Kolik agrese a puzení k násilnému chování v sobě musíme potlačit, abychom se stali „kultivovanými“…
Pavel Humhal (*1965) je vizuální umělec, pedagog a teoretik. Začínal jako zakládající člen skupiny Pondělí (*1989), jejíž členové se zabývali konceptuálním přístupem a všedními náměty. Ve své tvorbě se vyjadřuje převážně konceptuálním sochařstvím, ale často používá i fotografie nebo textové koncepty. Výstava Všichni se dívají jedním směrem se věnuje tématu neviditelného překračování hranic mezi životem a smrtí, čistým a špinavým, přirozeným a umělým, světským a duchovním.
Vladimír Turner svou tvorbu nepojímá jako typicky individuální autorské umělecké projekty, ale spíše jako společenskou situaci či sdílenou zkušenost. Přestože se častokrát v tvůrčím procesu ocitá zcela sám, tak jak klasicky chápané umělecké dílo, tak například aktivistická akce jsou pro něj vždy svým způsobem utvářením sociálních struktur a aplikací společensko-analitických, kritických či environmentálních strategií. V posledních letech se jeho zájem posouvá od dříve akcentované urbánní tematiky spojené s problematikou městské kultury a společnosti k tématům krajiny mimo městké prostředí. "Defekty antropocénu" pozoruje, zkoumá a komentuje prostředky současného vizuálního umění či prostřednictvím filmového jazyka. Logiku své práce obohacuje o strategie mezioborové spolupráce a všímá si například toho, jak mohou být enviromentalistické pozice inspirovány sociální a kulturní ekologií. Přestože jednotlivé teoretické a praktické vědy a zájmy formující oblast a zacílení Turnerovy činnosti využívají odlišné metody výzkumu a aplikací, pojí je s jeho uměleckými aktivitami společný zájem. Vladimír Turner se mimo svou volnou (i tak převážně environmentálně a kriticky orientovanou) tvorbu věnuje práci na několika ekologických projektech různých neziskových organizací (viz například kampaň recyklujbezjedu.cz pro sdružení Arnika) . Připravovaný projekt zavěšeného objektu nad křižovatkou Dlouhá-Rybná chce vytvářet určitou strukturovanou situaci, v níž se nám před zraky diváká, návštěvníků Experimentálního prostoru NoD a náhodných kolemjdoucích zhmotní v monumentální instalaci plastové "plody moře 21.stoleti", gigantický úlovek spotřebního obalového materiálu v protrhané rybářské síti. Samotná instalace "Frutti di Mare" se má stát součástí rozsáhlé kampaně artikulující aktuální "plastovou krizi", problémy recyklace a téma lidské zodpovědnosti a vztahu vůči krajině a nerostným zdrojům obživy a energie. Projekt vzniká ve spolupráci s iniciativou Keep It Clean.
20 000 židů pod mořem je soubor zkoumající hranice improvizačního divadla. Divadlo NoD je prostor, kde působí jen opravdov…
Mladý generační soubor 11:55 se rozhodl otevřít téma, které je v české společnosti zdánlivě vyře&scaron…
Široce rozkročené pojetí jazzu, fascinace rytmickými sekvencemi a abstraktním vokálem, experimentování…
Jedno z dosud největších dobrodružství lidstva začalo 16. července 1969, kdy ze Země odstartovala raketa Saturn V a vynesla na oběžnou dr…
Tohle není divadlo, tohle je hra. Žádné hlediště, žádné jeviště. Příběh, který můžete vidět jen…
Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si diváci projdou všema fázema svejch…
Nově vybavený byt v srdci staré Prahy. Unikátní interiér, kultura a zábava na dosah ruky. Byt je uměleckým…
Příběh, odehrávající se ve vaší fantazii. Inscenace Divadla NoD kombinuje technologii binaurálního…
Autorská divadelní inscenace reflektující 100 let Česko(slovenské) hokejové republiky. Tak určitě ... Josef Gruss,…
Divadelní comiks-con. American psychological society (APS) vydala v roce 2017 studii, která dokazuje, že cca 70% lidí sní o…
Jak funguje láska, které stojí v cestě tisíce kilometrů? Jak pevné pouto mezi námi musí být, abychom…
Každé dílo, co za něco stojí, má dvojku. Terminátor má dvojku a je lepší. Dvojky jsou dobrý.…
20 000 židů pod mořem je soubor zkoumající hranice improvizačního divadla. Divadlo NoD je prostor, kde působí jen opravdov…
Dron je válečný nástroj, který nám umožňuje zasáhnout, aniž bychom byli zasaženi, vidět, aniž bychom byli viděni, vz…
Dron je válečný nástroj, který nám umožňuje zasáhnout, aniž bychom byli zasaženi, vidět, aniž bychom byli viděni, vz…
Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si diváci projdou všema fázema svejch…
Jak funguje láska, které stojí v cestě tisíce kilometrů? Jak pevné pouto mezi námi musí být, abychom…
Multimediální hudební performance s vícerozměrnou malbou na scéně, tváří v tvář …
Každé dílo, co za něco stojí, má dvojku. Terminátor má dvojku a je lepší. Dvojky jsou dobrý.…
Autorská divadelní inscenace reflektující 100 let Česko(slovenské) hokejové republiky. Tak určitě ... Josef Gruss,…
Jedno z dosud největších dobrodružství lidstva začalo 16. července 1969, kdy ze Země odstartovala raketa Saturn V a vynesla na oběžnou dr…
Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si diváci projdou všema fázema svejch…
Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si diváci projdou všema fázema svejch…
"Má láska zná jen málo slov"
250 Kč / 150 Kč (studenti, senioři, ZTP)
Do Experimentálního prostoru NoD se v další sezóně vrací režisér Jan Nebeský s premiérou nové činoherní inscenace Miluji tě jak po smrti. V hlavních rolích se představí Lucie Trmíková, která je zároveň autorkou scénáře, a Karel Dobrý v alternaci s Miloslavem Königem.
