Program
O NoDu
#divadlo #hudba #galerie #kavárna #vernisáž #přednášky #studio #ostatní #free mondays

Filip Dvořák & Martin Kolarov: Kapitola druhá / Chapter Two

Kolaborativní výstava dvou mladých umělců, kteří se zabývají tématem vznešena, krajiny a modelu. Filip…

BE25 | Dušan Zahoranský: Small Talk

Objekt vytvořený pro exteriér Experimetálního prostoru NoD je třírozměrnou textovou definicí místa. Typografie, skladba slov a plastický tvar vytvoří společně krátký prostorový verš. Vznášející se mezi domy, nad hlavami chodců bude spouštět asociace související s pozorováním. Mikropříběh promítnutý do tvaru bude čitelný z různých stran. Objekt je poctou české experimentální poezii, která od 60. let objevně používá slova, typografii a použitím spíše výtvarných, než literárních prostředků, osvobozuje jazyk od nánosu klišé, frází. Navrací slovu jeho poetickou moc. Objekt je součástí dlouhodobé dramaturgie Galerie NoD pracovat s aktuálním uměním ve veřejném prostoru.

Maso Krůtí: Čekání na Kokota

Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si diváci projdou všema fázema svejch…

Komentovaná prohlídka výstavy Kapitola druhá / Chapter Two

Přijďte na komentovanou prohlídku výstavy Kapitola druhá / Chapter Two s autory Filipem Dvořákem a Martinem Kolarovem a…

NoD / Kviiiz

Další vydání vědomostního zápolení na vlnách vašich mozkových závitů. Postavte si…

Jan Strýček & kol.: Sedm kostek cukru

Drama pro dva herce o povaze svobody, hrdinství a osobní zodpovědnosti. Kdy přichází vhodná doba na to začít br…

Osamělost komiksových hrdinů

Divadelní comiks-con.  American psychological society (APS) vydala v roce 2017 studii, která dokazuje, že cca 70% lidí sní o…

WOWs - OSHUN (USA) // support: The High Corporation @NoD

Ženy jsou bezednou studnicí inspirace. Pokud občas pociťujete jejich nedostatek, ať už v hudbě nebo životě, nabízí se řešení…

Jan Strýček & kol.: Sedm kostek cukru

Drama pro dva herce o povaze svobody, hrdinství a osobní zodpovědnosti. Kdy přichází vhodná doba na to začít br…

11:55: John Sinclair - Umění braku ON AIR

Jak bude vypadat poslední příběh Johna Sinclaira, syna světla a dědice kříže? Divadlo, které pohladí váš sluch…

11:55: Městečko Fake news

„Diano, je 8.15 ráno. Právě jsem přišel do kanceláře. Děkuji za pravidelný přísun kávy a koblih, vy v…

Maso krůtí: Cirkusvobody

MASO KRŮTÍ přijíždí se svým Cirkusem do místa a doby, kdy se svoboda stala nadužívaným pojmem. Pod &scaron…

Divadlo NIE: Přicházíme z daleka

Inscenace Přicházíme z daleka byla oceněna prestižní cennou Hedda Award za nejlepší představení pro ml…

Divadlo NIE: Přicházíme z daleka

Inscenace Přicházíme z daleka byla oceněna prestižní cennou Hedda Award za nejlepší představení pro ml…

Janek Lesák & kol.: MĚSÍČNÍ SONÁTA č. 11

Jedno z dosud největších dobrodružství lidstva začalo 16. července 1969, kdy ze Země odstartovala raketa Saturn V a vynesla na oběžnou dr…

11:55: Pravda o 17/11

Mladý generační soubor 11:55 se rozhodl otevřít téma, které je v české společnosti zdánlivě vyře&scaron…

Linda Dušková & kolektiv: Sandman

Jak se vám v noci spí? Zdají se vám sny? Trpíte nočními můrami? Nemůžete se ráno probudit nebo raději nesp…

Maso Krůtí: Čekání na Kokota

Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si diváci projdou všema fázema svejch…

Osamělost komiksových hrdinů

Divadelní comiks-con.  American psychological society (APS) vydala v roce 2017 studii, která dokazuje, že cca 70% lidí sní o…

11:55: Pravda o 17/11

Mladý generační soubor 11:55 se rozhodl otevřít téma, které je v české společnosti zdánlivě vyře&scaron…

