Jejich stand-up známe z Comedy Clubu, známe je i z pořadu na Stream.cz, a teď vystupují pravidelně v NoDu. Dvouhodinová ultim…
Věnováno všem matkám ve válce o Ukrajinu. Присвячується всім матерям на війні за Україну. Dedicated to all mother’s in the war of Ukraine. --- Tradiční místo před pražským kulturním prostorem NoD nad křižovatkou ulic Dlouhá-Rybná zdobí od počátku července 2022 umělecký objekt VINOK od sochařky Veroniky Psotkové. Původně "vinok" (ukrajinsky вінок) označuje tradiční ukrajinskou pokrývku hlavy, které měly magický význam jako atribut svátků jara a kupadelných svátků. Postupně se vinok stal symbolem uctívání a symbolem Matky Země, současně se vyvinul jako symbol slávy, vítězství, štěstí, úspěchu, míru, cudnosti, mládí a ženskosti. Ukrajinský vinok se tak v průběhu dějin stal kulturním symbolem ukrajinského národa. Jeho popularita na současné Ukrajině následně výrazně stoupla po událostech roku 2014 (anexe Krymu) a ruské invazi v roce 2022. Umělecký objekt VINOK sochařky a umělkyně Veroniky Psotkové je již desátým objektem ve veřejném prostoru, který byl před prostorem NoD instalován a pomocí kterého dramaturgie prostoru NoD reaguje na aktuální společenská, politická či environmentální témata.
První společný projekt Divadla NoD a spolku StorytellingCZ ve kterém se živé vyprávění příběhů potkáv…
Jaký je vztah heterosexuálního muže ke svému penisu? Co nutí chlapečky chovat se jak kokoti a ze všeho si ustří…
Inscenace může obsahovat střelné zbraně, fyzické i verbální násilí, kouřové efekty, vulgární…
Stejně jako sexy lidi v bílym tílku od krve a bláta co vrtaj díru do asteroidu, bojujou s mimozemským monstrem nebo…
Přijďte si odpočinout a pobavit se v čase předvánočních zmatků a shonů, kdy na poslední chvíli balíte kapra, smažíte…
Jejich stand-up známe z Comedy Clubu, známe je i z pořadu na Stream.cz, a teď vystupují pravidelně v NoDu. Dvouhodinová ultim…
Každá se nakonec dočká svýho Kokota. Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si…
Každá se nakonec dočká svýho Kokota. Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si…
Přijďte s námi oslavit konec roku 2024 do Baru NoD. Těšit se můžete na top drinky, skvělé jídlo a videodiskotéku, kter…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Jejich stand-up známe z Comedy Clubu, známe je i z pořadu na Stream.cz, a teď vystupují pravidelně v NoDu. Dvouhodinová ultim…
Jaký je vztah heterosexuálního muže ke svému penisu? Co nutí chlapečky chovat se jak kokoti a ze všeho si ustří…
Inscenace může obsahovat střelné zbraně, fyzické i verbální násilí, kouřové efekty, vulgární…
„Letím a dopadám na prdel, lehám si na záda, držkou do bláta. Málokdo tenhle manévr umí…
Podvod je umění. Byli tu s námi od počátku lidstva. Jsou všude kolem nás. A je jich čím dál víc.…
Podvod je umění. Byli tu s námi od počátku lidstva. Jsou všude kolem nás. A je jich čím dál víc.…
První společný projekt Divadla NoD a spolku StorytellingCZ ve kterém se živé vyprávění příběhů potkáv…
V nouzi se k němu modlíme. Pokládáme svíčky na divadelní oltář. Citujeme z paměti. Čapkovo - Jak se dělá…
Každé dílo, co za něco stojí, má dvojku. Terminátor má dvojku a je lepší. Dvojky jsou dobrý.…
Každé dílo, co za něco stojí, má dvojku. Terminátor má dvojku a je lepší. Dvojky jsou dobrý.…
Divoká romantika s válkou v zádech. Vynikající, odvážná adaptace klasického dramatu, ve kter…
„Letím a dopadám na prdel, lehám si na záda, držkou do bláta. Málokdo tenhle manévr umí…
První společný projekt Divadla NoD a spolku StorytellingCZ ve kterém se živé vyprávění příběhů potkáv…
Jejich stand-up známe z Comedy Clubu, známe je i z pořadu na Stream.cz, a teď vystupují pravidelně v NoDu. Dvouhodinová ultim…
V nouzi se k němu modlíme. Pokládáme svíčky na divadelní oltář. Citujeme z paměti. Čapkovo - Jak se dělá…
Každé dílo, co za něco stojí, má dvojku. Terminátor má dvojku a je lepší. Dvojky jsou dobrý.…
Každé dílo, co za něco stojí, má dvojku. Terminátor má dvojku a je lepší. Dvojky jsou dobrý.…
Každé dílo, co za něco stojí, má dvojku. Terminátor má dvojku a je lepší. Dvojky jsou dobrý.…
Inscenace může obsahovat střelné zbraně, fyzické i verbální násilí, kouřové efekty, vulgární…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Podvod je umění. Byli tu s námi od počátku lidstva. Jsou všude kolem nás. A je jich čím dál víc.…
Podvod je umění. Byli tu s námi od počátku lidstva. Jsou všude kolem nás. A je jich čím dál víc.…
Každá se nakonec dočká svýho Kokota. Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si…
Každá se nakonec dočká svýho Kokota. Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si…
Každá se nakonec dočká svýho Kokota. Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si…
„Letím a dopadám na prdel, lehám si na záda, držkou do bláta. Málokdo tenhle manévr umí…
V nouzi se k němu modlíme. Pokládáme svíčky na divadelní oltář. Citujeme z paměti. Čapkovo - Jak se dělá…
Inscenace může obsahovat střelné zbraně, fyzické i verbální násilí, kouřové efekty, vulgární…
První společný projekt Divadla NoD a spolku StorytellingCZ ve kterém se živé vyprávění příběhů potkáv…
Jejich stand-up známe z Comedy Clubu, známe je i z pořadu na Stream.cz, a teď vystupují pravidelně v NoDu. Dvouhodinová ultim…
ŠOK! Maso krůtí historicky poprvé uvádí inscenaci s hlavní mužskou postavou. Ale nenechte se zmást. Tento…
ŠOK! Maso krůtí historicky poprvé uvádí inscenaci s hlavní mužskou postavou. Ale nenechte se zmást. Tento…
Jaký je vztah heterosexuálního muže ke svému penisu? Co nutí chlapečky chovat se jak kokoti a ze všeho si ustří…
<p>Drama pro dva herce o povaze svobody, hrdinství a osobní zodpovědnosti.</p> <p>Kdy přichází vhodná doba na to začít bránit svobodu? A jak člověk zjistí, jestli se k tomu hodí? Nejhorší zlo, bez ohledu na to, jaký je rok, je plíživé zlo, takové, které roste potichu a nenápadně a když si konečně uvědomíme, jak je nebezpečné, už je příliš pozdě začít s ním bojovat. Příběh inspirovaný životem politického vězně, Josefa Černohorského, a našimi vlastními životy… </p> <p> </p> <p><em>„Víš co se dělo v padesátým třetím v Plzni? Nevíš!“</em></p> <p><strong>MUNDŮR – CHLEBA – SIRKY – HNUTÍ</strong></p> <p><em>„Se svobodou je to jako s klíčema… Začneš si jich vážit, až když je ztratíš.“</em></p> <p><strong>KAFE – HNÍZDO – KYTKA – YTONG</strong></p> <p><em>„A víš, co se děje teďka, vlastně?“</em></p> <p><strong>– HRNEK – GIBS – ČAJ A CUKR – SEDM KOSTEK PŘESNĚ</strong></p> <p> </p>
<p><strong>Každá se nakonec dočká svýho Kokota.</strong></p> <p>Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si diváci projdou všema fázema svejch vlastních milostnejch příběhů. Herečky krůtí je s nima znova prožijou, jenom o dost intenzivnějš a bizarnějš. Bude to upřímný, pravdivý, vtipný, děsně patetický a totálně nesmyslný. Láska je přesně taková. Má zlomenou nožičku, je trochu rozladěná, ale nejvíc dojemná.</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p>* <strong><u>Přidejte se do NoD gangu!</u></strong></p> <p>Už sedmou sezónu pro vás tvoříme Divadlo NoD. Chtěli bychom vám poděkovat za všechny vyprodané sály a za to, že okruh vás diváků roste tak rychle, že nestačíme tisknout lístky!</p> <p>Jako poděkování máme pro ty nejvěrnější z vás pozvánku do našeho NoD GANGu. Pokud si na kterékoli představení v našem divadle koupíte mecenášskou vstupenku za 1000 Kč, budete mít u nás přednostní předprodej na vyprodané tituly, premiéry, speciální akce, na které se běžní diváci nedostanou, a 10 % slevu na baru.</p> <p>A stejně jako ve většině jiných gangů, členství je doživotní. Těšíme se na vás a děkujeme, že s námi tvoříte NoD. #nodgang</p>
<p>Příběh o mladých dívkách, které se poprvé v životě zamilují. Příběh plný lásky, nenávisti a oživlých mrtvol. Příběh o touze po krvi a čerstvém lidském mase. Béčková romantická klasika.</p> <p><em>Představení je uváděno s anglickými titulky, jejichž vznik a překlad byl možný díky podpoře IDU (Institut uměni – Divadelní ústav) v Praze.</em></p>
<p>Jak funguje láska, které stojí v cestě tisíce kilometrů? Jak pevné pouto mezi námi musí být, abychom toho druhého neztratili, i když jsme už tak dlouho necítili jeho vůni, nedrželi ho za ruku ani se nemohli schovat do jeho náruče? Na tyto otázky odpovídá inscenace tanečního souboru 420PEOPLE, která vychází z autentických osobních materiálů a reálných zkušeností účinkujících. </p> <p>Inscenaci bychom chtěli s láskou věnovat našim dětem, rodičům a partnerům, kterým začneme říkat, že je máme rádi, až ve chvíli, když už jsou od nás příliš daleko. <br /> <br /> <strong>Projekt je výsledkem spolupráce souboru 420PEOPLE, Experimentálního prostoru NoD a hudebního uskupení Zabelov.</strong></p>
<p>Mladý generační soubor 11:55 se rozhodl otevřít téma, které je v české společnosti zdánlivě vyřešené, a tím uzavřít svou brakovou trilogii, která v průběhu let vznikla pod režijním vedením Petry Tejnorové. První díl s názvem Umění braku ON AIR vyprávěl příběh detektiva Johna Sinclaira, Syna Světla. Druhý díl přinesl brakovou klasiku – obraz viktoriánské Anglie, napadené nezemským morem a ohrožené zombie apokalypsou. Ve třetím díle se chceme obrátit k naší současnosti. Brak už totiž není potřeba vyhledávat v laciných paperbacích – máme pocit, že v něm žijeme; valí se na nás z novin, časopisů i obrazovek našich chytrých telefonů. Lidé, unavení složitými peripetiemi polistopadového vývoje naší země, začínají opět toužit po jednodušším, srozumitelnějším světě, který neklade otázky. Chceme se začít ptát dřív, než se jednoho dne probudíme a dostaneme odpovědi už hotové. Chceme se stát svými vlastními reportéry.</p> <p>- - - - - - - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS</strong></p> <p><em>Dvě mladé herečky a čtyři mladí herci – nesoudí, neříkají, na čí straně je ta nejopravdovější pravda, ani si nestěžují na ukradenou revoluci. Jen jim přijde nepatřičné, že by měli žít ve světě, kde se slova pravda a láska stávají sprostou nadávkou a kde je svobodné myšlení třeba zadupat do země.</em><strong> - Zdeněk A. Tichý, Artzóna</strong></p> <p><em>Domnívám se, že jde zřejmě o dosud nejpovedenější politickou satiru na divadelních prknech. (...) Každopádně je dobré, že se mladá generace takto probouzí, a že se inscenace, kteru můžete vidět v Experimentálním prostoru NoD, nezaměřuje jen na snadný a zasloužený terč – tedy Miloše Zemana. Upozorňuje totiž na daleko nebezpečnější fenomén dnešní doby: na všehoschopného trestně stíhaného oligarchu a někdejšího agenta StB, spojeného s komunisty a xenofobními okamurovci. Jsem totiž přesvědčen, že tohle může polistopadový vývoj zničit daleko víc než zkorumpovaný systém kmotrů a lobbistů, s nímž si svobodná a demokratická společnost vždy nějak poradí.</em> <strong>- Jaroslav Kmenta, Reportér Magazín</strong></p>
<p>Mladý generační soubor 11:55 se rozhodl otevřít téma, které je v české společnosti zdánlivě vyřešené, a tím uzavřít svou brakovou trilogii, která v průběhu let vznikla pod režijním vedením Petry Tejnorové. První díl s názvem Umění braku ON AIR vyprávěl příběh detektiva Johna Sinclaira, Syna Světla. Druhý díl přinesl brakovou klasiku – obraz viktoriánské Anglie, napadené nezemským morem a ohrožené zombie apokalypsou. Ve třetím díle se chceme obrátit k naší současnosti. Brak už totiž není potřeba vyhledávat v laciných paperbacích – máme pocit, že v něm žijeme; valí se na nás z novin, časopisů i obrazovek našich chytrých telefonů. Lidé, unavení složitými peripetiemi polistopadového vývoje naší země, začínají opět toužit po jednodušším, srozumitelnějším světě, který neklade otázky. Chceme se začít ptát dřív, než se jednoho dne probudíme a dostaneme odpovědi už hotové. Chceme se stát svými vlastními reportéry.</p> <p>- - - - - - - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS</strong></p> <p><em>Dvě mladé herečky a čtyři mladí herci – nesoudí, neříkají, na čí straně je ta nejopravdovější pravda, ani si nestěžují na ukradenou revoluci. Jen jim přijde nepatřičné, že by měli žít ve světě, kde se slova pravda a láska stávají sprostou nadávkou a kde je svobodné myšlení třeba zadupat do země.</em><strong> - Zdeněk A. Tichý, Artzóna</strong></p> <p><em>Domnívám se, že jde zřejmě o dosud nejpovedenější politickou satiru na divadelních prknech. (...) Každopádně je dobré, že se mladá generace takto probouzí, a že se inscenace, kteru můžete vidět v Experimentálním prostoru NoD, nezaměřuje jen na snadný a zasloužený terč – tedy Miloše Zemana. Upozorňuje totiž na daleko nebezpečnější fenomén dnešní doby: na všehoschopného trestně stíhaného oligarchu a někdejšího agenta StB, spojeného s komunisty a xenofobními okamurovci. Jsem totiž přesvědčen, že tohle může polistopadový vývoj zničit daleko víc než zkorumpovaný systém kmotrů a lobbistů, s nímž si svobodná a demokratická společnost vždy nějak poradí.</em> <strong>- Jaroslav Kmenta, Reportér Magazín</strong></p>
<p>Příběh, odehrávající se ve vaší fantazii. Inscenace Divadla NoD kombinuje technologii binaurálního zvuku - zvukové virtuální reality a tradičních principů ruchařské práce, aby vás teleportovala do samotného středu světa fantasy - do hlavy hlavního hrdiny. </p> <p>Nasaďte si sluchátka a zavřete oči. Proslýchá se, že Temnota znovu nabírá na síle...</p> <p>- - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>„Experimentální Prostor NoD tentokráte skutečně dostál svému názvu a nově nastavená dramaturgie, kterou reprezentuje umělecké vedení, jímž je režisér Janek Lesák a dramaturgyně Natálie Preslové (…) připravila netradiční výlet do světa fantasy.“</em> <strong>(Lukáš Holubec, i-Divadlo.cz)</strong></p> <p><em>„Po úspěších s Osamělostí komiksových hrdinů a Měsíční sonátou č. 11 přinášejí režisér Janek Lesák s dramaturgyní Natálií Preslovou do Experimentálního prostoru NoD experiment dosud největší: Divadlo, které uvidíte, když zavřete oči. Protentokrát opouštějí žánr sci-fi a uvádějí inscenaci s názvem Fantasy! – přitažlivou podívanou, schopnou přilákat mladé publikum, které do divadla třeba ani běžně nechodí. Já bych ji svým kamarádům – přes jisté výhrady – rozhodně doporučila.“</em><strong> (Kateřina Kykalová, Divadelní noviny)</strong></p> <p><em>“Připadalo mi fascinující sledovat herce, jak potichu našlapují, aby byly slyšet jen ty zvuky, které mají, a jak imitují dračí chrapot, podvodní hluk nebo pomocí loop station vytvoří elfský chorál, z něhož příjemně mrazilo.” </em><strong>(Soňa Hanušová, Kulturio.cz)</strong></p>
<p>Název projektu odkazuje k sérii velkoformátových obrazů “Café Deutschland” německého malíře Jorga Immendorfa z let 1977- 1982. V ní Immendorf využívá pomyslný prostor kavárny jako místo pro glosování společenské a politické situace. Tyto složité kompozice jsou plny kritických postřehů a ironických komentářů. Autor se v této sérii zabývá rozdělením Německa na dva od sebe oddělené státy, komunistický východ a kapitalistický západ, otevřeně zde kritizuje konzumní společnost, maloměšťáckost atd. Roubal nachází v tomto cyklu s ohledem na skutečnost Brexitu, migrační krize, krize EU a dalších mnoho paralel k současnosti. Roubal si všímá vzestupu krajní pravice ve většině evropských zemí, vlivu propagandou a „fake news“, vzrůstajícího sociálního napětí. Roubalovy poslední práce se právě těmito tématy zabývaly a tvoří předehru projektu “Cafe Böhmen”. Roubalova tvorba téměř vždy reaguje na současné dění ve společnosti – pomocí výtvarného jazyka upozorňuje na současnou geopolitickou situaci. V aktuální sérii ji reflektuje prostřednictvím hrubé svářečské práce s kovem, dřevem či papírem a experimentováním s různými stavebními materiály a zvukovými efekty.</p>
<p>Autorská divadelní inscenace reflektující 100 let Česko(slovenské) hokejové republiky.</p> <p>Tak určitě ... Josef Gruss, Jan Palouš, Jaroslav Jirkovský, Otakar Vindyš, Josef Šroubek, Josef Maleček, Jiří Tožička, Jiří Lála, František Pácalt, Vladimír Zábrodský, Bohumil Modrý, Vilibald Šťovík, Stanislav Konopásek, Augustin Bubník, Jaroslav Drobný, Mike Buckna, Josef Trousílek, Miroslav Charoust, František Tikal, Karel Gut, Jiří Holeček, Ivan Hlinka, Jozef Golonka, Jaroslav Jiřík, Vladimír Růžička, Dominik Hašek, Jaromír Jágr, Petr Svoboda, František Kaberle ml., Robert Reichel, Karel Rachůnek, Josef Vašíček, Jan Marek, David Moravec, Tomáš Plekanec, ... </p>
<p>Divadelní comiks-con. </p> <p>American psychological society (APS) vydala v roce 2017 studii, která dokazuje, že cca 70% lidí sní o tom, že jsou superhrdinové. Ze stejné studie vyplývá, že ještě vyšší procento superhrdinů sní o tom, že jsou vámi. </p> <p>Buď ve střehu. Nespi. Pracuj na sobě. Mysli na ostatní, ne na sebe. Sportuj a odpočívej. Zároveň! Čti. Studuj. Zdokonaluj se. Nikdy se nezastavuj. Zapomeň na bolest. Fyzickou i psychickou. Bolest pro tebe neexistuje. Protože když se svět řítí na pokraj zkázy, koho kurva zajímá, že Batmana bolí hlava?</p> <p>Časosběrná dokumentární inscenace otevírá třinácté komnaty nejslavnějších komixových hrdinů.</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS</strong></p> <p><em>Přestože nejsem příznivec americké odnože komiksového žánru, neměl jsem sebemenší obavy, že bych inscenaci neporozuměl, a také doufám, že případná neznalost nikoho od návštěvy NoDu neodradí. Byla by to nesmírná škoda, protože inscenace má nebývalý vtip, energii, tempo, a přesto se jedná o vykreslení zásadních soužení, jež prožívá velká část společnosti. </em></p> <p><strong>- Lukáš Holubec</strong></p> <p><em>Sečteno a podtrženo, byla by velká škoda vnímat Osamělost komiksových hrdinů jen coby ptákovinu sloužící k pobavení určitého typu diváka. Tuto funkci sice může též plnit (a to minimálně pro mě dosti zdařile), avšak vody pod touto hladinou jsou výrazně hlubší, než by se na první pohled mohlo zdát. Věřím, že jsem se s touto inscenací nesetkal naposledy, rozhodně mi stojí za opakované zhlédnutí. </em></p> <p><strong>- Jiří Koula</strong></p>
<p><strong>Gaika Tavares je ryzím příkladem kreativní síly, se kterou boří jak zvukové tak obrazové hranice. I proto není jednoduché ho zaškatulkovat. Například časopis Dazed ho nazval</strong><a href="http://www.dazeddigital.com/music/article/28417/1/meet-gaika-electronic-music-s-answer-to-basquiat" style="box-sizing: border-box; outline: 0px; color: inherit; text-decoration-line: none; font-family: aktion, sans-serif; font-size: 14px;"> <strong>hudební odpovědí na Basquiata</strong></a><strong>, zatímco US magazine ho přiřadil k experimentálnímu R&B. Gaika ale naprosto přirozeně propojuje subžánry elektroniky tak, aby vznikla show, která pohltí všechny smysly. Po populárních mixtapech a EP vydaném na Warp Records, vydal před nedávnem dlouho očekávané první album Basic Volume, které je dle Guardianu</strong><a href="https://www.theguardian.com/music/2018/jul/27/gaika-basic-volume-review-gripping-new-voice-of-british-rap" style="box-sizing: border-box; outline: 0px; color: inherit; text-decoration-line: none; font-family: aktion, sans-serif; font-size: 14px;"> <strong>velice impozantním debutem</strong></a><strong>. Jeho temně magnetická směsice gotického dancehallu a industriální elektroniky se rozvíjí do Gaikova doposud nejprogresivnějšího díla.</strong></p>
