STOLOVÁNÍ/DINING: Igor Hosnedl

Igor Hosnedl: STOLOVÁNÍ/DINING
Text: Julius Pristauz
Spolupráce: Pavel Kubesa
11. 9. - 13. 10. 2019
Vernisáž: 10. 9. 2019

---

STOLOVÁNÍ

...a když matka uviděla své děti, jak si hrají se svými genitáliemi 
zkoumavě, lačně, ale s respektem,
matka bez mrknutí oka 
ráznou ránou
odřízla to, co zůstalo nesnědeno jejich hladovými dušemi

Jídelna je obvykle vybavena spíše velkým stolem a několika jídelními židlemi. Nehledě na to se každý – dříve či později – setká s dočasnějšími prvky interiéru: 
lidmi, rodinou, přáteli, kolegy a přechodnými hosty.
Zaplavují danou místnost nebo prostor individualitou, osobnostmi, příběhy a aurou. 
Tyto prostory jsou skutečně svědky často velmi choulostivých sociálních situací, které se řídí chováním, určitými tradicemi a více či méně nevyřčenými pravidly. Odchylují se od své původní funkce a nabývají odlišné významy (dalece vzdálené od říše jídla).

Na výstavě STOLOVÁNÍ Igora Hosnedla lze nalézt přesně tyto prostory a momenty jako počáteční bod následných příběhů. Momenty protkané otázkami, jejichž síla ovládá naše sociální interakce a jejich důsledky. 
Jakou roli v tom hrají mechanismy sebekontroly? 
Čelíme scénám, v nichž se sebereflexe nevyhnutelně stává důležitou. 

když držím rybu
jsem ryba
ale
padne ryba? 

Tato díla, nabízející asketický pohled na vaše chování a činy, evokují jakési habituální repetice, téměř až rituální rytmy. Obrazy znázorňující určité plynutí a posloupnost pohybů jsou domovem pro malá jeviště. Prvky, které se typicky nacházejí v performativních kontextech – záclony, předměty, zrcadla – naznačují očekávání něčeho – výjev, který by vedl k odtažení záclony, k jakémusi poslednímu rannímu hotelovému „buzení po telefonu“. 
Ať již jde o formu uznání, že čelíme krizi vymírání živočišných druhů, nebo že důvěra může být stejně poškozující a toxická jako ochromující nejistota – jde o formu osvícení, kterou protagonisté uctívají a obětují se jí. 

je rozhodná 
trpělivá, ale krutá, bouřlivá avšak odpouštějící

Ačkoli Hosnedl zůstává věrný své vlastní ikonografii rozvíjené v uplynulých letech, tato série se zdá být ještě blíže k místu, které by se konečně mohlo nazývat domovem. Mateřské energie se setkávají s nejnebezpečnějšími a zároveň nejohroženějšími druhy na Zemi. Na místě, kde konzumní společnosti sedí v prázdných čekárnách a snaží se rozluštit svůj vlastní odraz v zrcadle. 

nezapomeň dítě
její hrozny živí naše těla
její slova formují náš jazyk

Julius Pristauz