkou scénáře, a Karel Dobrý v alternaci s Miloslavem Königem.</strong></p> <p>Připravovaná divadelní inscenace je věnována pozoruhodné dvojici <strong>Gottfrieda Benna</strong> /1886 – 1956/ a <strong>Else Lasker-Schülerové</strong> /1869 – 1945/. Mladý muž z rodiny pastora a o sedmnáct let starší básnířka židovského původu se poznali v Berlíně před rokem 1912. Vzájemné citové vzplanutí nalezlo svůj výraz v poezii obou dvou. Jejich příběh ukazuje obtížnost německo - židovské symbiózy.</p> <p>Elsa Lasker- Schűlerová byla podle Karla Krause <em>„nejsilnější a nejneschůdnější lyrický zjev moderního Německa.“</em>Gottfried Benn byl mezinárodně uznávaným lyrikem, už za svého života pokládán za nejzajímavějšího a současně i nejskandálnějšího básníka své doby. Přestože citové vzplanutí Elsy a Gottfrieda v roce 1912 bylo krátké, poznamenalo je oba na celý život.</p> <p><em>„Jan Nebeský patří k těm tvůrcům, kteří jsou s NoDem neodmyslitelně spjati. Jsme velmi rádi, že po úspěchu inscenací Kabaret Shakerspeare, Peklo – Dantovské variace nebo Dvojí domov / z Čepa naše spolupráce dále pokračuje.“</em>říká Natálie Preslová, dramaturg Experimentálního prostoru NoD a dodává: “ Inscenace Miluji tě jak po smrti vypráví o ničivé síle lásky, což je podle mne téma, které Nebeského dlouhodobě zajímá. Zároveň v ní sledujeme příběh lidí, kteří se potkali v nejhorší možné době, která nám může připomenout současný svět kolem nás, možná více, než bychom čekali.“</p> <p>- - - - - - - - - -</p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>"Inscenace Jana Nebeského má podobu až jakéhosi divokého dada kabaretu, v němž je řada pasáží zhudebněná a kde se oba hrdinové představují jako extrémní tvorové jdoucí vždy a za všech okolností na hranu, jejich láska je nekončící boj o to, kdo s koho. Výborná je živě reprodukovaná hudba – na této podobě díla se nečekaně sešly dvě výrazné osobnosti – Martin Dohnal a Emil Viklický."</em> - Jana Machalická, Lidové noviny</p> <p><em>"... záleží na tom, nakolik je člověk ochoten přijmout rozporuplnost postav ve vysoké kabaretní nadsázce. Inscenace pokračuje ve stylu Nebeského obrazivých kontroverzních střetů nejrůznějších paradoxů, poutavých, ale mnohdy nesnesitelných charakterů, které se nechtějí a neumí zařadit do main-streamové společnosti. Z osobní zkušenosti si myslím, že nejlepší způsob, jak takové představení vnímat, je nechat se unášet na vlně obrazů a představ, a doslova si je prožít."</em> - Jana Soprová, Scéna.cz</p>
<p>Dva uprchlíci se ocitnou na nástupišti malého železničního nádraží v malém městě kdesi uprostřed blíže nepojmenované postkomunistické země v srdci Evropy. Jenomže tohle nádraží bylo právě uzavřeno, vlaky už tu nezastavují - ani pro ty, kteří by chtěli odsud pryč, ani pro ty, kteří sem míří. Dva špinaví, cize vypadající lidé městečko zneklidňují, jejich přítomnost se brzy stane katalyzátorem mezilidských vztahů jeho “slušných občanů”. <strong>Greigova Evropa je příběhem o touze mít nějaké místo, kam patřím a kde jsem doma, ale také o tom, jak rychle se z takového místa může stát vězení. </strong></p> <p>Česká premiéra hry současného britského dramatika Davida Greiga je druhou premiérou dramaturgické linie vlastních produkcí Divadla NoD, kterou pro divadlo zahájilo v sezóně 2016/2017. Cílem této dramaturgické linie je přinášet témata, odrážející aktuální dění kolem nás v českém i světovém kontextu. Sezóny 2016/17 a 2017/18 jsou tématicky zaměřeny na blížící se výročí vzniku Československé republiky.</p>
