Program
O NoDu
#divadlo #galerie #cafébar #vernisáž #přednášky #ostatní

David Böhm & Jiří Franta: JE TO SKORO JAKO NĚCO, CO TO UŽ BYLO

Projekt Je to skoro jako něco, co to už bylo je symbolickým návratem na místo, kde umělecká dvojice přesně před 20 lety vznikla. Po 20 letech fungování se oba autoři navrací zpět do galerie, kde poprvé použili formu spolupráce a při té příležitosti nalezli mnoho obsahových a formálních postupů, které používají i rozvíjí dodnes. Eponymní výstava Není to to, co by to mohlo být v roce 2006 v tehdejších prostorách Galerie NoD (dnešní prostor Bar NoD a Louge NoD) autorům ukázala cestu spolupráce. Spočívala v každodenním docházení do galerie a přenášením vjemů, postřehů, komentářů na zeď galerie. Celý proces trval skoro 2 měsíce. Za tu dobu se stěny galerie pokryly vším, co ze svého životního okolí a každodenní zkušenosti profiltrovali. Vytvořili tak jakýsi kolážový deník. Dernisáž výstavy dvojice pojala jako rozloučení s touto efemérní činností a přetřeli kresebnou koláž celé galerie zpět do původního stavu prázdné a na bílo vymalované galerie. Týž postup umělecká dvojice dodrží i tentokrát a koncepce se bude replikovat dle původních pravidel. Projekt tak sleduje proměnu a posun témat, pozornosti a formálních řešení autorů samotných a všímá si, k jakým modulacím citlivosti a způsobů práce s dvacetiletým odstupem – pokud vůbec – dochází. Performativní kresebný projekt se tak stává jakousi laboratoří vlastní umělecké historie a evoluce a zkoumá validitu vlastních uměleckých principů a zásad na pozadí reflexe různých faset současné společnosti a geopolitické situace. V rámci výstavy vychází monografická publikace shrnující dvacetiletou činnost umělecké dvojice u vydavatelství Bigboss.  David Böhm (*1982) & Jiří Franta (*1978) začali spolupracovat v roce 2006 ještě coby studenti Akademie výtvarného umění v Praze v ateliéru Vladimíra Skrepla. Kresba je trvalým ohniskem jejich tvorby. Pořádají performance, natáčejí videa, budují prostorové instalace, zasahují do veřejného prostoru, vytvářejí nástěnné malby a jsou autory komiksů, knižních a časopiseckých ilustrací. Böhm a Franta se ve své společné práci zabývají vztahem kresby a performance a kresebnými přesahy do konceptuálního umění. Do povědomí umělecké veřejnosti se zapsali malířsko-kresebným pojednáním stěn v galeriích i ve veřejném prostoru. Ve svých „ilustracích“ si mnohdy hrají s mnohovýznamovostí, s ironií a komentují tak život lidského společenství. Jiří Franta je také členem umělecké skupiny Rafani. David Böhm získal spolu s básníkem Ondřejem Buddeusem v roce 2013 cenu Magnesia Litera za publikaci Hlava v hlavě, v roce 2020 byl pak oceněn jako autor knihy A jako Antarktida. V posledních dvou letech realizoval v nakladatelství Labyrint knihy TEĎ: Než dočteš tuto větu, narodí se na Zemi 21 dětí a Skica jako prvotní vizualizace myšlenky. V letech 2009, 2010 a 2012 byli nominováni na Cenu Jindřicha Chalupeckého. Doprovodný program k výstavě: Performance s hosty: 24. 10.: Julius Reichel 2. 11.: Vladimír 518 8. 11.: Chrudoš Valoušek Live koncert kapely SCOOP: 5. 11. 2026, 19:00 Více ZDE. Vernisáž partnerské výstavy ROXY Visuals Vol.19: 5. 11. 2026, 19:00, Klub ROXY Více ZDE.

