Lukáš Šmejkal v projektu "Kmit" zkoumá krajinu jako lidský konstrukt formovaný postupující technologií a zároveň jako svébytný organický jev. Ve svém současném malířském projevu propojuje mechanickou přesnost energetické infrastruktury s intuitivně-biomorfními liniemi přírody. Striktní geometrie elektrických vedení rozvolňuje do živých pletiv s anatomickým tvaroslovím a propojuje s dekonstruovanými, téměř až ornamentálními figurami. Tyto opakující se fragmenty spolu s numinózními motivy reagují na technologická paradigmata zprostředkovávající naše vnímání krajiny a zachycují přechodové děje na pomezí hmatatelného, technologického a symbolického. Výsledkem je obrazové pole, v němž se stírají navyklé hranice mezi krajinou, tělem, technologií a imaginací. Projekt "Kmit" je rozdělen do dvou kapitol. První kapitola "Kmit: Nebe barvy mědi" probíhá v Galerii NoD, druhá epizoda "Kmit: Oko uzlu" se uskuteční v galerii Trafostanice v Táboře. Lukáš Šmejkal (*1995) patří mezi nastupující generaci českých vizuálních umělců a již za dobu svých studií se coby vizuálně rozpoznatelný malíř zařadil mezi výrazné představitele mladé české malby. Je absolventem Ateliéru výtvarné umění II na UMPRUM v Praze. Během studia absolvoval dvě stáže – jednu u Sama Lewitta, druhou u Matta Mulicana. Jeho malířská tvorba se dlouhodobě vyznačuje prací s fragmentárními záznamy městských a přírodních krajin, v počátcích hlavně nočních, později díky postgraduální stáži v Portugalsku také přímořských a denních. Reflexe formy a obsahu v jeho tvorbě vyvrcholila obrazovým propojením těchto krajin s organicky se rozvíjejícími lidskými postavami, čímž pro sebe přirozeně prozkoumává hranice abstrakce a symbolismu. Šmejkalovy obrazy byly naposledy součástí výstavy Wandering by Pinning (Galerie Kvalitář, Praha 2024), Flicker Type Field (Prague Art Week 2024) a Pulse of Samsara (The Design, Praha 2025), Bydlet Ústí (Galerie Hraničář, Ústí nad Labem, 2026), Velocity (Future Gallery, Berlin, DE 2026).
V nouzi se k němu modlíme. Pokládáme svíčky na divadelní oltář. Citujeme z paměti. Čapkovo - Jak se dělá…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Improvizovaný podcast. Na světě existuje více než 50 000 true crime podcastů. Je jenom otázkou času, kdy zásoba krimináln…
Nikdy neporažený šachový mistr světa Garry Kasparov odehrál v roce 1997 zápas proti superpočítači Deep Blue. …
Jejich stand-up známe z Comedy Clubu, známe je i z pořadu na Stream.cz, a teď vystupují pravidelně v NoDu. Dvouhodinová ultim…
Kolektiv Brémy (Ljubková, Prokopová, Jedinák, Rothermel) připravuje pro Divadlo NoD svoji druhou premiéru. Skupina renomovan…
Živě natáčený béčkový film. Stejně jako sexy lidi v bílym tílku od krve a bláta co vrtaj d…
Živě natáčený béčkový film. Stejně jako sexy lidi v bílym tílku od krve a bláta co vrtaj d…
Živě natáčený béčkový film. Stejně jako sexy lidi v bílym tílku od krve a bláta co vrtaj d…
ŠOK! Maso krůtí historicky poprvé uvádí inscenaci s hlavní mužskou postavou. Ale nenechte se zmást. Tento…
Nová autorská inscenace tvůrčího kolektivu 8lidí. Příjemné horko. Hustá pára. Vůně citrusu. Zá…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
V nouzi se k němu modlíme. Pokládáme svíčky na divadelní oltář. Citujeme z paměti. Čapkovo - Jak se dělá…
Podvod je umění. Byli tu s námi od počátku lidstva. Jsou všude kolem nás. A je jich čím dál víc.…
Podvod je umění. Byli tu s námi od počátku lidstva. Jsou všude kolem nás. A je jich čím dál víc.…
„Letím a dopadám na prdel, lehám si na záda, držkou do bláta. Málokdo tenhle manévr umí…
Improvizovaný podcast. Na světě existuje více než 50 000 true crime podcastů. Je jenom otázkou času, kdy zásoba krimináln…
Jejich stand-up známe z Comedy Clubu, známe je i z pořadu na Stream.cz, a teď vystupují pravidelně v NoDu. Dvouhodinová ultim…
Nikdy neporažený šachový mistr světa Garry Kasparov odehrál v roce 1997 zápas proti superpočítači Deep Blue. …
Kolektiv Brémy (Ljubková, Prokopová, Jedinák, Rothermel) připravuje pro Divadlo NoD svoji druhou premiéru. Skupina renomovan…
Nová autorská inscenace tvůrčího kolektivu 8lidí. Příjemné horko. Hustá pára. Vůně citrusu. Zá…
V nouzi se k němu modlíme. Pokládáme svíčky na divadelní oltář. Citujeme z paměti. Čapkovo - Jak se dělá…
Jejich stand-up známe z Comedy Clubu, známe je i z pořadu na Stream.cz, a teď vystupují pravidelně v NoDu. Dvouhodinová ultim…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Improvizovaný podcast. Na světě existuje více než 50 000 true crime podcastů. Je jenom otázkou času, kdy zásoba krimináln…
Nikdy neporažený šachový mistr světa Garry Kasparov odehrál v roce 1997 zápas proti superpočítači Deep Blue. …
