Věnováno všem matkám ve válce o Ukrajinu. Присвячується всім матерям на війні за Україну. Dedicated to all mother’s in the war of Ukraine. --- Tradiční místo před pražským kulturním prostorem NoD nad křižovatkou ulic Dlouhá-Rybná zdobí od počátku července 2022 umělecký objekt VINOK od sochařky Veroniky Psotkové. Původně "vinok" (ukrajinsky вінок) označuje tradiční ukrajinskou pokrývku hlavy, které měly magický význam jako atribut svátků jara a kupadelných svátků. Postupně se vinok stal symbolem uctívání a symbolem Matky Země, současně se vyvinul jako symbol slávy, vítězství, štěstí, úspěchu, míru, cudnosti, mládí a ženskosti. Ukrajinský vinok se tak v průběhu dějin stal kulturním symbolem ukrajinského národa. Jeho popularita na současné Ukrajině následně výrazně stoupla po událostech roku 2014 (anexe Krymu) a ruské invazi v roce 2022. Umělecký objekt VINOK sochařky a umělkyně Veroniky Psotkové je již desátým objektem ve veřejném prostoru, který byl před prostorem NoD instalován a pomocí kterého dramaturgie prostoru NoD reaguje na aktuální společenská, politická či environmentální témata.
Projekt holandského malíře a umělce Roela van der Lindena pro Galerii NoD rozvíjí strategie, které umělec kontinuálně rozvíjí ve svých nedávných výstavních projektech a uměleckých akcích, založených na malířské práci ve veřejném prostoru či participativních postupech. V rámci těchto malířských intervencí expanduje malířské médium do širšího prostorového kontextu. Hledá hranice vypověditelného a symbolického skrze redukci malířského slovníku na základní výrazové prostředky barvy, tvaru a jejich symbolických možností v omezených vizuálních symbolech jako je ikon či emotikon. V prostoru Galerie NoD posouvá Roel van der Linden svou malířskou akci směrem k ryze intuitivní, procesuální a automatické malbě, v níž prostřednictvím site-specific intervence proměňuje prostor galerie v monumentální malířské plátno. V popředí jeho akce stojí performativní malířský akt, který na jednu stranu zpřítomňuje, na druhou stranu současně i konzervuje malířovu fyzikalitu a exekutivitu jeho vlastního těla. Prostřednictvím "bytí teď a tady" neotevírá ROEL skrze svou tělesnost cesty jen k volné, nekonvenční malířské hře, ale skrze neupozaditelné procesy podvědomí nechává ve své malbě promlouvat také abstrahované stopy aktuálního společenského dění, ať už zjevného, tak i podprahového. Roel Van der Linden (*1982) je holandský malíř, který ohledává různé aktuální polohy současné malby od klasického závěsného obrazu po monumentální malířské projekty, gesta a malířské strategie v rozšířeném poli. Ve své tvorbě balancuje mezi hyperrealistickými, mírně či více postsurrealistickými kompozicemi, plné různě zjevných významů a současnou abstraktní malbou v jejích variacích silného trendu „zombie formalismu“. V jeho tvorbě se kloubí modernismus, postmodernismus, ale také obdiv a úcta ke klasickým polohám malby, zprostředkované tradicí holandských mistrů. Ta do van der Lindenovy tvorby vnáší prvky krajinomalby (vermeerovského, van goyenovského či rembrandtovského střihu), kterou rozvíjí v sériích malých impresivně expresivních kompozic. V roce 2022 vytvořil největší český obraz na plátno, který má bez přerušení délku 1 kilometr a 67,7 metrů.