ROXY Visuals Vol.19 – Contemporary Art at Night

Klub ROXY ve spolupráci s Galerií NoD připravují zbrusu novou site-specific instalaci uměleckých děl ROXY Visuals vol. 19, která navazuje na již více než desetiletou tradici prezentace současného českého umění v kulisách legendárního hudebního klubu. Aktuální edici uměleckých děl s podtitulem Contemporary Art at Night pro konkrétní místa klubu ROXY připravil kurátorovaný kolektiv výrazných českých umělců a umělkyň: své intervence představí v kolaborativním projektu Epos 257 & Jan Lesák feat. Mirek Čáslavka, vlastní práce Jakub Tomáš, Slavomíra Ondrušová, Tomáš Roubal, nebo třeba legendy české výtvarné scény jako Vladimír Skrepl a Vladimír 518. Umělectvo patří dlouhá léta mezi stálice české i mezinárodní výtvarné scény, současně jsou v blízké umělecké a osobní vazbě k umělecké dvojici David Böhm a Jiří Franta, která právě vystavuje v partnerské Galerii NoD. Kurátorskou koncepci instalace a kolekce uměleckých děl připravil kurátor Galerie NoD Pavel Kubesa. Další edice ROXY Visuals se pokouší o pokračování redefinice vztahu současného umění a specifické atmosféry nočního klubu. Jednotlivé umělecké intervence prezentují širokou varietu estetických a formálních poloh, se kterými se diváci v současném umění mohou setkat. Cílem výstavní koncepce ROXY Visuals – Contemporary Art at Night je snaha otevřít současné umění a jeho témata novým kontextům, situacím a novému publiku a prezentovat jej prostřednictvím site-specific instalací vznikajících přímo na míru danému prostoru. Vernisáž aktuální edice ROXY Visuals vol. 19 proběhne v klubu ROXY v prostorách ROOM 8 ve čtvrtek 5.11. 2025 od 20:00. Vernisáži předchází výtvarná performance umělecké dvojice David Böhm a Jiří Franta a koncert hardcorové kapely SCOOP v prostorách probíhající výstavy David Böhm & Jiří Franta: Je to skoro jako něco, co to už bylo v Galerii NoD (1NP nad klubem ROXY, Dlouhá 33). --- Program komponovaného večera 5. 11. 2026: 19:00 Galerie NoD: - malířská perfomance a koncert kaopely SCOOP v Galerii NoD 20:00 Klub ROXY: - Doors open / 20:30 zahájení výstavy ROXY VISUALS: Contemporary Art at Night Vol. 19 Obě akce jsou zdarma.

NoD AFTER TEN

Sobota v NoDu ve 22:00 rohodně nekončí! Teprve začíná. Každou sobotu přinášíme pravidelnou sérii NoD AFTER…

MICHAELŮV MASHUP

Dva hosté. Jeden moderátor. A jejich vzájemná interakce. Bez konfliktu, ale s inspirací.  Neobvyklé…

THE LEGEND OF LUNETIC / Janek & Natálka & kol.

Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…

THE LEGEND OF LUNETIC / Janek & Natálka & kol.

Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…

NoD AFTER TEN

Sobota v NoDu ve 22:00 rohodně nekončí! Teprve začíná. Každou sobotu přinášíme pravidelnou sérii NoD AFTER…

FAKE CRIME / Joke Division

Improvizovaný podcast. Na světě existuje více než 50 000 true crime podcastů. Je jenom otázkou času, kdy zásoba krimináln…

KASPAROV VS. DEEP BLUE / Janek & Natálka & kol.

Nikdy neporažený šachový mistr světa Garry Kasparov odehrál v roce 1997 zápas proti superpočítači Deep Blue.  …

NoD AFTER TEN

Sobota v NoDu ve 22:00 rohodně nekončí! Teprve začíná. Každou sobotu přinášíme pravidelnou sérii NoD AFTER…

SMRT NA KONI / BREMY

Jak ve 4 lidech odehrát velkolepou historickou hru o 3 dílech, 812 stranách, 76 postavách a 5 vojscích? Divadelní…

OIDIPUSSY / Maso Krůtí

ŠOK! Maso krůtí historicky poprvé uvádí inscenaci s hlavní mužskou postavou. Ale nenechte se zmást. Tento…

27 LITRŮ UMĚLÝ KRVE / Janek & Natálka & kol.

Živě natáčený béčkový film. Stejně jako sexy lidi v bílym tílku od krve a bláta co vrtaj d…

27 LITRŮ UMĚLÝ KRVE / Janek & Natálka & kol.

Živě natáčený béčkový film. Stejně jako sexy lidi v bílym tílku od krve a bláta co vrtaj d…

27 LITRŮ UMĚLÝ KRVE / Janek & Natálka & kol.

Živě natáčený béčkový film. Stejně jako sexy lidi v bílym tílku od krve a bláta co vrtaj d…

