Program
O NoDu
#divadlo #hudba #galerie #kavárna #vernisáž #přednášky #ostatní

Adam Vačkář & hosté: A Garden of Shifting Minds

Vizuální umělec Adam Vačkář se po několik let intenzivně zabývá výzkumem migrující rostliny bolševníku velkolepého. Výstava představuje prostor pro dialog rozdílných forem poznání. Skrze transdiciplinární přístup umění, vědy a spirituality, zde v dialogu vstupují vědci Petr Pyšek (Akademie věd ČR), Bernd Blossey (Cornell University), Mark Spencer (Natural History Museum); antropologové Abigail Pérez Aguilera (The New School), Jakub Kvizda (Univerzita Karlova); inženýr nanotechnologií Harpreet Sareen (MIT), psycholog Yosef Brody, léčitelé Vera Vačkářová, Mel Rio; krajinářská architektka Rosetta S. Elkin (Pratt Institute), kteří zkoumají vztah člověka a mimo-lidského světa skrze prisma rostliny bolševníku velkolepého, přivlečenou původně jako okrasnou rostlinu do Evropy ze Střední Asie v 19. století. Mezioborový jazyk výstavy otevírá prostor pro ekologické imaginace, kde biologické procesy slouží jako nástroj porozumění kulturním, politickým i osobním narativům, jako zahrada transdiciplinárního poznání a nových obrazů světa. --- Galerie NoD ​A Garden of Shifting Minds Adam Vačkář a hosté: Abigail Pérez Aguilera (The New School) Jakub Kvizda (UK) Petr Pyšek (Akademie věd) Bernd Blossey (Cornell University) Mark Spencer (Natural History Museum, Londýn) Rosetta S. Elkin (Pratt Institute) Harpreet Sareen (Parsons School of Design) Yosef Brody Vera Vačkářová Mel Rio Kurátor: Pavel Kubesa Vernisáž: 19. 6. 2025, 18:00 20. 6. – 31. 7. 2025 --- Výstava a program Galerie NoD vzniká za kontinuální podpory Magistrátu hlavního města Prahy a Ministerstva kultury České republiky.

THE LEGEND OF LUNETIC / Janek & Natálka & kol.

Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…

Vyprodáno

THE LEGEND OF LUNETIC / Janek & Natálka & kol.

Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…

THE LEGEND OF LUNETIC / Janek & Natálka & kol.

Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…

ČEKÁNÍ NA KOKOTA / Maso Krůtí

Každá se nakonec dočká svýho Kokota. Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si…

ČEKÁNÍ NA KOKOTA / Maso Krůtí

Každá se nakonec dočká svýho Kokota. Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si…

ČEKÁNÍ NA KOKOTA / Maso Krůtí

Každá se nakonec dočká svýho Kokota. Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si…

ČEKÁNÍ NA KOKOTA / Maso Krůtí

Každá se nakonec dočká svýho Kokota. Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si…

UNDERGROUND COMEDY CLUB

Jejich stand-up známe z Comedy Clubu, známe je i z pořadu na Stream.cz, a teď vystupují pravidelně v NoDu. Dvouhodinová ultim…

8 MILIARD LIDÍ HOŘÍ / 8lidí

Nová autorská inscenace tvůrčího kolektivu 8lidí. Příjemné horko. Hustá pára. Vůně citrusu. Velk…

8 MILIARD LIDÍ HOŘÍ / 8lidí

Nová autorská inscenace tvůrčího kolektivu 8lidí. Příjemné horko. Hustá pára. Vůně citrusu. Velk…

JÁ, DIAGNÓZA / + - VeDvou

„Letím a dopadám na prdel, lehám si na záda, držkou do bláta. Málokdo tenhle manévr umí…

OIDIPUSSY / Maso Krůtí

ŠOK! Maso krůtí historicky poprvé uvádí inscenaci s hlavní mužskou postavou. Ale nenechte se zmást. Tento…