<p>Jak se může v jediném okamžiku změnit celý váš život? Jaké důsledky může mít každé sebemenší rozhodnutí? Dám si na koncertě ještě pivo, nebo už pojedu domů? Pojedu metrem, nebo půjdu pěšky? Napíšu mu já, nebo počkám, jestli se ozve sám? Přáli byste znát svůj životní příběh v jeho dalších alternativách nebo je to něco, o čem bychom raději neměli přemýšlet? A kdybychom dostali šanci na druhý život, naplníme ho hrdinskými činy nebo strachem, abychom o něj zase nepřišli?</p> <p><strong>Autorská inscenace režisérky Kashy Jandáčkové VE DNE V NOCI vypráví na základě dokumentárních materiálů, novinových článků, autentických výpovědí a videozáznamů příběhy skutečných obětí teroristických útoků. Životní osudy obyčejných hrdinů, kteří by se jimi raději nestali. V hlavních rolích Anna Linhartová, Karolína Vágnerová, Jan Meduna, Jiří Roskot a Killiekrankie.</strong></p> <p>Inscenace Ve dne v noci je první z linie vlastních produkcí Divadla NoD, kterou pro divadlo připravuje <strong>dramaturgyně Natálie Preslová</strong>. Cílem této dramaturgické linie je přinášet témata, odrážející aktuální dění kolem nás v českém i světovém kontextu. Měla by poskytovat umělcům možnost svobodného vyjádření, a to skrze vlastní autorské divadelní projekty i na základě výrazných textů současné dramatiky.</p> <p>- - - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>"Představení nese mnoho hlubokých myšlenek, nutí diváka k přemýšlení, je nápadité, vtipné, jsou v něm určité momenty odlehčení celé tíhy, výborně zahrané, je skoro návodem, jak zpracovat tak smutné a těžké téma. I přesto, že cestou domů moji duši samozřejmě svírá smutek, který ještě dlouho nepřechází, říkám Kashe Jandáčkové – „Bravo“."</em> - <strong>Eva Smolíková, Taneční magazín </strong></p> <p><em>"V NoDu se podařilo divadelní představení na aktuální téma, které premiérové publikum přijalo s velkým zájmem a bouřlivým ohlasem. K jeho kladům patří zapojení živé hudby dua Killiekrankie a scénografie kombinující vtipně projekci s hereckou akcí."</em> - <strong>Radmila Hrdinová, zdroj Novinky.cz a Právo</strong></p> <p><em>"Inscenace osciluje na hraně dnes stále rozšířenějšího žánru dokudramatu, je ovšem divadelně přitažlivá, temporytmicky zvládnutá a bohatá na řadu detailů, které se divákovi dostanou pod kůži. (...) Sto minut bez přestávky nenudilo ani chvilku."</em> - <strong>Jan Kerbr, zdroj Kulturní magazín UNI</strong></p>
<p>MASO KRŮTÍ přijíždí se svým Cirkusem do místa a doby, kdy se svoboda stala nadužívaným pojmem. Pod šapitó, které Krůty autorsky staví z osobních zkušeností a postojů, se tři herečky jako cvičená i divoká zvěř prohýbají pod bičem, který práská v rytmu prapodivných otázek. A protože se holky krůtí nerady berou moc vážně, naplní celou manéž nadsázkou. Jakkoliv se snaží přijít na to, co to ta svoboda vlastně je. Urputně hledají odpověď na generační otázku: Co vlastně chceš? A ve chvíli, kdy si naivně myslí, že jsou naprosto obnažené a mluví čistou pravdu, někdo zase jen roztáhne další oponu. </p>
