Program
O NoDu
#divadlo #hudba #galerie #kavárna #vernisáž #přednášky #ostatní
Vyprodáno

ČEKÁNÍ NA KOKOTA / Maso Krůtí

Každá se nakonec dočká svýho Kokota. Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si…

Cloudy Babies: A Shadow

Eva Rybářová a Marie Tučková se ve své nejnovější společné výstavě zabývají archetypem stínu. Téma zkoumají skrze obsáhlý soubor klasických analogových černobílých fotografií a fotogramů, které v úhrnu vytváří příběh, který se vyznačuje dvěmi možnými směry čtení. Na pozadí literárních a filosofických textů pak autorky inspiruje jednoduchá úvaha: "Jestliže stín potřebuje ke své existenci světlo, může samo světlo existovat i bez stínu?" Eva Rybářová (*1991) je fotografka a intermediální umělkyně. Absolvovala fotografii na Střední škole umění a designu v Brně. Následovalo bakalářské studium na pražské UMPRUM v ateliéru Fotografie, pak magisterské studium na vídeňské Die Angewandte (Universität für angewandte Kunst Wien) v ateliéru TransArts. Během studia se Rybářová účastnila stáže v ateliéru Fotografie rovněž na vídeňské Die Angewandte. Ve své tvorbě zkoumá různé identity, svět sociálních sítí a možnosti zobrazení. Její tvorbu lze řadit k hnutí postinternetu, které se zabývá společností vpletenou do globálních počítačových sítí. Spolu s Marií Tučkovou vystupuje jako tvůrčí hudební duo Cloudy Babies. Žije a pracuje v Praze a v Brně.  Marie Tučková (*1994) a. k. a. Ursula Uwe získala bakalářský titul na UMPRUM v Praze (ateliér fotografie Aleksandry Vajd a Martina Kohouta), magisterský titul získala na Dutch Art Institute Art Praxis v nizozemském Arnhemu. Absolvovala stáž na Bezalel Academy v Jeruzalémě. V roce 2020 byla laureátkou Ceny Jindřicha Chalupeckého. Ve své tvorbě se věnuje otázkám lidského vnímání, možnostem komunikace a naslouchání. Její práce tematicky souvisí s novými technologiemi a sociálními sítěmi a táže se, jak tyto proměňují lidské vnímání, komunikaci a jazyk. Zajímá se zejména o to, jak ovlivňují prožívání a vyjadřování emocí. Práce Marie Tučkové je převážně autobiografická, ve svých projektech se nicméně často vyjadřuje prostřednictvím alter ega, díky čemuž dokáže objektivizovat zkoumané situace nebo hledat jiné způsoby citlivosti, rozvíjení empatie a přejmenování pocitů. Pracuje obvykle v médiu instalace skládající se ze zvukových, performativních a vizuálních prvků. Tyto sféry propojuje pomocí textu, který se často transformuje na texty písní, voiceover k videu, zvukový příběh nebo scénář pro performance. Svou tvorbu Tučková představila v řadě nezávislých galerií i institucí v České republice, ale také v zahraničí, například na Bienále mladého umění Academiae v italském Bolzanu. V letech 2016–2018 byla součástí kolektivu Ateliér bez vedoucího. V roce 2017 se stala laureátkou ceny EXIT. Společně s Evou Rybářovou tvoří autorské audiovizuální duo Cloudy Babies.

Vyprodáno

THE LEGEND OF LUNETIC / Janek & Natálka & kol.

Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…

Vyprodáno

THE LEGEND OF LUNETIC / Janek & Natálka & kol.

Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…

Vyprodáno

THE LEGEND OF LUNETIC / Janek & Natálka & kol.

Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…

ALKOHOLY/ stand-up speciál / Láďa Karda

"Mám za sebou patnáct let na chlastu a čtyři roky na kokainu. A já vám něco řeknu… bylo to skvělý!" L…

Vyprodáno

GRÁL! / StorytellingCZ & Divadlo NoD

První společný projekt Divadla NoD a spolku StorytellingCZ ve kterém se živé vyprávění příběhů potkáv…

MICHAELŮV MASHUP

Dva hosté. Jeden moderátor. A jejich vzájemná interakce. Bez konfliktu, ale s inspirací.  Neobvyklé…

MICHAELŮV MASHUP

Dva hosté. Jeden moderátor. A jejich vzájemná interakce. Bez konfliktu, ale s inspirací.  Neobvyklé…

Vyprodáno

UNDERGROUND COMEDY CLUB

Jejich stand-up známe z Comedy Clubu, známe je i z pořadu na Stream.cz, a teď vystupují pravidelně v NoDu. Dvouhodinová ultim…

OSAMĚLOST KOMIKSOVÝCH HRDINŮ / Janek & Natálka & kol.