OIDIPUSSY / Maso Krůtí

ŠOK! Maso krůtí historicky poprvé uvádí inscenaci s hlavní mužskou postavou. Ale nenechte se zmást. Tento…

ŠPIONI / Jedinák, Ljubková, Prokopová, Rothermel

Inscenace může obsahovat střelné zbraně, fyzické i verbální násilí, kouřové efekty, vulgární…

UNDERGROUND COMEDY CLUB

Jejich stand-up známe z Comedy Clubu, známe je i z pořadu na Stream.cz, a teď vystupují pravidelně v NoDu. Dvouhodinová ultim…

JAK SE DĚLÁ DIVADLO / Divadlo MASO

V nouzi se k němu modlíme. Pokládáme svíčky na divadelní oltář. Citujeme z paměti. Čapkovo - Jak se dělá…

Vyprodáno

THE LEGEND OF LUNETIC / Janek & Natálka & kol.

Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…

Vyprodáno

THE LEGEND OF LUNETIC / Janek & Natálka & kol.

Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…

Vyprodáno

THE LEGEND OF LUNETIC / Janek & Natálka & kol.

Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…

ŠMEJDI ÚTOČÍ / Janek & Natálka & kol.

Podvod je umění. Byli tu s námi od počátku lidstva. Jsou všude kolem nás. A je jich čím dál víc.…

ŠMEJDI ÚTOČÍ / Janek & Natálka & kol.

Podvod je umění. Byli tu s námi od počátku lidstva. Jsou všude kolem nás. A je jich čím dál víc.…

27 LITRŮ UMĚLÝ KRVE / Janek & Natálka & kol.

Živě natáčený béčkový film. Stejně jako sexy lidi v bílym tílku od krve a bláta co vrtaj d…

Vyprodáno

27 LITRŮ UMĚLÝ KRVE / Janek & Natálka & kol.

Živě natáčený béčkový film. Stejně jako sexy lidi v bílym tílku od krve a bláta co vrtaj d…

27 LITRŮ UMĚLÝ KRVE / Janek & Natálka & kol.

Živě natáčený béčkový film. Stejně jako sexy lidi v bílym tílku od krve a bláta co vrtaj d…

27 LITRŮ UMĚLÝ KRVE / Janek & Natálka & kol.

Živě natáčený béčkový film. Stejně jako sexy lidi v bílym tílku od krve a bláta co vrtaj d…

ŠPIONI / Jedinák, Ljubková, Prokopová, Rothermel

Inscenace může obsahovat střelné zbraně, fyzické i verbální násilí, kouřové efekty, vulgární…

THE LEGEND OF LUNETIC / Janek & Natálka & kol.

Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…

THE LEGEND OF LUNETIC / Janek & Natálka & kol.

Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…

THE LEGEND OF LUNETIC / Janek & Natálka & kol.

Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…

UNDERGROUND COMEDY CLUB

Jejich stand-up známe z Comedy Clubu, známe je i z pořadu na Stream.cz, a teď vystupují pravidelně v NoDu. Dvouhodinová ultim…

8 MILIARD LIDÍ HOŘÍ / 8lidí

Nová autorská inscenace tvůrčího kolektivu 8lidí. Příjemné horko. Hustá pára. Vůně citrusu. Velk…

JÁ, DIAGNÓZA / + - VeDvou

„Letím a dopadám na prdel, lehám si na záda, držkou do bláta. Málokdo tenhle manévr umí…

JAK SE DĚLÁ DIVADLO / Divadlo MASO

V nouzi se k němu modlíme. Pokládáme svíčky na divadelní oltář. Citujeme z paměti. Čapkovo - Jak se dělá…

ŠMEJDI ÚTOČÍ / Janek & Natálka & kol.

Podvod je umění. Byli tu s námi od počátku lidstva. Jsou všude kolem nás. A je jich čím dál víc.…

ŠMEJDI ÚTOČÍ / Janek & Natálka & kol.