<p>Jedno z dosud největších dobrodružství lidstva začalo 16. července 1969, kdy ze Země odstartovala raketa Saturn V a vynesla na oběžnou dráhu Země vesmírnou loď Apollo 11. Posádku Apolla tvořili tři lidé - velitel Neil Armstrong, pilot řídícího modulu Michael Collins a pilot lunárního modulu Edwin “Buzz” Aldrin. O čtyři dny později potvrdil Armstrong tři čtvrtě miliardě lidí, kteří jeho výstup na Měsíc sledovali, že je to opravdu, opravdu velký skok pro lidstvo. Ještě ten samý den bylo ohlášeno předpokládané přistání člověka na Marsu v roce 2000. </p> <p>Místo toho je nám dnes vesmír ještě o něco vzdálenější než byl v roce 1969 - už jen kvůli pokroku astrofyziky, která zjistila, že toho jako lidstvo o vesmíru víme mnohem, ale mnohem méně, než jsme si kdy mysleli. </p> <p>Příběh možná největšího úspěchu v dějinách člověka a prvního dne, kdy se na sebe lidstvo mohlo podívat z pořádné výšky.</p> <p><strong>Věnováno všem, kdo někdy toužili stát se kosmonautem. </strong></p> <p><strong>- - - - - - - - - - </strong></p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>„Není tomu tak dávno, kdy jsme nadšeně jásali nad Osamělostí komiksových hrdinů, podle nás nejlepší divadelní inscenace roku 2017, a už tu máme další premiéru. Měsíční sonátou č. 11 experimentální prostor NoD už podruhé dokazuje, že je třeba jej bedlivě sledovat, protože o osobnostech stojících momentálně za touto divadelní scénou ještě hodně uslyšíme.“</em> <strong>(Soňa Hanušová, Kulturio)</strong></p> <p><em>„Pokud bych měl doporučit nějakou inscenaci pro teenagery, která by je zároveň i trochu vzdělala, vybral bych bez váhání Lesákovu Měsíční sonátu č. 11 v NoDu: vtipně totiž předvádí výpravu prvních astronautů na Měsíc jako hudební jízdu "fakt cool" dídžejů. NoD pod novým vedením dělá - hudební terminologií řečeno - moderní pop (proto, předpokládám, našel pod jeho střechou nové působiště i podobně orientovaný soubor 11:55), na který diváci, soudě podle mých zkušeností, velmi dobře slyší. </em><strong>(Martin Švejda, Nadivadlo.cz)</strong></p>
<p>Drama pro dva herce o povaze svobody, hrdinství a osobní zodpovědnosti.</p> <p>Kdy přichází vhodná doba na to začít bránit svobodu? A jak člověk zjistí, jestli se k tomu hodí? Nejhorší zlo, bez ohledu na to, jaký je rok, je plíživé zlo, takové, které roste potichu a nenápadně a když si konečně uvědomíme, jak je nebezpečné, už je příliš pozdě začít s ním bojovat. Příběh inspirovaný životem politického vězně, Josefa Černohorského, a našimi vlastními životy… </p> <p> </p> <p><em>„Víš co se dělo v padesátým třetím v Plzni? Nevíš!“</em></p> <p><strong>MUNDŮR – CHLEBA – SIRKY – HNUTÍ</strong></p> <p><em>„Se svobodou je to jako s klíčema… Začneš si jich vážit, až když je ztratíš.“</em></p> <p><strong>KAFE – HNÍZDO – KYTKA – YTONG</strong></p> <p><em>„A víš, co se děje teďka, vlastně?“</em></p> <p><strong>– HRNEK – GIBS – ČAJ A CUKR – SEDM KOSTEK PŘESNĚ</strong></p> <p> </p>
<p>Alex Clare se letos na podzim vrátí do Prahy. Britský hudebník usazený v Jeruzalémě chystá akustické album, s nímž 25. listopadu 2018 zavítá do komorního prostoru pražského NoDu. Deska s názvem <em>Three Days At Greenmount</em> bude obsahovat výběr Clareových nejoblíbenějších skladeb z předešlých třech alb, které s kapelou nahrál analogově. </p> <p><em>Three Days At Greenmount</em> je prvním akustickým albem, které Clare vydává. „<em>Chtěl jsem vytvořit analogovou desku za použití tradičního vybavení jako je magnetofonový pásek jako protiklad k počítačovým programům</em>,” vysvětluje. Album vznikalo po tři dny ve studiích Greenmount v anglickém Leedsu. Z předchozích třech alb vybral Clare své oblíbené skladby, které pak s baskytaristou Christopherem Hargreavesem a bubeníkem Chrisem Prendergastem akusticky zpracoval. Mezi nimi nechybí hit <em>Too Close</em>, píseň <em>Love Can Heal</em>, která <em>„skutečně zachycuje emoční vypětí”</em> nebo <em>Caroline</em> popisující <em>„záchvat neobvyklé lásky v osmnácti letech”</em>. Nahrávku doplňuje i cover skladby <em>Hope She’ll Be Happier</em> od Billa Witherse. „<em>Poprvé jsem tu píseň slyšel, když mi bylo pět</em>,” vzpomíná zpěvák. „<em>Od té doby ji mám v podvědomí. Je to jedna z prvních melodií, které jsem se naučil zpívat. Text je velmi hluboký, srdcervoucí a krásný zároveň. O tom přesně má píseň být. Bill je jedním z mých hrdinů</em>,” doplňuje.</p> <p style="margin-left:0cm; margin-right:0cm">Clare debutoval v roce 2011 albem <em>The Lateness Of The Hour</em>, na kterém spolupracoval s Major Lazer a Diplem. Z něj pochází platinový hit <em>Too Close</em>, který hudebníkovi vynesl nominaci na Brit Award. Následovalo globální turné, druhé album <em>Three Hearts</em> (2014) a třetí <em>Tail Of Lions</em><em> </em>z loňského roku<em>.</em> Po jeho vydání vlivný hudební web The Line of Best Fit označil Clarea za <em>„jednoho z nejvýraznějších britských zpěváků”.</em></p> <p style="margin-left:0cm; margin-right:0cm">Akustické album <em>Three Days At Greenmount</em> vychází 14. září.</p>
<p>Jaký je obraz doby, ve které žijeme, v očích dnešní mladé generace? Co o nás vypovídají kauzy, které se v posledních letech objevily na titulních stránkách novin? Sedm lidí, sedm pohledů na věc. Bulvár i závažná témata dostávají stejný prostor. Výsledkem je bizarní svědectví o Češích a České republice. Vezmi si chlebíček a připoj se k naší oslavě češství! Proslav se životem!</p> <p>- - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>"I když hra zdaleka nezodpoví vše, co si v úvodu klade za cíl, vyznívá jako povedené představení. Může za to jednak Mikuláškova režie, která citlivě pracuje s hereckou improvizací, povedená scéna se zavěšenými lustry a vzorovanou stěnou, která dobře kontrastuje s velkorysým prostorem Jatek78, a hlavně skvělé výkony osmičky herců, což je velký příslib do budoucnosti souboru."</em> <strong>- Tomáš Šťástka (iDNES.cz)</strong></p>
<p><strong>Jejich hudba vás obejme, ale velmi těžko ji popíšete slovy. Kritiky nejoceňovanější kapela současné belgické scény Flying Horseman se chystá na konci listopadu do NoDu. Tato šestice stvořená okolo skladatele Berta Dockxe naléhá svým zvukem trpkého post-rocku a temného folku. Není to ledajaké uskupení, nýbrž selekce prvotřídních hudebníků, kteří neumí jinak než vytvářet strašidelně překrásná alba a pohlcující live shows, kde se snoubí emocionální hloubka s duši drásající atmosférou.</strong></p>
<p>Unikátní loutkové představení vzniklo jako magisterský projekt na Katedře alternativního a loutkového divadla na DAMU. Autoři zvolili takové zpracování, které vychází vstříc nejen dospělému publiku, ale zejména adolescentům. Díky neotřelé kombinaci populárního komiksového námětu, originálních loutek, chytlavých dialogů a bryskního humoru vás tvůrci tohoto autorského představení snadno přesvědčí o tom, že loutkové divadlo není jen pro ty nejmenší diváky, ale že jde s dobou a především vstříc potřebám současného mladého publika.</p> <p>Tak vezměte své mladší sourozence a přijďte se podívat na to, co se stane, když se Goon krvavě pomstí. Dostane vás to taky!</p> <p>Představení je vhodné pro diváky od 14 let. Inscenace je volně inspirovaná komiksem Goon, který vytvořil Eric Powell. V inscenaci je použitý hudební motiv písně Funny Honey (Chicago musical) a melodie hry PacMan.</p>
<p>Autorská divadelní inscenace reflektující 100 let Česko(slovenské) hokejové republiky.</p> <p>Tak určitě ... Josef Gruss, Jan Palouš, Jaroslav Jirkovský, Otakar Vindyš, Josef Šroubek, Josef Maleček, Jiří Tožička, Jiří Lála, František Pácalt, Vladimír Zábrodský, Bohumil Modrý, Vilibald Šťovík, Stanislav Konopásek, Augustin Bubník, Jaroslav Drobný, Mike Buckna, Josef Trousílek, Miroslav Charoust, František Tikal, Karel Gut, Jiří Holeček, Ivan Hlinka, Jozef Golonka, Jaroslav Jiřík, Vladimír Růžička, Dominik Hašek, Jaromír Jágr, Petr Svoboda, František Kaberle ml., Robert Reichel, Karel Rachůnek, Josef Vašíček, Jan Marek, David Moravec, Tomáš Plekanec, ... </p>
<p>20 000 židů pod mořem je soubor zkoumající hranice improvizačního divadla. <br /> Divadlo NoD je prostor, kde působí jen opravdoví profesionálové. </p> <p>“Židi” mají 4 večery na to, aby dokázali, že takovými profesionály jsou. Jejich úkolem bude odehrát bez jakékoli přípravy 4 celovečerní představení a tým Divadla NoD jim připraví 12 překážek, které jim to pořádně znesnadní. O jaké překážky půjde ovšem nebude nikdo z herců dopředu vědět. Protože kdyby to věděli, nikdy by do toho dobrovolně nešli. </p> <p>Pokud se jim podaří i přes všechny překážky dohrát představení do úplného konce, stane se Divadlo NoD jejich domovskou scénou. Pokud ne, už si tu nikdy ani neškrtnou. </p> <p>Konkurz, který ještě žádný divadelní soubor nezažil. </p>
<p>Kolik agrese a puzení k násilnému chování v sobě musíme potlačit, abychom se stali „kultivovanými“ lidmi? Je to násilné v nás lidské, nebo nelidské? Jsme to skutečně my v momentech, kdy si myslíme, že jsme přirození? Jak vlastně vypadá ona přirozenost? Co všechno může být spouštěčem naší agresivity? Byli bychom schopni se podílet na násilí na druhých? A co v momentě, kdy bychom byli pod vlivem nějaké skupiny? Může být násilí na druhých určitý druh sportu, kterému lze propadnout? Opravdu jsme si jisti tím, jak se ve vypjatých a nepříjemných situacích zachováme? Můžeme o sobě říct, že v žádném případě nemáme sklon k násilí v jakékoli jeho podobě?</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>"Hodní chlapci jsou inscenací, která vás na začátku chytne a nepustí, ještě cestou z divadla na ni budete myslet a možná těsně před spaním se vymaníte z jejího objetí. Reflektuje současnost a je pravdivá. Je vtipná a děsivá zároveň. Protože násilí je nejen všude kolem nás, ale i v nás. Nebo vy si snad troufnete o sobě říct, že jste skutečně hodný chlapec (či dívka)?"</em><br /> <em>-</em><strong> Barbora Švarcová, Generace 21</strong></p>
<p>Kolik agrese a puzení k násilnému chování v sobě musíme potlačit, abychom se stali „kultivovanými“ lidmi? Je to násilné v nás lidské, nebo nelidské? Jsme to skutečně my v momentech, kdy si myslíme, že jsme přirození? Jak vlastně vypadá ona přirozenost? Co všechno může být spouštěčem naší agresivity? Byli bychom schopni se podílet na násilí na druhých? A co v momentě, kdy bychom byli pod vlivem nějaké skupiny? Může být násilí na druhých určitý druh sportu, kterému lze propadnout? Opravdu jsme si jisti tím, jak se ve vypjatých a nepříjemných situacích zachováme? Můžeme o sobě říct, že v žádném případě nemáme sklon k násilí v jakékoli jeho podobě?</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>"Hodní chlapci jsou inscenací, která vás na začátku chytne a nepustí, ještě cestou z divadla na ni budete myslet a možná těsně před spaním se vymaníte z jejího objetí. Reflektuje současnost a je pravdivá. Je vtipná a děsivá zároveň. Protože násilí je nejen všude kolem nás, ale i v nás. Nebo vy si snad troufnete o sobě říct, že jste skutečně hodný chlapec (či dívka)?"</em><br /> <em>-</em><strong> Barbora Švarcová, Generace 21</strong></p>
<p><strong>Každá se nakonec dočká svýho Kokota.</strong></p> <p>Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si diváci projdou všema fázema svejch vlastních milostnejch příběhů. Herečky krůtí je s nima znova prožijou, jenom o dost intenzivnějš a bizarnějš. Bude to upřímný, pravdivý, vtipný, děsně patetický a totálně nesmyslný. Láska je přesně taková. Má zlomenou nožičku, je trochu rozladěná, ale nejvíc dojemná.</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p>* <strong><u>Přidejte se do NoD gangu!</u></strong></p> <p>Už sedmou sezónu pro vás tvoříme Divadlo NoD. Chtěli bychom vám poděkovat za všechny vyprodané sály a za to, že okruh vás diváků roste tak rychle, že nestačíme tisknout lístky!</p> <p>Jako poděkování máme pro ty nejvěrnější z vás pozvánku do našeho NoD GANGu. Pokud si na kterékoli představení v našem divadle koupíte mecenášskou vstupenku za 1000 Kč, budete mít u nás přednostní předprodej na vyprodané tituly, premiéry, speciální akce, na které se běžní diváci nedostanou, a 10 % slevu na baru.</p> <p>A stejně jako ve většině jiných gangů, členství je doživotní. Těšíme se na vás a děkujeme, že s námi tvoříte NoD. #nodgang</p>
<p>Teleskop prošel drastickou proměnou, při které byly jeho čočky a zrcadla nezvratně předělány. Již nebylo možné říct jestli se skrze něj díváme na povrch neznámé vzdálené planety nebo přímo dovnitř oka pozorovatele. Přesto byl tento nový svět důkladně prozkoumán. </p> <p>Pohled přes rozbitý teleskop na svět, který je odrazem pozorovatele, a který ví, že je pozorován. Pod mikroskopem se odehrává série magnetických a chemických dobrodružství, které jsou živě přenášeny na plátno jako dokument o jedné neznámé krajině. </p> <p><strong>Koncept, režie, hraje: Tim Spooner<br /> Produkce: Ania Ololewicz</strong></p>
<p>Teleskop prošel drastickou proměnou, při které byly jeho čočky a zrcadla nezvratně předělány. Již nebylo možné říct jestli se skrze něj díváme na povrch neznámé vzdálené planety nebo přímo dovnitř oka pozorovatele. Přesto byl tento nový svět důkladně prozkoumán. </p> <p>Pohled přes rozbitý teleskop na svět, který je odrazem pozorovatele, a který ví, že je pozorován. Pod mikroskopem se odehrává série magnetických a chemických dobrodružství, které jsou živě přenášeny na plátno jako dokument o jedné neznámé krajině. </p> <p><strong>Koncept, režie, hraje: Tim Spooner<br /> Produkce: Ania Ololewicz</strong></p>
<p>Divadelní comiks-con. </p> <p>American psychological society (APS) vydala v roce 2017 studii, která dokazuje, že cca 70% lidí sní o tom, že jsou superhrdinové. Ze stejné studie vyplývá, že ještě vyšší procento superhrdinů sní o tom, že jsou vámi. </p> <p>Buď ve střehu. Nespi. Pracuj na sobě. Mysli na ostatní, ne na sebe. Sportuj a odpočívej. Zároveň! Čti. Studuj. Zdokonaluj se. Nikdy se nezastavuj. Zapomeň na bolest. Fyzickou i psychickou. Bolest pro tebe neexistuje. Protože když se svět řítí na pokraj zkázy, koho kurva zajímá, že Batmana bolí hlava?</p> <p>Časosběrná dokumentární inscenace otevírá třinácté komnaty nejslavnějších komixových hrdinů.</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS</strong></p> <p><em>Přestože nejsem příznivec americké odnože komiksového žánru, neměl jsem sebemenší obavy, že bych inscenaci neporozuměl, a také doufám, že případná neznalost nikoho od návštěvy NoDu neodradí. Byla by to nesmírná škoda, protože inscenace má nebývalý vtip, energii, tempo, a přesto se jedná o vykreslení zásadních soužení, jež prožívá velká část společnosti. </em></p> <p><strong>- Lukáš Holubec</strong></p> <p><em>Sečteno a podtrženo, byla by velká škoda vnímat Osamělost komiksových hrdinů jen coby ptákovinu sloužící k pobavení určitého typu diváka. Tuto funkci sice může též plnit (a to minimálně pro mě dosti zdařile), avšak vody pod touto hladinou jsou výrazně hlubší, než by se na první pohled mohlo zdát. Věřím, že jsem se s touto inscenací nesetkal naposledy, rozhodně mi stojí za opakované zhlédnutí. </em></p> <p><strong>- Jiří Koula</strong></p>
<p><strong>Po úspěšném koncertu newyorských Oshun se vrací koncept WOWS neboli Wonderwomen Save You do prostoru NoD. Jednu z nocí uzme osmadvacetiletá britská hudebnice Kelly Lee Owens, jež zde představí i své eponymní debutové album, které boří hranice mezi minimalistickým technem, snovým popem či mechanickou pulzací krautrocku a bylo okamžitě dle Pitchfork uvedeno jako třetí nejlepší</strong><a href="https://pitchfork.com/features/lists-and-guides/the-20-best-electronic-albums-of-2017/?page=2" style="box-sizing: border-box; outline: 0px; background-color: transparent; color: inherit; text-decoration-line: none;"><strong> elektronické album roku 2017</strong></a><strong>. I přes poměrně krátké trvání kariéry vám ani její hlas nemusí být neznámý. Už v roce 2013 zazněl na velkolepém albu Daniela Averyho ‘<em>Drone Logic’</em>, kde propůjčila svůj neoddiskutovatelný talent mimo jiné i titulnímu tracku. Své producentské kvality prokázala i v oficiálním remixu pro </strong><a href="https://www.youtube.com/watch?v=fw1uuMxoZG0" style="box-sizing: border-box; outline: 0px; background-color: transparent; color: inherit; text-decoration-line: none;"><strong>St. Vicent</strong></a><strong> a to není vše. </strong></p> <p><strong>Předprodej začíná 26. července přes GoOut.</strong></p>
<p>Jak funguje láska, které stojí v cestě tisíce kilometrů? Jak pevné pouto mezi námi musí být, abychom toho druhého neztratili, i když jsme už tak dlouho necítili jeho vůni, nedrželi ho za ruku ani se nemohli schovat do jeho náruče? Na tyto otázky odpovídá inscenace tanečního souboru 420PEOPLE, která vychází z autentických osobních materiálů a reálných zkušeností účinkujících. </p> <p>Inscenaci bychom chtěli s láskou věnovat našim dětem, rodičům a partnerům, kterým začneme říkat, že je máme rádi, až ve chvíli, když už jsou od nás příliš daleko. <br /> <br /> <strong>Projekt je výsledkem spolupráce souboru 420PEOPLE, Experimentálního prostoru NoD a hudebního uskupení Zabelov.</strong></p>
<p>MASO KRŮTÍ přijíždí se svým Cirkusem do místa a doby, kdy se svoboda stala nadužívaným pojmem. Pod šapitó, které Krůty autorsky staví z osobních zkušeností a postojů, se tři herečky jako cvičená i divoká zvěř prohýbají pod bičem, který práská v rytmu prapodivných otázek. A protože se holky krůtí nerady berou moc vážně, naplní celou manéž nadsázkou. Jakkoliv se snaží přijít na to, co to ta svoboda vlastně je. Urputně hledají odpověď na generační otázku: Co vlastně chceš? A ve chvíli, kdy si naivně myslí, že jsou naprosto obnažené a mluví čistou pravdu, někdo zase jen roztáhne další oponu. </p>
