Program
O NoDu
#divadlo #hudba #galerie #kavárna #vernisáž #přednášky #studio #ostatní #free mondays

DIVOCe! - umění v karanténě

Galerie NoD reaguje na situaci celostátního stavu nouze realizací skupinového uměleckého projektu DIVOCe!, který právě probíhající období karantény tematizuje a umělecky zpracovává. Počínaje datem 8. 4. 2020 bude každý den do uzavřené, veřejnosti nepřístupné galerie přibývat vždy jedno umělecké dílo aktivní/ho umělkyně/umělce (či umělecké skupiny). Konkrétní vystavující vždy současně nominuje další současnou a aktivní uměleckou osobnost, která dodá umělecké dílo do Galerie NoD následující den. Řetězová reakce nominování a vystavování potrvá až do konce vládou nařízeného uzavření kulturních institucí. Jednotlivá díla se kumulují v karanténě uzavřené galerie bez reálných návštěvníků. Souběžně s fyzickou realizací vystavování děl probíhá také kontinuální prezentace projektu v prostředí digitálních médii a platforem sociálních sítí. Ke dni ukončení karantény a opětovnému otevření kulturních institucí proběhne vernisáž celého projektu a výstava bude současně zakončena. Prvním nominovaným a vystavujícím umělcem je Martin Zet.  Nominovaní a následně vystavující umělci: Martin Zet Lenka Tyrpeklová Milena Dopitová Tomáš Hlavina Jan Pfeiffer Janek Rous Magdaléna Stanová Šárka Koudelová Jimena Mendoza Lenka Vítková Igor Korpaczewski Matěj Lipavský Petr Stibral Sláva Sobotovičová & David Fesl Ivan Pinkava Ondřej Filípek Jan Uličný Erika Velická Aneta Juklíčková Johana Pošová & Barbora Fastrová Peter Kolárčik Mária Jančová Eva Koťátková Dominik Lang Jiří Kovanda Romana Drdová Tadeáš Podracký David Možný Petr Lysáček Petra Čiklová Vendula Chalánková Umělci do uzavřené Galerie NoD kontinuálně přispívali od 10. 4. do konce trvání karantény a nuceného uzavření výstavních institucí (11. 5. 2020).

BE27 | Julius Reichel / Kůrovčí hnízdo: Requiem za strom

20. narozeniny NoD V pořadí již osmá intervence ve veřejném prostoru, která ozvláštňuje prostor nad křižovatkou Rybná-Dlouhá. Julius Reichel ve své dřevěné, prostorově rozvinuté kresbě tematizuje aktuální krizi "lesů" v místním i globálním kontextu. Jeho instalace problematizuje vztah metropolitní environmentální slepoty a katastrofické situace odehrávající se za hranicemi města ve stínu všudypřítomné postfaktické politické rétoriky.

PRAVDA O 17/11 / 11:55

Mladý generační soubor 11:55 se rozhodl otevřít téma, které je v české společnosti zdánlivě vyře&scaron…

Přihlaste se do newsletteru

en

BE27 | SEN O VÝSTAVĚ: Kintera, Rohan, Moyzes, Blochová & Institut úzkosti, Ptáček, Mikuláštík, Machalický, Kubesa & hosté

SEN O VÝSTAVĚ
Kurátoři: kolektiv autorů
22. 10. – 24. 11. 2019
Vernisáž: 21. 10. 2019, 19:00, 20. narozeniny NoD

---

 

Rozum v těžkých časech

26. října 2019 uběhne 20 let od první výstavy realizované v dnešním Experimentálním prostoru NoD, kterou připravila skupina kreativních umělců působících okolo již zaběhnutého hudebního klubu ROXY. První, v jistém smyslu eponymní výstavou, byl kurátorský projekt Krištofa Kintery s názvem „Vidiny“. S experimentální divadelní buňkou Jednotka rozvinuli ve vznikajícím (tehdy) „Univerzálním prostoru NoD“ podhoubí pro typicky devadesátkový multikulturní hybrid, synergickou fúzi uměleckých forem divadla, výtvarného umění, performance a hudby. Duch doby crossoveru přál: překlenování, vrásnění, gumování a přepisování jednotlivých terénů kultury byly přirozenými symptomy setkání západní postmoderny a nedávno nabyté svobody se všemi jejich nástrahami.