UNDERGROUND COMEDY CLUB

Jejich stand-up známe z Comedy Clubu, známe je i z pořadu na Stream.cz, a teď vystupují pravidelně v NoDu. Dvouhodinová ultim…

JÁ, DIAGNÓZA / + - VeDvou

„Letím a dopadám na prdel, lehám si na záda, držkou do bláta. Málokdo tenhle manévr umí…

FAKE CRIME / Joke Division

Improvizovaný podcast. Na světě existuje více než 50 000 true crime podcastů. Je jenom otázkou času, kdy zásoba krimináln…

Vánoční IMPROspeciál / IMPROvariace

Přijďte si odpočinout a pobavit se v čase předvánočních zmatků a shonů, kdy na poslední chvíli balíte kapra, smažíte…

Vyprodáno

OIDIPUSSY / Maso Krůtí

ŠOK! Maso krůtí historicky poprvé uvádí inscenaci s hlavní mužskou postavou. Ale nenechte se zmást. Tento…

THE LEGEND OF LUNETIC / Janek & Natálka & kol.

Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…

THE LEGEND OF LUNETIC / Janek & Natálka & kol.

Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…

THE LEGEND OF LUNETIC / Janek & Natálka & kol.

Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…

Silvestrovská stand-up show / Street Comedy

Rozlučte se s rokem 2026 s pořádnou dávkou humoru. Na Silvestra dorazí do Baru NoD Street Comedy - čtveřicíe výrazn…

SMRT NA KONI / BREMY

Jak ve 4 lidech odehrát velkolepou historickou hru o 3 dílech, 812 stranách, 76 postavách a 5 vojscích? Divadelní…

8 MILIARD LIDÍ HOŘÍ / 8lidí

Nová autorská inscenace tvůrčího kolektivu 8lidí. Příjemné horko. Hustá pára. Vůně citrusu. Zá…

UNDERGROUND COMEDY CLUB

Jejich stand-up známe z Comedy Clubu, známe je i z pořadu na Stream.cz, a teď vystupují pravidelně v NoDu. Dvouhodinová ultim…

ŠMEJDI ÚTOČÍ / Janek & Natálka & kol.

Podvod je umění. Byli tu s námi od počátku lidstva. Jsou všude kolem nás. A je jich čím dál víc.…

ŠMEJDI ÚTOČÍ / Janek & Natálka & kol.

Podvod je umění. Byli tu s námi od počátku lidstva. Jsou všude kolem nás. A je jich čím dál víc.…

FAKE CRIME / Joke Division

Improvizovaný podcast. Na světě existuje více než 50 000 true crime podcastů. Je jenom otázkou času, kdy zásoba krimináln…

JÁ, DIAGNÓZA / + - VeDvou

„Letím a dopadám na prdel, lehám si na záda, držkou do bláta. Málokdo tenhle manévr umí…

KASPAROV VS. DEEP BLUE / Janek & Natálka & kol.

Nikdy neporažený šachový mistr světa Garry Kasparov odehrál v roce 1997 zápas proti superpočítači Deep Blue.  …

27 LITRŮ UMĚLÝ KRVE / Janek & Natálka & kol.

Živě natáčený béčkový film. Stejně jako sexy lidi v bílym tílku od krve a bláta co vrtaj d…

27 LITRŮ UMĚLÝ KRVE / Janek & Natálka & kol.

Živě natáčený béčkový film. Stejně jako sexy lidi v bílym tílku od krve a bláta co vrtaj d…

27 LITRŮ UMĚLÝ KRVE / Janek & Natálka & kol.

Živě natáčený béčkový film. Stejně jako sexy lidi v bílym tílku od krve a bláta co vrtaj d…

27 LITRŮ UMĚLÝ KRVE / Janek & Natálka & kol.

Živě natáčený béčkový film. Stejně jako sexy lidi v bílym tílku od krve a bláta co vrtaj d…

THE LEGEND OF LUNETIC / Janek & Natálka & kol.

Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…

THE LEGEND OF LUNETIC / Janek & Natálka & kol.

Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…

THE LEGEND OF LUNETIC / Janek & Natálka & kol.

Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…

UNDERGROUND COMEDY CLUB

Jejich stand-up známe z Comedy Clubu, známe je i z pořadu na Stream.cz, a teď vystupují pravidelně v NoDu. Dvouhodinová ultim…

SMRT NA KONI / BREMY

Jak ve 4 lidech odehrát velkolepou historickou hru o 3 dílech, 812 stranách, 76 postavách a 5 vojscích? Divadelní…

ŠMEJDI ÚTOČÍ / Janek & Natálka & kol.

Podvod je umění. Byli tu s námi od počátku lidstva. Jsou všude kolem nás. A je jich čím dál víc.…

ŠMEJDI ÚTOČÍ / Janek & Natálka & kol.

Podvod je umění. Byli tu s námi od počátku lidstva. Jsou všude kolem nás. A je jich čím dál víc.…

KASPAROV VS. DEEP BLUE / Janek & Natálka & kol.

Nikdy neporažený šachový mistr světa Garry Kasparov odehrál v roce 1997 zápas proti superpočítači Deep Blue.  …

KASPAROV VS. DEEP BLUE / Janek & Natálka & kol.

Nikdy neporažený šachový mistr světa Garry Kasparov odehrál v roce 1997 zápas proti superpočítači Deep Blue.  …

FAKE CRIME / Joke Division

Improvizovaný podcast. Na světě existuje více než 50 000 true crime podcastů. Je jenom otázkou času, kdy zásoba krimináln…

KAPRONÁDO / Janek & Natálka a kol.

Svět, jak ho známe, se řítí do záhuby. Vody jsou plný kokainu a antidepresiv. I v 21. století stále existuje…

KAPRONÁDO / Janek & Natálka a kol.

Svět, jak ho známe, se řítí do záhuby. Vody jsou plný kokainu a antidepresiv. I v 21. století stále existuje…

KASPAROV VS. DEEP BLUE / Janek & Natálka & kol.

Nikdy neporažený šachový mistr světa Garry Kasparov odehrál v roce 1997 zápas proti superpočítači Deep Blue.  …

27 LITRŮ UMĚLÝ KRVE / Janek & Natálka & kol.

Živě natáčený béčkový film. Stejně jako sexy lidi v bílym tílku od krve a bláta co vrtaj d…

27 LITRŮ UMĚLÝ KRVE / Janek & Natálka & kol.

Živě natáčený béčkový film. Stejně jako sexy lidi v bílym tílku od krve a bláta co vrtaj d…

27 LITRŮ UMĚLÝ KRVE / Janek & Natálka & kol.

Živě natáčený béčkový film. Stejně jako sexy lidi v bílym tílku od krve a bláta co vrtaj d…

27 LITRŮ UMĚLÝ KRVE / Janek & Natálka & kol.

Živě natáčený béčkový film. Stejně jako sexy lidi v bílym tílku od krve a bláta co vrtaj d…

SMRT NA KONI / BREMY

Jak ve 4 lidech odehrát velkolepou historickou hru o 3 dílech, 812 stranách, 76 postavách a 5 vojscích? Divadelní…

THE LEGEND OF LUNETIC / Janek & Natálka & kol.

Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…

THE LEGEND OF LUNETIC / Janek & Natálka & kol.

Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…

THE LEGEND OF LUNETIC / Janek & Natálka & kol.

Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…

JÁ, DIAGNÓZA / + - VeDvou

„Letím a dopadám na prdel, lehám si na záda, držkou do bláta. Málokdo tenhle manévr umí…

8 MILIARD LIDÍ HOŘÍ / 8lidí

Nová autorská inscenace tvůrčího kolektivu 8lidí. Příjemné horko. Hustá pára. Vůně citrusu. Zá…

FAKE CRIME / Joke Division

Improvizovaný podcast. Na světě existuje více než 50 000 true crime podcastů. Je jenom otázkou času, kdy zásoba krimináln…

UNDERGROUND COMEDY CLUB

Jejich stand-up známe z Comedy Clubu, známe je i z pořadu na Stream.cz, a teď vystupují pravidelně v NoDu. Dvouhodinová ultim…

Přihlaste se do newsletteru

en

Johana Střížková: Vratké základy úspěchu #9a

Galerie NoD
Johana Střížková
Vratké základy úspěchu #9a
Kurátor: Pavel Kubesa
31. 11. - 31. 12. 2022