Podvod je umění. Byli tu s námi od počátku lidstva. Jsou všude kolem nás. A je jich čím dál víc.…

OIDIPUSSY / Maso Krůtí

ŠOK! Maso krůtí historicky poprvé uvádí inscenaci s hlavní mužskou postavou. Ale nenechte se zmást. Tento…

27 LITRŮ UMĚLÝ KRVE / Janek & Natálka & kol.

Živě natáčený béčkový film. Stejně jako sexy lidi v bílym tílku od krve a bláta co vrtaj d…

27 LITRŮ UMĚLÝ KRVE / Janek & Natálka & kol.

Živě natáčený béčkový film. Stejně jako sexy lidi v bílym tílku od krve a bláta co vrtaj d…

27 LITRŮ UMĚLÝ KRVE / Janek & Natálka & kol.

Živě natáčený béčkový film. Stejně jako sexy lidi v bílym tílku od krve a bláta co vrtaj d…

UNDERGROUND COMEDY CLUB

Jejich stand-up známe z Comedy Clubu, známe je i z pořadu na Stream.cz, a teď vystupují pravidelně v NoDu. Dvouhodinová ultim…

THE LEGEND OF LUNETIC / Janek & Natálka & kol.

Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…

THE LEGEND OF LUNETIC / Janek & Natálka & kol.

Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…

ŠPIONI / Jedinák, Ljubková, Prokopová, Rothermel

Inscenace může obsahovat střelné zbraně, fyzické i verbální násilí, kouřové efekty, vulgární…

Přihlaste se do newsletteru

en

Lukáš Jasanský & Martin Polák: Moci umístit fotografie

Galerie NoD
Lukáš Jasanský & Martin Polák
Moci umístit fotografie
Kurátor: Pavel Kubesa
22. 5. – 13. 6. 2025
Vernisáž: 21. 5. 2025, 18:00

---

Měli jsme soubor pro nepohodlné kurátory

Přepis rozhovoru je souvislým fragmentem volného povídání v průběhu instalace výstavy Moci umístit fotografie. Lukáš Jasanský s Martinem Polákem často hovoří jeden přes druhého, kolikrát z opačných rohů galerie, jednou v první osobě množného čísla, jindy zas čísla jednotného. Pravidlo není vypozorovatelné, ale je evidentní, že hranice mezi „já“ a „my“ je zbytečná. Mluví potichu, chvílemi až jakoby „tajně“, šeptem, aby nás nikdo neslyšel. Diskrétnost mluvy neustále dekonstruuje široká varieta smíchů.

---

(…)

MP:
Ono je to už samo o sobě bez sebemenšího náznaku významu. Ale je tam vodítko, že to jsou fotografie.
(potutelný tichý smích)

PK:
Ale mě tam přišla zajímavá ještě jedna významová linie, kdy na „moci umístit fotografie“ se díváme z toho hlediska, že běžně říkáme „tato fotografie je odtud“, „tato fotografie je odtamtud…“, tedy že fotografie je z určitého místa. Ty tu fotografii umisťuješ již tím samotným aktem pořízení, okamžikem vyfotografování a tím ji „dáváš tam, kde vznikla“.

LJ:
A tady to platí zrovna dvojnásob. „To je odtamtud: to je z Chebu a to je z jeskyně! Z Koněpruské jeskyně!“

PK:
Jako by zde bylo zvýrazněno to gesto: můžu si vyfotit cokoli…

MP:
Ale umístit ne!
(smích s náznaky laskavé škodolibosti)

PK:
Můžu vyfotit co chci a kde chci, ale to umístění je pak už spíše součástí nějaké institucionální kritiky: dovolím si do galerie umístit naprosto bezpříznakovou fotografii divadla. Protože: my můžeme.

MP:
Anebo ne!
(rychlý, vysoký, krátký smích)

LJ:
Právě s tím může být problém.

MP:
Protože fotografií je mnoho, a ne každý je někde umístí. Často nejsou umístěny vůbec.