V jednom nepublikovaném textu Krištof Kintera vzpomíná: „Od prvního okamžiku, kdy jsme vstoupili do prvního patra nad ROXY (...), nám bylo jasné, co by se s takovým prostorem mělo stát. Mělo by to být multikulturní mezioborové místo setkávání a prolínání oborů, kontextů (...). Prostě „bez dimenzí“, tedy NO D. (...) Bylo jasné, že Praha musí mít místo, kde se vše prolne pod jednou střechou. A ta střecha byla na strategicky dokonalém místě a měla obrovské střešní okno ve tvaru kruhu. Nebylo co řešit. Ta představa, byla notně lapidární a utopistická: dole klub, tanec zábava, drogy, alkohol = peklo. Nahoře: galerie, divadlo, knihkupectví, kavárna = nebe. Můžeme to tedy zkusit dát dohromady, neboť: co je nahoře, je i dole.“

Vzniknuvší klima naprostého oddání a kreativní spolupráce vytvořilo nemovitý fundament pro rozvoj jedné z nejstarších nezávislých scén v centru české metropole. Její stěny sloužily jako přístavy, z kterých se jednotliví autoři, kurátoři a umělci vydávali mapovat území jednou ryze experimentálního, podruhé angažovaného, politického umění, jindy zas dostávali hlas tendence mimo dominantní proudy soudobé výtvarné scény. Ve zpětném zrcátku se zdá, že prvním plavbám panoval bezbřehý optimismus, odvaha, entuziasmus, rozvoj kritického myšlení a jistá vize. 

Možná, že toto zrcátko bývá lehce zamlžené a nelze v něm číst zcela zřetelně, ale nálada, která z něj dýchá, bývá často odlišná od rozpoložení, které pociťujeme napříč dnešními dystopiemi, toxickými halucinacemi, environmentálním žalem či nervozitou z turbokapitalismu 21. století zaplavující dnešní umělecký provoz. Jako kdyby tehdy scházelo dnešní zklamání z toho, že se stále čím dál tím více zdá, že ty nejlepší „karty“ už byly jaksi dávno rozdány.  

Sen o výstavě vznikl jako pokus o horizontální spolupráci. Jednotliví autoři, kteří vedli směřování Galerie NoD v průběhu dvaceti let její existence, se ohlížejí za současným stavem společnosti, světa a umění a zanechávají určitou zprávu. Není však nutně pesimistická. Možná, že duch místa přeci jen zachránil něco z prvotního entuziasmu a víry, že budoucnost ještě stále existuje a „stojí za to“. Poetické se snoubí s kritickým hlasem, proroctví potkává ironii, diagnózy stojí po boku imaginace a snění, prostorem vlaje poselství. Očekávání (a sny) jsou oproti počátečním „vidinám“ dnes odlišné, ale přesto se zde „něco zdá“: umění je stále jedna z nejlepších strategií, jak si v časech všemožných „krizí“ (globálních, lokálních, klimatických, politických, osobních) zachovávat zdravý rozum.

(Tedy alespoň, když je vám dvacet...)

Pavel Kubesa

---

Autoři:
Krištof Kintera
René Rohan
Tamara Moyzes
Zuzana Blochová & Institut úzkosti
Marek Meduna
András Cséfalvay
Jiří Ptáček
Matouš Lipus
Kateřina Olivová
Marie Štindlová
Tomáš Vaněk
Jana Kalinová
Matěj Smetana
Adéla Součková
Martin Zet
Milan Mikuláštík
Jiří Machalický
Petr Písařík
Pavel Kubesa
Tereza Anderlová

Kurátoři projektu:
Zuzana Blochová
Jiří Ptáček
Jiří Machalický
Pavel Kubesa