Věnováno všem matkám ve válce o Ukrajinu. Присвячується всім матерям на війні за Україну. Dedicated to all mother’s in the war of Ukraine. --- Tradiční místo před pražským kulturním prostorem NoD nad křižovatkou ulic Dlouhá-Rybná zdobí od počátku července 2022 umělecký objekt VINOK od sochařky Veroniky Psotkové. Původně "vinok" (ukrajinsky вінок) označuje tradiční ukrajinskou pokrývku hlavy, které měly magický význam jako atribut svátků jara a kupadelných svátků. Postupně se vinok stal symbolem uctívání a symbolem Matky Země, současně se vyvinul jako symbol slávy, vítězství, štěstí, úspěchu, míru, cudnosti, mládí a ženskosti. Ukrajinský vinok se tak v průběhu dějin stal kulturním symbolem ukrajinského národa. Jeho popularita na současné Ukrajině následně výrazně stoupla po událostech roku 2014 (anexe Krymu) a ruské invazi v roce 2022. Umělecký objekt VINOK sochařky a umělkyně Veroniky Psotkové je již desátým objektem ve veřejném prostoru, který byl před prostorem NoD instalován a pomocí kterého dramaturgie prostoru NoD reaguje na aktuální společenská, politická či environmentální témata.
Projekt holandského malíře a umělce Roela van der Lindena pro Galerii NoD rozvíjí strategie, které umělec kontinuálně rozvíjí ve svých nedávných výstavních projektech a uměleckých akcích, založených na malířské práci ve veřejném prostoru či participativních postupech. V rámci těchto malířských intervencí expanduje malířské médium do širšího prostorového kontextu. Hledá hranice vypověditelného a symbolického skrze redukci malířského slovníku na základní výrazové prostředky barvy, tvaru a jejich symbolických možností v omezených vizuálních symbolech jako je ikon či emotikon. V prostoru Galerie NoD posouvá Roel van der Linden svou malířskou akci směrem k ryze intuitivní, procesuální a automatické malbě, v níž prostřednictvím site-specific intervence proměňuje prostor galerie v monumentální malířské plátno. V popředí jeho akce stojí performativní malířský akt, který na jednu stranu zpřítomňuje, na druhou stranu současně i konzervuje malířovu fyzikalitu a exekutivitu jeho vlastního těla. Prostřednictvím "bytí teď a tady" neotevírá ROEL skrze svou tělesnost cesty jen k volné, nekonvenční malířské hře, ale skrze neupozaditelné procesy podvědomí nechává ve své malbě promlouvat také abstrahované stopy aktuálního společenského dění, ať už zjevného, tak i podprahového. Roel Van der Linden (*1982) je holandský malíř, který ohledává různé aktuální polohy současné malby od klasického závěsného obrazu po monumentální malířské projekty, gesta a malířské strategie v rozšířeném poli. Ve své tvorbě balancuje mezi hyperrealistickými, mírně či více postsurrealistickými kompozicemi, plné různě zjevných významů a současnou abstraktní malbou v jejích variacích silného trendu „zombie formalismu“. V jeho tvorbě se kloubí modernismus, postmodernismus, ale také obdiv a úcta ke klasickým polohám malby, zprostředkované tradicí holandských mistrů. Ta do van der Lindenovy tvorby vnáší prvky krajinomalby (vermeerovského, van goyenovského či rembrandtovského střihu), kterou rozvíjí v sériích malých impresivně expresivních kompozic. V roce 2022 vytvořil největší český obraz na plátno, který má bez přerušení délku 1 kilometr a 67,7 metrů.
