Program
O NoDu
#divadlo #hudba #galerie #kavárna #vernisáž #přednášky #studio #ostatní #free mondays

CAFÉ BÖHMEN / Tomáš Roubal

Název projektu odkazuje k sérii velkoformátových obrazů “Café Deutschland”  německého malíře Jorga Immendorfa z let 1977- 1982. V ní Immendorf využívá pomyslný prostor kavárny jako místo pro glosování společenské a politické situace. Tyto složité kompozice jsou plny kritických postřehů a ironických komentářů. Autor se v této sérii zabývá rozdělením Německa na dva od sebe oddělené státy, komunistický východ a kapitalistický západ, otevřeně zde kritizuje konzumní společnost, maloměšťáckost atd. Roubal nachází v tomto cyklu s ohledem na skutečnost Brexitu, migrační krize, krize EU a dalších mnoho paralel k současnosti. Roubal si všímá vzestupu krajní pravice ve většině evropských zemí, vlivu propagandou a „fake news“, vzrůstajícího sociálního napětí.  Roubalovy poslední práce se právě těmito tématy zabývaly a tvoří předehru projektu “Cafe Böhmen”. Roubalova tvorba téměř vždy reaguje na současné dění ve společnosti – pomocí výtvarného jazyka upozorňuje na současnou geopolitickou situaci. V aktuální sérii ji reflektuje prostřednictvím hrubé svářečské práce s kovem, dřevem či papírem a experimentováním s různými stavebními materiály a zvukovými efekty.

Frutti di Mare / Vladimír Turner

Vladimír Turner svou tvorbu nepojímá jako typicky individuální autorské umělecké projekty, ale spíše jako společenskou situaci či sdílenou zkušenost. Přestože se častokrát v tvůrčím procesu ocitá zcela sám, tak jak klasicky chápané umělecké dílo, tak například aktivistická akce jsou pro něj vždy svým způsobem utvářením sociálních struktur a aplikací společensko-analitických, kritických či environmentálních strategií. V posledních letech se jeho zájem posouvá od dříve akcentované urbánní tematiky spojené s problematikou městské kultury a společnosti k tématům krajiny mimo městké prostředí. "Defekty antropocénu" pozoruje, zkoumá a komentuje prostředky současného vizuálního umění či prostřednictvím filmového jazyka. Logiku své práce obohacuje o strategie mezioborové spolupráce a všímá si například toho, jak mohou být enviromentalistické pozice inspirovány sociální a kulturní ekologií.  Přestože jednotlivé teoretické a praktické vědy a zájmy formující oblast a zacílení Turnerovy činnosti využívají odlišné metody výzkumu a aplikací, pojí je s jeho uměleckými aktivitami společný zájem. Vladimír Turner se mimo svou volnou (i tak převážně environmentálně a kriticky orientovanou) tvorbu věnuje práci na několika ekologických projektech různých neziskových organizací (viz například kampaň recyklujbezjedu.cz pro sdružení Arnika) . Připravovaný projekt zavěšeného objektu nad křižovatkou Dlouhá-Rybná chce vytvářet určitou strukturovanou situaci, v níž se nám před zraky diváká, návštěvníků Experimentálního prostoru NoD a náhodných kolemjdoucích zhmotní v monumentální instalaci plastové "plody moře 21.stoleti", gigantický úlovek spotřebního obalového materiálu v protrhané rybářské síti.  Samotná instalace "Frutti di Mare" se má stát součástí rozsáhlé kampaně artikulující aktuální "plastovou krizi", problémy recyklace a téma lidské zodpovědnosti a vztahu vůči krajině a nerostným zdrojům obživy a energie. Projekt vzniká ve spolupráci s iniciativou Keep It Clean.

ČEKÁNÍ NA KOKOTA / Maso Krůtí

Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si diváci projdou všema fázema svejch…

Jan Strýček & kol.: Sedm kostek cukru

Drama pro dva herce o povaze svobody, hrdinství a osobní zodpovědnosti. Kdy přichází vhodná doba na to začít br…

VE DNE V NOCI / Kasha Jandáčková & kol.