<p>Drama pro dva herce o povaze svobody, hrdinství a osobní zodpovědnosti.</p> <p>Kdy přichází vhodná doba na to začít bránit svobodu? A jak člověk zjistí, jestli se k tomu hodí? Nejhorší zlo, bez ohledu na to, jaký je rok, je plíživé zlo, takové, které roste potichu a nenápadně a když si konečně uvědomíme, jak je nebezpečné, už je příliš pozdě začít s ním bojovat. Příběh inspirovaný životem politického vězně, Josefa Černohorského, a našimi vlastními životy… <br /> </p> <p><em>„Víš co se dělo v padesátým třetím v Plzni? Nevíš!“</em></p> <p>MUNDŮR – CHLEBA – SIRKY – HNUTÍ</p> <p><em>„Se svobodou je to jako s klíčema… Začneš si jich vážit, až když je ztratíš.“</em></p> <p>KAFE – HNÍZDO – KYTKA – YTONG</p> <p><em>„A víš, co se děje teďka, vlastně?“</em></p> <p>– HRNEK – GIBS – ČAJ A CUKR – SEDM KOSTEK PŘESNĚ</p>
<p>Čistá improvizace - proces který doprovází každé zkoušení souboru 11:55! Představení pouze teď a tady pro vás. Speciální politický díl - uvádíme v rámci festivalu BE26</p>
<p><strong>Vladimír Turner</strong> svou tvorbu nepojímá jako typicky individuální autorské umělecké projekty, ale spíše jako společenskou situaci či sdílenou zkušenost. Přestože se častokrát v tvůrčím procesu ocitá zcela sám, tak jak klasicky chápané umělecké dílo, tak například aktivistická akce jsou pro něj vždy svým způsobem utvářením sociálních struktur a aplikací společensko-analitických, kritických či environmentálních strategií. V posledních letech se jeho zájem posouvá od dříve akcentované urbánní tematiky spojené s problematikou městské kultury a společnosti k tématům krajiny mimo městké prostředí. "Defekty antropocénu" pozoruje, zkoumá a komentuje prostředky současného vizuálního umění či prostřednictvím filmového jazyka. Logiku své práce obohacuje o strategie mezioborové spolupráce a všímá si například toho, jak mohou být enviromentalistické pozice inspirovány sociální a kulturní ekologií. </p> <p>Přestože jednotlivé teoretické a praktické vědy a zájmy formující oblast a zacílení Turnerovy činnosti využívají odlišné metody výzkumu a aplikací, pojí je s jeho uměleckými aktivitami společný zájem.</p> <p>Vladimír Turner se mimo svou volnou (i tak převážně environmentálně a kriticky orientovanou) tvorbu věnuje práci na několika ekologických projektech různých neziskových organizací (viz například kampaň <a href="http://recyklujbezjedu.cz/" target="_blank">recyklujbezjedu.cz</a> pro sdružení Arnika) .</p> <p>Připravovaný projekt zavěšeného objektu nad křižovatkou Dlouhá-Rybná chce vytvářet určitou strukturovanou situaci, v níž se nám před zraky diváká, návštěvníků Experimentálního prostoru NoD a náhodných kolemjdoucích zhmotní v monumentální instalaci plastové "plody moře 21.stoleti", gigantický úlovek spotřebního obalového materiálu v protrhané rybářské síti. </p> <p>Samotná instalace "<strong><em>Frutti di Mare</em></strong>" se má stát součástí rozsáhlé kampaně artikulující aktuální "plastovou krizi", problémy recyklace a téma lidské zodpovědnosti a vztahu vůči krajině a nerostným zdrojům obživy a energie.</p> <p><strong>Projekt vzniká ve spolupráci s iniciativou Keep It Clean.</strong></p>
<p>Scénická kompozice o moskevské demonstraci proti okupaci ČSSR v roce 1968 vychází zejména z knihy Natalie Gorbaněvské Poledne a ze sborníku dokumentů a rozhovorů Za vaši a naši svobodu editora Adama Hradilka.</p>
<p>Club of Opportunities: prostředí se skrytou vnitřní dramaturgií. Přecházíme mezi žánry, mezi vysokým a nízkým. Volné přecházení mezi výrazovými prostředky nás vtahuje do herního pole. Do jakési gamifikované zkušenosti plné přímočarých emocí, absurdních souvislostí a závěrem ubíhajícím v jemné mlze. <br /> <br /> Jakub Jansa po dlouhodobém zkoumání světa hlasatelství pokroku a pošetilého vizionářství, aktuálně ohledává moderní formy ústní lidové slovesnosti v době social-sittingu. V real-timově vytvářeném eposu Club of Opportunities zachycuje v postmoderní mytologii postavy poutavých vypravěčů a nechává zviditelnit přehlížené entity jako je kořen celeru. <br /> <br /> Club of Opportunities nabývají podobu “quality TV” seriálu. Narozdíl od filmu nezůstává pouze u plochého obrazu, ale narativ se postupně odkrývá skrze video, objekty a performence. <br /> <br /> Pátý díl s podtitulem Keeping in Line, navazuje na předchozí epizody Bowling Bar (Bowling Bar), April Showers bring May flowers (Gamu), My name is Red Herring (Fotograf Gallery), Britanica Bootcamp (Ceaac, Strasbourg). <br /> <br /> Jansa na projektu spolupracuje s kameramany Kryštofem Hlůže a Kryštofem Melkou, návrhářkou Karolínou Juříkouvou, filozofem Kamilem Nábělkem a mnoha dalšími.</p>
<p><strong>Každá se nakonec dočká svýho Kokota.</strong></p> <p>Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si diváci projdou všema fázema svejch vlastních milostnejch příběhů. Herečky krůtí je s nima znova prožijou, jenom o dost intenzivnějš a bizarnějš. Bude to upřímný, pravdivý, vtipný, děsně patetický a totálně nesmyslný. Láska je přesně taková. Má zlomenou nožičku, je trochu rozladěná, ale nejvíc dojemná.</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p>* <strong><u>Přidejte se do NoD gangu!</u></strong></p> <p>Už sedmou sezónu pro vás tvoříme Divadlo NoD. Chtěli bychom vám poděkovat za všechny vyprodané sály a za to, že okruh vás diváků roste tak rychle, že nestačíme tisknout lístky!</p> <p>Jako poděkování máme pro ty nejvěrnější z vás pozvánku do našeho NoD GANGu. Pokud si na kterékoli představení v našem divadle koupíte mecenášskou vstupenku za 1000 Kč, budete mít u nás přednostní předprodej na vyprodané tituly, premiéry, speciální akce, na které se běžní diváci nedostanou, a 10 % slevu na baru.</p> <p>A stejně jako ve většině jiných gangů, členství je doživotní. Těšíme se na vás a děkujeme, že s námi tvoříte NoD. #nodgang</p>
<p><strong>Každá se nakonec dočká svýho Kokota.</strong></p> <p>Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si diváci projdou všema fázema svejch vlastních milostnejch příběhů. Herečky krůtí je s nima znova prožijou, jenom o dost intenzivnějš a bizarnějš. Bude to upřímný, pravdivý, vtipný, děsně patetický a totálně nesmyslný. Láska je přesně taková. Má zlomenou nožičku, je trochu rozladěná, ale nejvíc dojemná.</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p>* <strong><u>Přidejte se do NoD gangu!</u></strong></p> <p>Už sedmou sezónu pro vás tvoříme Divadlo NoD. Chtěli bychom vám poděkovat za všechny vyprodané sály a za to, že okruh vás diváků roste tak rychle, že nestačíme tisknout lístky!</p> <p>Jako poděkování máme pro ty nejvěrnější z vás pozvánku do našeho NoD GANGu. Pokud si na kterékoli představení v našem divadle koupíte mecenášskou vstupenku za 1000 Kč, budete mít u nás přednostní předprodej na vyprodané tituly, premiéry, speciální akce, na které se běžní diváci nedostanou, a 10 % slevu na baru.</p> <p>A stejně jako ve většině jiných gangů, členství je doživotní. Těšíme se na vás a děkujeme, že s námi tvoříte NoD. #nodgang</p>
<p>Hlas štětcem, dech a energie tuší, prostor plátnem - „Malba hlasem“ je koncertní program čínské zpěvačky <strong>Feng-yűn Song</strong> a bubeníka, multiperkusisty <strong>Jaroslava Kořána</strong>, postavený na unikátním vokálním projevu rozsahu tří oktáv zpěvačky a fantasticky barevném spektru zvuku bubeníka a perkusisty.</p> <p>K duu zpěvačky a bubeníka se postupně připojili hudebníci různých žánrů: kontrabasista <strong>Petr Tichý</strong>, pianista <strong>Pavel Macák</strong> a houslistka <strong>Anna Mlinariková.</strong></p> <p>Vzrušující i meditativní barvy hlasu, bubnů, instrumentální hudba, komunikující s prostorem a publikem. Také posluchač dostane chuť se zapojit do malování.</p> <p>Repertoár tvoří skladby vycházející z hudebních motivů původní lidové tvorby střední a východní Asie: ze staré Číny, Sibiře, Mongolska a Tibetu, také známé z Čech a Moravy, Slovenska a dalších koutů světa. Vydané album (2010 Praha) „Malba hlasem”</p>
<p>Mladý generační soubor 11:55 se rozhodl otevřít téma, které je v české společnosti zdánlivě vyřešené, a tím uzavřít svou brakovou trilogii, která v průběhu let vznikla pod režijním vedením Petry Tejnorové. První díl s názvem Umění braku ON AIR vyprávěl příběh detektiva Johna Sinclaira, Syna Světla. Druhý díl přinesl brakovou klasiku – obraz viktoriánské Anglie, napadené nezemským morem a ohrožené zombie apokalypsou. Ve třetím díle se chceme obrátit k naší současnosti. Brak už totiž není potřeba vyhledávat v laciných paperbacích – máme pocit, že v něm žijeme; valí se na nás z novin, časopisů i obrazovek našich chytrých telefonů. Lidé, unavení složitými peripetiemi polistopadového vývoje naší země, začínají opět toužit po jednodušším, srozumitelnějším světě, který neklade otázky. Chceme se začít ptát dřív, než se jednoho dne probudíme a dostaneme odpovědi už hotové. Chceme se stát svými vlastními reportéry.</p> <p>- - - - - - - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS</strong></p> <p><em>Dvě mladé herečky a čtyři mladí herci – nesoudí, neříkají, na čí straně je ta nejopravdovější pravda, ani si nestěžují na ukradenou revoluci. Jen jim přijde nepatřičné, že by měli žít ve světě, kde se slova pravda a láska stávají sprostou nadávkou a kde je svobodné myšlení třeba zadupat do země.</em><strong> - Zdeněk A. Tichý, Artzóna</strong></p> <p><em>Domnívám se, že jde zřejmě o dosud nejpovedenější politickou satiru na divadelních prknech. (...) Každopádně je dobré, že se mladá generace takto probouzí, a že se inscenace, kteru můžete vidět v Experimentálním prostoru NoD, nezaměřuje jen na snadný a zasloužený terč – tedy Miloše Zemana. Upozorňuje totiž na daleko nebezpečnější fenomén dnešní doby: na všehoschopného trestně stíhaného oligarchu a někdejšího agenta StB, spojeného s komunisty a xenofobními okamurovci. Jsem totiž přesvědčen, že tohle může polistopadový vývoj zničit daleko víc než zkorumpovaný systém kmotrů a lobbistů, s nímž si svobodná a demokratická společnost vždy nějak poradí.</em> <strong>- Jaroslav Kmenta, Reportér Magazín</strong></p>
<p>Jaký je obraz doby, ve které žijeme, v očích dnešní mladé generace? Co o nás vypovídají kauzy, které se v posledních letech objevily na titulních stránkách novin? Sedm lidí, sedm pohledů na věc. Bulvár i závažná témata dostávají stejný prostor. Výsledkem je bizarní svědectví o Češích a České republice. Vezmi si chlebíček a připoj se k naší oslavě češství! Proslav se životem!</p> <p>- - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>"I když hra zdaleka nezodpoví vše, co si v úvodu klade za cíl, vyznívá jako povedené představení. Může za to jednak Mikuláškova režie, která citlivě pracuje s hereckou improvizací, povedená scéna se zavěšenými lustry a vzorovanou stěnou, která dobře kontrastuje s velkorysým prostorem Jatek78, a hlavně skvělé výkony osmičky herců, což je velký příslib do budoucnosti souboru."</em> <strong>- Tomáš Šťástka (iDNES.cz)</strong></p>
<p>Jak se může v jediném okamžiku změnit celý váš život? Jaké důsledky může mít každé sebemenší rozhodnutí? Dám si na koncertě ještě pivo, nebo už pojedu domů? Pojedu metrem, nebo půjdu pěšky? Napíšu mu já, nebo počkám, jestli se ozve sám? Přáli byste znát svůj životní příběh v jeho dalších alternativách nebo je to něco, o čem bychom raději neměli přemýšlet? A kdybychom dostali šanci na druhý život, naplníme ho hrdinskými činy nebo strachem, abychom o něj zase nepřišli?</p> <p><strong>Autorská inscenace režisérky Kashy Jandáčkové VE DNE V NOCI vypráví na základě dokumentárních materiálů, novinových článků, autentických výpovědí a videozáznamů příběhy skutečných obětí teroristických útoků. Životní osudy obyčejných hrdinů, kteří by se jimi raději nestali. V hlavních rolích Anna Linhartová, Karolína Vágnerová, Jan Meduna, Jiří Roskot a Killiekrankie.</strong></p> <p>Inscenace Ve dne v noci je první z linie vlastních produkcí Divadla NoD, kterou pro divadlo připravuje <strong>dramaturgyně Natálie Preslová</strong>. Cílem této dramaturgické linie je přinášet témata, odrážející aktuální dění kolem nás v českém i světovém kontextu. Měla by poskytovat umělcům možnost svobodného vyjádření, a to skrze vlastní autorské divadelní projekty i na základě výrazných textů současné dramatiky.</p> <p>- - - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>"Představení nese mnoho hlubokých myšlenek, nutí diváka k přemýšlení, je nápadité, vtipné, jsou v něm určité momenty odlehčení celé tíhy, výborně zahrané, je skoro návodem, jak zpracovat tak smutné a těžké téma. I přesto, že cestou domů moji duši samozřejmě svírá smutek, který ještě dlouho nepřechází, říkám Kashe Jandáčkové – „Bravo“."</em> - <strong>Eva Smolíková, Taneční magazín </strong></p> <p><em>"V NoDu se podařilo divadelní představení na aktuální téma, které premiérové publikum přijalo s velkým zájmem a bouřlivým ohlasem. K jeho kladům patří zapojení živé hudby dua Killiekrankie a scénografie kombinující vtipně projekci s hereckou akcí."</em> - <strong>Radmila Hrdinová, zdroj Novinky.cz a Právo</strong></p> <p><em>"Inscenace osciluje na hraně dnes stále rozšířenějšího žánru dokudramatu, je ovšem divadelně přitažlivá, temporytmicky zvládnutá a bohatá na řadu detailů, které se divákovi dostanou pod kůži. (...) Sto minut bez přestávky nenudilo ani chvilku."</em> - <strong>Jan Kerbr, zdroj Kulturní magazín UNI</strong></p>
<p><strong>Inscenace Přicházíme z daleka byla oceněna prestižní cennou Hedda Award za nejlepší představení pro mládež v Norsku v roce 2017.</strong> </p> <p>Uvnitř velkého stanu je ještě jeden menší stan a v něm sedí chlapec. Má za sebou dlouhou cestu. Většinu času cestoval sám. Ukáže vám, co si vzal s sebou, poví vám, proč se na cestu vydal, a popíše, kudy putoval. Nemůže ale říct, jak jeho příběh skončí…</p> <p>We Come from Far, Far Away je inscenace, která vychází z příběhů uprchlíků. Vznikla ve spolupráci s uprchlickým centrem v Askeru, zajišťujícím přijímání mladých běženců ve věku 13-18 let, kteří přicestovali sami, aby v Norsku požádali o azyl. Diváci usazení v jurtě sledují mladíky Omara a AbduluRezana na jejich cestě ze syrského Aleppa až na Hlavní nádraží v Oslu. Rozdíl mezi hledištěm a jevištěm se stírá, hraje se i přímo mezi diváky. Materiál, na jehož podkladu tvůrci z NIE tuto inscenaci vystavěli, má dokumentární charakter a soubor jej získal prostřednictvím rozhovorů a workshopů, které pro mladé uprchlíky pořádal. Osudy těchto uprchlíků jsou jen těžko představitelné, oni sami jsou však, jako většina mladých lidí, plní energie, života a naděje na lepší budoucnost. V inscenaci We Come from Far, Far Away vypráví NIE jeden z těchto příběhů prostým a zároveň podmanivým způsobem za použití živé hudby, vyprávění i stínového divadla. Diváci sedí těsně u sebe v důvěrném, malém prostoru mongolské jurty.</p> <p>Po každém představení následuje krátká diskuse. Představení vzniklo za podpory Norského Ministerstva kultury a Norského Ministerstva zahraničí.</p>
<p>Naplní vás melancholií, ale prostor pro smutek zde není. Lilly Among Clouds zní jako touha po domově a objetí. Její hudba vám to objetí v podobě intimních melodií na citlivé popové bázi poskytne ráda. I když svoji kariéru nastartovala teprve před třemi lety, stihla toho tato osmadvacetiletá Němka poměrně dost. V roce 2015 vydala ceněné eponymní EP, ke kterému o dva roky přibylo album Aerial Perspective. K tomu všemu stíhá studium politologie a koncertovat nejen po Evropě. Má za sebou například představení na texaském SXSW Festivalu. V pražském prostoru NoD se představí v říjnu a otevře tak novou sezonu série koncertů WOWs, věnovanou nadějným hudebnicím napříč žánry.</p> <p> </p>
<p>Divadelní comiks-con. </p> <p>American psychological society (APS) vydala v roce 2017 studii, která dokazuje, že cca 70% lidí sní o tom, že jsou superhrdinové. Ze stejné studie vyplývá, že ještě vyšší procento superhrdinů sní o tom, že jsou vámi. </p> <p>Buď ve střehu. Nespi. Pracuj na sobě. Mysli na ostatní, ne na sebe. Sportuj a odpočívej. Zároveň! Čti. Studuj. Zdokonaluj se. Nikdy se nezastavuj. Zapomeň na bolest. Fyzickou i psychickou. Bolest pro tebe neexistuje. Protože když se svět řítí na pokraj zkázy, koho kurva zajímá, že Batmana bolí hlava?</p> <p>Časosběrná dokumentární inscenace otevírá třinácté komnaty nejslavnějších komixových hrdinů.</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS</strong></p> <p><em>Přestože nejsem příznivec americké odnože komiksového žánru, neměl jsem sebemenší obavy, že bych inscenaci neporozuměl, a také doufám, že případná neznalost nikoho od návštěvy NoDu neodradí. Byla by to nesmírná škoda, protože inscenace má nebývalý vtip, energii, tempo, a přesto se jedná o vykreslení zásadních soužení, jež prožívá velká část společnosti. </em></p> <p><strong>- Lukáš Holubec</strong></p> <p><em>Sečteno a podtrženo, byla by velká škoda vnímat Osamělost komiksových hrdinů jen coby ptákovinu sloužící k pobavení určitého typu diváka. Tuto funkci sice může též plnit (a to minimálně pro mě dosti zdařile), avšak vody pod touto hladinou jsou výrazně hlubší, než by se na první pohled mohlo zdát. Věřím, že jsem se s touto inscenací nesetkal naposledy, rozhodně mi stojí za opakované zhlédnutí. </em></p> <p><strong>- Jiří Koula</strong></p>
<p>Inscenace se neodehrává v divadelních budovách, nýbrž ve veřejném prostoru měst. Vzniká vždy nová, původní verze, která pracuje s charakterem veřejného prostoru daného místa. Stejně tak vždy znovu připravujeme sekundární textové a audiovizuální materiály, hledáme takové, které souvisejí s osobou a dílem Václava Havla v kontextu místa či města.</p> <p>Na základě vydání Charty 77 je Václav Havel vzat do vazby, najejíž podmínky, jak sám později doznává, nebyl připraven. Přesvšechny snahy udržet svoje tělo i duši v kondici (z diářevyplývá, že Havel hodně cvičí, učí se anglicky a čte) v němvazba stále více vyvolává paniku a úzkost.</p> <p>Své situaci vězně nerozumí, je znát, že variantu odebrání svobody a pobytu ve vězeňském zařízení dříve dostatečně nepromýšlel.</p> <p>Kritický moment přichází 6. dubna 1977, kdy ve stresu nabízí prokurátorovi výměnou za propuštění záruky „slušného chování“.</p> <p>Selhání, jehož se dopustil, popření svých dosavadních zásad a principů, jež artikuloval, nastartovaly v Havlově svědomí energii, která jej přinutila k zevrubné reflexi, k hlubokému promyšlení disidentství a krizové existenciální situace, do níž ho postavil samopohyb politického systému. Pokoušel se uvažovat nad možnostmi bezmocného jedince, rozhodne-li se svému zotročení vzepřít. Zároveň byl skutečně rychle z vazby propuštěn.</p> <p>Z potřeby vykoupit se, znovu se narovnat, vypořádat se se systémem znovu a lépe, použije Havel pracovní text pro plánovaný česko-polský sborník jako záminku k vytvoření rozsáhlé eseje o možnostech bezmocných.</p>