Šest herců, jedna muzikantka a uprostřed jeviště velké červené tlačítko… Co se stane, když ho někdo zmáčkne?…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Dva hosté. Jeden moderátor. A jejich vzájemná interakce. Bez konfliktu, ale s inspirací. Pořad postavený na…
Přijďte si odpočinout a pobavit se v čase předvánočních zmatků a shonů, kdy na poslední chvíli balíte kapra, smažíte…
Jejich stand-up známe z Comedy Clubu, známe je i z pořadu na Stream.cz, a teď vystupují pravidelně v NoDu. Dvouhodinová ultim…
Přijďte s námi oslavit konec roku s inscenací BIBLE 2. V ceně vstupenky vás zveme na welcome drink, „poslední večeři“…
Každé dílo, co za něco stojí, má dvojku. Terminátor má dvojku a je lepší. Dvojky jsou dobrý.…
Jejich stand-up známe z Comedy Clubu, známe je i z pořadu na Stream.cz, a teď vystupují pravidelně v NoDu. Dvouhodinová ultim…
V nouzi se k němu modlíme. Pokládáme svíčky na divadelní oltář. Citujeme z paměti. Čapkovo - Jak se dělá…
První společný projekt Divadla NoD a spolku StorytellingCZ ve kterém se živé vyprávění příběhů potkáv…
Tohle není jenom improvizace, tohle je hra. A v každý správný hře se točí velký prachy. Unikátní…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Podvod je umění. Byli tu s námi od počátku lidstva. Jsou všude kolem nás. A je jich čím dál víc.…
Podvod je umění. Byli tu s námi od počátku lidstva. Jsou všude kolem nás. A je jich čím dál víc.…
Jaký je vztah heterosexuálního muže ke svému penisu? Co nutí chlapečky chovat se jak kokoti a ze všeho si ustří…
Šest herců, jedna muzikantka a uprostřed jeviště velké červené tlačítko… Co se stane, když ho někdo zmáčkne?…
Jejich stand-up známe z Comedy Clubu, známe je i z pořadu na Stream.cz, a teď vystupují pravidelně v NoDu. Dvouhodinová ultim…
První společný projekt Divadla NoD a spolku StorytellingCZ ve kterém se živé vyprávění příběhů potkáv…
Jaký je vztah heterosexuálního muže ke svému penisu? Co nutí chlapečky chovat se jak kokoti a ze všeho si ustří…
Jaký je vztah heterosexuálního muže ke svému penisu? Co nutí chlapečky chovat se jak kokoti a ze všeho si ustří…
Jaký je vztah heterosexuálního muže ke svému penisu? Co nutí chlapečky chovat se jak kokoti a ze všeho si ustří…
Divadelní comiks-con. American psychological society (APS) vydala v roce 2017 studii, která dokazuje, že cca 70% lidí sní o…
Divadelní comiks-con. American psychological society (APS) vydala v roce 2017 studii, která dokazuje, že cca 70% lidí sní o…
Podvod je umění. Byli tu s námi od počátku lidstva. Jsou všude kolem nás. A je jich čím dál víc.…
Podvod je umění. Byli tu s námi od počátku lidstva. Jsou všude kolem nás. A je jich čím dál víc.…
Kdo z nás nikdy nebyl na Shakespearovi? Mrtvá Julie, mrtvej Romeo, Hamlet s lebkou v ruce, prohozená dvojčata, dýky, meče, kordy,…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
ŠOK! Maso krůtí historicky poprvé uvádí inscenaci s hlavní mužskou postavou. Ale nenechte se zmást. Tento…
ŠOK! Maso krůtí historicky poprvé uvádí inscenaci s hlavní mužskou postavou. Ale nenechte se zmást. Tento…
Provokativní hra skotské autorky o stavu současného divadla a krizi patriarchátu. Známý režisér nabídne…
Každé dílo, co za něco stojí, má dvojku. Terminátor má dvojku a je lepší. Dvojky jsou dobrý.…
Každá se nakonec dočká svýho Kokota. Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si…
Každá se nakonec dočká svýho Kokota. Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si…
Podvod je umění. Byli tu s námi od počátku lidstva. Jsou všude kolem nás. A je jich čím dál víc.…
Podvod je umění. Byli tu s námi od počátku lidstva. Jsou všude kolem nás. A je jich čím dál víc.…
První společný projekt Divadla NoD a spolku StorytellingCZ ve kterém se živé vyprávění příběhů potkáv…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Jejich stand-up známe z Comedy Clubu, známe je i z pořadu na Stream.cz, a teď vystupují pravidelně v NoDu. Dvouhodinová ultim…
Jaký je vztah heterosexuálního muže ke svému penisu? Co nutí chlapečky chovat se jak kokoti a ze všeho si ustří…
Podvod je umění. Byli tu s námi od počátku lidstva. Jsou všude kolem nás. A je jich čím dál víc.…
Podvod je umění. Byli tu s námi od počátku lidstva. Jsou všude kolem nás. A je jich čím dál víc.…
Jaký je vztah heterosexuálního muže ke svému penisu? Co nutí chlapečky chovat se jak kokoti a ze všeho si ustří…
ŠOK! Maso krůtí historicky poprvé uvádí inscenaci s hlavní mužskou postavou. Ale nenechte se zmást. Tento…
Éteričtí Ghostly Kisses představí snové příběhy o neopětované lásce Margaux Sauvé, ústředn…
Každá se nakonec dočká svýho Kokota. Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si…
Každá se nakonec dočká svýho Kokota. Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
"Mám za sebou patnáct let na chlastu a čtyři roky na kokainu. A já vám něco řeknu… bylo to skvělý!" L…
První společný projekt Divadla NoD a spolku StorytellingCZ ve kterém se živé vyprávění příběhů potkáv…
Jejich stand-up známe z Comedy Clubu, známe je i z pořadu na Stream.cz, a teď vystupují pravidelně v NoDu. Dvouhodinová ultim…
Divadelní comiks-con. American psychological society (APS) vydala v roce 2017 studii, která dokazuje, že cca 70% lidí sní o…
Galerie NoD
Pavla Sceranková
Hlava, která se budí ve 4 ráno
Kurátor / Curated by: Pavel Kubesa
Architektura / Architecture by: David Fesl
25. 10 - 24. 11. 2023
---
Křehkost (v) těžkosti
“How many thousands of my poorest subjects
Are at this hour asleep! O sleep, O gentle sleep,
Nature's soft nurse, how have I frightened thee,
That thou no more will weigh my eyelids down,
And steep my senses in forgetfulness?”