<p>Jak se může v jediném okamžiku změnit celý váš život? Jaké důsledky může mít každé sebemenší rozhodnutí? Dám si na koncertě ještě pivo, nebo už pojedu domů? Pojedu metrem, nebo půjdu pěšky? Napíšu mu já, nebo počkám, jestli se ozve sám? Přáli byste znát svůj životní příběh v jeho dalších alternativách nebo je to něco, o čem bychom raději neměli přemýšlet? A kdybychom dostali šanci na druhý život, naplníme ho hrdinskými činy nebo strachem, abychom o něj zase nepřišli?</p> <p><strong>Autorská inscenace režisérky Kashy Jandáčkové VE DNE V NOCI vypráví na základě dokumentárních materiálů, novinových článků, autentických výpovědí a videozáznamů příběhy skutečných obětí teroristických útoků. Životní osudy obyčejných hrdinů, kteří by se jimi raději nestali. V hlavních rolích Anna Linhartová, Karolína Vágnerová, Jan Meduna, Jiří Roskot a Killiekrankie.</strong></p> <p>Inscenace Ve dne v noci je první z linie vlastních produkcí Divadla NoD, kterou pro divadlo připravuje <strong>dramaturgyně Natálie Preslová</strong>. Cílem této dramaturgické linie je přinášet témata, odrážející aktuální dění kolem nás v českém i světovém kontextu. Měla by poskytovat umělcům možnost svobodného vyjádření, a to skrze vlastní autorské divadelní projekty i na základě výrazných textů současné dramatiky.</p> <p>- - - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>"Představení nese mnoho hlubokých myšlenek, nutí diváka k přemýšlení, je nápadité, vtipné, jsou v něm určité momenty odlehčení celé tíhy, výborně zahrané, je skoro návodem, jak zpracovat tak smutné a těžké téma. I přesto, že cestou domů moji duši samozřejmě svírá smutek, který ještě dlouho nepřechází, říkám Kashe Jandáčkové – „Bravo“."</em> - <strong>Eva Smolíková, Taneční magazín </strong></p> <p><em>"V NoDu se podařilo divadelní představení na aktuální téma, které premiérové publikum přijalo s velkým zájmem a bouřlivým ohlasem. K jeho kladům patří zapojení živé hudby dua Killiekrankie a scénografie kombinující vtipně projekci s hereckou akcí."</em> - <strong>Radmila Hrdinová, zdroj Novinky.cz a Právo</strong></p> <p><em>"Inscenace osciluje na hraně dnes stále rozšířenějšího žánru dokudramatu, je ovšem divadelně přitažlivá, temporytmicky zvládnutá a bohatá na řadu detailů, které se divákovi dostanou pod kůži. (...) Sto minut bez přestávky nenudilo ani chvilku."</em> - <strong>Jan Kerbr, zdroj Kulturní magazín UNI</strong></p>
<p>„Změnila jsem sama sebe…“ Audiovizuální taneční show, která se zabývá příčinou, průběhem a výsledkem ZMĚNY. Inspirováno pravdivým příběhem hlavní postavy J.V., která se vědomě rozhodla ke ZMĚNĚ a ukončila destruktivní návyky, vybudované v minulosti.</p> <p>- - - - -<br /> <strong>PRESS</strong></p> <p><em>Nejpřesvědčivěji a nejsilněji působí Jana Vrána svou fyzickou prezencí, svou silou, houževnatostí a charismatickým výrazem. Jejímu Odhodlání/Resolution věříme. Postava jí ztvárněná je silná; je jasné, že to dá.</em> - Nina Vangeli (Tanenčí zóna)</p> <p><em>Jana Vrána a její tým vystačily s tvůrčím dechem až do konce. Jednotlivé obrazy a scény byly natolik poutavé, že neztratily během celého představení divákovu pozornost. Z velké části se jednalo o jakési futuristické vize, mnohdy doslova až neuvěřitelné vizuální výjevy a krajiny, nad kterými jste mohli jen žasnout.</em> - Josef Bartoš (Taneční aktuality)</p>
