O KRÁSÁCH BEZPILOTNÍHO BOMBARDOVÁNÍ/ 11:55

BOX „Dron“            

Dron je 

a) typ hudebního doprovodu vyznačující se tím, že jedna nota či akord zní souvisle po většinu trvání skladby.

b) letadlo bez posádky, které může být řízeno na dálku. Slouží k různým úkolům, například hašení požárů, policejní sledování, průzkum terénu, natáčení či fotografování.

c) bezpilotní válečný letoun, který nám umožňuje zasáhnout, aniž bychom byli zasaženi, vidět, aniž bychom byli viděni, vzít život, aniž bychom riskovali ten svůj. 

Název „dron“ vychází z anglického pojmenování trubce (včelího samce). Zvuk, který bezpilotní letoun vydává, se totiž nápadně podobá bzukotu včelího roje. 

První jednoduché drony vzlétly už počátkem 20. století. Avšak teprve na přelomu 60. a 70. let byly vybaveny „zrakem“ – kamerou. Vznikl tak nástroj, díky kterému můžeme natáčet nádherné přírodní scenérie, a zároveň zbraň, díky které dnes může válečný pilot zůstat v bezpečí a přitom kontrolovat a ovládat území vzdálená tisíce kilometrů. 

Po 11. září 2001 se drony staly jednou z hlavních strategií ve válce Spojených států proti terorismu. V přísně utajovaných misích monitorují dronoví operatéři oblasti, ve kterých se vyskytují členové teroristických organizací. Jednou z takových oblastí je i Vazíristán, pákistánské území označované jako FATA – federálně spravované kmenové oblasti. 

V dronových útocích neumírají ale jen teroristé a jejich spolupracovníci, ale také stovky civilních obětí, jejichž smrt se ztratí v zapečetěných armádních archivech. 

BOX „Forenzní architektura“

Vyšetřováním dronových útoků, při kterých zemřeli civilisté, se zabývá výzkumný tým Forensic Architecture se sídlem na univerzitě Goldsmiths v Londýně. Tento výzkumný tým se snaží jedinečnými metodami odhalit pozadí různorodých válečných i ekologických zločinů na celém světě. Shromažďováním výpovědí a audiovizuálních záznamů očitých svědků, porovnáváním satelitních snímků a analýzou architektonických rysů míst zasažených dronovými útoky podává důkazy o porušování lidských práv po celém světě. 

BOX „Bombardování Vazíristánu“

Historicky není pro obyvatele Vazíristánu neviditelná válka ze vzduchu nic nového. Po první světové válce proběhla první bombardovací kampaň (1919–20), kterou se britské koloniální síly v sousedící Indii snažili přimět k poslušnosti odbojné kmeny. Druhá kampaň, v letech 1936 až ‘39, pak měla jasnější cíl: poškodit paštunského nacionalistu Mirzaliho Khana, který v regionu šířil protibritské nálady. Ani v jednom případě nevedlo bombardování zklidnění situace. Již před sto lety se britské imperiální síly přesvědčily, že nelze zároveň bombardovat území a přesvědčovat obyvatelé, že právě vaše vláda je pro ně to nejlepší. 

BOX „Historie dronu“

„V polovině 30. let se inženýr Vladimír Zworykin v jednom článku dočetl, že Japonci trénují speciální letky pilotů pro sebevražedné letouny. 

V té době měly Spojené státy americké k dispozici první prototypy dálkově ovládaných letadel, které mohly být využívány jako torpéda. Problém byl, že tyto na dálku ovládané přístroje byly slepé. Ve chvíli, kdy se dostaly mimo kontakt s řídící stanicí, ztrácely na efektivnosti. Japonci evidentně odhalili řešení tohoto nedostatku: kamikaze. Vzhledem k tomu, že samotný pilot má oči a je připraven zemřít, není nic jednoduššího, než aby bojový stroj poslal přímo na cíl.