„Tisíce nejchudších mých poddaných
tou dobou spí. Ó spánku, vlídný spánku,
pěstoune přírody, čím jsem tě zlekal,
že nechceš více tížit víčka má,
a smysly ztápět v zapomenutí?“
- William Shakespeare, Jindřich IV.
Byla to hlavní postava, král Jindřich IV., která si ve stejnojmenné Shakespearově historické hře, zasazené do kulis rozvrácené Anglie, zoufá nad plíživou a houževnatou insomnií, jež jí vytrvale sužuje. Hra, sledující přerod lehkomyslného floutka v zodpovědného vládce země, je obrazem boje o ambice a moc, jejich neodolatelnou chuť, současně ale také obrazem útrap, které člověka na takové cestě provází. Tíhu moci pak sám Jindřich IV. rozpoznává v zoufalém zvolání:
“Uneasy lies the head that wears a crown.”
„Těžce spočívá hlava, jež korunu nese.“
V této Shakespearově metafoře se odráží náš přirozený sklon synekdochicky přisuzovat atributy duševních stavů či akutních emocionálních reakcí částem lidského těla. Jako kdyby naše tělesnost byla nejen bází pro popis vlastního citového prožívání, současně ale i médiem, v němž se prožívaná zkušenost reflektuje.
Podobnou významotvornou figuru využívá i Pavla Sceranková v nejnovější sérii svých introspektivních soch. Symbolika hlavy se v ní Pavle stává polem pro rozvinutí intimní výpovědi o soukromých zkušenostech, které nejsou ve své plnosti nikdy přesně sdělitelné, ale přirozeně u nich očekáváme, že jejich význam a charakter je znám většině z nás. Scerankové „Hlavy“ však nejsou pokusem o nějaký lexikální výčet, respektive anonymní „slovník lidských pocitů“. Slovníky jsou z principu nástrojem definice pojmů, přičemž „pojem“ je „obecninou“, tj. něčím nad prostorem a časem. Hlavy Pavly Scerankové jsou naopak stopou konkrétní, vnitřní zkušenosti., tj. odrazem událostí – byť niterných – ukotvených v prostoru a čase. Série je tak spíše indexem odkazujícím napříč tkanivem osobní paměti, jakýmsi „prožitým rejstříkem“, který zhmotňuje dané rekonstrukce emocí.
Materiálové provedení objektů vychází z osobního archívu Pavly Scerankové, který se částečně skládá z rodinného dědictví, druhou část pak tvoří předměty, které bývají zpravidla asociovány s bytovým prostředím, s rukodělnosti, s domácími pracemi. V jistém smyslu by se daly souhrnně charakterizovat jako materiály specificky „příručné“, tedy v heideggerovském smyslu jako jsoucna, která jsou v konkrétním kontextu určitému způsobu bytí – tj. „bytí doma“ – „po ruce“.
Takováto selekce pak může být určitou strategií, jak uvést téma intimity, respektive prostoru soukromí a blízkosti jak do jednotlivých objektů, tak do zastřešujícího vyznění celé série. Současně přítomnost jednotlivých materiálů a jejich užití v konkrétních objektech otevírá ale ještě další významotvorné možnost, které však z povahou intimity a subjektivního prožívání úzce souvisí. V netradičních kombinacích jako například porcelán-modelína, papír-kov, dřevo-niť, keramika-textil totiž Pavla Sceranková rozehrává také tenzi nebinárních dichotomií, významů, jež vznikají ze srážky dvou pocitově protikladných kvalit: křehkost vs. plastičnost, skládatelnost vs. pevnost, ohybatelnost vs. roztržitelnost či tříštivost vs. elasticita. Jednotlivé hlavy tak v sobě nesou jistý společný, imanentní propojující prvek ambivalence, jakousi „nespekulativní nejednoznačnost“, která je tak příznačná pro terén našich niterných emocionálních relací k vnějšímu světu, k blízkým či k sobě samému.