<p>Autorská divadelní inscenace reflektující 100 let Česko(slovenské) hokejové republiky.</p> <p>Tak určitě ... Josef Gruss, Jan Palouš, Jaroslav Jirkovský, Otakar Vindyš, Josef Šroubek, Josef Maleček, Jiří Tožička, Jiří Lála, František Pácalt, Vladimír Zábrodský, Bohumil Modrý, Vilibald Šťovík, Stanislav Konopásek, Augustin Bubník, Jaroslav Drobný, Mike Buckna, Josef Trousílek, Miroslav Charoust, František Tikal, Karel Gut, Jiří Holeček, Ivan Hlinka, Jozef Golonka, Jaroslav Jiřík, Vladimír Růžička, Dominik Hašek, Jaromír Jágr, Petr Svoboda, František Kaberle ml., Robert Reichel, Karel Rachůnek, Josef Vašíček, Jan Marek, David Moravec, Tomáš Plekanec, ... </p>
<p>Jak funguje láska, které stojí v cestě tisíce kilometrů? Jak pevné pouto mezi námi musí být, abychom toho druhého neztratili, i když jsme už tak dlouho necítili jeho vůni, nedrželi ho za ruku ani se nemohli schovat do jeho náruče? Na tyto otázky odpovídá inscenace tanečního souboru 420PEOPLE, která vychází z autentických osobních materiálů a reálných zkušeností účinkujících. </p> <p>Inscenaci bychom chtěli s láskou věnovat našim dětem, rodičům a partnerům, kterým začneme říkat, že je máme rádi, až ve chvíli, když už jsou od nás příliš daleko. <br /> <br /> <strong>Projekt je výsledkem spolupráce souboru 420PEOPLE, Experimentálního prostoru NoD a hudebního uskupení Zabelov.</strong></p>
<p>Unikátní loutkové představení vzniklo jako magisterský projekt na Katedře alternativního a loutkového divadla na DAMU. Autoři zvolili takové zpracování, které vychází vstříc nejen dospělému publiku, ale zejména adolescentům. Díky neotřelé kombinaci populárního komiksového námětu, originálních loutek, chytlavých dialogů a bryskního humoru vás tvůrci tohoto autorského představení snadno přesvědčí o tom, že loutkové divadlo není jen pro ty nejmenší diváky, ale že jde s dobou a především vstříc potřebám současného mladého publika.</p> <p>Tak vezměte své mladší sourozence a přijďte se podívat na to, co se stane, když se Goon krvavě pomstí. Dostane vás to taky!</p> <p>Představení je vhodné pro diváky od 14 let. Inscenace je volně inspirovaná komiksem Goon, který vytvořil Eric Powell. V inscenaci je použitý hudební motiv písně Funny Honey (Chicago musical) a melodie hry PacMan.</p>
<p>Jedno z dosud největších dobrodružství lidstva začalo 16. července 1969, kdy ze Země odstartovala raketa Saturn V a vynesla na oběžnou dráhu Země vesmírnou loď Apollo 11. Posádku Apolla tvořili tři lidé - velitel Neil Armstrong, pilot řídícího modulu Michael Collins a pilot lunárního modulu Edwin “Buzz” Aldrin. O čtyři dny později potvrdil Armstrong tři čtvrtě miliardě lidí, kteří jeho výstup na Měsíc sledovali, že je to opravdu, opravdu velký skok pro lidstvo. Ještě ten samý den bylo ohlášeno předpokládané přistání člověka na Marsu v roce 2000. </p> <p>Místo toho je nám dnes vesmír ještě o něco vzdálenější než byl v roce 1969 - už jen kvůli pokroku astrofyziky, která zjistila, že toho jako lidstvo o vesmíru víme mnohem, ale mnohem méně, než jsme si kdy mysleli. </p> <p>Příběh možná největšího úspěchu v dějinách člověka a prvního dne, kdy se na sebe lidstvo mohlo podívat z pořádné výšky.</p> <p><strong>Věnováno všem, kdo někdy toužili stát se kosmonautem. </strong></p> <p><strong>- - - - - - - - - - </strong></p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>„Není tomu tak dávno, kdy jsme nadšeně jásali nad Osamělostí komiksových hrdinů, podle nás nejlepší divadelní inscenace roku 2017, a už tu máme další premiéru. Měsíční sonátou č. 11 experimentální prostor NoD už podruhé dokazuje, že je třeba jej bedlivě sledovat, protože o osobnostech stojících momentálně za touto divadelní scénou ještě hodně uslyšíme.“</em> <strong>(Soňa Hanušová, Kulturio)</strong></p> <p><em>„Pokud bych měl doporučit nějakou inscenaci pro teenagery, která by je zároveň i trochu vzdělala, vybral bych bez váhání Lesákovu Měsíční sonátu č. 11 v NoDu: vtipně totiž předvádí výpravu prvních astronautů na Měsíc jako hudební jízdu "fakt cool" dídžejů. NoD pod novým vedením dělá - hudební terminologií řečeno - moderní pop (proto, předpokládám, našel pod jeho střechou nové působiště i podobně orientovaný soubor 11:55), na který diváci, soudě podle mých zkušeností, velmi dobře slyší. </em><strong>(Martin Švejda, Nadivadlo.cz)</strong></p>
<p>Autorská divadelní inscenace reflektující 100 let Česko(slovenské) hokejové republiky.</p> <p>Tak určitě ... Josef Gruss, Jan Palouš, Jaroslav Jirkovský, Otakar Vindyš, Josef Šroubek, Josef Maleček, Jiří Tožička, Jiří Lála, František Pácalt, Vladimír Zábrodský, Bohumil Modrý, Vilibald Šťovík, Stanislav Konopásek, Augustin Bubník, Jaroslav Drobný, Mike Buckna, Josef Trousílek, Miroslav Charoust, František Tikal, Karel Gut, Jiří Holeček, Ivan Hlinka, Jozef Golonka, Jaroslav Jiřík, Vladimír Růžička, Dominik Hašek, Jaromír Jágr, Petr Svoboda, František Kaberle ml., Robert Reichel, Karel Rachůnek, Josef Vašíček, Jan Marek, David Moravec, Tomáš Plekanec, ... </p>
<p>Výstava <strong><em>PRAG_KASSEL: Hybrid Inconvenience</em></strong> (Hybridní nesnáze) rozvíjí existující spolupráci ateliéru Dušana Zahoranského a Pavly Scerankové z pražské AVU a ateliéru Floriana Slotawy na kasselské Kunsthochschule. Skupinový projekt se dlouhodobě zajímá o možnosti prostorových forem ve vztahu k proměňujícím se sociálním, kulturním a technologickým paradigmatům. S příklonem k otázkám české a německé vzájemné historie a identity se projekt věnuje tématu významné historické události Mnichovské dohody (1938) a rozpracovává možnosti jejího symbolického potenciálu v jazyce současného vizuálního umění. </p> <p>Projekt <strong><em>PRAG_KASSEL: Hybrid Inconvenience</em></strong> je dosavadním vyvrcholením spolupráce studentů ateliérů Intermediální tvorby II. pod vedením Pavly Scerankové a Dušana Zahoranského na pražské Akademii výtvarných umění a Floriana Slotawy na Kunsthochschule v Kasselu. V návaznosti na předešlé reciproční aktivity, které zahrnovaly mimo jiné společné výstavní aktivity v Galerii hlavního města Prahy v Colloredo-Mansfeldském paláci v červnu 2017 a společnou prezentaci děl v Kasselu v květnu 2018, se projekt etabluje jako aktivita prohlubující česko-německé vztahy a vztah dvou prestižních škol na poli výtvarného umění. </p> <p>Jedním z cílů projektu je snaha o konceptuální analýzu a extrahování symbolických forem a dějů strukturovaného historického geopolitického fenoménu Mnichovské dohoda, politického aktu, který zásadně ovlivnil chod dějinných událostí 20. století a který může rezonovat a získávat na své aktuálnosti i v současné celospolečenské diskusi.</p> <p>Přizvaná šestice autorů se pokouší na základě podnětů̊ česko-německých vztahů, repetitivnosti dějinných událostí, reflexe geopolitického uspořádání a postavení člověka v současné Evropě vystavět symbolický narativ reflektující některé z volných interpretací dějů, pohybů, energií či situačních celků formujících danou historickou událost. Autoři usilují o nalezení společného uměleckého jazyka, díky kterému budou problematickou událost tematizovat nikoli ze zavedených pozic příslušníků̊ dvou národů, nýbrž z pozice jednotné generace, která reflektuje stigma historického momentu s odstupem a ve snaze o aktualizaci odkazu v dnešní politickém a společenském kontextu.<br /> <br /> „Autoři se zamýšlejí nad symbolickým charakterem významné dějinné události, abstrahují její historickou konkrétnost. Tři němečtí a tři čeští umělci usilují o to využít její potenciál směrem k archetypálnímu <strong><em>chápání vztahu člověka a místa</em></strong>, <strong><em>teritoria a politického aktu</em></strong>, <strong><em>přeskupení</em></strong>, promýšlejí pojmy vyvlastnění či zbavení, charakteristiky útlaku a „kolonizace“ či „impéria“. Ptáme se společně co je to strategie, kalkul a rovnováha sil, zkoumáme možnosti prototypování nových forem politických a mezinárodních vztahů a spolupráce, forem vespolné identity a přemýšlíme nad rolí obou národů v jejich budování. V průběhu příprav projektu jsme si kladli otázky typu „<em>Jak se proměňuje fenomenální charakter prostoru na základě různých symbolických či politických aktů vůle?</em>“ či „<em>Jaký je</em><em> charakter a uspořádání prostoru, který je vytvářen dialogicky, nebo naopak strukturován „diktátem“?</em>“ Zajímalo nás zda existují paralely mezi konkrétní historickou událostí ve fyzickém světě a praxemi v prostředí digitálních technologií a sítí. Jak by mohl vypadat ideální fenomenální a politický prostor sjednocující různá etnika, národy a menšiny? Lze takový prostor modelovat prostředky jazyka vizuálního umění? V základu se však dotýkáme i mnohem intimnějších otázek, jako je „místo pro život“, „domov“ či jeho opouštění...“, říká kurátor výstavy Pavel Kubesa.<br /> <br /> Projekt PRAG_KASSEL: Hybrid Inconveniece se proto nesnaží o konkrétní historický výklad významného výročí události celoevropského významu, ale pokouší se dekonstruovat „mnichovský mýtus“ a nahlédnout jeho imaginární stavební bloky z různých perspektiv se zaměřením na jejich symbolický potenciál.</p>
<p>Jak se může v jediném okamžiku změnit celý váš život? Jaké důsledky může mít každé sebemenší rozhodnutí? Dám si na koncertě ještě pivo, nebo už pojedu domů? Pojedu metrem, nebo půjdu pěšky? Napíšu mu já, nebo počkám, jestli se ozve sám? Přáli byste znát svůj životní příběh v jeho dalších alternativách nebo je to něco, o čem bychom raději neměli přemýšlet? A kdybychom dostali šanci na druhý život, naplníme ho hrdinskými činy nebo strachem, abychom o něj zase nepřišli?</p> <p><strong>Autorská inscenace režisérky Kashy Jandáčkové VE DNE V NOCI vypráví na základě dokumentárních materiálů, novinových článků, autentických výpovědí a videozáznamů příběhy skutečných obětí teroristických útoků. Životní osudy obyčejných hrdinů, kteří by se jimi raději nestali. V hlavních rolích Anna Linhartová, Karolína Vágnerová, Jan Meduna, Jiří Roskot a Killiekrankie.</strong></p> <p>Inscenace Ve dne v noci je první z linie vlastních produkcí Divadla NoD, kterou pro divadlo připravuje <strong>dramaturgyně Natálie Preslová</strong>. Cílem této dramaturgické linie je přinášet témata, odrážející aktuální dění kolem nás v českém i světovém kontextu. Měla by poskytovat umělcům možnost svobodného vyjádření, a to skrze vlastní autorské divadelní projekty i na základě výrazných textů současné dramatiky.</p> <p>- - - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>"Představení nese mnoho hlubokých myšlenek, nutí diváka k přemýšlení, je nápadité, vtipné, jsou v něm určité momenty odlehčení celé tíhy, výborně zahrané, je skoro návodem, jak zpracovat tak smutné a těžké téma. I přesto, že cestou domů moji duši samozřejmě svírá smutek, který ještě dlouho nepřechází, říkám Kashe Jandáčkové – „Bravo“."</em> - <strong>Eva Smolíková, Taneční magazín </strong></p> <p><em>"V NoDu se podařilo divadelní představení na aktuální téma, které premiérové publikum přijalo s velkým zájmem a bouřlivým ohlasem. K jeho kladům patří zapojení živé hudby dua Killiekrankie a scénografie kombinující vtipně projekci s hereckou akcí."</em> - <strong>Radmila Hrdinová, zdroj Novinky.cz a Právo</strong></p> <p><em>"Inscenace osciluje na hraně dnes stále rozšířenějšího žánru dokudramatu, je ovšem divadelně přitažlivá, temporytmicky zvládnutá a bohatá na řadu detailů, které se divákovi dostanou pod kůži. (...) Sto minut bez přestávky nenudilo ani chvilku."</em> - <strong>Jan Kerbr, zdroj Kulturní magazín UNI</strong></p>
<p>„Diano, je 8.15 ráno. Právě jsem přišel do kanceláře. Děkuji za pravidelný přísun kávy a koblih, vy víte, jak mne ráno nastartovat a bůh ví, že teď je to opravdu potřeba. Na stole mi totiž přistál nový případ. S něčím takovým jsem se dosud nesetkal. Z materiálů vyplývá, že bylo vyvražděno celé město. Naskakuje mi z toho husí kůže.</p> <p>Diano, vyzvedněte si v kanceláři klíče od mého bytu, zabalte mi pár nejnutnějších věcí, a ty zašlete na určenou adresu. Vydávám se neprodleně na cestu do Fake news… „</p> <p> </p> <p> </p>
<p>Příběh o mladých dívkách, které se poprvé v životě zamilují. Příběh plný lásky, nenávisti a oživlých mrtvol. Příběh o touze po krvi a čerstvém lidském mase. Béčková romantická klasika.</p> <p><em>Představení je uváděno s anglickými titulky, jejichž vznik a překlad byl možný díky podpoře IDU (Institut uměni – Divadelní ústav) v Praze.</em></p>
<p>Divadelní comiks-con. </p> <p>American psychological society (APS) vydala v roce 2017 studii, která dokazuje, že cca 70% lidí sní o tom, že jsou superhrdinové. Ze stejné studie vyplývá, že ještě vyšší procento superhrdinů sní o tom, že jsou vámi. </p> <p>Buď ve střehu. Nespi. Pracuj na sobě. Mysli na ostatní, ne na sebe. Sportuj a odpočívej. Zároveň! Čti. Studuj. Zdokonaluj se. Nikdy se nezastavuj. Zapomeň na bolest. Fyzickou i psychickou. Bolest pro tebe neexistuje. Protože když se svět řítí na pokraj zkázy, koho kurva zajímá, že Batmana bolí hlava?</p> <p>Časosběrná dokumentární inscenace otevírá třinácté komnaty nejslavnějších komixových hrdinů.</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS</strong></p> <p><em>Přestože nejsem příznivec americké odnože komiksového žánru, neměl jsem sebemenší obavy, že bych inscenaci neporozuměl, a také doufám, že případná neznalost nikoho od návštěvy NoDu neodradí. Byla by to nesmírná škoda, protože inscenace má nebývalý vtip, energii, tempo, a přesto se jedná o vykreslení zásadních soužení, jež prožívá velká část společnosti. </em></p> <p><strong>- Lukáš Holubec</strong></p> <p><em>Sečteno a podtrženo, byla by velká škoda vnímat Osamělost komiksových hrdinů jen coby ptákovinu sloužící k pobavení určitého typu diváka. Tuto funkci sice může též plnit (a to minimálně pro mě dosti zdařile), avšak vody pod touto hladinou jsou výrazně hlubší, než by se na první pohled mohlo zdát. Věřím, že jsem se s touto inscenací nesetkal naposledy, rozhodně mi stojí za opakované zhlédnutí. </em></p> <p><strong>- Jiří Koula</strong></p>
<p>Mladý generační soubor 11:55 se rozhodl otevřít téma, které je v české společnosti zdánlivě vyřešené, a tím uzavřít svou brakovou trilogii, která v průběhu let vznikla pod režijním vedením Petry Tejnorové. První díl s názvem Umění braku ON AIR vyprávěl příběh detektiva Johna Sinclaira, Syna Světla. Druhý díl přinesl brakovou klasiku – obraz viktoriánské Anglie, napadené nezemským morem a ohrožené zombie apokalypsou. Ve třetím díle se chceme obrátit k naší současnosti. Brak už totiž není potřeba vyhledávat v laciných paperbacích – máme pocit, že v něm žijeme; valí se na nás z novin, časopisů i obrazovek našich chytrých telefonů. Lidé, unavení složitými peripetiemi polistopadového vývoje naší země, začínají opět toužit po jednodušším, srozumitelnějším světě, který neklade otázky. Chceme se začít ptát dřív, než se jednoho dne probudíme a dostaneme odpovědi už hotové. Chceme se stát svými vlastními reportéry.</p> <p>- - - - - - - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS</strong></p> <p><em>Dvě mladé herečky a čtyři mladí herci – nesoudí, neříkají, na čí straně je ta nejopravdovější pravda, ani si nestěžují na ukradenou revoluci. Jen jim přijde nepatřičné, že by měli žít ve světě, kde se slova pravda a láska stávají sprostou nadávkou a kde je svobodné myšlení třeba zadupat do země.</em><strong> - Zdeněk A. Tichý, Artzóna</strong></p> <p><em>Domnívám se, že jde zřejmě o dosud nejpovedenější politickou satiru na divadelních prknech. (...) Každopádně je dobré, že se mladá generace takto probouzí, a že se inscenace, kteru můžete vidět v Experimentálním prostoru NoD, nezaměřuje jen na snadný a zasloužený terč – tedy Miloše Zemana. Upozorňuje totiž na daleko nebezpečnější fenomén dnešní doby: na všehoschopného trestně stíhaného oligarchu a někdejšího agenta StB, spojeného s komunisty a xenofobními okamurovci. Jsem totiž přesvědčen, že tohle může polistopadový vývoj zničit daleko víc než zkorumpovaný systém kmotrů a lobbistů, s nímž si svobodná a demokratická společnost vždy nějak poradí.</em> <strong>- Jaroslav Kmenta, Reportér Magazín</strong></p>
<p><strong>Každá se nakonec dočká svýho Kokota.</strong></p> <p>Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si diváci projdou všema fázema svejch vlastních milostnejch příběhů. Herečky krůtí je s nima znova prožijou, jenom o dost intenzivnějš a bizarnějš. Bude to upřímný, pravdivý, vtipný, děsně patetický a totálně nesmyslný. Láska je přesně taková. Má zlomenou nožičku, je trochu rozladěná, ale nejvíc dojemná.</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p>* <strong><u>Přidejte se do NoD gangu!</u></strong></p> <p>Už sedmou sezónu pro vás tvoříme Divadlo NoD. Chtěli bychom vám poděkovat za všechny vyprodané sály a za to, že okruh vás diváků roste tak rychle, že nestačíme tisknout lístky!</p> <p>Jako poděkování máme pro ty nejvěrnější z vás pozvánku do našeho NoD GANGu. Pokud si na kterékoli představení v našem divadle koupíte mecenášskou vstupenku za 1000 Kč, budete mít u nás přednostní předprodej na vyprodané tituly, premiéry, speciální akce, na které se běžní diváci nedostanou, a 10 % slevu na baru.</p> <p>A stejně jako ve většině jiných gangů, členství je doživotní. Těšíme se na vás a děkujeme, že s námi tvoříte NoD. #nodgang</p>
<p>Mladičká písničkářka z Memphisu Julien Baker se poprvé chystá do České republiky. Její sametový hlas rozezní Experimentální prostor NoD 14. září 2018. Večer bude otevírat country zpěvačka Becca Mancari. <br /> <br /> Dvaadvacetiletá zpěvačka a kytaristka Julien Baker začala hudbu skládat na vysoké škole. Tehdy vystupovala se skupinou Forrister. Sólovou dráhu odstartovala v roce 2015, kdy vydala debutové album <em>Sprained Ankle</em>. Sbírka srdečných a střídmě zaranžovaných songů se zabývá tématy deprese, užívání návykových látek a také vírou. Během své krátké kariéry stačila předskakovat umělcům jako jsou Death Cab For Cutie, Conor Oberst nebo Belle & Sebastian. Vloni podepsala smlouvu s labelem Matador Records (Cat Power, Interpol, Pavement, Yo La Tengo) a vydala druhou desku <em>Turn Out The Lights</em>. Ta je oproti první hudebně propracovanější a Baker na ní definuje svůj specifický sound. Klíčová je ovšem především zpěvaččina lyrika. Baker tentokrát vypráví meditativní úvahu o tom, jak se každý z nás snaží vyrovnat se stále se měnícím duševním zdravím, jak bojuje se svými vnitřními konflikty a jak ovlivňuje vztahy na všech úrovních - romantické, přátelské i rodinné. Zpěvačka se nebojí vystoupit z komfortní zóny, aby sdělila, co má na srdci a spojila se s posluchačem. </p>
