Lenka Tyrpeklová se ve své intermediálně uchopené autorské tvorbě věnuje různým sociálním tématům. Mezi ně patří například tematika vězeňského systému, ženských věznic nebo přímo všeobjímající téma svobody, která má v současném kontextu velmi diverzifikovanou podobu. Výstavní projekt Mea Maxima Culpa Casino Abrakadabra představuje autorčin pohled na instituci soudní moci a justice jakožto „kasina“: tj. prostor náhody, nevyzpytatelnosti, štěstí a neštěstí, kde namísto spravedlnosti a objektivity je právní systém mnohdy postaven na paradoxech a rozporech. Lenka Tyrpeklová tak ohledává soudní proces jako takový, jeho specifický jazyk, styl a role justičních činitelů. Současně si všímá jak otázky času, který nás v případě obvinění paralyzuje nejen v osobním životě, tak i definitivnosti, nezvratnosti a devastujícím efektům vyřčení slova „Vinen“. --- Lenka Tyrpeklová (*1989) studovala na Fakultě umění a designu Ladislava Sutnara v Plzni v ateliéru Intermédií Doc. Mileny Dopitové. Ve své práci se snaží upozorňovat na slabiny a nefunkčnost českého vězeňského systému, všímá si širších společenských příčin i důsledků trestání. Primární sondu do této problematiky započala v roce 2017, a to v prostředí Věznice Plzeň Bory či následně ve Věznici Bělušice. Společenskokritické a aktivistické směřování samotného uměleckého výzkumu pak přenáší nejen do galerijního prostředí, ale i mimo uměleckou tvorbu. Ať už formou vzdělávacích programů ve Věznici Bělušice se zaměřením na výuku výtvarného umění, kde se snaží pozitivně ovlivňovat postoje a chování vězňů, tak i otevíráním diskuze o budoucí reformě vězeňského systému. Klíčovou byla pro Lenku Tyrpeklovou samostatná výstava DNO DEN v galerii HYB4 v Praze v roce 2023, která prezentovala spolupráci jak s věznicemi i vězni ve výkonu, tak s osobami po propuštění na svobodu.
V nouzi se k němu modlíme. Pokládáme svíčky na divadelní oltář. Citujeme z paměti. Čapkovo - Jak se dělá…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Festival Jiný Pohled/Queer Eye letos přiváží skvělou íránsko-německou zpěvačku MADANII z Berlína, dále speci…
Každé dílo, co za něco stojí, má dvojku. Terminátor má dvojku a je lepší. Dvojky jsou dobrý.…
Každé dílo, co za něco stojí, má dvojku. Terminátor má dvojku a je lepší. Dvojky jsou dobrý.…
První společný projekt Divadla NoD a spolku StorytellingCZ ve kterém se živé vyprávění příběhů potkáv…
Jejich stand-up známe z Comedy Clubu, známe je i z pořadu na Stream.cz, a teď vystupují pravidelně v NoDu. Dvouhodinová ultim…
Novoroční benefice Nadačního fondu obětem holocaustu Dorůžka-Fischmann-Novák trio Registrace na emailu: beneficeNFOH@seznam.cz …
Dva hosté. Jeden moderátor. A jejich vzájemná interakce. Bez konfliktu, ale s inspirací. Neobvyklé…
Dva hosté. Jeden moderátor. A jejich vzájemná interakce. Bez konfliktu, ale s inspirací. Neobvyklé…
Život tajného agenta denně provokuje naši fantazii v akčních filmech, komiksech a špionážních románech. Agent…
Dva hosté. Jeden moderátor. A jejich vzájemná interakce. Bez konfliktu, ale s inspirací. Neobvyklé…
V nouzi se k němu modlíme. Pokládáme svíčky na divadelní oltář. Citujeme z paměti. Čapkovo - Jak se dělá…
Dokumentární performance s prvky vzdušné akrobacie. “Někdy mám pocit, že se z toho kruhu nedá vystoupit”…