en

Tomáš Bárta: Plán sedimentu

Galerie NoD
Tomáš Bárta: Plán sedimentu

Kurátor: Pavel Kubesa
28. 11. 2017 - 10. 1. 2018

Sedimentace je procesem ukládání pevných částic, respektive úlomkovitého materiálu prostřednictvím selekce a působením určitého silového pole, zpravidla síly gravitace. Takto na dno usazené částice se nazývají sedimenty.
Sedimentace je ale částí širšího geologického procesu utváření sedimentárních hornin. Prvotní etapu různých forem zvětrávání obnažených hornin následuje etapa eroze, tj. postupné narušování a především transport vznikajících zvětralin. K usazení, depozici transportovaných fragmentů původní horniny dochází v místech poklesu energie sytému, v místech tzv. sedimentárních pánví či pastí jakými jsou delty řek, návětrné či závětrné strany překážek, oceánská dna či ledovcová koryta. V těch může působením dalších sil docházet k přeměně původní materiálové struktury nespojitých vrstev sedimentů a jejich konečným zpevněním – k diagenezi. 
Analogicky se dá přemýšlet i o usazování jiných forem, o usazování idejí, myšlenek, o usazování společenských, intelektuálních a jiných metabolitů, o usazování různých forem praxí a činností, o sedimentaci stylu a sedimentaci absence stylu. Principem analogie si proto můžeme pomoci i k metafoře města jakožto sedimentárního útvaru a architektuře jako konkrétní sedimentární pasti. A právě urbánní prostředí a architektura stojí ve středobodu zájmu Tomáše Bárty.
Bárta dlouhodobě a kontinuálně zpracovává a rozšiřuje svůj obsáhlý archiv různých záznamů městských zásahů, stop a konkrétních probíhajících procesů proměny charakteru městské krajiny a architektury. Všímá si jak ideových manipulací s veřejným prostorem, tak i přímých pracovních dělnických zásahů. Gesto rozkopávané silnice je pro něj stejně silným aktem vůle a vědomí jako vnoření plastových oken do prvorepublikové funkcionalistické vily. Tomáš Bárta prozkoumává formáty tohoto vědomí, principy zanášení, zakrývání původních forem (stylu a slohu), které pak volně interpretuje, formálně rozvádí a moduluje ve svých pracích.
Neusiluje však o nějakou ideologickou kritiku či normativní reflexi stavu a způsobů přetváření městského architektonického prostředí. Věnuje se formálnímu a materiálovému experimentu, hledání původní formy per se, tvarosloví čistých forem. Čistá forma je něčím, co je dnes ukryto pod povrchovou vrstvou, je to podloží sedimentárního pole nánosu necitlivých zásahů, přestaveb a aplikace nevhodných funkcí. Transformováním vypozorovaných principů a snahou se s nimi vypořádávat výtvarnou formou se pouští do jistého druhu kreativní archeologie ryzích forem.
Archeologické praktiky modeluje Tomáš Bárta různými technikami odstraňování materiálu, ale i vhodně vyhledaným materiálem či vizuálním symbolem typickým pro dnešní veřejné prostředí a prostranství. Pro aktuální sérii si proto volí dva výrazové prostředky: užití výrazného odstínu žluté barvy a metodu transportu a usazení typicky urbánního materiálu, jakýsi princip přenosu informace z prostředí.
Žlutá je zde reprezentantem nevědomých, devalvujících praktik zacházení s původními vrstvami ryzích forem a současně mocným nástrojem vizuální komunikace, který je těžké „přepsat“ méně invazivním tvaroslovím. Stejně tak ale funguje i jako základní bazální vrstva, podklad a podmínka možnosti vrstvení vůbec. 
Z městského prostředí Tomáš Bárta přenáší dva rozdílné fragmenty: několik druhů kopírovacího papíru a instalaci doplňuje nejjednodušší, bezpříznakovou krycí sítí na lešenářské konstrukce. Síť, prvek vnějšího prostředí vztahující se primárně k metodám rekonstrukcí a přestaveb, podporuje úspornou architekturu výstavu, dotváří její myšlenkový reliéf, ale nevystupuje popisně: je spíše aktivním malířským gestem, strategií řešení možností současného obrazového formátu. Kopírovací papír, naopak coby prvek vnitřního města, element prostoru „administrativy za zavřenými dveřmi“, slouží jako model archeologického obnažování původních forem. Tomáš Bárta v kolážovaných rastrových monochromech odmazává kopírovací pigment a odkrývá hypotetické základní geometrické tvarosloví ukryté pod jeho nánosem. 
Bárta tak pokračuje ve svých snahách o logicko-estetické řešení možností práce s čistými formami. Dílčí výstupy, které ve svých obrazech, kresbách či objektech nabízí, se nemusí omezovat jen na hypotézy o povaze architektonických forem, ale mohou posloužit i jako ilustrace otázek dějin uměleckých forem vůbec. 

Architektura má jakousi zvláštní gravitační sílu. Přitahuje, snad jako žádné jiné „médium“, obrovské množství ne-forem a neslučitelných funkcí: odpadů a úlomků z ostatních kreativních oborů, stejně tak jako slepé uličky a omyly své vlastní současnosti a historie. Společenské prostředí dnešních globálních estetických standardů, etických, praktických či ekonomických imaginací vytváří příliš hrubé síto, jehož oky většina těchto ne-forem propadá a usazuje se nejen na vnějších fasádách promyšlených domů a budov. Původní formy coby kanály komunikace původně navržených funkcí a standardů veřejného prostoru jsou ucpány a nestačí odvádět přívaly dopadajícího balastu. Zaměření Tomáše Bárty není v tomto ohledu kritické: svými metodami se naopak pokouší nalézat postupy znovuzprůchodňování cest k původním formálním řešením a podobám. V dřívějších projektech užívaný motiv sítě (coby metafora struktury či systému), zdá se, nahrazuje téma síta – jakési společenské praxe, která může inteligentní diskuzí oka síta zjemňovat a precizovat tak jeho rozlišovací schopnost. Cesty k původním formám pak můžou zůstat pootevřeny.

Pavel Kubesa