<p>Malba je pro Reichela výzvou ke zkoumání jejích hranic a očekávání, které standardně vzbuzuje. Reichelovy práce problematizují současnou praxi globalizovaného a digitalizovaného světa umění, zkoumají vztah závěsného obrazu a jeho rozvíjení v rozličných situacích. Malba prostupuje do dřevěných objektů, recyklovaných „second-handových“ textilií či rozsáhlejších instalačních celků, které rozehrávají malířské tvarosloví v čase a 3D prostoru. Některé situace přesahují až k intervencím do veřejného prostoru, do kterého vnáší moment neočekávanosti, „bezdůvodnosti“. Derivované elementy rozličních mytologií se stávají základními prvky obrazového prostoru a třírozměrných objektů, které jsou zasazeny do environmentu symbolů tržního (post)kapitalismu. </p>
<p>Srdečně zveme na komentovanou prohlídku výstavy Petra Duba: Projektivní test v Galerii NoD, která se uskuteční v úterý 3. 7. 2018 od 18:00. Komentovaná prohlídka proběhne za účasti autora.</p>
<p>Mladý generační soubor 11:55 se rozhodl otevřít téma, které je v české společnosti zdánlivě vyřešené, a tím uzavřít svou brakovou trilogii, která v průběhu let vznikla pod režijním vedením Petry Tejnorové. První díl s názvem Umění braku ON AIR vyprávěl příběh detektiva Johna Sinclaira, Syna Světla. Druhý díl přinesl brakovou klasiku – obraz viktoriánské Anglie, napadené nezemským morem a ohrožené zombie apokalypsou. Ve třetím díle se chceme obrátit k naší současnosti. Brak už totiž není potřeba vyhledávat v laciných paperbacích – máme pocit, že v něm žijeme; valí se na nás z novin, časopisů i obrazovek našich chytrých telefonů. Lidé, unavení složitými peripetiemi polistopadového vývoje naší země, začínají opět toužit po jednodušším, srozumitelnějším světě, který neklade otázky. Chceme se začít ptát dřív, než se jednoho dne probudíme a dostaneme odpovědi už hotové. Chceme se stát svými vlastními reportéry.</p> <p>- - - - - - - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS</strong></p> <p><em>Dvě mladé herečky a čtyři mladí herci – nesoudí, neříkají, na čí straně je ta nejopravdovější pravda, ani si nestěžují na ukradenou revoluci. Jen jim přijde nepatřičné, že by měli žít ve světě, kde se slova pravda a láska stávají sprostou nadávkou a kde je svobodné myšlení třeba zadupat do země.</em><strong> - Zdeněk A. Tichý, Artzóna</strong></p> <p><em>Domnívám se, že jde zřejmě o dosud nejpovedenější politickou satiru na divadelních prknech. (...) Každopádně je dobré, že se mladá generace takto probouzí, a že se inscenace, kteru můžete vidět v Experimentálním prostoru NoD, nezaměřuje jen na snadný a zasloužený terč – tedy Miloše Zemana. Upozorňuje totiž na daleko nebezpečnější fenomén dnešní doby: na všehoschopného trestně stíhaného oligarchu a někdejšího agenta StB, spojeného s komunisty a xenofobními okamurovci. Jsem totiž přesvědčen, že tohle může polistopadový vývoj zničit daleko víc než zkorumpovaný systém kmotrů a lobbistů, s nímž si svobodná a demokratická společnost vždy nějak poradí.</em> <strong>- Jaroslav Kmenta, Reportér Magazín</strong></p>
<p>Výstava Projektivní test prezentuje Dubovu nejnovější malířskou sérii instalačních objektů orientovaných duplicitně na středovou osu. Autor v ní demonstruje neuchopitelnost abstraktního obrazu jako obsahové konstanty v rámci umělecké úmluvy, absenci mentálního středu obrazu a orientaci naší západní kultury na dominující pravoúhlé uspořádání světa. Host výstavy – fotograf Zdeněk Porcal vystavená díla reinterpretuje fotografickým přístupem. Malba jako objekt a (re)fotodokumentace výstavy je v podání obou vystavujících dialogem mezi pozicí autora programujícího umělecký zážitek a vzniklou iluzí manipulující schopnost diváka dekódovat jeho pravý obsah.</p>
<p><strong>Každá se nakonec dočká svýho Kokota.</strong></p> <p>Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si diváci projdou všema fázema svejch vlastních milostnejch příběhů. Herečky krůtí je s nima znova prožijou, jenom o dost intenzivnějš a bizarnějš. Bude to upřímný, pravdivý, vtipný, děsně patetický a totálně nesmyslný. Láska je přesně taková. Má zlomenou nožičku, je trochu rozladěná, ale nejvíc dojemná.</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p>* <strong><u>Přidejte se do NoD gangu!</u></strong></p> <p>Už sedmou sezónu pro vás tvoříme Divadlo NoD. Chtěli bychom vám poděkovat za všechny vyprodané sály a za to, že okruh vás diváků roste tak rychle, že nestačíme tisknout lístky!</p> <p>Jako poděkování máme pro ty nejvěrnější z vás pozvánku do našeho NoD GANGu. Pokud si na kterékoli představení v našem divadle koupíte mecenášskou vstupenku za 1000 Kč, budete mít u nás přednostní předprodej na vyprodané tituly, premiéry, speciální akce, na které se běžní diváci nedostanou, a 10 % slevu na baru.</p> <p>A stejně jako ve většině jiných gangů, členství je doživotní. Těšíme se na vás a děkujeme, že s námi tvoříte NoD. #nodgang</p>
<p>Divadelní comiks-con. </p> <p>American psychological society (APS) vydala v roce 2017 studii, která dokazuje, že cca 70% lidí sní o tom, že jsou superhrdinové. Ze stejné studie vyplývá, že ještě vyšší procento superhrdinů sní o tom, že jsou vámi. </p> <p>Buď ve střehu. Nespi. Pracuj na sobě. Mysli na ostatní, ne na sebe. Sportuj a odpočívej. Zároveň! Čti. Studuj. Zdokonaluj se. Nikdy se nezastavuj. Zapomeň na bolest. Fyzickou i psychickou. Bolest pro tebe neexistuje. Protože když se svět řítí na pokraj zkázy, koho kurva zajímá, že Batmana bolí hlava?</p> <p>Časosběrná dokumentární inscenace otevírá třinácté komnaty nejslavnějších komixových hrdinů.</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS</strong></p> <p><em>Přestože nejsem příznivec americké odnože komiksového žánru, neměl jsem sebemenší obavy, že bych inscenaci neporozuměl, a také doufám, že případná neznalost nikoho od návštěvy NoDu neodradí. Byla by to nesmírná škoda, protože inscenace má nebývalý vtip, energii, tempo, a přesto se jedná o vykreslení zásadních soužení, jež prožívá velká část společnosti. </em></p> <p><strong>- Lukáš Holubec</strong></p> <p><em>Sečteno a podtrženo, byla by velká škoda vnímat Osamělost komiksových hrdinů jen coby ptákovinu sloužící k pobavení určitého typu diváka. Tuto funkci sice může též plnit (a to minimálně pro mě dosti zdařile), avšak vody pod touto hladinou jsou výrazně hlubší, než by se na první pohled mohlo zdát. Věřím, že jsem se s touto inscenací nesetkal naposledy, rozhodně mi stojí za opakované zhlédnutí. </em></p> <p><strong>- Jiří Koula</strong></p>
<p><strong>Každá se nakonec dočká svýho Kokota.</strong></p> <p>Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si diváci projdou všema fázema svejch vlastních milostnejch příběhů. Herečky krůtí je s nima znova prožijou, jenom o dost intenzivnějš a bizarnějš. Bude to upřímný, pravdivý, vtipný, děsně patetický a totálně nesmyslný. Láska je přesně taková. Má zlomenou nožičku, je trochu rozladěná, ale nejvíc dojemná.</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p>* <strong><u>Přidejte se do NoD gangu!</u></strong></p> <p>Už sedmou sezónu pro vás tvoříme Divadlo NoD. Chtěli bychom vám poděkovat za všechny vyprodané sály a za to, že okruh vás diváků roste tak rychle, že nestačíme tisknout lístky!</p> <p>Jako poděkování máme pro ty nejvěrnější z vás pozvánku do našeho NoD GANGu. Pokud si na kterékoli představení v našem divadle koupíte mecenášskou vstupenku za 1000 Kč, budete mít u nás přednostní předprodej na vyprodané tituly, premiéry, speciální akce, na které se běžní diváci nedostanou, a 10 % slevu na baru.</p> <p>A stejně jako ve většině jiných gangů, členství je doživotní. Těšíme se na vás a děkujeme, že s námi tvoříte NoD. #nodgang</p>
<p>Jak se vám v noci spí? Zdají se vám sny? Trpíte nočními můrami? Nemůžete se ráno probudit nebo raději nespíte vůbec? Sleep & Pain je tu pro vás. Pojďte dál, lehněte si. Zhluboka dýchejte. Teď zhasneme.</p> <p><em>"Některé věci nás zneklidňují. To ale není přesně to, o čem tu bude řeč. Jde spíše o ty představy, slova nebo myšlenky, které se pod námi náhle propadnou jako padací dveře a my se řítíme z našeho bezpečného, příčetného světa na jakési mnohem temnější a bezútěšnější místo. Temnoty je nevyčerpatelné množství. Začíná to ve tmě, tak jako my všichni."</em></p> <p><strong>- N. Gaiman</strong></p> <p>Autorská inscenace režisérky Lindy Duškové se zabývá spánkem a jeho poruchami. Vypráví příběh Sandmana, postavy, která prochází díly autorů N. Gaimana, E. T. A. Hoffmana nebo H. Ch. Andersena. Ale kdo je ve skutečnosti Sandman a jak ovlivňuje naše životy? </p>
<p>Mladý generační soubor 11:55 se rozhodl otevřít téma, které je v české společnosti zdánlivě vyřešené, a tím uzavřít svou brakovou trilogii, která v průběhu let vznikla pod režijním vedením Petry Tejnorové. První díl s názvem Umění braku ON AIR vyprávěl příběh detektiva Johna Sinclaira, Syna Světla. Druhý díl přinesl brakovou klasiku – obraz viktoriánské Anglie, napadené nezemským morem a ohrožené zombie apokalypsou. Ve třetím díle se chceme obrátit k naší současnosti. Brak už totiž není potřeba vyhledávat v laciných paperbacích – máme pocit, že v něm žijeme; valí se na nás z novin, časopisů i obrazovek našich chytrých telefonů. Lidé, unavení složitými peripetiemi polistopadového vývoje naší země, začínají opět toužit po jednodušším, srozumitelnějším světě, který neklade otázky. Chceme se začít ptát dřív, než se jednoho dne probudíme a dostaneme odpovědi už hotové. Chceme se stát svými vlastními reportéry.</p> <p>- - - - - - - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS</strong></p> <p><em>Dvě mladé herečky a čtyři mladí herci – nesoudí, neříkají, na čí straně je ta nejopravdovější pravda, ani si nestěžují na ukradenou revoluci. Jen jim přijde nepatřičné, že by měli žít ve světě, kde se slova pravda a láska stávají sprostou nadávkou a kde je svobodné myšlení třeba zadupat do země.</em><strong> - Zdeněk A. Tichý, Artzóna</strong></p> <p><em>Domnívám se, že jde zřejmě o dosud nejpovedenější politickou satiru na divadelních prknech. (...) Každopádně je dobré, že se mladá generace takto probouzí, a že se inscenace, kteru můžete vidět v Experimentálním prostoru NoD, nezaměřuje jen na snadný a zasloužený terč – tedy Miloše Zemana. Upozorňuje totiž na daleko nebezpečnější fenomén dnešní doby: na všehoschopného trestně stíhaného oligarchu a někdejšího agenta StB, spojeného s komunisty a xenofobními okamurovci. Jsem totiž přesvědčen, že tohle může polistopadový vývoj zničit daleko víc než zkorumpovaný systém kmotrů a lobbistů, s nímž si svobodná a demokratická společnost vždy nějak poradí.</em> <strong>- Jaroslav Kmenta, Reportér Magazín</strong></p>
<p>Jedno z dosud největších dobrodružství lidstva začalo 16. července 1969, kdy ze Země odstartovala raketa Saturn V a vynesla na oběžnou dráhu Země vesmírnou loď Apollo 11. Posádku Apolla tvořili tři lidé - velitel Neil Armstrong, pilot řídícího modulu Michael Collins a pilot lunárního modulu Edwin “Buzz” Aldrin. O čtyři dny později potvrdil Armstrong tři čtvrtě miliardě lidí, kteří jeho výstup na Měsíc sledovali, že je to opravdu, opravdu velký skok pro lidstvo. Ještě ten samý den bylo ohlášeno předpokládané přistání člověka na Marsu v roce 2000. </p> <p>Místo toho je nám dnes vesmír ještě o něco vzdálenější než byl v roce 1969 - už jen kvůli pokroku astrofyziky, která zjistila, že toho jako lidstvo o vesmíru víme mnohem, ale mnohem méně, než jsme si kdy mysleli. </p> <p>Příběh možná největšího úspěchu v dějinách člověka a prvního dne, kdy se na sebe lidstvo mohlo podívat z pořádné výšky.</p> <p><strong>Věnováno všem, kdo někdy toužili stát se kosmonautem. </strong></p> <p><strong>- - - - - - - - - - </strong></p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>„Není tomu tak dávno, kdy jsme nadšeně jásali nad Osamělostí komiksových hrdinů, podle nás nejlepší divadelní inscenace roku 2017, a už tu máme další premiéru. Měsíční sonátou č. 11 experimentální prostor NoD už podruhé dokazuje, že je třeba jej bedlivě sledovat, protože o osobnostech stojících momentálně za touto divadelní scénou ještě hodně uslyšíme.“</em> <strong>(Soňa Hanušová, Kulturio)</strong></p> <p><em>„Pokud bych měl doporučit nějakou inscenaci pro teenagery, která by je zároveň i trochu vzdělala, vybral bych bez váhání Lesákovu Měsíční sonátu č. 11 v NoDu: vtipně totiž předvádí výpravu prvních astronautů na Měsíc jako hudební jízdu "fakt cool" dídžejů. NoD pod novým vedením dělá - hudební terminologií řečeno - moderní pop (proto, předpokládám, našel pod jeho střechou nové působiště i podobně orientovaný soubor 11:55), na který diváci, soudě podle mých zkušeností, velmi dobře slyší. </em><strong>(Martin Švejda, Nadivadlo.cz)</strong></p>
<p><strong>Inscenace Přicházíme z daleka byla oceněna prestižní cennou Hedda Award za nejlepší představení pro mládež v Norsku v roce 2017.</strong> </p> <p>Uvnitř velkého stanu je ještě jeden menší stan a v něm sedí chlapec. Má za sebou dlouhou cestu. Většinu času cestoval sám. Ukáže vám, co si vzal s sebou, poví vám, proč se na cestu vydal, a popíše, kudy putoval. Nemůže ale říct, jak jeho příběh skončí…</p> <p>We Come from Far, Far Away je inscenace, která vychází z příběhů uprchlíků. Vznikla ve spolupráci s uprchlickým centrem v Askeru, zajišťujícím přijímání mladých běženců ve věku 13-18 let, kteří přicestovali sami, aby v Norsku požádali o azyl. Diváci usazení v jurtě sledují mladíky Omara a AbduluRezana na jejich cestě ze syrského Aleppa až na Hlavní nádraží v Oslu. Rozdíl mezi hledištěm a jevištěm se stírá, hraje se i přímo mezi diváky. Materiál, na jehož podkladu tvůrci z NIE tuto inscenaci vystavěli, má dokumentární charakter a soubor jej získal prostřednictvím rozhovorů a workshopů, které pro mladé uprchlíky pořádal. Osudy těchto uprchlíků jsou jen těžko představitelné, oni sami jsou však, jako většina mladých lidí, plní energie, života a naděje na lepší budoucnost. V inscenaci We Come from Far, Far Away vypráví NIE jeden z těchto příběhů prostým a zároveň podmanivým způsobem za použití živé hudby, vyprávění i stínového divadla. Diváci sedí těsně u sebe v důvěrném, malém prostoru mongolské jurty.</p> <p>Po každém představení následuje krátká diskuse. Představení vzniklo za podpory Norského Ministerstva kultury a Norského Ministerstva zahraničí.</p>
<p><strong>Inscenace Přicházíme z daleka byla oceněna prestižní cennou Hedda Award za nejlepší představení pro mládež v Norsku v roce 2017.</strong> </p> <p>Uvnitř velkého stanu je ještě jeden menší stan a v něm sedí chlapec. Má za sebou dlouhou cestu. Většinu času cestoval sám. Ukáže vám, co si vzal s sebou, poví vám, proč se na cestu vydal, a popíše, kudy putoval. Nemůže ale říct, jak jeho příběh skončí…</p> <p>We Come from Far, Far Away je inscenace, která vychází z příběhů uprchlíků. Vznikla ve spolupráci s uprchlickým centrem v Askeru, zajišťujícím přijímání mladých běženců ve věku 13-18 let, kteří přicestovali sami, aby v Norsku požádali o azyl. Diváci usazení v jurtě sledují mladíky Omara a AbduluRezana na jejich cestě ze syrského Aleppa až na Hlavní nádraží v Oslu. Rozdíl mezi hledištěm a jevištěm se stírá, hraje se i přímo mezi diváky. Materiál, na jehož podkladu tvůrci z NIE tuto inscenaci vystavěli, má dokumentární charakter a soubor jej získal prostřednictvím rozhovorů a workshopů, které pro mladé uprchlíky pořádal. Osudy těchto uprchlíků jsou jen těžko představitelné, oni sami jsou však, jako většina mladých lidí, plní energie, života a naděje na lepší budoucnost. V inscenaci We Come from Far, Far Away vypráví NIE jeden z těchto příběhů prostým a zároveň podmanivým způsobem za použití živé hudby, vyprávění i stínového divadla. Diváci sedí těsně u sebe v důvěrném, malém prostoru mongolské jurty.</p> <p>Po každém představení následuje krátká diskuse. Představení vzniklo za podpory Norského Ministerstva kultury a Norského Ministerstva zahraničí.</p>
<p>MASO KRŮTÍ přijíždí se svým Cirkusem do místa a doby, kdy se svoboda stala nadužívaným pojmem. Pod šapitó, které Krůty autorsky staví z osobních zkušeností a postojů, se tři herečky jako cvičená i divoká zvěř prohýbají pod bičem, který práská v rytmu prapodivných otázek. A protože se holky krůtí nerady berou moc vážně, naplní celou manéž nadsázkou. Jakkoliv se snaží přijít na to, co to ta svoboda vlastně je. Urputně hledají odpověď na generační otázku: Co vlastně chceš? A ve chvíli, kdy si naivně myslí, že jsou naprosto obnažené a mluví čistou pravdu, někdo zase jen roztáhne další oponu. </p>
<p>„Diano, je 8.15 ráno. Právě jsem přišel do kanceláře. Děkuji za pravidelný přísun kávy a koblih, vy víte, jak mne ráno nastartovat a bůh ví, že teď je to opravdu potřeba. Na stole mi totiž přistál nový případ. S něčím takovým jsem se dosud nesetkal. Z materiálů vyplývá, že bylo vyvražděno celé město. Naskakuje mi z toho husí kůže.</p> <p>Diano, vyzvedněte si v kanceláři klíče od mého bytu, zabalte mi pár nejnutnějších věcí, a ty zašlete na určenou adresu. Vydávám se neprodleně na cestu do Fake news… „</p> <p> </p> <p> </p>
<p>Drama pro dva herce o povaze svobody, hrdinství a osobní zodpovědnosti.</p> <p>Kdy přichází vhodná doba na to začít bránit svobodu? A jak člověk zjistí, jestli se k tomu hodí? Nejhorší zlo, bez ohledu na to, jaký je rok, je plíživé zlo, takové, které roste potichu a nenápadně a když si konečně uvědomíme, jak je nebezpečné, už je příliš pozdě začít s ním bojovat. Příběh inspirovaný životem politického vězně, Josefa Černohorského, a našimi vlastními životy… </p> <p> </p> <p><em>„Víš co se dělo v padesátým třetím v Plzni? Nevíš!“</em></p> <p><strong>MUNDŮR – CHLEBA – SIRKY – HNUTÍ</strong></p> <p><em>„Se svobodou je to jako s klíčema… Začneš si jich vážit, až když je ztratíš.“</em></p> <p><strong>KAFE – HNÍZDO – KYTKA – YTONG</strong></p> <p><em>„A víš, co se děje teďka, vlastně?“</em></p> <p><strong>– HRNEK – GIBS – ČAJ A CUKR – SEDM KOSTEK PŘESNĚ</strong></p> <p> </p>