PK:
„Neumístitelné“

MP:
No… Je to…: zašmodrchané.
(smích)

PK:
Ale je to nějaká poetika, nebo spíš vnitřní logika, kterou ve svých názvech používáte, je to tak?

LJ:
Není. Moc ne. Je to spíš takové, že něco vytáhneš z paty a zkomolíš spoustu věcí.

MP:
Zastřenost.

LJ:
A ono je to často pak i v těch fotografiích. Ale ten název… To jsi ještě chytil dobrý!

MP:
(ďábelský smích)
Jiní takové štěstí neměli!

LJ:
Tak třeba v Ostravě takové štěstí fakt neměli. Tam dostali Předácký kus!

MP:
Ono to mělo něco společného s tím, jak jsme se tam (v nově vznikajících a rekonstruujících se prostorách PLATO na památkově chráněných městských Jatkách v Ostravě) pohybovali na té stavbě a byli jsme v podstatě „první“ (z umělců), kteří tam mohli…

LJ:
A s tím souvisí i ten „kus“, jakože divadelní kus. My jsme tam v podstatě tím focením dělali pro dělníky divadlo.

PK:
Ale nebylo to tak trošku vždy? Že jste ve výsledku vždy „něco jako by sehrávali“, zaujímali jste nějakou pozici, ale tak, aby to vypadalo, že žádnou pozici nezaujímáte?

LJ:
My nikdy nejsme v pozici, že bychom něco hodnotili. Chceme, aby ty věci byly neutrální. Sice fotíme polské kostely, které jsou strašné.

MP:
Vyznění těch fotografií je sice neutrální, ale ten nápad toho tématu je vlastně v něčem vždy dekadentní, šokující, nebo třeba jen nablblý.

LJ:
Všichni pořád mluví o tom, že fotíme ty banality… To je pořád dokolečka.

MP:
Fotíme banálně… Ale nejsou to vždycky banality.

PK:
Pavel Vančát o vašich ranných sériích napsal, že „fotografujete to, co nemá smysl fotografovat“, vy sami jste si jednu sérii vytyčili pravidlem „
fotit věci, které nás nezajímají.

MP:
To, co není z žádného ohledu zajímavý.

LJ:
To pravidlo jsme si dali dopředu. Ale samozřejmě jsme ho několikrát porušili.

MP:
Vždycky tam narážíš, že tam přeci něco zajímavého je…

PK:
Asi tam narážíte na jakýsi ten psychologický moment, že nakonec tam člověk z principu začne přeci jen hledat – i v tom nejnezajímavějším a nejbanálnějším obrazu – něco zajímavého. Ten mýtus „skryté banální krásy věcí“.

LJ:
V té konkrétní sérii se nám podařilo, že u většiny věcí tě to ani ex post nezajímá.

MP:
(potutelný smích)

LJ:
A to je: SPLNĚNO. Správný…

MP:
A kromě toho, že je to nezajímavé, tak je tam i nějaké klišé. Je tam náznak nějakého podřadného vtipu nebo přitroublého humoru.

LJ:
Ona to byla série docela vostrá… To třeba když jsme chtěli někoho, nějakého kurátor trošku…

MP:
…odstrčit…

LJ:
..aby nás neotravoval! Tak jsme mu tu sérii poslali.. Třeba v té Paříži. Na jednu skupinovou výstavu tam kvůli nám v devadesátkách přijel jeden Ital, napůl Američan…

MP:
Oni nás vystavili… (smích)

LJ:
No a on pak chtěl nějaké nové věci a tohle jsem mu poslal a on se pak už nikdy neozval.

MP:
(hluboký, dlouhý, pomalý potutelný smích)

PK:
V této sérii Moci umístit fotografie se na první pohled nabízí ona analogie divadlo-jeskyně. Divadlo coby „scéna lidská“ a poté jeskyně „nelidská scénografie“, jako scéna „stálá“, věčná…

MP:
Jistá staroba je i v těch divadlech…
(smích)

LJ:
Ono to divadlo není moc současný… Nepůsobí současně.

