Daniel Vlček: Okem mechanické reprodukce

Daniel Vlček:  Okem mechanické reprodukce
Kurátor: Jiří Machalický
23. 3. - 21. 4. 2017

Daniela Vlčka zajímá souvislost mezi uměleckým ztvárněním a industriální výrobou. Zabývá se vztahem mezi zvukem a jeho vizuálním vyjádřením. Přebírá určité formáty z průmyslové oblasti. Pracuje s tématem smyčky, s opakováním motivů. Původně odvozoval charakter svých obrazů z vinylových desek, které užíval i jako DJ. Představovaly pro něj určitý typ šablon, do kterých se zaznamenává paměť. Snažil se přenést hudební prvky na plátno, výtvarně vystihnout hudební postupy. Vycházel z vizualizace zvuku, která se stala impulzem k jeho kresbám a obrazům. Chtěl až konstruktivistickým způsobem vykrývat plochu, zaznamenat rytmus ubíhající v čase, který lze vyjádřit jako spirálu, vycházející právě z principu gramofonové desky. Metodou opakování podle šablony dospívá k vlastní abstraktní struktuře. Narušuje mechanickou produkci a odhaluje tak non-mechanický charakter svého projevu.

V současnosti užívá ve své tvorbě skenované motivy z archivních fotografií. Kompozice a barva snímků naznačuje dobu jejich vzniku. Tyto objekty mají specifické vlastnosti, nemohou uniknout principům mechanické reprodukce. Prvky originality zde smazává druh média, což navíc posiluje současná digitální a virtuální reprodukce. Vlček tiskne tyto kompozice laserovou tiskárnou na papír. Pak je přenáší na plátno, zabývá se strukturami, jejichž vrstvy postupně odkrývá. Kopíruje tak záznamy paměti, vybavuje si vzpomínky na místa v krajině, které však přecházejí do abstraktní podoby. Dospěl k metodě odvozené z otisků v paměti, z vybavování střípků minulosti. Vrací se k architektuře osmdesátých let, v nichž vyrůstal. Zabývá se vlastnostmi digitální a virtuální paměti, která se naplní a pak je nutné ji pročistit. Se zvětšujícím se časovým odstupem sice postupně mizí osobní vizuální paměť, ale nastupuje nová “pochybná” forma závisející na fyzikálních a vizuálních prvcích, které mohou být více než kdy jindy manipulované. Autor pracuje ve svých obrazech s vrstvami, v nichž se kříží osobní pameť s historickou v nekonečných proměnách, čímž se utváří nová frekvence a rytmus.

Daniel Vlček převádí zvukové záznamy do vizuální podoby prostřednictvím počítačových programů, kdy dochází k manipulaci s digitální formou zvuku. Zajímá ho motiv času, který nelze zastavit. Vychází i z určitých symbolů souvisejících se současným životním stylem a s dnešním způsobem práce s počítači, který otevírá stále nové možnosti propojení zdánlivě nesouvisejících významů, nečekané a nezvyklé způsoby vyjádření představ.

Inspiruje se i tvůrčími principy polyfonie užívanými v baroku, kdy se v hudbě prostupují úzce související linie, které pak tvoří „nekonečnou melodii“ . V architektuře zase vzniká nedělitelný celek za užití odvážných, dosud neověřených konstrukcí, v nichž se zároveň uplatňuje až exaltovaný výraz. Obdobný proces se odehrává v sériích Vlčkových kresebných studií, v nichž lze sledovat, jak se téma postupně vyvíjí. Jak se prolínají navršené či zase strhávané vrstvy, jak se propojují až mechanicky řazené přímky a křivky, jakou strukturu může vytvořit nepatrně změněný sklon linií. Autor přirozeně využívá i náhodu, která je samozřejmou součástí každého systému a která může kompozici ozvláštnit a způsobit vznik mnohdy až nečekaně účinných efektů.

Pro prostor Galerie NoD vytvořil Daniel Vlček řadu nových obrazů, v nichž dochází k jakési destrukci a mutaci původních motivů, ze kterých se odvíjejí nové znaky či moduly. Instalaci oživují soubory studií, v nichž lze sledovat vývoj představ a nápadů. Koncepci dotváří zvuková instalace, úzce související s vizuální složkou, v níž se dvě zvukové vrstvy v prostoru prolínají. Vzniká tak komplexní řešení vymyšlené pro dané místo, ve kterém mají všechny prvky svůj smysl a zároveň se podřizují celkovému uměleckému záměru.