Připravovaná výstava Reálné vize orákula je obsáhlou multimediální instalací skládající se z série fantasmagorických kreseb a utopistických návrhů, 3D generovaných videí komentujících globální geopolitické dění posledních let, textilních objektů, živé akce a současně téměř nepostřehnutelných instalačních intervencí, které v prostoru galerie simulují přírodní jevy. Tematicky se výstava zaměřuje na zkoumání podprahových motivů moci, odkrývá bizarnost praktik manipulace a šarlatánství. Jiří Černický tyto patogenní společenské projevy zkoumá napříč dějinami lidské civilizace až po současnost a nabízí jejich rozmanité spekulativní interpretace a alternativní varianty. Jiří Černický (*1966) studoval na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové v ateliéru Adély Matasové a poté od roku 1993 na Akademii výtvarných umění v ateliéru Miloše Šejna a Jiřího Davida. Ve své rozmanité tvorbě se pohybuje napříč celou škálou různých médií a uměleckých postupů od malby, instalace a objektové tvorby až po performance a nová média. Je autorem konceptuálních projektů, v nichž pracuje se sociálními tématy a na základě přirozených lidských emocí. Je schopen přesně a s břitkým humorem pojmenovat současné společenské problémy a zprostředkovat divákovi úplně nový pohled na jeho zavedené vnímání světa. Komentuje a podrývá roli nadnárodních korporací a kriticky se vyjadřuje ke konzumu, který ovládá naši realitu. Velkou část jeho díla tvoří utopické, nikdy nerealizované architektonické a jiné projekty, které - ač zůstávají pouhými návrhy - mají schopnost trefně pojmenovat sociální či ekologické problémy dneška. Kromě Ceny Jindřicha Chalupeckého je Černický držitelem Sorosovy ceny a bělehradské 48th October Salon Award. Je autorem samostatné retrospektivní výstavy v Galerii Rudolfinum, svá díla prezentoval například ve SPACE Gallery v Clevelandu, v Artsdepot Gallery v Londýně nebo ve vídeňské Steinek Gallery. Působí jako vedoucí Ateliéru malby na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.
Dva hosté. Jeden moderátor. A jejich vzájemná interakce. Bez konfliktu, ale s inspirací. Pořad postavený na…
Znáte nás z Comedy Clubu, znáte nás z našeho pořadu na Stream.cz a teď jedeme za vámi! Podstrojíme vám…
Každá se nakonec dočká svýho Kokota. Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si…
Každá se nakonec dočká svýho Kokota. Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Divadelní comiks-con. American psychological society (APS) vydala v roce 2017 studii, která dokazuje, že cca 70% lidí sní o…
Máte rádi kvízy a zajímá vás budoucnost světa? Chtěli byste si v divadle dát s přáteli skleničku a b…
Letošní seriál šesti koncertů cyklu S zakončíme v Rakousku. Bohatou škálu díla rakouské…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Podvod je umění. Byli tu s námi od počátku lidstva. Jsou všude kolem nás. A je jich čím dál víc.…
Podvod je umění. Byli tu s námi od počátku lidstva. Jsou všude kolem nás. A je jich čím dál víc.…
Znáte nás z Comedy Clubu, znáte nás z našeho pořadu na Stream.cz a teď jedeme za vámi! Podstrojíme vám…
Každá se nakonec dočká svýho Kokota. Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si…
Každá se nakonec dočká svýho Kokota. Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si…
Každá se nakonec dočká svýho Kokota. Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si…
Jaký je vztah heterosexuálního muže ke svému penisu? Co nutí chlapečky chovat se jak kokoti a ze všeho si ustří…
Znáte nás z Comedy Clubu, znáte nás z našeho pořadu na Stream.cz a teď jedeme za vámi! Podstrojíme vám…
ŠOK! Maso krůtí historicky poprvé uvádí inscenaci s hlavní mužskou postavou. Ale nenechte se zmást. Tento…
ŠOK! Maso krůtí historicky poprvé uvádí inscenaci s hlavní mužskou postavou. Ale nenechte se zmást. Tento…
Tohle není jenom improvizace, tohle je hra. A v každý správný hře se točí velký prachy. Unikátní…
Podvod je umění. Byli tu s námi od počátku lidstva. Jsou všude kolem nás. A je jich čím dál víc.…
Podvod je umění. Byli tu s námi od počátku lidstva. Jsou všude kolem nás. A je jich čím dál víc.…
Znáte nás z Comedy Clubu, znáte nás z našeho pořadu na Stream.cz a teď jedeme za vámi! Podstrojíme vám…
Každé dílo, co za něco stojí, má dvojku. Terminátor má dvojku a je lepší. Dvojky jsou dobrý.…
Každé dílo, co za něco stojí, má dvojku. Terminátor má dvojku a je lepší. Dvojky jsou dobrý.…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Prag_Kassel: HYBRIDNÍ NESNÁZE
Kurátor: Pavel Kubesa
Architektura výstavy: Jakub Jansa
25. 9. - 17. 10. 2018
Vernisáž: 24. 9. 2018 od 19:00
Projekt vznikl za podpory ČNFB.