Jak se může v jediném okamžiku změnit celý váš život? Jaké důsledky může mít každé sebemenší…

SE LVEM NA PRSOU/ Tereza Volánková & kol.

Autorská divadelní inscenace reflektující 100 let Česko(slovenské) hokejové republiky. Tak určitě ... Josef Gruss,…

FANTASY! / Janek Lesák & kol.

Příběh, odehrávající se ve vaší fantazii. Inscenace Divadla NoD kombinuje technologii binaurálního…

MĚSÍČNÍ SONÁTA Č. 11 / Janek Lesák & kol.

Jedno z dosud největších dobrodružství lidstva začalo 16. července 1969, kdy ze Země odstartovala raketa Saturn V a vynesla na oběžnou dr…

12 ÚKOLŮ PRO ŽIDY / 20 000 židů pod mořem & Divadlo NoD

20 000 židů pod mořem je soubor zkoumající hranice improvizačního divadla.  Divadlo NoD je prostor, kde působí jen opravdov…

JÁ V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ NETVRDÍM, ŽE JSEM BŮH / 11:55

Pět režisérů, jedna inscenace. Zábavný náhled do divadelní zkoušky, kde se herci pokoušejí reží…

OSAMĚLOST KOMIKSOVÝCH HRDINŮ / Janek Lesák & kol.

Divadelní comiks-con.  American psychological society (APS) vydala v roce 2017 studii, která dokazuje, že cca 70% lidí sní o…

ČEKÁNÍ NA KOKOTA / Maso Krůtí

Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si diváci projdou všema fázema svejch…

MĚSTEČKO FAKE NEWS / 11:55

„Diano, je 8.15 ráno. Právě jsem přišel do kanceláře. Děkuji za pravidelný přísun kávy a koblih, vy v…

STŘEPY A CHLEBÍČKY / 11:55

Jaký je obraz doby, ve které žijeme, v očích dnešní mladé generace? Co o nás vypovídají kauzy,…

FANTASY! / Janek Lesák & kol.

Příběh, odehrávající se ve vaší fantazii. Inscenace Divadla NoD kombinuje technologii binaurálního…

ČEKÁNÍ NA KOKOTA / Maso Krůtí

Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si diváci projdou všema fázema svejch…

KRÁLOVNA VÍL / FAIRY QUEEN / 420people

Jak funguje láska, které stojí v cestě tisíce kilometrů? Jak pevné pouto mezi námi musí být, abychom…

OSAMĚLOST KOMIKSOVÝCH HRDINŮ / Janek Lesák & kol.

Divadelní comiks-con.  American psychological society (APS) vydala v roce 2017 studii, která dokazuje, že cca 70% lidí sní o…

SE LVEM NA PRSOU/ Tereza Volánková & kol.

Autorská divadelní inscenace reflektující 100 let Česko(slovenské) hokejové republiky. Tak určitě ... Josef Gruss,…

12 ÚKOLŮ PRO ŽIDY / 20 000 židů pod mořem & Divadlo NoD

20 000 židů pod mořem je soubor zkoumající hranice improvizačního divadla.  Divadlo NoD je prostor, kde působí jen opravdov…

11:55: PRAVDA O 17/11

Mladý generační soubor 11:55 se rozhodl otevřít téma, které je v české společnosti zdánlivě vyře&scaron…

MĚSÍČNÍ SONÁTA Č. 11 / Janek Lesák & kol.

Jedno z dosud největších dobrodružství lidstva začalo 16. července 1969, kdy ze Země odstartovala raketa Saturn V a vynesla na oběžnou dr…

KRÁLOVNA VÍL / FAIRY QUEEN / 420people

Jak funguje láska, které stojí v cestě tisíce kilometrů? Jak pevné pouto mezi námi musí být, abychom…

12 ÚKOLŮ PRO ŽIDY / 20 000 židů pod mořem & Divadlo NoD

20 000 židů pod mořem je soubor zkoumající hranice improvizačního divadla.  Divadlo NoD je prostor, kde působí jen opravdov…

