Adam Vačkář & hosté: A Garden of Shifting Minds

Galerie NoD
​A Garden of Shifting Minds
Adam Vačkář a hosté:
Abigail Pérez Aguilera (The New School)
Jakub Kvizda (UK)
Petr Pyšek (Akademie věd)
Bernd Blossey (Cornell University)
Mark Spencer (Natural History Museum, Londýn)
Rosetta S. Elkin (Pratt Institute)
Harpreet Sareen (Parsons School of Design)
Yosef Brody
Vera Vačkářová
Mel Rio
Kurátor: Pavel Kubesa
Vernisáž: 19. 6. 2025, 18:00
20. 6. – 31. 7. 2025

---

Zůstaň s tím, co je nepříjemné

Pavel Kubesa: Adame, výstava A Garden of Shifting Minds se na první pohled tváří jako botanická instalace. Ale už samotný název naznačuje, že jde spíše o myšlenkovou krajinu než o klasickou zahradu. Co je jejím základním impulsem?

Adam Vačkář: Výstava vznikla z dlouhodobého výzkumu invazivní rostliny bolševníku velkolepého, se kterým jsem strávil několik let v různých ekologických i kulturních kontextech. Fascinovalo mě, jak je tahle rostlina vnímaná, jako vetřelec, nebezpečí, biologická hrozba. Přitom právě skrze tuto stigmatizaci se odkrývá mnohem širší obraz toho, jak chápeme přírodu, sebe sama i to, co považujeme za „původní“ v našem stále dynamicky měnícím se prostředí. Zahrada, o které tu mluvíme, je spíše mentální prostor, proměnlivý, meandrující, někdy konfliktní. Je to zahrada poznání, která není řízená lineárním myšlením, ale neustálým překódováváním vztahů.

PK: Z tvého pojednání i výstavy je patrné, že tě zajímají průsečíky mezi uměním, vědou a spiritualitou. Jak takovou transdisciplinaritu chápeš? A jak se v ní orientuje návštěvník?

AV: Transdisciplinarita pro mě není jen metodou, ale formou soužití. Nechci říkat, že se snažím integrovat vědu do umění nebo přenášet vědecké poznatky do estetického jazyka. Mnohem více spíš jde o to, nechat různé způsoby poznání – vědecké, intuitivní, spirituální, emocionální – koexistovat v jednom prostoru bez hierarchie. Ve výstavě se potkávají biologové jako profesor Petr Pyšek, psychologové, krajinářští architekti, spirituální léčitelky. Každý z nich přináší odlišný způsob vztahování nejen k bolševníku, ale také ke světu jako takovému. Návštěvník nakonec není jen divák, ale jakýsi účastník experimentu, kde se myšlení může pohybovat jinak, než je běžné.

PK: Téma invazivních druhů vnímáš nejen ekologicky, ale i kulturně, politicky a dokonce existenciálně. Jaké vrstvy se v bolševníku podle tebe zrcadlí?

AV: Bolševník je zrcadlo našich strachů a našich mocenských projekcí. Byl importován na počátku 19. století jako okrasná rostlina, poté se stal symbolem přírodní krásy, ale následně byl prohlášen za nebezpečnou hrozbu. Ten zvrat v percepci vypovídá o tom, jak rychle dokážeme proměnit obdiv v kontrolu. V širším smyslu je to obraz antropocentrického myšlení: vše, co se vymyká kontrole, je považováno za problém. Skrze bolševník se můžeme ptát na migraci, kolonialismus, tělesnost i na samotnou povahu poznání. V tomto smyslu je to existenciální rostlina: otřásá našimi jistotami.

PK: Mluvíš o rostlině jako o subjektu (– nikoli objektu –) poznání, tedy jako o něčem, co samo vnímá. Pro někoho, kdo je obeznámený s nedávnými filozofickými trendy OOO (tj. „objektově orientovaná ontologie“) či spekulativního realismu a pro ně příznačným „obratem k objektu“[1] je taková změna kurzu promýšlení filozofických téma důvodná a logická. Tento myšlenkový „shift“ ale přeci jen v širším společenském kontextu stále nebude dominantním principem chápání okolního světa a role lidského i ne-lidského subjektu v něm.   

AV: Je to spíš návrh na změnu perspektivy. Neříkám, že bolševník má vědomí jako člověk. Ale můžeme se ho pokusit chápat jako partnera v myšlení, jako entitu, skrze kterou se učíme vnímat svět jinak. Využívám koncepty jako vegetální ontologie, ale inspiruji se i šamanským vztahem k rostlinám, kde každá rostlina nese specifickou inteligenci a přináší člověku důležité poznání. Tenhle posun, od objektu k partnerovi, považuji za zásadní pro změnu ekologického myšlení.