---
HYBRIDNÍ NESNÁZE
Ozvěny čtyř
„Jak hrozné, nepředstavitelné a neuvěřitelné je, že bychom tu měli kopat zákopy a zkoušet si plynové masky kvůli jakémusi sporu ve vzdálené zemi mezi lidmi, o nichž nic nevíme.“
- britský premiér N. Chamberlain 27. září 1938 ve vystoupení pro BBC
„...měly na vybranou mezi válkou a hanbou. Zvolily hanbu. Budou mít válku.“
- W. Churchill k Chamberlainovi v House Of Commons po podpisu Mnichovské dohody
"Spolkl jsem hada."
- E. Daladier o své roli v průběhu Mnichovské konference
„If you have sacrificed my nation to preserve the peace of the world, I will be the first to applaud you. But if not, gentlemen, God help your souls.“
- J. Masaryk k Lordu Halifaxovi v reakci na „spojeneckou zradu“
---
11:40
Jako druhý muž zprava drží u pasu svůj černý cylindr. Než přistoupí k automobilu, melodie God Save The King se nese širou plání a v pochodovém rytmu se zvolna proměňuje její ústřední motiv v téma, které ještě nezná. Pár desítek minut nato vstupuje do místnosti s dominantním mramorovým krbem v níž se shlukují muži v rozličných, převážně jednořadých oblecích. Když se muž v obleku dvouřadém protáhne mezerou mezi křesly a zaujme jako první své místo, pobídne žoviálně k zasednutí též jednoho za svých hostí. Jen jednou za více než celou půli dne se odhodlají vzdálit se a vystoupí na nedaleký balkon. Brzké ranní hodiny druhého dne je zastihují nad listinou opatřenou čtyřmi čerstvými podpisy. Gratulaci střídá společná fotografie s neukázněnými muži v pozadí, zatímco jiní dva gentlemani stále očekávají své přijetí před dvojitými dveřmi č.105 v přilehlém předsálí. Hostitel již svou místnost ale opouští. V tom se ve dveřích zarazí a pohlédne nazpět: „Vidím před sebou samé nuly“, pronese tiše ale prudce, načež jej tma dlouhých chodeb nadobro pohltí.
Později toho dne na druhé straně kanálu mává muž s cylindrem třemi listy papíru: „Věřím, že to je mír pro naši dobu (...) Jděte domů a klidně spěte.“
---
“Odkudsi zdaleka přiletěla nad Prahu také velká černá vrána, která se spustila a plachtila od Muzea nad letícími světlomety a odposlouchávacími přístroji německé armády dolů k Můstku. Divila se asi tomu hluku, který zde slyšela, a obrazu, který viděla pod sebou.”
- reportér Československého rozhlasu František Kocourek při živém komentování Dne branné moci nacistických vojsk v centru Prahy 19. 3. 1939
---
Možnosti historických faktů
Mnichovskou dohodu, jednu z nejvlivnějších mezinárodních „smluv“ 20. století, která za cenu oběti životaschopnosti jednoho mladého středoevropského státu usilovala o udržení kontinuity imperiálního nastavení politik západních mocností postižených čerstvou vzpomínkou hrůz první světové války, chápeme jako strukturovaný geopolitický fenomén. Pokus o pracovní analýzu a rozklad tohoto konkrétního sledu historických událostí na sadu rozličných konstitutivních sil, kategorií a nástrojů formování dějinných faktů možná umožní zamýšlet se nad jeho symbolickým potenciálem a interpretačními možnostmi. Mimo tradiční, politologicky a právně orientované termíny jako je stát, národ, sebeurčení, legitimita, emancipace a svoboda, ambice, anexe a agrese, impérium, centrum a periferie, mohou v takové analýze posloužit i pojmy jako například hra či kalkul, perspektiva a teritorium, limit i hranice, habitat, lokus nebo jednoduše domov, vzdálenost, přemístění, ztráta, balanc či stabilita, síla, manipulace, kolektivní paměť, anebo taky mýtus. A možná, že právě takováto abstrakce partikulární události je jednou z cest jak zažité historické, společenské či národní mýty bořit.
---
Hlas šesti
Jednotliví autoři se tak pokoušejí o volné interpretace nad touto derivovanou myšlenkovou mapou a v území nalezených pojmů analýzy zakládají rámec své promluvy. Vykračují přitom dvojím směrem: jedni se obrací více na kontext privátního, individuálního života ve vztahu k takto strukturované události, (Luise, Artur, Linus), druzí k univerzálněji chápaným principům a konceptům konstituujících společenské děje a dějiny (Andrea, Elko, Denisa, Linus).