MP:
Starobní je i ta budova, i ten program.

LJ:
A to jsme chtěli: chodit do těch klasických divadel, ne na malé (alternativní) scény.

PK:
Prostě do takových těch už „jeskynních divadel“.

LJ:
A tak jsme chtěli, aby tam bylo z té architektury patrné, že to jsou ta klasická divadla, klasické scény.

MP:
A ano, je to trošku podobný. Ony ty jeskyně už jsou vysvícený, pro ten prožitek diváka připravené.

LJ:
A když jsem byl ale u toho Töpfera… Když jsme si řekli, že budeme fotit to divadlo, tak jsme to chtěli nejdříve dělat s povolením. Tak jsem tam šel, měl jsem s ním schůzku a už to vypadalo, že to nepovolí. Což se teda nakonec stalo, kromě jediného představení. Řekl jsem mu, že chceme fotit ta divadla, to je jasný. Pak jsem se ale bál, že když mu řeknu, že tam k těm divadlům bude ještě něco jiného a že to něco jsou jeskyně, tak si bude myslet že jsem úplný blázen.

MP:
…šílenec!

LJ:
A nakonec jsem mu to řekl. Že mezi divadly tam bude i pár jeskyní. A on ani nehnul okem: „Jasně, tam to všechno vzniklo.“. Takhle, absolutně, ta reakce: nehnul brvou!

MP:
(jistě nabíhající smích)
A co je to „všechno“?

LJ:
On myslel asi to divadlo…

MP:
Mluvil asi o Vinohradském divadle!
(rošťácký smích)
„Žili jsme v jeskyních“.

LJ:
Žádný moment překvapení, žádná grimasa. Prostě jen naprosto jistý souhlas.

MP:
Možná, že i díky tomu to nakonec povolil. Že si uvědomil, že jsme tak dalece…

PK:
Jakože jste šli až tak „na jádro“…

MP:
(hlasitý smích)

LJ:
Úplně. Na dřeň!
(lehce dramatická odmlka)
Tak nám tedy povolil pouze jen jedno představení. Nešlo už fotit další.

MP:
(pokračující smích)

LJ:
Ale zadarmo to bylo…

PK:
Ona je to asi pak nějaká umělecká licence Tomáše Töpfera, „původní myšlenka“, tudíž možná mohl mít obavy, aby se to téma příliš nevyčerpalo. Prostě s tím má asi ještě nějaké velké „dramatické plány“ v záloze. Ale ono se to prostě opravdu nabízí, ta analogie.

LJ:
Ano. Ono „se to nabízí“. Ale pak jsem si říkal, jestli se to nenabízí až příliš.

MP:
Nabízí se to dost, ale zas ono to až tak strašlivě stejný není. Ale já tam mám ještě jednu ideu – a to Lukáš možná nebude souhlasit. Ještě jsem ji ani nevyslovil...

LJ:
Ahaaa…

MP:
No že je tam ta korelace spirituality a kýče. Že to obojí má obrovsky úzkou souvislost. Že určitý nevkus a pokleslost té estetiky jsou často propojené jakýmsi duchovním prožitkem, nebo spíš předstíráním duchovního prožitku.

PK:
Tedy že i v jeskyních předstíráme nějaký druh transcendence, nějakého spirituálního zážitku?

MP:
Zaprvé, ano, ovlivňuje tě tam to prostředí, ale zároveň tu jeskyni chceš nějak připravit pro ten zážitek, jsou tam pěšinky, lidé po nich chodí…

PK:
Jakoby taková „dějství“, „scény“…

MP:
Sledují ty krápníky a jsou z toho omámení…, jakoby něčím mystickým… A ještě k tomu, jak je to celé nasvícené, jakoby to byla nějaká strašidelná scenérie.

LJ:
Oni to úplně přehání…

MP:
Tak úplně to nepřehání

LJ:
No..