Přihlaste se do newsletteru

en

Tereza Zelenková: Had, který zmizel v díře ve stěně

Galerie NoD
Tereza Zelenková: Had, který zmizel v díře ve stěně

Kurátor: Pavel Kubesa

28. 9. – 15. 10. 2017

Miska mléka pro hada, který zmizel v díře ve zdi

Tereza Zelenková, česká fotografka dlouhodobě žijící a tvořící v Londýně, se kontinuálně věnuje fotografické praxi odehrávající se na pozadí dokumentu, terénního fotografického výzkumu a literárních kontextů. V centru tohoto pole stojí zájem o různé historické, sociologické a transcendentní fakta, které podrobuje důkladné myšlenkové a zkušenostní analýze. Svědectví o závěrech svého bádání předkládá v tematicky sevřených analogových černobílých fotografických souborech, které otevírají svůj specifický prostor vnitřní narace.

V jednom ze svých dřívějších projektů The Absence of Myth (2013) postulovala Tereza Zelenková základní vodítka své umělecké práce. Jedním ze primárních myšlenkových motivů, které iniciují fokus námětů a formálního zpracování, je otázka času a časovosti. (Ideo)logický aparatus fotografie je pro Zelenkovou jakýmsi referenčním médiem, prostředkem k odkazování na síť vztahů mezi různými příběhy, legendami, mýty a konkrétními místy ať už v urbánním, tak i krajinném prostředí. Její fotografické reprezentace však reálný, přítomný čas fotoaparátu rozmělňují, čas snímku zmrazený taje do času minulého, stejně tak jako minulé a neohraničené prosakuje a prorůstá různými skulinami, kmeny a maskami do uzavřené přítomnosti. 

Kruhy mýtu
Podobná koncepce času se uplatňuje v procesu fungování mýtu. Mythos, podobně jako logos či epos, znamenaly ve starověkém Řecku slovo, respektive řeč či příběh. Na rozdíl od racionální logu a subjektivizujícího eposu coby hlasu řečníka, nemá mythos žádného (historického literárního či doslovného) autora. Mýtus se tváří, že je zde od prapočátku a proto je zakoušen jako odvěká a trvalá danost, neboť v mýtu člověk žije.
Toto ahistorické, nedějinné a cyklické pojetí času stojí i v jádru pojetí mýtu rumunského religionisty Mircea Eliade, který zasazuje mýtus do kontextu archaické společnosti. V její svébytné archaické ontologii se jakožto reálným zdá být pouze to, co napodobuje (mimesis) či opakuje základní archetypy, universální struktury bytí a paradigmata jednání. Tyto mimetické a cyklicky se opakující motivy v různých přechodových a obnovovacích rituálech pak ruší tzv. profánní (tj. světský) čas trvání a dějiny se tak v periodicky opakujících se časech přetvářejí právě v mýtus, tj. v něco stálého, vždy přítomného, to co prolíná minulé s přítomným a budoucím. Jakýkoliv děj se pak v mýtickém vědomí stává součástí původního vzoru: je účastno posvátna.

Skuliny a rýhy
Eliadeho posvátno proniká do reality nikoli pouze v gestech ritu a jednání, ale také materiálním prostorem. Eliade hovoří o tzv. hierofanii, o prostupování posvátna do profánního prostoru, které narušuje jeho homogenitu či kontinuitu. Metaforické skuliny a rýhy v krajině tak vkládají do prostoru opěrné body sakrálního, jakési středy, které jsou místem vstupování posvátného do pozemského bytí, tj. místa jakožto kulisy mýtu. Přesto, že je vyvázán z lineárního pojetí času, je mýtus vždy zakotven v určitém místě, krajině a přírodě. 

