Program
O NoDu
#divadlo #hudba #galerie #kavárna #vernisáž #přednášky #studio #ostatní #free mondays

János Brückner: OUR MANTRA

V rámci výstavy Our Mantra János Brückner vedle sebe staví dva různé typy minulosti: osobní rodinné vzpomínky líčené v krátkých filmech a obsahy (středoevropské) kolektivní paměti představované v sérii monumentálních maleb. Brückner pracuje s formátem rodinných alb (černobílá fotografie, text), které prezentují autorovo osobní, privátní nahlédnutí vlastní minulosti a paměti a transponuje je do šesti epizod krátkých filmů. V juxtapozici s audiovizuální instalací vyplní prostor Galerie NoD série velkoformátových maleb, které se obrací směrem do kolektivní minulosti. Série obrazů, tematizující romantickou malířskou tradici, je Brücknerem dekonstruována a odhaluje nereálnost historických výjevů, které se prezentují jako paměť, avšak jakožto paměť nikdy neexistujících komunit. János Brückner (1984), maďarský umělec tvořící v Berlíně, se ve své práci vztahuje k okolní realitě pomocí metody, kterou nazývá „emocionální realismus“. Jeho práce, využívající postkonceptuální strategie, kolaborativní metody a tradiční médium malby a kresby, poskytují jednoduchý a přesný pohled na skutečné, ale často skryté paradoxy široké společnosti středoevropské a východoevropské identity. Systematicky ve svých projektech nabourává staré a zažité sociální a komunikační stereotypy pomocí absurdity svého uměleckého přístupu: různými podvratnými strategiemi se pokouší o vytváření situací, které v galerijním kontextu nabízejí divákům různé formy příležitostí k otevření našeho světonázoru novým perspektivám a významům.

OSAMĚLOST KOMIKSOVÝCH HRDINŮ / Janek & Natálka & kol.

Divadelní comiks-con.  American psychological society (APS) vydala v roce 2017 studii, která dokazuje, že cca 70% lidí sní o…

DESCENDING THE MOUNTAIN / projekce filmu + diskuze

Co se stane, když zkušenému zenovému mistrovi (Vanja Palmers) podáte psilocybin? Neurovědec Franz Vollenweider a zenový…

OIDIPUSSY / Maso Krůtí

ŠOK! Maso krůtí historicky poprvé uvádí inscenaci s hlavní mužskou postavou. Ale nenechte se zmást. Tento…

ČEKÁNÍ NA KOKOTA / Maso Krůtí

Každá se nakonec dočká svýho Kokota. Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si…

TŘI HETERÁNI / Divadlo MASO

Jaký je vztah heterosexuálního muže ke svému penisu? Co nutí chlapečky chovat se jak kokoti a ze všeho si ustří…

MĚSTEČKO PALERMO USÍNÁ / Janek & Natálka & kol.

Přijďte si zahrát největší rozšíření klasické táborové hry "městečko Palermo" v&scaron…

MĚSTEČKO PALERMO USÍNÁ / Janek & Natálka & kol.

Přijďte si zahrát největší rozšíření klasické táborové hry "městečko Palermo" v&scaron…

PKF - Prague Philharmonia / USA: John Cage – Elliott Carter

Koncertní sezonu cyklu S 2022/2023 zahajujeme v USA: John Cage – autor především aleatorické experimentáln…

Křest a autogramiáda knihy “Milénium! / Johana Fundová

Devadesátková párty skončila, vstupujeme do nového tisíciletí! A právě fenoménům prvních let nov…

NEREALITY SHOW / České národní improvizační divadlo

Unikátní celovečerní formát, vytvořený Českým národním improvizačním divadlem přímo pro…

PUBKVÍZ O BUDOUCNOSTI SVĚTA / Divadlo LETÍ

Máte rádi kvízy a zajímá vás budoucnost světa? Chtěli byste si v divadle dát s přáteli skleničku a b…

THE LEGEND OF LUNETIC / Janek & Natálka & kol.

Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…

THE LEGEND OF LUNETIC / Janek & Natálka & kol.

Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…

TŘI HETERÁNI / Divadlo MASO

Jaký je vztah heterosexuálního muže ke svému penisu? Co nutí chlapečky chovat se jak kokoti a ze všeho si ustří…

BIBLE 2 / Janek & Natálka a kol.

Každé dílo, co za něco stojí, má dvojku. Terminátor má dvojku a je lepší. Dvojky jsou dobrý.…

OIDIPUSSY / Maso Krůtí

ŠOK! Maso krůtí historicky poprvé uvádí inscenaci s hlavní mužskou postavou. Ale nenechte se zmást. Tento…

NEREALITY SHOW / České národní improvizační divadlo

Unikátní celovečerní formát, vytvořený Českým národním improvizačním divadlem přímo pro…

ČEKÁNÍ NA KOKOTA / Maso Krůtí

Každá se nakonec dočká svýho Kokota. Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si…

THE LEGEND OF LUNETIC / Janek & Natálka & kol.

Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…

THE LEGEND OF LUNETIC / Janek & Natálka & kol.

Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…

THE LEGEND OF LUNETIC / Janek & Natálka & kol.

Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…

MĚSTEČKO PALERMO USÍNÁ / Janek & Natálka & kol.

Přijďte si zahrát největší rozšíření klasické táborové hry "městečko Palermo" v&scaron…

MĚSTEČKO PALERMO USÍNÁ / Janek & Natálka & kol.

Přijďte si zahrát největší rozšíření klasické táborové hry "městečko Palermo" v&scaron…

PUBKVÍZ O BUDOUCNOSTI SVĚTA / Divadlo LETÍ

Máte rádi kvízy a zajímá vás budoucnost světa? Chtěli byste si v divadle dát s přáteli skleničku a b…

TŘI HETERÁNI / Divadlo MASO

Jaký je vztah heterosexuálního muže ke svému penisu? Co nutí chlapečky chovat se jak kokoti a ze všeho si ustří…

BIBLE 2 / Janek & Natálka a kol.

Každé dílo, co za něco stojí, má dvojku. Terminátor má dvojku a je lepší. Dvojky jsou dobrý.…

NEREALITY SHOW / České národní improvizační divadlo

Unikátní celovečerní formát, vytvořený Českým národním improvizačním divadlem přímo pro…

MĚSTEČKO PALERMO USÍNÁ / Janek & Natálka & kol.

Přijďte si zahrát největší rozšíření klasické táborové hry "městečko Palermo" v&scaron…

OSAMĚLOST KOMIKSOVÝCH HRDINŮ / Janek & Natálka & kol.

Divadelní comiks-con.  American psychological society (APS) vydala v roce 2017 studii, která dokazuje, že cca 70% lidí sní o…

BIBLE 2 / Janek & Natálka a kol.

Každé dílo, co za něco stojí, má dvojku. Terminátor má dvojku a je lepší. Dvojky jsou dobrý.…

THE LEGEND OF LUNETIC / Janek & Natálka & kol.

Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…

THE LEGEND OF LUNETIC / Janek & Natálka & kol.

Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…

THE LEGEND OF LUNETIC / Silvestrovské vydání

Přijďte s námi oslavit konec roku s představením The Legend of Lunetic. V ceně vstupenky vás zveme na welcome drink, retro raut a DJ…

Přihlaste se do newsletteru

en

NoD DIGITAL: 3D Virtual Tour Galerie NoD

 

Galerie NoD
Kryštof Strejc
Sám sobě kadeřníkem
Kurátor: Pavel Kubesa
Vernisáž: 3. 3. 2020, 19:00
Trvání výstavy: 4. - 24. 3. 2020

3D VIRTUAL TOUR

---

Strejc sám sobě holičem

Ty vlasy.
Přemýšlels o nich někdy?
Nevím. Kde se pořád berou.
Rostou a rostou.

(…)
Je to naše součást.
A my je stříháme a vyhazujeme. 
Mezi obyčejný domovní odpad.

---

Těsně před nehodou se čas zpomalí. Mohl jsem přemýšlet.
Myslel jsem na to, co mi kdysi řekl jeden funebrák.
Že vlasy rostou ještě nějakou dobu po smrti.
A pak přestanou.
Říkal jsem si:
Čím to je, že rostou dál?
Jsou jako rostlina v hlíně?
Co se dostane z hlíny ven? Duše?
A kdy si vlasy uvědomí, že je pryč?

Ethan & Joel Coen: Můž, který nebyl

---

Paradox vesnického holiče

V nejrozšířenější (a zjednodušujících) interpretaci Russellova paradoxu (jedné ze základních antinomií naivní teorie množin), v tzv. „paradoxu holiče“, se ptáme: 

„Ve městě Alcala musí být všichni muži dohladka oholeni. Holič holí všechny muže ve městě, kteří se neholí sami, ale neholí ty, kteří se sami holí. Holí holič sám sebe?“ 

Pokud holič sám sebe holí, porušuje pravidlo, že neholí ty, kteří sami sebe holí. Pokud ale sám sebe neholí, měl by se podle pravidla holit. Tak či onak, ať nastane jakákoliv varianta, vždy je porušeno „pravidlo“, je narušen jakýsi základní řád (ať už logický či „obecní“), dejme tomu „trend“. Můžeme si pomoci (trochu nevalným) závěrem, že takový holič vlastně neexistuje.

Avšak Kryštof Strejc existuje. A proto, možná proti zvyklosti, možná s ní, je dobré se ptát: holí sám sebe?


Práce

Rybo,“ promluvil k ní, „z té duše tě miluju a vážím si tě. Ale zabiju tě, než skončí dnešní den.