Dva hosté. Jeden moderátor. A jejich vzájemná interakce. Bez konfliktu, ale s inspirací. Neobvyklé…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Dva hosté. Jeden moderátor. A jejich vzájemná interakce. Bez konfliktu, ale s inspirací. Neobvyklé…
Jejich stand-up známe z Comedy Clubu, známe je i z pořadu na Stream.cz, a teď vystupují pravidelně v NoDu. Dvouhodinová ultim…
Jaký je vztah heterosexuálního muže ke svému penisu? Co nutí chlapečky chovat se jak kokoti a ze všeho si ustří…
Jaký je vztah heterosexuálního muže ke svému penisu? Co nutí chlapečky chovat se jak kokoti a ze všeho si ustří…
ŠOK! Maso krůtí historicky poprvé uvádí inscenaci s hlavní mužskou postavou. Ale nenechte se zmást. Tento…
Každé dílo, co za něco stojí, má dvojku. Terminátor má dvojku a je lepší. Dvojky jsou dobrý.…
Každé dílo, co za něco stojí, má dvojku. Terminátor má dvojku a je lepší. Dvojky jsou dobrý.…
Každé dílo, co za něco stojí, má dvojku. Terminátor má dvojku a je lepší. Dvojky jsou dobrý.…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
V nouzi se k němu modlíme. Pokládáme svíčky na divadelní oltář. Citujeme z paměti. Čapkovo - Jak se dělá…
Podvod je umění. Byli tu s námi od počátku lidstva. Jsou všude kolem nás. A je jich čím dál víc.…
Podvod je umění. Byli tu s námi od počátku lidstva. Jsou všude kolem nás. A je jich čím dál víc.…
Guatemalská, v Mexiku usazená hudebnice Mabe Fratti se vrací do Prahy po třech letech s dvěmi novými alby a s kapelou. Již tahle…
ŠOK! Maso krůtí historicky poprvé uvádí inscenaci s hlavní mužskou postavou. Ale nenechte se zmást. Tento…
Jejich stand-up známe z Comedy Clubu, známe je i z pořadu na Stream.cz, a teď vystupují pravidelně v NoDu. Dvouhodinová ultim…
První společný projekt Divadla NoD a spolku StorytellingCZ ve kterém se živé vyprávění příběhů potkáv…
Jaký je vztah heterosexuálního muže ke svému penisu? Co nutí chlapečky chovat se jak kokoti a ze všeho si ustří…
Život tajného agenta denně provokuje naši fantazii v akčních filmech, komiksech a špionážních románech. Agent…
Jejich stand-up známe z Comedy Clubu, známe je i z pořadu na Stream.cz, a teď vystupují pravidelně v NoDu. Dvouhodinová ultim…
Každá se nakonec dočká svýho Kokota. Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si…
Každá se nakonec dočká svýho Kokota. Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si…
Galerie NoD
Peter Watkins
Mother Tongue
Kurátor: Pavel Kubesa
Text: Eugenie Shinkle
Vernisáž: 25. 1. 2022, 19:00
26. 1. - 20. 2. 2022
---
Mother Tongue
‚Want kommt der Morgen.‘ Sentiment této krátké fráze nelze snadno přeložit do angličtiny. V původní němčině nese váhu melancholie, která se ztrácí, pokud ji transponujeme do jiného jazyka. Matka Petera Watkinse po sobě zanechala mnoho takových úvah, napsaných na útržcích papíru či pečlivě zaznamenaných v sešitech.
Watkinsova matka zemřela, když byl ještě dítě. Již více než deset let proto prostřednictvím fotografie prozkoumává témata paměti, traumatu a ztráty rodiny, přičemž mu jako námět slouží několik málo věcí, které po sobě jeho matka zanechala. V dřívější sérii The Unforgetting vytvářel z těchto objektů jednoduchá zátiší. Výsledné fotografie nesou nezaměnitelný rukopis svého tvůrce – minulost, nahlíženou skrze objektiv fotografovy současnosti. V Mother Tongue však Watkins ustupuje od fotoaparátu a nechává slyšet matčin hlas vedle svého.
