Program
O NoDu
#divadlo #hudba #galerie #kavárna #vernisáž #přednášky #studio #ostatní #free mondays

CAFÉ BÖHMEN / Tomáš Roubal

Název projektu odkazuje k sérii velkoformátových obrazů “Café Deutschland”  německého malíře Jorga Immendorfa z let 1977- 1982. V ní Immendorf využívá pomyslný prostor kavárny jako místo pro glosování společenské a politické situace. Tyto složité kompozice jsou plny kritických postřehů a ironických komentářů. Autor se v této sérii zabývá rozdělením Německa na dva od sebe oddělené státy, komunistický východ a kapitalistický západ, otevřeně zde kritizuje konzumní společnost, maloměšťáckost atd. Roubal nachází v tomto cyklu s ohledem na skutečnost Brexitu, migrační krize, krize EU a dalších mnoho paralel k současnosti. Roubal si všímá vzestupu krajní pravice ve většině evropských zemí, vlivu propagandou a „fake news“, vzrůstajícího sociálního napětí.  Roubalovy poslední práce se právě těmito tématy zabývaly a tvoří předehru projektu “Cafe Böhmen”. Roubalova tvorba téměř vždy reaguje na současné dění ve společnosti – pomocí výtvarného jazyka upozorňuje na současnou geopolitickou situaci. V aktuální sérii ji reflektuje prostřednictvím hrubé svářečské práce s kovem, dřevem či papírem a experimentováním s různými stavebními materiály a zvukovými efekty.

Frutti di Mare / Vladimír Turner

Vladimír Turner svou tvorbu nepojímá jako typicky individuální autorské umělecké projekty, ale spíše jako společenskou situaci či sdílenou zkušenost. Přestože se častokrát v tvůrčím procesu ocitá zcela sám, tak jak klasicky chápané umělecké dílo, tak například aktivistická akce jsou pro něj vždy svým způsobem utvářením sociálních struktur a aplikací společensko-analitických, kritických či environmentálních strategií. V posledních letech se jeho zájem posouvá od dříve akcentované urbánní tematiky spojené s problematikou městské kultury a společnosti k tématům krajiny mimo městké prostředí. "Defekty antropocénu" pozoruje, zkoumá a komentuje prostředky současného vizuálního umění či prostřednictvím filmového jazyka. Logiku své práce obohacuje o strategie mezioborové spolupráce a všímá si například toho, jak mohou být enviromentalistické pozice inspirovány sociální a kulturní ekologií.  Přestože jednotlivé teoretické a praktické vědy a zájmy formující oblast a zacílení Turnerovy činnosti využívají odlišné metody výzkumu a aplikací, pojí je s jeho uměleckými aktivitami společný zájem. Vladimír Turner se mimo svou volnou (i tak převážně environmentálně a kriticky orientovanou) tvorbu věnuje práci na několika ekologických projektech různých neziskových organizací (viz například kampaň recyklujbezjedu.cz pro sdružení Arnika) . Připravovaný projekt zavěšeného objektu nad křižovatkou Dlouhá-Rybná chce vytvářet určitou strukturovanou situaci, v níž se nám před zraky diváká, návštěvníků Experimentálního prostoru NoD a náhodných kolemjdoucích zhmotní v monumentální instalaci plastové "plody moře 21.stoleti", gigantický úlovek spotřebního obalového materiálu v protrhané rybářské síti.  Samotná instalace "Frutti di Mare" se má stát součástí rozsáhlé kampaně artikulující aktuální "plastovou krizi", problémy recyklace a téma lidské zodpovědnosti a vztahu vůči krajině a nerostným zdrojům obživy a energie. Projekt vzniká ve spolupráci s iniciativou Keep It Clean.

ČEKÁNÍ NA KOKOTA / Maso Krůtí

Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si diváci projdou všema fázema svejch…

Jan Strýček & kol.: Sedm kostek cukru

Drama pro dva herce o povaze svobody, hrdinství a osobní zodpovědnosti. Kdy přichází vhodná doba na to začít br…

VE DNE V NOCI / Kasha Jandáčková & kol.

Jak se může v jediném okamžiku změnit celý váš život? Jaké důsledky může mít každé sebemenší…

SE LVEM NA PRSOU/ Tereza Volánková & kol.

Autorská divadelní inscenace reflektující 100 let Česko(slovenské) hokejové republiky. Tak určitě ... Josef Gruss,…

FANTASY! / Janek Lesák & kol.

Příběh, odehrávající se ve vaší fantazii. Inscenace Divadla NoD kombinuje technologii binaurálního…

MĚSÍČNÍ SONÁTA Č. 11 / Janek Lesák & kol.