<p><strong>Do Experimentálního prostoru NoD se v další sezóně vrací režisér Jan Nebeský s premiérou nové činoherní inscenace Miluji tě jak po smrti. V hlavních rolích se představí Lucie Trmíková, která je zároveň autorkou scénáře, a Karel Dobrý v alternaci s Miloslavem Königem.</strong></p> <p>Připravovaná divadelní inscenace je věnována pozoruhodné dvojici <strong>Gottfrieda Benna</strong> /1886 – 1956/ a <strong>Else Lasker-Schülerové</strong> /1869 – 1945/. Mladý muž z rodiny pastora a o sedmnáct let starší básnířka židovského původu se poznali v Berlíně před rokem 1912. Vzájemné citové vzplanutí nalezlo svůj výraz v poezii obou dvou. Jejich příběh ukazuje obtížnost německo - židovské symbiózy.</p> <p>Elsa Lasker- Schűlerová byla podle Karla Krause <em>„nejsilnější a nejneschůdnější lyrický zjev moderního Německa.“</em>Gottfried Benn byl mezinárodně uznávaným lyrikem, už za svého života pokládán za nejzajímavějšího a současně i nejskandálnějšího básníka své doby. Přestože citové vzplanutí Elsy a Gottfrieda v roce 1912 bylo krátké, poznamenalo je oba na celý život.</p> <p><em>„Jan Nebeský patří k těm tvůrcům, kteří jsou s NoDem neodmyslitelně spjati. Jsme velmi rádi, že po úspěchu inscenací Kabaret Shakerspeare, Peklo – Dantovské variace nebo Dvojí domov / z Čepa naše spolupráce dále pokračuje.“</em>říká Natálie Preslová, dramaturg Experimentálního prostoru NoD a dodává: “ Inscenace Miluji tě jak po smrti vypráví o ničivé síle lásky, což je podle mne téma, které Nebeského dlouhodobě zajímá. Zároveň v ní sledujeme příběh lidí, kteří se potkali v nejhorší možné době, která nám může připomenout současný svět kolem nás, možná více, než bychom čekali.“</p> <p>- - - - - - - - - -</p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>"Inscenace Jana Nebeského má podobu až jakéhosi divokého dada kabaretu, v němž je řada pasáží zhudebněná a kde se oba hrdinové představují jako extrémní tvorové jdoucí vždy a za všech okolností na hranu, jejich láska je nekončící boj o to, kdo s koho. Výborná je živě reprodukovaná hudba – na této podobě díla se nečekaně sešly dvě výrazné osobnosti – Martin Dohnal a Emil Viklický."</em> - Jana Machalická, Lidové noviny</p> <p><em>"... záleží na tom, nakolik je člověk ochoten přijmout rozporuplnost postav ve vysoké kabaretní nadsázce. Inscenace pokračuje ve stylu Nebeského obrazivých kontroverzních střetů nejrůznějších paradoxů, poutavých, ale mnohdy nesnesitelných charakterů, které se nechtějí a neumí zařadit do main-streamové společnosti. Z osobní zkušenosti si myslím, že nejlepší způsob, jak takové představení vnímat, je nechat se unášet na vlně obrazů a představ, a doslova si je prožít."</em> - Jana Soprová, Scéna.cz</p>
<p>Naučili nás věřit v to, že všechno dobře dopadne, že dobro zvítězí nad zlem a že za naše problémy vždy může někdo jiný. Co ale dělat ve světě, kde jsme všichni tak nějak sami?<br /> Grimmovská inscenace ze světa, v němž šťastným koncem zdaleka nic nekončí.</p> <p>Režisérka <strong>Kateřina Jandáčková</strong> se rozhodla ve své autorské inscenaci podrobit klasické pohádky střetu se světem dneška. Na jevišti se objeví známé postavy, jako je například Popelka, Šípková Růženka, Sněhurka nebo Karkulka, které ale budou nuceny objevovat i to, co je čeká v období mezi „šťastným koncem“ a smrtí. Právě relativizace šťastných konců je stěžejním tématem inscenace.</p> <p><em>„Od malička nám vyprávějí příběhy se šťastnými konci. Vyrůstáme tak nepřipravení na selhání a životní prohry. V inscenaci se společně s herci snažíme postihnout pocit generace, která je od malička ujišťována o tom, že je vše možné, a která tak zákonitě spěje k deziluzi ve střetu s realitou, především proto, že věří v něco nebo v někoho, kdo je zachrání a vyřeší jejich trápení. Ale i když v životě uspějeme, stále chceme víc, a proto je otázkou, co skutečně můžeme považovat za onen šťastný konec.“</em> vysvětluje režisérka Kateřina Jandáčková, která je i autorkou scénáře.</p> <p>Jednou z dominantních složek inscenace je pohyb. Kateřina Jandáčková ke své absolventské inscenaci přizvala tanečníka a choreografa Petra Šavela.</p> <p>Premiéra 18. prosince 2015 v divadle Disk<br /> <strong>Obnovená premiéra 18. září 2016 v Experimentálním prostoru NoD.</strong></p>