MP:
Mohlo by to být horší…

PK:
Mě na tom nejvíce zajímá to se od té analogie při vnímání celé této série úplně oprostit. Říct si: „mezi divadlem a jeskyní není nic společného“. A teď začni! Hledání toho klíče, „
proč“ tady ty věci vedle sebe jsou je potom mnohem zajímavější.

MP:
A vůbec nic k tomu neříct.
(klidný, tichý smích)

PK:
A teď co to vlastně je? Je to vtip? Humor? Nebo už jde jen o to gesto moci, moci umístit vedle sebe fotografie divadla a jeskyně a říct, že to nemá nic společného? Byť obě jsou vlastně v něčem víceméně totožné…

LJ:
To je to pravidlo… Ono by jednoduše nemělo být šokující, že po pěti jeskyních umístím divadlo.

PK:
Už jste dostatečně etablovaní, abyste mohli, že ano. Prostě: „
proč ne!

MP:
My jsme už od začátku umísťovali věci, které v něčem nepřijatelné.

LJ:
A už se z toho stala taková skoro klasika.
Ale byly doby, když jsme měli vystavit něco nového, tak jsme se strašně styděli.

MP:
Ale to i teď tady taky trochu.
(pomalu ale jistě udržovaných smích)

LJ:
Malinko. Malinko, po třiceti letech.
Je to podobné, jako když jsme fotili korejská auta. Z toho jsme byli úplně zoufalí a říkali si: „až to uvidí lidé, co si proboha řeknou?“ Zaparkované ošuntělé auťáky… Jenže ono to časem zklasičtělo.

MP:
Ono to je ale i tím, že jsem dva. My si to užíváme. Ale nechtěl bych se k tomu hlásit sám.

(…)

Lukáš Jasanský & Martin Polák, Pavel Kubesa
Praha, 19. 5. 2025


---


Jasanský s Polákem se v nové sérii fotografií Moci umístit fotografie zaměřují na dvě zdánlivě nepropojitelná témata. Na jedné straně zkoumají vnější vizuální podobu a celkové vizuální charakteristiky současných divadelních „scén“ v jejich klasických, tradičních, možná až v jistém smyslu „konzervativních“ formách. Současně se ale v druhé linii zájmu věnují fotografiím jeskynních systémů. Korpus monotónních fotografických obrazů pak představuje prosté, distancované záznamy celků jak divadelních scén během konkrétních inscenací sehrávaných divadelními soubory v tradičních domácích kamenných divadlech, tak prázdných "sálů" a "dómů" lokálních jeskynních systémů. S dávkou příznačné autorské ironie tak Jasanský s Polákem rozehrávají mezi oběma typy prostor nápadité analogie, které otevírají možnou interpretaci pojmu "scény" nikoli jakožto "antropologické konstanty", nýbrž coby "konstanty přirozené", tj. něčeho, co přesahuje perspektivu lidského.

Lukáš Jasanský (*1965) a Martin Polák (*1966) jsou výraznou autorskou dvojicí představující čelní místo v české konceptuální fotografii. Umělecký tandem se zapojil do aktuálního dění na umělecké scéně koncem osmdesátých let dvacátého století a od té doby se stal její významným a neodmyslitelným aktérem. Pro jejich fotografickou tvorbu jsou příznačné pregnantně formulované konceptuální projekty, kde základním vyjadřovacím prostředkem jsou fotografické cykly pracující s principy opakování, sériovosti či elementy archivu. Zajímá je narušování pevně daných hranic mezi skutečností a iluzí. Obrazové cykly Jasanského a Poláka volně přebírají dokumentaristickou funkci a reálie zařazují do odlišných rámců, přičemž „ironická distance“ autorů je jednou z integrálních komponent jejich konceptuálního přístupu. Svým pojetím fotografie a způsoby vztahování se jak k fotografickému obrazu, tak zaznamenávaným tématům současně předpřipravili půdu pro nástup postkonceptuálního přístupu k fotografii, jež se vyznačuje zkoumáním média fotografie, tematizací jeho postavení a jeho použití v uměleckém, společenském a jiném kontextu.