---

Rozhovor Johany Střížkové a Pavla Kubesy


PK:
Johano, pro Tvou tvorbu byla dříve příznačná čistá a minimalistická estetika. Tvé dřívější výstavní projekty se vyznačovaly spíše instalační střídmostí, subtilními objektovými intervencemi a bezpříznakově laděnými video-instalacemi podřízenými jisté audiovizuální funkcionalitě. Avšak projekt Vratké základy úspěchu #9a na první pohled pracuje s několika výraznými instalačními gesty a monumentálními zásahy do prostoru galerie, s principy estetizace funkčních elementů, v jistém smyslu možná až s fetišizací určitých materiálů a nářadí. Co bylo impulsem k takové změně Tvého výrazového slovníku? Bylo to téma výstavy, tj. lezectví samotné? Nebo jsi naopak vycházela z jakési prvotní fascinace lezeckým materiálem a horolezeckým náčiním? Byla to tato „příruční jsoucna“, která Ti pak otevřela možnosti přemýšlet nad novými významovými možnostmi fenoménu lezectví, respektive možná až antropologickými metaforami, které nabízí?

JS:
Myslím si, že jsem podobnou cestu v posledních letech v několika málo projektech již naznačila a dá se zde vypozorovat jistá podobnost. Je pravda, že v mé umělecké praxi se mi často stává, že jednotlivé „věci“, tj. ať už díla samotná, tak i výstavy a instalace zároveň, doslova čistím. Inklinovala jsem k takovému výrazu, že některé výstupy mohly působit až sterilně, s nadsázkou snad můžu říci až „reklamkově“. Ale současně mě vždy svým způsobem zajímala jakási forma „punkáčství“: je to energie a drive, který mě od malička také přitahuje. A ne vždy se z mé práce zcela vytratí, někdy, spíše ale opravdu mých posledních pracích, tam nějak inherentně je a prosakuje pomalu na povrch, jako například v mých projektech pro kutnohorský GASK či Galerii Cifra v Doubici. Je pravda, že to není v mé práci očekávatelná a pro mou dřívější polohu charakteristická vizualita, ale postupem času si ta synergie programové čistoty s onou divokostí instalační formy začínala pomalu vybojovávat své místo. Ale stále jsem neměla téma, v kterém bych tento potenciál mohla zcela otevřít.

PK:
Nakonec to téma ale přišlo. Přišlo přirozeně, možná až osudově. A zde tkví možná i nebezpečí nechat se jím zcela pohltit. 

JS:
Já se snažím zanechávat si stále strategii observatorní pozice, postoj pozorovatele. Mým cílem je fenomén lezectví sledovat zevnitř. Jsem – i když relativně novým – aktérem tohoto světa, ale stále zůstávám observačním typem. Celou komunitu a praxi se snažím paralelně s mým ponořením vnímat nadále tak trochu i jako studijní materiál. Přesto, že mě tento svět fascinuje, ponechávám si v mé interakci s ním prostor i pro určitý důležitý distanc, který mi celou situaci dovoluje pozorovat nezaujatým pohledem. Z něj pak můžou plynout různá témata, které mohou zůstat skryté či respektive neartikulované.

PK:
Když jsme spolu stáli ve výstavě, opakovaně jsme si řekli, že to není typicky „ženská výstava“. Zdá se mi, jako kdyby zde byla přítomna nějak přetavená forma snad „netoxické maskulinity“, pro mě symbolizovaná instalací materializovanou touhou něco „hníst“, něco uchopit, něco přimknout, něco jistit a současně nebýt strnule přikován k zemi.

JS: 
Byl to pro mě jeden z nejdůležitějších momentů. Zpozorovat, jak je v dané komunitě – i když si uvědomuji, že se možná pouštím do určité generalizace – přítomna výrazná mužská síla, typ energie, který – a opět to říkám s vědomím generalizace – není v našich uměleckých či metropolitních „bublinách“ zas až tak častá, známá. Možná jen, že není v našich komunitách tak projevená, možná je skrytá. Ale v lezeckých kruzích je ono mužství projevováno v zcela jiné podobě, v jiné, doslova fyzicko-lidské rovině. Je zde přítomna plná saturace dokazováním, „docilováním“. A z toho pak pramení i uvolnění, radost, sdílení, sdílení prožitku vlastní fyzičnosti. Bylo to zvláštní, je to něco, co jsem neznala. Bylo to pro mne neprobádané.

