Program
O NoDu
#divadlo #hudba #galerie #kavárna #vernisáž #přednášky #studio #ostatní #free mondays

Filip Dvořák & Martin Kolarov: Kapitola druhá / Chapter Two

Kolaborativní výstava dvou mladých umělců, kteří se zabývají tématem vznešena, krajiny a modelu. Filip Dvořák, vítěz Ceny kritiky za mladou malbu 2017 a Martin Kolarov rozvíjejí své niterné úvahy prostřednictvím často až podvědomé sítě emocionálních asociací, které se snaží "zpomalit" a tím letmo zahlédnout v různých materiálových řešeních. 

BE25 | Dušan Zahoranský: Small Talk

Objekt vytvořený pro exteriér Experimetálního prostoru NoD je třírozměrnou textovou definicí místa. Typografie, skladba slov a plastický tvar vytvoří společně krátký prostorový verš. Vznášející se mezi domy, nad hlavami chodců bude spouštět asociace související s pozorováním. Mikropříběh promítnutý do tvaru bude čitelný z různých stran. Objekt je poctou české experimentální poezii, která od 60. let objevně používá slova, typografii a použitím spíše výtvarných, než literárních prostředků, osvobozuje jazyk od nánosu klišé, frází. Navrací slovu jeho poetickou moc. Objekt je součástí dlouhodobé dramaturgie Galerie NoD pracovat s aktuálním uměním ve veřejném prostoru.

NoD / Kviiiz

Další vydání vědomostního zápolení na vlnách vašich mozkových závitů. Postavte si…

11:55: Pravda o 17/11

Mladý generační soubor 11:55 se rozhodl otevřít téma, které je v české společnosti zdánlivě vyře&scaron…

Linda Dušková & kolektiv: Sandman

Jak se vám v noci spí? Zdají se vám sny? Trpíte nočními můrami? Nemůžete se ráno probudit nebo raději nesp…

Maso Krůtí: Čekání na Kokota

Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si diváci projdou všema fázema svejch…

Osamělost komiksových hrdinů

Divadelní comiks-con.  American psychological society (APS) vydala v roce 2017 studii, která dokazuje, že cca 70% lidí sní o…

Maso Krůtí: Čekání na Kokota

Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si diváci projdou všema fázema svejch…

Petr Dub - Projektivní test

Výstava Projektivní test prezentuje Dubovu nejnovější malířskou sérii instalačních objektů orientovaný…

11:55: Pravda o 17/11

Mladý generační soubor 11:55 se rozhodl otevřít téma, které je v české společnosti zdánlivě vyře&scaron…

Julien Baker / support: Becca Mancari

Mladičká písničkářka z Memphisu Julien Baker se poprvé chystá do České republiky. Její sametový hlas…

Maso Krůtí: Čekání na Kokota

Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si diváci projdou všema fázema svejch…

Osamělost komiksových hrdinů

Divadelní comiks-con.  American psychological society (APS) vydala v roce 2017 studii, která dokazuje, že cca 70% lidí sní o…

11:55: Pýcha a předsudek aneb láska voní po hnijícím mase

Příběh o mladých dívkách, které se poprvé v životě zamilují. Příběh plný lásky, nen…

11:55: Městečko Fake news

„Diano, je 8.15 ráno. Právě jsem přišel do kanceláře. Děkuji za pravidelný přísun kávy a koblih, vy v…

Janek Lesák & kol.: MĚSÍČNÍ SONÁTA č. 11

Jedno z dosud největších dobrodružství lidstva začalo 16. července 1969, kdy ze Země odstartovala raketa Saturn V a vynesla na oběžnou dr…

Osamělost komiksových hrdinů

Divadelní comiks-con.  American psychological society (APS) vydala v roce 2017 studii, která dokazuje, že cca 70% lidí sní o…

Janek Lesák & kol.: MĚSÍČNÍ SONÁTA č. 11

Jedno z dosud největších dobrodružství lidstva začalo 16. července 1969, kdy ze Země odstartovala raketa Saturn V a vynesla na oběžnou dr…