<p>Ženy jsou bezednou studnicí inspirace. Pokud občas pociťujete jejich nedostatek, ať už v hudbě nebo životě, nabízí se řešení. ROXY a NoD představují nový koncept <strong>WOWs neboli Wonder Women Save You</strong>. Série koncertů věnovaná nadějným ženám současné hudební scény bez ohledu na žánr.</p> <p>Jako první se představí <strong>afrofuturistický projekt z New Yorku, OSHUN</strong>. Toto duo nabídne velice pestrou paletu zvuků a stylů. Hip hop se mísí s neo soulem a africkými beaty. Akustické nástroje střídají ty digitální. Hutná basa i ambientní zvuky jsou nedílnou součástí jejich manifestace návratu ke kořenům a spojení s přírodou. OSHUN svoji svéráznou performance přivezou do prostoru NoD už 10. května.<br /> <br /> <em>“Nikdo není nepřítel vody...”</em> To stojí v biografii newyorského projektu OSHUN, jenž tvoří dvojice Niambi a Thandi. Jako pár jsou naprosto kompaktní jednolitá persona. Jak na pódiu, tak v životě se tyto ženy doplňují s lehkostí dvou stékajících se řek. A vůbec vše v jejich tvorbě působí nadpozemsky až mýticky. Své umělecké jméno, které patří bohyni plodnosti, si též vypůjčily z yorubské mytologie. Jejich jednota se samozřejmě odráží i v tvorbě. Rychlé úderné rýmy Niambi se proplétají s Thandiinými medovými melodiemi a tvoří tak harmonický celek. Dvojice kamarádek používá hudbu jako nástroj sdílení své reality a žádné téma neleží ladem. Od vydání jejich prvního mixtapu uběhly pouze tři roky, ale i za tak krátký čas si stačily vydobýt nejen velkou základnu fanoušků, ale též uznání kritiků a kolegů z branže. Důkazem budiž například spolupráce s vítězkou ceny kritiků letošních Brit Awards, Jorjou Smith. Zbývá už jen říct, že nové album vyjde na začátku dubna a bude ho doprovázet turné, jehož jedna zastávka poctí i prostor NoD.</p> <p><strong>Support: The High Corporation</strong></p>
<p>Divadelní comiks-con. </p> <p>American psychological society (APS) vydala v roce 2017 studii, která dokazuje, že cca 70% lidí sní o tom, že jsou superhrdinové. Ze stejné studie vyplývá, že ještě vyšší procento superhrdinů sní o tom, že jsou vámi. </p> <p>Buď ve střehu. Nespi. Pracuj na sobě. Mysli na ostatní, ne na sebe. Sportuj a odpočívej. Zároveň! Čti. Studuj. Zdokonaluj se. Nikdy se nezastavuj. Zapomeň na bolest. Fyzickou i psychickou. Bolest pro tebe neexistuje. Protože když se svět řítí na pokraj zkázy, koho kurva zajímá, že Batmana bolí hlava?</p> <p>Časosběrná dokumentární inscenace otevírá třinácté komnaty nejslavnějších komixových hrdinů.</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS</strong></p> <p><em>Přestože nejsem příznivec americké odnože komiksového žánru, neměl jsem sebemenší obavy, že bych inscenaci neporozuměl, a také doufám, že případná neznalost nikoho od návštěvy NoDu neodradí. Byla by to nesmírná škoda, protože inscenace má nebývalý vtip, energii, tempo, a přesto se jedná o vykreslení zásadních soužení, jež prožívá velká část společnosti. </em></p> <p><strong>- Lukáš Holubec</strong></p> <p><em>Sečteno a podtrženo, byla by velká škoda vnímat Osamělost komiksových hrdinů jen coby ptákovinu sloužící k pobavení určitého typu diváka. Tuto funkci sice může též plnit (a to minimálně pro mě dosti zdařile), avšak vody pod touto hladinou jsou výrazně hlubší, než by se na první pohled mohlo zdát. Věřím, že jsem se s touto inscenací nesetkal naposledy, rozhodně mi stojí za opakované zhlédnutí. </em></p> <p><strong>- Jiří Koula</strong></p>
<p>Kde je průsečík divadla a hokeje, můžete vidět 8/5/20:00 (začátek zápasu 20:15) v Experimentálním prostoru NoD.</p> <p>Jste zvyklí na Zárubu?! Jasně!!! Ale tohle bude naprosto jedinečný zážitek, tak nebuďte konzervy. Navíc je to jen skupina.</p> <p>Nabízíme zážitek vhodný pro milovníky hokeje i milovníky divadla. Nejvíc se v něm samozřejmě mohou najít milovníci obojího.</p> <p>Zábavu v přestávkách i při zápase zajišťuje soubor 11:55.<br /> A 8. květen je přece Den vítězství, tak buďte u toho!<br /> <br /> BAR BUDE SAMOZŘEJMĚ OTEVŘEN!</p>
<p>Zveme Vás na vernisáž experimentálního snímku Ócuka vizuálního umělce Milana Mazúra, která proběhne 5.5. v 19:00 v Galerii NoD v Praze.<br /> <br /> Film Ócuka je prvním celoročním konceptem na hranici video artového díla a hraného filmu autora <strong>Milana Mazúra</strong> a jeho prozatím největším projektem po ukončení vysokoškolského studia na UMPRUM.<br /> <br /> Vizuální snímek je inspirovaný dílem japonského spisovatele Harukiho Murakamiho a to románem Kafka na pobřeží. Ócuka navazuje na výstavu KAPITOLA ÓCUKA – EPILOG, která proběhla v NoDu v Praze v roce 2017 a následující autorovy projekty. Vernisáž samotného filmu o necelý rok později symbolicky završuje cestu započatou právě v NoDu.<br /> <br /> Ve filmu se představí Ester Geislerová a dále ve vedlejších rolích český hudební producent David Doubek alias Ventolin, Sarah Dubná a Los Hafanos. O hudbu a zvuk se postaral slovenský elektronický producent Stroon, producent Karlo (gumbgu), ambientní producent Loscil a ambientní hudebník Michal Valko.</p>
<p>Drama pro dva herce o povaze svobody, hrdinství a osobní zodpovědnosti.</p> <p>Kdy přichází vhodná doba na to začít bránit svobodu? A jak člověk zjistí, jestli se k tomu hodí? Nejhorší zlo, bez ohledu na to, jaký je rok, je plíživé zlo, takové, které roste potichu a nenápadně a když si konečně uvědomíme, jak je nebezpečné, už je příliš pozdě začít s ním bojovat. Příběh inspirovaný životem politického vězně, Josefa Černohorského, a našimi vlastními životy… </p> <p> </p> <p><em>„Víš co se dělo v padesátým třetím v Plzni? Nevíš!“</em></p> <p><strong>MUNDŮR – CHLEBA – SIRKY – HNUTÍ</strong></p> <p><em>„Se svobodou je to jako s klíčema… Začneš si jich vážit, až když je ztratíš.“</em></p> <p><strong>KAFE – HNÍZDO – KYTKA – YTONG</strong></p> <p><em>„A víš, co se děje teďka, vlastně?“</em></p> <p><strong>– HRNEK – GIBS – ČAJ A CUKR – SEDM KOSTEK PŘESNĚ</strong></p> <p> </p>
<p><strong>Přijďte na komentovanou prohlídku výstavy<em> Kapitola druhá / Chapter Two </em></strong><strong>s autory Filipem Dvořákem a Martinem Kolarovem a kurátorem Pavlem Kubesou. </strong></p> <p> </p>
<p><strong>Každá se nakonec dočká svýho Kokota.</strong></p> <p>Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si diváci projdou všema fázema svejch vlastních milostnejch příběhů. Herečky krůtí je s nima znova prožijou, jenom o dost intenzivnějš a bizarnějš. Bude to upřímný, pravdivý, vtipný, děsně patetický a totálně nesmyslný. Láska je přesně taková. Má zlomenou nožičku, je trochu rozladěná, ale nejvíc dojemná.</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p>* <strong><u>Přidejte se do NoD gangu!</u></strong></p> <p>Už sedmou sezónu pro vás tvoříme Divadlo NoD. Chtěli bychom vám poděkovat za všechny vyprodané sály a za to, že okruh vás diváků roste tak rychle, že nestačíme tisknout lístky!</p> <p>Jako poděkování máme pro ty nejvěrnější z vás pozvánku do našeho NoD GANGu. Pokud si na kterékoli představení v našem divadle koupíte mecenášskou vstupenku za 1000 Kč, budete mít u nás přednostní předprodej na vyprodané tituly, premiéry, speciální akce, na které se běžní diváci nedostanou, a 10 % slevu na baru.</p> <p>A stejně jako ve většině jiných gangů, členství je doživotní. Těšíme se na vás a děkujeme, že s námi tvoříte NoD. #nodgang</p>
<p>Kolaborativní výstava dvou mladých umělců, kteří se zabývají tématem vznešena, krajiny a modelu. Filip Dvořák, vítěz Ceny kritiky za mladou malbu 2017 a Martin Kolarov rozvíjejí své niterné úvahy prostřednictvím často až podvědomé sítě emocionálních asociací, které se snaží "zpomalit" a tím letmo zahlédnout v různých materiálových řešeních. </p>
<p>Kolik agrese a puzení k násilnému chování v sobě musíme potlačit, abychom se stali „kultivovanými“ lidmi? Je to násilné v nás lidské, nebo nelidské? Jsme to skutečně my v momentech, kdy si myslíme, že jsme přirození? Jak vlastně vypadá ona přirozenost? Co všechno může být spouštěčem naší agresivity? Byli bychom schopni se podílet na násilí na druhých? A co v momentě, kdy bychom byli pod vlivem nějaké skupiny? Může být násilí na druhých určitý druh sportu, kterému lze propadnout? Opravdu jsme si jisti tím, jak se ve vypjatých a nepříjemných situacích zachováme? Můžeme o sobě říct, že v žádném případě nemáme sklon k násilí v jakékoli jeho podobě?</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>"Hodní chlapci jsou inscenací, která vás na začátku chytne a nepustí, ještě cestou z divadla na ni budete myslet a možná těsně před spaním se vymaníte z jejího objetí. Reflektuje současnost a je pravdivá. Je vtipná a děsivá zároveň. Protože násilí je nejen všude kolem nás, ale i v nás. Nebo vy si snad troufnete o sobě říct, že jste skutečně hodný chlapec (či dívka)?"</em><br /> <em>-</em><strong> Barbora Švarcová, Generace 21</strong></p>
<p>„Diano, je 8.15 ráno. Právě jsem přišel do kanceláře. Děkuji za pravidelný přísun kávy a koblih, vy víte, jak mne ráno nastartovat a bůh ví, že teď je to opravdu potřeba. Na stole mi totiž přistál nový případ. S něčím takovým jsem se dosud nesetkal. Z materiálů vyplývá, že bylo vyvražděno celé město. Naskakuje mi z toho husí kůže.</p> <p>Diano, vyzvedněte si v kanceláři klíče od mého bytu, zabalte mi pár nejnutnějších věcí, a ty zašlete na určenou adresu. Vydávám se neprodleně na cestu do Fake news… „</p> <p> </p> <p> </p>
<p>Jak se může v jediném okamžiku změnit celý váš život? Jaké důsledky může mít každé sebemenší rozhodnutí? Dám si na koncertě ještě pivo, nebo už pojedu domů? Pojedu metrem, nebo půjdu pěšky? Napíšu mu já, nebo počkám, jestli se ozve sám? Přáli byste znát svůj životní příběh v jeho dalších alternativách nebo je to něco, o čem bychom raději neměli přemýšlet? A kdybychom dostali šanci na druhý život, naplníme ho hrdinskými činy nebo strachem, abychom o něj zase nepřišli?</p> <p><strong>Autorská inscenace režisérky Kashy Jandáčkové VE DNE V NOCI vypráví na základě dokumentárních materiálů, novinových článků, autentických výpovědí a videozáznamů příběhy skutečných obětí teroristických útoků. Životní osudy obyčejných hrdinů, kteří by se jimi raději nestali. V hlavních rolích Anna Linhartová, Karolína Vágnerová, Jan Meduna, Jiří Roskot a Killiekrankie.</strong></p> <p>Inscenace Ve dne v noci je první z linie vlastních produkcí Divadla NoD, kterou pro divadlo připravuje <strong>dramaturgyně Natálie Preslová</strong>. Cílem této dramaturgické linie je přinášet témata, odrážející aktuální dění kolem nás v českém i světovém kontextu. Měla by poskytovat umělcům možnost svobodného vyjádření, a to skrze vlastní autorské divadelní projekty i na základě výrazných textů současné dramatiky.</p> <p>- - - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>"Představení nese mnoho hlubokých myšlenek, nutí diváka k přemýšlení, je nápadité, vtipné, jsou v něm určité momenty odlehčení celé tíhy, výborně zahrané, je skoro návodem, jak zpracovat tak smutné a těžké téma. I přesto, že cestou domů moji duši samozřejmě svírá smutek, který ještě dlouho nepřechází, říkám Kashe Jandáčkové – „Bravo“."</em> - <strong>Eva Smolíková, Taneční magazín </strong></p> <p><em>"V NoDu se podařilo divadelní představení na aktuální téma, které premiérové publikum přijalo s velkým zájmem a bouřlivým ohlasem. K jeho kladům patří zapojení živé hudby dua Killiekrankie a scénografie kombinující vtipně projekci s hereckou akcí."</em> - <strong>Radmila Hrdinová, zdroj Novinky.cz a Právo</strong></p> <p><em>"Inscenace osciluje na hraně dnes stále rozšířenějšího žánru dokudramatu, je ovšem divadelně přitažlivá, temporytmicky zvládnutá a bohatá na řadu detailů, které se divákovi dostanou pod kůži. (...) Sto minut bez přestávky nenudilo ani chvilku."</em> - <strong>Jan Kerbr, zdroj Kulturní magazín UNI</strong></p>
<p>Po sedmi letech se VEES vrací s novou našlápnutou deskou příznačně nazvanou No Way Back a naživo slibují totální živelnost a číšicí energii. </p> <p>Hodně lidí znalo VEES jako retro kapelu, která valí rokenrol. Ta nálepka je možná štvala natolik, že se rozhodli ukázat, že mají na něco mnohem jiného, nečekaného, sofistikovanějšího a propracovanějšího. Přesně to představuje nová deska No Way Back.</p>
<p>Měsíc - jediné těleso kromě Země, na kterém stanula lidská noha. Opravdu? Co konspirační teorie, že se to ve skutečnosti neodehrálo a proč je nesmysl jim věřit. Ustal výzkum Měsíce? Kam se dostaly nejdále sondy vyslané ze Země? Kam se v blízké a daleké budoucnosti podívají kosmonauti? Je Mars příští zastávkou? Nejen o programu Apollo, nejen o Zemi, Měsíci a planetách ve Sluneční soustavě i mimo ni, o mimozemšťanech, o vzdálených galaxiích a tajemných černých dírách, o největších dalekohledech světa, ale hlavně o tom, na co se zeptáte, přijdou diskutovat vědci z Astronomického ústavu Akademie věd ČR. </p> <p><strong>Besedu pořádá NoD ve spolupráci s Astronomickým ústavem Akademie věd ČR. Bezprostředně navazuje na reprízu inscenace Janka Lesáka: Měsíční sonáta č. 11. </strong></p> <p>Více infromací o inscenaci: <a href="https://nod.roxy.cz/events/detail/283/janek-lesak-kol-mesicni-sonata-c-11?date=2018-04-11">ZDE</a></p>
<p>Jedno z dosud největších dobrodružství lidstva začalo 16. července 1969, kdy ze Země odstartovala raketa Saturn V a vynesla na oběžnou dráhu Země vesmírnou loď Apollo 11. Posádku Apolla tvořili tři lidé - velitel Neil Armstrong, pilot řídícího modulu Michael Collins a pilot lunárního modulu Edwin “Buzz” Aldrin. O čtyři dny později potvrdil Armstrong tři čtvrtě miliardě lidí, kteří jeho výstup na Měsíc sledovali, že je to opravdu, opravdu velký skok pro lidstvo. Ještě ten samý den bylo ohlášeno předpokládané přistání člověka na Marsu v roce 2000. </p> <p>Místo toho je nám dnes vesmír ještě o něco vzdálenější než byl v roce 1969 - už jen kvůli pokroku astrofyziky, která zjistila, že toho jako lidstvo o vesmíru víme mnohem, ale mnohem méně, než jsme si kdy mysleli. </p> <p>Příběh možná největšího úspěchu v dějinách člověka a prvního dne, kdy se na sebe lidstvo mohlo podívat z pořádné výšky.</p> <p><strong>Věnováno všem, kdo někdy toužili stát se kosmonautem. </strong></p> <p><strong>- - - - - - - - - - </strong></p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>„Není tomu tak dávno, kdy jsme nadšeně jásali nad Osamělostí komiksových hrdinů, podle nás nejlepší divadelní inscenace roku 2017, a už tu máme další premiéru. Měsíční sonátou č. 11 experimentální prostor NoD už podruhé dokazuje, že je třeba jej bedlivě sledovat, protože o osobnostech stojících momentálně za touto divadelní scénou ještě hodně uslyšíme.“</em> <strong>(Soňa Hanušová, Kulturio)</strong></p> <p><em>„Pokud bych měl doporučit nějakou inscenaci pro teenagery, která by je zároveň i trochu vzdělala, vybral bych bez váhání Lesákovu Měsíční sonátu č. 11 v NoDu: vtipně totiž předvádí výpravu prvních astronautů na Měsíc jako hudební jízdu "fakt cool" dídžejů. NoD pod novým vedením dělá - hudební terminologií řečeno - moderní pop (proto, předpokládám, našel pod jeho střechou nové působiště i podobně orientovaný soubor 11:55), na který diváci, soudě podle mých zkušeností, velmi dobře slyší. </em><strong>(Martin Švejda, Nadivadlo.cz)</strong></p>
<p>Odborná přednáška výzkumníků Petra Adámka a Dominiky Grygarové z <a href="http://www.nudz.cz/">Národního ústavu duševního zdraví</a>. Oba přednášející jsou součástí výzkumné skupiny Obraz, mysl a mozek, která se zabývá vlivem výtvarných děl na lidský mozek. <br /> <br /> “Experiment se týká uměleckých děl a empatické reakce na zobrazené postavy. Také jak to ovlivňuje míra znalostí a sebereflexe. Výsledky budou zajímavé jak pro oblast humanitního vědění, tak pro neurovědu z hlediska fungování velkých mozkových sítí,” říká docent Ladislav Kesner, který je vedoucí výzkumné skupiny.<br /> <br /> Více o celém experimentu se můžete dočíst <a href="https://www.ceskegalerie.cz/cs/recenze/554-jak-pusobi-vytvarna-dila-na-lidsky-mozek">zde</a>.</p> <p>Vstup: 120,- (vstupenky v předprodeji i na místě)</p>
<p>Jak funguje láska, které stojí v cestě tisíce kilometrů? Jak pevné pouto mezi námi musí být, abychom toho druhého neztratili, i když jsme už tak dlouho necítili jeho vůni, nedrželi ho za ruku ani se nemohli schovat do jeho náruče? Na tyto otázky odpovídá inscenace tanečního souboru 420PEOPLE, která vychází z autentických osobních materiálů a reálných zkušeností účinkujících. </p> <p>Inscenaci bychom chtěli s láskou věnovat našim dětem, rodičům a partnerům, kterým začneme říkat, že je máme rádi, až ve chvíli, když už jsou od nás příliš daleko. <br /> <br /> <strong>Projekt je výsledkem spolupráce souboru 420PEOPLE, Experimentálního prostoru NoD a hudebního uskupení Zabelov.</strong></p>
<p>Mladý generační soubor 11:55 se rozhodl otevřít téma, které je v české společnosti zdánlivě vyřešené, a tím uzavřít svou brakovou trilogii, která v průběhu let vznikla pod režijním vedením Petry Tejnorové. První díl s názvem Umění braku ON AIR vyprávěl příběh detektiva Johna Sinclaira, Syna Světla. Druhý díl přinesl brakovou klasiku – obraz viktoriánské Anglie, napadené nezemským morem a ohrožené zombie apokalypsou. Ve třetím díle se chceme obrátit k naší současnosti. Brak už totiž není potřeba vyhledávat v laciných paperbacích – máme pocit, že v něm žijeme; valí se na nás z novin, časopisů i obrazovek našich chytrých telefonů. Lidé, unavení složitými peripetiemi polistopadového vývoje naší země, začínají opět toužit po jednodušším, srozumitelnějším světě, který neklade otázky. Chceme se začít ptát dřív, než se jednoho dne probudíme a dostaneme odpovědi už hotové. Chceme se stát svými vlastními reportéry.</p> <p>- - - - - - - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS</strong></p> <p><em>Dvě mladé herečky a čtyři mladí herci – nesoudí, neříkají, na čí straně je ta nejopravdovější pravda, ani si nestěžují na ukradenou revoluci. Jen jim přijde nepatřičné, že by měli žít ve světě, kde se slova pravda a láska stávají sprostou nadávkou a kde je svobodné myšlení třeba zadupat do země.</em><strong> - Zdeněk A. Tichý, Artzóna</strong></p> <p><em>Domnívám se, že jde zřejmě o dosud nejpovedenější politickou satiru na divadelních prknech. (...) Každopádně je dobré, že se mladá generace takto probouzí, a že se inscenace, kteru můžete vidět v Experimentálním prostoru NoD, nezaměřuje jen na snadný a zasloužený terč – tedy Miloše Zemana. Upozorňuje totiž na daleko nebezpečnější fenomén dnešní doby: na všehoschopného trestně stíhaného oligarchu a někdejšího agenta StB, spojeného s komunisty a xenofobními okamurovci. Jsem totiž přesvědčen, že tohle může polistopadový vývoj zničit daleko víc než zkorumpovaný systém kmotrů a lobbistů, s nímž si svobodná a demokratická společnost vždy nějak poradí.</em> <strong>- Jaroslav Kmenta, Reportér Magazín</strong></p>
