Program
O NoDu
#divadlo #hudba #galerie #kavárna #vernisáž #přednášky #ostatní

Jiří Černický: Reálné vize orákula

Připravovaná výstava Reálné vize orákula je obsáhlou multimediální instalací skládající se z série fantasmagorických kreseb a utopistických návrhů, 3D generovaných videí komentujících globální geopolitické dění posledních let, textilních objektů, živé akce a současně téměř nepostřehnutelných instalačních intervencí, které v prostoru galerie simulují přírodní jevy. Tematicky se výstava zaměřuje na zkoumání podprahových motivů moci, odkrývá bizarnost praktik manipulace a šarlatánství. Jiří Černický tyto patogenní společenské projevy zkoumá napříč dějinami lidské civilizace až po současnost a nabízí jejich rozmanité spekulativní interpretace a alternativní varianty. Jiří Černický (*1966) studoval na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové v ateliéru Adély Matasové a poté od roku 1993 na Akademii výtvarných umění v ateliéru Miloše Šejna a Jiřího Davida. Ve své rozmanité tvorbě se pohybuje napříč celou škálou různých médií a uměleckých postupů od malby, instalace a objektové tvorby až po performance a nová média. Je autorem konceptuálních projektů, v nichž pracuje se sociálními tématy a na základě přirozených lidských emocí. Je schopen přesně a s břitkým humorem pojmenovat současné společenské problémy a zprostředkovat divákovi úplně nový pohled na jeho zavedené vnímání světa. Komentuje a podrývá roli nadnárodních korporací a kriticky se vyjadřuje ke konzumu, který ovládá naši realitu. Velkou část jeho díla tvoří utopické, nikdy nerealizované architektonické a jiné projekty, které - ač zůstávají pouhými návrhy - mají schopnost trefně pojmenovat sociální či ekologické problémy dneška. Kromě Ceny Jindřicha Chalupeckého je Černický držitelem Sorosovy ceny a bělehradské 48th October Salon Award. Je autorem samostatné retrospektivní výstavy v Galerii Rudolfinum, svá díla prezentoval například ve SPACE Gallery v Clevelandu, v Artsdepot Gallery v Londýně nebo ve vídeňské Steinek Gallery. Působí jako vedoucí Ateliéru malby na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.

Michaelův Mashup

Dva hosté. Jeden moderátor. A jejich vzájemná interakce. Bez konfliktu, ale s inspirací.  Pořad postavený na…

UNDERGROUND COMEDY CLUB

Znáte nás z Comedy Clubu, znáte nás z našeho pořadu na Stream.cz a teď jedeme za vámi! Podstrojíme vám…

ČEKÁNÍ NA KOKOTA / Maso Krůtí

Každá se nakonec dočká svýho Kokota. Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si…

ČEKÁNÍ NA KOKOTA / Maso Krůtí

Každá se nakonec dočká svýho Kokota. Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si…

THE LEGEND OF LUNETIC / Janek & Natálka & kol.

Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…

THE LEGEND OF LUNETIC / Janek & Natálka & kol.

Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…

OSAMĚLOST KOMIKSOVÝCH HRDINŮ / Janek & Natálka & kol.

Divadelní comiks-con.  American psychological society (APS) vydala v roce 2017 studii, která dokazuje, že cca 70% lidí sní o…

PUBKVÍZ O BUDOUCNOSTI SVĚTA / Divadlo LETÍ

Máte rádi kvízy a zajímá vás budoucnost světa? Chtěli byste si v divadle dát s přáteli skleničku a b…

PKF - Prague Philharmonia / Rakousko včera a dnes: Schönberg – Berg – Neuwirth – Staud

Letošní seriál šesti koncertů cyklu S zakončíme v Rakousku. Bohatou škálu díla rakouské…

THE LEGEND OF LUNETIC / Janek & Natálka & kol.

Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…

THE LEGEND OF LUNETIC / Janek & Natálka & kol.

Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…

THE LEGEND OF LUNETIC / Janek & Natálka & kol.

Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…

ŠMEJDI ÚTOČÍ / Janek & Natálka & kol.

Podvod je umění. Byli tu s námi od počátku lidstva. Jsou všude kolem nás. A je jich čím dál víc.…

ŠMEJDI ÚTOČÍ / Janek & Natálka & kol.