Knihy na místě
Svým způsobem se Tereza Zelenková vždy obrací k místům, která jsou nabita symbolickým, mýtickým potenciálem. A to právě proto, že dnešní stále více sekularizovaný svět přestává v krajině hledat, nacházet a vidět (ony hierofanické) vstupy transcendence. Díry a zářezy v podobě jeskyních otvorů, kříže protínající rostlý strom či mýtických kamenných postav zbavených tváře nepřestávají být pro její fotografickou imaginaci stopami něčeho, co nás přesahuje. Vedena rozměrnou knihovnou literárních a filosofických odkazů sahajících od snah o znovunastolení jednoty člověka a přírody z řad literárního romantismu, přes modernistické avantgardní směry až po současné environmentální myšlení, mapuje Tereza Zelenková lokální mytologie a vytváří neuzavřený, tekutý atlas míst, která svými skrytými příběhy rozšiřují naše povědomí o šíři vztahu člověka a krajiny. Nová místa se ji do atlasu vlévají pomalu: vždy, když sáhne po správných knihách. 

Estetika
Aktuální soubor fotografií Had, který zmizel v díře ve stěně vznikal v uplynulých dvou letech výhradně v prostředí krajiny České republiky. Tereza Zelenková v sérii 20 snímků, doprovázených útržkovitými výňatky z inspiračních a ilustrativních textů, zaznamenává četná místa s rozvinutými lokálními příběhy a legendami či geografickými zvláštnostmi jakými jsou například Čertuv stůl v Beskydech, Braunův betlém u Kuksu, reliéfy Čertovy Hlavy a Klácelka u Liběchova a Želíz, Panská skála u Kamenického Šenova či Kopicův statek a soutěsky v Českém ráji. V jiných obrazech zas rekonstruuje stylizovanou inscenací okultní seance odehrávající se v okolí Nové Paky po První světové válce nebo zpracovává posmrtnou masku Gustava Myerinka, tak důležitého pro lokální pražskou mystiku. Výrazná je zde až „atgetovská“, účelná a redukovaná forma fotografického záznamu. Zelenková dospívá svými fotografiemi až k jakémusi esteticky subversivnímu dokumentu. Zaznamenává to, co sama vnímá v subjektech svých snímků jako estetickou kategorii vznešena (sublime). Může to být přesně to vznešeno, které Edmund Burke popisuje jako něco, co pramení z pudu sebezáchovy a vychází ze zkušenosti něčeho velkého, silného a mocného, co v nás vyvolává pocit úcty až zhrožení, nebo to může být vznešeno Kantovo, které vychází ze reflexe něčeho bezrozměrného: z toho, co může ještě stále být alespoň myšleno, ale již ne zakoušeno. Taková zkušenost boří novodobý mýtus vlastníka pohledu či vlastníka půdy: místa Terezy Zelenkové nás skrze upomínky na mýty archaického myšlení mohou dovést k vyváženějšímu vztahu člověka, historie a krajiny.

Vznešený had
Podle starořeckého pelasgického mýtů o stvoření Světa had Ofion a bohyně všech věcí Eurynomé, z jejíhož tance a větru byl Ofion zrozen, počali vejce všehomíra. Jednoho dne pokynula Eurynomé na Ofiona a had celé vejce obepnul. Vejce jeho silou prasklo a vylinul se z něj celý svět, hvězdy, slunce, planety, rostliny i živočichové. Eurynomé jednou však naštvána Ofionovým stvořitelským syndromem vykopla mu zuby a zahnala hada do temných děr pod zemí.
Staroslovanská legenda zase hovoří o hadu hospodáříčkovi, který přinášel obyvatelům domu štěstí a prosperitu a bydlíval v každém dobrém stavení kdesi pod prahem či v peci a lidé jej uctívali a přinášeli obětinu ve formě misky čerstvého mléka.
Strukturální antropolog Claude Levi-Strauss v Myšlení přírodních národů zdůrazňuje osvoboditelskou roli mytického myšlení, jelikož jako takové protestuje proti jakékoliv absenci smyslu. Možná by nebylo od věci si toto myšlení připomenout, zkusit si osvojit procedury širšího vnímání krajiny, míst a historie. Dost možná jsou totiž dnes dírami ve stěnách a krajinách mizející hadi právě její mizející oduševnělostí, tlukoucím srdcem. Stálo by za to vědět, kudy se mohou vrátit a přijdou-li i umět je, ať už přinášejí štěstí anebo stvoření, pohostit.

Text: Pavel Kubesa