Program
O NoDu
#divadlo #hudba #galerie #kavárna #vernisáž #přednášky #studio #ostatní #free mondays

TRANSGENIC MYTH / Pavel Příkaský

Sólová výstava jednoho z nejzajímavějších malířů mladé generace. Příkaský připravuje pro Galerii NoD novou sérii hybridních maleb vycházející z jeho pokračujícího zájmu o lidské tělo, tematiku medicínského zkoumání lidského těla a prozkoumávání možností obohacování malířského média o principy vědecko-technologických či laboratorních zobrazovacích metod.

Frutti di Mare / Vladimír Turner

Vladimír Turner svou tvorbu nepojímá jako typicky individuální autorské umělecké projekty, ale spíše jako společenskou situaci či sdílenou zkušenost. Přestože se častokrát v tvůrčím procesu ocitá zcela sám, tak jak klasicky chápané umělecké dílo, tak například aktivistická akce jsou pro něj vždy svým způsobem utvářením sociálních struktur a aplikací společensko-analitických, kritických či environmentálních strategií. V posledních letech se jeho zájem posouvá od dříve akcentované urbánní tematiky spojené s problematikou městské kultury a společnosti k tématům krajiny mimo městké prostředí. "Defekty antropocénu" pozoruje, zkoumá a komentuje prostředky současného vizuálního umění či prostřednictvím filmového jazyka. Logiku své práce obohacuje o strategie mezioborové spolupráce a všímá si například toho, jak mohou být enviromentalistické pozice inspirovány sociální a kulturní ekologií.  Přestože jednotlivé teoretické a praktické vědy a zájmy formující oblast a zacílení Turnerovy činnosti využívají odlišné metody výzkumu a aplikací, pojí je s jeho uměleckými aktivitami společný zájem. Vladimír Turner se mimo svou volnou (i tak převážně environmentálně a kriticky orientovanou) tvorbu věnuje práci na několika ekologických projektech různých neziskových organizací (viz například kampaň recyklujbezjedu.cz pro sdružení Arnika) . Připravovaný projekt zavěšeného objektu nad křižovatkou Dlouhá-Rybná chce vytvářet určitou strukturovanou situaci, v níž se nám před zraky diváká, návštěvníků Experimentálního prostoru NoD a náhodných kolemjdoucích zhmotní v monumentální instalaci plastové "plody moře 21.stoleti", gigantický úlovek spotřebního obalového materiálu v protrhané rybářské síti.  Samotná instalace "Frutti di Mare" se má stát součástí rozsáhlé kampaně artikulující aktuální "plastovou krizi", problémy recyklace a téma lidské zodpovědnosti a vztahu vůči krajině a nerostným zdrojům obživy a energie. Projekt vzniká ve spolupráci s iniciativou Keep It Clean.

PICTURE BINAURALE + DJ Yukimura / SILENT PARTY

Nechte se pohltit 360° projekcí a binaurálním zvukem. O vizuální stránku a rozhýbání vlastn…

KRÁLOVNA VÍL / FAIRY QUEEN / 420people

Jak funguje láska, které stojí v cestě tisíce kilometrů? Jak pevné pouto mezi námi musí být, abychom…

11:55: PRAVDA O 17/11

Mladý generační soubor 11:55 se rozhodl otevřít téma, které je v české společnosti zdánlivě vyře&scaron…

11:55: PRAVDA O 17/11

Mladý generační soubor 11:55 se rozhodl otevřít téma, které je v české společnosti zdánlivě vyře&scaron…

BIBLE 2 / Janek Lesák & kol.

Každé dílo, co za něco stojí, má dvojku. Terminátor má dvojku a je lepší. Dvojky jsou dobrý.…

FANTASY! / Janek Lesák & kol.

Příběh, odehrávající se ve vaší fantazii. Inscenace Divadla NoD kombinuje technologii binaurálního…

O KRÁSÁCH BEZPILOTNÍHO BOMBARDOVÁNÍ/ 11:55

Dron je válečný nástroj, který nám umožňuje zasáhnout, aniž bychom byli zasaženi, vidět, aniž bychom byli viděni, vz…

ČEKÁNÍ NA KOKOTA / Maso Krůtí

Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si diváci projdou všema fázema svejch…

Charlie Cunningham | Colours Selection

Londýnský songwriter požehnaný okouzlujícím hlasem, dávající přednost křehkým, zvolna rozkv…

KRÁLOVNA VÍL / FAIRY QUEEN / 420people

Jak funguje láska, které stojí v cestě tisíce kilometrů? Jak pevné pouto mezi námi musí být, abychom…

KRÁLOVNA VÍL / FAIRY QUEEN / 420people

Jak funguje láska, které stojí v cestě tisíce kilometrů? Jak pevné pouto mezi námi musí být, abychom…