Podvod je umění. Byli tu s námi od počátku lidstva. Jsou všude kolem nás. A je jich čím dál víc.…

UNDERGROUND COMEDY CLUB

Znáte nás z Comedy Clubu, znáte nás z našeho pořadu na Stream.cz a teď jedeme za vámi! Podstrojíme vám…

ČEKÁNÍ NA KOKOTA / Maso Krůtí

Každá se nakonec dočká svýho Kokota. Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si…

ČEKÁNÍ NA KOKOTA / Maso Krůtí

Každá se nakonec dočká svýho Kokota. Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si…

ČEKÁNÍ NA KOKOTA / Maso Krůtí

Každá se nakonec dočká svýho Kokota. Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si…

TŘI HETERÁNI / Divadlo MASO

Jaký je vztah heterosexuálního muže ke svému penisu? Co nutí chlapečky chovat se jak kokoti a ze všeho si ustří…

UNDERGROUND COMEDY CLUB

Znáte nás z Comedy Clubu, znáte nás z našeho pořadu na Stream.cz a teď jedeme za vámi! Podstrojíme vám…

OIDIPUSSY / Maso Krůtí

ŠOK! Maso krůtí historicky poprvé uvádí inscenaci s hlavní mužskou postavou. Ale nenechte se zmást. Tento…

OIDIPUSSY / Maso Krůtí

ŠOK! Maso krůtí historicky poprvé uvádí inscenaci s hlavní mužskou postavou. Ale nenechte se zmást. Tento…

NEREALITY SHOW / České národní improvizační divadlo

Tohle není jenom improvizace, tohle je hra. A v každý správný hře se točí velký prachy.  Unikátní…

ŠMEJDI ÚTOČÍ / Janek & Natálka & kol.

Podvod je umění. Byli tu s námi od počátku lidstva. Jsou všude kolem nás. A je jich čím dál víc.…

ŠMEJDI ÚTOČÍ / Janek & Natálka & kol.

Podvod je umění. Byli tu s námi od počátku lidstva. Jsou všude kolem nás. A je jich čím dál víc.…

UNDERGROUND COMEDY CLUB

Znáte nás z Comedy Clubu, znáte nás z našeho pořadu na Stream.cz a teď jedeme za vámi! Podstrojíme vám…

BIBLE 2 / Janek & Natálka a kol.

Každé dílo, co za něco stojí, má dvojku. Terminátor má dvojku a je lepší. Dvojky jsou dobrý.…

BIBLE 2 / Janek & Natálka a kol.

Každé dílo, co za něco stojí, má dvojku. Terminátor má dvojku a je lepší. Dvojky jsou dobrý.…

THE LEGEND OF LUNETIC / Janek & Natálka & kol.

Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…

THE LEGEND OF LUNETIC / Janek & Natálka & kol.

Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…

Přihlaste se do newsletteru

en

Pavla Malinová: Tvář s lehkým záchvěvem trápení

Pavla Malinová
Tvář s lehkým záchvěvem trápení

Kurátor: Pavel Kubesa
Galerie NoD
26. 4. - 5. 6. 2021

---

Tělo mezi nebem a zemí.


Lhostejnost, byť jsme ji nazývali jakkoli jinak, je strašnou a trvalou formou krutosti.
 – Marcel  Proust

Výrobní číslo lidského exempláře je tvář, to nahodilé a neopakovatelné seskupení rysů. Nezračí se v ní ani povaha, ani duše, ani to, čemu říkáme ,já‘. Tvář je jen číslo exempláře.“
– Milan Kundera: Nesmrtelnost


Slavný obraz francouzského malíře Théodora Géricaulta Vor Medúzy (1818-1819) znamenal určitou změnu kurzu samotných dějin malířského umění. Géricault ve svém nejslavnějším díle odvrací pozornost od velkých historických, náboženských či mýtických postav, které námětově dominovaly uměleckému kánonu předešlých tisíciletí a coby ústřední protagonisty obrazu znázorňuje skupinu anonymních trpících. Kult antického či biblického heroismu nahrazuje empatií s neznámým a hrůzou, která vyvstávala před světem, do nějž ranně romantický člověk právě začínal vstupovat. Vor Medúzy představuje selhání naděje, bezvýznamné utrpení, současně i horor, jenž skrývá základní lidský instinkt: instinkt přežití, jenž nakonec převálcuje všechny morální závazky a humanistické vize a vžene civilizovaného člověka do chřtánu barbarismu.