PK:
A to je něco, co se pak propisuje do jednotlivých videí, potažmo instalace samotné. Je zde přítomen výrazný element fyzičnosti, síly. Lidská figura je redukována až na animální sílu rezonující v nekonečném sledu opakování její manifestace.

JS:
Pro mě zde vlastně funguje i analogie s mnohem typicky „ženštější“ polohou, s tancem, kterému jsem se dlouhodobě věnovala. I zde pracujeme s tělem, s vlastní fyzičností a v jistém smyslu se pohybujeme v bezpečné zóně. Překvapivé pro mě bylo, že i v případě lezectví – a celou dobu se bavíme o onom ryzím českém, tradičním lokálním fenoménu skálolezectví – se stále nacházíme v prostředí bezpečí a již od počátku se můžeš „někam dostat“, můžeš nastoupit do rozjetého vlaku a něco o sobě objevit. Prozkoumáváš sebe a své možnosti. Začaly mě zajímat otázky „proč se k tomu vracím?“, „proč chci více?“ „proč mi nestačí jedna cesta?“, „proč potřebuji složitější?“. 

PK:
Tady se mi zdá, že v lezectví vnímáme jeho jistý potenciál stát se doslova metaforou, být antropologickou konstantou, obrazem archetypálního úsilí. 

JS:
Zajímá mě na tom, zda je to lidská potřeba, nebo potřeba individuální, nutnost a nutkání jedinců, něco osobního, intimního. Jsou to ti a ti konkrétní lidé pohybující se až na samotné hraně bláznovství, anebo je to něco, co všichni máme v sobě a jako individuum to jen můžeš objevit a stát se médiem dané potřeby, můžeš za onu energii hovořit, respektive ona promlouvá tebou, tvou fyzičností a neutuchající potřebou její výkony opakovat.

PK:
Není to vlastně takový Sisyfos? Možná, ale pak by to měl být „Sisyfos netragický“. Netragický Sisyfos vrcholu dosahuje, ale jeho psyché vždy touží po vrcholu novém, náročnějším: je to „Sisyfos radostný“. 

JS:
Neustále se zde vystavujeme zkouškám, potřebujeme jít dál než minule. „Dál“, „dále“, to je ona motivace.

PK:
S jasnou nadsázkou, ale říct to musím: to je tak trochu takový „růstový kapitalismus“, že?

JS:
Ano, to kolečko se nezastaví...

PK:
V prostorové instalace výstavy se setkáváme s řadou navázaných lezeckých lan, úvazy apod. Mám pocit, že je to docela transparentní znázornění ještě řady dalších motivů, které Tě v lezectví zaujaly.

JS: 
Materiály byly pro mne určitou linkou, něčím spojujícím. Na počátku zde byla fascinace napětím, které v těch materiálech je obsažené, tím co a jak je s čím napojené, co co a kdo koho drží, současně ale také co a kdo je spouštěčem této vnitřní dynamiky a energie. Možná se v tom pak zase odráží i nějaké femininní elementy jako je protažení, obmotání, zavěšení, zamotání (se). 

PK:
Ty se pak propisují i do souboru Tvých fotografií, které tyto témata dále rozvíjejí, ale současně je zařazují i do jistého posthumánního kontextu. 

V Tvé dřívější práci rezonovala ale i environmentální témata. Boulderingová stěna v zadní či boulderové segmenty v přední části galerie můžou pak možná připomínat nějakou snovou postapokalyptickou předtuchu či rozpadající se a potápějící se ledové kry. Máš fenomén lezení spjatý i s nějakými klimatickými či environmentálními postoji? Odehrává se v přírodě, s láskou k přírodě, ale i přesto se někdy zdá, že příroda je celou lezeckou (a potažmo i v případě například expedičního horolezectví) a horolezeckou mašinérií doslova kolonizována.

JS:
V prvé řadě jednotlivé segmenty byly pro mě důležité coby kameny, které nám dávají pocit určitého horizontu krajiny, jejího okraje, tedy opět něčeho dalšího, za co se můžeme vydat. Ano, možná taky připomínají potápějící se kámen, ledovec, to je zjevné, ale nebyla to primární motivace jejich instalace. Pořád mě zde učaroval jejich materiál, jeho jistá haptičnost, která podněcuje vůli dotýkat se, uchopit, zkusit si někam vylézt. 