Na této výstavě nenajdete žádné fotografie. Obrazy matčiných deníků, těsnopisných poznámek, básní, a audiokazet, na které se nahrávala při procvičování anglické výslovnosti – to vše bylo zachyceno skenerem. Tyto záznamy jsou zde prezentovány jako negativy, i když toto převrácení není vždy zřejmé. Pozoruhodné je téma nepřeložitelnosti, které je spojuje – kódovaná sdělení, abstrakce a zevnějšky, které neodhalují nic ze svého obsahu. Ačkoli se tato zobrazení podobají samotným předmětům, nejedná se o dokumenty, ale o metafory nepřítomnosti a ztráty.
Na rozdíl od fotoaparátu, který vytváří obraz zaostřením světla procházejícího skrze objektiv, skenery fungují tak, že osvěcují objekt a pomocí zrcadel nasměrují jeho odraz na fotocitlivý sensor. Pokud je fotografický obraz stopou, naskenovaný obraz je jakýmsi nekonečným odkládáním – abstrakcí vydávající se za přízračného dvojníka. Stejně jako zrcadlová chodba, kterou musí návštěvník projít v první části výstavního prostoru, je každý obraz v rámci výstavy hrou odrazů, která nikdy nevede zpět ke skutečnému předmětu.
V zadní výstavní místnosti pak proti sobě stojí dva zrcadly obložené sloupovité reproduktory. Z jednoho slyšíme nahrávku Watkinsovy matky, přičinlivě překládající slova z její rodné němčiny do angličtiny; z druhé pak Watkins překládá ze své rodné angličtiny zpět do němčiny. To, co zní jako dialog, představuje dvě na sobě nezávislé recitace, které sice sdílí stejný fyzický prostor, ale jsou zaznamenané s odstupem desetiletí. Hlas, stejně jako rukopis, je ztělesněním jazyka a stopou těla. Zde navíc evokuje přítomnost a zároveň nepřekonatelný časový odstup. Paralelní kontradikce se odehrává v záměrně zkreslených skenech, které proměňují předměty v abstraktní vzory, a přitom v digitální podobě věrně zaznamenávají záhyby, trhliny a oděrky původních objektů.
‚Proč žijeme‘? ptá se Watkinsova matka v jedné ze svých soukromých poznámek. Na takové otázky neexistuje jednoduchá odpověď. Výstava Mother Tongue se ohlíží zpět do minulosti, která je podobně nepoznatelná. Nikoliv však se záměrem nalézt odpovědi, ale proto, aby prozkoumala nedostatky a trhliny v samotném procesu vzpomínání. Watkins zde konfrontuje omezenost jazyka a nedostupnost utrpení druhých s naší vlastní touhou najít smysl v tom, co po nich zůstalo. A tak nepoukazuje na klamnou útěchu smíření se s jejich ztrátou, ale na hodnotu učení se s ní žít.
Eugénie Schinkle
Peter Watkins (1984) je britský umělec žijící a pracující od roku 2019 v Praze. Ve své dlouhodobé kontinuální práci zaměřené na autobiografické motivy zkoumá témata jako je „ztráta“, trauma či osobní i kolektivní historie. Watkinsovo dílo se věnuje tématu archivace a různých forem paměti. Ve své aktuální umělecké praxi tematizuje způsoby, jakými se prostřednictvím procesu pamatování uchovávají či ztrácejí naše osobní historie. Pracuje především s médiem klasické analogové fotografie, kterou však zařazuje do intermediálního kontextu a probádává tak i hranice mezi jednotlivými uměleckými médii. Do svých výstavních instalací začleňuje sochařské a prostorové elementy, současně ale ponechává ve svých projektech prostor pro textuální intervence, které vychází z jeho zájmu o autorské psaní a kritický výzkum. Za svou praxi obdržel řadu mezinárodních ocenění a jeho práce jsou uloženy ve sbírkách jako je Victoria and Albert Museum (UK) či Museum Winterthur (CH).