Jako jedno ze svých posledních děl, v roce, kdy již žil s vědomím přicházejícího konce, vytvořil „enfant terrible“ německé umělecké scény druhé poloviny 20. století Martin Kippenberger stejnojmennou sérii fotografických autoportrétů, ve kterých „znovu-sehrává“ pózy jednotlivých přeživších ze slavného Géricaultova obrazu. Kippenbergrova aluze Voru Medúzy obrací výše naznačený interpretační rámec romantického díla a přesměrovává pozornost směrem k niterné tělesné intimitě: Kippenberger tak v géricaultovských pozicích nereprezentuje anonymního člověka jakožto modelového zástupce pohnutého lidství, nýbrž sebe samého jakožto lidskou bytost s nezaměnitelnou emocionální krajinou a vnímanou tělesností.

Mezi Géricaultem a Kippenbergrem můžeme nahlédnout dvě možné (a určitě ne jediné) významové roviny, jak je možné k tématu pózy coby klíčovému formálnímu i obsahovému problému figurativního zobrazovaní (malířského či sochařského) přistupovat. Tělesná póza může zastávat funkci určitého archetypálního symbolu na jedné straně a přispívat tak smyslu obrazu jakožto alegorie. Stejně tak, na straně druhé, však může v obraze působit jako prostředek introspekce, jako znázornění prožívaných tělesných či emocionálních stavů. Géricaultovy postavy tak nalézáme v pózách reprezentujících samotné pojmy jako zatracení, hrůza či beznaděj, Kippenbergrovy autoportréty pak zas zpřítomňují nevyřknutelné, fyzické a duševní obsahy sdělitelné pouze jako „známé“, ale současně nepopsatelné.

A právě tělesná póza sehrává podstatnou roli také v obrazech Pavly Malinové. Kombinuje v nich obě zmíněné možnosti (postavu jako reprezentanta civilizace a zároveň tělo jako scénu intimního prožívání) a v jistém smyslu neadresně rozpracovává kippenbergerovský autobiografický, respektive autoterapeutický moment. Jednotlivé pózy zobrazovaných figur, často připomínající různé relaxační či cvičební pozice, vycházejí z autorčina reálného vnímání a vypořádávání se s vlastní, někdy strastiplnou tělesností. Samotné fyzičnosti, doslova hmotné přítomnosti postavy v obraze, dosahuje až sochařsky pojatým traktování lidského těla: tělo vnímá jako objem a prostor pro odhalování světla a stínů. Jednotlivé somatotypy postav často čerpají z široké škály inspiračních zdrojů: z objektů a soch sahajících od starověkého Egypta až po díla výtvarné moderny. Její malířská figurace tak nese náznaky nejen primitivistických rysů v díle Fernanda Legéra, ale tělesné konstituce postav mohou připomínat také semi-abstraktní figurální monumenty Henryho Moorea.

Jednotlivé pózy jsou pro Pavlu Malinovou prostředkem k mediaci její vnitřní osobní zkušenosti. V nejnovějších sériích je proto možné vysledovat dále rozvíjející se pojetí malířské figurace jakožto brány k sdílení afektů těla: samotná malba, ať už v rovině autorčiny tvorby či v rovině divácké percepce, otevírá imaginativní prostor pro zakoušení tělesných stavů klidu, relaxace, ale i všemožných neduhů, zranění a bolesti.

Druhým klíčovým motivem aktuální série obrazů Pavly Malinové je tvář. Tváře, opět často inspirované díly z dějin umění, zde vystupují v roli odhaleného i zahaleného, odhalujícího i zahalujícího. Její tváře odhalují emocionální náplň postav, citový náboj, současně ale zahalují konkrétní identitu, někdy také sexualitu a představují se v podobě androgynních stvoření. Nejzajímavějším momentem jsou tváře zahalené různými objekty, které upomínají na kosmické jevy a vesmírná tělesa: tvář jako Měsíc, tvář jako sluneční korona, tvář s hvězdou zrcadlící se ve vlastním klíně. Sebereflexivní, intimní princip svých maleb tak zahrnuje do širší futurologické perspektivy: její postavy, vznášející se v utopických atmosférách, se ukazují jako posthumánní bytosti obývající extraplanetární kosmologickou budoucnost.

Malby Pavly Malinové tak možná jistým způsobem poukazují na závrať, která se před námi tyčí v uvědomění si místa lidské civilizace v koloběhu vesmíru, ale také na každodenní a třeba neuvědomovanou závrať plynoucí v každém z nás, když čelíme nesdělitelností nejniternějších prožitků a citů, které se skrývají za našimi tvářemi. Podaří-li se pak nám kdykoli v tvářích rozpoznat záchvěv pravdivého citu, nebuďme k nim lhostejní.

Pavel Kubesa