Jedno z dosud největších dobrodružství lidstva začalo 16. července 1969, kdy ze Země odstartovala raketa Saturn V a vynesla na oběžnou dr…

12 ÚKOLŮ PRO ŽIDY / 20 000 židů pod mořem & Divadlo NoD

20 000 židů pod mořem je soubor zkoumající hranice improvizačního divadla.  Divadlo NoD je prostor, kde působí jen opravdov…

JÁ V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ NETVRDÍM, ŽE JSEM BŮH / 11:55

Pět režisérů, jedna inscenace. Zábavný náhled do divadelní zkoušky, kde se herci pokoušejí reží…

OSAMĚLOST KOMIKSOVÝCH HRDINŮ / Janek Lesák & kol.

Divadelní comiks-con.  American psychological society (APS) vydala v roce 2017 studii, která dokazuje, že cca 70% lidí sní o…

ČEKÁNÍ NA KOKOTA / Maso Krůtí

Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si diváci projdou všema fázema svejch…

MĚSTEČKO FAKE NEWS / 11:55

„Diano, je 8.15 ráno. Právě jsem přišel do kanceláře. Děkuji za pravidelný přísun kávy a koblih, vy v…

STŘEPY A CHLEBÍČKY / 11:55

Jaký je obraz doby, ve které žijeme, v očích dnešní mladé generace? Co o nás vypovídají kauzy,…

FANTASY! / Janek Lesák & kol.

Příběh, odehrávající se ve vaší fantazii. Inscenace Divadla NoD kombinuje technologii binaurálního…

ČEKÁNÍ NA KOKOTA / Maso Krůtí

Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si diváci projdou všema fázema svejch…

KRÁLOVNA VÍL / FAIRY QUEEN / 420people

Jak funguje láska, které stojí v cestě tisíce kilometrů? Jak pevné pouto mezi námi musí být, abychom…

OSAMĚLOST KOMIKSOVÝCH HRDINŮ / Janek Lesák & kol.

Divadelní comiks-con.  American psychological society (APS) vydala v roce 2017 studii, která dokazuje, že cca 70% lidí sní o…

SE LVEM NA PRSOU/ Tereza Volánková & kol.

Autorská divadelní inscenace reflektující 100 let Česko(slovenské) hokejové republiky. Tak určitě ... Josef Gruss,…

12 ÚKOLŮ PRO ŽIDY / 20 000 židů pod mořem & Divadlo NoD

20 000 židů pod mořem je soubor zkoumající hranice improvizačního divadla.  Divadlo NoD je prostor, kde působí jen opravdov…

11:55: PRAVDA O 17/11

Mladý generační soubor 11:55 se rozhodl otevřít téma, které je v české společnosti zdánlivě vyře&scaron…

MĚSÍČNÍ SONÁTA Č. 11 / Janek Lesák & kol.

Jedno z dosud největších dobrodružství lidstva začalo 16. července 1969, kdy ze Země odstartovala raketa Saturn V a vynesla na oběžnou dr…

KRÁLOVNA VÍL / FAIRY QUEEN / 420people

Jak funguje láska, které stojí v cestě tisíce kilometrů? Jak pevné pouto mezi námi musí být, abychom…

12 ÚKOLŮ PRO ŽIDY / 20 000 židů pod mořem & Divadlo NoD

20 000 židů pod mořem je soubor zkoumající hranice improvizačního divadla.  Divadlo NoD je prostor, kde působí jen opravdov…

Přihlaste se do newsletteru

en

Tomáš Absolon & Jan Horčík: Plakaat

Galerie NoD
Tomáš Absolon & Jan Horčík: Plakaat
Kurátor: Pavel Kubesa
​1. - 25. 6. 2017

Tomáš Absolon platí za jednoho z výrazných představitelů současné mladé nefigurativní malby. Rozvíjí vlastní úsporný vizuální jazyk inspirovaný intuitivním vnímáním různých zákonitostí na hranicích matematiky, sémiotiky a širšího kulturního vědomí světa „sítě“. Absolonovy obrazy jsou často vícevrstevnaté a ploché zároveň, v prostorově nespecifikovaných plánech pozadí a popředí se objevují malířsky jinak pojatá planární gesta či ostré linie, někdy fungující i jako reminiscence jakési plakátové estetiky. Jan Horčík se zase etabloval jako již nepřehlédnutelný typograf, který zásobuje mezinárodní prostředí současného grafického designu elegantními a "šťavnatými" designy nových písem, která rozvíjí svou rafinovanost jak v "headlineových" nápisech či logotypech, tak v různých kaligrafických a volně modifikovaných, až experimentálních písmových formách.

