NICHE CONSTRUCTION

Galerie NoD
Niche Construction
Umělci: Gerard Ortin Castellvi, Shezad Dawood, Pilar Mata Dupont, Andro Eradze, Martin Netočný, Andrey Shental, Adam Vačkář
Biologové: Vojtěch Abrahám, Martin Adámek, Jindřich Brejcha, Kristýna Eliášová, Roman Figura, Petr Tureček, Martin Weiser
Kurátoři: Adam Vačkář a Jindřich Brejcha / Transparent Eyeball
25. 7. – 14. 9. 2023

---

Niche construction, v češtině konstrukce nik, je biologický proces. Organismus při něm mění své vlastní prostředí nebo prostředí jiných druhů. Změnou může být fyzická změna prostředí, nebo třeba i jen pouhý přesun organismu, který v novém prostředí plní novou roli, anebo třeba i nový typ chování na které ostatní organismy reagují. Teorie konstrukce nik je v současné chvíli jedním z ohnisek zájmu evoluční ekologie. 

Výstava Niche construction se soustředí na mezioborový dialog mezi uměním a biologií, dvou diametrálně odlišných systémů poznání, stějně jako platforma Transparent Eyeball kurátorů výstavy, umělce Adama Vačkáře a biologa Jindřicha Brejchy. Zájem o mezioborovou spolupráci vzešel vzájemně od obou z potřeby přibližovat hlubší biologické procesy utvářející nejen lidskou podstatu a podstatu námi obývaného bližšího i vzdáleného prostředí široké veřejnosti. Výstava se zabývá fenomény, které jsou v biologii dobře zmapované, nicméně v současném romantizujícím či naopak apokalypticky orientovaném uměleckém diskurzu zůstávají nepovšimnuté. Považujeme za důležité diskutovat o konkrétních ne-lidských perspektivách.

Ve výstavě jsou díla českých a zahraničních umělců - jejich tvorba je představena v České republice vůbec poprvé. Umělci se formou pohyblivého obrazu a biologové formou textu obrací společně na konkrétní přírodní procesy, za kterými stojí člověk. Umělecký přístup, včetně uměleckého výzkumu bývá v porovnání s vědeckým často naivní a nedůsledný. Texty biologů jsou inspirací a vzbuzují zájem o narativ přírodních procesů, jejichž porozumění by ideálně v budoucnu mělo být ústředním tématem veškerého lidského vzdělání. 

Španělský umělec, filmař a výzkumník Gerard Ortin Castellvi ve filmu Rezervace zpracovává téma konstrukce nik skrze problematiku vymizení predátora vlka, který už neobývá území, jež kdysi tvořilo součást jeho teritoria. Jeho film konstruuje příběh o křehké rovnováze území po vymizení predátora, kde složité soužití lidí a nelidí představuje výrazně poznamenaný antropogenní ekosystém. Film byl oceněn na významném festivalu Cinéma du réel. V textu fenomén vlka a nestability, která je biology dobře zmapovaná a nastane, když predátor zmizí, popisuje bioložka Kristýna Eliášová. 

Argentisko-australská umělkyně a výzkumnice Pilar Mata Dupont představuje film o obrovské semenné bance v zahradách Kew, jež vznikla během v období zaoceánských objevů britského impéria a kolonizace. Na její film reaguje textem biolog Dr. Martin Weiser o sofistikovaných vlastnostech semen, dokážou rozpoznat typ a vlastnosti okolí, kde se zrovna nachází a popisuje, jaké typy semenných bank nás ve skutečnosti všude obklopují, v jaké šíři a bohatosti. 

Umělec, výzkumník a spoluautor výstavy Adam Vačkář ve filmové eseji, kterou vytvořil těsně po požáru v Národním parku České Švýcarsko (2022) nechává působit na diváka spálenou apokalyptickou krajinu. Skrze autorský text a rozhovor s vědcem zkoumá zcela jinou perspektivu spálené krajiny i domnělé psychosomatické důvody požáru. Přesto že ho založil strážce parku, zůstává požár jedním ze základních regeneračních procesů krajiny. Film je epilogem výstavy, ukazuje člověkem na první pohled těžko snesitelný pozitivní význam požáru, oběcně vnímaného jako přírodní katastrofu. Text biologa Dr. Martina Adámka odhaluje komplexitu téma požárů v krajině, vlastnosti rezistentních stromů a významu ohně v obnovení nik. 