Připravovaná divadelní inscenace je věnována pozoruhodné dvojici Gottfrieda Benna /1886 – 1956/ a Else Lasker-Schülerové /1869 – 1945/. Mladý muž z rodiny pastora a o sedmnáct let starší básnířka židovského původu se poznali v Berlíně před rokem 1912. Vzájemné citové vzplanutí nalezlo svůj výraz v poezii obou dvou. Jejich příběh ukazuje obtížnost německo - židovské symbiózy.
Elsa Lasker- Schűlerová byla podle Karla Krause „nejsilnější a nejneschůdnější lyrický zjev moderního Německa.“Gottfried Benn byl mezinárodně uznávaným lyrikem, už za svého života pokládán za nejzajímavějšího a současně i nejskandálnějšího básníka své doby. Přestože citové vzplanutí Elsy a Gottfrieda v roce 1912 bylo krátké, poznamenalo je oba na celý život.
„Jan Nebeský patří k těm tvůrcům, kteří jsou s NoDem neodmyslitelně spjati. Jsme velmi rádi, že po úspěchu inscenací Kabaret Shakerspeare, Peklo – Dantovské variace nebo Dvojí domov / z Čepa naše spolupráce dále pokračuje.“říká Natálie Preslová, dramaturg Experimentálního prostoru NoD a dodává: “ Inscenace Miluji tě jak po smrti vypráví o ničivé síle lásky, což je podle mne téma, které Nebeského dlouhodobě zajímá. Zároveň v ní sledujeme příběh lidí, kteří se potkali v nejhorší možné době, která nám může připomenout současný svět kolem nás, možná více, než bychom čekali.“
- - - - - - - - - -
PRESS:
"Inscenace Jana Nebeského má podobu až jakéhosi divokého dada kabaretu, v němž je řada pasáží zhudebněná a kde se oba hrdinové představují jako extrémní tvorové jdoucí vždy a za všech okolností na hranu, jejich láska je nekončící boj o to, kdo s koho. Výborná je živě reprodukovaná hudba – na této podobě díla se nečekaně sešly dvě výrazné osobnosti – Martin Dohnal a Emil Viklický." - Jana Machalická, Lidové noviny
"... záleží na tom, nakolik je člověk ochoten přijmout rozporuplnost postav ve vysoké kabaretní nadsázce. Inscenace pokračuje ve stylu Nebeského obrazivých kontroverzních střetů nejrůznějších paradoxů, poutavých, ale mnohdy nesnesitelných charakterů, které se nechtějí a neumí zařadit do main-streamové společnosti. Z osobní zkušenosti si myslím, že nejlepší způsob, jak takové představení vnímat, je nechat se unášet na vlně obrazů a představ, a doslova si je prožít." - Jana Soprová, Scéna.cz
Režie: Jan Nebeský
Scénář: /s použitím veršů Elsy Lasker-Schülerové a Gottfrieda Bena v překladu Aleny Bláhové a Ludvíka Kundery/ Lucie Trmíková
Hudba: Emil Viklický a Martin Dohnal
Výtvarná spolupráce: Igor Korpaczewski
Kostýmy: Petra Vlachynská
Účinkují: Lucie Trmíková, Karel Dobrý / Miloslav König, Emil Viklický, Martin Dohnal, Miroslav Hloučal
Fotograf: Eulalie Polne, Bohdan Holomíček
Premiéra 7. 10. 2016 v NoD.
Představení vzniklo za podpory Státního fondu kultury.