Program
O NoDu
#divadlo #hudba #galerie #kavárna #vernisáž #přednášky #studio #ostatní #free mondays

Jakub Choma: Distant Hum

Sólová výstava oceněného finalisty Ceny Jindřicha Chalupeckého Jakuba Chomy (1995) se prostřednictvím audiovizuální instalace a strategií "rozšířené malby" zaobírá tématem vyčerpání a vyhoření. "Být vyčerpaná znamená víc než být pouze unavená. Unavený člověk má pouze vyčerpané uvědomění, zatímco vyčerpaný člověk vyčerpal všechny své možnosti. Unavený člověk si něco nedovede uvědomit, ale vyčerpaný člověk není schopen uvědomění ani nic koncipovat."    

PKF - Prague Philharmonia / Hudební delikatesy od PKF aneb koncert za odměnu

Závěrečný koncert cyklu soudobé hudby přinese hudební lahůdky z tvorby současné skladatelské generace. Aneb. Co…

EPOS 257 & Mirek Čáslavka feat. Jan Lesák: Mandragora (promítání filmu a diskuze)

Po skončení promítání budeme mít možnost nahlédnout s Mirkem Čáslavkou do tehdejšího zá…

MĚSTEČKO PALERMO USÍNÁ / Janek Lesák & kol.

Přijďte si zahrát největší rozšíření klasické táborové hry "městečko Palermo" v&scaron…

MĚSTEČKO PALERMO USÍNÁ / Janek Lesák & kol.

Přijďte si zahrát největší rozšíření klasické táborové hry "městečko Palermo" v&scaron…

FANTASY! / Janek Lesák & kol.

Příběh, odehrávající se ve vaší fantazii. Inscenace Divadla NoD kombinuje technologii binaurálního…

BIBLE 2 / Janek Lesák & kol.

Každé dílo, co za něco stojí, má dvojku. Terminátor má dvojku a je lepší. Dvojky jsou dobrý.…

OSAMĚLOST KOMIKSOVÝCH HRDINŮ / Janek Lesák & kol.

Divadelní comiks-con.  American psychological society (APS) vydala v roce 2017 studii, která dokazuje, že cca 70% lidí sní o…

SERIÁL S01E04 / 20 000 židů pod mořem

Minulou sezónu vybojovali herci ze souboru 20 000 židů pod mořem v nelítostném formátu “12 úkolů pro židy”…

VŠECHNO, CO V NÁS ZKURVILI KOMUNISTI / Divadlo Maso

Mají problémy, ale nikdo je neposlouchá. Mají pocit, že víc křičet nemůžou. Nechtějí si zničit hlásky, kter…

HODNÍ CHLAPCI / 11:55

Kolik agrese a puzení k násilnému chování v sobě musíme potlačit, abychom se stali „kultivovanými“…

HEIMATSCHUSS ANEB MOJE DĚDA TVOJE DĚDA

Moje děda tvoje děda je rekonstrukce příběhů našich rodin pomocí fotek, dokumentů a objektů. Vyprávění našich dědečků…

SERIÁL S01E05 - Finále / 20 000 židů pod mořem

Minulou sezónu vybojovali herci ze souboru 20 000 židů pod mořem v nelítostném formátu “12 úkolů pro židy”…

Přihlaste se do newsletteru

en

Martina Smutná: Společně pokosíme, vymlátíme a odevzdáme

Galerie NoD
Martina Smutná: Společně pokosíme, vymlátíme a odevzdáme 
Spolupráce: Kateřina Konvalinová, Max Máslo 
Kurátor: Pavel Kubesa
Text: Karina Hoření
27. 2. - 15. 4. 2018

Výstava Martiny Smutné Společně pokosíme, vymlátíme a odevzdáme spojuje dvě témata, o kterých česká společnost stále mluví buď s rozpaky či naopak emotivně a vyhraněně. Jsou to témata postavení žen a historie komunistického režimu. Rozpaky u obou témat spolu možná souvisí.