Maso Krůtí: Čekání na Kokota

Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si diváci projdou všema fázema svejch…

Osamělost komiksových hrdinů

Divadelní comiks-con.  American psychological society (APS) vydala v roce 2017 studii, která dokazuje, že cca 70% lidí sní o…

Maso Krůtí: Čekání na Kokota

Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si diváci projdou všema fázema svejch…

Janek Lesák & kol.: MĚSÍČNÍ SONÁTA č. 11

Jedno z dosud největších dobrodružství lidstva začalo 16. července 1969, kdy ze Země odstartovala raketa Saturn V a vynesla na oběžnou dr…

Přihlaste se do newsletteru

en

Aleš Zapletal: Permakultura

Galerie NoD
Aleš Zapletal: Permakultura

Kurátor: Pavel Kubesa

12. 9. – 22. 9. 2017

Malířská tvorba Aleše Zapletala vychází z jeho primárně filosoficky, až analyticky založeného myšlení. Zapletalova zobrazivá a figurativní malba často odkazuje na známé filosofické problémy a poučky, apropriuje příběhy národní literatury, odvolává se na modernistickou tradici, kterou systematicky mapuje, reviduje a jejíž kontury ve vnitřním myšlenkovém boji neustále znovu-utváří. V dřívější sérii obrazů Earthworks se Zapletal prostřednictvím anachronistických motivů krajiny (s explicitními citacemi díla Roberta Smithsona), architektury a lidských či zvířecích figur dopracovával k obsáhlým narativním scénám nabitým často specifickým intimním nábojem. Obrazový formát se pro Zapletala stával jakýmsi prostorem „muzeální prezentace“, displejem, který v jednom čase předvádí ve svých vitrínách fragmenty rozličných civilizací, odlišných jak časem, tak i samotným druhem. Zapletal však čím dál tím více podrobuje tento formát “screenu” radikální kritice: rozkládá jej na základní funkční elementy, které mají v znovuvybudované jednotě vytvářet nové, komplexní, životaschopné obrazové systémy.

Právě téma životaschopnosti a udržitelnosti různých kategorií (eko)systémů stojí v centru permakulturního uvažování. Permakultura – coby věda empirická (tj. věda založena na pozorování) a současně věda aplikovaná (tj. věda předepisující určitý typ a procedury jednání za účelem dosažení žádaných cílů) – se sice stala v 70. letech 20. století především teorií dlouhodobě udržitelného přírodního hospodaření, ale rozvinula se také do obsáhlého filosofického postoje a životního stylu, jež byl popularizován v tradičně otevřeněji smýšlejících subkulturách a komunitách. V opozici k dominantním západním růstovým strategiím maximalizace ekonomického zisku z industrializovaného vytěžování zemědělské půdy konstruuje permakulturní perspektiva zcela nové struktury vnímání „vnějšího“ světa krajiny a naších rolí v ní. Permakultura značí změnu konceptuálního schématu Antropocénu.

Permakulturní přístup k budování soběstačných a trvalých samoregulujících se ekosystémů navazuje na potřebu pádu starého, antropocentrického paradigmatu chápání vztahu hmoty a půdy a lidského života. Hledisko permakultury vyžaduje podobný obrat jakým bylo například střídání teorií hoření látek na sklonku 18. století. V polovině 17. století byla navržena a přijímána tzv. flogistonová teorie, která předpokládá existenci jakéhosi základního elementu, tj. flogistonu, který je obsažen v matérii všech hořlavých předmětů a který se v průběhu spalování uvolňuje do okolního prostředí. Flogistón, z řeckého φλόξ (phlóx, tj. plamen), je tak jakýmsi původcem energie: plamenem, iniciátorem tepla a světla. Hoření a spalování je chápáno jako alchymistické uvolňování skrytého vnitřního elementu, jako „dávání“ tohoto elementu okolnímu prostředí, řekněme jako vytěžování látky předmětu. Teprve rozvoj analytické chemie koncem 18. století však objevil pravou podstatu hoření jako spalování kyslíku, tedy jako „braní“, spotřebovávání látky okolí, tedy řekněme jako zavlažování. Tato vědecká revoluce musela procházet ruku v ruce s opuštěním alchymistického pojetí hmoty a se zrodem moderní empirické vědy a jejího přijetí.