Současně ale jednotlivé kameny připomínají vrcholy skal, které ale pod náporem celého lezeckého turismu přestávají být pouhými vrcholy – jako kdyby lidské aktivity v jejich výšinách protínaly nelítostně i celou zbývající krajinu. Zažila jsem konkrétní situaci, kde jsem se vydala do prostředí skal jako běžný, možná až banální houbař. Díky specifické akustice skalního města se ke mě po celou dobu pobytu „tam dole“ linuly veškeré zvuky od lezců „tam nahoře“. Slyšíte naprosto vše, co se děje nad vaší hlavou, jste uprostřed lesa, nikoho nevidíte, ale slyšíte každé jejich slovo, nadávku, pád. Krajina je tak někdy lezci okupována, prostor se zužuje, vytrácí se klid. 

Mluvím o krajině a našem lezectví. Je zde rozdíl obrovský rozdíl oproti vysokohorskému horolezectví: jsou to zcela jiné vrcholy, jiné výstupy, které mají také svůj environmentální kontext. Pro mě je zde důležitý onen český fenomén, ke kterému se je možné i kriticky vymezovat. Ale nemyslím si, že výstava je o nějaké klimatické či ochranářské kritice. Mám ráda když je ve věcech (v dílech, v umění obecně) pokora, humor. Kritika proto nemusí být zjevná, doslovná. Bylo pro mě důležité si uvědomit, že někdy je zapotřebí i zkusit nebýt ze zákona kritická. 

Objektové intervence tak jsou spíše parafrázi kopců, hor, tedy objektů ke zdolání. Nejedná se pak primárně o environmentalistickou logiku. Současně si ale myslím, že to ani není nutné úplně přesně pojmenovávat. Je to určitá bariéra k překonání. Ať už v reálném životě, tak i v galerii.

PK:
Nebo třeba i bariéra v našich hlavách.

Bavili jsme se i o roli klidu, respektive určité vnitřní pomalosti, zastavení se, zpomalení dechu, přítomnosti (ať už ve formě „flow“ či „mindfullness“), které jsou jistou cestou jak se s jednotlivými bariérami vypořádávat, jak nově a znovu vynalézat „své místo“. Také výstava pro mne balancuje mezi dynamikou překážek a klidovostí, kterou spatřuji především ve vystaveném cyklu fotografií. Napadá mě zde pak jedna vtipná paralela. Když před třiadvaceti lety vznikal tento prostor, zkratka NoD znamenala „No Dimensions“, tedy „bez rozměrů“, které se tehdy vykládalo jako „bez omezení“, tedy jako prostor otevřený všem stylům, žánrům, médiím, prostor bez politických, sociálních či identitárních bariér. Paradoxem je, že k tomu, abyste mohli NoD navštívit, musíte nejprve překonat bariéru prvního patra. A když se vám to podaří, máte tady výstavu o bariérách.

To mě přivádí k tématu názvu výstavy. V tvých předešlých výstavách jsme byli zvyklí, že názvy nekorelovaly s jednotlivými tématy, někdy mohly působit až surreálně, dadaisticky. Často jsi používala tajemné, zcela svévolné číslování projektů. Avšak zde je provázání zjevné.

JS:
Byla jsem dlouho přesvědčena, že s názvy nemám tématům chodit na ruku. Bavilo mě ono vytržení z kontextu. Energie v sousloví, které nic neznamená. Číslování pro mě bylo pokusem o nejméně dořečenou formu pojmenování na hranici exaktnosti, respektive kamuflující se za exaktnost. Bavily mne tyto otevřené formy „nicneřečení“, pouhé abstraktum. Bylo to něco znepokojujícího.

Ale v rámci této výstavy jsem cítila, že potřebuji tuto linii již opustit. Že téma si to zaslouží. Hledala jsem nosné slova, sousloví, hříčky, které budou intuitivní, které budou rezonovat, snažila jsem se téma a název konečně propojit, doslova provázat.

PK:
Domnívám se, že i samo sousloví „vratké základy úspěchu“ je samo o sobě stále dost znepokojivé, především když víme, že onen úspěch a jeho fundamenty tkví pouze v nás samých. Asi se shodneme, že jsou častokrát skryté v temných, neznámých (a dost možná stejně jako vrcholky hor těžce dosažitelných) hlubinách. Nezbývá než se opakovaně snažit.

 

Johana Střížková & Pavel Kubesa
Praha 2022