Šest herců, jedna muzikantka a uprostřed jeviště velké červené tlačítko… Co se stane, když ho někdo zmáčkne?…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Dva hosté. Jeden moderátor. A jejich vzájemná interakce. Bez konfliktu, ale s inspirací. Pořad postavený na…
Přijďte si odpočinout a pobavit se v čase předvánočních zmatků a shonů, kdy na poslední chvíli balíte kapra, smažíte…
Jejich stand-up známe z Comedy Clubu, známe je i z pořadu na Stream.cz, a teď vystupují pravidelně v NoDu. Dvouhodinová ultim…
Přijďte s námi oslavit konec roku s inscenací BIBLE 2. V ceně vstupenky vás zveme na welcome drink, „poslední večeři“…
Každé dílo, co za něco stojí, má dvojku. Terminátor má dvojku a je lepší. Dvojky jsou dobrý.…
Jejich stand-up známe z Comedy Clubu, známe je i z pořadu na Stream.cz, a teď vystupují pravidelně v NoDu. Dvouhodinová ultim…
V nouzi se k němu modlíme. Pokládáme svíčky na divadelní oltář. Citujeme z paměti. Čapkovo - Jak se dělá…
První společný projekt Divadla NoD a spolku StorytellingCZ ve kterém se živé vyprávění příběhů potkáv…
Tohle není jenom improvizace, tohle je hra. A v každý správný hře se točí velký prachy. Unikátní…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Podvod je umění. Byli tu s námi od počátku lidstva. Jsou všude kolem nás. A je jich čím dál víc.…
Podvod je umění. Byli tu s námi od počátku lidstva. Jsou všude kolem nás. A je jich čím dál víc.…
Jaký je vztah heterosexuálního muže ke svému penisu? Co nutí chlapečky chovat se jak kokoti a ze všeho si ustří…
Šest herců, jedna muzikantka a uprostřed jeviště velké červené tlačítko… Co se stane, když ho někdo zmáčkne?…
Jejich stand-up známe z Comedy Clubu, známe je i z pořadu na Stream.cz, a teď vystupují pravidelně v NoDu. Dvouhodinová ultim…
První společný projekt Divadla NoD a spolku StorytellingCZ ve kterém se živé vyprávění příběhů potkáv…
Jaký je vztah heterosexuálního muže ke svému penisu? Co nutí chlapečky chovat se jak kokoti a ze všeho si ustří…
Jaký je vztah heterosexuálního muže ke svému penisu? Co nutí chlapečky chovat se jak kokoti a ze všeho si ustří…
Jaký je vztah heterosexuálního muže ke svému penisu? Co nutí chlapečky chovat se jak kokoti a ze všeho si ustří…
Divadelní comiks-con. American psychological society (APS) vydala v roce 2017 studii, která dokazuje, že cca 70% lidí sní o…
Divadelní comiks-con. American psychological society (APS) vydala v roce 2017 studii, která dokazuje, že cca 70% lidí sní o…
Podvod je umění. Byli tu s námi od počátku lidstva. Jsou všude kolem nás. A je jich čím dál víc.…
Podvod je umění. Byli tu s námi od počátku lidstva. Jsou všude kolem nás. A je jich čím dál víc.…
Kdo z nás nikdy nebyl na Shakespearovi? Mrtvá Julie, mrtvej Romeo, Hamlet s lebkou v ruce, prohozená dvojčata, dýky, meče, kordy,…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
ŠOK! Maso krůtí historicky poprvé uvádí inscenaci s hlavní mužskou postavou. Ale nenechte se zmást. Tento…
ŠOK! Maso krůtí historicky poprvé uvádí inscenaci s hlavní mužskou postavou. Ale nenechte se zmást. Tento…
Provokativní hra skotské autorky o stavu současného divadla a krizi patriarchátu. Známý režisér nabídne…
Každé dílo, co za něco stojí, má dvojku. Terminátor má dvojku a je lepší. Dvojky jsou dobrý.…
Každá se nakonec dočká svýho Kokota. Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si…
Každá se nakonec dočká svýho Kokota. Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si…
Podvod je umění. Byli tu s námi od počátku lidstva. Jsou všude kolem nás. A je jich čím dál víc.…
Podvod je umění. Byli tu s námi od počátku lidstva. Jsou všude kolem nás. A je jich čím dál víc.…
První společný projekt Divadla NoD a spolku StorytellingCZ ve kterém se živé vyprávění příběhů potkáv…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Jejich stand-up známe z Comedy Clubu, známe je i z pořadu na Stream.cz, a teď vystupují pravidelně v NoDu. Dvouhodinová ultim…
Jaký je vztah heterosexuálního muže ke svému penisu? Co nutí chlapečky chovat se jak kokoti a ze všeho si ustří…
Podvod je umění. Byli tu s námi od počátku lidstva. Jsou všude kolem nás. A je jich čím dál víc.…
Podvod je umění. Byli tu s námi od počátku lidstva. Jsou všude kolem nás. A je jich čím dál víc.…
Jaký je vztah heterosexuálního muže ke svému penisu? Co nutí chlapečky chovat se jak kokoti a ze všeho si ustří…
ŠOK! Maso krůtí historicky poprvé uvádí inscenaci s hlavní mužskou postavou. Ale nenechte se zmást. Tento…