Zworykin byl zároveň průkopníkem v oblasti televizorů, a proto dokázal domyslet i odpovídající technické řešení. Vybavil dálkově ovládané torpédo elektrickým okem. Operátor tak mohl sledovat svůj cíl až do konce, navést střelu přes dálkové ovládání přímo až do místa nárazu. Propojením televize s dálkově řízeným letadlem vytvořil Zworykin zárodek toho, čemu dnes říkáme chytré bomby či ozbrojené drony: odstranil z letadla pilota a nahradil ho elektronickou sítnicí. Zcela vyjmul tělo pilota z dosahu protivzdušné obrany nepřítele.

Byla to zbraň, která dokázala čelit hrozbě kamikaze. Byla protijedem, ale zároveň jeho neoddělitelným dvojčetem. Dron a kamikaze jsou dva odlišné způsoby, jak vyřešit tentýž problém: zasáhnout přesně do cíle.

Tento antagonismus mezi kamikaze a dálkovým ovládáním se nám dnes objevuje ve zcela vyostřené podobě: na jedné straně stojí sebevražední bomboví atentátníci a na druhé neviditelné bombardování. Jedná se o protiklad, který je definován primárně ekonomicky. Staví proti sobě ty, kteří k boji nemají nic jiného než své vlastní tělo, proti těm, kteří mají na své straně kapitál a technologie. Zároveň zde můžeme vysledovat i dva odlišné etické přístupy: na jedné straně hrdinské sebeobětování a na straně druhé ničím nezpochybnitelný princip sebezáchovy.“

„V září 2012 se Pentagon zabýval možností udělení vojenských vyznamenání dronovým operatérům. Problém samozřejmě spočíval v tom, jak přesně definovat zásluhy operatérů, aby jim mohl být udělen řád za statečnost. Ale jak vlastně definujeme statečnost? 

Colonel Eric Mathewson, emeritní pilot dronu, formuluje svůj pohled na věc takto: ,Hlavní hodnotou pro mě není riskovat vlastní život. Hodnota spočívá v tom, jaké jsou vaše motivace a co je vaším cílem. To znamená dělat ze správných důvodů správnou věc. To je pro mě tou správnou hodnotou.‘ Takováto definice je sama o sobě irelevantní a tautologická, protože se točí v kruhu v samotné obhajobě toho, co chce obhájit.     `

Luther Turner, voják v důchodu, který létal s bojovým letounem a ke konci kariéry se přeorientoval na drony, je možná trochu přímočařejší: ,Pevně věřím, že k pilotování dronu je zapotřebí odvahy. A to především tehdy, když jste postaveni před rozhodnutí někoho zabít. V některých případech pak na své činy koukáte v přímém přenosu ve velice jasných barvách.‘

Být vrahem vyžaduje odvahu. Na všech úrovních vyplývá, že zabíjení vyžaduje určitý typ odvahy, zejména tehdy, kdy vidíme zcela jasně následky svých činů. Je potřeba překonat sám sebe, překonat svůj prvotní odpor před takovými činy, překonat odpor před pohledem na takové věci, a v neposlední řadě překonat pohled sám na sebe v situaci, kdy jsem se k něčemu takovému propůjčil.“

Úryvky z knihy „Drone Theory“, Grégoire Chamayou 

Inscenační tým: Nina Jacques, Boris Jedinák, Jan Tomšů, Ian Mikyska

Hrají: Pavlína Balner, Martin Dědoch, Honza Hofman, Bořek Joura, Petra Majerčíková, David Ryska, Daniela Šišková

Foto: Michal Hančovský

Délka představení 1 hod. 20 min.
​Premiéra 29. a 30. 3. 2019 v Divadle NoD.

Inscenace vznikla za podpory: Státní fond kultury, Ministerstvo kultury ČR, Magistrát hl.m. Prahy a prostoru Truhlárna.

V inscenaci jsou použity následující texty:

Mistr Sun – „O válečném umění“ v překladu Oldřicha Krále

Gregoire Chamayou – „Drone Theory“

Případ č. 1 „Data Khel“ a případ č. 3 „Miranshah“ z webu www.forensic-architecture.org

Oficiální přepis rádiových a kokpitových konverzací dronových operatérů, který zveřejnilo Los Angeles Times v roce 2011 a komentáře Davida Swansona publikovaném na jeho webových stránkách

Projev prezidenta Baracka Obamy na National Defense University v roce 2013