Živě natáčený béčkový film. Stejně jako sexy lidi v bílym tílku od krve a bláta co vrtaj d…
Výstavní projekt Útěcha v zírání do děr se soustřeďuje na reflexi soukromých a kolektivních emocí a forem prožívání v rozporuplném a v roztříštěném terénu společensko-politické reality dneška. Nikitinová se ptá po možnostech rehabilitace bezprostředního a nezkresleného vztahu člověka k vnějším realitám v době digitalizace lidského vnímání, fragmentarizace poznání a polarizovaných sociálních interakcí. Nikitinová si všímá, že čím více času trávíme v online prostředí pozorováním katastrofických zpráv, tím je stav plnohodnotného vnímání okolní reality čím dál vzácnější. Zajímá ji, jak nám v hyperakcelerované mediální době začíná objektivní realita nezadržitelně unikat, vzdalovat a přetváří se na redukovaný digitální virtuální obraz. Z vnějšího světa se stala „touchscreen“, „LCD display“, LED info panel, v jejichž rozích neustále vyskakuje „pop-up okénko“ upozorňující na všudypřítomnou válku, klimatickou krizi a další civilizační nebezpečenství. Svou specifickou pozorností k „nejvšednějšímu“ se Nikitinové daří spatřit v realitě něco, co si žádá být namalováno. Jsou to většinou velmi obyčejné věci: čím méně atraktivní, tím lépe. „Zajímají mě formy banality, běžnosti, některé výlohy obchodů – vzduchotechnika, paruky, ponožky, zdravotní pomůcky. Nebo nepořádek, vytvářený synem při hraní. Obrazy by měly být hrou, absurditou, útěchou, i když tíseň se do nich vkrádá mezi řádky.“ Série maleb Útěcha v zírání do děr je Nikitinové návratem k předmětnosti. V starších sériích zkoušela, jak daleko se dá zajít ve vyprázdněnosti a bezobsažnosti námětu, ale po dosažení určitého bodu prázdnoty se v posledních letech vydala zpět k zobrazivosti a větší míře realismu. Alice Nikitinová (*1979) je umělkyní ukrajinského původu, avšak její tvorba se formovala a formuje v českém kontextu. Nikitinová je jednou z nejvýraznějších umělkyň své generace, zároveň však stojí stranou většiny programových vystoupení a velkých malířských přehlídek. Tuto situaci lze částečně vysvětlit její vlastní nepřizpůsobivostí, jež ovšem není ničím jiným než přirozeným důsledkem věrnosti vlastním východiskům a specifickým požadavkům, která kladou na řešení problematiky malovaného obrazu. Nikitinová vychází z tradice abstraktní malby avantgardních umělců první třetiny 20. století. Předlohou pro formální výzkum autonomních problémů abstraktního obrazu jsou její osobní fascinace nejvšednějšími předměty každodenního užívání. Ty svou esenciální, znakovou a na funkční podstatu zredukovanou estetikou vybízejí k novým formulacím výtvarných témat, odlehčení a deformacím modernistické stavby obrazu, objevování humoru a obnovování percepční senzibility k malbě. Vytvořila a ilustrovala několik dětských knížek, editovala knihu studentských komiksů. Vychází z pozorování okolní reality, v níž se pokouší o nacházení poetických a absurdních prvků. Je finalistkou ceny Jindřicha Chalupeckého (2010), vystavovala v řadě domácích (DOX, NTK, FAIT Gallery, SVIT, GAVU, GMUHK aj.) i zahraničních institucích.