Divadelní comiks-con.  American psychological society (APS) vydala v roce 2017 studii, která dokazuje, že cca 70% lidí sní o…

Derniéra

OSAMĚLOST KOMIKSOVÝCH HRDINŮ / Janek & Natálka & kol.

Divadelní comiks-con.  American psychological society (APS) vydala v roce 2017 studii, která dokazuje, že cca 70% lidí sní o…

SERIÁL: SEASON 3 / České národní improvizační divadlo

Jsou čtyři ráno, budíka máš na sedmou a s očima přilepenýma k obrazovce sjíždíš čtvrtou s…

MICHAELŮV MASHUP

Dva hosté. Jeden moderátor. A jejich vzájemná interakce. Bez konfliktu, ale s inspirací.  Neobvyklé…

BIBLE 2 / Janek & Natálka a kol.

Každé dílo, co za něco stojí, má dvojku. Terminátor má dvojku a je lepší. Dvojky jsou dobrý.…

BIBLE 2 / Janek & Natálka a kol.

Každé dílo, co za něco stojí, má dvojku. Terminátor má dvojku a je lepší. Dvojky jsou dobrý.…

JAK SE DĚLÁ DIVADLO / Divadlo MASO

V nouzi se k němu modlíme. Pokládáme svíčky na divadelní oltář. Citujeme z paměti. Čapkovo - Jak se dělá…

MICHAELŮV MASHUP

Dva hosté. Jeden moderátor. A jejich vzájemná interakce. Bez konfliktu, ale s inspirací.  Neobvyklé…

Premiéra

RECYCLUS COITUS / Maso Krůtí

“Svět kolem se pomalu, ale jistě řítí do hluboké tmy. Děti devadesátých let zakládají rodiny, kupuj…

Vernisáž výstavy obrazů Darka Macháně

Představení díla nového umělce na české scéně. Obrazy plné živých barev v kontrastu s příběhem, kter…

ŠMEJDI ÚTOČÍ / Janek & Natálka & kol.

Podvod je umění. Byli tu s námi od počátku lidstva. Jsou všude kolem nás. A je jich čím dál víc.…

ŠMEJDI ÚTOČÍ / Janek & Natálka & kol.

Podvod je umění. Byli tu s námi od počátku lidstva. Jsou všude kolem nás. A je jich čím dál víc.…

MICHAELŮV MASHUP

Dva hosté. Jeden moderátor. A jejich vzájemná interakce. Bez konfliktu, ale s inspirací.  Neobvyklé…

Cirkus TeTy: Ke zdi / Fickle angle

Vizuálně-pohybová performance s prvky nového cirkusu a současného tance. Kovové objekty, odrazy prostoru, těla,…

SERIÁL: SEASON 3 / České národní improvizační divadlo

Jsou čtyři ráno, budíka máš na sedmou a s očima přilepenýma k obrazovce sjíždíš čtvrtou s…

Vyprodáno

THE LEGEND OF LUNETIC / Janek & Natálka & kol.

Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…

Vyprodáno

THE LEGEND OF LUNETIC / Janek & Natálka & kol.

Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…

MICHAELŮV MASHUP

Dva hosté. Jeden moderátor. A jejich vzájemná interakce. Bez konfliktu, ale s inspirací.  Neobvyklé…

MICHAELŮV MASHUP

Dva hosté. Jeden moderátor. A jejich vzájemná interakce. Bez konfliktu, ale s inspirací.  Neobvyklé…

GRÁL! / StorytellingCZ & Divadlo NoD

První společný projekt Divadla NoD a spolku StorytellingCZ ve kterém se živé vyprávění příběhů potkáv…

UNDERGROUND COMEDY CLUB

Jejich stand-up známe z Comedy Clubu, známe je i z pořadu na Stream.cz, a teď vystupují pravidelně v NoDu. Dvouhodinová ultim…

RECYCLUS COITUS / Maso Krůtí

“Svět kolem se pomalu, ale jistě řítí do hluboké tmy. Děti devadesátých let zakládají rodiny, kupuj…

OIDIPUSSY / Maso Krůtí

ŠOK! Maso krůtí historicky poprvé uvádí inscenaci s hlavní mužskou postavou. Ale nenechte se zmást. Tento…

OIDIPUSSY / Maso Krůtí

ŠOK! Maso krůtí historicky poprvé uvádí inscenaci s hlavní mužskou postavou. Ale nenechte se zmást. Tento…

Vyprodáno

THE LEGEND OF LUNETIC / Janek & Natálka & kol.

Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…

Vyprodáno

THE LEGEND OF LUNETIC / Janek & Natálka & kol.

Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…

ŠMEJDI ÚTOČÍ / Janek & Natálka & kol.

Podvod je umění. Byli tu s námi od počátku lidstva. Jsou všude kolem nás. A je jich čím dál víc.…

ŠMEJDI ÚTOČÍ / Janek & Natálka & kol.

Podvod je umění. Byli tu s námi od počátku lidstva. Jsou všude kolem nás. A je jich čím dál víc.…

UNDERGROUND COMEDY CLUB

Jejich stand-up známe z Comedy Clubu, známe je i z pořadu na Stream.cz, a teď vystupují pravidelně v NoDu. Dvouhodinová ultim…

ALKOHOLY/ stand-up speciál / Láďa Karda

"Mám za sebou patnáct let na chlastu a čtyři roky na kokainu. A já vám něco řeknu… bylo to skvělý!" L…

ŠMEJDI ÚTOČÍ / Janek & Natálka & kol.

Podvod je umění. Byli tu s námi od počátku lidstva. Jsou všude kolem nás. A je jich čím dál víc.…

ŠMEJDI ÚTOČÍ / Janek & Natálka & kol.

Podvod je umění. Byli tu s námi od počátku lidstva. Jsou všude kolem nás. A je jich čím dál víc.…

THE LEGEND OF LUNETIC / Janek & Natálka & kol.

Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…

THE LEGEND OF LUNETIC / Janek & Natálka & kol.

Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…

THE LEGEND OF LUNETIC / Janek & Natálka & kol.

Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…

BIBLE 2 / Janek & Natálka a kol.

Každé dílo, co za něco stojí, má dvojku. Terminátor má dvojku a je lepší. Dvojky jsou dobrý.…

BIBLE 2 / Janek & Natálka a kol.

Každé dílo, co za něco stojí, má dvojku. Terminátor má dvojku a je lepší. Dvojky jsou dobrý.…

Přihlaste se do newsletteru

en

Martin Lukáč: BATTLEFIELD

Martin Lukáč
Battlefield
Kurátor: Pavel Kubesa
Vernisáž: 15. 2. 2023, 19:00

16.. 2. - 26. 3. 2023

---


Lukáčovi bojovníci
 

I.

Ten, kdo bojuje, může prohrát. Ale ten, jenž nebojuje, už prohrál.
— Bertolt Brecht

Změnit či nezměnit?

Předposlední lednový den roku 2023, tedy k datu, k němuž stihli za poslední čtyři a půl tisíciletí (zpravidla „nevybraní“) zástupci lidské rasy rozpoutat 10 624 oficiální historiografií uznaných válečných bitev, zveřejnil newyorský umělecký kritik Jerry Saltz další ze svých pravidelných denních „tweetů“:

Artists: If your art looks sort of like Abstract Expressionism you should think about changing your art.
— „Pokud vaše umění vypadá tak trochu jako abstraktní expresionismus, měli byste se zamyslet nad změnou své tvorby.

Stalo se tak právě ve chvíli, kdy v nedaleké vídeňské Albertině Modern končila velká retrospektiva věnovaná zámořskému abstraktnímu expresionismu a vazbám na jeho evropské varianty: informel a tašismus. Krom sledování základní proměny tradiční zobrazivé (mimetické) koncepce obrazu coby „okna do světa“ směrem k formální, barevné a materiálové „dialogické procesuální hře“ mezi umělcem a prostorem plátna, významovým leitmotivem výstavy Ways of Freedom: Jackson Pollock to Maria Lassnig (Cesty svobody: od Jasksona Pollocka k Marii Lassing) bylo téma svobody. Motiv osvobození se zde neinterpretuje pouze ve smyslu osvobodivého malířského abstraktního a expresivního gesta, ale svoboda sehrála v abstraktním expresionismu podstatnou roli také v perspektivě existencialistické – tj. abstrakce coby nástroj emancipovaného sebevědomí – a geopolitické – tj. abstrakce jako subjektivní katalyzátor zkušenosti demoralizovaného a děsivého světa Druhé světové války. Abstraktní expresionisté tak přinášeli do uměleckého jazyka nejen prvek spontaneity, hranice vědomí-podvědomí a dialogu, ale také touhu po transcendenci. Do určité míry šlo o něco mýtického: o mýtus umělce, stejně tak jako o „mýtus člověka“, jenž by překlenul všudypřítomné válečné trauma.