Posedlost výročími letos nemohla minout ani alternativní kulturní prostory, únor 1948 je ale mezi nimi tím, které ukazuje, jak složité je ustavit společný příběh o tom, co a koho je třeba připomínat. Represe, které nastaly po komunistickém puči v únoru 1948, hodnotíme jednoznačně jako tragické, neumíme ale pak vysvětlit, proč se jim většina společnosti nepostavila a proč příklon k levicové politice po druhé světové válce část společnosti vítala.

Budovatelské období komunistického režimu sebou přineslo uskutečnění radikální sociální politiky. V souladu s marxismem, který do středu lidského života staví práci, se ve vztahu k ženám projevila především snahou o jejich zapojení do placené práce. Byla zavedena opatření v oblasti zákonodárné (zavedení mateřské dovolené, vznik školek i jeslí), ekonomické (podpora služeb pro domácnosti) i ideologické (obrazy jeřábnic či traktoristek v náborových plakátech i populární kultuře).

Reálně však tato emancipační politika naplněna nikdy nebyla- ženy spíš než na pozicích jeřábnic pracovaly na špatně placených pozicích v továrnách, školky ani slibované konzervované potraviny nebyly dostupné a tak se po práci ženy staraly o děti a zavařovaly, stejně jako dřív.

Kampaně o nové socialistické ženě především nikdy nepřesvědčily nižší stranické funkcionáře a postupně radikální rétoriku opustilo i nejvyšší vedení KSČ. Ve druhé polovině padesátých let nahradila oslava žen-jeřábnic opět oslava žen-matek. Paradoxně tak ve střední Evropě vznikly režimy, které proklamovaly rovnost pohlaví a vytvořily pro ně podmínky, hodnotově ale zůstaly konzervativní. Tato rozpolcenost se projevuje dodnes v životě žen, které jsou zapojeny do placené práce, po ní ale automaticky nastupuje „druhá směna“ v domácnosti a tato situace je většinou společnosti přijímána jako „přirozená“.

Jsou to ale reálné zkušenosti a vzpomínky žen, na které se máme zaměřit, pokud chceme mluvit o tom, zda emancipační kampaně měly vliv na život společnosti. Využily ženy možnosti, které se jim nabízely nebo je vnímaly jako iluzivní?  Historická věda ale takové zkušenosti zatím opomíjí, částečně protože nezapadají do rámce, ve kterém o budovatelském období komunistického režimu přemýšlíme. Možná to může být právě umění, které dokáže nejlépe ztvárnit napětí mezi současným obrazem komunistického režimu, jeho ideologií a vzpomínkami na něj. 

Text: Karina Hoření

 

Martina Smutná studovala v ateliéru malby Vladimíra Skrepla na AVU. Během studií absolvovala několik stáží napříč výtvarnými disciplínami od sochařství, keramiky, až po konceptuální umění. Její dosavadní práce se pohybuje na pomezí malby a objektových instalací. Smutná rozvíjí možnosti propojení malířství a scénografie skrze vztah objektu k prostoru. V minulosti se zabývala formami manipulace a způsobů boje za úspěch často zasazených do dětského světa. V poslední době se vrátila k malbě a snaží se problematizovat její pozici v současném depolitizovaném uměleckém světě.  
 
Výstava Společně pokosíme, vymlátíme a odevzdáme se věnuje kontroverznímu období československé historie. Nenárokuje si vykládat minulost skrze příběhy hrdinství či teroru. Na pozadí událostí spojených s únorem 1948 si vybírá tematickou linku všedního života, zaměřenou na naději obyčejných lidí na stabilní, sociální a bezpečný stát. Prostřednictvím expandovaného malířského média a audiovizuálního formátu pracuje s dobovým zobrazováním "nového typu ženy" a sleduje počáteční fázi budování socialismu z hlediska konceptu ženské emancipace.

Martina Smutná: Společně pokosíme, vymlátíme a odevzdáme 
Spolupráce: Kateřina Konvalinová, Max Máslo 
Kurátor: Pavel Kubesa
Text: Karina Hoření
27. 2. - 15. 4. 2018