<p>Prozaik a esejista <strong>Jan Čep</strong> ve svém díle často hovoří o druhém světě, který je našim očím skrytý, o druhém domovu, ve kterém, jak Čep věří <em>„budou všechny věci přítomny zároveň a touha nebude utrpením, nýbrž slastí bez konce. Uvidíme se tam tváří v tvář, ne už jenom v zrcadle a podobenství, a jizvy našich srdcí zatřpytí se jako hvězdy“.</em> Brány této druhé reality se skrze texty Jana Čepa v nové inscenaci s názvem Dvojí domov pokusí otevřít tvůrci <strong>Lucie Trmíková, David Prachař a Jan Nebeský</strong>, kteří se po několika úspěšných inscenacích (PEKLO – Dantovské variace, Kabaret Shakespeare, ad.) opět vrací do <strong>Experimentálního prostoru NoD</strong>. Tradiční tvůrčí trojlístek doplní <strong>nově od září 2016 herec Ondřej Pavelka</strong>. Všechny jemné pocity i bouřlivá dramata duše Čepových textů skrze hudbu zvnitřní <strong>Martin Dohnal</strong>. Výtvarně inscenaci oživí <strong>Igor Korpaczewski</strong>.</p> <p>Název Dvojí domov je též velmi výstižným pro Čepovu celoživotní situaci. V roce 1948 opustil komunistické Československo a až do své smrti žil ve svém druhém domově, ve Francii. Celý život ale nepřestal toužit po Čechách, svém prvním domově, do kterého se po své emigraci už nikdy nevrátil. Jeho dílo bylo po čtyřicet let komunismu jen velmi málo přístupné. Teprve v roce 1991, téměř dvacet let po jeho smrti v exilu ve Francii, vyšlo v Čechách jeho souborné vydání.</p> <p><em>„V dramaturgii NoDu chceme dát prostor i hlubším až metafyzickým námětům, kterým se právě Jan Čep ve své literatuře věnuje.“</em> říká Adam Halaš, umělecký šéf Experimentáního prostoru NoD a dodává: <em>„Představení je pro mě především o umění se rozhodnout. Jedná se o zajímavou paralelu na téma krize středního věku, které již bylo v NoDu zpracováno v inscenaci Peklo – Dantovské variace. Intimní až básnické duševno může být jistým protipólem ke křiklavým soudobým tématům, která neustálým omíláním ztratila svůj obsah. Těším se na další spolupráci s triem Nebeský – Trmíková – Prachař, kteří díky své sehranosti a profesionalitě dokáží divákovi takový intimní zážitek zprostředkovat.“</em></p> <p>- - - - -<br /> <strong>PRESS</strong></p> <p><em>"Dvojí domov je stručně řečeno krásná a poetická inscenace. Má podobu divadelní eseje neokázale se zamýšlející nad životem a smrtí, setkáváním se a míjením, blízkostí i cizotou ... činí to jemně, nepateticky, a ještě s humorem ... "</em> - Jana Machalická (Lidové noviny, 13.10.2015)</p> <p><em>" Jemnými, přitom divadelně bohatými a proměnlivými prostředky nás Jan Nebeský se svými kolegy dovedl k existenciálnímu ztišení, po němž by snad bylo příhodnější zážitek ještě dlouze dodýchat než ho okamžitě odměnit potleskem. Ten si ovšem tvůrci zaslouží."</em> - Jan Kerbr (Divadelní noviny, 24.10.2015)</p> <p>"Druhý domov je intenzivní svět skrytý uvnitř. Chce se mi běžet přes pustá a neznámá pole, jako duchovně zaměřenému spisovateli, esejistovi, překladateli a českému emigrantovi ve Francii Janu Čepovi (1902 až 1974). Můžete běžet také ..." - Dana Benešová-Trčková (ČT24, 29.10.2015)</p>