Saltzův aktuální příspěvek nelze brát jako proklamativní kritiku abstraktního expresionismu či úhrnnou autorovu nevoli k právě probíhajícím projevům malířské abstrakce. Ve svém starším Abstraktním manifestu (2011) publikovaném v New York Magazine Saltz parafrázuje již naznačené základní premisy a důsledky abstraktního expresionismu. Když mimo jiné píše, že „Abstrakce je ohromně radikální, (...) odčarovává a současně znovu kouzlí, detoxikuje, destabilizuje nehybnost, zpomaluje proud vnímání a nabízí vyšší úroveň našeho chápání světa...“, jedním dechem ale na druhou stranu s předstihem poukazuje ještě na jeden důležitý moment: „Abstrakce balancuje na hraně prázdných gest a zároveň hlubokých výpovědí.

Saltz zde – odkazem na přehlídku „prázdných gest“ – předjímá diskuzi, kterou o pár let později spustilo lavinové rozšíření termínu „zombie formalismus“ (2014). V jejím rámci se umělci, kurátoři a teoretici pozastavovali nad vycházející generací náhle tržně raketově rostoucích mladých malířů. Jejich malba konformně zapadající do dobových představ „designových interiérů“ však zcela postrádala dřívější politický potenciál abstraktního expresionismu a pouze přebírala vnější estetické formy historické abstrakce. Saltz byl tehdy ale nakonec přeci ještě jen smířlivý, když v jednom z bodů manifestu dodával:

...dnešní umělci nejenže začali znovu objevovat možnosti abstrakce, ale zbavují se i většiny greenbergovských kánonů a akademicko-formalistických dogmat, která se k ní v posledních padesáti letech vázala. Abstrakce se znovu osvobozuje.“

Jakoby před o málo více než deseti lety Saltz ještě nadále důvěřoval oné síle „svobody“, kterou abstrakce v sobě snad stále ukrývá. Avšak v komentáři ke svému nedávnému postu jeho smířlivost bere za své. Vnější nápodobu abstraktního expresionismu obviňuje z manipulace minulostí, vytrhávání tvorby z historického kontextu, jako alibistické schování se v bezpečném teple domova druhých: „Místo bloudění ve vlastní poušti se rozhodnete pro cizí zaslíbenou zemi“, dodává. Saltz tak tváří tvář tomuto „zpovrchňování malby“ prostě volá po mobilizaci k „boji“ – k boji o záchranu abstrakce, k boji o abstrakci novou“: „Our job is to make our own work.

V tvorbě Martina Lukáče se podobný konflikt – tj. stará vs. nová, respektive vyprázdněná vs. (ještě-ne)naplněná abstrakce – zpřítomňuje. Lukáč spadá do výrazné tvůrčí a malířské generace autorů, kteří téma zombie formalismu ve druhé polovině desátých let nového milénia uváděli do lokálního kontextu. Záhy si osvojili ekonomickou praxi a tržní mechanismy fungování umělce coby „self-made-mana“, současně ale museli své malbě kontinuálně dodávat kredibilitu a ospravedlnění. Jejich malba se totiž nacházela uprostřed bitevního pole („battlefield“) mezi neustále soupeřícími fantomy akademismu, trendujících póz, tendenčních „sexy filosofií“ a zcela normální potřebou umělecky pracovat a prosadit se. A v jistých obměnách se na něm nachází dodnes.

 

II.

Nejdříve si tě nevšímají, pak se ti smějí, pak s tebou bojují, a pak vyhraješ.
— Mahatma Gandhi

Mezi Zorrem a Ninjou

Malíři, který si již dlouhodobě definuje svůj malířský rukopis „antagonistickou touhou o figurální výstup v abstraktním obraze“, nezbývá stejně nic jiného, než podobnou výzvu k boji přijmout. V tvorbě Martina Lukáče je to „boj o obraz“, „boj v obraze“, boj Martina Lukáče „o Martina Lukáče“.