Éteričtí Ghostly Kisses představí snové příběhy o neopětované lásce Margaux Sauvé, ústředn…
Každá se nakonec dočká svýho Kokota. Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si…
Každá se nakonec dočká svýho Kokota. Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
"Mám za sebou patnáct let na chlastu a čtyři roky na kokainu. A já vám něco řeknu… bylo to skvělý!" L…
První společný projekt Divadla NoD a spolku StorytellingCZ ve kterém se živé vyprávění příběhů potkáv…
Jejich stand-up známe z Comedy Clubu, známe je i z pořadu na Stream.cz, a teď vystupují pravidelně v NoDu. Dvouhodinová ultim…
Divadelní comiks-con. American psychological society (APS) vydala v roce 2017 studii, která dokazuje, že cca 70% lidí sní o…
Galerie NoD
Jiří Černický
Reálné vize orákula
Kurátor: Pavel Kubesa
9. 5. - 20. 6. 2023
---
Reálné vize Jiřího Černického
Rozhovor Jiřího Černického s kurátorem Pavlem Kubesou
PK:
Jirko, na výstavě Reálné vize orákula pracuješ mimo jiné s motivy magických praktik, obřadními, věšteckými předměty či magickou symbolikou, které souhrnně zasazuješ do simulovaného prostředí typizovaného devadesátkového televizního studia, prostřednictvím kterého se k nám dostávaly první ochutnávky instantní spotřební ezoteriky, jejíž skutečný boom zažíváme až posledních desetiletích s nástupem naprosté dominance volného internetu. Z celé výstavy je zjevná nadsázka přesto, že řada elementů, jako například křišťálové koule s prstí z největších polských koncentračních táborů, které jsi osobně navštívil a prsť sesbíral, mají kvalitu až „magických tokenů“ a nezpochybnitelnou mrazivou realitu. Zdá se mi, že určité roviny transcendence, nadreálnosti, „vznešena“ Tě zajímají. Zeptám se proto rovnou, možná trošku na dřeň: považuješ se i přes své zaujetí nadpřirozenem za materialistu? Samozřejmě nemyslím onu verzi materialismu "historického" či materialismu vulgárního, ale spíše „materialismus racionalistického střihu s etickým kodexem“, tj. materialismus coby určitý protipól spiritualistických výkladů světa či jiných „ezo“ tendencí, který ale současně uznává existenci vyšších nemateriálních hodnot.
JČ:
Kdybych byl pouhým materialistou, byl by můj vnitřní, dejme tomu duchovní svět, zřejmě pustinou (naprosto nechci urazit materialisty). Jsem spíše hledačem toho, co je pro mě ze spirituálních představ použitelné. Přirozeně při tomto pátrání narážím na duchovní praktiky, které jsou bizarní a to mě velmi inspiruje tak, abych jejich prostřednictvím komunikoval intenzitu „reálného“ či praktického života. Na výstavě se ocitáme ve světě umění a tak využívám umělecké magie jako nástroje znejistění. Samozřejmě mě velmi zajímá to, čemu se říká duchovno, ale dávám si také velký pozor, abych nebyl šálen a sváděn někam, kde to za to nestojí.
PK:
U tvých kreseb, které jsou z velké části v jistém smyslu futuristickými vizionářskými návrhy jednou fantasmagorických, jindy zas utopických či postapokalyptických vynálezů, technologií či monumentů plných absurdit a paradoxů, se vždy vynořuje otázka „vyrobitelnosti“. Na výstavě Divoký sny v Rudolfinu jsi řadu svých kresebných návrhů realizoval, avšak proveditelnost projektů jako Putinka či Plán přestavby jaderného reaktoru na varhanní stroj je samozřejmě nereálná (nepočítáme-li jejich faktické provedení ve 3D generovaných videích, která jsou součástí výstavy). Avšak poetika kreseb, možná upomínající na klukovské snění ze světů Karla Zemana, jakoby způsobovala, že se člověku do vědomí vkrádá myšlenka „co kdyby to přeci jen tak trošku šlo“. Baví mě ten rozpor mezi údivem a jakousi podvratnou touhou po existenci jednotlivých vynálezů na straně jedné a šíleností a vyšinutostí, kterou v sobě obsahují, na straně druhé. Jako kdyby jsme si uvědomovali naši historickou schopnost ovládat přírodní síly čím dál tím více, současně slepě věřili v technologický pokrok a přitom nás v týž moment zachvacovalo zmatení a hrůza nad tím, kam až by nás naše technologické možnosti mohly dovést. Nespočívá pak část té vyšinutosti právě v naší fascinaci industrializovanou transformací přírody do lidských výtvorů, v jakési manifestace kolektivního ega, které nám nedovoluje přestat vyrábět? Není ona vyšinutost ještě hlouběji v samotném jádru mechanické industrializace, v samotném srdci technologického pokroku od jeho určité úrovně a rychlosti? Něco, co začalo racionalizací, nakonec skončí iracionalitou?