Ernest Hemingway – Stařec a moře

Pro nedávnou tvorbu Kryštofa Strejce byl příznačný jak mediální, tak i formální (pozitivně míněný) eklekticismus, který prozkoumával dle „pravidel současné umělecké scény“ možnosti přesahu (či rozšíření) malířství a obrazu směrem do prostoru. Rám obrazu byl hranicí, kterou bylo třeba materiálově a formálně překročit – žádalo se „expandovat“. Pro již tehdy výrazného autora velkoformátových pastelových, figurativně expresivních kreseb, se jednalo o přirozený krok, reagující na apel obecných představ o tom, jak by malba (potažmo „obraz“) měla na sklonku druhého desetiletí nového milénia vypadat. K tomu se přidávala jakási vnitřně prožívaná reflexe trendů z oblasti popkultury, životního stylu a mainstreamových médií: surfing, sprint a konec běžecké kariéry Usaina Bolta, fitnessfreaks, uprchlická krize, orientální ornament, heraldika, fashion design, zvířecí říše, BBC 1Xtra a „black music“ či seriál House of Cards… Výslednou látkou byla třaskající směs barev, materiálů, gest, povrchů, odlesků a v jistém smyslu i „nejistot“.

Příznačná proměna kurzu však charakterizuje poslední Strejcovy série. Dřívější rozmáchlou obrazovou materiálovou manýru sestříhává „ve jménu Ockhamovy břitvy“ na jednotné malířské stanovisko s volně se vinoucím, ale zřetelně formulovaným ohledáváním námětu. Výchozím bodem je výpravně pojatá figurativní malba, která rozpracovává námětový symbolický terén a jeho narativní potenciál. Strejc zůstává přísně v hranicích média a rámu. Rozměrné barevné malby, pastelová plátna a detailní kresby ctí standardně pojímané představy o daném médiu, v nichž Strejc hledá své vlastní hranice a schopnosti se s nimi umělecky a autorsky vypořádat.

Tento sebereflexivní moment chápe Kryštof Strejc v celé jeho šíři. V primární rovině se obrací, dostředivě, ke své vlastní umělecké praxi: Co jako malíř „zvládám“? Jaký je můj osobní malířský výraz a rukopis? Nakolik dokáži minimalizovat výrazové prostředky, aby malby neupadala do banality a dekorativnosti? Přitom se ale dokáže také ptát: „Jakou moc jako malíř mám?“ V posledku pak, jako kdyby snad i parafrázoval samotný závěr Wittgensteinova Traktátu – „O čem nelze mluvit, o tom se musí mlčet” – vlastním dotazováním: „O čem ještě mohu malovat?“

V sekundárním sledu však otáčí problematiku také druhým směrem, odstředivě: vstříc povaze toho, co profesně zažíváme jako „uměleckou scénu“. V této perspektivě je pak čitelná interpretace názvu celé série. Toto čtení zprostředkovává opakující se motiv ryby, (ať už ve velkých celcích či v drobných detailech) prostupující jednotlivými malbami, pastely či kresbami, kterým Strejc otevírá širší téma rybářství. Rybářství Strejc v jistém smyslu pojímá jako zástupný symbol tématu práce, které stojí v samotném jádru série. Myšlenková mapa v pozadí obrazů a kreseb hledá schopnost orientovat se na vlastní pečlivou, svědomitou (uměleckou či „světskou“) práci, kterou v dnešní komplikované socio-politické, environmentální a mediální realitě nacházíme často ve značně redukované, možná až zdecimované (odtržené, vykořistěné či bezobsažně pragmatické) podobě. Ne zbytečně se zde připomíná myšlenka Hemingwayova „Starce“, že snad důležitější než zisk, je „boj a snažení“, v němž „Člověka je možno zničit, ale ne porazit“.

Práce se pak propisuje i do samotných obrazových předloh: multiplikované perspektivy narativních výjevů ztvárňují postavy a osoby v pozicích pracovních úkonů a v pracovních úborech, často doprovázené vyobrazením postavy hlídače či hlídacího psa. Element hlídacího psa či hlídače zde můžeme číst ve dvou rovinách, (snad) bez pejorativního apelu a podtextu: jednak jako vztah umělce k sobě samému – ke své práci; za druhé pak jako vztah umělecké scény k umělci a naopak – k jeho a „její“ práci. Ve světle metafory hlídače tak vzniká v Strejcově uměleckém narativu zdvojený „kruh“: chce-li být umělcem, musí sestříhávat sám sebe (tedy být sám sobě hlídačem/kadeřníkem), tj. opustit zjednodušující tendence a svody „jít s proudem“. Chce-li být umělcem, musí být ale také členem umělecké scény – tj. součástí „proudu“. Strejc holí sám sebe. Současně Strejce holí „trend a scéna“. Zbývá už jen: Holí Strejc „scénu“?

V monumentálně instalované sérii expresivních maleb Kryštof Strejc alegorizuje tento podvojný dynamický vztah, v němž – doufejme – nezůstává nikdo zničen ani poražen. Pastelová plátna rozšiřují metaforický zásah instalace směrem k mytologizujícím významům. Drobné, propracované kresby však uzavírají „statement“ v osobní, intimní, pokornější rovině: katalog „střihů“, znázorňující různé kadeřnické sestřihy, vytváří různé pole identit a identifikací. Je jedno jaký střih máš. Jen si zvykej, že jsi-li, tak ať sám sebou či druhými, tak jak tak, jsi stříhán.

Pavel Kubesa