<p>Divadelní comiks-con. </p> <p>American psychological society (APS) vydala v roce 2017 studii, která dokazuje, že cca 70% lidí sní o tom, že jsou superhrdinové. Ze stejné studie vyplývá, že ještě vyšší procento superhrdinů sní o tom, že jsou vámi. </p> <p>Buď ve střehu. Nespi. Pracuj na sobě. Mysli na ostatní, ne na sebe. Sportuj a odpočívej. Zároveň! Čti. Studuj. Zdokonaluj se. Nikdy se nezastavuj. Zapomeň na bolest. Fyzickou i psychickou. Bolest pro tebe neexistuje. Protože když se svět řítí na pokraj zkázy, koho kurva zajímá, že Batmana bolí hlava?</p> <p>Časosběrná dokumentární inscenace otevírá třinácté komnaty nejslavnějších komixových hrdinů.</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS</strong></p> <p><em>Přestože nejsem příznivec americké odnože komiksového žánru, neměl jsem sebemenší obavy, že bych inscenaci neporozuměl, a také doufám, že případná neznalost nikoho od návštěvy NoDu neodradí. Byla by to nesmírná škoda, protože inscenace má nebývalý vtip, energii, tempo, a přesto se jedná o vykreslení zásadních soužení, jež prožívá velká část společnosti. </em></p> <p><strong>- Lukáš Holubec</strong></p> <p><em>Sečteno a podtrženo, byla by velká škoda vnímat Osamělost komiksových hrdinů jen coby ptákovinu sloužící k pobavení určitého typu diváka. Tuto funkci sice může též plnit (a to minimálně pro mě dosti zdařile), avšak vody pod touto hladinou jsou výrazně hlubší, než by se na první pohled mohlo zdát. Věřím, že jsem se s touto inscenací nesetkal naposledy, rozhodně mi stojí za opakované zhlédnutí. </em></p> <p><strong>- Jiří Koula</strong></p>
<p><strong>Přijďte na komentovanou prohlídku výstavy <em>Společně pokosíme, vymlátíme a odevzdáme</em> s autorkou Martinou Smutnou, spolupracujícími umělci Maxem Máslem a Kateřinou Konvalinovou a kurátorem Pavlem Kubesou</strong></p>
<p>Mladý generační soubor 11:55 se rozhodl otevřít téma, které je v české společnosti zdánlivě vyřešené, a tím uzavřít svou brakovou trilogii, která v průběhu let vznikla pod režijním vedením Petry Tejnorové. První díl s názvem Umění braku ON AIR vyprávěl příběh detektiva Johna Sinclaira, Syna Světla. Druhý díl přinesl brakovou klasiku – obraz viktoriánské Anglie, napadené nezemským morem a ohrožené zombie apokalypsou. Ve třetím díle se chceme obrátit k naší současnosti. Brak už totiž není potřeba vyhledávat v laciných paperbacích – máme pocit, že v něm žijeme; valí se na nás z novin, časopisů i obrazovek našich chytrých telefonů. Lidé, unavení složitými peripetiemi polistopadového vývoje naší země, začínají opět toužit po jednodušším, srozumitelnějším světě, který neklade otázky. Chceme se začít ptát dřív, než se jednoho dne probudíme a dostaneme odpovědi už hotové. Chceme se stát svými vlastními reportéry.</p> <p>- - - - - - - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS</strong></p> <p><em>Dvě mladé herečky a čtyři mladí herci – nesoudí, neříkají, na čí straně je ta nejopravdovější pravda, ani si nestěžují na ukradenou revoluci. Jen jim přijde nepatřičné, že by měli žít ve světě, kde se slova pravda a láska stávají sprostou nadávkou a kde je svobodné myšlení třeba zadupat do země.</em><strong> - Zdeněk A. Tichý, Artzóna</strong></p> <p><em>Domnívám se, že jde zřejmě o dosud nejpovedenější politickou satiru na divadelních prknech. (...) Každopádně je dobré, že se mladá generace takto probouzí, a že se inscenace, kteru můžete vidět v Experimentálním prostoru NoD, nezaměřuje jen na snadný a zasloužený terč – tedy Miloše Zemana. Upozorňuje totiž na daleko nebezpečnější fenomén dnešní doby: na všehoschopného trestně stíhaného oligarchu a někdejšího agenta StB, spojeného s komunisty a xenofobními okamurovci. Jsem totiž přesvědčen, že tohle může polistopadový vývoj zničit daleko víc než zkorumpovaný systém kmotrů a lobbistů, s nímž si svobodná a demokratická společnost vždy nějak poradí.</em> <strong>- Jaroslav Kmenta, Reportér Magazín</strong></p>
<p>Mladý generační soubor 11:55 se rozhodl otevřít téma, které je v české společnosti zdánlivě vyřešené, a tím uzavřít svou brakovou trilogii, která v průběhu let vznikla pod režijním vedením Petry Tejnorové. První díl s názvem Umění braku ON AIR vyprávěl příběh detektiva Johna Sinclaira, Syna Světla. Druhý díl přinesl brakovou klasiku – obraz viktoriánské Anglie, napadené nezemským morem a ohrožené zombie apokalypsou. Ve třetím díle se chceme obrátit k naší současnosti. Brak už totiž není potřeba vyhledávat v laciných paperbacích – máme pocit, že v něm žijeme; valí se na nás z novin, časopisů i obrazovek našich chytrých telefonů. Lidé, unavení složitými peripetiemi polistopadového vývoje naší země, začínají opět toužit po jednodušším, srozumitelnějším světě, který neklade otázky. Chceme se začít ptát dřív, než se jednoho dne probudíme a dostaneme odpovědi už hotové. Chceme se stát svými vlastními reportéry.</p> <p>- - - - - - - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS</strong></p> <p><em>Dvě mladé herečky a čtyři mladí herci – nesoudí, neříkají, na čí straně je ta nejopravdovější pravda, ani si nestěžují na ukradenou revoluci. Jen jim přijde nepatřičné, že by měli žít ve světě, kde se slova pravda a láska stávají sprostou nadávkou a kde je svobodné myšlení třeba zadupat do země.</em><strong> - Zdeněk A. Tichý, Artzóna</strong></p> <p><em>Domnívám se, že jde zřejmě o dosud nejpovedenější politickou satiru na divadelních prknech. (...) Každopádně je dobré, že se mladá generace takto probouzí, a že se inscenace, kteru můžete vidět v Experimentálním prostoru NoD, nezaměřuje jen na snadný a zasloužený terč – tedy Miloše Zemana. Upozorňuje totiž na daleko nebezpečnější fenomén dnešní doby: na všehoschopného trestně stíhaného oligarchu a někdejšího agenta StB, spojeného s komunisty a xenofobními okamurovci. Jsem totiž přesvědčen, že tohle může polistopadový vývoj zničit daleko víc než zkorumpovaný systém kmotrů a lobbistů, s nímž si svobodná a demokratická společnost vždy nějak poradí.</em> <strong>- Jaroslav Kmenta, Reportér Magazín</strong></p>
<p>Unikátní loutkové představení vzniklo jako magisterský projekt na Katedře alternativního a loutkového divadla na DAMU. Autoři zvolili takové zpracování, které vychází vstříc nejen dospělému publiku, ale zejména adolescentům. Díky neotřelé kombinaci populárního komiksového námětu, originálních loutek, chytlavých dialogů a bryskního humoru vás tvůrci tohoto autorského představení snadno přesvědčí o tom, že loutkové divadlo není jen pro ty nejmenší diváky, ale že jde s dobou a především vstříc potřebám současného mladého publika.</p> <p>Tak vezměte své mladší sourozence a přijďte se podívat na to, co se stane, když se Goon krvavě pomstí. Dostane vás to taky!</p> <p>Představení je vhodné pro diváky od 14 let. Inscenace je volně inspirovaná komiksem Goon, který vytvořil Eric Powell. V inscenaci je použitý hudební motiv písně Funny Honey (Chicago musical) a melodie hry PacMan.</p>
<p>Jak funguje láska, které stojí v cestě tisíce kilometrů? Jak pevné pouto mezi námi musí být, abychom toho druhého neztratili, i když jsme už tak dlouho necítili jeho vůni, nedrželi ho za ruku ani se nemohli schovat do jeho náruče? Na tyto otázky odpovídá inscenace tanečního souboru 420PEOPLE, která vychází z autentických osobních materiálů a reálných zkušeností účinkujících. </p> <p>Inscenaci bychom chtěli s láskou věnovat našim dětem, rodičům a partnerům, kterým začneme říkat, že je máme rádi, až ve chvíli, když už jsou od nás příliš daleko. <br /> <br /> <strong>Projekt je výsledkem spolupráce souboru 420PEOPLE, Experimentálního prostoru NoD a hudebního uskupení Zabelov.</strong></p>
<p>MASO KRŮTÍ přijíždí se svým Cirkusem do místa a doby, kdy se svoboda stala nadužívaným pojmem. Pod šapitó, které Krůty autorsky staví z osobních zkušeností a postojů, se tři herečky jako cvičená i divoká zvěř prohýbají pod bičem, který práská v rytmu prapodivných otázek. A protože se holky krůtí nerady berou moc vážně, naplní celou manéž nadsázkou. Jakkoliv se snaží přijít na to, co to ta svoboda vlastně je. Urputně hledají odpověď na generační otázku: Co vlastně chceš? A ve chvíli, kdy si naivně myslí, že jsou naprosto obnažené a mluví čistou pravdu, někdo zase jen roztáhne další oponu. </p>
<p>Divadelní comiks-con. </p> <p>American psychological society (APS) vydala v roce 2017 studii, která dokazuje, že cca 70% lidí sní o tom, že jsou superhrdinové. Ze stejné studie vyplývá, že ještě vyšší procento superhrdinů sní o tom, že jsou vámi. </p> <p>Buď ve střehu. Nespi. Pracuj na sobě. Mysli na ostatní, ne na sebe. Sportuj a odpočívej. Zároveň! Čti. Studuj. Zdokonaluj se. Nikdy se nezastavuj. Zapomeň na bolest. Fyzickou i psychickou. Bolest pro tebe neexistuje. Protože když se svět řítí na pokraj zkázy, koho kurva zajímá, že Batmana bolí hlava?</p> <p>Časosběrná dokumentární inscenace otevírá třinácté komnaty nejslavnějších komixových hrdinů.</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS</strong></p> <p><em>Přestože nejsem příznivec americké odnože komiksového žánru, neměl jsem sebemenší obavy, že bych inscenaci neporozuměl, a také doufám, že případná neznalost nikoho od návštěvy NoDu neodradí. Byla by to nesmírná škoda, protože inscenace má nebývalý vtip, energii, tempo, a přesto se jedná o vykreslení zásadních soužení, jež prožívá velká část společnosti. </em></p> <p><strong>- Lukáš Holubec</strong></p> <p><em>Sečteno a podtrženo, byla by velká škoda vnímat Osamělost komiksových hrdinů jen coby ptákovinu sloužící k pobavení určitého typu diváka. Tuto funkci sice může též plnit (a to minimálně pro mě dosti zdařile), avšak vody pod touto hladinou jsou výrazně hlubší, než by se na první pohled mohlo zdát. Věřím, že jsem se s touto inscenací nesetkal naposledy, rozhodně mi stojí za opakované zhlédnutí. </em></p> <p><strong>- Jiří Koula</strong></p>
<p><strong>Beseda s česko-německou spisovatelkou a publicistkou Alenou Wagnerovou a historičkami Denisou Nečasovou a Janou Oravcovou v rámci doprovodného programu k výstavě Martiny Smutné <em>Společně pokosíme, vymlátíme a odevzdáme</em> v Galerii NoD.</strong></p> <p><strong>Diskuze probíhá jako součást pravidelného cyklu debat Zóna demokracie, který podpořil Státní fond kultury ČR.</strong></p> <p><strong>Vstupné dobrovolné.</strong></p>
<p>Příběh pro děti, kterým by se měli inspirovat i dospělí a humor pro dospělé, který pochopí i děti. Inscenace je volně inspirována jedním z nejznámějších románů o přátelství mezi Vinnetouem a Old Shatterhandem. Velice naivním a záměrně groteskním způsobem podává velmi zkreslenou zprávu o světě indiánů, banditů a kovbojů ale především o přátelství, které je mnohdy víc než sama láska.</p> <p>Představení, které využívá na divadle tradiční filmové principy jako je střih, švenkování, kamerová jízda a zároveň pracuje s kombinací živých herců a loutek, které nahrazují u filmu běžnou změnu měřítka. Loutky i herci pak hrají ve výseči, která opět odkazuje k ohraničenému filmovému plátnu, aby z ní ve finále opět vystoupili do divadelního prostoru.</p> <p>V původní podobě vznikla tato inscenace v rámci workshopu Terezy Volánkové s 2. ročníkem herectví KALD DAMU.</p>
<p>Jedno z dosud největších dobrodružství lidstva začalo 16. července 1969, kdy ze Země odstartovala raketa Saturn V a vynesla na oběžnou dráhu Země vesmírnou loď Apollo 11. Posádku Apolla tvořili tři lidé - velitel Neil Armstrong, pilot řídícího modulu Michael Collins a pilot lunárního modulu Edwin “Buzz” Aldrin. O čtyři dny později potvrdil Armstrong tři čtvrtě miliardě lidí, kteří jeho výstup na Měsíc sledovali, že je to opravdu, opravdu velký skok pro lidstvo. Ještě ten samý den bylo ohlášeno předpokládané přistání člověka na Marsu v roce 2000. </p> <p>Místo toho je nám dnes vesmír ještě o něco vzdálenější než byl v roce 1969 - už jen kvůli pokroku astrofyziky, která zjistila, že toho jako lidstvo o vesmíru víme mnohem, ale mnohem méně, než jsme si kdy mysleli. </p> <p>Příběh možná největšího úspěchu v dějinách člověka a prvního dne, kdy se na sebe lidstvo mohlo podívat z pořádné výšky.</p> <p><strong>Věnováno všem, kdo někdy toužili stát se kosmonautem. </strong></p> <p><strong>- - - - - - - - - - </strong></p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>„Není tomu tak dávno, kdy jsme nadšeně jásali nad Osamělostí komiksových hrdinů, podle nás nejlepší divadelní inscenace roku 2017, a už tu máme další premiéru. Měsíční sonátou č. 11 experimentální prostor NoD už podruhé dokazuje, že je třeba jej bedlivě sledovat, protože o osobnostech stojících momentálně za touto divadelní scénou ještě hodně uslyšíme.“</em> <strong>(Soňa Hanušová, Kulturio)</strong></p> <p><em>„Pokud bych měl doporučit nějakou inscenaci pro teenagery, která by je zároveň i trochu vzdělala, vybral bych bez váhání Lesákovu Měsíční sonátu č. 11 v NoDu: vtipně totiž předvádí výpravu prvních astronautů na Měsíc jako hudební jízdu "fakt cool" dídžejů. NoD pod novým vedením dělá - hudební terminologií řečeno - moderní pop (proto, předpokládám, našel pod jeho střechou nové působiště i podobně orientovaný soubor 11:55), na který diváci, soudě podle mých zkušeností, velmi dobře slyší. </em><strong>(Martin Švejda, Nadivadlo.cz)</strong></p>
<p>Jak se může v jediném okamžiku změnit celý váš život? Jaké důsledky může mít každé sebemenší rozhodnutí? Dám si na koncertě ještě pivo, nebo už pojedu domů? Pojedu metrem, nebo půjdu pěšky? Napíšu mu já, nebo počkám, jestli se ozve sám? Přáli byste znát svůj životní příběh v jeho dalších alternativách nebo je to něco, o čem bychom raději neměli přemýšlet? A kdybychom dostali šanci na druhý život, naplníme ho hrdinskými činy nebo strachem, abychom o něj zase nepřišli?</p> <p><strong>Autorská inscenace režisérky Kashy Jandáčkové VE DNE V NOCI vypráví na základě dokumentárních materiálů, novinových článků, autentických výpovědí a videozáznamů příběhy skutečných obětí teroristických útoků. Životní osudy obyčejných hrdinů, kteří by se jimi raději nestali. V hlavních rolích Anna Linhartová, Karolína Vágnerová, Jan Meduna, Jiří Roskot a Killiekrankie.</strong></p> <p>Inscenace Ve dne v noci je první z linie vlastních produkcí Divadla NoD, kterou pro divadlo připravuje <strong>dramaturgyně Natálie Preslová</strong>. Cílem této dramaturgické linie je přinášet témata, odrážející aktuální dění kolem nás v českém i světovém kontextu. Měla by poskytovat umělcům možnost svobodného vyjádření, a to skrze vlastní autorské divadelní projekty i na základě výrazných textů současné dramatiky.</p> <p>- - - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>"Představení nese mnoho hlubokých myšlenek, nutí diváka k přemýšlení, je nápadité, vtipné, jsou v něm určité momenty odlehčení celé tíhy, výborně zahrané, je skoro návodem, jak zpracovat tak smutné a těžké téma. I přesto, že cestou domů moji duši samozřejmě svírá smutek, který ještě dlouho nepřechází, říkám Kashe Jandáčkové – „Bravo“."</em> - <strong>Eva Smolíková, Taneční magazín </strong></p> <p><em>"V NoDu se podařilo divadelní představení na aktuální téma, které premiérové publikum přijalo s velkým zájmem a bouřlivým ohlasem. K jeho kladům patří zapojení živé hudby dua Killiekrankie a scénografie kombinující vtipně projekci s hereckou akcí."</em> - <strong>Radmila Hrdinová, zdroj Novinky.cz a Právo</strong></p> <p><em>"Inscenace osciluje na hraně dnes stále rozšířenějšího žánru dokudramatu, je ovšem divadelně přitažlivá, temporytmicky zvládnutá a bohatá na řadu detailů, které se divákovi dostanou pod kůži. (...) Sto minut bez přestávky nenudilo ani chvilku."</em> - <strong>Jan Kerbr, zdroj Kulturní magazín UNI</strong></p>
<p>Výstava <em>Společně pokosíme, vymlátíme a odevzdáme</em> se věnuje kontroverznímu období československé historie. Nenárokuje si vykládat minulost skrze příběhy hrdinství či teroru. Na pozadí událostí spojených s únorem 1948 si vybírá tematickou linku všedního života, zaměřenou na naději obyčejných lidí na stabilní, sociální a bezpečný stát. Prostřednictvím expandovaného malířského média a audiovizuálního formátu pracuje s dobovým zobrazováním "nového typu ženy" a sleduje počáteční fázi budování socialismu z hlediska konceptu ženské emancipace.</p>
<p>Divadelní comiks-con. </p> <p>American psychological society (APS) vydala v roce 2017 studii, která dokazuje, že cca 70% lidí sní o tom, že jsou superhrdinové. Ze stejné studie vyplývá, že ještě vyšší procento superhrdinů sní o tom, že jsou vámi. </p> <p>Buď ve střehu. Nespi. Pracuj na sobě. Mysli na ostatní, ne na sebe. Sportuj a odpočívej. Zároveň! Čti. Studuj. Zdokonaluj se. Nikdy se nezastavuj. Zapomeň na bolest. Fyzickou i psychickou. Bolest pro tebe neexistuje. Protože když se svět řítí na pokraj zkázy, koho kurva zajímá, že Batmana bolí hlava?</p> <p>Časosběrná dokumentární inscenace otevírá třinácté komnaty nejslavnějších komixových hrdinů.</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS</strong></p> <p><em>Přestože nejsem příznivec americké odnože komiksového žánru, neměl jsem sebemenší obavy, že bych inscenaci neporozuměl, a také doufám, že případná neznalost nikoho od návštěvy NoDu neodradí. Byla by to nesmírná škoda, protože inscenace má nebývalý vtip, energii, tempo, a přesto se jedná o vykreslení zásadních soužení, jež prožívá velká část společnosti. </em></p> <p><strong>- Lukáš Holubec</strong></p> <p><em>Sečteno a podtrženo, byla by velká škoda vnímat Osamělost komiksových hrdinů jen coby ptákovinu sloužící k pobavení určitého typu diváka. Tuto funkci sice může též plnit (a to minimálně pro mě dosti zdařile), avšak vody pod touto hladinou jsou výrazně hlubší, než by se na první pohled mohlo zdát. Věřím, že jsem se s touto inscenací nesetkal naposledy, rozhodně mi stojí za opakované zhlédnutí. </em></p> <p><strong>- Jiří Koula</strong></p>
<p>Skupina 20 000 židů pod mořem zkoumá vliv prostředí pro vznik samotné performance. Dopředu nemají nic domluvené, využívají techniku improvizace. Vstupují do cizí scénografie a berou tento prostor, jako inspiraci. V NoDu to vyzkouší ve scénografii představení Osamělost komiksových hrdinů.</p> <p> </p>
<p>Jak funguje láska, které stojí v cestě tisíce kilometrů? Jak pevné pouto mezi námi musí být, abychom toho druhého neztratili, i když jsme už tak dlouho necítili jeho vůni, nedrželi ho za ruku ani se nemohli schovat do jeho náruče? Na tyto otázky odpovídá inscenace tanečního souboru 420PEOPLE, která vychází z autentických osobních materiálů a reálných zkušeností účinkujících. </p> <p>Inscenaci bychom chtěli s láskou věnovat našim dětem, rodičům a partnerům, kterým začneme říkat, že je máme rádi, až ve chvíli, když už jsou od nás příliš daleko. <br /> <br /> <strong>Projekt je výsledkem spolupráce souboru 420PEOPLE, Experimentálního prostoru NoD a hudebního uskupení Zabelov.</strong></p>
<p>Jana Bernartová ve své práci zkoumá vztah mezi virtuálností digitálního prostoru a jeho materiálními přechody do světa věcí. Dodržuje zásady a možnosti přednastavení a standardizace a jejich případné selhání. Ve svých minimalistických instalacích sleduje problematiku uchopení barevnosti ve skupenstvích a kombinacích, jako tradiční pigment a digitální barva, barva a její pojmenování, barva ve veřejném prostoru, škála různosti jedné barvy, virtuální vs. reálné, možnosti vnímání (oka), možnosti jazyka barvy definovat. </p> <p>Projekt pro galerii Video NoD je součástí cyklu <em>Tekuté krystaly RGB</em>, který autorka rozvíjí od roku 2016 a jeho podstatou je uvažování o zobrazení digitálních barev - kdy neexistuje jejich přesné zobrazení. </p>