JADE BIRD (UK)

Z britské písničkářky Jade Bird se rychle stává jeden z nejdiskutovanějších ženských hlasů mladé…

Přihlaste se do newsletteru

en

Martina Smutná: Společně pokosíme, vymlátíme a odevzdáme

Galerie NoD
Martina Smutná: Společně pokosíme, vymlátíme a odevzdáme 
Spolupráce: Kateřina Konvalinová, Max Máslo 
Kurátor: Pavel Kubesa
Text: Karina Hoření
27. 2. - 15. 4. 2018

Výstava Martiny Smutné Společně pokosíme, vymlátíme a odevzdáme spojuje dvě témata, o kterých česká společnost stále mluví buď s rozpaky či naopak emotivně a vyhraněně. Jsou to témata postavení žen a historie komunistického režimu. Rozpaky u obou témat spolu možná souvisí.

Posedlost výročími letos nemohla minout ani alternativní kulturní prostory, únor 1948 je ale mezi nimi tím, které ukazuje, jak složité je ustavit společný příběh o tom, co a koho je třeba připomínat. Represe, které nastaly po komunistickém puči v únoru 1948, hodnotíme jednoznačně jako tragické, neumíme ale pak vysvětlit, proč se jim většina společnosti nepostavila a proč příklon k levicové politice po druhé světové válce část společnosti vítala.

Budovatelské období komunistického režimu sebou přineslo uskutečnění radikální sociální politiky. V souladu s marxismem, který do středu lidského života staví práci, se ve vztahu k ženám projevila především snahou o jejich zapojení do placené práce. Byla zavedena opatření v oblasti zákonodárné (zavedení mateřské dovolené, vznik školek i jeslí), ekonomické (podpora služeb pro domácnosti) i ideologické (obrazy jeřábnic či traktoristek v náborových plakátech i populární kultuře).

Reálně však tato emancipační politika naplněna nikdy nebyla- ženy spíš než na pozicích jeřábnic pracovaly na špatně placených pozicích v továrnách, školky ani slibované konzervované potraviny nebyly dostupné a tak se po práci ženy staraly o děti a zavařovaly, stejně jako dřív.

Kampaně o nové socialistické ženě především nikdy nepřesvědčily nižší stranické funkcionáře a postupně radikální rétoriku opustilo i nejvyšší vedení KSČ. Ve druhé polovině padesátých let nahradila oslava žen-jeřábnic opět oslava žen-matek. Paradoxně tak ve střední Evropě vznikly režimy, které proklamovaly rovnost pohlaví a vytvořily pro ně podmínky, hodnotově ale zůstaly konzervativní. Tato rozpolcenost se projevuje dodnes v životě žen, které jsou zapojeny do placené práce, po ní ale automaticky nastupuje „druhá směna“ v domácnosti a tato situace je většinou společnosti přijímána jako „přirozená“.

Jsou to ale reálné zkušenosti a vzpomínky žen, na které se máme zaměřit, pokud chceme mluvit o tom, zda emancipační kampaně měly vliv na život společnosti. Využily ženy možnosti, které se jim nabízely nebo je vnímaly jako iluzivní?  Historická věda ale takové zkušenosti zatím opomíjí, částečně protože nezapadají do rámce, ve kterém o budovatelském období komunistického režimu přemýšlíme. Možná to může být právě umění, které dokáže nejlépe ztvárnit napětí mezi současným obrazem komunistického režimu, jeho ideologií a vzpomínkami na něj. 

Text: Karina Hoření

 

Martina Smutná studovala v ateliéru malby Vladimíra Skrepla na AVU. Během studií absolvovala několik stáží napříč výtvarnými disciplínami od sochařství, keramiky, až po konceptuální umění. Její dosavadní práce se pohybuje na pomezí malby a objektových instalací. Smutná rozvíjí možnosti propojení malířství a scénografie skrze vztah objektu k prostoru. V minulosti se zabývala formami manipulace a způsobů boje za úspěch často zasazených do dětského světa. V poslední době se vrátila k malbě a snaží se problematizovat její pozici v současném depolitizovaném uměleckém světě.  
 
Výstava Společně pokosíme, vymlátíme a odevzdáme se věnuje kontroverznímu období československé historie. Nenárokuje si vykládat minulost skrze příběhy hrdinství či teroru. Na pozadí událostí spojených s únorem 1948 si vybírá tematickou linku všedního života, zaměřenou na naději obyčejných lidí na stabilní, sociální a bezpečný stát. Prostřednictvím expandovaného malířského média a audiovizuálního formátu pracuje s dobovým zobrazováním "nového typu ženy" a sleduje počáteční fázi budování socialismu z hlediska konceptu ženské emancipace.