PK: Výstava pracuje nejen s vizuálními médii – sochou, videem a fotografií – či vysušenými rostlinami jakožto sochařskými objekty. V pozadí je ale i důležitý vlastní, performativní prvek. Jak důležitá je pro tebe tělesnost a materialita v přenosu myšlenek?

AV: Pro mě je důležité, aby myšlenka nebyla jen verbální nebo konceptuální. Díla ve výstavě vznikala během dlouhého období. Filmové materiály a rozhovory jsem sbíral několik let. Také ostatní práce vznikaly v relativně obsáhlém čase a bylo pro mě také důležité se vrátit – mimo dnes tradiční a přístupné digitální formáty – i ke klasickým technikám modelování či materialitě analogové fotografie. Chtěl jsem opustit obrazovku počítače a ponořit se do cítění rukama, vnímat jiné než syntetické obrazové vjemy, zažít jinou časovost, která není akcelerovaná. Protože některé myšlenky se musí ztělesnit, zakořenit, přenést i skrze kůži, vůni, vibraci a čas: a to se zhmotnilo například i v mé osobní zkušenosti toxického popálení bolševníkem. Veškeré práce ve výstavě jsou vlastně prostředky, jak se dotknout něčeho, co je jinak těžko vyslovitelné. Zajímá mě zpracovávat skrze umění to, jak neverbální poznání a tělo reaguje na to, co nemůže vědomě pochopit.

PK: Název A Garden of Shifting Minds zní skoro jako environmentální sci-fi nebo jakýsi přechodový rituál. Má výstava také politický rozměr?

AV: Určitě. Politika není oddělitelná od těla, přírody, poznání. Ale jde mi zde o jiný typ politiky, než jaký známe z médií. Je to politika citlivosti, pozornosti, péče. To, jak o sobě navzájem mluvíme, jak přemýšlíme o jiném, ať už je to rostlina, migrant, nebo tělo, které nezapadá do normy. V tomhle smyslu je bolševník politickou bytostí: vyvolává otázky hranic, identity, obrany, kolonizace. A naše reakce na něj vypovídají mnohdy víc o nás než o něm samotném.

PK: Když se ohlédneš za svou několikaletou cestou s bolševníkem, co ti přinesla?

AV: Naučil mě zůstat s tím, co je nepříjemné. Neřešit hned problém, ale naslouchat tomu, co problémem děláme. Naučil mě zpomalit. Přemýšlet v jiných časových škálách. A především: pochopit, že poznání nemusí být jen věc mysli, ale i vztahu, těla a intuice.

Adam Vačkář & Pavel Kubesa
Praha, Červen 2025

---

Bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum) je statná, monokarpická bylina pocházející z Kavkazu, kde roste na vysokohorských loukách jako součást druhově bohatých společenstev. Do Evropy byl zavlečen počátkem 19. století jako okrasná a medonosná rostlina. Díky impozantnímu vzrůstu, produkci až 20–50 tisíc semen na jedince a schopnosti kolonizovat narušená stanoviště se stal jedním z nejúspěšnějších invazních druhů v Evropě. V České republice byl poprvé zaznamenán v roce 1862 v zámeckém parku v Lázních Kynžvart. Ke zplanění došlo krátce poté. Jeho invazní strategie spočívá v dlouhé fázi vegetativního růstu, vysoké reprodukční plasticitě a rozptýleném šíření semen. Ta vytvářejí krátkodobou půdní banku. Vzhledem k fototoxickému působení furanokumarinů, které při kontaktu se slunečním zářením způsobují popáleniny, se bolševník stal celosvětově předmětem eradikačních programů a zároveň kulturně medializovaným symbolem „nepůvodní hrozby“. Jeho ekologická i symbolická přítomnost dnes stojí v centru debaty o biopolitice přírody, migrujících druzích a redefinici hranic mezi kulturním a přírodním.

---

[1] „Obrat k objektu“ (popřípadě v rozšířeném poli též „ontologický obrat“) je filozofickou reakcí na více než dvě století přetrvávající „kantiánský“ fokus filozofie a pro něj příznačný „korelacionismus“. Pro korelacionismus je charakteristické přesvědčení, že poznání reality je vždy vázáno na korelaci mezi subjektivním vědomím a objektem, tedy že nikdy nemáme přístup k objektu samotnému, ale jen k jeho projevu v našem, lidském vědomí. Obrat k objektu se naopak přestává soustředit výhradně na lidskou percepci, jazyk nebo subjektivní zkušenost a klade důraz na objekty jako samostatně existující entity, které nejsou zcela redukovatelné na naše vnímání a jejich relace s dalšími entitami.

---

Výstava a program Galerie NoD vzniká za kontinuální podpory Magistrátu hlavního města Prahy a Ministerstva kultury České republiky.