Živě natáčený béčkový film. Stejně jako sexy lidi v bílym tílku od krve a bláta co vrtaj d…
Živě natáčený béčkový film. Stejně jako sexy lidi v bílym tílku od krve a bláta co vrtaj d…
Legendární formát z dílny souboru 11:55 je zpět v NoDu! Jste zvyklí na Zárubu? Tohle překoná vaše…
PubQuiz je vědomostní týmová hra oblíbená po celém světě. O co jde? Vědět více než soupeř a dok…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
ŠOK! Maso krůtí historicky poprvé uvádí inscenaci s hlavní mužskou postavou. Ale nenechte se zmást. Tento…
"Mám za sebou patnáct let na chlastu a čtyři roky na kokainu. A já vám něco řeknu… bylo to skvěl…
Podvod je umění. Byli tu s námi od počátku lidstva. Jsou všude kolem nás. A je jich čím dál víc.…
Podvod je umění. Byli tu s námi od počátku lidstva. Jsou všude kolem nás. A je jich čím dál víc.…
Improvizovaný podcast. Na světě existuje více než 50 000 true crime podcastů. Je jenom otázkou času, kdy zásoba krimináln…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Živě natáčený béčkový film. Stejně jako sexy lidi v bílym tílku od krve a bláta co vrtaj d…
Živě natáčený béčkový film. Stejně jako sexy lidi v bílym tílku od krve a bláta co vrtaj d…
Živě natáčený béčkový film. Stejně jako sexy lidi v bílym tílku od krve a bláta co vrtaj d…
PubQuiz je vědomostní týmová hra oblíbená po celém světě. O co jde? Vědět více než soupeř a dok…
Jejich stand-up známe z Comedy Clubu, známe je i z pořadu na Stream.cz, a teď vystupují pravidelně v NoDu. Dvouhodinová ultim…
V nouzi se k němu modlíme. Pokládáme svíčky na divadelní oltář. Citujeme z paměti. Čapkovo - Jak se dělá…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Improvizovaný podcast. Na světě existuje více než 50 000 true crime podcastů. Je jenom otázkou času, kdy zásoba krimináln…
Nikdy neporažený šachový mistr světa Garry Kasparov odehrál v roce 1997 zápas proti superpočítači Deep Blue. …
Jejich stand-up známe z Comedy Clubu, známe je i z pořadu na Stream.cz, a teď vystupují pravidelně v NoDu. Dvouhodinová ultim…
Živě natáčený béčkový film. Stejně jako sexy lidi v bílym tílku od krve a bláta co vrtaj d…
Živě natáčený béčkový film. Stejně jako sexy lidi v bílym tílku od krve a bláta co vrtaj d…
Živě natáčený béčkový film. Stejně jako sexy lidi v bílym tílku od krve a bláta co vrtaj d…
ŠOK! Maso krůtí historicky poprvé uvádí inscenaci s hlavní mužskou postavou. Ale nenechte se zmást. Tento…
Nová autorská inscenace tvůrčího kolektivu 8lidí. Příjemné horko. Hustá pára. Vůně citrusu. Zá…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
V nouzi se k němu modlíme. Pokládáme svíčky na divadelní oltář. Citujeme z paměti. Čapkovo - Jak se dělá…
Podvod je umění. Byli tu s námi od počátku lidstva. Jsou všude kolem nás. A je jich čím dál víc.…
Podvod je umění. Byli tu s námi od počátku lidstva. Jsou všude kolem nás. A je jich čím dál víc.…
„Letím a dopadám na prdel, lehám si na záda, držkou do bláta. Málokdo tenhle manévr umí…
Improvizovaný podcast. Na světě existuje více než 50 000 true crime podcastů. Je jenom otázkou času, kdy zásoba krimináln…
Jejich stand-up známe z Comedy Clubu, známe je i z pořadu na Stream.cz, a teď vystupují pravidelně v NoDu. Dvouhodinová ultim…
Nikdy neporažený šachový mistr světa Garry Kasparov odehrál v roce 1997 zápas proti superpočítači Deep Blue. …
János Brückner
Our Mantra
Kurátor: Péter Bencze
Vernisáž: 16. 9. 2022, 19:00
Výstava potrvá do 9. 10. 2022
---
NAŠE MANTRA (Autorský text Jánose Brücknera)
Na něco jsi přišla: zjistilas, jak cestovat vrstvami času. Pozvalas mě na výlet, cestovali jsme různými barvami. Nahlédli jsme tu i onde, bylo to vzrušující a znepokojivé zároveň. Nesmělo se na nic sahat, s ničím manipulovat, jen jsme procházeli časem. Bylo to, jako bys věděla něco, co může vědět jen málokdo, a přitom sis to nechala pro sebe. Vše skončilo tím, že jsme dorazili na místo natáčení a ty jsi řekla: „Aby čas plynul a vše bylo v pořádku, je důležité vše pěkně složit.“ A vzala jsi prostor, kde jsme právě byli, a pečlivě jsi ho složila. Složila jsi čas, aby vše mohlo pokračovat v přítomnosti, jako bychom se nevrátili do minulosti, jako bychom tam nikdy nebyli. Všechno bylo krásné, hlavně ten konec. Bylo však zvláštní, že jsem to nedokázal ovládnout a musel jsem se ti podřídit. To bylo nepříjemné. Ale fungovalo to.