Některé z uměleckých děl záměrně zobrazují explicitní antropomorfismus skoro romantické naivity a nadšení pro přírodu vlastní spíš romantismu 18. století, která je zároveň jedním z druhů současné instagramové estetiky. V Berlíně žijící kritik a umělec ruského původu Andrey Shental prezentuje současně provokativní i romanticky působící queer autoportréty. Jsou záznamem hluboké, intimní a intuitivní komunikace člověka s krajinou. Na dílo reaguje biolog Dr. Roman Figura textem na téma antropomorfie, který reflektuje jev nevyhnutelně zkresleného nahlížení člověka na nelidské bytosti a procesy. 

Film Raised in the Dust v Tbilisi žijícího umělce Andro Eradze, který byl uveden na posledním benátském bienále, vytváří v temném lese dramatickou atmosféru plnou napětí a očekávání. Vychází ze závěru klasické gruzínské básnické skladby Vazha-Pšavela Požírač hadů (1901). Hlavní hrdina básně má nadpřirozený talent rozumět řeči přírody a musí se rozhodnout mezi společenskou odpovědností a svým vztahem k přírodě, přičemž se nakonec přikloní k druhému. Eradzeho film využívá ohňostroj jako zasvěcení do temné a mytologické stránky života lesa, jeho rostlin, zvířat a přízraků. Taxidermovaná zvířata se objevují jedno po druhém osvícena výbuchy silvestrovského ohňostroje.

Britský umělec Shazad Dawood se v ambiciozním desetidílném cyklu Leviatan založeným na informacích biologů, oceánografů a antropologů a zabývá se změnami klimatu, migrací a duševním zdravím. Sedmý díl cyklu prezentovaný na výstavě vzniknul pro bienále v Torontu. Překonává zkoumání environmentálního, fyzického a psychologického rozpadu a místo toho se zabývá novými strategiemi spolupráce a soužití. Odehrává se v Senegalu, vystupují v něm spisovatel a právník, kteří byli vyzváni, aby si představili a představili sami sebe jako své budoucí já. Představy spojují v možnou kolektivní futurologii. Na jeho dílo reaguje vědec Dr. Petr Tureček z Centra pro teoretická studia.

Český umělec a výzkumník Martin Netočný ve svém observačním videu Něco jako příroda zkoumá výsypky, místa vzniklá po těžbě. Je portrétem největší ostravské haldy, která je v současné době podrobována razantní rekultivaci. Film doprovází komentáře ekologů, pracovníků rekultivační společnosti a samotných obyvatel krajiny. Střet dvou diametrálně̌ odlišných přístupů v kontextu správy kulturní krajiny je ve filmu otevřen. Text o druhové chudosti rekultivované krajiny  a naopak bohatosti přirozené sukcese a vytváření nik napsal Dr. Vojtěch Abrahám z Univerzity Karlovy.

Člověk nedokáže ovládat přírodu kvůli její složitosti, propojenosti a vrozené autonomii. Příroda funguje na úrovni a v rozsahu, které přesahují lidské pochopení, s emergentními vlastnostmi a nepředvídatelným chováním. Je ovlivněna mnoha faktory, včetně náhodných událostí a nelineárních dynamik, což znesnadňuje její předpověď a manipulaci. Příroda má vlastní vnitřní pravidla a robustnost a pokusy o její ovládání často vedou k nechtěným důsledkům. Kromě toho příroda je nezměrná a naše schopnosti jsou omezené. Namísto ovládání je důležité rozvíjet udržitelné a harmonické vztahy s přírodou. Biologie tedy mapuje procesy, které mají dlouhý historický vývoj a zároveň nemají zcela přesně definovaná pravidla. Pojítkem mezi subjektivně vznikajícím uměním a o objektivitu se snažící vědou, biologií, tak mohou být náhody a jednotlivé události, které hrají zásadní roli v životě a jeho historii. 

Adam Vačkář a Jindřich Brejcha, 2023