<p>MASO KRŮTÍ přijíždí se svým Cirkusem do místa a doby, kdy se svoboda stala nadužívaným pojmem. Pod šapitó, které Krůty autorsky staví z osobních zkušeností a postojů, se tři herečky jako cvičená i divoká zvěř prohýbají pod bičem, který práská v rytmu prapodivných otázek. A protože se holky krůtí nerady berou moc vážně, naplní celou manéž nadsázkou. Jakkoliv se snaží přijít na to, co to ta svoboda vlastně je. Urputně hledají odpověď na generační otázku: Co vlastně chceš? A ve chvíli, kdy si naivně myslí, že jsou naprosto obnažené a mluví čistou pravdu, někdo zase jen roztáhne další oponu. </p>
<p>Jak se může v jediném okamžiku změnit celý váš život? Jaké důsledky může mít každé sebemenší rozhodnutí? Dám si na koncertě ještě pivo, nebo už pojedu domů? Pojedu metrem, nebo půjdu pěšky? Napíšu mu já, nebo počkám, jestli se ozve sám? Přáli byste znát svůj životní příběh v jeho dalších alternativách nebo je to něco, o čem bychom raději neměli přemýšlet? A kdybychom dostali šanci na druhý život, naplníme ho hrdinskými činy nebo strachem, abychom o něj zase nepřišli?</p> <p><strong>Autorská inscenace režisérky Kashy Jandáčkové VE DNE V NOCI vypráví na základě dokumentárních materiálů, novinových článků, autentických výpovědí a videozáznamů příběhy skutečných obětí teroristických útoků. Životní osudy obyčejných hrdinů, kteří by se jimi raději nestali. V hlavních rolích Anna Linhartová, Karolína Vágnerová, Jan Meduna, Jiří Roskot a Killiekrankie.</strong></p> <p>Inscenace Ve dne v noci je první z linie vlastních produkcí Divadla NoD, kterou pro divadlo připravuje <strong>dramaturgyně Natálie Preslová</strong>. Cílem této dramaturgické linie je přinášet témata, odrážející aktuální dění kolem nás v českém i světovém kontextu. Měla by poskytovat umělcům možnost svobodného vyjádření, a to skrze vlastní autorské divadelní projekty i na základě výrazných textů současné dramatiky.</p> <p>- - - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>"Představení nese mnoho hlubokých myšlenek, nutí diváka k přemýšlení, je nápadité, vtipné, jsou v něm určité momenty odlehčení celé tíhy, výborně zahrané, je skoro návodem, jak zpracovat tak smutné a těžké téma. I přesto, že cestou domů moji duši samozřejmě svírá smutek, který ještě dlouho nepřechází, říkám Kashe Jandáčkové – „Bravo“."</em> - <strong>Eva Smolíková, Taneční magazín </strong></p> <p><em>"V NoDu se podařilo divadelní představení na aktuální téma, které premiérové publikum přijalo s velkým zájmem a bouřlivým ohlasem. K jeho kladům patří zapojení živé hudby dua Killiekrankie a scénografie kombinující vtipně projekci s hereckou akcí."</em> - <strong>Radmila Hrdinová, zdroj Novinky.cz a Právo</strong></p> <p><em>"Inscenace osciluje na hraně dnes stále rozšířenějšího žánru dokudramatu, je ovšem divadelně přitažlivá, temporytmicky zvládnutá a bohatá na řadu detailů, které se divákovi dostanou pod kůži. (...) Sto minut bez přestávky nenudilo ani chvilku."</em> - <strong>Jan Kerbr, zdroj Kulturní magazín UNI</strong></p>
<p>Jak bude vypadat poslední příběh Johna Sinclaira, syna světla a dědice kříže? Divadlo, které pohladí váš sluch! Zvuky vznikající přímo na jevišti! Herci, kteří ruchaří a zároveň jsou v roli. Zapomeňte na četbu na pokračování. Čeká vás čerstvá porce zvrhlé literatury, strašidelná krimi o lovci duchů. Praskající lebky, rej čarodějnic, nemrtví deroucí se z hrobů.</p> <p> </p>