Tomáš Absolon a Jan Horčík netvoří žádnou uměleckou dvojici. Absolona a Horčíka pojí spíše určitá senzitivita, podobné smýšlení a pozornost k příbuzným jevům, týž zájem o prozkoumávání možností těchto fenoménů vycházející z  jejich společné „knihovny inspirací“. Toto sdílené „nalazení“ je dovádí k vzájemnému tvůrčímu dialogu mezi doménou písma a médiem obrazu.

Iniciačním momentem jejich spolupráce jsou různé rozvahy nad charakterem vizuální kultury v širším společenském prostředí (městem a jeho vizuálními systémy počínaje, grafickým designem plakátové formy konče), ale také zaujetí povahou písma jakožto nástroje a estetického objektu zároveň. Písmo můžeme v určitém kontextu chápat jako platformu pro demonstraci a rozvíjení bazálních estetických principů. Písmo, coby konkrétní design vizuálního grafického systému reprezentujícího přirozený jazyk, je výsledkem konstrukce elementárních linií a geometrických tvarů ve vzájemných vztazích a poměrech do propracované kresebné kompozice různě pojatých tahů glyfů (tj. konkrétní grafická realizace písmenného znaku) a „prázdného místa“ okolo nich. Takováto kompozice může být podrobována aplikaci celé škály estetických termínů (např. vyváženost, ladnost, jemnost), tzn. stává se předmětem estetického hodnocení. Navíc se jím stává v týchž kvalitách, v nichž evaluujeme díla vizuálního umění (tj. v kvalitách jako jsou linie, barva, tah, tvar, kompozice, ad.). Oblasti typografie a malířství tak můžeme chápat jako dva způsoby tvorby v rámci jedné domény vizuálních, estetických formálních kvalit.

Podobně pak i v rámci projektu Plakaat se rozehrává vztah ztvárnění písmene a obrazu-malby. Inspirační tok obou autorů zde plyne po obousměrných trajektoriích, kdy se vždy určitý výstup (obraz, glyf, formální či obsahová idea) jednoho autora stává předmětem pro volné znovu-uchopení a přepracování autorem druhým. Tento vztah však není možné chápat jako ryze kauzální a zpětně vysledovatelný. Jednotlivé vstupy jsou často mnohem více spíše „impulsem“, motivací k volné tvorbě, nežli nějakou pevnou formální „předlohou“.

Přesto se zde v komparaci některých konkrétních obrazů Tomáše Absolona a plakátu Jana Horčíka odkrývá zajímavý posun, „chvění“, které vzniká na vibrujících hranách obou střetávajících se médií. Současná písmová tvorba se totiž téměř výhradně odehrává v prostředí digitálních grafických softwarů, které tak logicky předurčují charakter glyfů především v jejich „vektorové“ přesnosti ad infinitum, nesměrných možností detailů v tahu, stínování a náběhů liter, vizuální identičnosti různých jejich provedení napříč digitálními zobrazovacími zařízeními. Oba autory však zajímá mnohem více jakýsi moment rukodělnosti, odchylky aktuálního provedení od ideálního vzoru glyfu, okamžik, kdy glyf pomalu přestává být písmenem/grafémem (tj. základní, nedělitelnou složkou psaného jazyka) a stává se mnohem více gestem, ať už kresebným, tak malířským a nabývá tak právě autonomního charakteru estetického znaku, který referuje pouze k sobě samému a svému formálnímu vyhotovení. Některé z Horčíkových „abeced“ se vydávají právě tímto směrem, tematizují materialitu a praktické provádění konkrétních nápisů (jako například v designu písma Joe182 vycházejícího z praxe nástěnných nápisů markerem),  rozvíjejí kaligrafické principy (viz například font Oasis) a zavádějí tím do fontů prvky ručního psaní. Volné zpracovávání Horčíkových glyfů v některých Absolonových plátnech pak dovádí toto gesto k jeho malířské manifestaci. Tomáš Absolon rozvolňuje písmovou formu do ryzí obrazové kompozice vycházející z potřeb a principů budování současného obrazu. Kontura písmena se rozmývá a výsledná obrazová symbolika osciluje na hranici označování a neoznačování vůbec. Tenze, která zde vzniká, je tak základním interpretačním motivem v rovině divácké percepce: pozorovatel se oddává volné hře těkavých významů osnované vizualitou děl. Pevným bodem celého procesu se pak stává smyslové a intelektuální potěšení z této vizuální hry.