Podobné převrácení stojí v jádru permakulturního uvažování, které rozpoznalo neudržitelnost vytěžování živin z matérie půdy a dospělo k designování nehierarchických ekosystémů těžících ze symbiózy a synergie soužití různých živočišných a rostlinných druhů, včetně nedominantní role člověka mezi nimi. Lidská role spočívá v pozorování, napodobování přírody (mimésis) a vytváření přirozených podmínek pro její rozkvět a samozásobování. Půda není již více drancována, ale iniciací počátečního impulsu člověkem znovuzavlažována a obohacována vlastním okolím.

Analogický princip pak následuje i Aleš Zapletal ve své tvorbě: v zájmu o možnosti zobrazení. Zapletal ve svém snažení nedrancuje repertoár osvědčených či trendových forem malířského zobrazení ukrytých jako flogistonová energie v matérii dějin (post)moderního malířství a exprese, ale snaží se o ekologickou obnovu formátu obrazu. Středobodem jeho práce je potřeba vypořádat se s kategorií plochy (čtěme půdy) vůbec: ať už ve formě plošnosti obrazu samotného, tak s plochou coby námětem. Ve svých obrazech tak rozvrhuje různé kulturní symboly (indexy lidské přítomnosti v podobě otisků rukou, primitivních kamenných menhirů, skeletů příbytků či kulturních zahrad a záhonů) společně s archeologickými a geologickými monumenty (v podobě koster prehistorických živočichů) či transformačními momenty lokálních či globálních dějin (jakými jsou výbuchy sopky či atomové bomby). Jednotlivé děje přispívají k fungujícímu, udržitelnému ekosystému narace obrazu. A to i přesto, že jsou vyvedeny redukovaným zobrazením, často tematizujícím hranice naivního a primitivního vidění. Podobným způsobem rozprostírá v rámci plochy obrazu i různě pojatá gesta, která oscilují na hraně reprezentace a ryze neiluzivního malířského tahu.

Plochu však začíná chápat jako 2D index obsáhlejšího 3D objektu – tedy právě jako stopu půdy. U zobrazených plošin odkrývá i jejich hlubší, podpovrchové vrstvy, sedimenty organismů či ryze abstraktních, konkretistických forem. Podobně pak překonává plošnost obrazu sérií dřevěných malovaných desek, které plochou skicu uzavírají do cyklické prostorové malby, jakýchsi „hranatých globů“ virtuálních krajin.

Opakujícím leitmotivem galerijní instalace a obrazů samotných je legendární Spiral Jetty Roberta Smithsona z roku 1970, kterou Zapletal chápe jako završení a modernistických snah o redukované zobrazení a obrat v chápání díla jakožto uzavřeného, neměnného systému jež má podléhat galerijní či muzeální expozici. Šest tisíc tun vápence vytvořilo pochozí spirálu vedoucí do vod Velkého solného jezera ve státě Utah. Dílo je předurčeno k tomu do něj vstupovat, ne jej pouze konzumovat a vytěžovat voyeuristickým pohledem, ale přímo jej aktivně dotvářet svým pohybem v něm. Pro Zapletala se tato spirála stala metaforou vývoje modernistických tendencí, slepým molem, za nímž zůstala již jen postmoderně vytěžována pustina. Aleš Zapletal se chce vydat touto spirálou zpět a přispět k resuscitaci vyprahlé půdy prostřednictvím pozorování (empirií) a napodobováním (jednání, tj. mimésis) zbytků fungujících ekosystémů. Flogiston došel, je třeba rozfoukat oheň imaginace.

Web NOD používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Další informace