Kolektiv Brémy (Ljubková, Prokopová, Jedinák, Rothermel) připravuje pro Divadlo NoD svoji druhou premiéru. Skupina renomovan…
ŠOK! Maso krůtí historicky poprvé uvádí inscenaci s hlavní mužskou postavou. Ale nenechte se zmást. Tento…
Živě natáčený béčkový film. Stejně jako sexy lidi v bílym tílku od krve a bláta co vrtaj d…
Živě natáčený béčkový film. Stejně jako sexy lidi v bílym tílku od krve a bláta co vrtaj d…
Jejich stand-up známe z Comedy Clubu, známe je i z pořadu na Stream.cz, a teď vystupují pravidelně v NoDu. Dvouhodinová ultim…
„Letím a dopadám na prdel, lehám si na záda, držkou do bláta. Málokdo tenhle manévr umí…
Improvizovaný podcast. Na světě existuje více než 50 000 true crime podcastů. Je jenom otázkou času, kdy zásoba krimináln…
ŠOK! Maso krůtí historicky poprvé uvádí inscenaci s hlavní mužskou postavou. Ale nenechte se zmást. Tento…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
János Brückner
Our Mantra
Kurátor: Péter Bencze
Vernisáž: 16. 9. 2022, 19:00
Výstava potrvá do 9. 10. 2022
---
NAŠE MANTRA (Autorský text Jánose Brücknera)
Na něco jsi přišla: zjistilas, jak cestovat vrstvami času. Pozvalas mě na výlet, cestovali jsme různými barvami. Nahlédli jsme tu i onde, bylo to vzrušující a znepokojivé zároveň. Nesmělo se na nic sahat, s ničím manipulovat, jen jsme procházeli časem. Bylo to, jako bys věděla něco, co může vědět jen málokdo, a přitom sis to nechala pro sebe. Vše skončilo tím, že jsme dorazili na místo natáčení a ty jsi řekla: „Aby čas plynul a vše bylo v pořádku, je důležité vše pěkně složit.“ A vzala jsi prostor, kde jsme právě byli, a pečlivě jsi ho složila. Složila jsi čas, aby vše mohlo pokračovat v přítomnosti, jako bychom se nevrátili do minulosti, jako bychom tam nikdy nebyli. Všechno bylo krásné, hlavně ten konec. Bylo však zvláštní, že jsem to nedokázal ovládnout a musel jsem se ti podřídit. To bylo nepříjemné. Ale fungovalo to.
Jasně si vybavuji věci, které se mi nemohly stát: barvy a vůně oblečení, dílny a lidi - zato když si vybavím své vlastní vzpomínky z dětství, mám pocit, jako bych sledoval jiný život.
„Když tedy Pieter Breughel mohl umístit Alpy přímo na okraj svých krajin a žánrových scén, proč bych já nemohl použít tytéž nůžky, abych ze svých krajin a postav vystřihl nejen to, co se mi hodí, ale proč bych nemohl ze své mysli vystřihnout jen a jen to, o čem nejintenzivněji přemýšlím, a co se mi tedy nejvíce líbí? A teď, když jsem nechal ten nepořádek za sebou, se opět bláhově domnívám, že mám klíč k určitým událostem a že je jen na mně, abych je napsal.“
(Bohumil Hrabal: Městečko, kde se zastavil čas)
Na této výstavě na sebe navazují dva různé typy minulosti: osobní rodinné vzpomínky vyprávěné v krátkých filmech a kolektivní vzpomínky ztvárněné v monumentálních obrazech.
Rodinná fotoalba. Většinou černobílé obrázky s názvy, uspořádané v knize. Lidé, místa, intimní situace – osobní příběhy, které už za nimi zmizely. To je minulost: takhle pro mě vypadá minulost, která je stále přítomná v každém okamžiku.
Tuto rozptýlenou, černobílou minulost jsem vybarvil a uspořádal do kompozic tak, abych zvrátil dosud trvající tradici romantických historických malířů, kteří na svých monumentálních obrazech vykouzlili nikdy nespatřenou minulost ještě neexistujícího společenství.
Mým záměrem je ukázat rozporuplnou, neuspořádanou minulost, která je typická pro mnoho východoevropských národů. Tato minulost žije v rodinných příbězích a jejich fyzických projevech jako jsou alba a v osobních vzpomínkách (způsob, jakým si někdo vzpomíná nebo skládá vzpomínky a příběhy). Obrazy i krátké filmy se v tomto ohledu chovají stejně (znovuzískání minulosti prostřednictvím osobního vyprávění), avšak v jiném médiu a s jinou zkušeností.
Součástí východoevropské identity je podle mého názoru skutečnost, že v takové společné minulosti neexistuje "spravedlnost", respektive nelze vyprávět příběhy z jedné idealistické perspektivy spravedlnosti, nebo řekněme, že tato minulost je složena z mnoha paralelních a protichůdných pravd.
Dokonce i v jedné rodinné sáze (a to částečně ukazuje i snímek Dědictví) se historická nebo společensko-politická role „oběti“ či „utlačovatele“ mění. Někdy i vícekrát. A co je na tom pro mě krásné je to, že teď o tom všem můžeme mluvit svobodně a s libovolným typem humoru, vážnosti nebo citového zabarvení. Něčí dědeček by ty druhé zabil, nebo to dokonce nejspíš opravdu udělal, protože stáli na opačných stranách politických režimů nebo národností, ale dnes si – díky umění – můžeme svobodně vyprávět a přivlastňovat své vlastní příběhy v zemích těch druhých.
János Brückner