Jasně si vybavuji věci, které se mi nemohly stát: barvy a vůně oblečení, dílny a lidi - zato když si vybavím své vlastní vzpomínky z dětství, mám pocit, jako bych sledoval jiný život.
„Když tedy Pieter Breughel mohl umístit Alpy přímo na okraj svých krajin a žánrových scén, proč bych já nemohl použít tytéž nůžky, abych ze svých krajin a postav vystřihl nejen to, co se mi hodí, ale proč bych nemohl ze své mysli vystřihnout jen a jen to, o čem nejintenzivněji přemýšlím, a co se mi tedy nejvíce líbí? A teď, když jsem nechal ten nepořádek za sebou, se opět bláhově domnívám, že mám klíč k určitým událostem a že je jen na mně, abych je napsal.“
(Bohumil Hrabal: Městečko, kde se zastavil čas)
Na této výstavě na sebe navazují dva různé typy minulosti: osobní rodinné vzpomínky vyprávěné v krátkých filmech a kolektivní vzpomínky ztvárněné v monumentálních obrazech.
Rodinná fotoalba. Většinou černobílé obrázky s názvy, uspořádané v knize. Lidé, místa, intimní situace – osobní příběhy, které už za nimi zmizely. To je minulost: takhle pro mě vypadá minulost, která je stále přítomná v každém okamžiku.
Tuto rozptýlenou, černobílou minulost jsem vybarvil a uspořádal do kompozic tak, abych zvrátil dosud trvající tradici romantických historických malířů, kteří na svých monumentálních obrazech vykouzlili nikdy nespatřenou minulost ještě neexistujícího společenství.
Mým záměrem je ukázat rozporuplnou, neuspořádanou minulost, která je typická pro mnoho východoevropských národů. Tato minulost žije v rodinných příbězích a jejich fyzických projevech jako jsou alba a v osobních vzpomínkách (způsob, jakým si někdo vzpomíná nebo skládá vzpomínky a příběhy). Obrazy i krátké filmy se v tomto ohledu chovají stejně (znovuzískání minulosti prostřednictvím osobního vyprávění), avšak v jiném médiu a s jinou zkušeností.
Součástí východoevropské identity je podle mého názoru skutečnost, že v takové společné minulosti neexistuje "spravedlnost", respektive nelze vyprávět příběhy z jedné idealistické perspektivy spravedlnosti, nebo řekněme, že tato minulost je složena z mnoha paralelních a protichůdných pravd.
Dokonce i v jedné rodinné sáze (a to částečně ukazuje i snímek Dědictví) se historická nebo společensko-politická role „oběti“ či „utlačovatele“ mění. Někdy i vícekrát. A co je na tom pro mě krásné je to, že teď o tom všem můžeme mluvit svobodně a s libovolným typem humoru, vážnosti nebo citového zabarvení. Něčí dědeček by ty druhé zabil, nebo to dokonce nejspíš opravdu udělal, protože stáli na opačných stranách politických režimů nebo národností, ale dnes si – díky umění – můžeme svobodně vyprávět a přivlastňovat své vlastní příběhy v zemích těch druhých.
János Brückner