JČ:
No já těm kresbám většinou říkám „neutopie“, protože tíhnu k tomu, aby se realizovat daly. Kdybych byl americkým, německým či čínským umělcem, tak by ledasco normálně existovalo a nikomu by to nepřipadalo divné. V naší malé krásné zemičce nejde realizovat skoro nic, když člověk nemá konexe, dotace či jej nekryje korporát, tak alespoň kreslím tuší. Nejdůležitější pro mě je svoboda a fakt, že to není klišé. Na začátku si představuji, že všechno je možné (že chci třeba zachránit před něčím svět) a jdu do toho. Jako nějaký futuristický vizionář z 18. nebo 19. století, z doby, kdy bylo vše možné, protože většina vědních oborů byla v plenkách. To mi dovolí dívat se na problém čistýma očima. V druhé fázi začnu onu relativně bláznivou vizi co nejvíce pragmatizovat. Pokouším se ji „vyřešit“ a to v kontextu těch nejsoučasnějších technologií. Dost lidí mi také s těmi rébusy pomáhá. Ale snění a absolutní otevřenost na začátku je to nejpodstatnější. Konec konců svět se technologicky opravdu neuvěřitelně změnil. To, co bylo ve 20. století utopií, je dnes běžnou realitou.
PK:
Jirko, Tvá tvorba na přelomu milénia, podobně jako řada tehdejších kulturních a společenských fenoménů, reflektovala tehdejší uvolnění veřejného prostoru, které bylo přirozeným důsledkem pádu „železné opony“ v regionu střední Evropy. V Tvé tvorbě se ono uvolnění odráželo minimalizací estetiky, někdy snad její úplnou absencí ve jménu konceptuálního, procesuálního či performativního založení. Tvá tvorba se pohybovala na hraně undergroundu a ryzí avantgardy, byla buřičská, ale možná v jistém smyslu bezstarostná. Zdá se mi ale, že v Tvé aktuální práci se vynořuje opět znovu-nastávající pocit jakési „nové stísněnosti“. Nemyslím si, že je to deziluze, ale spíše kardinální pochybnost, analyticko-psychologická nedůvěra v stav kolektivní mysli, se kterou se vyrovnáváš prostřednictvím ironie, sarkasmu či parodie. Současně Tvé umění spěje k větší jednoduchosti, možná jistým formám minimalismu či mediální čistotě, přesto si ponechává potřebný subverzivní charakter a šibalsky znepokojivou rétoriku. Kdysi mě zaujala myšlenka umění jakožto „pomoci“, která Ti také bývala blízká a odrážela Tvou zkušenost z období, kdy ses věnoval charitě. Říkal jsi, že je důležité umět dát lidem najevo, že Ti na nich záleží. Je tato výstava taky takovým, i když do jazyka ironie a sarkasmu zakódovaným pokusem projevit zájem o druhého, doslova „bližního“? A je dnes ještě vůbec možné uměním pomáhat, není už to jen pouhá „hra na pomoc“?
JČ:
Pomoc lidem mě samozřejmě velmi zajímá, avšak ve světě umění je to strašně komplikované, protože skoro vždy stejně pozornost člověka, diváka a novinářů míří na umělce, jako na hlavní postavu (i když to tak umělec nechce) a tak je umělec vnímán jako pokrytec, jenž chce ve finále stejně upozornit jen sám na sebe. Proto tato výstava tyto ambice nemá. Pomoc by neměla vyzdvihovat pomáhajícího, jinak je to vnímáno jako zištnost. Už jen to, když veřejně prohlásím, že mě pomoc bližnímu zajímá, ledaskdo si pomyslí, že si hraji na mesiáše, a to je špatně, proto je nutné pomoc autora co nejvíce potlačit. Je to však škoda, protože umění má obrovský takřka propagandistický potenciál, díky kterému by se lidé dali k pomoci bližnímu strhnout. Jak to udělat bez autora samotného, to je možná zajímavý úkol. Když jsem byl mladý, bavily mě postavy romantických snílků, kteří chtěli změnit svět k lepšímu. Obdivoval jsem Rimbauda, Puškina a další. Stále to vlastně v sobě mám, i když jsem si vědom, že skoro všichni skončili špatně, tragicky. Stejně je však jejich vliv na náš svět neskutečný a to mě nutí jejich odkaz revidovat.
(...)
Jiří Černický & Pavel Kubesa
Květen 2023