Jedním z eponymních vizuálních námětů Lukáčovy práce v posledních sedmi letech byla ikonická postava Teenage Mutant Ninja Turtle, která na jistý čas předurčila jednu z tematických linií jeho malby. Kresebně-figurální zpracování může oscilovat mezi neo-popovým výrazem Keitha Harringa a živelností naivně-primitivního basquiatovského neo-expresionismu. Paralelně však intuitivně rozvíjel řady více formálních, nezobrazivých sérií rozehrávajících základní kompoziční, barevné a gestické možnosti současné malby. V návaznosti na Lukáčův pokračující zájem o médium kresby se tak do jeho malby dostávaly nejen abstraktní „twomblyovské“ rytmické spirálovité tahy, ale časem se z nich derivovaly a navracely nové figurální náznaky, které ústily do někdy abstrahovanějších, jindy více figurativních sérií zátiší.   

V posledních sériích, především pak v aktuální sérii Battlefield (2023), dospívá Lukáč k určité výrazové syntéze. Pro celý desetidílný obrazový soubor používá mechanicky reprodukované pozadí vycházející ze zvětšené skici, která ve dvou středově rotovaných variantách celou sérii formálně rámuje. Následným vrstvením několika malířských vrstev, charakterově se linoucích od poloh „color-field painting“, přes expresivní gesta až k jemně proměňujícímu se lineárnímu motivu – redukovanému portrétu hlavy z profilu – vytváří mezi jednotlivými obrazovými rovinami řadu vizuálních rezonancí, juxtapozic a kontrapunktů, které výslednou obrazovou („bitevní“) krajinu radikálně zneklidňují. Vztahy jednotlivých vrstev obrazu charakterizuje jejich vzájemná dynamika: figurální motiv je někdy upozaděn, „přebit“ pozadím či rozmáchlými tahy, jindy zas vystupuje do popředí a dalším obrazovým vrstvám sám dominuje.

„Dialektiku boje“ nalezneme také v obsahové rovině. Ústřední postavou obrazů je hybridní hrdina: napůl Ninja Turtle, napůl Zorro mstitel, ani jeden, ani druhý: někdo „mezi nimi“. Jejich neurčitá identita napříč sumou pláten zesiluje vyznění postavy jakožto ideálu zdatného, tvrdého bojovníka, strážce dobra a ochránce před zlem. Jejich obměňující se výrazy, zprostředkované využitím bazálních rekvizit (škraboška, doutník, sombrero) a proměnou základní mimiky , vnáší jak do jednotlivých obrazů, tak celé série, otevřený narativní prvek, možná dokonce minimalizovanou výpravní linku: malby pak mohou evokovat rytmiku mezi cyklicky střídajícími se prohrami a vítězstvími.

Série Battlefield ale nese ještě jeden výrazný element: autobiografický motiv. Martin Lukáč se dlouhodobě na amatérské, ale pravidelné úrovni věnuje umění „Muay Thai”, tj. thajskému boxu. Zkušenost bojového sportu a v něm potřeba konstantního vystupování z fyzických i mentálních komfortních zón, dril a vnitřní disciplína potřebná ke zdolávání pravidelného boje může na jednu stranu (v rovině produkční) nabízet jakousi dispoziční privilegující výhodu, díky které si Lukáč dokáže spolehlivěji vybojovávat pozici současného malíře, na druhou stranu (ve významové rovině) pak zprostředkovávat příležitosti jeho osobních projekcí, vcítění a identifikací s vlastními postavami. Sám Lukáč navíc doslova říká: „Každý obraz, v podstatě snad každé skutečné umělecké dílo, je – musí být – autoportrétem svého tvůrce“. Je zřejmé, že Lukáč tím nemyslí pouze odraz autorské personality v konkrétních námětech, ale také otisk sebe sama (svého konceptuálního uchopení malby) v souhrnném formálně-výrazovém pojetí. Jednotlivé obrazy Battlefield tak můžeme číst jako vybojovávané portréty Lukáčových vlastních výher a proher a nezáleží na tom, zdali ryze imaginárních, sportovních, či malířských. Neboť z každého pohybu mezi jeho obrazovou lyrikou a epikou, z každé „mezery“ mezi Zorrem a Ninjou povstává vždy nový Martin Lukáč.

Pavel Kubesa