Lenka Tyrpeklová: Mea Maxima Culpa Casino Abrakadabra

Galerie NoD
Lenka Tyrpeklová
Mea Maxima Culpa Casino Abrakadabra
Kurátor: Pavel Kubesa
Vernisáž: 5. 9. 2024, 18:00
6. 9. - 11. 10. 2024

Otevřeno denně od 16:00 do 23:00
V průběhu festivalu Prague Art Week 24 oteřeno od 12:00 do 22:00.  

---

Kdo je nevinen, ať…

Dostojevského Raskolnikov z počátku Zločinu a trestu (1866) kolísající nad morálními dilematy a později zmítán a pronásledován ve vnitřním rozkladu pocitem viny zprostředkovává jeden její určitý typ: vinu coby soukromý, niterný trest, před nímž úniku jistojistě není. Dostojevský tak prostřednictvím své hlavní postavy nabízí vizi – když už ne rovnou vidinu útěku, tak alespoň možného minimálního spasení – vykoupení utrpením. V jistém protikladu stojí Camusův Meursault v románu Cizinec (1942), v němž svou hlubokou lhostejností k tradičním morálním hodnotám a společenským konvencím dospívá k neschopnosti lítost nebo vinu jako takové vůbec pociťovat. Meursault se vymaňuje z balancování na hraně provinilosti a své činy z hlediska dobra a zla tak vůbec nepoměřuje. Vina se Meursaultovi stává jen průvodním a nepodstatným aspektem jeho konfrontace se světem, který se člověku v jeho absurdním údělu snaží vnucovat význam tam, kde žádný není. Zůstává jen pocit „odcizení všeho a všemu“: společnosti, svým emocím, sobě samému. 

Josefa K. situuje pak Kafka do soukolí despotické, prostřednictvím svých exekutivních mechanismů cyklicky sebe-potvrzující se byrokracie soudní moci. Motiv „viny bez zločinu“ v Procesu (1925) vede Kafku k obrazu spravedlnosti pouze iluzorní, k absurditě jejího hledání, neboť systém (soud), v němž je svévolně vykonávána, je bytostně chaotický, neprůhledný, anonymní, nesrozumitelný, současně ale i všudypřítomný a nepolapitelný. Byl-li Raskolnikov cestou k vnitřnímu osvobození, Meursault důmyslnou rezignací, Josefu K. pak nezbývá než nechtěná bezvýchodnost. 

Lenka Tyrpeklová ve svém výstavním projektu Mea Maxima Culpa Casino Abrakadabra rozvíjí svou osobitou a autentickou autorskou kritiku, prostřednictvím které navazuje na bohatou tradici uměleckého a filozofického zkoumání tematiky viny, instituce trestu a spravedlnosti. Tyrpeklová ve spekulativním módu propojuje dva zdánlivě neslučitelné světy: prostředí nutně nekontrolovatelné náhody s prostorem (zdánlivé) pravidelnosti a (domnělé) logiky. V komplexním scénografickém řešení vytváří hybridní instituci kasina-soudní síně, v níž neústupnost zákonů nahrazuje rozšafná hra o výši trestu. Vytvořená scéna záměrně osciluje mezi doslovností jednotlivých rekvizit a jejich viditelnou nedokonalostí. V jejím prostorovém a materiálovém pojetí rekvizita – standardně určená k tomu na sebe neupozorňovat – přestává být pouhou kulisou konkrétního vyprávění, ale začíná odkazovat i na své sochařské pojetí, které se neobává chyby, nepřesnosti, haptičnosti. Tyrpeklová tak tematizuje samotnou vratkost, vnitřní, strukturální nepevnost soudního systému, který ale svými rekvizitami a atributy soudnictví utváří okolo sebe efektní mimikry a zákeřnou kamufláž zároveň. Na jednu stranu si buduje auru nabitou systémem výstražných znaků (jinými slovy říká: „jsem velký a nebezpečný“), na straně druhé se snaží vypadat civilně, korektně, neambiciózně („jsem zde pro Tebe“).

Tento charakter „konstruktu“, respektive „vykonstruovanosti“, dále rozvádí v centrální audiovizuální tříkanálové synchronizované projekci, ve které akcentuje umělost jazyka justice. Jazyk a řeč se v jejím pojetí v soudním procesu rozpadá, znemožňuje racionální usuzování a vyvozování a otevírá tak možnost pro manipulaci a svévoli. Jako by nakonec i samotný význam slov nebyl fixován v interpersonálních jazykových hrách, ale byl výsledkem čistého gamblingu. V ideovém prostoru ryzích paradoxů a rozporů si svou jasnou referenční funkci udržuje pak jen jedna dvojice slov: „Vinen vs. Nevinen“: definitiva, která zcela radikálně mění životy, prostor a čas.  

Pavel Kubesa

---

Kredity video:
Režie/Director: Adam Martinec & Lenka Tyrpeklová
Scénář/Script: Adam Martinec & Lenka Tyrpeklová
Performance: Karin Bílíková, Zuzana Bydžovská, Judit Pecháček, Zdeněk Pecháček,  Antonie Martinec Formanová, Petr Vančura, Daniela Voráčková
Kamera/Camera: Sláva Pecháček
Asistent kamery/Camera Asistent: Kryštof Čížek
Zvukový design/Sound Design: Oliver Torr
Zvuk/Sound Recording: Nicolas Atcheson
Postprodukce/Postproduction: Adam Martinec
Kostýmy/Costumes: Lenka Tyrpeklová 
Výroba kostýmů/Dressmaker: Kamila Martinová
Color Grading: Vojta Štětka
Líčení & Make-up/Mask & Maku-up: Wasabi makeup - Sabina Doležalová
Asistentka líčení/Assistant Mask & Maku-up: Kateřina Kořínková
Runner: Tomáš Cimburek, Petr Pelzmann
Světla a technická podpora/Lights and technical support: Peter Kotleba
Fotografie/Photography: Michal Ureš

Architektura, výroba, technická produkce/Architecture & technical production: Procházka a Frühauf studio
Performance: Martin Bohadlo
Produkce/Production: Pavel Kubesa
Grafický design/Graphic design: Richard Bakeš (Smart Objects)
Instalační tým/Installation: Lukáš Šmejkal, Jakub Slanina, Jakub Lukáš, Marika Krčmářová

Poděkování/Thanks to: Biofilms, Divadlo Minor: Zdeněk Pecháček, Kryštof Doležal, Kristýna Horáková, Krištof Kintera, Zlata Langmaierová, Petra Müllerová

Výstava Mea Maxima Culpa Casino Abrakadabra a program Galerie NoD vzniká za kontinuální grantové podpory Magistrátu hlavního města Prahy a Ministerstva kultury České republiky.