BE27 | SEN O VÝSTAVĚ: Kintera, Rohan, Moyzes, Blochová & Institut úzkosti, Ptáček, Mikuláštík, Machalický, Kubesa & hosté

SEN O VÝSTAVĚ
Kurátoři: kolektiv autorů
22. 10. – 24. 11. 2019
Vernisáž: 21. 10. 2019, 19:00, 20. narozeniny NoD

---

Rozum v těžkých časech

26. října 2019 uběhne 20 let od první výstavy realizované v dnešním Experimentálním prostoru NoD, kterou připravila skupina kreativních umělců působících okolo již zaběhnutého hudebního klubu ROXY. První, v jistém smyslu eponymní výstavou, byl kurátorský projekt Krištofa Kintery s názvem „Vidiny“. S experimentální divadelní buňkou Jednotka rozvinuli ve vznikajícím (tehdy) „Univerzálním prostoru NoD“ podhoubí pro typicky devadesátkový multikulturní hybrid, synergickou fúzi uměleckých forem divadla, výtvarného umění, performance a hudby. Duch doby crossoveru přál: překlenování, vrásnění, gumování a přepisování jednotlivých terénů kultury byly přirozenými symptomy setkání západní postmoderny a nedávno nabyté svobody se všemi jejich nástrahami.

V jednom nepublikovaném textu Krištof Kintera vzpomíná: „Od prvního okamžiku, kdy jsme vstoupili do prvního patra nad ROXY (...), nám bylo jasné, co by se s takovým prostorem mělo stát. Mělo by to být multikulturní mezioborové místo setkávání a prolínání oborů, kontextů (...). Prostě „bez dimenzí“, tedy NO D. (...) Bylo jasné, že Praha musí mít místo, kde se vše prolne pod jednou střechou. A ta střecha byla na strategicky dokonalém místě a měla obrovské střešní okno ve tvaru kruhu. Nebylo co řešit. Ta představa, byla notně lapidární a utopistická: dole klub, tanec zábava, drogy, alkohol = peklo. Nahoře: galerie, divadlo, knihkupectví, kavárna = nebe. Můžeme to tedy zkusit dát dohromady, neboť: co je nahoře, je i dole.“

Vzniknuvší klima naprostého oddání a kreativní spolupráce vytvořilo nemovitý fundament pro rozvoj jedné z nejstarších nezávislých scén v centru české metropole. Její stěny sloužily jako přístavy, z kterých se jednotliví autoři, kurátoři a umělci vydávali mapovat území jednou ryze experimentálního, podruhé angažovaného, politického umění, jindy zas dostávali hlas tendence mimo dominantní proudy soudobé výtvarné scény. Ve zpětném zrcátku se zdá, že prvním plavbám panoval bezbřehý optimismus, odvaha, entuziasmus, rozvoj kritického myšlení a jistá vize. 

Možná, že toto zrcátko bývá lehce zamlžené a nelze v něm číst zcela zřetelně, ale nálada, která z něj dýchá, bývá často odlišná od rozpoložení, které pociťujeme napříč dnešními dystopiemi, toxickými halucinacemi, environmentálním žalem či nervozitou z turbokapitalismu 21. století zaplavující dnešní umělecký provoz. Jako kdyby tehdy scházelo dnešní zklamání z toho, že se stále čím dál tím více zdá, že ty nejlepší „karty“ už byly jaksi dávno rozdány.  

Sen o výstavě vznikl jako pokus o horizontální spolupráci. Jednotliví autoři, kteří vedli směřování Galerie NoD v průběhu dvaceti let její existence, se ohlížejí za současným stavem společnosti, světa a umění a zanechávají určitou zprávu. Není však nutně pesimistická. Možná, že duch místa přeci jen zachránil něco z prvotního entuziasmu a víry, že budoucnost ještě stále existuje a „stojí za to“. Poetické se snoubí s kritickým hlasem, proroctví potkává ironii, diagnózy stojí po boku imaginace a snění, prostorem vlaje poselství. Očekávání (a sny) jsou oproti počátečním „vidinám“ dnes odlišné, ale přesto se zde „něco zdá“: umění je stále jedna z nejlepších strategií, jak si v časech všemožných „krizí“ (globálních, lokálních, klimatických, politických, osobních) zachovávat zdravý rozum.

(Tedy alespoň, když je vám dvacet...)

Pavel Kubesa

---

Autoři:
Krištof Kintera
René Rohan
Tamara Moyzes
Zuzana Blochová & Institut úzkosti
Marek Meduna
András Cséfalvay
Jiří Ptáček
Matouš Lipus
Kateřina Olivová
Marie Štindlová
Tomáš Vaněk
Jana Kalinová
Matěj Smetana
Adéla Součková
Martin Zet
Milan Mikuláštík
Jiří Machalický
Petr Písařík
Pavel Kubesa
Tereza Anderlová

Kurátoři projektu:
Zuzana Blochová
Jiří Ptáček
Jiří Machalický
Pavel Kubesa