Ovšem Pavla u těchto třecích ploch nezůstává. V jádru jejího zájmu je totiž pohyb z jedné polohy do druhé, jejich prostupnost, nedefinitivnost. Je to pohyb od křehkého, dočasného směrem k pevnému a stálému, tam a zase zpět, cyklicky, bez počátku a konce. Materiálová báze jejích objektů ji tak dovoluje artikulovat vlastní vrstevnatou životní zkušenost a pohled na povahu vnitřních (sebe)prožitků: tíživé pocity již nemusí být trvalé, křehké nemusí být nutně dočasné.
Pokud bychom měli hledat nějakou generalizační kategorii, která prostupuje aktuální tvorbou Pavly Scerankové, pravděpodobně bychom skončili u pojmu pokora. Její nejnovější díla nevychází z nějakého rigidně konceptuálního schématu, ale skromně, neokázale ohledávají její osobní prociťování zkušeností. Pavla ctí vlastnosti jednotlivých materiálů v jejichž mantinelech hledá možnosti pro vizualizaci vlastních emocí, jež opět s respektem rozvíjí v neexaltované, spíše meditativní podobě. Stejně tak přistupuje i k jednotlivým sochám samotným. I přes jejich relativně malé rozměry a vratké konstrukce usiluje Pavla o to dát každé individuální soše „váhu“, důležitost, kterou si coby reprezentant skutečného pocitu právoplatně zasluhuje. Jednotlivé objekty nejsou v rámci výstavní situace implementovány do nějakého vyššího narativního celku, do všeobjímajícího tématu, ale dostávají prostor existovat každý sám za sebe. Divácká zkušenost se pak neredukuje na imerzivní zážitek či nějaký potvrzovací meta-příběh, ale jednotlivé objekty jsou připraveny se otevřít prostřednictvím různých forem efemérního vciťování. Pavla Sceranková tak vytváří pole pro pěstování koncentrace a rozvíjení citlivosti pro jednotlivost, která může skýtat nepostřehnutelné detaily odrážející hnutí mysli a duše ostatních.
Z celé výstavy, jíž dominují anonymní, neurčité hlavy se zcela určitými pocity, vyčnívá jedna jediná hlava, která je skutečným portrétem reálné osoby. Cecilia Payne je pravděpodobně nejméně známou osobností s co možná největším vlivem na současnou astronomii. Zasloužil-li se Newton o objev gravitace, Darwin o popis evoluce a Einstein o vytvoření teorie relativity, byla to právě Cecilia Payne, která jako první vyvrátila na základě rozboru spektrálních čar Slunce mylné přesvědčení, že Slunce je složeno z řady různých chemických prvků a odvodila, že jeho hlavními stavebními prvky, podobně jako u ostatních hvězd, je především vodík a poté helium. Metoda, kterou k svému objevu využila, je jádrem zrodu moderní astrofyziky. Doba a okolnosti však Cecilii nepřály, její objev nebyl tehdejší vědeckou komunitou přijat vážně a byl akceptován až o pár let později z pera Henry Norrise Russella. Přesto a možná právě proto Cecilia Payne jednou kdysi prohlásila:
„Nevydávejte se na vědeckou dráhu pro slávu nebo pro peníze. Vydejte se na ni pouze, pokud vás nic než ona nenaplní.“
- Cecilia Payne
V tomto smíření se nakonec zrcadlí ještě jeden, podstatný moment pokory, který charakterizuje práci Pavly Scerankové: je to rozpoznání touhy po umění, které je v celé své šíři „udržitelné“. Celá série se tak rodí na pozadí úvah o smyslu umělecké tvorby ve světě, jenž je zmítán řadou lokálních i globálních krizí, katastrof, geopolitických hrozeb a nejistot. Pavla v současné době nenachází smysl v tvorbě založené na objemných institucionálních i soukromých rozpočtech, vyčerpávajících lidských a emocionálních investicích, v tvorbě monumentálních gest a impozantních objektů. Ba právě naopak: obrací se k úspornému režimu tvorby a k civilním tématům, v nichž hledá vlastní umělecké naplnění a současně se pokouší pro sebe jejich prostřednictvím zmírnit tíhu bortícího se dneška. Umění tak pro Pavlu může mimo jiné být „pokornou pozorností, jež zkřehčuje těžkosti lidského prociťování.“
Pavel Kubesa