Luise Marie Hampel se svou ready-made laděnou instalací reaguje na konkrétní historické svědectví a paměti osob nucených opustit narychlo své domovy v anektovaných částech Sudet. Rozvíjí zde svůj zájem o pravdivost sdělovaných informací a historie, otázky kolektivní paměti a archivů a s poetikou navozující „dálku“ či „odtržení“ modeluje jakousi univerzální uprchlickou zkušenost.
Andrea Sobotková se zabývá vztahem a možnostmi posunu mezi tradiční lineární perspektivou (vnímanou jako konstrukt modernity a nástroj imperiálních strategií) a rostoucí dominancí využívání vertikálních perspektiv, „leteckého pohledu“ (chápaných jako symptom či simulaci ztráty pevného bodu, úběžníku či „půdy pod nohama“ a stejně tak i jako nástroj expanze a distribuce moci, sledování a ekonomických zájmů ve vertikální rovině, nikoli jen na půdorysu geopolitických map). V instalaci parafrázující tvar Babylonské věže, prvního pokusu o vertikální systém uspořádání, zkoumá vztah stavu volného pádu a „nadhledu“ respektive změny perspektivy nahlížení na historické entity.
Elko Braas kontinuálně studuje vlastnosti uzavřených systémů a sleduje jak různé performativní či nahodilé zásahy zvenčí proměňují jejich chod a chování. Instalace dvou proti sobě namířených kamerových gimbálů (stabilizátorů) pracuje s nemožností dosáhnutí stabilního, vybalancovaného stavu v případě, že dvě stejně programované síly usilují o jeho nastolení.
Denisa Šváchová se věnuje zkoumání vztahu mezi přirozeným pohybem a choreografií, přičemž rámec tohoto průzkumu určují konkrétní prostorové instalace. V jejich mezích rozehrává různé situace prostřednictvím technik současného tance, divadla a performance a aktivně zapojuje samotného diváka. V aktuální čtyřjazyčné instalaci, kdy anglický, německý, italský a francouzský kanál je vždy tiše česky simultánně předabován, mapuje hranice toho, kam až je divák ochoten se nechat vtáhnout v manipulativní hře normativních instrukcí kolidujících s meditativními momenty a jak je jeho tolerance ohýbána s vědomím poddajnosti ostatních zúčastněních.
Práci Linuse Clostermanna charakterizuje zájem o výrazové a obsahové možnostmi materiálu. Nežli v konceptuálně založené, ale spíše v ateliérově laděné kontinuální práci se sbíhá řemeslné opracovávání často levných stavebních materiálů se zaujetím formálními a psychologickými determinacemi žánru pokleslého hororu či sci-fi a citlivými pozorováními okolního světa a jeho niterných kvalit. V konjunkci těchto strategií s v konečných objektech objevuje až jakási narativní, scénická poloha. Zajímá se o „místa chybění“, o podvojnost místa pro život a místa, ze kterých byl život vyhnán. Jednou absence hmoty upozorňuje na absenci obyvatele, podruhé absence vytváří tvar a strukturu nových neznámých bytostí, které se tajemně zachytávají familiérních tvarů podobných předmětům denní spotřeby či nábytku: absence vytváří existenci nepopsatelného a přítomnost poukazuje na chybění známého.
Artur Magrot opakovaně tematizuje roli plošného šíření elektromagnetických vln a různých forem neviditelných rádiových signálů ve veřejném prostoru a proměny kognitivních zájmů a závislostí modernizovaného člověka. Prezentovaný projekt prostřednictvím sdílení odposlechu autorova mobilního telefonu demonstruje nakolik individuální (politická) rozhodnutí (vůle) ovlivňují životní prostor velké skupiny jednotlivců participujících v určitém sdíleném (reálném, geopolitickém, virtuálním a digitálním) prostoru a posouvají, překračují až destruují jeho hranice, včetně mezí prostoru privátního.
---
Vybrané reálie událostí Mnichova 1938 tak autoři přenášejí do symbolického, metaforického kontextu a objevují v této analýze možnost aktuální výpovědi apelující a reagující na současné globální problémy prostřednictvím jazyka současného vizuálního umění. Vybraná témata zkušenosti migrace, omezené a rozšířené perspektivy, stabilizace a manipulace, domova, vyhoštění či ztráty a transgrese hranic si nenárokují být komplexním popisem či vyrovnáním se s dějinotvornou událostí, ale v době jejího 80. připomínání poukazují na možnosti vespolného, dialogického vypořádávání se s odkazy minulosti, možnost vykročit ze zakořeněných schémat „traumatu“, „diktátu“, „zrady“ a nabízejí příležitost společné, evropské interpretace dějin a kolaborativního psaní sdílené historie.