Program
O NoDu
#divadlo #hudba #galerie #kavárna #vernisáž #přednášky #studio #ostatní #free mondays

DIVOCe! - umění v karanténě

Galerie NoD reaguje na situaci celostátního stavu nouze realizací skupinového uměleckého projektu DIVOCe!, který právě probíhající období karantény tematizuje a umělecky zpracovává. Počínaje datem 8. 4. 2020 bude každý den do uzavřené, veřejnosti nepřístupné galerie přibývat vždy jedno umělecké dílo aktivní/ho umělkyně/umělce (či umělecké skupiny). Konkrétní vystavující vždy současně nominuje další současnou a aktivní uměleckou osobnost, která dodá umělecké dílo do Galerie NoD následující den. Řetězová reakce nominování a vystavování potrvá až do konce vládou nařízeného uzavření kulturních institucí. Jednotlivá díla se kumulují v karanténě uzavřené galerie bez reálných návštěvníků. Souběžně s fyzickou realizací vystavování děl probíhá také kontinuální prezentace projektu v prostředí digitálních médii a platforem sociálních sítí. Ke dni ukončení karantény a opětovnému otevření kulturních institucí proběhne vernisáž celého projektu a výstava bude současně zakončena. Prvním nominovaným a vystavujícím umělcem je Martin Zet.  Nominovaní a následně vystavující umělci: Martin Zet Lenka Tyrpeklová Milena Dopitová Tomáš Hlavina Jan Pfeiffer Janek Rous Magdaléna Stanová Šárka Koudelová Jimena Mendoza Lenka Vítková Igor Korpaczewski Matěj Lipavský Petr Stibral Sláva Sobotovičová & David Fesl Ivan Pinkava Ondřej Filípek Jan Uličný Erika Velická Aneta Juklíčková Johana Pošová & Barbora Fastrová Peter Kolárčik Mária Jančová Eva Koťátková Dominik Lang Jiří Kovanda Romana Drdová Tadeáš Podracký David Možný Petr Lysáček Petra Čiklová Vendula Chalánková Umělci do uzavřené Galerie NoD kontinuálně přispívali od 10. 4. do konce trvání karantény a nuceného uzavření výstavních institucí (11. 5. 2020).

BE27 | Julius Reichel / Kůrovčí hnízdo: Requiem za strom

20. narozeniny NoD V pořadí již osmá intervence ve veřejném prostoru, která ozvláštňuje prostor nad křižovatkou Rybná-Dlouhá. Julius Reichel ve své dřevěné, prostorově rozvinuté kresbě tematizuje aktuální krizi "lesů" v místním i globálním kontextu. Jeho instalace problematizuje vztah metropolitní environmentální slepoty a katastrofické situace odehrávající se za hranicemi města ve stínu všudypřítomné postfaktické politické rétoriky.

PRAVDA O 17/11 / 11:55

Mladý generační soubor 11:55 se rozhodl otevřít téma, které je v české společnosti zdánlivě vyře&scaron…

Přihlaste se do newsletteru

en

BE25 | Vladimír Kokolia: Obraz podle podoby

21. 10. – 17. 11. 2017

Kurátor: Pavel Kubesa

Více

#galerie #
Zdarma

Dvě strany téhož se potkaly a slíbily si věrnost. Více se již nikdy nespatřily. Obraz jednoho žil v obraze druhého. Když už byl velký, vydal se na zpáteční cestu do světa. Ve světě bylo spousta světla a obraz začal být vidět. Každý se v něm mohl uvidět. Kdo se ale díval déle, mohl v sobě zahlédnout i k nepoznání změněnou věrnou podobu druhé strany.

Vladimír Kokolia (*1956) patří k nejosobitějším českým umělcům generace 80. let 20. století. V roce 1990 se stal prvním laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého, nejprestižnějšího ocenění pro umělce do 35 let, od roku 1992 je pedagogem ateliéru experimentální grafiky na Akademii výtvarných umění v Praze. V roce 2012 obdržel Cenu od Dalibora Chatrného, kterou uděluje mladá umělecká scéna výrazným osobnostem českého umění, které mají stálý vliv na její formování a charakter.

Výstava Obraz podle podoby je dalším pokusem Kokolii vyrovnat se prostřednictvím malířského uvažování s principem a časem dívání. Kokoliu zajímají možnosti znázornění samotného procesu pohledu probíhajícího v čase a prostoru. Vladimír Kokolia tematizuje vztah diváka a obrazu prostřednictvím stereoskopických obrazů, které jistým způsobem narušují standardizovaný způsob pozorování. Kokolia svými intervencemi a zásahy do prostoru galerie s pomocí různých obrazových formátů (malby, kresby, instalace) otevírá a vizualizuje jakési silové pole obrazu, prostor utváření podoby. „Maluji, co vidím. To ale neznamená pouze pozorované věci, ale také i to, jak samotný proces dívání vypadá.  (…) Ve výsledku to není nic komplikovaného. Jedná se pouze o věc záznamu pole vidění, o malování zorného pole,“ říká. Stereoskopická malba vyžaduje po divákovi proměnu zažitého způsobu dívání. Pozorovatel do jisté míry vstupuje do obrazu, otevírá svým pohledem vnitřní prostorové dimenze, které se stávají v podstatě námětem, jediným předmětem zobrazení, byť jsou jen prázdným ideálním prostorem hloubky viditelného pole. Tento prázdný prostor nic nepřipomíná, nenese žádné významové konotace. „Kokoliovi jde o sjednocení divácké percepce, o semknutí masy pod jednou identickou zrakovou zkušeností, o sdílený vjem. Jednotnost této percepce je zaručena kombinací fyziologických podmínek zraku a současně i záměrnou, až silovou stimulací takového typu vědomí a vnímání, které není kontaminováno nánosy kulturně podmíněných interpretací viděného. Kokolia bojuje zobrazením prázdné hloubky pole za osvobození vidění,“ říká kurátor výstavy Pavel Kubesa.

Výstava Obraz podle podoby je po dlouhých letech první sólovou výstavou Vladimíra Kokolii v Praze.

Galerie NoD
Vladimír Kokolia: Obraz podle podoby
Kurátor: Pavel Kubesa
21. 10. – 17. 11. 2017