<p>„Diano, je 8.15 ráno. Právě jsem přišel do kanceláře. Děkuji za pravidelný přísun kávy a koblih, vy víte, jak mne ráno nastartovat a bůh ví, že teď je to opravdu potřeba. Na stole mi totiž přistál nový případ. S něčím takovým jsem se dosud nesetkal. Z materiálů vyplývá, že bylo vyvražděno celé město. Naskakuje mi z toho husí kůže.</p> <p>Diano, vyzvedněte si v kanceláři klíče od mého bytu, zabalte mi pár nejnutnějších věcí, a ty zašlete na určenou adresu. Vydávám se neprodleně na cestu do Fake news… „</p> <p> </p> <p> </p>
<p>Pět režisérů, jedna inscenace. Zábavný náhled do divadelní zkoušky, kde se herci pokoušejí režírovat sami sebe i ostatní a kde hranice mezi realitou a hrou postupně mizí.</p> <p>Jak se z pravdy stane lež? Co na nás vyzradí řeč těla? Kolik používáme floskulí a co nám běží hlavou, když se nedokážeme vymáčknout? Bizarní hříčka na téma sociální komunikace.</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>"Herci 11:55 podali náhled na komunikaci, nikoli však novým, ale naprosto známým způsobem. Ukázali nám, co všichni dobře víme. Ale víme to ve skrytu nitra. Tato inscenace nám pomáhá si uvědomit, že komunikace není jen o slovech, ale i o výrazu a mnohém dalším."</em> <strong>- Soňa Hanušová (Kulturio)</strong></p> <p> </p>
<p>Příběh o mladých dívkách, které se poprvé v životě zamilují. Příběh plný lásky, nenávisti a oživlých mrtvol. Příběh o touze po krvi a čerstvém lidském mase. Béčková romantická klasika.</p> <p><em>Představení je uváděno s anglickými titulky, jejichž vznik a překlad byl možný díky podpoře IDU (Institut uměni – Divadelní ústav) v Praze.</em></p>
<p>Jedno z dosud největších dobrodružství lidstva začalo 16. července 1969, kdy ze Země odstartovala raketa Saturn V a vynesla na oběžnou dráhu Země vesmírnou loď Apollo 11. Posádku Apolla tvořili tři lidé - velitel Neil Armstrong, pilot řídícího modulu Michael Collins a pilot lunárního modulu Edwin “Buzz” Aldrin. O čtyři dny později potvrdil Armstrong tři čtvrtě miliardě lidí, kteří jeho výstup na Měsíc sledovali, že je to opravdu, opravdu velký skok pro lidstvo. Ještě ten samý den bylo ohlášeno předpokládané přistání člověka na Marsu v roce 2000. </p> <p>Místo toho je nám dnes vesmír ještě o něco vzdálenější než byl v roce 1969 - už jen kvůli pokroku astrofyziky, která zjistila, že toho jako lidstvo o vesmíru víme mnohem, ale mnohem méně, než jsme si kdy mysleli. </p> <p>Příběh možná největšího úspěchu v dějinách člověka a prvního dne, kdy se na sebe lidstvo mohlo podívat z pořádné výšky.</p> <p><strong>Věnováno všem, kdo někdy toužili stát se kosmonautem. </strong></p> <p><strong>- - - - - - - - - - </strong></p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>„Není tomu tak dávno, kdy jsme nadšeně jásali nad Osamělostí komiksových hrdinů, podle nás nejlepší divadelní inscenace roku 2017, a už tu máme další premiéru. Měsíční sonátou č. 11 experimentální prostor NoD už podruhé dokazuje, že je třeba jej bedlivě sledovat, protože o osobnostech stojících momentálně za touto divadelní scénou ještě hodně uslyšíme.“</em> <strong>(Soňa Hanušová, Kulturio)</strong></p> <p><em>„Pokud bych měl doporučit nějakou inscenaci pro teenagery, která by je zároveň i trochu vzdělala, vybral bych bez váhání Lesákovu Měsíční sonátu č. 11 v NoDu: vtipně totiž předvádí výpravu prvních astronautů na Měsíc jako hudební jízdu "fakt cool" dídžejů. NoD pod novým vedením dělá - hudební terminologií řečeno - moderní pop (proto, předpokládám, našel pod jeho střechou nové působiště i podobně orientovaný soubor 11:55), na který diváci, soudě podle mých zkušeností, velmi dobře slyší. </em><strong>(Martin Švejda, Nadivadlo.cz)</strong></p>
<p>Příběh pro děti, kterým by se měli inspirovat i dospělí a humor pro dospělé, který pochopí i děti. Inscenace je volně inspirována jedním z nejznámějších románů o přátelství mezi Vinnetouem a Old Shatterhandem. Velice naivním a záměrně groteskním způsobem podává velmi zkreslenou zprávu o světě indiánů, banditů a kovbojů ale především o přátelství, které je mnohdy víc než sama láska.</p> <p>Představení, které využívá na divadle tradiční filmové principy jako je střih, švenkování, kamerová jízda a zároveň pracuje s kombinací živých herců a loutek, které nahrazují u filmu běžnou změnu měřítka. Loutky i herci pak hrají ve výseči, která opět odkazuje k ohraničenému filmovému plátnu, aby z ní ve finále opět vystoupili do divadelního prostoru.</p> <p>V původní podobě vznikla tato inscenace v rámci workshopu Terezy Volánkové s 2. ročníkem herectví KALD DAMU.</p>
<p>Divadelní comiks-con. </p> <p>American psychological society (APS) vydala v roce 2017 studii, která dokazuje, že cca 70% lidí sní o tom, že jsou superhrdinové. Ze stejné studie vyplývá, že ještě vyšší procento superhrdinů sní o tom, že jsou vámi. </p> <p>Buď ve střehu. Nespi. Pracuj na sobě. Mysli na ostatní, ne na sebe. Sportuj a odpočívej. Zároveň! Čti. Studuj. Zdokonaluj se. Nikdy se nezastavuj. Zapomeň na bolest. Fyzickou i psychickou. Bolest pro tebe neexistuje. Protože když se svět řítí na pokraj zkázy, koho kurva zajímá, že Batmana bolí hlava?</p> <p>Časosběrná dokumentární inscenace otevírá třinácté komnaty nejslavnějších komixových hrdinů.</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS</strong></p> <p><em>Přestože nejsem příznivec americké odnože komiksového žánru, neměl jsem sebemenší obavy, že bych inscenaci neporozuměl, a také doufám, že případná neznalost nikoho od návštěvy NoDu neodradí. Byla by to nesmírná škoda, protože inscenace má nebývalý vtip, energii, tempo, a přesto se jedná o vykreslení zásadních soužení, jež prožívá velká část společnosti. </em></p> <p><strong>- Lukáš Holubec</strong></p> <p><em>Sečteno a podtrženo, byla by velká škoda vnímat Osamělost komiksových hrdinů jen coby ptákovinu sloužící k pobavení určitého typu diváka. Tuto funkci sice může též plnit (a to minimálně pro mě dosti zdařile), avšak vody pod touto hladinou jsou výrazně hlubší, než by se na první pohled mohlo zdát. Věřím, že jsem se s touto inscenací nesetkal naposledy, rozhodně mi stojí za opakované zhlédnutí. </em></p> <p><strong>- Jiří Koula</strong></p>
<p>Příběh pro děti, kterým by se měli inspirovat i dospělí a humor pro dospělé, který pochopí i děti. Inscenace je volně inspirována jedním z nejznámějších románů o přátelství mezi Vinnetouem a Old Shatterhandem. Velice naivním a záměrně groteskním způsobem podává velmi zkreslenou zprávu o světě indiánů, banditů a kovbojů ale především o přátelství, které je mnohdy víc než sama láska.</p> <p>Představení, které využívá na divadle tradiční filmové principy jako je střih, švenkování, kamerová jízda a zároveň pracuje s kombinací živých herců a loutek, které nahrazují u filmu běžnou změnu měřítka. Loutky i herci pak hrají ve výseči, která opět odkazuje k ohraničenému filmovému plátnu, aby z ní ve finále opět vystoupili do divadelního prostoru.</p> <p>V původní podobě vznikla tato inscenace v rámci workshopu Terezy Volánkové s 2. ročníkem herectví KALD DAMU.</p>
<p>Jak se vám v noci spí? Zdají se vám sny? Trpíte nočními můrami? Nemůžete se ráno probudit nebo raději nespíte vůbec? Sleep & Pain je tu pro vás. Pojďte dál, lehněte si. Zhluboka dýchejte. Teď zhasneme.</p> <p><em>"Některé věci nás zneklidňují. To ale není přesně to, o čem tu bude řeč. Jde spíše o ty představy, slova nebo myšlenky, které se pod námi náhle propadnou jako padací dveře a my se řítíme z našeho bezpečného, příčetného světa na jakési mnohem temnější a bezútěšnější místo. Temnoty je nevyčerpatelné množství. Začíná to ve tmě, tak jako my všichni."</em></p> <p><strong>- N. Gaiman</strong></p> <p>Autorská inscenace režisérky Lindy Duškové se zabývá spánkem a jeho poruchami. Vypráví příběh Sandmana, postavy, která prochází díly autorů N. Gaimana, E. T. A. Hoffmana nebo H. Ch. Andersena. Ale kdo je ve skutečnosti Sandman a jak ovlivňuje naše životy? </p>
<p><strong>Přijďte na komentovanou prohlídku výstavy Paralelní pozdravy dvou známých umělkyň Anny Hulačové a Jany Vojnárové. Výstavou provede kurátor výstavy Pavel Kubesa a obě autorky.</strong></p>
<p>MASO KRŮTÍ přijíždí se svým Cirkusem do místa a doby, kdy se svoboda stala nadužívaným pojmem. Pod šapitó, které Krůty autorsky staví z osobních zkušeností a postojů, se tři herečky jako cvičená i divoká zvěř prohýbají pod bičem, který práská v rytmu prapodivných otázek. A protože se holky krůtí nerady berou moc vážně, naplní celou manéž nadsázkou. Jakkoliv se snaží přijít na to, co to ta svoboda vlastně je. Urputně hledají odpověď na generační otázku: Co vlastně chceš? A ve chvíli, kdy si naivně myslí, že jsou naprosto obnažené a mluví čistou pravdu, někdo zase jen roztáhne další oponu. </p>
<p>Příběh o mladých dívkách, které se poprvé v životě zamilují. Příběh plný lásky, nenávisti a oživlých mrtvol. Příběh o touze po krvi a čerstvém lidském mase. Béčková romantická klasika.</p> <p><em>Představení je uváděno s anglickými titulky, jejichž vznik a překlad byl možný díky podpoře IDU (Institut uměni – Divadelní ústav) v Praze.</em></p>
<p>„Diano, je 8.15 ráno. Právě jsem přišel do kanceláře. Děkuji za pravidelný přísun kávy a koblih, vy víte, jak mne ráno nastartovat a bůh ví, že teď je to opravdu potřeba. Na stole mi totiž přistál nový případ. S něčím takovým jsem se dosud nesetkal. Z materiálů vyplývá, že bylo vyvražděno celé město. Naskakuje mi z toho husí kůže.</p> <p>Diano, vyzvedněte si v kanceláři klíče od mého bytu, zabalte mi pár nejnutnějších věcí, a ty zašlete na určenou adresu. Vydávám se neprodleně na cestu do Fake news… „</p> <p> </p> <p> </p>
<p>Divadelní comiks-con. </p> <p>American psychological society (APS) vydala v roce 2017 studii, která dokazuje, že cca 70% lidí sní o tom, že jsou superhrdinové. Ze stejné studie vyplývá, že ještě vyšší procento superhrdinů sní o tom, že jsou vámi. </p> <p>Buď ve střehu. Nespi. Pracuj na sobě. Mysli na ostatní, ne na sebe. Sportuj a odpočívej. Zároveň! Čti. Studuj. Zdokonaluj se. Nikdy se nezastavuj. Zapomeň na bolest. Fyzickou i psychickou. Bolest pro tebe neexistuje. Protože když se svět řítí na pokraj zkázy, koho kurva zajímá, že Batmana bolí hlava?</p> <p>Časosběrná dokumentární inscenace otevírá třinácté komnaty nejslavnějších komixových hrdinů.</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS</strong></p> <p><em>Přestože nejsem příznivec americké odnože komiksového žánru, neměl jsem sebemenší obavy, že bych inscenaci neporozuměl, a také doufám, že případná neznalost nikoho od návštěvy NoDu neodradí. Byla by to nesmírná škoda, protože inscenace má nebývalý vtip, energii, tempo, a přesto se jedná o vykreslení zásadních soužení, jež prožívá velká část společnosti. </em></p> <p><strong>- Lukáš Holubec</strong></p> <p><em>Sečteno a podtrženo, byla by velká škoda vnímat Osamělost komiksových hrdinů jen coby ptákovinu sloužící k pobavení určitého typu diváka. Tuto funkci sice může též plnit (a to minimálně pro mě dosti zdařile), avšak vody pod touto hladinou jsou výrazně hlubší, než by se na první pohled mohlo zdát. Věřím, že jsem se s touto inscenací nesetkal naposledy, rozhodně mi stojí za opakované zhlédnutí. </em></p> <p><strong>- Jiří Koula</strong></p>
<p>Unikátní loutkové představení vzniklo jako magisterský projekt na Katedře alternativního a loutkového divadla na DAMU. Autoři zvolili takové zpracování, které vychází vstříc nejen dospělému publiku, ale zejména adolescentům. Díky neotřelé kombinaci populárního komiksového námětu, originálních loutek, chytlavých dialogů a bryskního humoru vás tvůrci tohoto autorského představení snadno přesvědčí o tom, že loutkové divadlo není jen pro ty nejmenší diváky, ale že jde s dobou a především vstříc potřebám současného mladého publika.</p> <p>Tak vezměte své mladší sourozence a přijďte se podívat na to, co se stane, když se Goon krvavě pomstí. Dostane vás to taky!</p> <p>Představení je vhodné pro diváky od 14 let. Inscenace je volně inspirovaná komiksem Goon, který vytvořil Eric Powell. V inscenaci je použitý hudební motiv písně Funny Honey (Chicago musical) a melodie hry PacMan.</p>
<p>Jak se může v jediném okamžiku změnit celý váš život? Jaké důsledky může mít každé sebemenší rozhodnutí? Dám si na koncertě ještě pivo, nebo už pojedu domů? Pojedu metrem, nebo půjdu pěšky? Napíšu mu já, nebo počkám, jestli se ozve sám? Přáli byste znát svůj životní příběh v jeho dalších alternativách nebo je to něco, o čem bychom raději neměli přemýšlet? A kdybychom dostali šanci na druhý život, naplníme ho hrdinskými činy nebo strachem, abychom o něj zase nepřišli?</p> <p><strong>Autorská inscenace režisérky Kashy Jandáčkové VE DNE V NOCI vypráví na základě dokumentárních materiálů, novinových článků, autentických výpovědí a videozáznamů příběhy skutečných obětí teroristických útoků. Životní osudy obyčejných hrdinů, kteří by se jimi raději nestali. V hlavních rolích Anna Linhartová, Karolína Vágnerová, Jan Meduna, Jiří Roskot a Killiekrankie.</strong></p> <p>Inscenace Ve dne v noci je první z linie vlastních produkcí Divadla NoD, kterou pro divadlo připravuje <strong>dramaturgyně Natálie Preslová</strong>. Cílem této dramaturgické linie je přinášet témata, odrážející aktuální dění kolem nás v českém i světovém kontextu. Měla by poskytovat umělcům možnost svobodného vyjádření, a to skrze vlastní autorské divadelní projekty i na základě výrazných textů současné dramatiky.</p> <p>- - - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>"Představení nese mnoho hlubokých myšlenek, nutí diváka k přemýšlení, je nápadité, vtipné, jsou v něm určité momenty odlehčení celé tíhy, výborně zahrané, je skoro návodem, jak zpracovat tak smutné a těžké téma. I přesto, že cestou domů moji duši samozřejmě svírá smutek, který ještě dlouho nepřechází, říkám Kashe Jandáčkové – „Bravo“."</em> - <strong>Eva Smolíková, Taneční magazín </strong></p> <p><em>"V NoDu se podařilo divadelní představení na aktuální téma, které premiérové publikum přijalo s velkým zájmem a bouřlivým ohlasem. K jeho kladům patří zapojení živé hudby dua Killiekrankie a scénografie kombinující vtipně projekci s hereckou akcí."</em> - <strong>Radmila Hrdinová, zdroj Novinky.cz a Právo</strong></p> <p><em>"Inscenace osciluje na hraně dnes stále rozšířenějšího žánru dokudramatu, je ovšem divadelně přitažlivá, temporytmicky zvládnutá a bohatá na řadu detailů, které se divákovi dostanou pod kůži. (...) Sto minut bez přestávky nenudilo ani chvilku."</em> - <strong>Jan Kerbr, zdroj Kulturní magazín UNI</strong></p>
<p>Jak funguje láska, které stojí v cestě tisíce kilometrů? Jak pevné pouto mezi námi musí být, abychom toho druhého neztratili, i když jsme už tak dlouho necítili jeho vůni, nedrželi ho za ruku ani se nemohli schovat do jeho náruče? Na tyto otázky odpovídá inscenace tanečního souboru 420PEOPLE, která vychází z autentických osobních materiálů a reálných zkušeností účinkujících. </p> <p>Inscenaci bychom chtěli s láskou věnovat našim dětem, rodičům a partnerům, kterým začneme říkat, že je máme rádi, až ve chvíli, když už jsou od nás příliš daleko. <br /> <br /> <strong>Projekt je výsledkem spolupráce souboru 420PEOPLE, Experimentálního prostoru NoD a hudebního uskupení Zabelov.</strong></p>
<p>Planeta Země. Daleká budoucnost. Lidstvo je na vrcholu evolučního vývoje. Průměrná lidská bytost využívá 85-95% kapacity svého mozku. Lidé se zbavili veškerých závislostí a tzv. fyzických potřeb (hmotná strava, stárnutí, nemoce, emoce). Je běžné ovládat levitaci, telepatii a pohybovat se svobodně mimo hmotu. Naši dva hrdinové, patří mezi ty nejvyzrálejší zástupce lidské rasy na planetě. Snoubí se v nich veškerá moudrost lidstva. Zářící bytosti pevné ve svém středu. Jsou však přesto vyvrheli. Zabývají se totiž divadlem.</p> <p>4 stěny, 3 herci, 2 dimenze, 1 jeviště. Divadelní badatelé z daleké budoucnosti se setkávají s herečkou z 20. st. Navzájem si předávají zkušenosti z jejich světů. Naleznou odpověď na otázku Života, Vesmíru a vůbec? </p>
<p>František Pecháček patří mezi významné osobnosti české vizuální scény. Specializuje se na 2D a 3D grafiku - animaci a tvorbu generovaného virtuálního prostředí. Mezi jeho speciality patří video projekce a video mapping budov a prostředí. Podílí se na tvorbě vizuálu scény divadelních představení v Národním divadle. Pro panoramatickou projekci galerie Video NoD formou fluidní simulace a 3D animace vytvořil rozpouštějící se objekty voskové struktury zdánlivě připomínající významné symboly. </p>
<p>Výstava <em>Paralelní pozdravy</em> je komunikací dvou medií, které jsou fyzikálně odlišné, ale existuje mezi nimi jakési tematické pouto, které funguje jako vstupní brána k průniku jednoho světa do druhého a naopak. Fyzické propojení sochy a malby, vzájemně do sebe vstupujících, se rozehrává v charakteristické prostorové architektuře výstavy, která přesahuje tradiční prostor galerie. Výstava tak vytváří různé imprese odehrávající se pomezí science fiction a historické reference: v komunikaci a prolnutí děl obou autorek vnímáme přímé náznaky vstupování do různých časových dimenzí, paralelních světů a vesmírů, které plodí různé fyzické mutace.</p>
<p>Kolik agrese a puzení k násilnému chování v sobě musíme potlačit, abychom se stali „kultivovanými“ lidmi? Je to násilné v nás lidské, nebo nelidské? Jsme to skutečně my v momentech, kdy si myslíme, že jsme přirození? Jak vlastně vypadá ona přirozenost? Co všechno může být spouštěčem naší agresivity? Byli bychom schopni se podílet na násilí na druhých? A co v momentě, kdy bychom byli pod vlivem nějaké skupiny? Může být násilí na druhých určitý druh sportu, kterému lze propadnout? Opravdu jsme si jisti tím, jak se ve vypjatých a nepříjemných situacích zachováme? Můžeme o sobě říct, že v žádném případě nemáme sklon k násilí v jakékoli jeho podobě?</p> <p>- - - - - - - - - - </p> <p><strong>PRESS:</strong></p> <p><em>"Hodní chlapci jsou inscenací, která vás na začátku chytne a nepustí, ještě cestou z divadla na ni budete myslet a možná těsně před spaním se vymaníte z jejího objetí. Reflektuje současnost a je pravdivá. Je vtipná a děsivá zároveň. Protože násilí je nejen všude kolem nás, ale i v nás. Nebo vy si snad troufnete o sobě říct, že jste skutečně hodný chlapec (či dívka)?"</em><br /> <em>-</em><strong> Barbora Švarcová, Generace 21</strong></p>